{"id":45912,"date":"2024-02-11T07:43:04","date_gmt":"2024-02-11T06:43:04","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45912"},"modified":"2024-02-11T07:43:05","modified_gmt":"2024-02-11T06:43:05","slug":"cteni-na-zimu-villette-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45912","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU – VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola p\u00e1t\u00e1: SLAVNOST<\/p>\n\n\n\n

Jakmile byla Georgette zdrav\u00e1, poslala ji madame na venkov. Bylo mi to l\u00edto, m\u011bla jsem to d\u011bcko r\u00e1da a bez n\u011bho jsem se c\u00edtila je\u0161t\u011b ubo\u017eej\u0161\u00ed. Ale nesm\u011bla jsem to d\u00e1t najevo. \u017dila jsem v dom\u011b pln\u00e9m lid\u00ed, mohla jsem m\u00edt p\u0159\u00edtelkyn\u011b, ale vybrala jsem si osam\u011blost. Kolegyn\u011b u\u010ditelky mi postupn\u011b nab\u00eddly d\u016fv\u011brn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, ale j\u00e1 jsem je brzy v\u0161ecky prohl\u00e9dla. <\/p>\n\n\n\n

Jedna, jak jsem poznala, byla sice poctiv\u00e1, ale n\u00e1ramn\u011b omezen\u00e1 a sobeck\u00e1. Druh\u00e1 byla Pa\u0159\u00ed\u017eanka, navenek jemn\u00e1, ale uvnit\u0159 zka\u017een\u00e1; nem\u011bla v srdci ani v\u00edru, ani \u017e\u00e1dn\u00e9 mravn\u00ed z\u00e1sady, ani schopnost milovat. M\u011bla obdivuhodnou z\u00e1libu v d\u00e1rc\u00edch, a v tom se j\u00ed podobala i t\u0159et\u00ed u\u010ditelka, osoba jinak bezv\u00fdrazn\u00e1 a nen\u00e1padn\u00e1. Ta se vyzna\u010dovala jedinou vlastnost\u00ed: lakotou. Milovala pen\u00edze pro n\u011b samy, pohled na zlatou minci j\u00ed vzn\u011bcoval v o\u010d\u00edch zvl\u00e1\u0161tn\u00ed plam\u00ednek. <\/p>\n\n\n\n

Jednou mi na znamen\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edzn\u011b uk\u00e1zala sv\u016fj poklad: hrom\u00e1dku zlat\u00fdch minc\u00ed, cel\u00e9 sv\u00e9 \u00faspory. O t\u011bch se um\u011bla bavit \u0161iroce a dlouze s blouzniv\u00fdm v\u00fdrazem lakomce, kter\u00fd p\u016fsobil podivn\u011b u \u017eeny sotva p\u011btadvacetilet\u00e9. Pa\u0159\u00ed\u017eanka byla st\u00e1le zadlu\u017een\u00e1, plat utratila nejen na \u0161aty, ale i na vo\u0148avky, masti\u010dky, cukrov\u00ed a pamlsky. M\u011bla hubenou tv\u00e1\u0159 i postavu, sn\u011bdou ple\u0165, obli\u010dej soum\u011brn\u00fdch rys\u016f, v uzou\u010dk\u00fdch rtech zuby jako perli\u010dky, velkou vysedlou bradu a velk\u00e9, ale studen\u00e9 o\u010di. K smrti se j\u00ed protivilo pracovat a nade v\u0161e milovala to, \u010demu \u0159\u00edkala z\u00e1bava. <\/p>\n\n\n\n

Madame Beckov\u00e1 znala jej\u00ed povahu skrznaskrz, kdysi se o n\u00ed vyj\u00e1d\u0159ila s jist\u00fdm neosobn\u00edm opovr\u017een\u00edm. Zeptala jsem se, pro\u010d si ji tedy dr\u017e\u00ed v \u00fastavu. Odpov\u011bd\u011bla prost\u011b, \u017ee to \u201evyhovuje jej\u00edm z\u00e1jm\u016fm\u201c a \u017ee mademoiselle dok\u00e1\u017ee jedine\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem zkrotit i nejrozpustilej\u0161\u00ed \u017ea\u010dky. Opravdu: bez hn\u011bvu a k\u0159iku si udr\u017eovala k\u00e1ze\u0148 asi tak, jako studen\u00fd dech zimy zmrazuje hrav\u00e9 vodn\u00ed vlnky. <\/p>\n\n\n\n

Tato \u0161kola tvo\u0159ila zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vesel\u00fd a hlu\u010dn\u00fd sv\u011bt, odlou\u010den\u00fd od okol\u00ed; hodn\u011b \u00fasil\u00ed se vynakl\u00e1dalo na to, aby jej\u00ed \u0159et\u011bzy zakr\u00fdvalo kv\u00edt\u00ed – katolictv\u00ed prostupovalo celou \u0161koln\u00ed instituci. Vl\u00e1dla tu velk\u00e1 shov\u00edvavost k t\u011blesn\u00e9 str\u00e1nce, kter\u00e1 tvo\u0159ila protiv\u00e1hu k omezov\u00e1n\u00ed ve v\u011bcech duchovn\u00edch. Jako v\u0161ude jinde i zde c\u00edrkev katolick\u00e1 vychov\u00e1vala ml\u00e1de\u017e silnou fyzicky, ale slabou du\u0161evn\u011b, d\u00edvky buclat\u00e9, \u010dervenol\u00edc\u00ed, p\u0159ekypuj\u00edc\u00ed zdrav\u00edm, a p\u0159itom nev\u011bdom\u00e9, nemysl\u00edc\u00ed a nezv\u00eddav\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

V prudk\u00e9m \u017e\u00e1ru na vrcholu l\u00e9ta se penzion\u00e1t madame Beckov\u00e9 stal tak \u017eiv\u00fdm a p\u0159\u00edjemn\u00fdm prost\u0159ed\u00edm, jak se to jen d\u00e1 slou\u010dit s pojmem \u0161koly. Po cel\u00fd den byly hlavn\u00ed dve\u0159e a dvojk\u0159\u00eddl\u00e1 okna otev\u0159eny doko\u0159\u00e1n. \u017dilo se mnohem v\u00edc v zahrad\u011b ne\u017e pod st\u0159echou, vyu\u010dov\u00e1n\u00ed prob\u00edhalo ve \u201evelk\u00e9m alt\u00e1nu\u201c a tam se tak\u00e9 pod\u00e1valo j\u00eddlo. <\/p>\n\n\n\n

Do hlavn\u00edch podzimn\u00edch pr\u00e1zdnin zb\u00fdvaly u\u017e jen dva m\u011bs\u00edce, ale p\u0159edt\u00edm n\u00e1s \u010dekal je\u0161t\u011b jeden velk\u00fd den, v\u00fdznamn\u00fd sv\u00e1tek: jmeniny samotn\u00e9 madame Beckov\u00e9. P\u0159\u00edprava t\u00e9to slavnosti spo\u010d\u00edvala p\u0159edev\u0161\u00edm na bedrech \u201ePa\u0159\u00ed\u017eanky\u201c, mademoiselle St. Pierrov\u00e9; madame jako by nev\u011bd\u011bla a nezaj\u00edmala se o to, co se chyst\u00e1 na jej\u00ed po\u010dest. Nem\u011bla ani zd\u00e1n\u00ed, ani potuchy zejm\u00e9na o tom, \u017ee se ka\u017edoro\u010dn\u011b po\u0159\u00e1d\u00e1 na \u0161kole sb\u00edrka, aby j\u00ed mohl b\u00fdt v\u011bnov\u00e1n p\u011bkn\u00fd dar.<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo byste si tak letos p\u0159\u00e1la?\u201c vyzv\u00eddala Pa\u0159\u00ed\u017eanka zp\u0159\u00edma.<\/p>\n\n\n\n

\u201eAch, to je jedno! Nechte to b\u00fdt! A\u0165 si jen chud\u011brky d\u011bti nechaj\u00ed sv\u00e9 franky pro sebe!\u201c nasadila si madame dobromysln\u00fd a skromn\u00fd v\u00fdraz. <\/p>\n\n\n\n

Tu St. Pierrov\u00e1 energicky vystr\u010dila bradu: znala masky sv\u00e9 zam\u011bstnavatelky nazpam\u011b\u0165. \u201eV\u00edte! Rychle!\u201c pob\u00eddla ji chladn\u011b. \u201eUr\u010dete si jen materi\u00e1l, m\u00e1 to b\u00fdt \u0161perk nebo porcel\u00e1n, l\u00e1tka nebo st\u0159\u00edbro?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak dob\u0159e: dv\u011b t\u0159i l\u017ei\u010dky a k tomu do p\u00e1ru vidli\u010dky!\u201c A v\u00fdsledek: kr\u00e1sn\u00e1 kazeta, obsahuj\u00edc\u00ed st\u0159\u00edbrn\u00e9 p\u0159\u00edbory za t\u0159i sta frank\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Program tohoto sv\u00e1te\u010dn\u00edho dne byl takov\u00fdto: odevzd\u00e1n\u00ed kazety, poho\u0161t\u011bn\u00ed v zahrad\u011b, divadeln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed, v n\u011bm\u017e \u00fa\u010dinkovaly \u017ea\u010dky i u\u010ditelky, tane\u010dn\u00ed z\u00e1bava a ve\u010de\u0159e. Zlat\u00fd h\u0159eb tvo\u0159ilo divadeln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed, k n\u011bmu\u017e bylo zapot\u0159eb\u00ed asi m\u011bs\u00edc p\u0159\u00edprav. U\u017e samotn\u00fd v\u00fdb\u011br \u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00edch vy\u017eadoval zku\u0161enou ruku, k tomu p\u0159istupovaly lekce p\u0159ednesu a mimiky a nakonec \u010detn\u00e9 \u00fanavn\u00e9 zkou\u0161ky. <\/p>\n\n\n\n

