{"id":46137,"date":"2024-02-17T11:18:00","date_gmt":"2024-02-17T10:18:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46137"},"modified":"2024-02-16T21:34:35","modified_gmt":"2024-02-16T20:34:35","slug":"cteni-na-zimu-villette-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46137","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola \u0161est\u00e1: PR\u00c1ZDNINY <\/p>\n\n\n\n

Po sv\u00e1tku madame Beckov\u00e9 a po n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm \u201emodr\u00e9m pond\u011blku\u201c nade\u0161lo obdob\u00ed skute\u010dn\u00e9ho studia, jedin\u00e9 dva m\u011bs\u00edce opravdov\u00e9ho u\u010den\u00ed v cel\u00e9m \u0161koln\u00edm roce. Bylo zapot\u0159eb\u00ed p\u0159ipravit \u017ea\u010dky ke zkou\u0161k\u00e1m, kter\u00e9 m\u011bly p\u0159esv\u011bd\u010dit ve\u0159ejnost o \u00farovni na\u0161eho \u00fastavu. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem si nev\u0161\u00edmala, jak pracuj\u00ed ostatn\u00ed u\u010ditelky, m\u011bla jsem sama dost sv\u00fdch starost\u00ed; m\u016fj \u00fakol nebyl pr\u00e1v\u011b lehk\u00fd, musela jsem nal\u00edt do devades\u00e1ti hlavi\u010dek to, co pova\u017eovaly za nejv\u011bt\u0161\u00ed u\u010denost, toti\u017e znalost angli\u010dtiny, a u devades\u00e1ti jaz\u00fd\u010dk\u016f nacvi\u010dit v\u00fdslovnost na\u0161ich \u0161i\u0161lav\u00fdch a sykav\u00fdch souhl\u00e1sek. <\/p>\n\n\n\n

Den zkou\u0161ek se kvapem bl\u00ed\u017eil. Ten den hr\u016fzy! V\u0161ecko se na n\u011bj p\u0159ipravovalo s \u00fazkostlivou p\u00e9\u010d\u00ed, s n\u011bm\u00fdm chvatem se chystalo oble\u010den\u00ed – ale \u017e\u00e1dn\u00e9 vzdu\u0161n\u00e9 vlaj\u00edc\u00ed \u00fabory, \u017e\u00e1dn\u00fd tyl \u010di blankytn\u00e9 \u0161erpy; zde platil p\u0159\u00edkaz, aby toaleta byla d\u016fstojn\u00e1 a p\u0159im\u011b\u0159en\u011b upjat\u00e1. M\u011b p\u0159ipadalo, \u017ee tento den se m\u00e1 st\u00e1t nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed zkou\u0161kou pr\u00e1v\u011b pro mne, v\u0161ecky u\u010ditelky v\u011bd\u011bly, \u017ee samy nebudou zkou\u0161et z p\u0159edm\u011bt\u016f, kter\u00e9 u\u010dily, tuto \u00falohu vzal na sebe profesor literatury monsieur Paul. On, skute\u010dn\u00fd samovl\u00e1dce t\u00e9to \u0161koly, soust\u0159edil do sv\u00fdch rukou v\u0161echny ot\u011b\u017ee a roz\u010dilovalo ho, \u017ee musel ud\u011blat jedinou v\u00fdjimku: s angli\u010dtinou si nedok\u00e1zal poradit.<\/p>\n\n\n\n

Ve\u010der p\u0159ede dnem v\u00fdro\u010dn\u00edch zkou\u0161ek jsem se proch\u00e1zela po zahrad\u011b jako ostatn\u00ed u\u010ditelky i chovanky. V \u201ezak\u00e1zan\u00e9 aleji\u201c se ke mn\u011b monsieur Paul Emanuel p\u0159ipojil; v \u00fastech m\u011bl doutn\u00edk a \u010dern\u00e9 kn\u00edry se mu je\u017eily jako u rozzloben\u00e9ho kocoura, leskl\u00e9 modr\u00e9 o\u010di se zlov\u011bstn\u011b mra\u010dily. <\/p>\n\n\n\n

\u201eZ\u00edtra tedy budete tr\u016fnit po m\u00e9m boku jako kr\u00e1lovna,\u201c za\u00fato\u010dil na m\u011b p\u0159\u00edmo. R\u00e1da jsem se na monsieura d\u00edvala, kdy\u017e \u017e\u00e1rlil: tehdy se mu po sn\u011bd\u00e9m obli\u010deji a ve fialkov\u00fdch o\u010d\u00edch st\u0159\u00eddaly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edsvity i mra\u010dna. Jeho hn\u011bv m\u011b bavil: byl bezelstn\u00fd, opravdov\u00fd, \u010dasto bezd\u016fvodn\u00fd, ale v\u017edycky nep\u0159edst\u00edran\u00fd. Neohradila jsem se tedy proti obvin\u011bn\u00ed ze cti\u017e\u00e1dosti, jen jsem se zeptala, kdy budu zkou\u0161et, zda na za\u010d\u00e1tku, nebo na konci po\u0159adu.<\/p>\n\n\n\n

\u201eUva\u017euji, jestli na za\u010d\u00e1tku, kdy je\u0161t\u011b nebude p\u0159\u00edtomno dost lid\u00ed a kdy va\u0161i n\u00e1ro\u010dnost neuspokoj\u00ed \u010detn\u00e9 poslucha\u010dstvo, nebo nakonec, kdy u\u017e budou v\u0161ichni unaveni a budou v\u00e1s sledovat s ochablou pozornost\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJak\u00fd jste na m\u011b tvrd\u00fd, monsieur,\u201c \u0159ekla jsem a p\u0159edst\u00edrala skl\u00ed\u010denost. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNa v\u00e1s se mus\u00ed tvrd\u011b. J\u00e1 v\u00e1s zn\u00e1m! J\u00e1 jsem v\u00e1s prokoukl, hned jak jsem poprv\u00e9 uvid\u011bl va\u0161i tv\u00e1\u0159. Dob\u0159e jsem se na v\u00e1s d\u00edval, kdy\u017e jste hr\u00e1la divadlo, a vid\u011bl jsem ve va\u0161ich o\u010d\u00edch tu velkou touhu po triumfu. To byl zrovna plamen!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTehdy jsem m\u011bla pocity docela abstraktn\u00ed – a vy to s dovolen\u00edm l\u00ed\u010d\u00edte zna\u010dn\u011b nadnesen\u011b. Na t\u00e9 fra\u0161ce mi p\u0159ece v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Role, kterou jste mi p\u0159id\u011blil, mi byla protivn\u00e1. A div\u00e1ci m\u011b nezaj\u00edmali – jsou to jist\u011b mil\u00ed lid\u00e9, ale v\u017edy\u0165 nikoho z nich nezn\u00e1m. Jak mi m\u016f\u017ee z\u00e1le\u017eet na tom, abych se jim z\u00edtra znovu p\u0159edvedla? Copak ty ve\u0159ejn\u00e9 zkou\u0161ky nebudou pro m\u011b ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e povinnost\u00ed? V\u017edy\u0165 budu r\u00e1da, \u017ee je budu m\u00edt za sebou.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u00e1m je tedy vz\u00edt za v\u00e1s?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eS radost\u00ed – jestli\u017ee se neboj\u00edte fiaska.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle u m\u011b by to bylo fiasko. Z angli\u010dtiny zn\u00e1m jen p\u00e1r slov\u00ed\u010dek. Podle m\u00e9ho soudu by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdyby se zkou\u0161ka z angli\u010dtiny v\u016fbec nekonala, co \u0159\u00edk\u00e1te?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJestli s t\u00edm bude souhlasit madame, j\u00e1 \u0159eknu ano.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eZe srdce?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eZ cel\u00e9ho srdce.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePodejte mi ruku,\u201c \u0159ekl srde\u010dn\u011b a \u017e\u00e1rlivost se z jeho tv\u00e1\u0159e vytratila.<\/p>\n\n\n\n

