{"id":46826,"date":"2024-03-08T13:08:13","date_gmt":"2024-03-08T12:08:13","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46826"},"modified":"2024-03-08T13:08:13","modified_gmt":"2024-03-08T12:08:13","slug":"cteni-na-zimu-villette-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46826","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola jeden\u00e1ct\u00e1: MONSIEUR DE BASSOMPIERRE<\/p>\n\n\n\n

Ti, kte\u0159\u00ed \u017eij\u00ed v \u00fastran\u00ed, jejich\u017e \u017eivot plyne v z\u00e1ti\u0161\u00ed \u0161kol nebo jin\u00fdch budov obklopen\u00fdch zdmi a vr\u00e1tn\u00fdmi, mus\u00ed b\u00fdt p\u0159ipraveni na to, \u017ee n\u011bkdy najednou, t\u0159eba na del\u0161\u00ed \u010das, vypadnou z pam\u011bti sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed maj\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed volnost pohybu.<\/p>\n\n\n\n

Po onom ve\u010deru, bohat\u00e9m na ud\u00e1losti, nade\u0161lo pro m\u011b sedm t\u00fddn\u016f pr\u00e1zdn\u00fdch jako sedm arch\u016f \u010dist\u00e9ho pap\u00edru: ani jedin\u00fd nebyl pops\u00e1n slov\u00ed\u010dkem; \u017e\u00e1dn\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva, \u017e\u00e1dn\u00e9 znamen\u00ed \u017eivota nebo z\u00e1jmu. Nejd\u0159\u00edve jsem se strachovala, \u017ee se m\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm n\u011bco p\u0159ihodilo. Teprve na konci t\u011bchto dlouh\u00fdch sedmi t\u00fddn\u016f jsem p\u0159ipustila to, co jsem d\u0159\u00edv \u017e\u00e1rliv\u011b odm\u00edtala: \u017ee takov\u00e9 pauzy jsou nevyhnuteln\u00e9; takov\u00fd u\u017e je m\u016fj osud, pat\u0159\u00ed to k m\u00e9mu \u017eivotu – a hlavn\u011b je to n\u011bco, nad \u010d\u00edm nesm\u00edm nikdy hloubat, pro\u010d a na\u010d to tak je, nikdy si nad t\u00edm nesm\u00edm nahlas ani sl\u016fvkem postesknout. <\/p>\n\n\n\n

Zkou\u0161ela jsem se r\u016fzn\u00fdmi prost\u0159edky uchovat p\u0159i \u017eivot\u011b a zaplnit svou pr\u00e1zdnotu: pustila jsem se do pracn\u00e9ho h\u00e1\u010dkov\u00e1n\u00ed, piln\u011b jsem se u\u010dila n\u011bmecky, prob\u00edrala jsem po \u0159ad\u011b nejf\u00e1dn\u011bj\u0161\u00ed a nejtlust\u0161\u00ed knihy z dom\u00e1c\u00ed knihovny a v\u0161ecko jsem se sna\u017eila d\u011blat co nejd\u016fsledn\u011bji. Dopustila jsem se snad chyby jinde? Asi ano. V\u00edm jen, \u017ee v\u00fdsledek byl takov\u00fd, jako bych zah\u00e1n\u011bla hlad \u017ev\u00fdk\u00e1n\u00edm \u017eeleza nebo hasila \u017e\u00edze\u0148 mo\u0159skou vodou. <\/p>\n\n\n\n

Nejv\u011bt\u0161\u00ed muka jsem pro\u017e\u00edvala v dob\u011b, kdy chodila po\u0161ta. P\u0159edstavuji si, \u017ee tak, jak jsem j\u00e1 \u010dekala na psan\u00ed, \u010dekaj\u00ed na potravu zv\u00ed\u0159ata v\u011bzn\u011bn\u00e1 v kleci a v\u011b\u010dn\u011b polohladov\u00e1. Ten tou\u017eebn\u011b o\u010dek\u00e1van\u00fd dopis nep\u0159ich\u00e1zel – a byla to jedin\u00e1 radost, na kterou jsem se mohla t\u011b\u0161it. Ve sv\u00e9 b\u00edd\u011b jsem st\u00e1le znova ut\u00edkala k onomu bal\u00ed\u010dku ve stolku, k sv\u00fdm p\u011bti dopis\u016fm.<\/p>\n\n\n\n