Na to v\u0161ecko by patrn\u011b St. Pierrov\u00e1 sama nesta\u010dila, a tak se ujal veden\u00ed profesor literatury monsieur Paul Emanuel. Nebylo mi dop\u0159\u00e1no \u00fa\u010dastnit se t\u011bchto zkou\u0161ek, ale \u010dasto jsem ho v\u00eddala, jak proch\u00e1zel carr\u00e9 \u010dtvercovou halu mezi obytnou \u010d\u00e1st\u00ed domu a \u0161koln\u00edmi m\u00edstnostmi). Tak\u00e9 jsem za tepl\u00fdch ve\u010der\u016f sl\u00fdchala jeho hlas, kdy\u017e i \u0159e\u010dnil p\u0159i otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch, a jeho jm\u00e9no se mi oz\u00fdvalo v r\u016fzn\u00fdch anekdotick\u00fdch p\u0159\u00edhod\u00e1ch ze v\u0161ech stran, zvl\u00e1\u0161t\u011b Ginevra Fanshawov\u00e1, kter\u00e1 byla vybr\u00e1na pro v\u00fdznamnou roli, se \u010dasto p\u0159i sv\u00e9m kl\u00e1bosen\u00ed zmi\u0148ovala o jeho v\u00fdroc\u00edch a po\u010dinech. Byl to mu\u017e\u00edk podmra\u010den\u00fd, \u0161tiplav\u00fd a stroh\u00fd, co chv\u00edli se roz\u010dertil, popuzen\u011b se rozk\u0159ikoval na nezku\u0161en\u00fd soubor, spou\u0161t\u011bl na ty neost\u0159\u00edlen\u00e9 ochotnice bandurskou, \u017ee se do sv\u00fdch rol\u00ed dost nevci\u0165uj\u00ed a \u017ee hraj\u00ed pramizern\u011b. Zbyte\u010dn\u00e1 n\u00e1maha! Teprve kdy\u017e se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee se s nimi zlob\u00ed opravdu nadarmo, r\u00e1zem toho nechal. A\u017e dosud s nimi nacvi\u010doval jakousi u\u0161lechtilou trag\u00e9dii – p\u0159es tu ud\u011blal \u0161krt a p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den p\u0159i\u0161el s komickou fra\u0161kou. K t\u00e9 se d\u00edvenky stav\u011bly mnohem ch\u00e1pav\u011bji a te\u010f u\u017e jim do ul\u00edzan\u00fdch kulat\u00fdch hlavi\u010dek vtloukl jejich role.<\/p>\n\n\n\n

Den p\u0159ed slavnost\u00ed bylo rovn\u011b\u017e volno, ukl\u00edzelo se, mylo, ve t\u0159ech u\u010debn\u00e1ch se prov\u00e1d\u011bly r\u016fzn\u00e9 \u00fapravy a dekorace. V cel\u00e9m dom\u011b vl\u00e1dl \u010dil\u00fd ruch. Paul Emanuel se sle\u010dnou St. Pierrovou v\u0161ecko \u0159\u00eddili a houf horliv\u00fdch \u017ea\u010dek s chut\u00ed pracoval pod jejich povely.<\/p>\n\n\n\n

Velk\u00fd den nade\u0161el. Vy\u0161lo slunce, \u017ehav\u00e9, nezast\u00edn\u011bn\u00e9 ani mr\u00e1\u010dkem, a planulo na obloze a\u017e do ve\u010dera. V\u0161ecky dve\u0159e i okna byly pozotv\u00edr\u00e1ny doko\u0159\u00e1n, co\u017e n\u00e1m poskytovalo p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit letn\u00ed svobody – a \u00fapln\u00e1 svoboda z\u0159ejm\u011b pat\u0159ila cel\u00e9mu tomu dni. U\u010ditelky i \u017ea\u010dky p\u0159i\u0161ly k sn\u00eddani v \u017eupanech a nat\u00e1\u010dk\u00e1ch; k dev\u00e1t\u00e9 hodin\u011b se dostavil velev\u00fdznamn\u00fd \u010dinitel – \u201ecoiffeur – kade\u0159n\u00edk\u201c. Z\u0159\u00eddil si hlavn\u00ed stan v orato\u0159i a tam p\u0159\u00edmo p\u0159ed krucifixem svatokr\u00e1de\u017en\u011b p\u0159edv\u00e1d\u011bl myst\u00e9ria sv\u00e9ho um\u011bn\u00ed. I j\u00e1 jsem se jim podrobila a skoro jsem nev\u011b\u0159ila zrcadlu, kdy\u017e jsem se pak do n\u011bho zad\u00edvala: tak m\u011b udivil bohat\u00fd v\u011bnec z m\u00fdch ka\u0161tanov\u00fdch cop\u016f, \u017ee jsem se m\u00e1lem polekala, je-li skute\u010dn\u011b jen z m\u00fdch vlastn\u00edch vlas\u016f; musela jsem uznat, \u017ee tento kade\u0159n\u00edk je opravdu um\u011blec prvn\u00edho \u0159\u00e1du, kdy\u017e dok\u00e1\u017ee vydolovat maximum z tak oby\u010dejn\u00e9ho materi\u00e1lu. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e byla orato\u0159 zav\u0159ena, stala se lo\u017enice d\u011bji\u0161t\u011bm slo\u017eit\u00e9ho ob\u0159adu myt\u00ed, strojen\u00ed a zkr\u00e1\u0161lov\u00e1n\u00ed. Pro mne bylo a z\u016fst\u00e1v\u00e1 z\u00e1hadou, jak Labassecour\u010danky dok\u00e1\u017e\u00ed str\u00e1vit tolik \u010dasu tak mal\u00fdmi \u00fakony. Prost\u00fd v\u00fdsledek dlouh\u00e9 a spletit\u00e9 operace: b\u00edl\u00e9 mu\u0161el\u00ednov\u00e9 \u0161aty s blankytnou \u0161erpou (barvy Panny Marie) a b\u00edl\u00e9 nebo kr\u00e9mov\u00e9 rukavice, to byla cel\u00e1 slavnostn\u00ed uniforma, na ni\u017e cel\u00fd d\u016fm, jak \u017ea\u010dky, tak u\u010ditelky, vynalo\u017eil t\u0159i hodiny pr\u00e1ce. Ale musela jsem uznat, \u017ee p\u0159i ve\u0161ker\u00e9 prostot\u011b to byl \u00fabor dokonal\u00fd – jako ulit\u00fd na t\u011blo a sv\u011b\u017e\u00ed jako kytka. P\u0159i pohledu na tu pr\u016fsvitnou masu vzdu\u0161n\u00e9 b\u011blosti se mi dostavil pocit, jako bych tvo\u0159ila na tom sv\u011btl\u00e9m poli jedinou temn\u011bj\u0161\u00ed skvrnu; nem\u011bla jsem odvahu vz\u00edt si na sebe pr\u016fsvitn\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u0161aty, ale n\u011bco tenk\u00e9ho jsem pot\u0159ebovala.<\/p>\n\n\n\n

Musela jsem proj\u00edt n\u011bkolik obchod\u016f, ne\u017e jsem p\u0159i\u0161la na krepovou \u0161edor\u016f\u017eovou l\u00e1tku, zbarvenou asi tak, jako kdy\u017e le\u017e\u00ed mlha na rozkvetl\u00e9m v\u0159esovi\u0161ti. Moje \u0161vadlena si dala z\u00e1le\u017eet na u\u0161it\u00ed, nebo\u0165 kdy\u017e byl materi\u00e1l \u201etak smutn\u00fd, tak nen\u00e1padn\u00fd\u201c, dala jim aspo\u0148 m\u00f3dn\u00ed \u0161vih. Ale i v tomto neok\u00e1zal\u00e9m oble\u010den\u00ed jsem se c\u00edtila dob\u0159e a madame m\u011b v tom mor\u00e1ln\u011b podpo\u0159ila: jej\u00ed \u0161aty byly stejn\u011b st\u0159\u00edzliv\u00e9, a\u017e na to, \u017ee k nim m\u011bla n\u00e1ramek a velkou t\u0159pytivou bro\u017e s drahokamy. N\u00e1hodou jsme se potkaly na schodech a madame se na mne pochvaln\u011b usm\u00e1la. Ne snad, \u017ee by mi nazna\u010dovala, jak mi to slu\u0161\u00ed, ale usoudila, \u017ee jsem oble\u010dena \u201evhodn\u011b a decentn\u011b\u201c – a Konvence i Decentnost byly bohyn\u011b, jim\u017e se klan\u011bla. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e u\u017e jsem byla p\u0159ipravena na slavnost nejm\u00e9n\u011b o dv\u011b hodiny d\u0159\u00edve ne\u017e ostatn\u00ed, napadlo m\u011b uch\u00fdlit se – ne do zahrady, kam slu\u017eky odn\u00e1\u0161ely podlouhl\u00e9 stoly, kde rozestavovaly \u017eidle a prost\u00edraly ubrusy, – ale do u\u010deben, kter\u00e9 te\u010f byly pr\u00e1zdn\u00e9 a stinn\u00e9. Vybrala jsem si ze zasklen\u00e9 knihovny svazek, kter\u00fd podle n\u00e1zvu vypadal slibn\u011b, a pustila jsem se do \u010dten\u00ed. Ale pr\u00e1v\u011b tehdy, kdy mi tich\u00fd v\u010del\u00ed bzukot zven\u010d\u00ed, vlah\u00fd st\u00edn a osam\u011blost ponen\u00e1hlu za\u010daly zast\u00edrat smysl slov na roze\u010dten\u00e9 str\u00e1nce a odv\u00e1d\u011bt do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f – p\u0159ivedlo m\u011b nar\u00e1z k pln\u00e9mu v\u011bdom\u00ed nejost\u0159ej\u0161\u00ed zazvon\u011bn\u00ed, jak\u00e9 kdy pot\u00fdralo zvonek nad dve\u0159mi z ulice. Zvonek se ov\u0161em oz\u00fdval cel\u00e9 odpoledne, jak p\u0159ich\u00e1zeli a odch\u00e1zeli \u0159emesln\u00edci, kade\u0159n\u00edk a \u0161vadleny, ale toto zazvon\u011bn\u00ed se vyzna\u010dovalo takov\u00fdm d\u016frazem, \u017ee mi zapla\u0161ilo sen tak zprudka, a\u017e mi kniha spadla na zem. <\/p>\n\n\n\n