\u201eMy dva si nebudeme soky, ale p\u0159\u00e1teli. Ta zkou\u0161ka se bude konat a j\u00e1 u\u017e v\u00e1m k n\u00ed vyberu nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli, budu v\u00e1m n\u00e1pomocn\u00fd. V\u017edy\u0165 vy jste vlastn\u011b tak sama a mus\u00edte si tady v ciz\u00ed zemi pern\u011b zaslou\u017eit sv\u016fj chleba. Snad v\u00e1m bude i prosp\u011b\u0161n\u00e9, kdy\u017e v\u00e1s pozn\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed okruh lid\u00ed. Budeme p\u0159\u00e1teli – chcete?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eR\u00e1da, monsieur! Va\u0161e p\u0159\u00e1telstv\u00ed m\u011b t\u011b\u0161\u00ed v\u00edc ne\u017e nev\u00edmjak\u00fd \u00fasp\u011bch.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Zkou\u0161ky prob\u011bhly dob\u0159e, monsieur Paul dodr\u017eel sv\u00e9 slovo a v\u0161emo\u017en\u011b mi mou \u00falohu uleh\u010doval. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den byly rozd\u00e1ny ceny, skon\u010dil \u0161koln\u00ed rok a \u017ea\u010dky se rozjely dom\u016f – za\u010daly hlavn\u00ed pr\u00e1zdniny. Ty hlavn\u00ed pr\u00e1zdniny – na ty asi do smrti nezapomenu! <\/p>\n\n\n\n

Madame odjela hned prvn\u00ed den za d\u011btmi k mo\u0159i, v\u0161ecky u\u010ditelky m\u011bly rodi\u010de nebo p\u0159\u00edbuzn\u00e9; monsieur Paul se vypravil na pou\u0165 do \u0158\u00edma – cel\u00fd d\u016fm z\u016fstal pr\u00e1zdn\u00fd, zbyla jsem v n\u011bm jenom j\u00e1 se slu\u017eebnou a s jednou chromou, du\u0161evn\u011b i t\u011blesn\u011b zaostalou chovankou, kter\u00e9 jej\u00ed macecha nepovolila n\u00e1vrat dom\u016f. Jak dlouh\u00e9 byly pro mne ty z\u00e1\u0159ijov\u00e9 dny, jak pust\u00e1 byla zahrada, ze\u0161edl\u00e1 prachem p\u0159e\u0161l\u00e9ho m\u011bstsk\u00e9ho l\u00e9ta! <\/p>\n\n\n\n

M\u011bla jsem te\u010f dost \u010dasu p\u0159em\u00fd\u0161let o \u017eivot\u011b, kter\u00fd \u010dek\u00e1 na lidi m\u00e9ho druhu – jevil se mi jako beznad\u011bjn\u00e1 pou\u0161\u0165, jako p\u00eds\u010dit\u00e1 pl\u00e1\u0148 bez jedin\u00e9 o\u00e1zy v dohledu. Ten prvn\u00ed m\u011bs\u00edc pr\u00e1zdnin byl pro mne opravdu nekone\u010dn\u00fd, bez\u00fat\u011b\u0161n\u00fd a t\u011b\u017ek\u00fd.<\/p>\n\n\n\n

Slabomysln\u00e1 nevypadala nespokojen\u011b. T\u00e9 sta\u010dilo k blahu j\u00eddlo a slunce, nebo aspo\u0148 ohe\u0148 v kamnech. Jej\u00ed p\u0159irozenost si libovala v zah\u00e1lce, nicned\u011bl\u00e1n\u00ed bylo pro ni rajskou slast\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

T\u0159i prvn\u00ed pr\u00e1zdninov\u00e9 t\u00fddny bylo hork\u00e9, such\u00e9 po\u010das\u00ed, ale \u010dtvrt\u00fd a p\u00e1t\u00fd t\u00fdden nastaly bou\u0159ky a de\u0161t\u011b. Nev\u00edm, pro\u010d na mne ta zm\u011bna tolik p\u016fsobila a pro\u010d m\u00e1 nervov\u00e1 soustava jen st\u011b\u017e\u00ed odol\u00e1vala \u00fatoku tolika pr\u00e1zdn\u00fdch dn\u00ed a noc\u00ed v tom velk\u00e9m pust\u00e9m dom\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u010c\u00e1ste\u010dn\u011b se mi ulevilo, kdy\u017e jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne p\u0159ijela n\u011bjak\u00e1 hodn\u00e1 pan\u00ed, teta on\u00e9 neboh\u00e9 d\u00edvky, a odvezla si mou prapodivnou spole\u010dnici, kter\u00e1 mi b\u00fdvala t\u011b\u017ek\u00fdm b\u0159emenem, proto\u017ee jsem nikdy nev\u011bd\u011bla, jak\u00fd zlomysln\u00fd kousek mi provede, a krom\u011b toho pot\u0159ebovala i obt\u00ed\u017enou t\u011blesnou obsluhu. Kdy\u017e u\u017e byla pry\u010d, m\u011bla jsem volnost a mohla jsem chodit ven. <\/p>\n\n\n\n

Postupn\u011b jsem se na sv\u00fdch vych\u00e1zk\u00e1ch dostala a\u017e za m\u011bstsk\u00e9 br\u00e1ny do pol\u00ed. Nikde jsem nem\u011bla klid; v srdci mi z\u016fst\u00e1val hlad po dru\u017en\u00e9 spole\u010dnosti, hryzav\u00fd stesk. Tak jsem \u010dasto prochodila venku cel\u00fd den. <\/p>\n\n\n\n

Kone\u010dn\u011b jednou po dni a noci takov\u00e9 zoufal\u00e9 deprese se dostavila i fyzick\u00e1 nemoc: cht\u00edc necht\u00edc jsem musela z\u016fstat v posteli. V t\u00e9 dob\u011b pr\u00e1v\u011b kon\u010dilo bab\u00ed l\u00e9to a za\u010d\u00ednal podzimn\u00ed ne\u010das; dev\u011bt dn\u00ed jsem prole\u017eela v jak\u00e9si podivn\u00e9 nervov\u00e9 hore\u010dce. Sp\u00e1nek m\u011b zcela opustil. Kdy\u017e mi r\u00e1no kucha\u0159ka nosila \u010daj, domlouvala mi, abych si zavolala l\u00e9ka\u0159e, ale j\u00e1 jsem odm\u00edtla, p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee mi \u017e\u00e1dn\u00fd doktor nem\u016f\u017ee pomoci.<\/p>\n\n\n\n

Jednou ve\u010der – a nebylo to hore\u010dn\u00e9 poblouzn\u011bn\u00ed, byla jsem docela p\u0159i smyslech – jsem vstala a cel\u00e1 rozt\u0159esen\u00e1 jsem se obl\u00e9kla. U\u017e jsem nedok\u00e1zala sn\u00e1\u0161et samotu a ticho velk\u00e9 lo\u017enice. Zahalena do pl\u00e1\u0161t\u011b jsem se vypravila ven. M\u00e9 kroky zadr\u017eelo vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed na jak\u00e9msi kostele, p\u0159ipadalo mi, \u017ee m\u011b vol\u00e1, a tak jsem ve\u0161la dovnit\u0159. Poklekla jsem vedle ostatn\u00edch na kamennou dla\u017ebu. Byl to star\u00fd vzne\u0161en\u00fd chr\u00e1m a \u0161ero v n\u011bm bylo rud\u011b zbarven\u00e9 sv\u011btlem, pronikaj\u00edc\u00edm zven\u010d\u00ed skrze malovan\u00e1 okna. Se\u0161la se tam jen hrstka v\u011b\u0159\u00edc\u00edch, a kdy\u017e do\u0161lo na Zdr\u00e1vas, polovina jich ode\u0161la. Brzy jsem zjistila, \u017ee ti zbyl\u00ed jdou ke zpov\u011bdi. <\/p>\n\n\n\n

