{"id":46346,"date":"2024-02-24T02:35:52","date_gmt":"2024-02-24T01:35:52","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46346"},"modified":"2024-02-25T05:48:02","modified_gmt":"2024-02-25T04:48:02","slug":"cteni-na-zimu-villette-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46346","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola osm\u00e1: REAKCE <\/p>\n\n\n\n

Je\u0161t\u011b t\u0159i dny, a mus\u00edm se vr\u00e1tit do Rue Fossette. Tyto t\u0159i dny jsem sledovala na hodin\u00e1ch tak\u0159ka od minuty k minut\u011b. A p\u0159\u00e1la jsem si, abych u\u017e lou\u010den\u00ed m\u011bla za sebou. Graham sl\u00edbil, \u017ee m\u011b do penzion\u00e1tu odveze, ale m\u011bl cel\u00fd den hodn\u011b pr\u00e1ce a vr\u00e1til se a\u017e p\u0159ed soumrakem. On i pan\u00ed Brettonov\u00e1 na m\u011b nal\u00e9hali, a\u0165 z\u016fstanu je\u0161t\u011b p\u0159es noc, ale j\u00e1 jsem se m\u00e1lem rozplakala – tak jsem tou\u017eila se od nich odtrhnout; bylo to, jako kdy\u017e odsouzenec na popravi\u0161ti tou\u017e\u00ed po seke\u0159e, aby to u\u017e m\u011bl odbyto! Nedovedla jsem jim to vysv\u011btlit, oni nic takov\u00e9ho nikdy nepro\u017eili.<\/p>\n\n\n\n

Byla tma, kdy\u017e m\u011b doktor John vysadil z ko\u010d\u00e1ru p\u0159ed domem madame Beckov\u00e9 – byl pr\u00e1v\u011b takov\u00fd ve\u010der jako p\u0159ed necel\u00fdm rokem, kdy jsem poprv\u00e9 p\u0159ekro\u010dila jeho pr\u00e1h. Graham zazvonil. \u017d\u00e1dala jsem ho, aby nechodil dovnit\u0159, ale p\u0159ece jen na chvilku ve\u0161el do osv\u011btlen\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/p>\n\n\n\n

\u201eVzchopte se, Lucy! Myslete na mou matku i na mne jako na sv\u00e9 up\u0159\u00edmn\u00e9 p\u0159\u00e1tele. My na v\u00e1s nezapomenem, maminka v\u00e1s brzy p\u0159ijede nav\u0161t\u00edvit a do t\u00e9 doby… v\u00edte co, j\u00e1 v\u00e1m budu ps\u00e1t. Jen takov\u00e9 hlouposti, co m\u011b napadnou, mohu?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Zavrt\u011bla jsem hlavou: \u201eNa to nemyslete, nep\u0159id\u011bl\u00e1vejte si pr\u00e1ci. Abyste vy psal mn\u011b. Na to nebudete m\u00edt \u010das.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u0161ak j\u00e1 si \u010das najdu nebo ud\u011bl\u00e1m. Sbohem!\u201c Ode\u0161el, t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e se za n\u00edm zav\u0159ely – sekera dopadla. Odebrala jsem se do sal\u00f3nu, kde m\u011b madame p\u0159ijala s hranou srde\u010dnost\u00ed, pak jsem za\u0161la do velk\u00e9 j\u00eddelny, kde se pr\u00e1v\u011b sch\u00e1zely \u017ea\u010dky i u\u010ditelky k ve\u010dern\u00edmu studiu; i tam jsem byla p\u0159iv\u00edt\u00e1na a mysl\u00edm, \u017ee docela up\u0159\u00edmn\u011b. Teprve pak jsem se mohla uch\u00fdlit do lo\u017enice. <\/p>\n\n\n\n

A bude mi Graham opravdu ps\u00e1t? polo\u017eila jsem si ot\u00e1zku, kdy\u017e jsem znaven\u011b dopadla na pelest postele. Jednou mi snad nap\u00ed\u0161e, m\u00e1 tak vl\u00eddnou povahu, ned\u00e1 mu to, aby si jednou nedal kv\u016fli mn\u011b tu pr\u00e1ci. Ale vydr\u017eet to nem\u016f\u017ee – podruh\u00e9 to u\u017e neud\u011bl\u00e1. Byla by velk\u00e1 bl\u00e1hovost stav\u011bt na takov\u00e9m slibu… <\/p>\n\n\n\n