Jak n\u00e1dhern\u00fd mi te\u010f p\u0159ipadal ten m\u011bs\u00edc, kdy mi t\u011bch p\u011bt hv\u011bzd vych\u00e1zelo na nebi! Vyhled\u00e1vala jsem si je jenom ve\u010der, a proto\u017ee jsem se neodva\u017eovala \u017e\u00e1dat denn\u011b v kuchyni o sv\u00ed\u010dku, koupila jsem si kah\u00e1nek a z\u00e1palky, abych si mohla posv\u00edtit, a ve studijn\u00ed dob\u011b \u017ea\u010dek jsem se vkr\u00e1dala do lo\u017enice a tam hledala st\u0159\u00edpky \u00fat\u011bchy pro hladovou du\u0161i. Ale ty nebyly dost v\u00fd\u017eivn\u00e9, jen jsem se p\u0159itom tr\u00fdznila a hubla, a\u017e jsem byla jako st\u00edn. Jinak jsem nemocn\u00e1 nebyla. <\/p>\n\n\n\n

Jednoho ve\u010dera jsem n\u00e1hle pochopila, \u017ee u\u017e nem\u00e1m s\u00edlu \u010d\u00edst je d\u00e1l. Dopisy \u010dast\u00fdm pro\u010d\u00edt\u00e1n\u00edm ztratily v\u0161ecku svou \u0161\u0165\u00e1vu a v\u00fdznam: m\u00e9 zlato se mi p\u0159ed o\u010dima m\u011bnilo v such\u00e9 list\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Pr\u00e1v\u011b jsem truchlila nad t\u00edm roz\u010darov\u00e1n\u00edm, kdy\u017e vtom jsem zaslechla, jak kdosi ut\u00edk\u00e1 po schodech nahoru. Poznala jsem krok Ginevry Fanshawov\u00e9. Ve\u010de\u0159ela v m\u011bst\u011b a te\u010f po n\u00e1vratu si \u0161la ulo\u017eit do \u0161atn\u00edku \u0161\u00e1l a ostatn\u00ed v\u011bci. Ano, u\u017e byla tady, oble\u010den\u00e1 do leskl\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed, p\u0159es ramena m\u011bla p\u0159ehozen\u00fd \u0161\u00e1l a vlasy, jejich\u017e ku\u010dery ve ve\u010dern\u00edm vzduchu pon\u011bkud splihly, visely j\u00ed zmokle a nepo\u0159\u00e1dn\u011b kolem krku. Taktak jsem sta\u010dila zamknout sv\u00e9 poklady, a u\u017e st\u00e1la vedle mne: z\u0159ejm\u011b nebyla v nejlep\u0161\u00edm rozmaru.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo zas byl jednou ve\u010der! Takov\u00e9 stupidn\u00ed panstvo!\u201c spustila. <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdopak? U pan\u00ed Cholmondeleyov\u00e9? Myslela jsem, \u017ee se v\u00e1m u n\u00ed v\u017edycky l\u00edb\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eU t\u00e9 jsem nebyla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u00c1le! M\u00e1te snad n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 zn\u00e1m\u00e9?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159ijel sem str\u00fdc de Bassompierre.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00e1\u0161 str\u00fd\u010dek? A to nejste r\u00e1da? Soudila jsem, \u017ee ho vyznamen\u00e1v\u00e1te svou p\u0159\u00edzn\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo jste tedy na omylu. Je protivn\u00fd, m\u00e1m na n\u011bho zlost.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eProto\u017ee je cizinec? Nebo snad m\u00e1te pro svou nechu\u0165 n\u011bjak\u00fd jin\u00fd, stejn\u011b p\u00e1dn\u00fd d\u016fvod?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle on nen\u00ed cizinec. B\u016fhv\u00ed, \u017ee je p\u016fvodem vlastn\u011b Angli\u010dan, je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika lety m\u011bl i anglick\u00e9 jm\u00e9no. Jen jeho matka nebyla Angli\u010danka, byla de Bassompierrov\u00e1, a kdy\u017e to tam vym\u0159elo, pod\u011bdil jm\u011bn\u00ed, titul i to jm\u00e9no: te\u010f je z n\u011bho velmo\u017e.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA proto na n\u011bho m\u00e1te zlost?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJako bych nev\u011bd\u011bla, co o n\u011bm \u0159\u00edk\u00e1 maminka. V\u00edte, nen\u00ed to m\u016fj pokrevn\u00ed str\u00fdc, jen si vzal mamin\u010dinu sestru. A maminka se na n\u011bho d\u00edv\u00e1 spatra, tvrd\u00ed, \u017ee tetu Ginevru zabil sv\u00fdm mrzoutstv\u00edm – a opravdu vypad\u00e1 jako medv\u011bd. Byl to poveden\u00fd ve\u010der. P\u0159edstavte si: vejdu sama do m\u00edstnosti, n\u011bjak\u00fd velmo\u017en\u00fd p\u00e1n, asi pades\u00e1tilet\u00fd, m\u011b uv\u00edt\u00e1, mluv\u00ed se mnou snad takov\u00fdch p\u011bt minut a najednou se ke mn\u011b obr\u00e1t\u00ed z\u00e1dy, zni\u010dehonic odejde z pokoje. To jsou mi zp\u016fsoby! Ale snad se v n\u011bm hnulo sv\u011bdom\u00ed, proto\u017ee o mn\u011b doma v\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee vypad\u00e1m, jako bych tet\u011b Ginev\u0159e z oka vypadla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eByla jste tam jedin\u00fdm hostem?