Neh\u00fdbala jsem se. Po chv\u00edli p\u0159istoupila jak\u00e1si kaj\u00edcnice ke zpov\u011bdnici. Za n\u00ed dal\u0161\u00ed a je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed. Pobledl\u00e1 pan\u00ed, kter\u00e1 si klekla vedle mne, za\u0161eptala:\u201eJd\u011bte vy, j\u00e1 je\u0161t\u011b nejsem p\u0159ipraven\u00e1.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Mechanicky jsem ji poslechla. Kn\u011bz ve zpov\u011bdnici se na m\u011b ani nepod\u00edval, klidn\u011b naklonil ucho k m\u00fdm rt\u016fm. Zav\u00e1hala jsem, neznala jsem obvyklou zpov\u011bdn\u00ed formuli, a tak jsem \u0159ekla: \u201eMon pere, jsem protestantka.\u201c <\/p>\n\n\n\n

R\u00e1zem se ke mn\u011b obr\u00e1til, optal se, ale nijak nevl\u00eddn\u011b, pro\u010d sem tedy jako protestantka p\u0159ich\u00e1z\u00edm. Odpov\u011bd\u011bla jsem, \u017ee um\u00edr\u00e1m touhou po dobr\u00e9m slov\u011b, po rad\u011b nebo \u00fat\u011b\u0161e. \u017de jsem te\u010f \u017eila n\u011bkolik t\u00fddn\u016f naprosto osamocen\u011b, \u017ee jsem churav\u011bla a \u017ee m\u011b tr\u00fdznil nesnesiteln\u00fd \u017eal. <\/p>\n\n\n\n

Nastra\u017eil se: \u201eZavinil to n\u011bjak\u00fd h\u0159\u00edch, snad zlo\u010din?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Ujistila jsem ho, \u017ee nic takov\u00e9ho, a v obrysech jsem mu nazna\u010dila, co pro\u017e\u00edv\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTakov\u00fd p\u0159\u00edpad jsem je\u0161t\u011b nem\u011bl,\u201c pronesl pon\u011bkud v\u00e1hav\u011b. \u201eSnad v\u00e1m ani nemohu poradit. Te\u010f byste m\u011bla, mil\u00e1 dcero, odej\u00edt, ale uji\u0161\u0165uji v\u00e1s, \u017ee jsem va\u0161imi slovy dojat. Zpov\u011b\u010f \u010dasto b\u00fdv\u00e1 jen formalitou, ale vy jste mi opravdu otev\u0159ela sv\u00e9 srdce – to se st\u00e1v\u00e1 dost z\u0159\u00eddka. Rozhodn\u011b v\u00e1s nespust\u00edm ze z\u0159etele. Te\u010f, dcero, odsud odejd\u011bte, ale p\u0159ij\u010fte za mnou znovu; nemus\u00edte ani do kostela – vid\u00edm, \u017ee nejste zdrav\u00e1, a tady je dost chladno, p\u0159ij\u010fte za mnou do bytu. T\u0159eba z\u00edtra r\u00e1no v deset.\u201c<\/p>\n\n\n\n

V odpov\u011b\u010f na toto pozv\u00e1n\u00ed jsem se jen uklonila, spustila jsem si z\u00e1voj, zahalila se do pl\u00e1\u0161t\u011b a vy\u0161la ven. Soumrak u\u017e p\u0159e\u0161el v noc a na ulic\u00edch ho\u0159ela sv\u011btla. Zam\u00ed\u0159ila jsem k Rue Fossette, aspo\u0148 podle sv\u00e9ho odhadu, ale zabloudila jsem do \u010d\u00e1sti m\u011bsta, kde jsem se nevyznala; byla to star\u00e1 \u010dtvr\u0165 pln\u00e1 \u00fazk\u00fdch malebn\u00fdch uli\u010dek. Nev\u011bd\u011bla jsem, kde jsem se to octla, a nemohla jsem se odhodlat n\u011bkoho se vyptat na cestu. Vich\u0159ice, kter\u00e1 p\u0159i z\u00e1padu slunce potichla, jako by te\u010f cht\u011bla dohonit, co prome\u0161kala, hnala se mohutn\u00fdmi n\u00e1razy od severoz\u00e1padu k jihov\u00fdchodu a nesla s sebou drobn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a chvilkami p\u0159\u00edval, ost\u0159e \u0161lehaj\u00edc\u00ed jako krupobit\u00ed, p\u0159i n\u011bm\u017e m\u011b mrazilo do morku kost\u00ed. Skl\u00e1n\u011bla jsem hlavu proti v\u011btru, ale ten m\u011b div neporazil. <\/p>\n\n\n\n

Pojednou jsem c\u00edtila, \u017ee jsem zk\u0159ehl\u00e1 na rampouch, a sna\u017eila jsem se dostihnout vchod mohutn\u00e9 budovy, kterou jsem vid\u011bla p\u0159ed sebou. Ale nedopadla jsem na schody, \u0159\u00edtila jsem se do propasti. Na v\u00edc si nevzpom\u00edn\u00e1m. Nedovedu pov\u011bd\u011bt, kam se m\u016fj duch v t\u00e9 mdlob\u011b odebral.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem se znova probrala k v\u011bdom\u00ed, nev\u011bd\u011bla jsem, kde jsem. Zjistila jsem, \u017ee le\u017e\u00edm v p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9m sal\u00f3nku, kde v krbu pl\u00e1polaj\u00ed polena. Mezeru mezi okny s bohat\u011b \u0159asen\u00fdmi modr\u00fdmi z\u00e1clonami zapl\u0148ovalo zrcadlo ve zlat\u00e9m r\u00e1mu, a v n\u011bm jsem rozeznala, \u017ee nele\u017e\u00edm v posteli, ale na pohovce. <\/p>\n\n\n\n

Vypadala jsem jako p\u0159\u00edzrak: v kontrastu k vyhubl\u00e9 \u0161edav\u00e9 tv\u00e1\u0159i se m\u00e9 o\u010di zd\u00e1ly vpadlej\u0161\u00ed a vlasy tmav\u0161\u00ed ne\u017e ve skute\u010dnosti. S m\u00fdm rozumem to z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b nebylo v po\u0159\u00e1dku, nebo\u0165 jak jsem si tu modrou pohovku prohl\u00ed\u017eela, p\u0159ipadala mi zn\u00e1m\u00e1, a obdobn\u00fd dojem jsem m\u011bla i z ot\u00e1\u010div\u00e9ho k\u0159esla, z ov\u00e1ln\u00e9ho stolu uprost\u0159ed pokoje, a p\u0159edev\u0161\u00edm ze dvou stoli\u010dek s pestr\u00fdmi vy\u0161\u00edvan\u00fdmi potahy a z ebenov\u00e9 \u017eidle, na jej\u00edm\u017e sedadle a op\u011bradle se opakovaly kv\u011btinov\u00e9 motivy sv\u00edt\u00edc\u00ed z temn\u00e9ho podkladu. V\u0161ude okolo mne byly zn\u00e1m\u00e9 p\u0159edm\u011bty a z ka\u017ed\u00e9ho koutku se na mne usm\u00edvaly \u201estar\u00e9 zlat\u00e9 \u010dasy\u201c. Hlavn\u011b tu byly dva parav\u00e1ny a na nich mal\u016fvky, pe\u010dliv\u011b zhotoven\u00e9 \u0161t\u011btcem, kter\u00fd kdysi dr\u017eela jedna \u0161kola\u010dka v neobratn\u00fdch prstech, pr\u00e1v\u011b v t\u011bchto m\u00fdch prstech, podobn\u00fdch te\u010f ruce kostlivce. V\u0161ecky tyto v\u011bci poch\u00e1zely z minul\u00fdch dob a ze vzd\u00e1len\u00e9 zem\u011b, rozlou\u010dila jsem se s nimi p\u0159ed deseti lety a od sv\u00fdch \u010dtrn\u00e1cti let jsem se u\u017e s nimi nese\u0161la. <\/p>\n\n\n\n