Pr\u00e1v\u011b jsem se pro ni sh\u00fdbla, kdy\u017e zadun\u011bl r\u00e1zn\u00fd krok p\u0159es \u010dtvercovou halu, skrze prvn\u00ed a druhou u\u010debnu, a\u017e se rozev\u0159ely dve\u0159e m\u00e9ho \u00fatulku, v nich se objevil rozevl\u00e1t\u00fd pl\u00e1\u0161t\u00edk a \u0159eck\u00e1 p\u0159ilba, pod n\u00ed\u017e se dv\u011b modr\u00e9 o\u010di nejprve rozhl\u00e9dly kolem a pak se do mne dychtiv\u011b zabodly. Vyhrkl na m\u011b zhurta: \u201eMiss, vy mus\u00edte hr\u00e1t a basta! Mne se tak lehce nezbav\u00edte!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201e\u010c\u00edm v\u00e1m mohu poslou\u017eit, monsieur Paule?\u201c optala jsem se byl to on a nanejv\u00fd\u0161 rozru\u0161en\u00fd. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMus\u00edte hr\u00e1t! \u017d\u00e1dn\u00e9 v\u00fdmluvy, \u017e\u00e1dn\u00e9 mra\u010den\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e9 upejp\u00e1n\u00ed, to na mne neplat\u00ed! P\u0159e\u010detl jsem si to na va\u0161em \u010dele hned ten ve\u010der, co jste p\u0159ijela, j\u00e1 v\u00edm, co ve v\u00e1s je: vy dovedete hr\u00e1t a hr\u00e1t budete!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle o\u010d jde, monsieur? Co t\u00edm mysl\u00edte?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNen\u00ed kdy, nem\u016f\u017eeme ztr\u00e1cet \u010das, v\u0161ecky okolky mus\u00ed stranou,\u201c vedl d\u00e1l svou, \u201emus\u00edte vz\u00edt jednu roli!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad ne v t\u00e9 fra\u0161ce?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno, v t\u00e9 fra\u0161ce! P\u0159esn\u011b tak.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Ztuhla jsem zd\u011b\u0161en\u00edm. Co to do toho mu\u017e\u00edka vjelo? <\/p>\n\n\n\n

\u201ePosly\u0161te, \u0159eknu v\u00e1m, co a jak, a vy mi odpov\u00edte ano nebo ne, a podle toho si o v\u00e1s ud\u011bl\u00e1m kone\u010dn\u00fd \u00fasudek.\u201c O\u010di mu p\u0159\u00edmo sr\u0161ely. Bylo nejl\u00edp ml\u010det, abych ho neroz\u010dilovala, a tak jsem jen ml\u010dky poslouchala. <\/p>\n\n\n\n

\u201eCel\u00e1 v\u011bc se n\u00e1m rozpad\u00e1v\u00e1,\u201c spustil vysv\u011btlen\u00ed. \u201eLouisa Vandrrkelkov\u00e1 onemocn\u011bla, aspo\u0148 to tvrd\u00ed jej\u00ed komick\u00e1 matka, j\u00e1 osobn\u011b jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee by mohla hr\u00e1t, ale nechce se j\u00ed. Byla j\u00ed p\u0159id\u011blena jist\u00e1 role a bez t\u00e9 role se ten kus nem\u016f\u017ee p\u0159edv\u00e1d\u011bt. Zb\u00fdv\u00e1 jen n\u011bkolik hodin – ani jedin\u00e1 sle\u010dinka z cel\u00e9 \u0161koly by se nedala p\u0159emluvit, aby tu ulohu p\u0159evzala. Opravdu to nen\u00ed role zaj\u00edmav\u00e1 ani sympatick\u00e1, a ta jejich n\u00edzk\u00e1 sebel\u00e1ska, ta odporn\u00e1 vlastnost, kterou se \u017eensk\u00e9 vyzna\u010duj\u00ed, je vede k tomu, \u017ee se ji vzp\u00edraj\u00ed vz\u00edt. Ale Angli\u010danky b\u00fdvaj\u00ed bu\u010f nejhor\u0161\u00ed nebo nejlep\u0161\u00ed p\u0159edstavitelky sv\u00e9ho rodu, proto se na jednu Angli\u010danku obrac\u00edm v t\u00e9hle zl\u00e9 situaci. Jak\u00e1 bude jej\u00ed odpov\u011bd\u00ed ano, \u010di ne?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Hlavou mi prol\u00e9tlo plno n\u00e1mitek: ciz\u00ed jazyk, krati\u010dk\u00e1 doba na p\u0159\u00edpravu, odpor k ve\u0159ejn\u00e9mu vystupov\u00e1n\u00ed… V\u0161ecko ve mn\u011b volalo: Ne, ne, ne, ale kdy\u017e jsem se d\u00edvala na monsieur Paula a zahl\u00e9dla v jeho divok\u00fdch, p\u00e1trav\u00fdch o\u010d\u00edch vlastn\u011b prosbu, m\u00e9 rty vyslovily \u201eano\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Na okam\u017eik mu p\u0159\u00edsn\u00e1 tv\u00e1\u0159 zjihla a p\u0159el\u00e9tl mu po n\u00ed z\u00e1chv\u011bv uklidn\u011bn\u00ed, ale hned zas dostala stroh\u00fd v\u00fdraz. Spustil: \u201eTak s chut\u00ed do toho! Tady m\u00e1te tu knihu, tohle je va\u0161e role: \u010dt\u011bte!\u201c<\/p>\n\n\n\n

A tak jsem p\u0159ed\u010d\u00edtala. Nijak m\u011b nechv\u00e1lil, p\u0159i n\u011bkter\u00fdch pas\u00e1\u017e\u00edch se mra\u010dil a zlostn\u011b podup\u00e1val. P\u0159edv\u00e1d\u011bl mi, jak se m\u00e1m tv\u00e1\u0159it, a j\u00e1 ho pe\u010dliv\u011b napodobovala. Byla to opravdu nesympatick\u00e1 \u00faloha – mu\u017esk\u00e1 role \u0161vih\u00e1ka s pr\u00e1zdnou hlavou. \u010clov\u011bk do n\u00ed nemohl vlo\u017eit ani kus srdce, ani du\u0161i, byla mi protivn\u00e1. Cel\u00e1 hra – vlastn\u011b h\u0159\u00ed\u010dka – se to\u010dila okolo sporu dvou sok\u016f, kte\u0159\u00ed se uch\u00e1zeli o ruku hezk\u00e9 koketky. Jeden ctitel se jmenoval Medv\u011bd, byl to hodn\u00fd, pozorn\u00fd jelim\u00e1nek, jak\u00fdsi nebrou\u0161en\u00fd diamant, kde\u017eto druh\u00fd byl p\u0159el\u00e9tav\u00fd, proradn\u00fd mluvka – a pr\u00e1v\u011b toho jsem m\u011bla p\u0159edstavovat j\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Pustila jsem se do pr\u00e1ce s el\u00e1nem a p\u0159ekon\u00e1vala jsem samu sebe, mysl\u00edm, \u017ee i monsieur Paul uv\u011b\u0159il v mou nejlep\u0161\u00ed v\u016fli; prohla\u0161oval, \u017ee je se mnou dost spokojen. Ale proto\u017ee k n\u00e1m u\u017e za\u010d\u00ednaly dol\u00e9hat hlasy a mezi stromy se objevovaly vlaj\u00edc\u00ed b\u00edl\u00e9 \u0161aty, rozhodl: \u201eMus\u00edte odsud, mus\u00edte b\u00fdt sama, abyste se to v klidu mohla nau\u010dit. Poj\u010fte!\u201c <\/p>\n\n\n\n