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno. Byla tam ov\u0161em je\u0161t\u011b m\u00e1 sle\u010dna sest\u0159enice, takov\u00e1 rozmazlen\u00e1, namy\u0161len\u00e1 \u017e\u00e1ba!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMonsieur de Bassompierre m\u00e1 dceru?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u00e1 – a nechte si u\u017e ty svoje ot\u00e1zky. J\u00e1 jsem unaven\u00e1!\u201c Rozz\u00edvala se. Bez okolk\u016f se mi vrhla na postel a p\u0159itom dodala: \u201ePodle v\u0161eho tu mademoiselle p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny p\u0159i tom virv\u00e1lu v divadle m\u00e1lem uma\u010dkali.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak? A nebydl\u00ed v hotelu Cr\u00e9cy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePr\u00e1v\u011b tam. Jak to m\u016f\u017eete v\u011bd\u011bt?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eByla jsem u nich.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eU nich? Vy se dostanete v\u0161ude. Jist\u011b v\u00e1s s sebou vzala matka Brettonov\u00e1. Ona a ten Aeskulap te\u010f maj\u00ed k Bassompierrov\u00fdm dve\u0159e doko\u0159\u00e1n: jej\u00ed syn John patrn\u011b sle\u010dinku o\u0161et\u0159il, kdy\u017e se j\u00ed stala ta nehoda. Ale jak\u00e1pak nehoda! Pche! Ta s t\u00edm nad\u011bl\u00e1! Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ji tam zm\u00e1\u010dkli v\u00edc, ne\u017e si zaslou\u017e\u00ed za tu svou afektovanost. A jak se to tam p\u0159\u00e1tel\u00ed! Zaslechla jsem kdesi cosi o star\u00fdch zlat\u00fdch \u010dasech a v\u016fbec: jak tam byli v\u0161ichni stupidn\u00ed!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u0161ichni? V\u017edy\u0165 jste \u0159\u00edkala, \u017ee jste tam byla jedin\u00fdm hostem!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo \u017ee jsem \u0159\u00edkala? Vid\u00edte, takov\u00e1 star\u00e1 pani\u010dka a jej\u00ed syn\u00e1\u010dek \u010dlov\u011bku vypadnou z hlavy.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eDoktor a pan\u00ed Brettonov\u00e1 tedy dnes ve\u010der byli u pana de Bassompierra?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNo ano! V \u017eivotn\u00ed velikosti. A sle\u010dinka si hr\u00e1la na hostitelku. Fiflena dom\u00fd\u0161liv\u00e1!\u201c Ve sv\u00e9 rozmrzelosti a podr\u00e1\u017ed\u011bnosti mi sle\u010dna Fanshawov\u00e1 pomalu odhalovala p\u0159\u00ed\u010dinu sv\u00e9 \u0161patn\u00e9 n\u00e1lady: m\u00e1lo se j\u00ed tam dvo\u0159ili, jej\u00ed koket\u00e9rie se tam neuplatnila, byla ura\u017eena jej\u00ed je\u0161itnost. <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dna de Bassompierre je u\u017e docela v po\u0159\u00e1dku?\u201c zeptala jsem se. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNic j\u00ed nen\u00ed, jako v\u00e1m nebo mn\u011b. Ale je to takov\u00e1 afektovan\u00e1 \u017eabka a d\u011bl\u00e1 nemocnou, aby se pan doktor to\u010dil okolo n\u00ed. A jak se rozvalovala na pohovce a jej\u00ed syn\u00e1\u010dek k\u00e1zal, a\u0165 se sle\u010dna \u0161et\u0159\u00ed a tak d\u00e1le, brr, bylo mi z toho nanic.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad by v\u00e1m nebylo tak proti mysli, kdyby to bylo naopak, kdybyste byla p\u0159edm\u011btem jeho pozornosti vy, a ne sle\u010dna de Bassompierre.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eCo v\u00e1s napad\u00e1! Ten jej\u00ed syn\u00e1\u010dek je mi protivn\u00fd,\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSyn\u00e1\u010dek? Koho t\u00edm mysl\u00edte? Tak pan\u00ed Brettonov\u00e1 nikdy o sv\u00e9m synu nemluv\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle m\u011bla by. Ten jej\u00ed John je \u0161a\u0161ek. \u0160a\u0161ek a medv\u011bd.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u0161echno obrac\u00edte naruby a j\u00e1 u\u017e toho m\u00e1m dost! Te\u010f laskav\u011b vsta\u0148te z m\u00e9 postele a vypadn\u011bte!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo jste se tak rozkohoutila! Jste jako pivo\u0148ka. To kv\u016fli tomu nemotorovi! No, John, to je pro n\u011bho nejlep\u0161\u00ed jm\u00e9no!\u201c <\/p>\n\n\n\n