Povzdychla jsem si polohlasn\u011b: \u201eKde to jsem?\u201c P\u0159istoupila ke mn\u011b postava, kter\u00e9 jsem si a\u017e doposud nev\u0161imla. Nezapadala do tohoto prost\u0159ed\u00ed a t\u00edm m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc zm\u00e1tla: byla to slu\u017eebn\u00e1 ze zdej\u0161\u00edho kraje, nerozum\u011bla jsem jej\u00edm slov\u016fm, kter\u00e1 pronesla n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm. Ale pot\u0159ela mi sp\u00e1nky a \u010delo jakousi chladivou vo\u0148avou vodi\u010dkou, nazna\u010dovala, a\u0165 nemluv\u00edm, znovu si sedla na sv\u00e9 m\u00edsto v noh\u00e1ch pohovky a d\u00e1l piln\u011b pletla.<\/p>\n\n\n\n

Tou\u017eila jsem, aby m\u00edstnost nebyla tak jasn\u011b osv\u011btlen\u00e1, abych nevid\u011bla tak z\u0159eteln\u011b v\u0161echny ty drobnosti i vy\u0161\u00edvan\u00e1 k\u0159esla, na n\u011b\u017e jsem se pamatovala ze sal\u00f3nu sv\u00e9 kmotry v Brettonu. P\u0159ipadalo mi, \u017ee se zm\u011bnila jen m\u00edstnost, \u017ee m\u00e1 jin\u00e9 rozm\u011bry. M\u00e1 opatrovnice se ke mn\u011b znovu obr\u00e1tila, a kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee m\u00e1m o\u010di otev\u0159en\u00e9 a vypad\u00e1m rozru\u0161en\u011b, odlo\u017eila pleten\u00ed a za chvilku p\u0159i\u0161la se sklenkou v ruce. <\/p>\n\n\n\n

Nar\u00e1z jsem vypila jej\u00ed obsah a vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011b zaplavil p\u0159\u00edliv uklidn\u011bn\u00ed, bolestiv\u00e1 slabost opou\u0161t\u011bla m\u00e9 \u00fady, nemohla jsem se ani pohnout, ale nebylo mi to proti mysli. Vl\u00eddn\u00e1 o\u0161et\u0159ovatelka postavila z\u00e1st\u011bnu tak, aby mi lampa nesv\u00edtila do o\u010d\u00ed, ale u\u017e si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee bych ji vid\u011bla usednout. Kdy\u017e jsem procitla, u\u017e bylo v\u0161ecko zase jinak. Tentokr\u00e1t jsem byla p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee jsem zp\u00e1tky v penzion\u00e1t\u011b, dokazoval mi to v\u00edtr, kter\u00fd sku\u010del venku mezi stromy. Ale kdy\u017e jsem rozhrnula z\u00e1clony, spu\u0161t\u011bn\u00e9 nad l\u016f\u017ekem, m\u00e9 o\u010di, p\u0159ipraven\u00e9 uvid\u011bt b\u00edle vymalovanou lo\u017enici, zmaten\u011b zam\u017eouraly, nebo\u0165 se setkaly s t\u011bsn\u00fdm prostorem pokoj\u00edku se zelenav\u00fdmi st\u011bnami. M\u00edsto p\u011bti hol\u00fdch \u0161irok\u00fdch oken bylo tam jedin\u00e9 – zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e9, s mu\u0161el\u00ednov\u00fdm z\u00e1v\u011bsem. Pozn\u00e1vala jsem – nemohla jsem nepoznat – zelen\u00fd ka\u0161m\u00edr na stoli\u010dce, vy\u0159ez\u00e1van\u00fd \u010dern\u00fd r\u00e1m kolem zrcadla, zelenkav\u00fd porcel\u00e1n d\u017eb\u00e1n\u016f i myc\u00ed stolek, jeho\u017e \u0161ed\u00e1 mramorov\u00e1 deska m\u011bla jeden roh ura\u017een\u00fd.<\/p>\n\n\n\n

Bretton, Bretton! Ale pro\u010d m\u011b tolik stra\u0161\u00ed Bretton a m\u00fdch \u010dtrn\u00e1ct let? Pro\u010d se p\u0159ed m\u00fdma rozru\u0161en\u00fdma o\u010dima objevuje jenom zn\u00e1m\u00fd n\u00e1bytek? Mohla jsem se v\u0161ak hl\u00e1sit i k jeheln\u00ed\u010dku z rud\u00e9ho atlasu, lemovan\u00e9mu perli\u010dkami a krajkami, pr\u00e1v\u011b jako k on\u011bm parav\u00e1n\u016fm, v\u017edy\u0165 jsem jej vlastnoru\u010dn\u011b vyrobila. S<\/p>\n\n\n\n

lezla jsem z postele a vzala jeheln\u00ed\u010dek do ruky, abych si ho prohl\u00e9dla zbl\u00edzka: byly na n\u011bm inici\u00e1ly ze zlat\u00fdch perli\u010dek L. L. B. – inici\u00e1ly m\u00e9 kmotry Luisy Lucie Brettonov\u00e9. Jsem snad zase v Anglii? V Brettonu? <\/p>\n\n\n\n

Zprudka jsem vyt\u00e1hla roletu, kter\u00e1 zakr\u00fdvala okno. Mezi hust\u00fdm v\u011btvov\u00edm, kter\u00e9 br\u00e1nilo v\u00fdhledu, jsem zahl\u00e9dla travnatou rovinu se stromy a terasou; vysok\u00e9 lesn\u00ed stromy se pr\u00e1v\u011b zm\u00edtaly v \u0159\u00edjnov\u00e9 vich\u0159ici a mezi jejich kmeny jsem rozeznala \u0161irokou cestu, po n\u00ed\u017e v\u00ed\u0159ilo \u017elut\u00e9 list\u00ed. A\u0165 se d\u00e1l rozkl\u00e1dala jak\u00e1koli krajina, jist\u011b byla ploch\u00e1. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee d\u016fm stoj\u00ed o samot\u011b, a jeho okol\u00ed mi bylo naprosto nezn\u00e1m\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Op\u011bt jsem ulehla. M\u00e1 postel st\u00e1la ve v\u00fdklenku, a kdy\u017e jsem se obr\u00e1tila obli\u010dejem ke st\u011bn\u011b, m\u011bla jsem pokoj s jeho zneklid\u0148uj\u00edc\u00edm za\u0159\u00edzen\u00edm za z\u00e1dy. Za z\u00e1dy? I kdepak! Do o\u010d\u00ed m\u011b ude\u0159il zlacen\u00fd r\u00e1m na zelen\u00e9 plo\u0161e mezi zdvi\u017een\u00fdmi z\u00e1clonami a v tom r\u00e1mu portr\u00e9t, akvarel: chlapeck\u00e1 hlava, \u017eiv\u00e1, jen promluvit. P\u0159edstavovala mlad\u00edka asi \u0161estn\u00e1ctilet\u00e9ho, s \u010derven\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a dlouh\u00fdmi vlasy nazl\u00e1tl\u00e9ho odst\u00ednu, pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u00fdrazn\u011b krojen\u00fdch usm\u011bvav\u00fdch \u00fast. \u0158ekla jsem si: Ale v\u017edy\u0165 tenhle portr\u00e9t visel nad krbem v pokoji, kde jsme sn\u00edd\u00e1vali, v\u017edycky se mi zd\u00e1lo, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 vysoko… <\/p>\n\n\n\n

Nahlas jsem vyslovila: \u201eGraham!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eCht\u011bla byste mluvit s Grahamem?\u201c ozvalo se znenad\u00e1n\u00ed u m\u00e9 postele. Obr\u00e1tila jsem se: z\u00e1hada se st\u00e1le stup\u0148ovala, z\u00e1zrak vrcholil. Jestli\u017ee mi p\u0159ipadalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spat\u0159it na zdi dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd obraz, je\u0161t\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed bylo vid\u011bt stejn\u011b pov\u011bdom\u00fd, ale \u017eiv\u00fd prot\u011bj\u0161ek: pan\u00ed z masa a krve, ztepilou, \u00fapravnou v hedv\u00e1bn\u00fdch vdovsk\u00fdch \u0161atech a v \u010depici, kter\u00fd tak slu\u0161el matr\u00f3n\u011b a matce! Nepatrn\u011b se zm\u011bnila, zboubelat\u011bla a zp\u0159\u00edsn\u011bla, ale byla to moje kmotra, pan\u00ed Brettonov\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