R\u00e1no jsem se probudila nar\u00e1z jako ze zl\u00e9ho snu, d\u00e9\u0161\u0165 bubnoval do okenn\u00edch tabulek a chv\u00edlemi zasku\u010del v\u00edtr. Jak rychle jsem se to studen\u00e9 r\u00e1no obl\u00e9kala! Kolik ledov\u00e9 vody jsem z karafy vypila – ve vod\u011b jsem \u010dasto ut\u00e1p\u011bla sv\u016fj \u017eal jako jin\u00ed pij\u00e1ci v ko\u0159alce.<\/p>\n\n\n\n

Zakr\u00e1tko vyburcoval bud\u00ed\u010dek celou \u0161kolu. Se\u0161la jsem dol\u016f do j\u00eddelny, kde u\u017e bylo zatopeno. Jinde v dom\u011b bylo chladno, a a\u010dkoli byl teprve listopad, sever\u00e1k u\u017e p\u0159ed\u010dasn\u011b zahnal na evropskou pevninu zimn\u00ed mraz\u00edky. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem se poprv\u00e9 octla v t\u00e9to m\u00edstnosti, \u010dern\u00e1 kamna se mi v\u016fbec nezamlouvala, ale te\u010f u\u017e ve mn\u011b vyvol\u00e1vala pocit \u00fatuln\u00e9ho domova a obl\u00edbila jsem si je stejn\u011b, jako u n\u00e1s v Anglii m\u00e1me r\u00e1di krb. Sed\u011bla jsem u kamen, kter\u00e1 byla vestav\u011bna do st\u011bny mezi j\u00eddelnu a carr\u00e9, aby vyh\u0159\u00edvala ob\u011b m\u00edstnosti. V t\u00e9\u017ee st\u011bn\u011b nedaleko kamen vedlo do carr\u00e9 ok\u00e9nko, a kdy\u017e jsem k n\u011bmu n\u00e1hodou zvedla o\u010di, uvid\u011bla jsem, \u017ee je \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zapl\u0148uje \u010dapka, \u010delo a dvojice modrav\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 m\u011b up\u0159en\u011b pozoruj\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

A\u017e do t\u00e9 doby jsem si neuv\u011bdomovala, \u017ee mi po tv\u00e1\u0159\u00edch te\u010dou slzy. Podivn\u00fd d\u016fm – jedin\u00fd koutek tu nebyl uchr\u00e1n\u011bn p\u0159ed dot\u011brn\u00fdmi pohledy, nikde nebylo mo\u017eno v skrytu uronit slzu, o samot\u011b si zap\u0159em\u00fd\u0161let. Ale co p\u0159ivedlo toho vyzv\u011bda\u010de, kter\u00fd zde nebydlel, sem do budovy v tak neobvyklou dobu? \u017d\u00e1dn\u00fd profesor se neodv\u00e1\u017eil p\u0159estoupit pr\u00e1h carr\u00e9 d\u0159\u00edv, ne\u017e zvonek ohl\u00e1sil za\u010d\u00e1tek vyu\u010dov\u00e1n\u00ed. Ale monsieur Paul nebral ohled na hodiny ani na zvyklosti, pot\u0159eboval n\u011bjakou knihu z knihovny, p\u0159i\u0161el si pro ni a p\u0159itom se octl v carr\u00e9. M\u011bl o\u010di v\u0161ude, zahl\u00e9dl m\u011b ok\u00e9nkem a u\u017e otv\u00edral dve\u0159e a st\u00e1l na prahu j\u00eddelny.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak co – jste smutn\u00e1, \u017ee jste se musela rozlou\u010dit s p\u0159\u00e1teli?\u201c Tento vemlouvav\u011b jemn\u00fd t\u00f3n pro mne nebyl o nic p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jeho obvykl\u00e1 inkvizitorsk\u00e1 zv\u011bdavost. Ml\u010dela jsem. Posadil se na lavici kousek ode mne a pokou\u0161el se dlouho a na n\u011bho dost trp\u011bliv\u011b nav\u00e1zat se mnou rozhovor, ale marn\u011b – j\u00e1 nebyla s to promluvit. Nakonec jsem ho d\u016ftkliv\u011b po\u017e\u00e1dala, aby m\u011b nechal o samot\u011b. A kdy\u017e jsem tuto prosbu ze sebe vypravila, hlas mi selhal a hlava se mi svezla na ruce, polo\u017een\u00e9 na stole. Plakala jsem ho\u0159ce, i kdy\u017e potichu. <\/p>\n\n\n\n

