{"id":46873,"date":"2024-03-10T09:47:06","date_gmt":"2024-03-10T08:47:06","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46873"},"modified":"2024-03-10T09:47:07","modified_gmt":"2024-03-10T08:47:07","slug":"cteni-na-zimu-villette-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=46873","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola t\u0159in\u00e1ct\u00e1: POH\u0158EB <\/strong><\/p>\n\n\n\n

Od onoho dne nabyl m\u016fj \u017eivot na rozmanitosti. \u010casto jsem za pln\u00e9ho souhlasu madame Beckov\u00e9 chodila do spole\u010dnosti. V\u00e1\u017een\u00e9 pan\u00ed \u0159editelce imponovalo postaven\u00ed m\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch ze z\u00e1me\u010dku a skv\u011bl\u00e9ho hotelu. Dala mi dokonce taktn\u011b najevo, \u017ee v\u00fdb\u011br m\u00fdch p\u0159\u00e1tel pova\u017euje za chv\u00e1lyhodn\u00fd, a \u017ee se j\u00ed l\u00edb\u00ed, kdy\u017e lid\u00e9 zam\u011bstnan\u00ed v jej\u00edm \u00fastavu maj\u00ed styky, kter\u00e9 je zu\u0161lech\u0165uj\u00ed a povzn\u00e1\u0161ej\u00ed na vy\u0161\u0161\u00ed \u00farove\u0148. <\/p>\n\n\n\n

Byla to asi jen n\u00e1hodi\u010dka, \u017ee se mi pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 dob\u011b na kr\u00e1tk\u00fd \u010das ztratil m\u016fj p\u0159epe\u010dliv\u011b zabalen\u00fd bal\u00ed\u010dek s p\u011bti dopisy. P\u0159i tomto objevu jsem nejprve reagovala \u00falekem, ale rychle jsem se uklidnila. Jen trp\u011blivost, nab\u00e1dala jsem se. Ml\u010d a \u010dekej, v\u0161ak ony se ti zase vr\u00e1t\u00ed! A vr\u00e1tily se. <\/p>\n\n\n\n

Jen nakr\u00e1tko se octly v pokoji pan\u00ed \u0159editelky, pro\u0161ly prohl\u00eddkou a zase se v po\u0159\u00e1dku vr\u00e1tily na sv\u00e9 m\u00edsto. Nev\u00edm, co si madame myslela o m\u00e9 korespondenci, ale zd\u00e1 se, \u017ee ty dopisy u n\u00ed na\u0161ly do jist\u00e9 m\u00edry milost. <\/p>\n\n\n\n

Jednoho dne, brzy potom, co si je ode mne vyp\u016fj\u010dila (kdy\u017e mluv\u00edm o tak uhlazen\u00e9 os\u016fbce, mus\u00edm pou\u017e\u00edvat i uhlazen\u00fdch v\u00fdraz\u016f), zachytila jsem jej\u00ed p\u0159em\u00edtav\u00fd pohled, kdy\u017e jsem s n\u00ed v kr\u00e1tk\u00e9 p\u0159est\u00e1vce mezi vyu\u010dov\u00e1n\u00edm osam\u011bla v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b; z \u00fast se j\u00ed vydralo aspo\u0148 z\u010d\u00e1sti to, o \u010dem uva\u017eovala: \u201eAnglick\u00e1 povaha je vskutku pozoruhodn\u00e1. Vy m\u00e1te sv\u00e9 vlastn\u00ed n\u00e1zory na p\u0159\u00e1telstv\u00ed, na l\u00e1sku, na v\u0161echno. Ale aspo\u0148 nad sebou nepot\u0159ebujete hl\u00edda\u010de.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Douf\u00e1m tedy, \u017ee nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e nech\u00e1te m\u00e9 dopisy na pokoji, myslela jsem si potom. Ale vtom mi cosi zakalilo zrak, tak\u017ee jsem p\u0159estala vn\u00edmat t\u0159\u00eddu, zahradu, jasn\u00e9 zimn\u00ed slunce; p\u0159ipomn\u011bla jsem si, \u017ee takov\u00e9 dopisy, jak\u00e9 pro\u0161ly jej\u00ed cenzurou, u\u017e nikdy nedostanu. I kdy\u017e jsem se na leccos d\u00edvala stoicky, nez\u016fstala jsem stoikem; slzy se mi hrnuly p\u0159es prsty na lavici, ale m\u016fj velk\u00fd pl\u00e1\u010d byl kr\u00e1tk\u00fd jako o\u010distn\u00e1 p\u0159eh\u00e1\u0148ka. Sv\u00e9 mrtv\u00e9 nad\u011bji jsem zatla\u010dila o\u010di, zakryla j\u00ed tv\u00e1\u0159 a slo\u017eila ruce na prsou. Ale ty listy bude nutno odklidit, abych je nem\u011bla na o\u010d\u00edch: ti, kter\u00e9 stihne velik\u00e1 ztr\u00e1ta, v\u017edy pe\u010dliv\u011b seberou v\u0161echny drah\u00e9 upom\u00ednky a daj\u00ed je pod z\u00e1mek; bylo by k nevydr\u017een\u00ed o\u017eivovat st\u00e1le znovu bolest a l\u00edtost.<\/p>\n\n\n\n