\u201eKde to jsem, madame?\u201c zeptala jsem se.<\/p>\n\n\n\n

\u201eV dobr\u00fdch rukou, zat\u00edm si ned\u011blejte starosti, dnes nevypad\u00e1te dob\u0159e.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem tak popleten\u00e1, \u017ee nev\u011b\u0159\u00edm vlastn\u00edm smysl\u016fm – ale vy, madame, p\u0159ece mluv\u00edte anglicky?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u0161i v\u00e1s neklamou – del\u0161\u00ed francouzskou konverzaci bych nesvedla.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad jste sem nep\u0159ijela z Anglie?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTeprve ned\u00e1vno. A vy jste v t\u00e9to zemi u\u017e dlouho? Jak se zd\u00e1, s m\u00fdm synem se zn\u00e1te?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJestli ho zn\u00e1m? Snad ano. V\u00e1\u0161 syn – to je jeho portr\u00e9t? A mluv\u00edm snad s pan\u00ed Brettonovou, kter\u00e1 p\u0159edt\u00edm \u017eila v Brettonu…?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak, tak. A vy, jak jsem sly\u0161ela, vyu\u010dujete na zdej\u0161\u00ed \u0161kole angli\u010dtinu, m\u016fj syn se tam s v\u00e1mi sezn\u00e1mil.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJak a kdo m\u011b vlastn\u011b na\u0161el?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u016fj syn v\u00e1m to v\u0161echno pov\u00ed, ale zat\u00edm jste na del\u0161\u00ed hovor je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 zesl\u00e1bl\u00e1. Nasn\u00eddejte se a zkuste znovu usnout.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Bylo mi u\u017e l\u00edp, hore\u010dka opadla, a zat\u00edmco jsem v posledn\u00edch dev\u00edti dnech nepoz\u0159ela ani sousto a st\u00e1le m\u011b pron\u00e1sledovala jen \u017e\u00edze\u0148, toho r\u00e1na jsem dostala velkou chu\u0165 k j\u00eddlu; chtiv\u011b jsem vypila \u010daj a k n\u011bmu sn\u011bdla jednu suchou topinku. Ale i t\u011bch p\u00e1r soust m\u011b uchovalo p\u0159i s\u00edle, ne\u017e mi o\u0161et\u0159ovatelka za t\u0159i hodiny zase p\u0159inesla \u0161\u00e1lek pol\u00e9vky a suchar.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e u\u017e se smr\u00e1kalo a vich\u0159ice s lij\u00e1kem nepolevovaly, omrzelo m\u011b le\u017eet v posteli, zatou\u017eila jsem po zm\u011bn\u011b. M\u00e1 opatrovnice mi p\u0159i\u0161la p\u0159estlat na noc l\u016f\u017eko, ale j\u00e1 jsem se pustila do obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsem tu nam\u00e1havou pr\u00e1ci skon\u010dila a usedla jsem, abych si oddychla, kdy\u017e vtom se u mne znova objevila pan\u00ed Brettonov\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

\u201eOble\u010den\u00e1!\u201c usm\u00e1la se na mne t\u00edm sv\u00fdm mil\u00fdm, i kdy\u017e nijak rozn\u011b\u017en\u011bl\u00fdm zp\u016fsobem. Poprosila jsem ji, aby mi dovolila sej\u00edt dol\u016f, \u017ee m\u00e1m dlouhou chv\u00edli. <\/p>\n\n\n\n

\u201eBeze v\u0161eho, pokud jste dost siln\u00e1 na takovou t\u00faru. Poj\u010fte, chy\u0165te se m\u011b pod pa\u017e\u00ed.\u201c A tak jsme spole\u010dn\u011b sestupovaly po schodech k otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedly do modr\u00e9ho pokoje. Jak\u00e1 tam d\u00fdchala dom\u00e1ck\u00e1 pohoda! Jak tam bylo \u00fatulno p\u0159i zlatav\u00e9m sv\u011btle lampy a rud\u00e9 z\u00e1\u0159i krbu! K dovr\u0161en\u00ed blaha byla u\u017e na stole p\u0159ipravena sva\u010dina, anglick\u00e1 sva\u010dina, se zn\u00e1m\u00fdmi p\u0159\u00edbory a porcel\u00e1nov\u00fdm n\u00e1dob\u00edm. Poznala jsem i km\u00ednov\u00fd kol\u00e1\u010d zvl\u00e1\u0161tn\u00edho tvaru, kter\u00fd se v\u017edycky v Brettonu pod\u00e1val k \u010daji. Moje pr\u016fvodkyn\u011b se usadila na pohovku, ale j\u00e1 jsem si vybrala \u017eidli v kout\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Pan\u00ed Brettonov\u00e1, kter\u00e1 nikdy s nik\u00fdm ned\u011blala velk\u00e9 okolky, si m\u011b nev\u0161\u00edmala. Spa\u0159ila \u010daj a vzala do ruky noviny. R\u00e1da jsem se na ni d\u00edvala, jej\u00ed pohyby byly mladistv\u00e9, i kdy\u017e byla dost t\u011blnat\u00e1, po\u010d\u00ednala si \u010dipern\u011b, a a\u010dkoli byla dobra\u010dka od kosti, tu a tam se dop\u00e1lila – jej\u00ed zdrav\u00fd a vynikaj\u00edc\u00ed temperament ji uchov\u00e1valy v pades\u00e1tce stejn\u011b k\u0159epkou jako zamlada. V\u0161imla jsem si, \u017ee i p\u0159i \u010dten\u00ed po\u0159\u00e1d nastavuje u\u0161i, \u017ee poslouch\u00e1, jestli se u\u017e vrac\u00ed syn. <\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u017e m\u00e1 deset minut zpo\u017ed\u011bn\u00ed,\u201c podotkla s pohledem na hodinky, ale asi za minutu nato zdvihla o\u010di od \u010dten\u00ed, z\u0159ejm\u011b u\u017e cosi zaslechla. Nalila \u010daj do konvice a p\u0159it\u00e1hla bl\u00ed\u017e ke krbu modr\u00e9 \u010daloun\u011bn\u00e9 k\u0159eslo, kter\u00e9 by podle pr\u00e1va pat\u0159ilo j\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je dost, \u017ee jde\u0161,\u201c p\u0159iv\u00edtala ho \u00fase\u010dn\u011b, skr\u00fdvaj\u00edc vesel\u00fd \u00fasm\u011bv. \u201eZaslou\u017eil bys za trest studen\u00fd \u010daj.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 nedostanu, co bych si zaslou\u017eil, proto\u017ee \u010daj je je\u0161t\u011b va\u0159ic\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak se posa\u010f, ty lenochu – a samoz\u0159ejm\u011b, zase do m\u00e9ho k\u0159esla. Kdybys m\u011bl jen \u0161petku uzn\u00e1n\u00ed, p\u0159enechal bys je star\u00e9 d\u00e1m\u011b.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eS radost\u00ed – jen\u017ee ta star\u00e1 d\u00e1ma mi je vnucuje. Jak se dnes da\u0159\u00ed pacientce, maminko?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVyleze pacientka z kouta a \u0159ekne mu to laskav\u011b sama?\u201c obr\u00e1tila se do m\u00e9ho \u00fakrytu. Na toto vyzv\u00e1n\u00ed jsem se vyno\u0159ila, Graham zdvo\u0159ile vstal a pozdravil se se mnou. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak vy u\u017e jste vstala? To v\u00e1m je asi l\u00edp. Ani jsem ne\u010dekal, \u017ee v\u00e1s tak najdu, a dokonce tady dole. V\u010dera ve\u010der jste m\u011b dost polekala, a kdybych nemusel j\u00edt k um\u00edraj\u00edc\u00edmu pacientovi, tak bych v\u00e1s neopustil – ale maminka je polovi\u010dn\u00ed doktor a Marta se vyzn\u00e1 v o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed nemocn\u00fdch. Va\u0161e mdloby nejsou \u017e\u00e1dn\u00fd nebezpe\u010dn\u00fd p\u0159\u00edznak. Mus\u00edm je\u0161t\u011b vy\u0161et\u0159it, co za t\u00edm v\u011bz\u00ed – zat\u00edm douf\u00e1m, \u017ee je v\u00e1m opravdu l\u00edp.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMnohem l\u00edp,\u201c \u0159ekla jsem m\u00edrn\u011b, \u201emnohem l\u00edp, d\u011bkuji v\u00e1m, doktore Johne.\u201c Graham Bretton nebyl nikdo jin\u00fd ne\u017e doktor John. A m\u011b to vlastn\u011b neudivilo, nebo\u0165 jsem to tu\u0161ila u\u017e dlouho. Poprv\u00e9 jsem ho poznala, kdy\u017e si m\u016fj neopatrn\u00fd up\u0159en\u00fd pohled vylo\u017eil jako v\u00fd\u010ditku, a t\u00edm trapnou situaci pro mne. Dal\u0161\u00ed pozorov\u00e1n\u00ed potvrzovalo m\u016fj prvotn\u00ed dohad: v pohybech a rysech mu\u017ee jsem vystopovala n\u011bkdej\u0161\u00edho chlapce. Ale zm\u00ednit se p\u0159ed n\u00edm o sv\u00e9m objevu se nesrovn\u00e1valo s mou povahou, a tak jsem si to nech\u00e1vala pro sebe.<\/p>\n\n\n\n