V\u0161echno ve mn\u011b v\u0159elo, ale bylo by \u010dir\u00e9 bl\u00e1znovstv\u00ed d\u00e1t najevo rozho\u0159\u010den\u00ed, h\u00e1dat se s tou v\u011btrnou smr\u0161t\u00ed – zhasla jsem tedy sv\u016fj kah\u00e1nek a \u0161la pry\u010d, kdy\u017e se ona sama k odchodu nem\u011bla. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den byl \u010dtvrtek a odpoledne pr\u00e1zdno. Po sn\u00eddani jsem se uch\u00fdlila do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy. Bl\u00ed\u017eila se stra\u0161n\u00e1 hodina, kdy chodil listono\u0161, a j\u00e1 sed\u011bla a \u010dekala, jako kdy\u017e ducha\u0159 vyvol\u00e1v\u00e1 sv\u00e9 zjeven\u00ed. Zmoc\u0148oval se m\u011b st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed neklid a strach. Ten den pr\u00e1v\u011b v\u00e1l v\u00fdchodn\u00ed v\u00edtr a j\u00e1 jsem te\u010f u\u017e n\u011bjakou dobu byla d\u016fv\u011brn\u011b sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 s po\u010das\u00edm, s jeho v\u00fdkyvy, podl\u00e9hala jsem jeho rozmar\u016fm, jak o tom nemaj\u00ed zdrav\u00ed lid\u00e9 pon\u011bt\u00ed. Severn\u00ed a v\u00fdchodn\u00ed v\u00edtr m\u011b uklid\u0148oval, z\u00e1padn\u00ed ob\u010das i rozja\u0159il, pokud s sebou nenesl t\u011b\u017ek\u00e9 bou\u0159liv\u00e9 mraky, pod nimi\u017e jsem ztr\u00e1cela v\u0161echnu svou energii. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159esto\u017ee byl kaln\u00fd a \u0161tiplav\u00fd lednov\u00fd den, vyb\u011bhla jsem, jak si vzpom\u00edn\u00e1m, bez \u010depce a\u017e na druh\u00fd konec zahrady, jen abych nesly\u0161ela za\u0159in\u010den\u00ed zvonku, a\u017e listono\u0161 p\u0159ijde. Kone\u010dn\u011b jsem se odv\u00e1\u017eila vr\u00e1tit se do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy, kam \u017ea\u010dky do dev\u00edti hodin nem\u011bly p\u0159\u00edstup, a prvn\u00ed v\u011bc, na kterou mi padl zrak, bylo cosi b\u00edl\u00e9ho na m\u00e9m stolku. To Rosina jako and\u011bl nav\u0161t\u00edvila mou celu a na viditeln\u00e9 znamen\u00ed, \u017ee tudy pro\u0161la, zde zanechala dopis, skute\u010dn\u00fd dopis, jak jsem vid\u011bla u\u017e ze vzd\u00e1lenosti n\u011bkolika krok\u016f: a proto\u017ee na \u0161ir\u00e9m sv\u011bt\u011b psal jen jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, byl to jist\u011b dopis od n\u011bho. P\u0159ece si na m\u011b je\u0161t\u011b vzpom\u00edn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem v\u0161ak p\u0159istoupila ke stolku a sklonila se nad dopisem, rozechv\u011bl\u00e1, ale t\u00e9m\u011b\u0159 s jistotou, \u017ee uvid\u00edm zn\u00e1m\u00e9 p\u00edsmo, zjistila jsem – jak u\u017e bylo m\u00fdm \u00fad\u011blem, \u017ee v\u0161echno je jinak -, \u017ee hled\u00edm na rukopis, kter\u00fd mi p\u0159ipadal nezn\u00e1m\u00fd, na lehk\u00e9 tahy \u017eensk\u00e9 ruky. \u0158ekla jsem si, \u017ee osud m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 pron\u00e1sleduje, ale p\u0159ekonala jsem i toto zklam\u00e1n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Otev\u0159ela jsem ob\u00e1lku a r\u00e1zem jsem si uv\u011bdomila, \u017ee p\u0159ece ten rukopis dob\u0159e zn\u00e1m. Byl ps\u00e1n ze z\u00e1me\u010dku Na terase a zn\u011bl takto: <\/p>\n\n\n\n