Je\u0161t\u011b chv\u00edli u mne posed\u011bl; j\u00e1 jsem se na n\u011bho ani nepod\u00edvala, a\u017e mi kone\u010dn\u011b jeho kroky potvrdily, \u017ee se vzdaluje. Ale pl\u00e1\u010dem se mi ulevilo. M\u011bla jsem je\u0161t\u011b kdy um\u00fdt o\u010di, ne\u017e jsem \u0161la k sn\u00eddani, a soud\u00edm, \u017ee u\u017e jsem vypadala docela klidn\u011b, ov\u0161em ani zdaleka nalad\u011bn\u00e1 tak \u017eertovn\u011b jako mlada d\u00e1ma, kter\u00e1 se posadila proti mn\u011b, up\u0159ela na m\u011b s vesel\u00fdm mrknut\u00edm o\u010di, snad tro\u0161ku mal\u00e9, a podala mi b\u011blounkou ruku k srde\u010dn\u00e9mu stisku. <\/p>\n\n\n\n

Nev\u00edm, jestli sle\u010dna Fanshawov\u00e1 nebyla dokonce p\u016fvabn\u011bj\u0161\u00ed v tmav\u00fdch \u0161koln\u00edch \u0161atech ne\u017e v elegantn\u00edm ve\u010dern\u00edm \u00faboru, jestli v nich je\u0161t\u011b l\u00edp nevynikala jej\u00ed hebk\u00e1 ple\u0165, sv\u011b\u017e\u00ed rum\u011bnec a nazl\u00e1tl\u00e9 ku\u010dery. \u201eTo jsem r\u00e1da, \u017ee u\u017e jste zase tady, Timone.\u201c Jm\u00e9no staro\u0159eck\u00e9ho filozofa Timona pat\u0159ilo k tuctu jin\u00fdch p\u0159ezd\u00edvek, kter\u00fdmi m\u011b ob\u0161\u0165ast\u0148ovala. \u201eKdybyste v\u011bd\u011bla, kolikr\u00e1t jsem po v\u00e1s v t\u00e9hle protivn\u00e9 boud\u011b zatou\u017eila.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAsi jste pot\u0159ebovala zal\u00e1tat pun\u010dochy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePo\u0159\u00e1d stejn\u011b \u0161tiplav\u00e1! Ale to byste snad ani nebyla vy, kdybyste ne\u0161pi\u010dkovala. Ale douf\u00e1m, babi\u010dko, \u017ee po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b m\u00e1te r\u00e1da k\u00e1vu a o rohl\u00edky nestoj\u00edte. Budeme m\u011bnit?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJen si poslu\u017ete.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Poslou\u017eila si v\u017edycky tak, aby z toho m\u011bla v\u00fdhodu. \u0160koln\u00ed k\u00e1va ji nechutnala, nebyla pro ni dost siln\u00e1 ani sladk\u00e1, ale v\u017edycky m\u011bla chu\u0165 na \u010derstv\u00e9 pe\u010divo. Pro mne byl p\u0159\u00edd\u011bl housek p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd, tak jsem se s n\u00ed d\u011blila, a ona mi n\u011bkdy dala na opl\u00e1tku svou porci k\u00e1vy. Um\u011bla si to za\u0159\u00eddit tak, aby se poka\u017ed\u00e9 octla vedle mne, a j\u00e1 jsem ji r\u00e1da dop\u0159\u00e1la lv\u00ed pod\u00edl z piva, v\u00edna nebo na v\u00fdletech z \u010derstv\u011b nadojen\u00e9ho ml\u00e9ka; i kdy\u017e jsme se po\u0159\u00e1d ha\u0161te\u0159ily, byly jsme skoro nerozlu\u010dn\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Po sn\u00eddani jsem se obvykle uch\u00fdlila do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy a tam jsem si \u010detla nebo p\u0159em\u00fd\u0161lela a\u017e do dev\u00edti, kdy zvonek zotv\u00edral v\u0161echny dve\u0159e a vpustil dovnit\u0159 hlu\u010dn\u00fd p\u0159\u00edval externistek i chovanek. Jen co jsem se tam toho r\u00e1na usadila, n\u011bkdo zaklepal.<\/p>\n\n\n\n