U sva\u010diny se doktor John choval p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b, jak to bylo u n\u011bho jen p\u0159irozen\u00e9, a po j\u00eddle m\u011b p\u0159im\u011bl, abych se pohodln\u011b usadila v koutku pohovky, a oblo\u017eil m\u011b podu\u0161kami. S\u00e1m s matkou se usadil ke krbu, ale neuplynulo snad ani deset minut, kdy\u017e jsem zachytila jej\u00ed pohled, kter\u00fd se na mne vytrvale up\u00edral. <\/p>\n\n\n\n

Najednou vyk\u0159ikla: \u201eGrahame, jestlipak sis toho v\u0161iml? Pov\u011bz: komu se ta mlad\u00e1 d\u00e1ma podob\u00e1? Te\u010f z profilu – no, \u0159ekni Grahame?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTuhle h\u00e1danku neuhodnu – d\u00e1m se podat.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eZn\u00e1\u0161 ji p\u0159ece u\u017e del\u0161\u00ed dobu – u\u017e od t\u00e9 doby, co jsi za\u010dal doch\u00e1zet do penzion\u00e1tu na Rue Fossette – a nikdy ses mi nezm\u00ednil o t\u00e9 jedine\u010dn\u00e9 podobnosti!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNemohl jsem ti pov\u00eddat o n\u011b\u010dem, co m\u011b nikdy nenapadlo, a po\u0159\u00e1d nev\u00edm, o \u010dem je \u0159e\u010d.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak se jen na ni l\u00edp pod\u00edvej, kluku hloup\u00e1!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Graham se tedy na m\u011b d\u00edval, nebylo to k vydr\u017een\u00ed. Rychle jsem s t\u00edm skoncovala: \u201eDoktor John m\u011bl tolik pr\u00e1ce, musel myslet na tolik v\u011bc\u00ed, \u017ee ho nemohlo napadnout, aby se rozpom\u00ednal na Lucy Snowovou.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eLucy Snowov\u00e1! M\u011b to napadlo! J\u00e1 to v\u011bd\u011bla!\u201c vyk\u0159ikla pan\u00ed Brettonov\u00e1, vysko\u010dila od krbu a pol\u00edbila m\u011b. N\u011bkter\u00e9 \u017eeny by p\u0159i takov\u00e9m objevu patrn\u011b nad\u011blaly spoustu \u0159e\u010d\u00ed, ale moje kmotra nem\u011bla v povaze chodit na trh s bubnem. A tak jsme p\u0159e\u0161ly ob\u011b p\u0159es toto p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed odhalen\u00ed n\u011bkolika v\u011btami a jednou hubi\u010dkou. Ale byla jsem si jista, \u017ee m\u011bla radost pr\u00e1v\u011b jako j\u00e1. A zat\u00edmco jsme obnovovaly star\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, Graham, kter\u00fd sed\u011bl proti n\u00e1m, ml\u010del a pomalu se prob\u00edral ze sv\u00e9ho \u00fa\u017easu.<\/p>\n\n\n\n

\u201eMaminka mi \u010dasto \u0159\u00edk\u00e1 ‚kluku hloup\u00e1‘ a m\u00e1 pravdu,\u201c ozval se po chv\u00edli. \u201eNev\u00edm, kam jsem dal o\u010di, kdy\u017e jsem v\u00e1s tak \u010dasto v\u00eddal. Namoudu\u0161i, je to Lucy Snowov\u00e1! Ale ani vy jste ve mn\u011b za celou tu dobu nepoznala star\u00e9ho dobr\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePoznala,\u201c hlesla jsem. <\/p>\n\n\n\n

Na to doktor John nic ne\u0159ekl. Asi mu to p\u0159ipadalo jako v\u00fdst\u0159ednost, \u017ee jsem vydr\u017eela tak dlouho ml\u010det, ale m\u011bl v sob\u011b tolik shov\u00edvavosti, \u017ee se k tomu nevyj\u00e1d\u0159il. Tak jsem se ho odv\u00e1\u017eila zeptat, zda si nevzpom\u00edn\u00e1, jak jsem ho jednou dlouho up\u0159en\u011b pozorovala – jeho tehdej\u0161\u00ed m\u00edrn\u00e1 nevrlost m\u011b dosud mrzela. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edm, \u017ee ano, byl jsem na v\u00e1s tenkr\u00e1t dokonce nabru\u010den\u00fd. Divil jsem se, co se v\u00e1m zd\u00e1 najednou nenorm\u00e1ln\u00ed na m\u00e9 osob\u011b, kdy\u017e jste si jindy v\u017edycky po\u010d\u00ednala tak zdr\u017eenliv\u011b, a\u017e pla\u0161e.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Vtom n\u00e1m sko\u010dila do \u0159e\u010di pan\u00ed Brettonov\u00e1, m\u011bla plno ot\u00e1zek k minul\u00fdm rok\u016fm, musela jsem vypravovat o sv\u00fdch tr\u00e1pen\u00edch, vysv\u011btlovat, pro\u010d jsem se jim tak zd\u00e1nliv\u011b odcizila. Doktor John poslouchal, ale mluvil m\u00e1lo. Potom mi zase pov\u00eddali oni o sv\u00fdch osudech, ani u nich ne\u0161lo v\u0161echno jako po m\u00e1sle. Ale takov\u00e1 kur\u00e1\u017en\u00e1 matka s takov\u00fdm synem po boku se dovedli chytit do k\u0159\u00ed\u017eku s protivenstv\u00edm sv\u011bta, a nakonec nad n\u00edm vyhr\u00e1t. S\u00e1m doktor John byl z lid\u00ed narozen\u00fdch pod \u0161\u0165astnou planetou. V zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 si vybral, u\u017e dosahoval p\u011bkn\u00fdch \u00fasp\u011bch\u016f. P\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci se nast\u011bhoval do tohoto domu, vlastn\u011b mal\u00e9ho z\u00e1mku; venkovsk\u00e9 s\u00eddlo vybral z ohledu na matku, kter\u00e9 m\u011bstsk\u00fd vzduch nesv\u011bd\u010d\u00ed. Sem si tedy povolal pan\u00ed Brettonovou a ta s sebou p\u0159ivezla i n\u00e1bytek, kter\u00e9ho se necht\u011bla zbavit. A odtud m\u016fj \u00fadiv nad domn\u011bl\u00fdmi p\u0159eludy k\u0159esel, zrcadel, \u010dajov\u00fdch konvic a \u0161\u00e1lk\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Jakmile odbila jeden\u00e1ct\u00e1, doktor John p\u0159eru\u0161il matku: \u201eSle\u010dna Snowov\u00e1 te\u010f mus\u00ed do postele, bledne n\u00e1m p\u0159ed o\u010dima. Z\u00edtra si dovol\u00edm polo\u017eit j\u00ed p\u00e1r ot\u00e1zek t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se jej\u00edho ochurav\u011bn\u00ed. Moc se zm\u011bnila od leto\u0161n\u00edho \u010dervence, kdy jsem ji vid\u011bl hr\u00e1t s velk\u00fdm temperamentem \u00falohu neodolateln\u00e9ho fe\u0161\u00e1ka. Dobrou noc, sle\u010dno Lucy.\u201c<\/p>\n\n\n\n