Mil\u00e1 Lucy, <\/p>\n\n\n\n

ned\u00e1 mi, abych se T\u011b nezeptala, co jsi d\u011blala cel\u00e9 ty uplynul\u00e9 t\u00fddny. Snad by pro Tebe nemuselo b\u00fdt tak t\u011b\u017ek\u00e9 poslat n\u00e1m o sob\u011b p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f. Douf\u00e1m, \u017ee jsi byla stejn\u011b zanepr\u00e1zn\u011bna a \u017ee ses dob\u0159e bavila jako my. Pokud jde o Grahama, tomu denn\u011b p\u0159ib\u00fdv\u00e1 pacient\u016f, je tak vyhled\u00e1van\u00fd a zam\u011bstnan\u00fd, \u017ee mu \u0159\u00edk\u00e1m, jen a\u0165 mu to nestoupne do hlavy.
J\u00e1 zase m\u011bla u sebe sv\u00e9ho star\u00e9ho z\u00e1stupce z Brettonu, tak\u017ee jsem m\u011bla a\u017e nad hlavu v\u0161elijak\u00fdch obchodn\u00edch jedn\u00e1n\u00ed. Tak r\u00e1da bych Grahamovi z\u00edskala zp\u00e1tky aspo\u0148 \u010d\u00e1st toho, co mu zanechal jeho otec. On se mi jen vysm\u00edv\u00e1, p\u0159ipom\u00edn\u00e1, jak se dovede postarat s\u00e1m o sebe i o mne, co pr\u00fd by star\u00e1 pan\u00ed necht\u011bla, a podez\u00edr\u00e1 m\u011b, \u017ee m\u00e1m cti\u017e\u00e1dost chlubit se diamanty, nosit blankytn\u00e9 turbany, vydr\u017eovat si lokaje a ud\u00e1vat t\u00f3n na\u0161\u00ed anglick\u00e9 kolonii ve Villette.
K t\u011bm blankytn\u00fdm turban\u016fm: \u0161koda \u017ee jsi onehdy ve\u010der u n\u00e1s nebyla. Graham se vr\u00e1til utahan\u00fd a po sva\u010din\u011b se po sv\u00e9m zvyku nafoukan\u011b rozvalil v m\u00e9m k\u0159esle. K m\u00e9 radosti usnul. Rozhodla jsem se, \u017ee mu n\u011bco vyvedu. P\u0159inesla jsem ten turban a co nejopatrn\u011bji mu ho nasadila. Uji\u0161\u0165uji t\u011b, \u017ee mu to slu\u0161elo, vypadal jako prav\u00fd orient\u00e1lec, i kdy\u017e m\u00e1 sv\u011btlou ple\u0165. (Te\u010f u\u017e mu nikdo nem\u016f\u017ee nad\u00e1vat do zrzoun\u016f, m\u00e1 vlasy \u010dist\u011b ka\u0161tanov\u00e9). Kdy\u017e jsem mu je\u0161t\u011b p\u0159ehodila sv\u016fj ka\u0161m\u00edrov\u00fd \u0161\u00e1l, byl z n\u011bho dokonal\u00fd mlad\u00fd pa\u0161a. Byla to velk\u00e1 legrace, jen \u0161koda, \u017ee jsi u toho nebyla i Ty!
Ale abych se dostala k j\u00e1dru v\u011bci: v\u00edm, \u017ee ve \u010dtvrtek m\u00e1te v penzion\u00e1t\u011b odpoledne volno. Bu\u010f tedy p\u0159ipravena, \u017ee pro Tebe k p\u00e1t\u00e9 hodin\u011b po\u0161lu ko\u010d\u00e1r, aby t\u011b odvezl k n\u00e1m. Mus\u00ed\u0161 ur\u010dit\u011b p\u0159ijet, mo\u017en\u00e1 \u017ee se tady setk\u00e1\u0161 se star\u00fdmi zn\u00e1m\u00fdmi. <\/p>\n\n\n\n

