{"id":46373,"date":"2024-02-27T00:35:54","date_gmt":"2024-02-26T23:35:54","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46373"},"modified":"2024-02-27T00:35:55","modified_gmt":"2024-02-26T23:35:55","slug":"cteni-na-zimu-villette-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46373","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola dev\u00e1t\u00e1: DOPIS <\/strong><\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e v dom\u011b v\u0161echno ztichlo, bylo po ve\u010de\u0159i, externistky se roze\u0161ly dom\u016f, pro ten ve\u010der p\u0159estaly bouchat dve\u0159e a \u0159in\u010det zvonek a madame byla bezpe\u010dn\u011b usazena v sal\u00f3n\u011b ve spole\u010dnosti sv\u00e9 matky a n\u011bkolika zn\u00e1m\u00fdch, vklouzla jsem do kuchyn\u011b a po\u017e\u00e1dala jsem v\u00fdjime\u010dn\u011b o sv\u00ed\u010dku – dostala jsem ji z rukou sv\u00e9 p\u0159\u00edznivkyn\u011b Gotonov\u00e9 se slovy \u201eale samoz\u0159ejm\u011b, pro v\u00e1s t\u0159eba dv\u011b\u201c – a se sv\u011btlem v ruce jsem se potichounku vydala do lo\u017enice. <\/p>\n\n\n\n

Velk\u00e1 byla moje rozmrzelost, kdy\u017e jsem v t\u00e9to m\u00edstnosti na\u0161la jednu \u017ea\u010dku, kter\u00e9 nebylo dob\u0159e, a proto si \u0161la lehnout, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsem pod batistov\u00fdm \u010depe\u010dkem poznala Ginevru Fanshawovou. Pro tu chv\u00edli sice spala, ale j\u00ed se nedalo dost v\u011b\u0159it. A j\u00e1 tolik tou\u017eila b\u00fdt n\u011bkde o samot\u011b, kde bych si mohla v klidu p\u0159e\u010d\u00edst sv\u016fj vz\u00e1cn\u00fd dopis. Dob\u0159e, p\u016fjdu tedy do n\u011bkter\u00e9 t\u0159\u00eddy.<\/p>\n\n\n\n

Jen\u017ee sm\u016fla m\u011b pron\u00e1sledovala: v t\u0159\u00edd\u00e1ch se ukl\u00edzelo, jako v\u017edycky v tom dni t\u00fddne, \u017eidle byly poskl\u00e1d\u00e1ny na lavic\u00edch, ve vzduchu plno prachu, podlaha se \u010dernala skvrnami k\u00e1vov\u00e9 sedliny (labassecoursk\u00e9 ukl\u00edze\u010dky ji pou\u017e\u00edvaly m\u00edsto na\u0161ich spa\u0159en\u00fdch \u010dajov\u00fdch l\u00edstk\u016f), v\u0161ude v\u0161echno vzh\u016fru nohama. Skl\u00ed\u010den\u00e1, ale nezlomen\u00e1 jsem ode\u0161la, pevn\u011b rozhodnuta, \u017ee si n\u011bkde p\u0159ece mus\u00edm naj\u00edt samotu.<\/p>\n\n\n\n

Vzala jsem si p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd kl\u00ed\u010d, vystoupila nahoru po troj\u00edch schodech, otev\u0159ela \u010dervoto\u010div\u00e9 dve\u0159e a ve\u0161la do studen\u00e9 podkrovn\u00ed m\u00edstnosti. Sem za mnou nikdo nep\u0159ijde, nikdo m\u011b nevyru\u0161\u00ed – ani sama madame. Vyt\u00e1hla jsem dopis a cel\u00e1 rozechv\u011bl\u00e1 nedo\u010dkavost\u00ed jsem rozlomila pe\u010de\u0165. Bude dlouh\u00fd, nebo kr\u00e1tk\u00fd? Chladn\u00fd, nebo vl\u00eddn\u00fd?<\/p>\n\n\n\n