A u\u017e m\u011b jemn\u011b odv\u00e1d\u011bl a sv\u00edtil mi na schody. Kdy\u017e jsem se pomodlila a ulehla, uv\u011bdomila jsem si, \u017ee p\u0159ece jen m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1tele na sv\u011bt\u011b. P\u0159\u00e1tele, kte\u0159\u00ed mi nevyzn\u00e1vaj\u00ed l\u00e1sku ani mi neposkytuj\u00ed oporu rovnocenn\u00e9ho nebo sourod\u00e9ho vztahu, na jejich\u017e n\u00e1klonnost si mohu d\u011blat jen skromn\u00e9 n\u00e1roky, ale v\u016f\u010di nim\u017e se m\u00e9 srdce tak \u017eiveln\u011b otv\u00edralo, a tak po nich prahlo, \u017ee jsem zap\u0159\u00edsahala rozum, a\u0165 tady zakro\u010d\u00ed! <\/p>\n\n\n\n

Druh\u00fd den jsem cht\u011bla vst\u00e1t, ale pot\u00e1cela jsem se slabost\u00ed. Vtom ve\u0161la pan\u00ed Brettonov\u00e1. \u201eTo jsou mi n\u00e1pady!\u201c byl jej\u00ed rann\u00ed pozdrav. \u201eNic takov\u00e9ho!\u201c a sv\u00fdm r\u00e1zn\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b zahnala zp\u00e1tky do postele. \u201eTady bude\u0161 le\u017eet a\u017e do poledne, p\u0159ik\u00e1zal to m\u016fj syn, a ten je tady p\u00e1nem!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Hned nato mi vlastnoru\u010dn\u011b p\u0159inesla sn\u00eddani, neponechala m\u011b na starost slu\u017eebn\u00fdm, a kdy\u017e jsem sn\u00eddala, sed\u011bla mi u l\u016f\u017eka. Mn\u011b nikdy tolik nechutnalo, jako kdy\u017e jsem dost\u00e1vala j\u00eddlo a pit\u00ed z rukou sv\u00e9 kmotry. Ka\u017ed\u00fd jej\u00ed vstup do pokoje pro mne znamenal slune\u010dn\u00ed svit. Jej\u00ed vesel\u00e9 \u010dern\u00e9 o\u010di, jej\u00ed tepl\u00e1 obratn\u00e1 ruka, jej\u00ed sebejistota a r\u00e1znost, to v\u0161ecko mi prosp\u00edvalo jako pobyt ve zdrav\u00e9m podneb\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\u201eDonesla bych si sem svou pr\u00e1ci,\u201c podotkla, kdy\u017e ode mne brala pr\u00e1zdn\u00fd \u0161\u00e1lek, \u201ea posed\u011bla bych si u tebe, kdyby mi to byl ten tyran John Graham v\u00fdslovn\u011b nezak\u00e1zal. \u0158\u00edkal mi, Lucy, \u017ee jsi jist\u011b m\u011bla nervovou hore\u010dku, podle toho, jak vypad\u00e1\u0161 – je to tak?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Odpov\u011bd\u011bla jsem, \u017ee vlastn\u011b nev\u00edm, co mi bylo, ale \u017ee jsem hodn\u011b zkusila, hlavn\u011b du\u0161evn\u011b. D\u00e1l jsem se o tom ne\u0161\u00ed\u0159ila, proto\u017ee m\u00e9 \u00fatrapy pat\u0159ily jen mn\u011b. Ode\u0161la tedy a j\u00e1 jsem si le\u017eela docela spokojen\u011b: od Grahama bylo p\u011bkn\u00e9, \u017ee na m\u011b p\u0159ed odchodem z domu nezapomn\u011bl. Cel\u00fd den jsem byla sama, ale vyhl\u00eddka na bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se ve\u010der mi oslazovala dlouhou chv\u00edli. <\/p>\n\n\n\n

M\u016fj pokoj\u00edk mi p\u0159ipadal jako podmo\u0159sk\u00e1 jeskyn\u011b. Jeho b\u00edl\u00e9 a nazelenal\u00e9 odst\u00edny byly jako zp\u011bn\u011bn\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 vlny. Jedin\u00fd odli\u0161n\u00fd barevn\u00fd bod vytv\u00e1\u0159el \u010derven\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek na jehly, kter\u00fd p\u0159ipom\u00ednal kor\u00e1lov\u00fd \u00fatvar. Kdy\u017e jsem zav\u0159ela o\u010di, p\u0159edstavovala jsem si, \u017ee to venku nesku\u010d\u00ed vich\u0159ice, ale \u017ee p\u0159\u00edboj dor\u00e1\u017e\u00ed na \u00fapat\u00ed \u00fates\u016f. V takov\u00fdch sn\u011bn\u00edch se bl\u00ed\u017eil ve\u010der; Marta mi p\u0159inesla lampu, s jej\u00ed pomoc\u00ed jsem se rychle obl\u00e9kla, a proto\u017ee jsem u\u017e byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e r\u00e1no, mohla jsem dorazit do modr\u00e9ho sal\u00f3nu bez jej\u00ed pomoci. <\/p>\n\n\n\n

Doktor John skon\u010dil sv\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy d\u0159\u00edv ne\u017e jindy. A moje kmotra – a\u017e pozd\u011bji jsem zjistila, \u017ee cel\u00fd den byla mimo d\u016fm – kl\u00edmala v k\u0159esle, zapadl\u00e1 do podu\u0161ek. Jej\u00ed syn mi vy\u0161el naproti; v\u0161imla jsem si, \u017ee ti\u0161e na\u0161lapuje, aby ji nevzbudil; vyzval m\u011b, a\u0165 se posad\u00edm k oknu: \u201ePod\u00edvejte, vych\u00e1z\u00ed m\u011bs\u00edc! Vypad\u00e1 mezi t\u011bmi kmeny kr\u00e1sn\u011b. Kde by m\u011bs\u00edc nevypadal kr\u00e1sn\u011b?“<\/p>\n\n\n\n