V tu chv\u00edli jsem se octla v jak\u00e9si smr\u0161ti, kter\u00e1 m\u011b un\u00e1\u0161ela vzh\u016fru po schodech, v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161, a\u017e do t\u0159et\u00edho patra – ten mal\u00fd pru\u010fas z\u0159ejm\u011b v\u0161ude trefil po \u010dichu – a j\u00e1 se octla v mal\u00e9 podkrovn\u00ed kom\u016frce. Str\u010dil m\u011b dovnit\u0159, zamkl za mnou, kl\u00ed\u010d vzal s sebou a zmizel jako p\u00e1ra. Podkrovn\u00ed m\u00edstnost nebyla nijak p\u0159\u00edjemn\u00e1; ur\u010dit\u011b si to neuv\u011bdomil, jinak by m\u011b snad do n\u00ed tak beze v\u0161ech cavyk\u016f nezav\u0159el. Te\u010f v l\u00e9t\u011b tam bylo vedro jako na Saha\u0159e, v zim\u011b mr\u00e1z jako v Gr\u00f3nsku. Zapl\u0148ovaly ji krabice a r\u016fzn\u00e9 haraburd\u00ed, na neohozen\u00fdch st\u011bn\u00e1ch bylo rozv\u011b\u0161eno star\u00e9 \u0161atstvo a na strop\u011b visely pavu\u010diny. Bylo obecn\u011b zn\u00e1mo, \u017ee se tam zahn\u00edzdili potkani a \u0161v\u00e1bi – ba pov\u00eddalo se, \u017ee tady jednou zahl\u00e9dli i tu stra\u0161idelnou jepti\u0161ku z kl\u00e1\u0161tern\u00ed zahrady. <\/p>\n\n\n\n

Jeden kout zahalovalo polo\u0161ero, star\u00e1 terakotov\u00e1 z\u00e1clona tam zakr\u00fdvala temnou \u0159\u00e1dku rozv\u011b\u0161en\u00fdch zimn\u00edch pl\u00e1\u0161\u0165\u016f – pr\u00e1v\u011b zpod t\u00e9to z\u00e1clony pr\u00fd se tenkr\u00e1t jepti\u0161ka vyno\u0159ila. Tomu jsem nep\u0159ikl\u00e1dala v\u00edry a netr\u00e1pila m\u011b obava, \u017ee by se tu mohla zas objevit, ale zato jsem zahl\u00e9dla na vlastn\u00ed o\u010di \u010dern\u00e9ho potkana s dlouh\u00fdm ocasem a \u0161v\u00e1by, kter\u00fdmi se tu jen hem\u017eilo. Tyto okolnosti m\u011b rozru\u0161ovaly stejn\u011b jako prach v\u0161ude, na\u010d se usadil, a nepo\u0159\u00e1dek a vedro a\u017e k zadu\u0161en\u00ed. Ta posledn\u00ed tr\u00fdze\u0148 by mi snad byla a\u017e nesnesiteln\u00e1, kdybych si nebyla pomohla t\u00edm, \u017ee jsem nadzvedla a podep\u0159ela ok\u00e9nko sv\u011btl\u00edku, a t\u00edm z\u00edskala trochu pr\u016fvanu. Pod pootev\u0159en\u00e9 ok\u00e9nko jsem si p\u0159it\u00e1hla pr\u00e1zdnou bednu, na ni postavila men\u0161\u00ed bedni\u010dku, ob\u011b jsem opr\u00e1\u0161ila, opatrn\u011b jsem si p\u0159it\u00e1hla k noh\u00e1m \u0161aty, vystoupila jsem na sv\u016fj improvizovan\u00fd tr\u016fn a pustila se do memorov\u00e1n\u00ed sv\u00e9 role; a jak jsem se ji u\u010dila nazpam\u011b\u0165, nespou\u0161t\u011bla jsem o\u010di ze \u0161v\u00e1b\u016f a z ostatn\u00edho hmyzu, z kter\u00e9ho jsem m\u011bla v\u011bt\u0161\u00ed strach ne\u017e z potkan\u016f. <\/p>\n\n\n\n

U\u010dila jsem se nejprve \u0161eptem, potom i nahlas. Kdy\u017e jsem si p\u0159edstavovala sv\u00e9ho duchapr\u00e1zdn\u00e9ho a proradn\u00e9ho hrdinu, je\u0161t\u011b jsem mu ve sv\u00e9m pohrd\u00e1n\u00ed a rozho\u0159\u010den\u00ed p\u0159isolovala, aby vypadal jako pitomec k pohled\u00e1n\u00ed. P\u0159i tomto memorov\u00e1n\u00ed mi ub\u011bhlo odpoledne, pomalu se schylovalo k ve\u010deru, a proto\u017ee jsem od sn\u00eddan\u011b nic nejedla, dostala jsem po\u0159\u00e1dn\u00fd hlad. Myslela jsem jen na sva\u010dinu, kterou tam na zahrad\u011b hluboko pode mnou pr\u00e1v\u011b poj\u00eddaj\u00ed, a p\u0159ipadalo mi dost krut\u00e9, \u017ee m\u00e1m pro\u017e\u00edvat sv\u00e1te\u010dn\u00ed den o hladu a ve v\u011bzen\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee d\u016fm i zahrada jsou pln\u00e9 lid\u00ed, \u017ee tam dole je veselo a ru\u0161no, kde\u017eto tady se u\u017e za\u010d\u00ednalo \u0161e\u0159it a j\u00e1 jsem pomalu p\u0159est\u00e1vala \u0161v\u00e1by rozezn\u00e1vat, chv\u011bla jsem se strachy, aby se mi nepozorovan\u011b nevy\u0161plhali na m\u016fj tr\u016fn a nezapletli se mi do sukn\u00ed. Ve sv\u00e9 nedo\u010dkav\u00e9 \u00fazkosti jsem za\u010dala znovu od\u0159\u00edk\u00e1vat svou \u00falohu, jen abych zabila \u010das. Pr\u00e1v\u011b jsem kon\u010dila, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b zaslechla zask\u0159\u00edpat v z\u00e1mku kl\u00ed\u010d. <\/p>\n\n\n\n

Monsieur Paul nakoukl dovnit\u0159: \u201eBravo!\u201c Rozev\u0159el dve\u0159e a z\u016fstal st\u00e1t na prahu. \u201ePoslouchal jsem to cel\u00e9, docela to jde.\u201c A dodal: \u201eM\u00e1te dvacet minut na p\u0159\u00edpravu. Au revoir! Na shledanou!\u201c A u\u017e byl na odchodu. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMonsieur,\u201c odv\u00e1\u017eila jsem se za n\u00edm zavolat, \u201ej\u00e1 m\u00e1m hlad!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eCo\u017ee? Vy m\u00e1te hlad? A co sva\u010dina?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eO sva\u010din\u011b nic nev\u00edm, kdy\u017e jsem tu byla zam\u010den\u00e1.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u00c1 pravda!\u201c <\/p>\n\n\n\n

A m\u017eikem se m\u016fj tr\u016fn vypr\u00e1zdnil, podkrov\u00ed r\u00e1zem osi\u0159elo, znovu jsem se octla ve smr\u0161ti, jen\u017ee tentokr\u00e1t m\u011b hnala opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, dol\u016f, st\u00e1le hloub\u011bji, a\u017e do kuchyn\u011b. Kucha\u0159ka dostala r\u00e1zn\u00fd pokyn, a\u0165 mi d\u00e1 naj\u00edst a j\u00e1 stejn\u011b energick\u00fd p\u0159\u00edkaz, a\u0165 j\u00edm. K m\u00e9 velk\u00e9 radosti to byla jen k\u00e1va s kol\u00e1\u010dem: ob\u00e1vala jsem se, \u017ee dostanu v\u00edno a cukrov\u00ed, co\u017e jsem nem\u011bla r\u00e1da. Jak profesor uhodl, \u017ee by mi p\u0159i\u0161el vhod kr\u00e9mov\u00fd z\u00e1kusek, to nev\u00edm, ale kamsi odb\u011bhl a jeden mi p\u0159inesl. S velkou ochotou jsem jedla a pila, kr\u00e9mov\u00fd \u0159ez jsem si nechala a\u017e nakonec jako nejlep\u0161\u00ed sousto. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJist\u011b m\u011b budete l\u00ed\u010dit jako modrovouse, kter\u00fd nech\u00e1v\u00e1 \u017eeny um\u00edrat ve v\u011b\u017ei hladem! Ale j\u00e1 p\u0159ece nic takov\u00e9ho nejsem,\u201c podotkl monsieur Paul. \u201eTak co, mademoiselle, te\u010f u\u017e v sob\u011b c\u00edt\u00edte dost odvahy a s\u00edly vystoupit na jevi\u0161t\u011b?\u201c<\/p>\n\n\n\n

P\u0159isv\u011bd\u010dila jsem – a\u010dkoli popravd\u011b \u0159e\u010deno, byla jsem jako v Ji\u0159\u00edkov\u011b vid\u011bn\u00ed. Ale tenhle mu\u017e\u00edk pat\u0159il k bytostem, kter\u00fdm se ned\u00e1 odporovat, pokud by \u010dlov\u011bk nebyl velk\u00fdm sil\u00e1kem. Podal mi ruku a vyrazil takov\u00fdm tempem, \u017ee jsem po jeho boku musela ut\u00edkat, abych mu sta\u010dila. V carr\u00e9 se zastavil: dve\u0159e do t\u0159\u00edd byly rozev\u0159eny doko\u0159\u00e1n, rovn\u011b\u017e dve\u0159e do zahrady byly otev\u0159eny – u vchod\u016f st\u00e1ly dekora\u010dn\u00ed truhl\u00edky s pomeran\u010dovn\u00edky a kv\u011btin\u00e1\u010de s vysok\u00fdmi rostlinami, mezi kv\u011bty post\u00e1valy nebo se proch\u00e1zely skupinky dam a p\u00e1n\u016f ve ve\u010dern\u00edch \u0161atech. Uvnit\u0159 zase \u0159\u00e1dka u\u010deben vystavovala zrak\u016fm vln\u00edc\u00ed se, brebent\u00edc\u00ed a proud\u00edc\u00ed dav, v\u0161ecko v barv\u00e1ch r\u016f\u017eov\u00e9, modr\u00e9 a polopr\u016fsvitn\u00e9 b\u011blosti. Shora je oza\u0159ovaly lustry; nejd\u00e1l bylo jevi\u0161t\u011b s tmavozelenou oponou a s \u0159adou reflektor\u016f vp\u0159edu.<\/p>\n\n\n\n