\u201ePardon, mademoiselle,\u201c omlouvala se jedna z chovanek, vzala si z lavice knihy a p\u0159i odchodu uctiv\u011b za\u0161eptala: \u201eJak je mademoiselle piln\u00e1!\u201c <\/p>\n\n\n\n

P\u011bkn\u011b piln\u00e1! Pr\u00e1ci jsem m\u011bla p\u0159ed sebou p\u0159ichystanou, ale ned\u011blala jsem nic. V penzion\u00e1t\u011b se \u201emiss Lucy\u201c t\u011b\u0161ila pov\u011bsti u\u010den\u00e9 osoby u v\u0161ech krom\u011b profesora Paula, kter\u00fd n\u011bjak vy\u010denichal mou skute\u010dnou kvalifikaci. Sotva zdvo\u0159il\u00e1 \u017ea\u010dka ode\u0161la, vtrhla sem bez zaklep\u00e1n\u00ed jin\u00e1 vet\u0159elkyn\u011b, mohla jsem poslepu uhodnout, kdo to p\u0159ich\u00e1z\u00ed. V t\u00e9 dob\u011b jsem se u\u017e nemusela ob\u00e1vat projev\u016f d\u016fv\u011brnosti u nikoho, jen u jedin\u00e9 osoby – a proto\u017ee \u0161lo o Angli\u010danku, sn\u00e1\u0161ela jsem je. <\/p>\n\n\n\n