Byl dlouh\u00fd a vl\u00eddn\u00fd. M\u00e9mu nedo\u010dkav\u00e9mu sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u0159ipadal velice vl\u00eddn\u00fd, m\u00e9 touze a hladov\u00e9 du\u0161i se snad zd\u00e1l srde\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byl ve skute\u010dnosti. Tak m\u00e1lo jsem doufala a tolik jsem zoufala, \u017ee p\u0159i jeho \u010dten\u00ed jsem pro\u017e\u00edvala svrchovanou bla\u017eenost, jakou snad mnoz\u00ed za cel\u00fd \u017eivot nepoznaj\u00ed. Uboh\u00e1 anglick\u00e1 u\u010ditelka, pro\u010d\u00edtaj\u00edc\u00ed ve studen\u00e9 komo\u0159e p\u0159i chab\u00e9m sv\u011btle kapaj\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky oby\u010dejn\u00fd srde\u010dn\u00fd dopis – mluvilo z n\u011bho jen dobr\u00e9 srdce, a\u010dkoli se mi tehdej\u0161\u00ed dobrotivost jevila jako bo\u017esk\u00e1 – pro\u017e\u00edvala snad v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed ne\u017e leckter\u00e1 kr\u00e1lovna ve sv\u00e9m pal\u00e1ci. Bla\u017eenost, kter\u00e1 pramenila z tak nehlubok\u00e9ho zdroje, nemohla ov\u0161em trvat dlouho, ale dokud jsem ji pro\u017e\u00edvala, byla opravdov\u00e1 a naprost\u00e1, chutnala jako kapka medov\u00e9 rosy. <\/p>\n\n\n\n

Doktor John mi psal ze\u0161iroka a s chut\u00ed, se srde\u010dn\u00fdm z\u00e1jmem se dot\u00fdkal v\u0161ech drobn\u00fdch z\u00e1\u017eitk\u016f z uplynul\u00fdch n\u011bkolika \u0161\u0165astn\u00fdch t\u00fddn\u016f. Ale j\u00e1drem onoho \u0161t\u011bst\u00ed bylo to, \u017ee to v\u0161echno nepsal jen kv\u016fli mn\u011b, \u017ee se p\u0159itom bavil i on s\u00e1m. Ta prvn\u00ed chv\u00edle byla pln\u00e1 ryz\u00edho, dokonal\u00e9ho blaha. I kdy\u017e jste mi pozd\u011bji zp\u016fsobil bolest, doktore Johne – pro ten jeden nezapomenuteln\u00fd dobr\u00fd skutek v\u00e1m odpou\u0161t\u00edm!<\/p>\n\n\n\n

Existuj\u00ed snad v ovzdu\u0161\u00ed zlomysln\u00e9 mocnosti, kter\u00e9 necht\u011bj\u00ed dop\u0159\u00e1t lidem radost? Co se to kousek ode mne d\u011bje? Docela jasn\u011b jsem rozezn\u00e1vala kradm\u00e9 kroky, jako by se cosi bl\u00ed\u017eilo od temn\u00e9ho kouta, kde stra\u0161ily ty ne\u0161\u0165astn\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u011b. Obr\u00e1tila jsem se – m\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko bylo slab\u00e9 pro tak dlouhlou m\u00edstnost, ale uprost\u0159ed ponur\u00e9 komory jsem uvid\u011bla – namoudu\u0161i! – \u010dernob\u00edlou postavu v \u00fazk\u00e9 \u010dern\u00e9 sukn\u00ed a s hlavou zamotanou do b\u00edl\u00e9 rou\u0161ky. Vid\u011bla jsem JEPTI\u0160KU!<\/p>\n\n\n\n

Vyk\u0159ikla jsem, bylo mi na omdlen\u00ed. Kdyby se ta bytost p\u0159ibl\u00ed\u017eila ke mn\u011b, asi bych padla do mdlob. Ale ona ustupovala a j\u00e1 jsem se vrhla ke dve\u0159\u00edm. Instinktivn\u011b jsem se vyhnula refekt\u00e1\u0159i a vtrhla do sal\u00f3nu madame Beckov\u00e9: \u201eTam na p\u016fd\u011b n\u011bco je! Poj\u010fte tam se mnou, v\u0161ichni!\u201c <\/p>\n\n\n\n