\u201eNen\u00ed to kr\u00e1sn\u00e9?\u201c optal se m\u016fj pr\u016fvodce. <\/p>\n\n\n\n

Byla bych mu r\u00e1da p\u0159isv\u011bd\u010dila, ale m\u011bla jsem srdce a\u017e v hrdle. V\u0161iml si toho a pok\u00e1ral m\u011b za to kos\u00fdm pohledem. Pro\u0161li jsme dvorem a zahradou a dostali se tak ke sklen\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm prvn\u00ed t\u0159\u00eddy. T\u011bmi jsme ve\u0161li do kabinetu, kter\u00fd odd\u011bloval t\u0159\u00eddu od velk\u00e9ho s\u00e1lu. Bylo tam plno lid\u00ed, hluk a dusn\u00e9 horko.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTicho! Co je to za zmatek!\u201c vyk\u0159ikl monsieur Paul. N\u011bkolika slovy a mnoha posunky vypudil polovinu p\u0159\u00edtomn\u00fdch z m\u00edstnosti, zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed p\u0159im\u011bl k po\u0159\u00e1dku. Zbyl\u00e9 d\u00edvky u\u017e byly v kost\u00fdmech a t\u011bm m\u011b monsieur p\u0159edstavil jako n\u00e1hradnici. Vyvalily na m\u011b o\u010di, n\u011bkter\u00e9 vyprskly: jak by je taky napadlo, \u017ee by tahle Angli\u010danka mohla hr\u00e1t ve fra\u0161ce! Ginevra Fanshawov\u00e1, n\u00e1dhern\u011b vystrojen\u00e1 pro svou hlavn\u00ed roli a okouzluj\u00edc\u00ed jako obr\u00e1zek, bez jak\u00e9koli tr\u00e9my, na m\u011b vykulila kukadla a u\u017e by na mne spustila, jen\u017ee profesor ji i ostatn\u00ed dr\u017eel na uzd\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Obr\u00e1til se ke mn\u011b: \u201eMus\u00edte si tak\u00e9 vz\u00edt kost\u00fdm!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u00e1nsk\u00fd kost\u00fdm!\u201c vpadla St. Pierrov\u00e1. \u201eJ\u00e1 u\u017e si ji vystroj\u00edm, bude z n\u00ed ohromn\u00fd petit ma\u00eetre – pan\u00e1\u010dek.\u201c Chytila m\u011b za ruku a t\u00e1hla pry\u010d, ale j\u00e1 se j\u00ed vzp\u00edrala. \u201eCo se br\u00e1n\u00edte, chcete v\u0161ecko pokazit? To by nebylo hezk\u00e9, to monsieur nedovol\u00ed!\u201c Hledala jeho o\u010di, i j\u00e1 jsem \u010dekala, a\u017e se na mne pod\u00edv\u00e1. Kupodivu, nebyl rozzloben\u00fd ani popuzen\u00fd, a to mi dodalo odvahy. <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00e1m se tohle oble\u010den\u00ed nel\u00edb\u00ed?\u201c uk\u00e1zal na mu\u017esk\u00fd oblek. <\/p>\n\n\n\n

\u201eProti n\u011bkter\u00fdm dopl\u0148k\u016fm nic nem\u00e1m, ale v\u0161ecko si obl\u00e9knout nechci.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak si to tedy p\u0159edstavujete? Jednou jste u\u017e p\u0159ijala mu\u017eskou roli, a cht\u011bla byste j\u00edt na jevi\u0161t\u011b v sukn\u00edch? Tohle je sice jen amat\u00e9rsk\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed, to je pravda, s n\u011bjak\u00fdmi \u00fastupky bych mohl souhlasit, ale n\u011bjak svou p\u0159\u00edslu\u0161nost k u\u0161lechtilej\u0161\u00edmu pohlav\u00ed mus\u00edte svou garderobou aspo\u0148 nazna\u010dit.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo tak\u00e9 chci, monsieur, ale a\u0165 mi do toho nikdo nemluv\u00ed! Dovolte, abych se ustrojila sama.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Profesor vzal beze slova kost\u00fdm z rukou St. Pierrov\u00e9, podal mi ho a nechal m\u011b odej\u00edt do \u0161atny. Kdy\u017e jsem z\u016fstala sama, klidn\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u011b jsem p\u0159ikro\u010dila k d\u00edlu. Sv\u00e9 \u0161aty jsem si nechala na sob\u011b, jen jsem si p\u0159es n\u011b navl\u00e9kla vestu, l\u00edmec s kravatou a kr\u00e1tk\u00fd svrchn\u00edk – to v\u0161ecko poch\u00e1zelo ze \u0161atn\u00edku bratra kter\u00e9si \u017ea\u010dky. Rozpustila jsem si vlasy, dlouh\u00e9 zadn\u00ed prameny jsem si pevn\u011b p\u0159ipevnila k t\u00fdlu, p\u0159edn\u00ed s\u010desala na jednu stranu, na to si nasadila klobouk, pak jsem vzala do ruky rukavice a vy\u0161la jsem ven. V\u0161ichni u\u017e na mne \u010dekali. <\/p>\n\n\n\n

Monsieur si m\u011b prohl\u00e9dl a prohl\u00e1sil: \u201eV penzion\u00e1t\u011b se to snese.\u201c A docela vl\u00eddn\u011b dodal: \u201eOdvahu, p\u0159\u00edteli! Pane Luci\u00e1ne, te\u010f jen klid a sebev\u011bdom\u00ed; v\u0161ecko p\u016fjde!\u201c Ale to u\u017e se bl\u00ed\u017eil za\u010d\u00e1tek p\u0159edstaven\u00ed, zazn\u011bl zvonek. \u201eNed\u00edvejte se do obecenstva!\u201c radil mi monsieur. A \u0161eptem mi dodal do ucha: \u201eP\u0159edstavujte si, \u017ee jste v podkrov\u00ed a hrajete pro potkany!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Zdvihla se opona, p\u0159ed n\u00e1mi se vyno\u0159ila sv\u011btla a podlouhl\u00fd s\u00e1l, pln\u00fd barev a tv\u00e1\u0159\u00ed. Usilovn\u011b jsem myslela na \u0161v\u00e1by, star\u00e9 krabice a \u010dervoto\u010div\u00fd stolek. Nejh\u016f\u0159 mi \u0161la z \u00fast prvn\u00ed v\u011bta; v\u00edc ne\u017e z poslucha\u010dstva jsem m\u011bla tr\u00e9mu z vlastn\u00edho hlasu. Ale kdy\u017e se mi u\u017e \u0161\u0165astn\u011b rozv\u00e1zal jazyk a m\u016fj hlas dostal p\u0159irozen\u00e9 zbarven\u00ed, nemyslela jsem u\u017e na nic jin\u00e9ho ne\u017e na osobu, kterou jsem p\u0159edstavovala – a na monsieura Paula, kter\u00fd m\u011b za kulisami pozorn\u011b sledoval a napov\u00eddal mi. Pomalu jsem se uklidnila natolik, \u017ee jsem si mohla v\u0161\u00edmat i sv\u00fdch spoluherc\u016f. <\/p>\n\n\n\n

Ginevra, kter\u00e1 koketovala s ob\u011bma n\u00e1padn\u00edky, hr\u00e1la skv\u011ble, byla ve sv\u00e9m \u017eivlu. Z\u0159ejm\u011b se n\u011bkomu p\u0159edv\u00e1d\u011bla. Sledovala jsem jej\u00ed pohledy i gesta a brzy jsem zjistila, \u017ee si pro sv\u00e9 \u0161\u00edpy vybrala aspo\u0148 u\u0161lechtil\u00fd ter\u010d: vysokou, dob\u0159e zn\u00e1mou postavu doktora Johna. Pojednou jsem v \u201eMedv\u011bdovi\u201c, v tom up\u0159\u00edmn\u00e9m ne\u0161ikovn\u00e9m milenci, vid\u011bla doktora Johna. Litovala jsem ho jako p\u0159edt\u00edm? Ne, zatvrdila jsem se v\u016f\u010di n\u011bmu, byla jsem mu sokem, kter\u00fd ho vyhod\u00ed ze sedla. V\u011bd\u011bla jsem o sob\u011b, \u017ee jsem jen floutek, ale hr\u00e1la jsem ho tak, jako bych byla odhodl\u00e1na zv\u00edt\u011bzit. Ginevra mi p\u0159ihr\u00e1vala, tak\u017ee jsme tu roli \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pozm\u011bnily – zn\u011bn\u00ed litery jsme dodr\u017eovaly, ale odv\u00e1\u017en\u011b jsme m\u011bnily jej\u00ed obsah. \u00dapln\u011b bez zaujet\u00ed jsem ji hr\u00e1t nemohla, tak jsem si ji opep\u0159ila, a nakonec jsem ji p\u0159edv\u00e1d\u011bla s chut\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Jakmile p\u0159edstaven\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u011b skon\u010dilo, stala se s cholerick\u00fdm panova\u010dn\u00fdm re\u017eis\u00e9rem n\u00e1ramn\u00e1 prom\u011bna: r\u00e1zem odlo\u017eil svou velitelskou strohost, vl\u00eddn\u011b a dru\u017en\u011b n\u00e1m v\u0161em d\u011bkoval, ka\u017ed\u00e9 zvl\u00e1\u0161\u0165 stiskl ruku a ozn\u00e1mil, \u017ee v nast\u00e1vaj\u00edc\u00edm plesu n\u00e1s v\u0161ecky postupn\u011b vezme do kola. Kdy\u017e se s t\u00edm obr\u00e1til i na mne, \u0159ekla jsem, \u017ee neum\u00edm tan\u010dit.<\/p>\n\n\n\n