Nejbli\u017e\u0161\u00ed voln\u00e9 odpoledne (ve \u010dtvrtek) jsem op\u011bt za\u0161la k sv\u00e9mu pokladu s \u00famyslem rozhodovat o jeho kone\u010dn\u00e9m osudu a zpozorovala jsem – tentokr\u00e1t u\u017e se silnou nelibost\u00ed -, \u017ee si v nich zase n\u011bkdo dovolil p\u0159ehrabovat. To u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161. Madame Beckov\u00e1 byla \u010dlov\u011bk ml\u010denliv\u00fd a m\u011bla zdrav\u00fd \u00fasudek a bystr\u00fd rozum jako m\u00e1lokdo; v\u011bdom\u00ed, \u017ee zn\u00e1 obsah m\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky, nebylo sice p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale dalo se sn\u00e9st. Dovedla se d\u00edvat na v\u011bci objektivn\u011b, nezkreslen\u011b; ale p\u0159edstava, \u017ee by n\u011bkomu pov\u011bd\u011bla a s n\u011bk\u00fdm se bavila nad listy, v m\u00fdch o\u010d\u00edch p\u0159\u00edmo posv\u00e1tn\u00fdmi, mne hluboce urazila.<\/p>\n\n\n\n

Jak to te\u010f vypadalo, m\u00e1 obava byla opr\u00e1vn\u011bn\u00e1, dokonce jsem i tu\u0161ila, komu se sv\u011b\u0159ila. V\u010dera ve\u010der byl u n\u00ed jej\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00fd, monsieur Paul Emanuel, s n\u00edm\u017e m\u011bla ve zvyku se radit a p\u0159et\u0159\u00e1sat i v\u011bci, kter\u00e9 jinak nikomu ne\u0159ekla. A pr\u00e1v\u011b dnes r\u00e1no m\u011b tento p\u00e1n poctil ve t\u0159\u00edd\u011b pohledem, kter\u00fd jako by si p\u0159\u00edmo vyp\u016fj\u010dil od slavn\u00e9 p\u0159edstavitelky Va\u0161ti. <\/p>\n\n\n\n

V tu chv\u00edli jsem nech\u00e1pala, co ten zlov\u011bstn\u00fd blesk jeho rozzloben\u00fdch modr\u00fdch o\u010d\u00ed znamen\u00e1. Ten \u010dlov\u011bk podle m\u00e9ho n\u00e1zoru nedovedl spravedliv\u011b uva\u017eovat, v\u017edycky byl v\u016f\u010di mn\u011b p\u0159\u00edsn\u00fd a podez\u0159\u00edvav\u00fd; pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se mu tyto dopisy, by\u0165 jen ryze p\u0159\u00e1telsk\u00e9, dostaly do rukou, m\u011b p\u0159\u00edmo tr\u00fdznilo. <\/p>\n\n\n\n

Co proti tomu d\u011blat? V kter\u00e9m kout\u011b tohoto ciz\u00edho domu se d\u00e1 naj\u00edt bezpe\u010dn\u00e1 skr\u00fd\u0161? Sed\u011bla jsem u okna v lo\u017enici a uva\u017eovala. Bylo p\u011bkn\u00e9 mraziv\u00e9 odpoledne, zapadaj\u00edc\u00ed zimn\u00ed slunce oza\u0159ovalo vrcholky strom\u016f v zak\u00e1zan\u00e9 aleji. A tu mi bleskl hlavou n\u00e1pad, jeden z t\u011bch fantastick\u00fdch n\u00e1pad\u016f, jak\u00fd se m\u016f\u017ee zrodit jen v hlav\u011b samot\u00e1\u0159e. <\/p>\n\n\n\n