Na shledanou, m\u00e1 moudr\u00e1, mil\u00e1, v\u00e1\u017en\u00e1 kmot\u0159enko! <\/p>\n\n\n\n

Tvoje Luisa Brettonov\u00e1 <\/p>\n\n\n\n

Takov\u00fd dopis u\u017e \u010dlov\u011bku v\u0161echno objasn\u00ed! I kdy\u017e jsem snad byla po jeho p\u0159e\u010dten\u00ed posmutn\u011bl\u00e1, p\u0159ece jen m\u011b uklidnil. Aspo\u0148 v\u00edm, \u017ee moji p\u0159\u00e1tel\u00e9 jsou zdrav\u00ed, nic je nepotkalo, jejich vztah ke mn\u011b je st\u00e1le stejn\u00fd. <\/p>\n\n\n\n

Brzy odpoledne za\u010dalo chumelit. B\u00edl\u00e1 metelice zu\u0159ila tak divoce, a\u017e jsem se ob\u00e1vala, \u017ee ko\u010d\u00e1r nep\u0159ijede. Ale na mou kmotru je spolehnut\u00ed. K \u0161est\u00e9 hodin\u011b m\u011b vylo\u017eili p\u0159ed zasn\u011b\u017een\u00fdm schodi\u0161t\u011bm z\u00e1mku Na terase. <\/p>\n\n\n\n

Prob\u011bhla jsem halou nahoru do sal\u00f3nu, kde jsem na\u0161la pan\u00ed Brettonovou – vt\u011blen\u00fd letn\u00ed den. I kdybych byla je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t promrzlej\u0161\u00ed, ne\u017e jsem byla, jej\u00ed vl\u00eddn\u00e9 pol\u00edben\u00ed a srde\u010dn\u00e9 objet\u00ed by m\u011b rozeh\u0159\u00e1lo. Podr\u017eela chv\u00edli mou ruku ve sv\u00e9, popov\u00eddala si se mnou, vyhubovala mi, \u017ee jsem od t\u00e9 doby, co m\u011b nevid\u011bla, pohubla, a proto\u017ee mi chumelenice pocuchala \u00fa\u010des, poslala m\u011b nahoru, a\u0165 se uprav\u00edm a odlo\u017e\u00edm si \u0161\u00e1l. <\/p>\n\n\n\n