\u201eAspo\u0148 jeden kousek mus\u00edte,\u201c prohl\u00e1sil a kdybych se nevytratila, jist\u011b by mi vnutil i tuto druhou komedii. Ale j\u00e1 jsem pro ten ve\u010der m\u011bla divadla a\u017e po krk a bylo na\u010dase, abych se u\u017e zase st\u00e1hla sama do sebe. Moje nen\u00e1padn\u00e9 \u0161aty se hodily ke svrchn\u00edku na jevi\u0161ti, ale nebyly by vhodn\u00e9 ke \u010dtverylce nebo val\u010d\u00edku. Proto jsem uprchla do odlehl\u00e9ho koutku, odkud jsem – sama nevid\u011bna – mohla pozorovat barvitou pod\u00edvanou.<\/p>\n\n\n\n

Ginevra Fanshawov\u00e1 byla op\u011bt mezi v\u0161emi nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejveselej\u0161\u00ed d\u00e1mou. Byla vybr\u00e1na, aby zah\u00e1jila ples. Takov\u00e1 vystoupen\u00ed pro ni znamenala triumf. P\u0159i pr\u00e1ci nebo v nep\u0159\u00edjemn\u00fdch situac\u00edch si vedla sklesle a nevrle, ale vesel\u00ed rozv\u00edralo jej\u00ed mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, oza\u0159ovala jejich zlatist\u00fd pel a skvouc\u00ed barvy, rozsv\u011bcelo ji jako sv\u011btlo brou\u0161en\u00fd drahokam; rozv\u00edjela se jako kv\u011btina.<\/p>\n\n\n\n

Ale nekvetla a nez\u00e1\u0159ila jen proto, \u017ee byla p\u0159edtane\u010dnic\u00ed s monsieurem Paulem, neh\u00fd\u0159ila sv\u00fdmi p\u016fvaby proto, aby pot\u011b\u0161ila zrak sv\u00fdch dru\u017eek a jejich rodi\u010d\u016f a prarodi\u010d\u016f, kte\u0159\u00ed zapl\u0148ovali carr\u00e9 a sed\u011bli kolem zd\u00ed v s\u00e1le – kdepak, pro tak nudn\u00fd a nev\u00e1bn\u00fd d\u016fvod by Ginevra r\u00e1\u010dila zatan\u010dit nanejv\u00fd\u0161 jedinou \u010dtverylku a pak by nadobro ztratila n\u00e1ladu -, bylo tu v\u0161ak n\u011bco, co dod\u00e1valo pikantnosti pro ni jinak f\u00e1dn\u00ed spole\u010dnosti. <\/p>\n\n\n\n

V samotn\u00e9 tane\u010dn\u00ed s\u00edni toti\u017e nebyl ani jedin\u00fd svobodn\u00fd mu\u017e s v\u00fdjimkou monsieura Paula, kter\u00fd jako jedin\u00fd ml\u00e1denec sm\u011bl vyzvat k tanci kteroukoli \u017ea\u010dku. T\u00e9to v\u00fdjime\u010dn\u00e9 cti se mu dost\u00e1valo u\u017e z tradice – byl p\u0159\u00edbuzn\u00fdm madame Beckov\u00e9 a t\u011b\u0161il se jej\u00ed velk\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e, ale tak\u00e9 proto, \u017ee si v\u0161echno d\u011blal a prosadil podle sv\u00e9ho, a pak i z toho d\u016fvodu, \u017ee ten prudk\u00fd a \u010dasto nespravedliv\u00fd pali\u010d\u00e1k byl \u010dist\u00e1 du\u0161e a bylo mo\u017eno sv\u011b\u0159it mu t\u0159eba regiment nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch panen a pod jeho dohledem by nedo\u0161ly k \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fahon\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Ostatn\u00ed svobodn\u00ed mu\u017ei sem byli p\u0159ipu\u0161t\u011bni jen jako div\u00e1ci – madame se v\u017edycky naoko zdr\u00e1hala, a teprve na prosby a domluvy rodi\u010d\u016f jej\u00ed dobr\u00e9 srdce ud\u011blalo takov\u00fd \u00fastupek, po cel\u00fd ve\u010der osobn\u011b dohl\u00ed\u017eela, aby skupinka mlad\u00fdch p\u00e1n\u016f, dosp\u011bl\u00fdch syn\u016f p\u0159\u00edtomn\u00fdch matek, mlad\u00edk\u016f, jejich\u017e sestry byly zdej\u0161\u00edmi chovankami, z\u016fst\u00e1vala opod\u00e1l v nejtemn\u011bj\u0161\u00edm, nejchladn\u011bj\u0161\u00edm koutku \u010dtvercov\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b. Pe\u010dovala o n\u011b jako kvo\u010dna, ale poslouchat museli jako na vojn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Madame se vyznala ve sv\u011bt\u011b, dob\u0159e znala lidskou povahu. V\u011bd\u011bla, \u017ee t\u00edmto tahem s\u00e1z\u00ed na vysokou kartu a z\u00edsk\u00e1v\u00e1 zna\u010dnou v\u00fdhru. P\u0159edev\u0161\u00edm tu byli jej\u00edmi spoluvin\u00edky sami rodi\u010de schovanek, nebo\u0165 ustoupila jen jejich domluv\u00e1m. A pustit do s\u00e1lu tyto ch\u0159est\u00fd\u0161e tak okouzluj\u00edc\u00ed, a tak nebezpe\u010dn\u00e9, znamenalo uk\u00e1zat se jako perfektn\u00ed hl\u00edda\u010dka. <\/p>\n\n\n\n

A za t\u0159et\u00ed: jejich p\u0159\u00edtomnost vytv\u00e1\u0159ela nejpikantn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edsadu cel\u00e9 slavnosti. Z d\u011bv\u010dat rozja\u0159enost p\u0159ech\u00e1zela na rodi\u010de, bavili se i samotn\u00ed mlad\u00ed p\u00e1nov\u00e9 – madame se postarala, aby se nikdy nenudili, a tak slavn\u016fstka madame Beckov\u00e9 m\u011bla ka\u017edoro\u010dn\u011b zaru\u010den\u00fd \u00fasp\u011bch, jak\u00fdm se nemohla pochlubit oslava \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 majitelky penzion\u00e1tu daleko \u0161iroko. <\/p>\n\n\n\n

V\u0161imla jsem si, \u017ee doktor John zpo\u010d\u00e1tku chodil voln\u011b po t\u0159\u00edd\u00e1ch, ale sotva za\u010dal ples, madame si pro n\u011bho p\u0159ib\u011bhla:\u201eJen poj\u010fte i vy, vl\u010dku! M\u00e1te sice roucho ber\u00e1n\u010d\u00ed, ale i tak mus\u00edte do na\u0161eho st\u00e1da! Jen poj\u010fte do carr\u00e9, budete tam m\u00edt na dvacet spole\u010dn\u00edk\u016f, \u0161ups mezi n\u011b.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle dovolte mi nap\u0159ed, abych si zatan\u010dil s jednou va\u0161\u00ed \u017ea\u010dkou!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eI vy si dovolujete n\u011bco takov\u00e9ho? Bezbo\u017en\u00edku, honem, jd\u011bte, jd\u011bte!\u201c Strkala ho p\u0159ed sebou a brzy ho m\u011bla za davem.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e se Ginevra dost vytancovala, vyhledala si m\u011b v m\u00e9m koute\u010dku. Dopadla na lavici vedle mne, objala m\u011b kolem krku (projev d\u016fv\u011brnosti, bez n\u011bho\u017e bych se docela r\u00e1da obe\u0161la) a zast\u00e9nala skoro hystericky: \u201eJak vypad\u00e1m? Jak dnes ve\u010der vypad\u00e1m?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJako obvykle: po\u0161etile a je\u0161itn\u011b!\u201c odsekla jsem j\u00ed su\u0161e. <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u0160tiplav\u00e1 jako v\u017edycky! Ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem dnes kr\u00e1sn\u00e1, \u0159\u00edkejte si, co chcete, vy i v\u0161ecky z\u00e1vistiv\u00e9 klepny! Tamhle v \u0161atn\u011b je zrcadlo, kde se m\u016f\u017eeme vid\u011bt od hlavy po paty. Nechcete tam j\u00edt se mnou?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle p\u016fjdu, m\u016f\u017eete se kochat sama sebou, co hrdlo r\u00e1\u010d\u00ed, sle\u010dno Fanshawov\u00e1!\u201c Byla jsem zv\u011bdav\u00e1, zdali se tam docela naba\u017e\u00ed sv\u00e9ho triumfu a ukoj\u00ed svou je\u0161itnost, pronikne-li j\u00ed k v\u011bdom\u00ed aspo\u0148 \u0161petka ohledu na jin\u00e9. Ale kde! Prohl\u00ed\u017eela si n\u00e1s dv\u011b v zrcadle ze v\u0161ech stran, pohazovala ku\u010derami, rovnala si \u0161erpu, a\u017e nakonec pustila mou ruku, posm\u011b\u0161n\u011b se mi uklonila a prohl\u00e1sila: <\/p>\n\n\n\n