Vzala jsem si klobouk, pl\u00e1\u0161\u0165 i ruk\u00e1vn\u00edk a \u0161la do m\u011bsta. Zam\u00ed\u0159ila jsem do star\u00e9 historick\u00e9 \u010dtvrti, jej\u00ed\u017e om\u0161el\u00e9 kon\u010diny jsem v\u017edycky instinktivn\u011b vyhled\u00e1vala p\u0159i sv\u00fdch melancholick\u00fdch n\u00e1lad\u00e1ch. Bloudila jsem z ulice do ulice, a\u017e jsem se ocitla p\u0159ed jak\u00fdmsi vete\u0161nictv\u00edm; byl to sta\u0159i\u010dk\u00fd kr\u00e1m pln\u00fd nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edho haramp\u00e1d\u00ed. Cht\u011bla jsem sehnat kovovou sk\u0159\u00ed\u0148ku, kter\u00e1 by se dala zaletovat nebo n\u00e1dobu \u010di l\u00e1hev, kterou by bylo mo\u017eno neprody\u0161n\u011b zape\u010detit. Z hromad rozmanit\u00fdch v\u00fdrobk\u016f jsem si vybrala a koupila to druh\u00e9. Potom jsem svinula sv\u00e9 dopisy do trubi\u010dky, tu jsem obalila voskovanou l\u00e1tkou, p\u0159ev\u00e1zala prov\u00e1zkem a vlo\u017eila do l\u00e1hve, kterou jsem podala star\u00e9mu vete\u0161n\u00edkovi, aby ji ucpal a neprody\u0161n\u011b zape\u010detil. Vyhov\u011bl mi, ale p\u0159itom po mn\u011b podez\u0159\u00edvav\u011b pokukoval zpod b\u00edl\u00e9ho obo\u010d\u00ed. M\u011bl asi dojem, \u017ee se tady chyst\u00e1 n\u011bjak\u00e1 neplecha. <\/p>\n\n\n\n

V sedm hodin vy\u0161el m\u011bs\u00edc. O p\u016fl osm\u00e9, kdy\u017e chovanky a u\u010ditelky sed\u011bly nad knihami a madame Beckov\u00e1 s matkou a d\u011btmi v j\u00eddeln\u011b, kdy u\u017e externistky ode\u0161ly dom\u016f, Rosina zmizela z chodby a v\u0161echno v dom\u011b ztichlo, zabalila jsem se do \u0161\u00e1lu, vzala zape\u010det\u011bnou l\u00e1hev a p\u0159es prvn\u00ed t\u0159\u00eddu jsem se vykradla do bes\u00eddky a potom do zak\u00e1zan\u00e9 aleje. <\/p>\n\n\n\n

Prastar\u00e1 hru\u0161e\u0148 nedaleko m\u00e9 lavi\u010dky m\u011bla je\u0161t\u011b zdrav\u00e9 d\u0159evo, jen u ko\u0159en\u016f byla zetlel\u00e1 a zela tam hlubok\u00e1 dutina. V\u011bd\u011bla jsem o n\u00ed, byla \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zakryta b\u0159e\u010d\u0165anem a ps\u00edm v\u00ednem – do t\u00e9 jsem se rozhodla ukr\u00fdt sv\u016fj nejdra\u017e\u0161\u00ed poklad a z\u00e1rove\u0148 s n\u00ed poh\u0159b\u00edt i sv\u00e9 ho\u0159e. Odhrnula jsem b\u0159e\u010d\u0165an a na\u0161la otvor: byl dost velk\u00fd, aby se do n\u011bho l\u00e1hev ve\u0161la. Poda\u0159ilo se mi ji hluboko zasunout. <\/p>\n\n\n\n

V k\u016fln\u011b na konci zahrady jsem si vyhledala b\u0159idlici a trochu malty po zedn\u00edc\u00edch, kte\u0159\u00ed tady ned\u00e1vno opravovali v dom\u011b. Ta\u0161ku jsem polo\u017eila na otvor, zamazala ji maltou, v\u0161echno zahrnula \u010dernou hl\u00ednou a posl\u00e9ze zakryla \u00faponky b\u0159e\u010d\u0165anu. Kdy\u017e jsem s t\u00edm byla hotova, odpo\u010d\u00edvala jsem op\u0159ena o strom; st\u00e1la jsem nad \u010derstv\u011b zasypan\u00fdm hrobem jako truchl\u00edc\u00ed poz\u016fstal\u00fd. <\/p>\n\n\n\n