P\u0159ipadalo mi, \u017ee je m\u00edstnost pln\u00e1 lid\u00ed, a\u010dkoli tam byly vlastn\u011b jen \u010dty\u0159i osoby: madame Beckov\u00e1, jej\u00ed matka madame Kintov\u00e1, kter\u00e1 poston\u00e1vala a byla u n\u00ed pr\u00e1v\u011b na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, jej\u00ed bratr monsieur Kint a je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd p\u00e1n, kter\u00fd byl p\u0159i m\u00e9m p\u0159\u00edchodu obr\u00e1cen ke dve\u0159\u00edm z\u00e1dy.<\/p>\n\n\n\n

Byla jsem patrn\u011b bled\u00e1 jako st\u011bna a cel\u00e1 jsem se t\u0159\u00e1sla. V\u0161ichni vstali, shlukli se kolem mne – pohled na p\u0159\u00edtomn\u00e9 mu\u017ee mi dod\u00e1val odvahy. Obr\u00e1tila jsem se ke dve\u0159\u00edm a k\u00fdvala na n\u011b, a\u0165 jdou za mnou; zdr\u017eovali m\u011b, ale j\u00e1 jsem nal\u00e9hala, a\u0165 se jdou pod\u00edvat na to, co jsem tam vid\u011bla j\u00e1 – co tam st\u00e1lo uprost\u0159ed komory. <\/p>\n\n\n\n

A vtom jsem si vzpomn\u011bla na dopis, kter\u00fd jsem nechala naho\u0159e i se sv\u00ed\u010dkou. M\u016fj drahocenn\u00fd dopis! Kv\u016fli n\u011bmu se mus\u00edm postavit na odpor tomu stra\u0161idlu, a\u0165 u\u017e je to tvor z masa a krve, nebo jen pouh\u00fd duch! <\/p>\n\n\n\n

Vylet\u011bla jsem po schodech a ostatn\u00ed byli nuceni m\u011b n\u00e1sledovat. Jen\u017ee kdy\u017e jsem dorazila do dve\u0159\u00ed podkrovn\u00ed kom\u016frky, byla uvnit\u0159 tma jako v ranci, sv\u00ed\u010dka byla sfouknut\u00e1. Je\u0161t\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee kdosi s sebou vzal lampu, patrn\u011b madame, jako v\u017edy chladnokrevn\u00e1, a jej\u00ed sv\u011btlo prorazilo \u010dirou temnotou. Zhasnut\u00e1 sv\u00ed\u010dka stoj\u00ed na sk\u0159\u00ed\u0148ce – ale kde je m\u016fj dopis? <\/p>\n\n\n\n

Rozhl\u00ed\u017eela jsem se po n\u011bm a nestarala se o jepti\u0161ku. \u201eM\u016fj dopis, m\u016fj dopis,\u201c na\u0159\u00edkala jsem jako rozumu zbaven\u00e1. \u0160m\u00e1trala jsem po podlaze. Co se mi to jen stalo? P\u0159i\u0161la jsem o ten \u017edibec pot\u011b\u0161en\u00ed, ne\u017e jsem je mohla pln\u011b vychutnat! Nev\u00edm, co d\u011blali ostatn\u00ed, nev\u0161\u00edmala jsem si jich, nedbala na jejich dotazy. Prohledali v\u0161echny kouty, pov\u00eddali o tom, \u017ee kab\u00e1ty jsou zp\u0159eh\u00e1zen\u00e9 a \u017ee ve sv\u011btl\u00edku m\u00e1 okno praskl\u00e9 sklo.<\/p>\n\n\n\n