Ginevra si v\u016f\u010di m\u011b leccos dovolovala, i te\u010f se mi vloudila do m\u00e9ho \u201estudijn\u00edho volna\u201c. Pod pa\u017e\u00ed si nesla velkou notovou knihu. \u201eMus\u00edm si s v\u00e1mi p\u0159ece popov\u00eddat, chere amie. V\u00edm, kde jste byla o pr\u00e1zdnin\u00e1ch a jak jste za\u010dala u\u017e\u00edvat \u017eivota. Onehdy jsem v\u00e1s vid\u011bla na koncert\u011b a byla jste oble\u010dena docela jako norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk. Kdo v\u00e1m te\u010f \u0161ije?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eL\u00e1ryf\u00e1ry, vy \u017ee se zaj\u00edm\u00e1te o to, kdo mi \u0161ije? Ztra\u0165te se mi odtud, Ginevro, j\u00e1 v\u00e1s tady nepot\u0159ebuji.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle kdy\u017e j\u00e1 tolik pot\u0159ebuji v\u00e1s! Dieu merci, my dob\u0159e v\u00edme, jak zach\u00e1zet s t\u00edm na\u0161\u00edm u\u010den\u00fdm krajanem, s t\u00edm britsk\u00fdm medv\u011bdem! Taky jste tak zadob\u0159e s Isidorem?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eS Johnem Brettonem jsem zadob\u0159e.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJakpak se m\u00e1 n\u00e1\u0161 milovan\u00fd John? Tak pov\u00eddejte! Chud\u00e1k, copak \u0159\u00edkal onehdy ve\u010der? Nebyla jsem moc zl\u00e1?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edte, \u017ee jsem si v\u00e1s v\u0161\u00edmala?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eByl to p\u0159erozko\u0161n\u00fd ve\u010der. Ten de Hamal je bo\u017esk\u00fd! A p\u0159itom se d\u00edvat, jak ten druh\u00fd po mn\u011b hyne! A co ta star\u00e1 d\u00e1ma, m\u00e1 budouc\u00ed tchyn\u011b? Snad jsme si ji s lady S\u00e1rou nebraly na mu\u0161ku moc neslu\u0161n\u011b?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eLady S\u00e1ra se po n\u00ed ned\u00edvala – a va\u0161e po\u0161klebky pan\u00ed Brettonov\u00e1 p\u0159e\u017eije.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMo\u017en\u00e1, sta\u0159enky m\u00edvaj\u00ed tuh\u00fd \u017eivot, ale co jej\u00ed chud\u00e1k syn? Pov\u00eddejte, co \u0159\u00edkal! Vid\u011bla jsem, \u017ee je cel\u00fd pry\u010d.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u0158\u00edkal, \u017ee se tv\u00e1\u0159\u00edte, jako byste se u\u017e c\u00edtila pan\u00ed de Hamal.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo \u017ee \u0159\u00edkal!?\u201c vyk\u0159ikla rozradostn\u011bn\u011b. \u201eOn si toho v\u0161iml! V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee bude \u017e\u00e1rlit jako bl\u00e1zen!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eGinevro, vy jste u\u017e s doktorem v\u00e1\u017en\u011b skoncovala? Chcete, aby v\u00e1s nechal?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u017edy\u0165 v\u00edte, \u017ee to by v\u016fbec nesvedl – ale jak jste ho v\u016fbec dostaly dom\u016f?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo byla cesta! P\u0159edstavte si, jak ho mezi sebou dr\u017e\u00edme v ko\u010d\u00e1\u0159e a \u017ee jan\u010d\u00ed, a\u017e n\u00e1m z toho \u0161la hlava kolem. Dokonce i ko\u010d\u00ed se z toho n\u011bjak pom\u00e1tl tak, \u017ee jsme zabloudili.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNepov\u00eddejte! Ale vy si ze m\u011b d\u011bl\u00e1te legraci. Posly\u0161te, vy!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eUji\u0161\u0165uji v\u00e1s, \u017ee tohle je fakt – a fakt je i to, \u017ee vysko\u010dil z ko\u010d\u00e1ru a jel na kozl\u00edku. A kdy\u017e jsme pak dorazili dom\u016f – ta sc\u00e9na se ned\u00e1 popsat!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJen mi ji popi\u0161te – to je p\u0159ece \u0161vanda!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159edstavujete si ho, jak vol\u00e1 po sv\u00e9 bo\u017esk\u00e9 Ginev\u0159e a prokl\u00edn\u00e1 toho \u010f\u00e1bla de Hamala, jak blouzn\u00ed o zlat\u00fdch kade\u0159\u00edch, nebesk\u00fdch o\u010d\u00edch, o sn\u011bhob\u00edl\u00fdch pa\u017e\u00edch a t\u0159pytiv\u00fdch n\u00e1ramc\u00edch…?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00e1\u017en\u011b? On si toho n\u00e1ramku v\u0161iml?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak jasn\u011b jako j\u00e1 – a snad poprv\u00e9 vid\u011bl, jak se v\u00e1m za\u0159ez\u00e1v\u00e1 do ruky, Ginevro,\u201c vstala jsem a zm\u011bnila t\u00f3n, \u201etak u\u017e je toho dost. Jd\u011bte si p\u0159ecvi\u010dovat!\u201c A otev\u0159ela jsem p\u0159ed n\u00ed dve\u0159e.<\/p>\n\n\n\n

„Ale vy jste mi je\u0161t\u011b v\u0161ecko nevyl\u00ed\u010dila.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eBude l\u00edp, kdy\u017e se nedo\u010dk\u00e1te, a\u017e v\u00e1m pov\u00edm v\u0161ecko, mysl\u00edm, \u017ee bych v\u00e1s nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepot\u011b\u0161ila. Ven!“<\/p>\n\n\n\n