No\u010dn\u00ed vzduch byl docela nehybn\u00fd, ale prostoupen\u00fd jakousi divnou mlhou, kter\u00e1 clonila m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Vzduch nebo ml\u017en\u00fd opar jako by vyza\u0159oval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed elektrickou s\u00edlu. M\u011bla jsem stejn\u00fd pocit jako p\u0159ed rokem v Anglii za onoho ve\u010dera, kdy se severn\u00ed z\u00e1\u0159e rozl\u00e9vala po obloze. Nec\u00edtila jsem se \u0161\u0165astn\u00e1, to ani zdaleka, ale c\u00edtila jsem v sob\u011b p\u0159\u00edliv nov\u00e9 s\u00edly. A je-li \u017eivot bitva, je m\u00fdm osudem, \u017ee ji z\u0159ejm\u011b mus\u00edm bojovat na vlastn\u00ed p\u011bst. Ale kudy te\u010f d\u00e1l? <\/p>\n\n\n\n

Je\u0161t\u011b jsem se ob\u00edrala touto ot\u00e1zkou, kdy\u017e m\u011bs\u00edc, dosud slab\u011b prosv\u00edtaj\u00edc\u00ed, jako by za\u010dal sv\u00edtit jasn\u011bji. P\u0159ede mnou se cosi zab\u011blelo a jak\u00fdsi st\u00edn dostal ur\u010dit\u011bj\u0161\u00ed tvar. Zad\u00edvala jsem se pozorn\u011bji do temn\u00e9 aleje, co vyvolalo tento n\u00e1padn\u00fd kontrast; b\u00edl\u00e9 a \u010dern\u00e9 skvrny se mi p\u0159ed o\u010dima st\u00e1le zv\u011bt\u0161ovaly, a\u017e se pojednou zm\u011bnily v ur\u010ditou podobu. Na t\u0159i kroky p\u0159ede mnou st\u00e1la vysok\u00e1 \u017eena v tmav\u00e9m od\u011bvu a b\u00edl\u00e9m z\u00e1voji. <\/p>\n\n\n\n

Uplynulo snad p\u011bt minut. Neutekla jsem ani nevyk\u0159ikla. Promluvila jsem: \u201eKdo jste?\u201c St\u00e1la d\u00e1l ml\u010dky. Byla zahalena do b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky, ale m\u011bla o\u010di, a ty si m\u011b prohl\u00ed\u017eely. Nec\u00edtila jsem odvahu, sp\u00ed\u0161 zoufalstv\u00ed, ale zoufalstv\u00ed \u010dasto zastupuje odvahu. Vykro\u010dila jsem kup\u0159edu a nap\u0159\u00e1hla jsem ruku, abych se j\u00ed dotkla. Zd\u00e1lo se, jako by ustupovala. Ud\u011blala jsem k n\u00ed n\u011bkolik krok\u016f, ale ona p\u0159ede mnou couvala, dosud zticha, ale \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm rychleji. Hust\u00e9 k\u0159ov\u00ed, zimostr\u00e1z, vav\u0159\u00edn a tis vytvo\u0159ily pojednou mezi n\u00e1mi p\u0159ek\u00e1\u017eku. Kdy\u017e jsem ji obe\u0161la a rozhl\u00e9dla se, nevid\u011bla jsem u\u017e nic. <\/p>\n\n\n\n

Tentokr\u00e1t tady nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd doktor John, k n\u011bmu\u017e bych mohla ut\u00e9ci; nebyl tu nikdo, komu bych se byla odv\u00e1\u017eila za\u0161eptat: \u201eZase jsem vid\u011bla jepti\u0161ku.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Paulina Mary si p\u0159\u00e1la, abych do hotelu p\u0159ich\u00e1zela co nej\u010dast\u011bji. \u201eOdejd\u011bte z toho penzion\u00e1tu,\u201c domlouvala mi, \u201ea \u017eijte u n\u00e1s. Tat\u00ednek by v\u00e1m dal mnohem v\u00edc, ne\u017e v\u00e1m d\u00e1v\u00e1 madame Beckov\u00e1.\u201c S\u00e1m pan Home mi nab\u00edzel t\u0159ikr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed plat, jestli\u017ee p\u0159ijmu m\u00edsto spole\u010dnice jeho dcery. Tu nab\u00eddku bych odm\u00edtla, i kdybych byla je\u0161t\u011b chud\u0161\u00ed a m\u011bla je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed vyhl\u00eddky. Mohla jsem u\u010dit, mohla jsem d\u00e1vat hodiny, ale b\u00fdt soukromou u\u010ditelkou nebo spole\u010dnic\u00ed mi p\u0159ipadalo nep\u0159irozen\u00e9. Sp\u00ed\u0161 bych dok\u00e1zala b\u00fdt slu\u017ekou, pokojskou, klidn\u011b bych dovedla le\u0161tit kamna a kliky jako nez\u00e1visl\u00fd \u010dlov\u011bk; ne\u017e d\u011blat spole\u010dnici d\u00e1my, rad\u011bji bych \u0161ila ko\u0161ile a hladov\u011bla. I kdyby se ta d\u00e1ma jmenovala sle\u010dna de Bassompierre.<\/p>\n\n\n\n