\u201eN\u011bkdo nebo n\u011bco tady jist\u011b bylo,\u201c do\u0161li k \u0161alamounsk\u00e9mu z\u00e1v\u011bru. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAch, mn\u011b se ztratil dopis,\u201c po\u0159\u00e1d jsem na\u0159\u00edkala a plazila se po kolenou, posedl\u00e1 tou jedinou my\u0161lenkou. \u201eJak\u00fd dopis? Lucy, no tak, jak\u00fd dopis?\u201c ozval se u m\u00e9ho ucha zn\u00e1m\u00fd hlas. Bylo to mo\u017en\u00e9? Vzhl\u00e9dla jsem – a necht\u011bla jsem v\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm: \u017ee se d\u00edv\u00e1m do tv\u00e1\u0159e pr\u00e1v\u011b toho, kdo mi ten dopis psal. Byl ten p\u00e1n, kter\u00fd st\u00e1l u mne tam v \u0161er\u00e9 komo\u0159e, s\u00e1m John Graham – s\u00e1m dr. Bretton? <\/p>\n\n\n\n

Opravdu, byl to on. Toho ve\u010dera ho zavolali k madame Kintov\u00e9, kter\u00e9 se p\u0159it\u00ed\u017eilo, aby j\u00ed napsal l\u00e9k; byl to ten druh\u00fd mu\u017e, kter\u00fd st\u00e1l v j\u00eddeln\u011b, kdy\u017e jsem tam p\u0159ib\u011bhla. <\/p>\n\n\n\n

\u201eByl to m\u016fj dopis, Lucy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00e1\u0161 dopis, v\u00e1\u0161, p\u0159i\u0161la jsem si ho sem p\u0159e\u010d\u00edst, abych m\u011bla na to klid. Cel\u00fd den jsem si ho schov\u00e1vala neotev\u0159en\u00fd, a te\u010f ve\u010der jsem ho jen p\u0159el\u00edtla; kdyby se mi ztratil, nesnesla bych to – ach, kde je m\u016fj dopis?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTi\u0161e! Tak u\u017e tolik nena\u0159\u00edkejte, v\u017edy\u0165 to nestoj\u00ed za to. Tak u\u017e dost! A poj\u010fte odsud z t\u00e9 led\u00e1rny! Pr\u00e1v\u011b pos\u00edlaj\u00ed pro policii, aby to vy\u0161et\u0159ili, my p\u0159itom nemus\u00edme b\u00fdt: poj\u010fte se mnou dol\u016f!\u201c Tepl\u00e1 ruka sev\u0159ela m\u00e9 studen\u00e9 prsty a odv\u00e1d\u011bla m\u011b dol\u016f do sal\u00f3nku, kde je\u0161t\u011b h\u0159\u00e1la kamna. Doktor John se k nim se mnou postavil, domlouval mi chl\u00e1choliv\u011b a nesm\u00edrn\u011b vl\u00eddn\u011b, za ten jeden ztracen\u00fd dopis mi sliboval dvacet jin\u00fdch. S \u00fasm\u011bvem se vypt\u00e1val, pro\u010d mi na n\u011bm tolik z\u00e1le\u017e\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Odpov\u011bd\u011bla jsem, \u017ee dost\u00e1v\u00e1m tak m\u00e1lo dopis\u016f, kter\u00e9 by mi byly mil\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJist\u011b jste ho ne\u010detla, jinak byste si z jeho ztr\u00e1ty nic ned\u011blala.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159e\u010detla, ale jen jednou. Cht\u011bla bych ho \u010d\u00edst znovu. Tolik m\u011b mrz\u00ed, \u017ee je pry\u010d.\u201c A znovu jsem se rozplakala.<\/p>\n\n\n\n

\u201eLucy, Lucy, m\u00e1 chudinko mal\u00e1 – tady je v\u00e1\u0161 dopis! M\u011bl by b\u00fdt lep\u0161\u00ed, aby si zaslou\u017eil tolik slz a takov\u00e9 v\u0159el\u00e9 p\u0159ece\u0148ov\u00e1n\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