Doktor Bretton si lehce povzdechl. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee tento vzdech vyvolala m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed kr\u00e1sa, \u017ee si p\u0159ipomn\u011bl Ginevru. U\u017eu\u017e jsem m\u011bla na jazyku vhodnou v\u011btu, ale on spustil na jin\u00e9 t\u00e9ma: \u201eNejd\u0159\u00edv ze v\u0161eho jsem r\u00e1no zajel na Rue Fossette a ozn\u00e1mil jsem kucha\u0159ce, \u017ee jste v dobr\u00fdch rukou. A p\u0159edstavte si, co jsem p\u0159itom zjistil: ona si ani nev\u0161imla, \u017ee nejste doma! To se tam o v\u00e1s p\u011bkn\u011b starali!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je docela pochopiteln\u00e9, Gotonov\u00e1 pro m\u011b nemohla ud\u011blat nic ne\u017e mi don\u00e9st v poledne krupkovou pol\u00e9vku s kouskem chleba, ale j\u00e1 jsem i to minul\u00fd t\u00fdden tak \u010dasto odm\u00edtala j\u00edst, \u017ee tu dobrou \u017eenu u\u017e omrzelo zbyte\u010dn\u011b \u0161lapat schody z kuchyn\u011b do lo\u017enice. Ale v\u011b\u0159te mi, je to jinak dobra\u010dka a s radost\u00ed by mi va\u0159ila a pekla, jen kdybych jedla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eCo to napadlo madame, nech\u00e1vat v\u00e1s tak samotnou?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMadame nemohla p\u0159edv\u00eddat, \u017ee onemocn\u00edm.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dno Snowov\u00e1, sm\u00edm se v\u00e1s na n\u011bco zeptat?\u201c za\u010dal z jin\u00e9ho konce. \u201eJak\u00e9ho jste n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed? Nejste katoli\u010dka?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Podivila jsem se: \u201eKatoli\u010dka? Jak jste na to p\u0159i\u0161el?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTen dojem ve mn\u011b vyvolal \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mi v\u00e1s sv\u011b\u0159il.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm, jak jsem se k v\u00e1m dostala.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eByly to dost z\u00e1hadn\u00e9 okolnosti. V\u010dera jsem byl cel\u00fd den zam\u011bstn\u00e1n zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u0159\u00edpadem neoby\u010dejn\u011b \u0159\u00eddce se vyskytuj\u00edc\u00ed, ale nebezpe\u010dn\u00e9 choroby. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b nejhor\u0161\u00ed p\u0159\u00edznaky zmizely a j\u00e1 se mohl vydat dom\u016f, jel jsem okolo star\u00e9ho kl\u00e1\u0161tern\u00edho kostela a tam jsem uvid\u011bl kn\u011bze, kter\u00fd cosi t\u011b\u017ek\u00e9ho dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed; je to p\u00e1ter, s n\u00edm\u017e se dost \u010dasto setk\u00e1v\u00e1m u lo\u017ee pacient\u016f, bohat\u00fdch i chud\u00fdch, u lo\u017ee chud\u00fdch snad je\u0161t\u011b \u010dast\u011bji. Zavolal na m\u011b: ‚Je to va\u0161e krajanka, zachra\u0148te ji, snad nen\u00ed mrtv\u00e1!‘ Zjistil jsem p\u0159i prohl\u00eddce, \u017ee moje krajanka je u\u010ditelka angli\u010dtiny z \u00fastavu madame Beckov\u00e9. Vypr\u00e1v\u011bl mi dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc: pr\u00fd jste u n\u011bho byla ve\u010der u zpov\u011bdi a va\u0161e o\u010dividn\u00e1 vy\u010derpanost pr\u00fd asi souvis\u00ed s t\u00edm, s \u010d\u00edm jste se mu sv\u011b\u0159ila…\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eS \u010d\u00edm jsem se mu sv\u011b\u0159ila? To by m\u011b samotnou zaj\u00edmalo.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJist\u011b to byly stra\u0161n\u00e9 zlo\u010diny, ale on mi ne\u0159ekl jak\u00e9, to v\u00edte: zpov\u011bdn\u00ed tajemstv\u00ed! Ale va\u0161e d\u016fv\u011bra v\u00e1m u toho p\u00e1tera neu\u0161kodila – pokl\u00e1dal za svou k\u0159es\u0165anskou povinnost sledovat v\u00e1s a\u017e dom\u016f. Mo\u017en\u00e1 \u017ee cht\u011bl tak\u00e9 zjistit, kde bydl\u00edte – to jste mu p\u0159i zpov\u011bdi ne\u0159ekla?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNaopak, \u00fazkostliv\u011b jsem se vyh\u00fdbala ka\u017ed\u00e9mu p\u0159esn\u011bj\u0161\u00edmu \u00fadaji. A pokud jde o tu zpov\u011b\u010f – doktore, snad m\u011b budete pokl\u00e1dat za potrhlou, ale j\u00e1 se musela vyzpov\u00eddat. Tou\u017eila jsem po n\u011bjak\u00e9 spole\u010dnosti, pot\u0159ebovala jsem se s n\u011bk\u00fdm poradit. To, co jsem ve zpov\u011bdnici sv\u011b\u0159ovala, nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9 tajemstv\u00ed, jen jsem si tam vyl\u00e9vala srdce, zpov\u00eddala se ze sv\u00e9ho bez\u00fat\u011b\u0161n\u00e9ho smutku.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eLucy, vy byste pot\u0159ebovala aspo\u0148 p\u016fl roku cestovat – v\u017edy\u0165 vy, takov\u00e1 klidn\u00e1 povaha, jste docela vyveden\u00e1 z rovnov\u00e1hy! Zatrolen\u00e1 madame Beckov\u00e1! Copak nem\u00e1 ani trochu citu, \u017ee svou nejlep\u0161\u00ed u\u010ditelku nechala takhle tr\u00e1pit samotou?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eT\u00edm nen\u00ed vinna madame – jen j\u00e1 sama a m\u016fj osud.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo va\u0161e ‚j\u00e1‘ si bude muset d\u00e1vat nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u00edc pozor,\u201c usm\u00edval se doktor John. \u201eZm\u011bna vzduchu a zm\u011bna prost\u0159ed\u00ed – to v\u00e1m p\u0159edep\u00ed\u0161u. Ale vra\u0165me se k tomu, co jsme nakousli: p\u00e1ter Silas p\u0159ijel se mnou, a proto\u017ee maminka pr\u00e1v\u011b nebyla doma, nechali jsme v\u00e1s na starosti Mart\u011b. A tak – jakpak je to s v\u00e1mi: jste katoli\u010dka?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJe\u0161t\u011b ne,\u201c usm\u00e1la jsem se. \u201eAle a\u017e toho dobr\u00e9ho kn\u011bze zase potk\u00e1te, vy\u0159i\u010fte mu m\u016fj nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edk; a kdybych n\u011bkdy zbohatla, \u017ee mu n\u011bco po\u0161lu na jeho dobro\u010dinn\u00e9 \u00fa\u010dely. Vid\u00edte, va\u0161e maminka se u\u017e probouz\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e se pan\u00ed Brettonov\u00e1 narovnala – udiven\u00e1 i rozmrzel\u00e1 sama na sebe, \u017ee podlehla takov\u00e9 slabosti -, syn si ji dob\u00edral. \u201eJen spi d\u00e1l, maminko! Ve sp\u00e1nku vypad\u00e1\u0161 tak nevinn\u011b! Lucy, tahle star\u00e1 d\u00e1ma nutn\u011b pot\u0159ebuje ke zdrav\u00ed, aby se mohla se sv\u00fdm synkem dlouh\u00e1nem neust\u00e1le vadit, to ji udr\u017euje \u010dilou a silnou.\u201c St\u00e1li proti sob\u011b u krbu a jejich pohledy otupovaly ost\u0159\u00ed jejich slovn\u00edch souboj\u016f. <\/p>\n\n\n\n

Jestlipak u\u017e matka v\u00ed, komu se jej\u00ed syn dvo\u0159\u00ed? Schv\u00e1lila by jeho volbu, kdyby v\u011bd\u011bla, jak ho sle\u010dna Fanshawov\u00e1 st\u0159\u00eddav\u011b l\u00e1k\u00e1 a zah\u00e1n\u00ed? I tento druh\u00fd ve\u010der prob\u011bhl tak p\u0159\u00edjemn\u011b jako v\u010derej\u0161\u00ed, snad dokonce v ovzdu\u0161\u00ed je\u0161t\u011b lep\u0161\u00edm: pov\u00eddali jsme si o v\u0161eli\u010dems, k uplynul\u00fdm trampot\u00e1m jsme se nevraceli a n\u00e1\u0161 p\u0159\u00e1telsk\u00fd svazek se v\u00edc upev\u0148oval. C\u00edtila jsem se je\u0161t\u011b \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed a voln\u011bj\u0161\u00ed, skoro jako doma. Ten ve\u010der jsem u\u017e neus\u00ednala vys\u00edlen\u00e1 pl\u00e1\u010dem, ztr\u00e1cela jsem se do zem\u011b sn\u016f stezkou, os\u00e1zenou kolem sam\u00fdmi mil\u00fdmi \u00favahami.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola \u0161est\u00e1: PR\u00c1ZDNINY Po sv\u00e1tku madame Beckov\u00e9 a po n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm \u201emodr\u00e9m pond\u011blku\u201c nade\u0161lo obdob\u00ed skute\u010dn\u00e9ho studia, jedin\u00e9 dva m\u011bs\u00edce opravdov\u00e9ho u\u010den\u00ed v cel\u00e9m […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45660,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-46137","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46137","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=46137"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46137\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":46159,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46137\/revisions\/46159"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45660"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=46137"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=46137"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=46137"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}