\u201eVe va\u0161\u00ed k\u016f\u017ei bych necht\u011bla b\u00fdt ani za cel\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed.\u201c Tato pozn\u00e1mka byla tak prostomysln\u00e1, \u017ee m\u011b nemohla dop\u00e1lit. Odpov\u011bd\u011bla jsem j\u00ed: <\/p>\n\n\n\n

\u201eA j\u00e1 ve va\u0161\u00ed ani za zl\u00e1man\u00fd gro\u0161, i kdy\u017e v\u00e1m to asi bude p\u0159ipadat divn\u00e9. V\u017edy\u0165 vy jste vlastn\u011b k politov\u00e1n\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo v\u00e1m nem\u016f\u017ee j\u00edt od srdce.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eOd srdce mi to nejde, proto\u017ee v n\u011bm nejste, ale ob\u010das o v\u00e1s p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed m\u00e1 hlava.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak pros\u00edm,\u201c ozvala se \u017ealobnick\u00fdm t\u00f3nem, \u201eale posly\u0161te, v\u00edte, jak jsem j\u00e1 na tom dob\u0159e a vy \u0161patn\u011b?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePros\u00edm, poslouch\u00e1m.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159edev\u0161\u00edm: j\u00e1 jsem z dobr\u00e9 rodiny, a i kdy\u017e m\u016fj tat\u00ed\u010dek nen\u00ed bohat\u00fd, m\u00e1m vyhl\u00eddky na d\u011bdictv\u00ed po str\u00fdci. D\u00e1le: je mi osmn\u00e1ct let, to je nejlep\u0161\u00ed v\u011bk; byla jsem vychov\u00e1na na kontinent\u011b, a tak m\u00e1m dobr\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e mi t\u0159eba nejde zrovna pravopis. A jsem hezk\u00e1 – to mi nem\u016f\u017eete up\u0159\u00edt ani vy, a mohu m\u00edt ctitele na ka\u017ed\u00e9m prst\u011b. Zrovna dnes ve\u010der dv\u011bma p\u00e1n\u016fm pro m\u011b srdce puk\u00e1, a to m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do takov\u00e9 dobr\u00e9 n\u00e1lady. A te\u010f k v\u00e1m, m\u00e1 chud\u011brko: Podle v\u0161eho poch\u00e1z\u00edte z bezv\u00fdznamn\u00e9 rodiny, proto\u017ee jste d\u011blala bonu, kdy\u017e jste p\u0159i\u0161la sem do Villette; nem\u00e1te asi \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9; ve sv\u00fdch t\u0159iadvaceti letech se nem\u016f\u017eete pokl\u00e1dat u\u017e za mladou, nem\u00e1te \u017e\u00e1dn\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159ednosti, dokonce nejste ani hezk\u00e1. Pokud jde o ctitele – vy snad ani nev\u00edte, co to je, nikdy o nich nemluv\u00edte. Jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee jste nikdy nebyla zamilovan\u00e1 a sotva kdy budete – a to je jist\u011b lep\u0161\u00ed, proto\u017ee i kdyby v\u00e1m pro n\u011bkoho srdce pukalo, pro v\u00e1s nikomu na sv\u011bt\u011b nepukne. Nen\u00ed to snad pravda?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u011bt\u0161inou je to \u010disto\u010dist\u00e1 pravda, jste chytr\u00e1, ale je ve v\u00e1s p\u0159ece jen n\u011bco dobr\u00e9ho, jste aspo\u0148 up\u0159\u00edmn\u00e1, co na srdci, to na jazyku. Ale vy jste mi tu pov\u00eddala o pukl\u00fdch srdc\u00edch – do t\u00e9to va\u0161\u00ed u\u0161lechtil\u00e9 z\u00e1bavy se sice neum\u00edm dost vc\u00edtit, ale pros\u00edm v\u00e1s, koho jste to tady podle sv\u00fdch je\u0161itn\u00fdch p\u0159edstav zni\u010dila?\u201c <\/p>\n\n\n\n

P\u0159ibl\u00ed\u017eila mi rty a\u017e k uchu: \u201eJsou tady oba, Isidor i Alfr\u00e9d de Hamal.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTy bych r\u00e1da poznala.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201ePod\u00edvejme se na ni! Kone\u010dn\u011b se i v n\u00ed probudila zv\u011bdavost. Poj\u010fte za mnou, uk\u00e1\u017eu v\u00e1m je. Ale ze t\u0159\u00edd na n\u011b nen\u00ed dost dob\u0159e vid\u011bt, projdeme zahradou do chodby a odzadu se dostaneme a\u017e skoro k nim.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kradly jsme se ke carr\u00e9, dr\u017e\u00edce se st\u00e1le t\u011bsn\u011b u zdi, a\u017e jsme uvid\u011bly skupinu mlad\u00fdch p\u00e1nu hodn\u011b zbl\u00edzka. Mysl\u00edm, \u017ee bych byla mezi nimi rozpoznala podmaniv\u00e9ho pana de Hamal i bez Ginev\u0159ina upozorn\u011bn\u00ed: byl to takov\u00fd \u0161vih\u00e1\u010dek s rovn\u00fdm nosem a pravideln\u00fdmi rysy. \u0158\u00edk\u00e1m \u201e\u0161vih\u00e1\u010dek\u201c, i kdy\u017e nebyl podpr\u016fm\u011brn\u00e9 postavy, ale- jeho ruce i nohy byly drobn\u00e9, byl hezk\u00fd a upraven\u00fd, vystrojen\u00fd jako loutka, nakade\u0159en\u00fd pan\u00e1\u010dek s boti\u010dkami, rukavi\u010dkami a kravati\u010dkou. <\/p>\n\n\n\n

V\u0159ele jsem Ginev\u0159e schv\u00e1lila jej\u00ed gusto, ale vypt\u00e1vala jsem se j\u00ed, co asi dle jej\u00edho n\u00e1zoru ud\u011blal s drahocenn\u00fdmi st\u0159epy sv\u00e9ho pukl\u00e9ho srdce, zdali si je nalo\u017eil do lahvi\u010dky r\u016f\u017eov\u00e9ho oleje? A d\u00e1le m\u011b nadchlo, \u017ee plukovn\u00edk m\u00e1 ru\u010dky sotva v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e Ginevra, co\u017e se m\u016f\u017ee hodit: v nouzi si m\u016f\u017ee vypom\u00e1hat jej\u00edmi rukavi\u010dkami. Ale kde je Isidor? Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee na toho jsem byla zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e na jeho soka. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMn\u011b se nechce v\u00e1m ho uk\u00e1zat – styd\u00edm se za n\u011bho.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle pro\u010d?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eProto\u017ee… proto\u017ee m\u00e1 takov\u00e9hle kn\u00edry,“ \u0161eptala mi a ukazovala jak\u00e9, \u201ea ke v\u0161emu je\u0161t\u011b ry\u0161av\u00e9, do zrzava!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak u\u017e je to hrozn\u00e9 tajemstv\u00ed venku,\u201c \u0159ekla jsem, \u201ejen mi ho uka\u017ete – d\u00e1v\u00e1m v\u00e1m slovo, \u017ee neomdl\u00edm, a\u017e ho uvid\u00edm.\u201c Rozhl\u00e9dla jsem se kolem sebe. <\/p>\n\n\n\n

Vtom n\u00e1s kdosi odzadu oslovil anglicky. \u201eVy dv\u011b tady stoj\u00edte v pr\u016fvanu, nezdr\u017eujte se tady na chodb\u011b!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u017edy\u0165 tady nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pr\u016fvan, doktore Johne,\u201c obr\u00e1tila jsem se k n\u011bmu. <\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

\u201eOna by se lehce mohla nastudit\u201c pokra\u010doval neoby\u010dejn\u011b n\u011b\u017en\u00fdm t\u00f3nem. \u201eJe takov\u00e1 \u00fatl\u00e1, mus\u00edme se o ni starat! Se\u017ee\u0148te j\u00ed n\u011bjak\u00fd \u0161\u00e1l!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eDovolte, abych se sm\u011bla starat sama o sebe,\u201c odsekla mu sle\u010dna Fanshawov\u00e1 zvysoka. \u201e\u017d\u00e1dn\u00fd \u0161\u00e1l nepot\u0159ebuji. Od v\u00e1s \u010dlov\u011bk sly\u0161\u00ed jen sam\u00e9 k\u00e1z\u00e1n\u00ed a napom\u00edn\u00e1n\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Doktor John posmutn\u011bl, poodstoupil stranou, ale nebyl ura\u017een\u00fd. V\u011bd\u011bla jsem, kde je kousek odtud kupa \u0161\u00e1l\u016f k voln\u00e9mu pou\u017eit\u00ed, odb\u011bhla jsem tam a jeden p\u0159inesla. \u201eTohle si vezme, i kdybych se s n\u00ed m\u011bla poprat,\u201c \u0159ekla jsem a pe\u010dliv\u011b jsem ji halila krk a ramena.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je ten Isidor? za\u0161eptala jsem j\u00ed p\u0159itom do ucha. Ohrnula rty, usm\u00e1la se a p\u0159ik\u00fdvla. Odvedla jsem si ji do zahrady, posadila na lavi\u010dku a prohl\u00e1sila, \u017ee se mi odsud nehne, dokud se jasn\u011b nevyslov\u00ed, koho si vlastn\u011b chce vz\u00edt: toho skute\u010dn\u00e9ho chlapa, nebo tu opici?<\/p>\n\n\n\n