To mu bylo podobn\u00e9: jeho bystr\u00e9 o\u010di zahl\u00e9dly ob\u00e1lku na podlaze, kde jsem ji marn\u011b hledala, a stejn\u011b \u010dipern\u00e1 ruka se j\u00ed zmocnila a ukryla ji v kapse. Kdyby byl b\u00fdval m\u016fj z\u00e1rmutek jen o vl\u00e1sek m\u00e9n\u011b nep\u0159edst\u00edran\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd, tak by ho cel\u00e1 v\u011bc jen jaksepat\u0159\u00ed pobavila.<\/p>\n\n\n\n

Z uspokojen\u00ed nad t\u00edm, \u017ee dopis u\u017e zase m\u00e1m, zapomn\u011bla jsem mu vy\u010dinit, \u017ee m\u011b tak popichoval a tr\u00e1pil; svou radost jsem projevovala v\u00edc pohledy ne\u017e slovy.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak te\u010f u\u017e jste spokojen\u00e1?\u201c vypt\u00e1val se doktor John. \u201eAle jak se v\u00e1m vede jinak? Po\u0159\u00e1d se je\u0161t\u011b t\u0159esete jako list.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Odpov\u00eddala jsem mu, \u017ee u\u017e jsem docela klidn\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u016f\u017eete mi tedy pov\u011bd\u011bt, co jste to vlastn\u011b vid\u011bla? Vyjad\u0159ovala jste se velice neur\u010dit\u011b, v\u00edte to? Byla jste b\u00edl\u00e1 jako st\u011bna, ale \u0159\u00edkala jste jen, \u017ee tam je n\u011bco, a nepov\u011bd\u011bla jste p\u0159esn\u011b, co. Byl to \u010dlov\u011bk, nebo zv\u00ed\u0159e? Co tam vlastn\u011b bylo?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNikdy nikomu ne\u0159eknu, co jsem vid\u011bla, pokud mi to je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd nepotvrd\u00ed a nedosv\u011bd\u010d\u00ed; jinak mi nikdo neuv\u011b\u0159\u00ed, ka\u017ed\u00fd mi jen \u0159ekne, \u017ee se mi to jen zd\u00e1lo.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJen mi pov\u011bzte, budu v\u00e1s poslouchat jako l\u00e9ka\u0159. No tak, Lucy, ven s t\u00edm, sv\u011b\u0159te se mi.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVy se mi budete sm\u00e1t…\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdy\u017e mi to ne\u0159eknete, v\u00edckr\u00e1t v\u00e1m u\u017e nenap\u00ed\u0161u.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVid\u00edte, u\u017e se mi posm\u00edv\u00e1te.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u017de v\u00e1m vezmu i ten sv\u016fj prvn\u00ed dopis! Je ode mne, m\u00e1m pr\u00e1vo s n\u00edm disponovat. No tak, dejte mi ho, p\u0159ece v\u00e1m na n\u011bm tolik nez\u00e1le\u017e\u00ed.\u201c Te\u010f mu na rtech pohr\u00e1val jak\u00fdsi nov\u00fd \u00fasm\u011bv – sice vl\u00eddn\u00fd, ale m\u011b jaksi bolel – a v o\u010d\u00edch mu sv\u00edtila jak\u00e1si jin\u00e1 jiskra: nebyla zlomysln\u00e1, ale ani jsem v n\u00ed nenach\u00e1zela oporu. <\/p>\n\n\n\n

Obr\u00e1tila jsem se k odchodu a posmutn\u011ble jsem mu p\u0159\u00e1la dobrou noc. Jeho vn\u00edmavost – ta zvl\u00e1\u0161tn\u00ed schopnost vc\u00edtit se do druh\u00fdch – okam\u017eit\u011b zaznamenala mou nevyslovenou v\u00fd\u010ditku. Ti\u0161e se m\u011b optal, jestli jsem se urazila. <\/p>\n\n\n\n