Ve sv\u00e9m mo\u0159sky zelenav\u00e9m pokoj\u00ed\u010dku jsem na\u0161la ho\u0159\u00edc\u00ed krb a zap\u00e1len\u00e9 sv\u00ed\u010dky. Z ka\u017ed\u00e9 strany velk\u00e9ho zrcadla planuly velk\u00e9 voskovice, ale p\u0159ed zrcadlem se strojila jak\u00e1si vzdu\u0161n\u00e1 v\u00edla, drobn\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 b\u00edl\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko, zimn\u00ed sk\u0159\u00edtek. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee v prvn\u00edm okam\u017eiku jsem si vzpomn\u011bla na Grahama, kter\u00fd mi p\u0159i\u010d\u00edt\u00e1 halucinace. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b jsem si prohl\u00ed\u017eela podrobnosti tohoto nov\u00e9ho p\u0159eludu. M\u011bl na sob\u011b b\u00edl\u00e9 \u0161aty se \u0161arlatov\u00fdmi punt\u00edky, \u010derven\u00fd p\u00e1s a ve vlasech z\u00e1\u0159iv\u00fd, leskle zelen\u00fd v\u011bne\u010dek. Ale a\u0165 u\u017e to byla \u010di nebyla vidina, nevypadala stra\u0161ideln\u011b a j\u00e1 jsem k n\u00ed p\u0159istoupila.<\/p>\n\n\n\n

Zprudka se ke mn\u011b oto\u010dily velk\u00e9 o\u010di pod dlouh\u00fdmi \u0159asami. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak u\u017e jste p\u0159i\u0161la,\u201c vydechla d\u00edvka ti\u0161e, pousm\u00e1la se a pozorn\u011b se na mne zad\u00edvala.<\/p>\n\n\n\n

V tu chv\u00edli jsem ji poznala: \u201eSle\u010dna de Bassompierre.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe, pro v\u00e1s nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 sle\u010dna de Bassompierre,\u201c p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f, \u201ezm\u011bnila jste se, ale po\u0159\u00e1d jste to vy. Dob\u0159e se na v\u00e1s pamatuji, na va\u0161i postavu, na barvu va\u0161ich vlas\u016f, na rysy va\u0161eho obli\u010deje…\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u017edy\u0165 jsme se setkaly jen tehdy v noci p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, kdy jste utrp\u011bla zran\u011bn\u00ed…\u201c <\/p>\n\n\n\n

Usm\u00e1la se: \u201eTak vy jste tedy zapomn\u011bla, \u017ee jsem v\u00e1m sed\u00e1vala na kolenou, \u017ee jste m\u011b nosila v n\u00e1ru\u010d\u00ed, \u017ee jsem s v\u00e1mi dokonce le\u017eela na jednom pol\u0161t\u00e1\u0159i? U\u017e si nevzpom\u00edn\u00e1te, jak jsem jednou p\u0159i\u0161la s pl\u00e1\u010dem k va\u0161\u00ed posteli a jako rozmazlen\u00e9 d\u011bcko jsem cht\u011bla, abyste m\u011b vzala k sob\u011b? U\u017e si nevzpom\u00edn\u00e1te, jak jste m\u011b chl\u00e1cholila v m\u00e9m velk\u00e9m \u017ealu? Vra\u0165te se do Brettonu. Vzpome\u0148te si na pana Homea.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kone\u010dn\u011b jsem v\u0161ecko pochopila: \u201eTak vy jste ta mal\u00e1 Polly?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem Paulina Mary Homeov\u00e1 de Bassompierre.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Jak ten \u010das v\u0161ecko m\u011bn\u00ed! Ale u\u017e mal\u00e1 Polly m\u011bla v drobn\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce n\u011bco, co bylo p\u0159\u00edslibem jej\u00ed dne\u0161n\u00ed pikantnosti a p\u016fvabu. \u201eA vy si pamatujete na star\u00e9 \u010dasy v Brettonu?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMo\u017en\u00e1 l\u00edp ne\u017e vy. Vzpom\u00edn\u00e1m si na n\u011b opravdu jasn\u011b, i na jednotliv\u00e9 dny a hodiny…\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle na v\u0161echno si jist\u011b nevzpom\u00edn\u00e1te. M\u011bla jste neoby\u010dejn\u011b r\u00e1da pan\u00ed Brettonovou,\u201c \u0159ekla jsem, abych ji vyzkou\u0161ela. <\/p>\n\n\n\n