U madame Beckov\u00e9 jsem byla voln\u00e1. S n\u00ed jsem si rozum\u011bla, i kdy\u017e jsme se navz\u00e1jem nijak nep\u0159izp\u016fsobily. Nep\u0159ipout\u00e1vala m\u011b k ni\u010demu, ani k sob\u011b, dokonce ani k sv\u00fdm z\u00e1jm\u016fm. Ponech\u00e1vala mi svobodu. Ale Mary de Bassompierre jsem nav\u0161t\u011bvovala r\u00e1da, t\u0159eba\u017ee \u017e\u00edt jsem s n\u00ed necht\u011bla. M\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy u n\u00ed m\u011b brzy pou\u010dily, \u017ee ani moje p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e1 a dobrovoln\u00e1 spole\u010dnost pro ni nebude dlouho nepostradateln\u00e1. Pan Home byl, pokud \u0161lo o Paulinu, pon\u011bkud zaslepen\u00fd. Pova\u017eoval svou \u201ehol\u010di\u010dku\u201c je\u0161t\u011b za d\u00edt\u011b a pravd\u011bpodobn\u011b ho ani nenapadlo, \u017ee by ji n\u011bkdo mohl vid\u011bt jin\u00fdma o\u010dima. <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00ed\u0161, Polly,\u201c \u0159ekl j\u00ed jednou, \u201e\u017eije\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 mimo sv\u011bt. A\u017e doroste\u0161 a bude\u0161 d\u00e1l takhle plach\u00e1, t\u011b\u017eko obstoj\u00ed\u0161 ve spole\u010dnosti. Chov\u00e1\u0161 se, jako by doktor Bretton byl pro tebe n\u011bkdo docela ciz\u00ed. Pro\u010d? Nepamatuje\u0161 si u\u017e, \u017ee jsi ho m\u011bla jako mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko hodn\u011b r\u00e1da?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eHodn\u011b, tat\u00ednku,\u201c opakovala po n\u011bm pon\u011bkud su\u0161e, a p\u0159itom jemn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eA te\u010f u\u017e ho r\u00e1da nem\u00e1\u0161? Co ti provedl?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNic. Ne-ne, m\u00e1m ho tro\u0161ku r\u00e1da, ale odcizili jsme se za tu dobu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak to p\u0159ekonej, Polly, p\u0159ekonej to odcizen\u00ed. Bav se s n\u00edm, kdy\u017e je tady, a nem\u011bj z n\u011bho strach!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eDobr\u00e1, tak ja se polep\u0161\u00edm, tat\u00ednku.“<\/p>\n\n\n\n