Zavrt\u011bla jsem hlavou. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak mi tedy dovolte, ne\u017e odejdete, abych si s v\u00e1mi promluvil trochu v\u00e1\u017en\u011bji. Jste do zna\u010dn\u00e9 m\u00edry nerv\u00f3zn\u00ed. Z va\u0161eho pohledu i chov\u00e1n\u00ed, a\u010dkoli se dost ovl\u00e1d\u00e1te, p\u0159\u00edmo \u010di\u0161\u00ed, \u017ee kdy\u017e jste byla dnes ve\u010der v tom ponur\u00e9m podkrov\u00ed – kam jste nem\u011bla v\u016fbec chodit, je\u0161t\u011b tam nastydnete -, zahl\u00e9dla jste, a\u0165 skute\u010dn\u011b, nebo domn\u011ble, n\u011bjak\u00fd zjev, kter\u00fd mimo\u0159\u00e1dn\u011b rozbou\u0159il va\u0161i fantazii. V\u00edm, \u017ee se u v\u00e1s nevyskytuj\u00ed a nikdy se nevyskytovaly \u00fazkostn\u00e9 stavy z v\u011bc\u00ed hmatateln\u00fdch, \u017ee se nap\u0159\u00edklad neboj\u00edte lupi\u010d\u016f a podobn\u011b, ale nejsem si tak docela jist, jestli v\u00e1s nevyvedla z rovnov\u00e1hy n\u011bjak\u00e1 p\u0159edstava stra\u0161ideln\u00e9ho r\u00e1zu. J\u00e1 dob\u0159e v\u00edm, \u017ee je to z\u00e1le\u017eitost nerv\u016f – ale te\u010f mi to vid\u011bn\u00ed popi\u0161te.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe\u0159eknete to nikomu? A nebudete se mi sm\u00e1t?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eL\u00e9ka\u0159 nikomu nesv\u011b\u0159uje tajemstv\u00ed sv\u00fdch pacient\u016f. Snad se budu sm\u00e1t, abych v\u00e1s nakazil sm\u00edchem, ale ne ze \u0161kodolibosti. Lucy, jsem opravdu v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel, jen\u017ee vy jste od p\u0159\u00edrody takov\u00e1 ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e1 n\u00e1tura.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Te\u010f u\u017e se skute\u010dn\u011b tv\u00e1\u0159il p\u0159\u00e1telsky, ztratil se mu z o\u010d\u00ed ten neur\u010dit\u011b po\u0165ouchl\u00fd v\u00fdraz, d\u00edval se na mne s klidnou, st\u0159\u00edzlivou pozornost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e si takto znovu z\u00edskal mou d\u016fv\u011bru, vyl\u00ed\u010dila jsem p\u0159esn\u011b, co jsem vid\u011bla; u\u017e p\u0159edt\u00edm jsem mu vypr\u00e1v\u011bla o legend\u011b, kter\u00e1 se poj\u00ed k tomuto domu, kdy\u017e jsme za jednoho vlah\u00e9ho \u0159\u00edjnov\u00e9ho odpoledne proj\u00ed\u017ed\u011bli les\u00edkem Bois Etang. <\/p>\n\n\n\n

Sed\u011bl zamy\u0161len\u011b a ml\u010del, kdy\u017e vtom jsme zaslechli, jak ostatn\u00ed spole\u010dnost sestupuje po schodech. \u201eNebudou n\u00e1s tu ru\u0161it?\u201c zeptal se a ohl\u00e9dl se rozmrzele ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n\n\n\n