Opravila m\u011b: \u201eNe neoby\u010dejn\u011b, ale r\u00e1da jsem ji m\u011bla. V\u00e1\u017eila jsem si j\u00ed tenkr\u00e1t jako dnes a zd\u00e1 se mi, \u017ee se skoro v\u016fbec nezm\u011bnila.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Chv\u00edli jsme byly ob\u011b zticha. Rozhl\u00ed\u017eela se kolem a podotkla: \u201eJe tu hodn\u011b v\u011bc\u00ed z Brettonu. Vzpom\u00edn\u00e1m si na tenhle jeheln\u00ed\u010dek; i tohle zrcadlo tam viselo.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Opravdu nep\u0159eh\u00e1n\u011bla, kdy\u017e mluvila o sv\u00e9 pam\u011bti. \u201eMysl\u00edte, \u017ee byste pan\u00ed Brettonovou poznala okam\u017eit\u011b?\u201c zkou\u0161ela jsem ji d\u00e1l. \u201eAle u doktora Brettona tomu bylo jinak. Jak jsem vid\u011bla p\u0159i na\u0161em prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed, nep\u0159ipadal v\u00e1m zn\u00e1m\u00fd.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTenkr\u00e1t v noci jsem byla cel\u00e1 vykolejen\u00e1,\u201c br\u00e1nila se.<\/p>\n\n\n\n

\u201eJak se vlastn\u011b poznal doktor Bretton s va\u0161\u00edm otcem?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eHned druh\u00fd den p\u0159i v\u00fdm\u011bn\u011b nav\u0161t\u00edvenek. Ale u\u017e p\u0159edt\u00edm jsem za\u010dala n\u011bco tu\u0161it. Kdy\u017e m\u011b doktor Bretton chv\u00edli prohl\u00ed\u017eel, kdy\u017e sed\u011bl vedle mne a mluvil se mnou, kdy\u017e jsem si v\u0161imla jeho o\u010d\u00ed, jeho \u00fast a tvaru jeho brady, nevyhnuteln\u011b se mi v pam\u011bti vybavoval Graham Bretton.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVy dva jste b\u00fdvali spolu velc\u00ed kamar\u00e1di.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNa to se pamatujete?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eUr\u010dit\u011b se na to bude pamatovat i on,\u201c poznamenala jsem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNeptala jsem se ho. P\u0159ekvapilo by m\u011b, kdybych zjistila, \u017ee si na to vzpom\u00edn\u00e1. Zd\u00e1 se mi, \u017ee po\u0159\u00e1d je tak vesel\u00fd a bezstarostn\u00fd.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eByl takov\u00fd i d\u0159\u00edv? Utkv\u011bl v\u00e1m tak v pam\u011bti?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u017edycky mi takov\u00fd p\u0159ipadal. N\u011bkdy byl i piln\u00fd, n\u011bkdy sam\u00e1 legrace, ale a\u0165 mi \u010detl, nebo m\u011bl n\u00e1ladu si se mnou hr\u00e1t, v\u017edycky ho bavily jeho knihy nebo hry a p\u0159\u00edli\u0161 nez\u00e1le\u017eelo na tom, komu \u010dte nebo s k\u00fdm si hraje.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u00e1s si obl\u00edbil.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eObl\u00edbil? Ba ne! M\u011bl jin\u00e9 kamar\u00e1dy – sv\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky, j\u00e1 jsem pro n\u011bho skoro nic neznamenala. Snad jen v ned\u011bli – ano, v ned\u011bli ke mn\u011b b\u00fdval mil\u00fd. A v\u017edycky ve\u010der z\u016fst\u00e1val doma. Ob\u00e1vala jsem se, \u017ee se nech\u00e1 n\u011bkam pozvat a n\u00e1s pust\u00ed z hlavy, ale nikdy se to nestalo a z\u0159ejm\u011b o to ani nest\u00e1l…\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eD\u011bti, poj\u010fte sem!\u201c ozvalo se vtom zdola vol\u00e1n\u00ed pan\u00ed Brettonov\u00e9. Paulina by se r\u00e1da je\u0161t\u011b pozdr\u017eela, ale m\u011b u\u017e to t\u00e1hlo dol\u016f, a tak jsme poslechly.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

–<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola jeden\u00e1ct\u00e1: MONSIEUR DE BASSOMPIERRE Ti, kte\u0159\u00ed \u017eij\u00ed v \u00fastran\u00ed, jejich\u017e \u017eivot plyne v z\u00e1ti\u0161\u00ed \u0161kol nebo jin\u00fdch budov obklopen\u00fdch zdmi a vr\u00e1tn\u00fdmi, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":46829,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-46826","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46826","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=46826"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46826\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/46829"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=46826"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=46826"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=46826"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}