\u201eJste protiva,\u201c za\u0161eptala, ale poslechla. A po pravd\u011b \u0159e\u010deno, nikdy jsem na ni nem\u011bla men\u0161\u00ed zlost ne\u017e tehdy. P\u016fsobilo mi po\u017eitek p\u0159edstavovat si ten velk\u00fd rozpor mezi skute\u010dnost\u00ed a m\u00fdm n\u00e1znakov\u00fdm opisem, vzpom\u00ednat si, jak rozja\u0159en\u011b Graham \u0159\u00eddil kon\u011b na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b, jak mu chutnala ve\u010de\u0159e a jak spokojen\u011b \u0161el sp\u00e1t. <\/p>\n\n\n\n

M\u00edvala jsem zlost na hezounkou, ale nehodnou p\u0159\u00ed\u010dinu jeho tr\u00e1pen\u00ed, ale jen tehdy, kdy\u017e se kv\u016fli n\u00ed opravdu sou\u017eil. Uplynuly dva t\u00fddny; znovu jsem si zvykala na zab\u011bhan\u00e9 \u0161kolsk\u00e9 koleje. Z t\u00e9 prudk\u00e9 tr\u00fdzn\u011b n\u00e1hl\u00e9ho p\u0159elomu jsem postupn\u011b upadala do sv\u00e9 navykl\u00e9 otup\u011blosti.<\/p>\n\n\n\n

Jednou odpoledne, kdy\u017e jsem proch\u00e1zela \u010dtvercovou p\u0159eds\u00edn\u00ed, zaslechla jsem Rosinu, jak v obvykl\u00e9m nenucen\u00e9m postoji s rukou v kapse prohl\u00ed\u017e\u00ed adresu a pe\u010de\u0165 na jak\u00e9msi dopise. Dopis! P\u0159edstava podobn\u00e9ho psan\u00ed mi stra\u0161ila v hlav\u011b u\u017e cel\u00fd t\u00fdden, dnes se mi o n\u011bm dokonce zd\u00e1lo. Onen dopis m\u011b magneticky p\u0159itahoval, ale nena\u0161la jsem odvahu prohl\u00e9dnout si zbl\u00edzka ob\u00e1lku s \u010dervenou pe\u010det\u00ed, kterou Rosina dr\u017eela. Srdce mi hlasit\u011b tlouklo, jako by b\u011b\u017eelo po chodb\u011b – ale to byl jen rychl\u00fd krok profesora literatury. Honem jsem si posp\u00ed\u0161ila, abych t\u0159\u00eddu p\u0159ed jeho p\u0159\u00edchodem uk\u00e1znila. Profesor Paul mezi n\u00e1s vp\u00e1lil jako bou\u0159liv\u00fd mrak, ale nezam\u00ed\u0159il rovnou ke kated\u0159e, zastavil se uprost\u0159ed t\u0159\u00eddy u m\u00e9ho stolku. \u201eVoila! Pour vous! Tady je n\u011bco pro v\u00e1s!\u201c vyst\u0159elil zamra\u010den\u011b a polo\u017eil mi na st\u016fl dopis, v jeho\u017e st\u0159edu z\u00e1\u0159ilo jedno kyklopsk\u00e9 oko, dopis, na kter\u00fd jsem \u010dekala a kter\u00fd m\u011b osvobodil od m\u00e9ho strachu. Ten vzal monsieur Paul, podle sv\u00e9ho nep\u0159\u00edstojn\u00e9ho zvyku do v\u0161eho strkat nos, vr\u00e1tn\u00e9 Rosin\u011b z ruky a te\u010f mi ho osobn\u011b doru\u010dil. <\/p>\n\n\n\n

Nemohla jsem se na n\u011bho zlobit, na to nebyl \u010das, dr\u017eela jsem v ruce ob\u00e1lku, v n\u00ed\u017e podle v\u0161ech zn\u00e1mek nebyl jedin\u00fd l\u00edstek, ale n\u011bkolik obsa\u017en\u00fdch str\u00e1nek, obsahoval kus opravdov\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Vyhrkla jsem: \u201eD\u011bkuji v\u00e1m, monsieure, d\u011bkuji v\u00e1m!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Monsieur ohrnul rty, za\u0161karedil se a r\u00e1zoval ke stup\u00ednku.<\/p>\n\n\n\n