Na druh\u00fd den se opravdu s velk\u00fdm p\u016fvabem sna\u017eila dodr\u017eet slovo. Vid\u011bla jsem, jak si s doktorem Johnem mile a nez\u00e1vazn\u011b pov\u00edd\u00e1. Ta mimo\u0159\u00e1dn\u00e1 vl\u00eddnost vyvolala na tv\u00e1\u0159i jej\u00edho hosta radostn\u00fd rum\u011bnec. Vy\u0161el j\u00ed opatrn\u011b vst\u0159\u00edc a mluvil s n\u00ed, jako kdy\u017e m\u00e1sla ukrajuje, aby si ji n\u011b\u010d\u00edm nepopla\u0161il. Kdy\u017e ode\u0161el, p\u0159ibl\u00ed\u017eila se k otcov\u011b \u017eidli. \u201eDodr\u017eela jsem slib, tat\u00ednku? U\u017e jsem se chovala l\u00edp?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMoje Polly se chovala jako kr\u00e1lovna. Kdy\u017e v tom bude pokra\u010dovat, budu na n\u00ed opravdu py\u0161n\u00fd.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA \u0159ekni mi, pro\u010d ti tak na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, abych byla k doktoru Brettonovi zdvo\u0159il\u00e1, ty ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo se v\u00ed, m\u00e1m ho r\u00e1d u\u017e pro star\u00e9 rodinn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Taky se chov\u00e1 jako hodn\u00fd syn k sv\u00e9 matce, a krom\u011b toho je to dobrosrde\u010dn\u00fd \u010dlov\u011bk a vyzn\u00e1 se ve sv\u00e9m oboru!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Necht\u011bla jsem se st\u00e1t Paulininou placenou spole\u010dnic\u00ed, ale kdy\u017e jsme se st\u00e1le v\u00edc sbli\u017eovaly a rozum\u011bly si, snadno m\u011b p\u0159emluvila, abych s n\u00ed brala hodiny n\u011bm\u010diny u stejn\u00e9 u\u010ditelky. A tak jsme mohly b\u00fdt ka\u017ed\u00fd t\u00fdden spolu n\u011bkolik hodin. To schvaloval i pan de Bassompierre.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e vy\u0161pehoval m\u016fj samozvan\u00fd soudce, profesor Paul, \u017ee u\u017e nevysed\u00e1v\u00e1m doma tak \u010dasto jako d\u0159\u00edv, ale v ur\u010dit\u00e9 hodiny a v ur\u010dit\u00e9 dny odch\u00e1z\u00edm z \u00fastavu, vzal si za \u00fakol na m\u011b dohl\u00e9dnout. Tvrdilo se, \u017ee profesora vychov\u00e1vali jezuit\u00e9. Tomu bych v\u011b\u0159ila, kdyby sv\u00e9 man\u00e9vry mazan\u011bji maskoval. Nikdy snad neexistoval intrik\u00e1n otev\u0159en\u011bj\u0161\u00ed a up\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed. Ze\u0161iroka se vychloubal sv\u00fdmi mazan\u00fdmi pletichami, a jak dob\u0159e nastra\u017eil sv\u00e9 s\u00edt\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Nev\u00edm, jestli m\u011b v\u00edc pobavilo nebo nazlobilo, kdy\u017e ke mn\u011b jednou r\u00e1no s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159istoupil a zasy\u010del mi do ucha, \u017ee \u201eon nade mnou bd\u00ed; \u017ee on se nez\u0159\u00edk\u00e1 povinnosti p\u0159\u00edtele a nenech\u00e1 m\u011b propadnout vlastn\u00edm choutk\u00e1m; co\u017ee m\u00e1 co d\u011blat osoba, kter\u00e1 se oddala v\u00e1\u017en\u00e9mu posl\u00e1n\u00ed u\u010ditelky, v hotelech a z\u00e1mc\u00edch, ve spole\u010dnosti hrabat a hrab\u011bnek?\u201c Nemohu posoudit, jak\u00fd v\u00fdraz mi p\u0159i jeho slovech p\u0159eb\u011bhl po tv\u00e1\u0159i, ale z\u0159ejm\u011b pat\u0159il k t\u011bm, kter\u00e9 ho dr\u00e1\u017edily; vy\u010detl mi, \u017ee jsem lehkomysln\u00e1, sv\u011bt\u00e1ck\u00e1 a po\u017eitk\u00e1\u0159sk\u00e1, \u017ee ba\u017e\u00edm po vysok\u00e9m postaven\u00ed, \u017e\u00edzn\u00edm po n\u00e1dhe\u0159e a marnostech \u017eivota. C\u00edtila jsem, \u017ee by bylo zbyte\u010dn\u00e9 odpov\u00eddat na tyto ob\u017ealoby, a proto jsem d\u00e1l ml\u010dky opravovala anglick\u00e1 cvi\u010den\u00ed. Doporu\u010doval mi, a\u0165 si v\u0161\u00edm\u00e1m katolick\u00fdch \u0159eholnic a studuji jejich \u017eivot! \u017de ve mn\u011b nen\u00ed ani za nehet z k\u0159es\u0165anstv\u00ed, \u017ee jako mnoho jin\u00fdch protestant\u016f si libuji v pohansk\u00e9 p\u00fd\u0161e a sv\u00e9hlavosti. <\/p>\n\n\n\n

Obr\u00e1tila jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy a je\u0161t\u011b v\u00edc se zahalila do sv\u00e9ho ml\u010den\u00ed. Zavr\u010del cosi mezi zuby; p\u0159ece to nemohlo b\u00fdt zaklen\u00ed, na to byl p\u0159\u00edli\u0161 zbo\u017en\u00fd. V n\u011bkter\u00fdch ohledech nebylo lep\u0161\u00edho \u010dlov\u00ed\u010dka nad M. Paula, ale jindy zase snad neexistoval jedovat\u011bj\u0161\u00ed tyr\u00e1nek.<\/p>\n\n\n\n