\u201eSem nep\u0159ijdou,\u201c ujistila jsem ho. Byli jsme toti\u017e v mal\u00e9m sal\u00f3nku, kde madame ve\u010der nikdy nesed\u00e1vala a kde se jen n\u00e1hodou v kamnech udr\u017eelo teplo. A opravdu, p\u0159e\u0161li kolem dve\u0159\u00ed do j\u00eddelny.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak tedy, budou mluvit o zlod\u011bj\u00edch, lupi\u010d\u00edch a podobn\u011b. Nechte je p\u0159itom, d\u00e1vejte si pozor, a\u0165 se nepod\u0159eknete, dodr\u017ete sv\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed nikomu o jepti\u0161ce nevypr\u00e1v\u011bt. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se v\u00e1m je\u0161t\u011b uk\u00e1\u017ee, ale vy si z n\u00ed nic ned\u011blejte!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eVy si tedy mysl\u00edte,\u201c zeptala jsem se s tajnou hr\u016fzou, \u201e\u017ee je jenom v m\u00e9 hlav\u011b a m\u016f\u017ee se mi odtud zase vyno\u0159it, a\u017e to budu nejm\u00ed\u0148 \u010dekat?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edm si, \u017ee u v\u00e1s jde o p\u0159\u00edpad halucinace – ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee je vyvolal dlouhodob\u00fd vnit\u0159n\u00ed konflikt.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAch doktore – je mi hrozn\u011b p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee bych m\u011bla podl\u00e9hat takov\u00fdm halucinac\u00edm! Mn\u011b to p\u0159ipadalo tak skute\u010dn\u00e9. Ned\u00e1 se to l\u00e9\u010dit? P\u0159edch\u00e1zet tomu?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eProti tomu je nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k \u0161t\u011bst\u00ed a preventivn\u00edm prost\u0159edkem vesel\u00e1 mysl. To oboj\u00ed si p\u011bstujte!\u201c <\/p>\n\n\n\n

K \u010demu je takov\u00e1 rada? \u0160t\u011bst\u00ed nen\u00ed brambor, kter\u00fd se zasad\u00ed, pohnoj\u00ed a okop\u00e1v\u00e1! \u201eP\u011bstovat \u0161t\u011bst\u00ed,\u201c vybafla jsem na doktora, \u201ecopak vy si \u0161t\u011bst\u00ed p\u011bstujete? Jak to d\u011bl\u00e1te?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 jsem od p\u0159\u00edrody vesel\u00fd, a pak – na m\u011b se sm\u016fla nikdy trvale nelepila. Sou\u017een\u00ed se o mne a o maminku jen ot\u0159elo, ale my jsme na n\u011b ud\u011blali dlouh\u00fd nos, a tak \u0161lo o d\u016fm d\u00e1l.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle to je\u0161t\u011b neznamen\u00e1 p\u011bstovat \u0161t\u011bst\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNepodd\u00e1v\u00e1m se melancholii.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 v\u00e1s u\u017e vid\u011bla ve sklesl\u00e9 n\u00e1lad\u011b.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKv\u016fli Ginev\u0159e Fanshawov\u00e9, \u017ee?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNebyl jste ob\u010das kv\u016fli n\u00ed skl\u00ed\u010den\u00fd?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u00c1 – to byla hloupost! Vid\u00edte, u\u017e jsem na tom l\u00edp.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eZtr\u00e1pen\u011b nevypad\u00e1te, ani jste z toho nezhubl,\u201c uznala jsem.<\/p>\n\n\n\n