Dopis jsem si nep\u0159e\u010detla hned. Vykradla jsem se ze t\u0159\u00eddy, vzala si kl\u00ed\u010d ke spole\u010dn\u00e9 lo\u017enici, kter\u00e1 b\u00fdvala p\u0159es den zav\u0159en\u00e1, honem jsem odemkla sv\u016fj stolek a vzala z n\u011bho krabi\u010dku, a kdy\u017e jsem se je\u0161t\u011b jednou pokochala pohledem na dopis a pol\u00edbila jeho pe\u010de\u0165, zabalila jsem sv\u016fj poklad dosud neporu\u0161en\u00fd do st\u0159\u00edbrn\u00e9ho pap\u00edru, vlo\u017eila ho do krabi\u010dky, zamkla z\u00e1suvku i lo\u017enici a vr\u00e1tila se do t\u0159\u00eddy s pocitem, \u017ee se poh\u00e1dky opravdu mohou d\u00edt. A to jsem ten dopis, zdroj toho n\u00e1dhern\u00e9ho pocitu, je\u0161t\u011b ani neotev\u0159ela! <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem se vr\u00e1tila do t\u0159\u00eddy, monsieur Paul, jak jsem vid\u011bla na prvn\u00ed pohled, \u0159\u00e1dil jako tajfun. Pod jeho krut\u00fdm \u017e\u00e1rem t\u00e1ly jako sn\u011bhul\u00e1ci i \u017ea\u010dky, kter\u00e9 si ze \u017e\u00e1dn\u00e9ho u\u010ditele nic ned\u011blaly; na mne v\u0161ak jaksi ne\u00fa\u010dinkoval; sed\u011bla jsem jakoby nic, a dokonce jsem se odv\u00e1\u017eila vz\u00edt do ruky svou ru\u010dn\u00ed pr\u00e1ci. Cosi u mne, snad m\u00e1 nete\u010dnost. nebo pohyby m\u00e9 \u0161ij\u00edc\u00ed ruky, dohnalo profesora a\u017e k same hranici zu\u0159ivosti: vysko\u010dil ze stup\u00ednku a za\u00fato\u010dil na kamna stoj\u00edc\u00ed bl\u00edzko mne, m\u00e1lem jim vyrval z pant\u016f \u017eelezn\u00e1 dv\u00ed\u0159ka a uhl\u00ed se sypalo kolem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak vy m\u011b budete ur\u00e1\u017eet!\u201c zavr\u010del na m\u011b p\u0159itlumen\u011b a zu\u0159iv\u011b; p\u0159itom dusil ohe\u0148, a\u010dkoli d\u011blal, \u017ee chce, aby se rozho\u0159el.<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle monsieure, jak bych si mohla dovolit v\u00e1s ur\u00e1\u017eet? M\u00e1m je\u0161t\u011b v dobr\u00e9 pam\u011bti, \u017ee jste mi nab\u00eddl p\u0159\u00e1telstv\u00ed.\u201c Hlas se mi proti m\u00e9 v\u016fli chv\u011bl, ale snad v\u00edc z p\u0159edchoz\u00edho radostn\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed ne\u017e strachem. Ten zlostn\u00fd profes\u016frek v\u0161ak \u010dlov\u011bka opravdu doh\u00e1n\u011bl k slz\u00e1m, rozplakala jsem se a se mnou i n\u011bkter\u00e9 \u017ea\u010dky. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAllons, allons,\u201c spustil, kdy\u017e se rozhl\u00e9dl kolem sebe a uvid\u011bl tu slzavou potopu, \u201esnad p\u0159ece jen nejsem takov\u00fd hrubi\u00e1n! M\u00e1m jen jeden kapesn\u00edk – kdybych jich m\u011bl dvacet, nab\u00eddl bych ka\u017ed\u00e9 zvl\u00e1\u0161\u0165 – ale takto ho v\u011bnuji jako va\u0161\u00ed z\u00e1stupkyni va\u0161\u00ed u\u010ditelce. Pros\u00edm, sle\u010dno Lucy.\u201c A p\u0159i t\u011bch slovech vyt\u00e1hl z kapsy \u010dist\u00fd hedv\u00e1bn\u00fd kapesn\u00edk. <\/p>\n\n\n\n