Na\u0161e u\u010ditelka n\u011bm\u010diny, Fr\u00e4ulein Anna Braun, byla \u00factyhodn\u00e1 dobrosrde\u010dn\u00e1 \u017eena, asi tak p\u011bta\u010dty\u0159ic\u00e1tnice; dob\u0159e by se hodila do dob kr\u00e1lovny Al\u017eb\u011bty, u\u017e proto, \u017ee k sn\u00eddani i p\u0159esn\u00edd\u00e1vce jedla hov\u011bz\u00ed a zap\u00edjela je pivem; a jej\u00ed p\u0159\u00edm\u00e1 a otev\u0159en\u00e1 \u201edeutsche Natur\u201c – \u201en\u011bmeck\u00e1 povaha\u201c z\u0159ejm\u011b trp\u011bla \u00fajmou, kterou zavinila na\u0161e \u201eanglick\u00e1 rezervace\u201c; n\u00e1m se zd\u00e1lo, \u017ee se k n\u00ed chov\u00e1me srde\u010dn\u011b, ale my jsme ji nepopl\u00e1c\u00e1valy po z\u00e1dech, a kdy\u017e jsme j\u00ed n\u011bkdy daly hubi\u010dku na tv\u00e1\u0159, pak jen bez hlu\u010dn\u00e9ho mlasknut\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Jinak jsme spolu dob\u0159e vych\u00e1zely. Ona byla zvykl\u00e1 u\u010dit d\u011bv\u010data, kter\u00e1 neum\u011bla myslet samostatn\u011b, a kdy\u017e sledovala na\u0161e nevelk\u00e9 pokroky, p\u0159\u00edmo nad n\u00e1mi \u017easla. Jevily jsme se j\u00ed jako dv\u011b chladn\u00e9, py\u0161n\u00e9, z\u00e1zra\u010dn\u00e9 d\u011bti. Mlad\u00e1 hrab\u011bnka byla opravdu pon\u011bkud hrd\u00e1, ale p\u0159ipisovat takov\u00e9 vlastnosti i mn\u011b byl omyl. Do jist\u00e9 m\u00edry Anna Braunov\u00e1 tento rozd\u00edl mezi n\u00e1mi p\u0159ece jen c\u00edtila, a kde\u017eto v\u016f\u010di Paulin\u011b se trochu ost\u00fdchala a trochu se j\u00ed ko\u0159ila jako sli\u010dn\u00e9 nymf\u011b, ke mn\u011b se obracela jako k bytosti se v\u0161emi vlastnostmi smrteln\u00edk\u016f, a proto j\u00ed pochopiteln\u011bj\u0161\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

R\u00e1dy jsme s n\u00ed \u010detly a p\u0159ekl\u00e1daly Schillerovy balady. Paulina se je nau\u010dila kr\u00e1sn\u011b recitovat, obl\u00edbila si zvl\u00e1\u0161t\u011b \u201eDes M\u00e4dchens Klage\u201c – slova tohoto \u201eD\u00edv\u010dina n\u00e1\u0159ku\u201c j\u00ed zn\u011bla z \u00fast jako teskliv\u00e1 p\u00edse\u0148. <\/p>\n\n\n\n

Jednoho ve\u010dera jsme sed\u011bly u krbu a Paulina si polohlasn\u011b \u0159\u00edkala: Du Heilige, rufe dein Kind zur\u00fcck, lch habe genossen das irdische Gl\u00fcck, lch habe gelebt und geliebt! Ty svat\u00e1, sv\u00e9 d\u011bcko si zp\u00e1tky vem, j\u00e1 pozemsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed u\u017e poznala jsem, j\u00e1 \u017eila a milovala \u201eJ\u00e1 \u017eila a milovala!\u201c oto\u010dila se ke mne. <\/p>\n\n\n\n