\u201eTomu \u0159\u00edk\u00e1te chlap? Vlastn\u011b ano, je to chlap m\u011b\u0161\u0165\u00e1k, vlasy do zrzava a k tomu to jm\u00e9no: John! Ale plukovn\u00edk de Hamal je \u0161lechtic, ten se dovede jinak chovat, a o\u010di i vlasy m\u00e1 jako Ital! Je to nejz\u00e1bavn\u011bj\u0161\u00ed spole\u010dn\u00edk podle m\u00e9ho vkusu, nen\u00ed to takov\u00fd mudrlant jako tamten, neotravuje m\u011b u\u0161lechtil\u00fdmi \u0159e\u010di\u010dkami, kter\u00fdm nerozum\u00edm. Tak je to! A nedr\u017ete m\u011b jako v kle\u0161t\u00edch!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Uvolnila jsem sv\u016fj stisk a Ginevra mi utekla. Nest\u00e1lo mi za to ji honit, ale nedalo mi, abych se je\u0161t\u011b jednou neohl\u00e9dla po doktorovi Johnovi. Nem\u011bla jsem v \u00famyslu j\u00edt za n\u00edm, ale on p\u0159i\u0161el za mnou s\u00e1m, l\u00e9pe \u0159e\u010deno, hledal tu, kter\u00e1 byla p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se mnou, proto se mnou se\u0161el po sch\u016fdc\u00edch do zahrady a proch\u00e1zel se se mnou alej\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

\u201eZn\u00e1te se bl\u00ed\u017e se sle\u010dnou Fanshawovou? Ud\u011blala byste mi n\u011bco k v\u016fli? Nedohl\u00e9dla byste na ni, pros\u00edm, aby ned\u011blala nerozumn\u00e9 v\u011bci, aby nap\u0159\u00edklad nevyb\u00edhala po tanci rovnou ven?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdy\u017e si to p\u0159ejete, mohu se o to pokusit, ale Ginevra nad sebou nem\u00e1 r\u00e1da dozor.\u201c<\/p>\n\n\n\n

„Ona nem\u00e1 ani tu\u0161en\u00ed, do jak\u00e9 m\u00edry se o ni p\u0159\u00e1telsky zaj\u00edm\u00e1m. Sm\u011bl bych se v\u00e1s zeptat: mluvila n\u011bkdy s v\u00e1mi o mn\u011b?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eO Isidorovi mi dost \u010dasto pov\u00eddala, ale mus\u00edm se v\u00e1m p\u0159iznat, \u017ee teprve p\u0159ed n\u011bkolika minutami jsem zjistila, \u017ee to jste vy. A teprve te\u010f jsem pochopila, \u017ee Ginevra je ta d\u00edvka, o kterou se vy, doktore Johne, tak dlouho zaj\u00edm\u00e1te.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u017e p\u0159es rok se s n\u00ed setk\u00e1v\u00e1m ve spole\u010dnosti. Ale zm\u00ednila jste se, \u017ee pod jm\u00e9nem Isidor jste o mn\u011b sl\u00fdchala – sm\u00edm se v\u00e1s zeptat, v jak\u00e9m t\u00f3nu se nesly jej\u00ed pozn\u00e1mky? Tr\u00e1p\u00ed m\u011b nejistota.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Kdybych mu rovnou \u0159ekla, \u017ee Ginevra ho nem\u00e1 r\u00e1da, sotva by mi uv\u011b\u0159il. Zamluvila jsem to tedy ot\u00e1zkou: \u201eSnad byste nepochyboval s\u00e1m o sob\u011b? Pokl\u00e1d\u00e1te se za n\u011bco m\u00ed\u0148 ne\u017e plukovn\u00edk de Hamal?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 m\u00e1m sle\u010dnu Fanshawovou r\u00e1d daleko up\u0159\u00edmn\u011bji, ne\u017e je de Hamal v\u016fbec schopen m\u00edt r\u00e1d kohokoli. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee ona m\u00e1 o panu plukovn\u00edkovi zkreslen\u00e9 p\u0159edstavy. Ten nen\u00ed hoden va\u0161\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 mladink\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMoje kr\u00e1sn\u00e1 mladink\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b by sama m\u011bla vyc\u00edtit, kdo je j\u00ed hoden. Jinak zaslou\u017e\u00ed dostat za vyu\u010denou,\u201c vyjela jsem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNejste na ni trochu p\u0159\u00edsn\u00e1? V\u017edy\u0165 ona je tak milou\u010dk\u00e1, ka\u017ed\u00fd ji mus\u00ed m\u00edt r\u00e1d. Vy – a ka\u017ed\u00e1 \u017eena star\u0161\u00ed ne\u017e ona – mus\u00edte jist\u011b c\u00edtit k takov\u00e9 d\u00edv\u010d\u00ed v\u00edle mate\u0159skou nebo sesterskou n\u011bhu.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNebudete mi m\u00edt za zl\u00e9, pane doktore, kdy\u017e zm\u011bn\u00edm t\u00e9ma na\u0161eho rozhovoru? Nep\u0159ipad\u00e1 v\u00e1m de Hamal jako mlad\u00fd b\u016fh? Ten jeho nos – perfektn\u00ed! A ty jeho klasick\u00e9 rty a brada – a to jeho u\u0161lechtil\u00e9 vystupov\u00e1n\u00ed!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJe to skrznaskrz pan\u00e1k a m\u011bkkota!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVy, doktore Johne, a ka\u017ed\u00fd mu\u017e, kter\u00fd nen\u00ed tak jemn\u011b modelov\u00e1n jako on, jist\u011b k n\u011bmu c\u00edt\u00edte n\u00e1klonnost, asi jako Mars a jin\u00e1 drsn\u011bj\u0161\u00ed bo\u017estva k mlad\u00e9mu Apoll\u00f3novi?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJe to bezcharaktern\u00ed fintil a posedl\u00fd karban\u00edk! Kdybych cht\u011bl, jednou rukou bych ho uzdvihl a hodil s n\u00edm do p\u0159\u00edkopu.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo snad ne, doktore? Toho seraf\u00edna? Nejste na n\u011bj trochu p\u0159\u00edsn\u00fd, doktore Johne?\u201c A vtom jsem se zarazila. Dnes ve\u010der jsem se u\u017e dvakr\u00e1t nechala strhnout k impulzivn\u00edm v\u00fdpad\u016fm, a\u017e jsem se toho lekla. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsme s doktorem Johnem do\u0161li na konec aleje, vraceli jsme se zp\u00e1tky, sv\u011btlo z oken mu oz\u00e1\u0159ilo tv\u00e1\u0159, usm\u00edval se, ale v o\u010d\u00edch m\u011bl smutek. Jak m\u011b mrzelo, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed pro p\u0159\u00ed\u010dinu sebe ned\u016fstojnou! \u017de marn\u011b miluje on, kter\u00fd m\u00e1 tolik p\u0159ednost\u00ed. Tehdy jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bla, \u017ee pro n\u011bkter\u00e9 povahy jsou \u00favahy nad vlastn\u00ed por\u00e1\u017ekou dobrou \u0161kolou, nevzpomn\u011bla jsem si, \u017ee \u201en\u011bkter\u00e9 kv\u011bty zavon\u00ed a\u017e tehdy, kdy\u017e jsou utr\u017eeny\u201c.<\/p>\n\n\n\n

\u201eNetrapte se, doktore,\u201c p\u0159eru\u0161ila jsem ml\u010den\u00ed, \u201ejestli\u017ee si Ginevra va\u0161i n\u00e1klonnost zaslou\u017e\u00ed, bude – mus\u00ed ji op\u011btovat. Kdo jin\u00fd by m\u011bl doufat, kdy\u017e ne vy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Za tuto \u00fat\u011bchu m\u011b stihl udiven\u00fd a pon\u011bkud nesouhlasn\u00fd pohled. Rozlou\u010dili jsme se a j\u00e1 se vracela dom\u016f cel\u00e1 prok\u0159ehl\u00e1. Odbila p\u016flnoc, lid\u00e9 se rychle rozch\u00e1zeli, slavnost skon\u010dila, lampy doho\u0159\u00edvaly. Do hodiny ztichl cel\u00fd d\u016fm. I j\u00e1 u\u017e byla v posteli, ale po tak vzru\u0161uj\u00edc\u00edm dni jsem dlouho nemohla usnout.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola p\u00e1t\u00e1: SLAVNOST Jakmile byla Georgette zdrav\u00e1, poslala ji madame na venkov. Bylo mi to l\u00edto, m\u011bla jsem to d\u011bcko r\u00e1da a […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45921,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-45912","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45912","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=45912"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45912\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45921"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=45912"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=45912"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=45912"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}