Kdo by neznal profesora a jeho prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1pady, byl by asi nad takovou nab\u00eddkou v rozpac\u00edch. Ale j\u00e1 jsem vyc\u00edtila, \u017ee ji nesm\u00edm odm\u00edtnout. Vstala jsem a vy\u0161la \u0161\u00e1tku na p\u016fl cesty vst\u0159\u00edc; uctiv\u011b jsem mu ho vzala z rukou, p\u0159et\u0159ela jsem si j\u00edm obli\u010dej, a kdy\u017e jsem znovu usedla a dr\u017eela tuto vlajku p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed na kl\u00edn\u011b, a\u017e do konce hodiny jsem se ani nedotkla jehly a n\u00e1prstku – monsieur je k smrti nen\u00e1vid\u011bl, zd\u00e1lo se mu, \u017ee \u0161it\u00ed odv\u00e1d\u00ed na\u0161i pozornost od jeho v\u00fdkladu. Rozhovo\u0159il se potom velice vzletn\u011b a byl sam\u00fd \u00fasm\u011bv – mraky se rozplynuly, slunce vy\u0161lo.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e odch\u00e1zel ze t\u0159\u00eddy, zastavil se u m\u00e9ho stolku: \u201eTak co v\u00e1\u0161 dopis?\u201c optal se, ale tentokr\u00e1t u\u017e ne tak \u00fato\u010dn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJe\u0161t\u011b jsem si ho nep\u0159e\u010detla, monsieur.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAha, abyste se m\u011bla na\u010d t\u011b\u0161it. J\u00e1 jako kluk si taky nech\u00e1val nejzralej\u0161\u00ed broskev a\u017e nakonec. Chcete si ho p\u0159e\u010d\u00edst a\u017e o samot\u011b, vi\u010fte? Nesm\u00edme b\u00fdt na v\u00e1s p\u0159\u00edsn\u00ed: mlad\u00ed jsme jen jednou!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMonsieur, monsieur, je to kamar\u00e1dsk\u00fd dopis, o tom v\u00e1s mohu ujistit, i kdy\u017e jsem si ho je\u0161t\u011b nep\u0159e\u010detla!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, to se tak v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1. Bon jour, mademoiselle!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle tady je v\u00e1\u0161 kapesn\u00edk, monsieur.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJen si ho nechte, jen si ho nechte, vr\u00e1t\u00edte mi ho, a\u017e si ten dopis p\u0159e\u010dtete, a pak v\u00e1m pozn\u00e1m na o\u010d\u00edch, co v n\u011bm bylo.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e se \u017ea\u010dky rozb\u011bhly z t\u0159\u00edd do alt\u00e1nu i do zahrady, aby se vydov\u00e1d\u011bly jako obvykle p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed, kter\u00e1 byla v p\u011bt hodin, chvilku jsem v zamy\u0161len\u00ed post\u00e1la a bezd\u011bky jsem si za\u010dala s kapesn\u00edkem pohr\u00e1vat, vyhazovat ho a chytat. <\/p>\n\n\n\n

Ale z\u00e1bavu mi pokazila jin\u00e1 ruka, kter\u00e1 se mi nat\u00e1hla p\u0159es rameno, popadla m\u016fj improvizovan\u00fd m\u00ed\u010dek a odn\u00e1\u0161ela si ho s nevrl\u00fdm zabru\u010den\u00edm: \u201eVid\u00edm, \u017ee si m\u00fdch v\u011bc\u00ed nev\u00e1\u017e\u00edte.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Ten mu\u017e\u00edk byl opravdu hrozn\u00fd: \u010dlov\u011bk nikdy nev\u011bd\u011bl, co ho kdy popadne a kde se s n\u00edm potk\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola osm\u00e1: REAKCE Je\u0161t\u011b t\u0159i dny, a mus\u00edm se vr\u00e1tit do Rue Fossette. Tyto t\u0159i dny jsem sledovala na hodin\u00e1ch tak\u0159ka od minuty […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":46349,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-46346","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46346","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=46346"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46346\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/46349"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=46346"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=46346"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=46346"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}