\u201eA pro\u010d byste i vy, Lucy, nemohla vypadat jako j\u00e1? Vesele a odv\u00e1\u017en\u011b se postavit v\u0161em jepti\u0161k\u00e1m i fiflen\u00e1m na tom na\u0161em kr\u00e1sn\u00e9m sv\u011bt\u011b? Dal bych nev\u00edmco za to, abych v\u00e1s sly\u0161el si zajuchat. Zkuste si aspo\u0148 zaluskat prsty!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA co kdybych te\u010f, pr\u00e1v\u011b te\u010f, p\u0159ed v\u00e1s postavila sle\u010dnu Fanshawovou?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u016fbec by se mnou nehnula.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u017edy\u0165 ned\u00e1vno byste za jej\u00ed \u00fasm\u011bv dal nev\u00edmco.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Graham se zdvihl – v dr\u017een\u00ed hlavy i cel\u00e9ho t\u011bla, v z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm pohledu se zra\u010dila volnost, kter\u00e1 znamenala v\u00edc ne\u017e osvobozen\u00ed – obsahovala i pohrd\u00e1n\u00ed n\u011bkdej\u0161\u00edm otroctv\u00edm. \u201eSle\u010dna Fanshawov\u00e1 je dnes uzav\u0159en\u00e1 kapitola,\u201c prohl\u00e1sil. \u201eU\u017e k n\u00ed nic nec\u00edt\u00edm, dnes se na v\u0161echno d\u00edv\u00e1m jinak. Dnes jsem ochoten d\u00e1vat l\u00e1sku jen za l\u00e1sku.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle doktore, doktore, d\u0159\u00edv jste o sob\u011b prohla\u0161oval, \u017ee v\u00e1s nejv\u00edc l\u00e1k\u00e1 l\u00e1ska nedostupn\u00e1, hrd\u00e1 nedotknutelnost!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Zasm\u00e1l se: \u201eNem\u00e1m ust\u00e1lenou povahu. V\u0161echno se m\u011bn\u00ed, co bylo, nen\u00ed. Co mysl\u00edte, Lucy, vr\u00e1t\u00ed se ta jepti\u0161ka je\u0161t\u011b dnes?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe, nemysl\u00edm.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdyby p\u0159i\u0161la, vy\u0159i\u010fte j\u00ed, \u017ee pros\u00edm, aby se p\u0159\u00ed\u0161t\u011b laskav\u011b dostavila, a\u017e budu p\u0159itom. Ale byla ta jepti\u0161ka aspo\u0148 hezk\u00e1? M\u011bla p\u011bknou tv\u00e1\u0159i\u010dku? To jste mi je\u0161t\u011b nepov\u011bd\u011bla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eObli\u010dej m\u011bla zahalen\u00fd, ale o\u010di j\u00ed sv\u00edtily.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo je mi do jej\u00ed ma\u0161kar\u00e1dy!\u201c vyk\u0159ikl neuctiv\u011b. \u201eAle byly to aspo\u0148 hezk\u00e9 nebo mil\u00e9 o\u010di?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eD\u00edvala se studen\u011b a strnule,\u201c zn\u011bla moje odpov\u011b\u010f. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak o ni nestoj\u00edm, u\u017e v\u00e1s nesm\u00ed stra\u0161it, Lucy. Kdyby se zas objevila, stiskn\u011bte j\u00ed takhle ruku. Mysl\u00edte, \u017ee by takov\u00fd stisk vydr\u017eela?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Myslela jsem si, \u017ee jeho stisk by byl pro p\u0159\u00edzrak p\u0159\u00edli\u0161 up\u0159\u00edmn\u00fd a tepl\u00fd; stejn\u011b h\u0159\u00e1l i \u00fasm\u011bv, s n\u00edm\u017e mi p\u0159\u00e1l dobrou noc. <\/p>\n\n\n\n

Na\u0161lo se n\u011bco v tom podkrov\u00ed? Podle m\u00e9ho n\u00e1zoru nic z\u00e1va\u017en\u00e9ho. Nejprve se \u0159\u00edkalo, \u017ee pl\u00e1\u0161t\u011b jsou jaksi p\u0159eh\u00e1zen\u00e9, ale pak mi madame tvrdila, \u017ee podle jej\u00edho n\u00e1zoru s nimi nebylo hnuto, a co se t\u00fd\u010de tabulky sv\u011btl\u00edku, tam pr\u00fd obvykle n\u011bjak\u00e1 tabulka vezme za sv\u00e9, ned\u00e1vno \u0159\u00e1dila vich\u0159ice. <\/p>\n\n\n\n

Madame mi zak\u00e1zala o v\u011bci mluvit se slu\u017ekami, \u017e\u00e1kyn\u011bmi i u\u010ditelkami. A mn\u011b nezbylo ne\u017e si jen tajn\u011b l\u00e1mat hlavu nad t\u00edm, zda m\u00e9 vid\u011bn\u00ed bylo jen v\u00fdplodem chorobn\u00e9ho stavu, anebo skute\u010dnost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola dev\u00e1t\u00e1: DOPIS Kdy\u017e v dom\u011b v\u0161echno ztichlo, bylo po ve\u010de\u0159i, externistky se roze\u0161ly dom\u016f, pro ten ve\u010der p\u0159estaly bouchat dve\u0159e a \u0159in\u010det […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":46349,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-46373","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46373","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=46373"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46373\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/46349"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=46373"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=46373"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=46373"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}