\u201eZnamen\u00e1 milovat opravdu vrchol pozemsk\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, vlastn\u00ed \u017eivotn\u00ed c\u00edl? To bych ne\u0159ekla. V\u017edy\u0165 to m\u016f\u017ee znamenat i nejv\u011bt\u0161\u00ed tr\u00e1pen\u00ed. Kdyby Schiller \u0159ekl „byla jsem milov\u00e1na‘, asi by se v\u00edc p\u0159ibl\u00ed\u017eil pravd\u011b. To je p\u0159ece n\u011bco jin\u00e9ho, b\u00fdt milov\u00e1na, vi\u010fte, Lucy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad ano. Ale co si s t\u00edm l\u00e1mete hlavu? Co je v\u00e1m po l\u00e1sce?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201ePosly\u0161te, Lucy,\u201c prohl\u00e1sila trochu dop\u00e1len\u011b a pon\u011bkud v rozpac\u00edch, \u201etak se mnou nemluvte! Kdy\u017e ve mn\u011b tat\u00ednek vid\u00ed d\u011bcko, pros\u00edm, je to lep\u0161\u00ed, kdy\u017e m\u011b tak chce vid\u011bt, ale vy v\u00edte, \u017ee je mi u\u017e osmn\u00e1ct.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA i kdyby v\u00e1m bylo t\u0159icet: \u0159e\u010dmi se l\u00e1ska nep\u0159ivol\u00e1; o l\u00e1sce spolu mluvit nebudeme.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 o l\u00e1sce zrovna ned\u00e1vno mluvila a hodn\u011b o n\u00ed sly\u0161ela – sam\u00e9 nehezk\u00e9 a o\u0161kliv\u00e9 v\u011bci. V\u00e1m by se to asi taky nel\u00edbilo.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdopak v\u00e1m vypravuje tak nep\u011bkn\u011b o l\u00e1sce?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u00e1 sest\u0159enice – Ginevra Fanshawov\u00e1. V\u017edycky, kdy\u017e m\u00e1 dovoleno nav\u0161t\u00edvit pan\u00ed Cholmondeleyovou, zastav\u00ed se tady, a kdy\u017e m\u011b zastihne samotnou, hned spust\u00ed o sv\u00fdch obdivovatel\u00edch. M\u011bla byste ji sly\u0161et, jak vykl\u00e1d\u00e1 o l\u00e1sce!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eI j\u00e1 u\u017e toho od n\u00ed sly\u0161ela dost,\u201c \u0159ekla jsem chladn\u011b, \u201ea nakonec pro\u010d byste to od n\u00ed nevyslechla? To nevad\u00ed, na tom nic nen\u00ed. Ale Ginev\u0159e p\u0159ece nem\u016f\u017eete podlehnout. V\u017edy\u0165 je pr\u016fhledn\u00e1 jako sklo.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 j\u00ed podl\u00e9h\u00e1m. Dovede m\u011b znepokojit a vn\u00e1\u0161\u00ed zmatek do m\u00fdch n\u00e1zor\u016f na lidi, kte\u0159\u00ed mi jsou bl\u00edzc\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA co v\u00e1m tedy \u0159\u00edk\u00e1, Paulino? Aspo\u0148 mi to nazna\u010dte. Snad se d\u00e1 proti jej\u00edmu \u0161patn\u00e9mu vlivu nal\u00e9zt dobr\u00fd argument.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eSni\u017euje lidi, kter\u00fdch si odmali\u010dka v\u00e1\u017e\u00edm. \u0160pin\u00ed pan\u00ed Brettonovou i… Grahama.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle jak je spojuje se svou l\u00e1skou?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eLucy, mluv\u00ed o n\u011bm drze a jist\u011b nemluv\u00ed pravdu. Vy p\u0159ece zn\u00e1te doktora Brettona. Dovedete si ho p\u0159edstavit, jak j\u00ed kle\u010d\u00ed u nohou a v\u0161ude ji pron\u00e1sleduje? A to mi poka\u017ed\u00e9 hu\u010d\u00ed do u\u0161\u00ed. Lucy, je to pravda?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad je pravda to, \u017ee se mu kdysi l\u00edbila. A to ho po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b vyd\u00e1v\u00e1 za sv\u00e9ho n\u00e1padn\u00edka?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u0158\u00edk\u00e1, \u017ee by si ho mohla kdykoli vz\u00edt: jen kdyby pr\u00fd mal\u00ed\u010dkem k\u00fdvla.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA to tyhle jej\u00ed \u0159e\u010di\u010dky zavinily zm\u011bnu ve va\u0161em chov\u00e1n\u00ed ke Grahamovi, kter\u00e9 si v\u0161iml i v\u00e1\u0161 otec?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eOpravdu zavinily, \u017ee nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet o jeho charakteru.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad bychom mohly podrobit sle\u010dnu Fanshawovou zkou\u0161ce. Dejme j\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, aby n\u00e1m p\u0159edvedla moc, kterou se tolik vychloub\u00e1.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo by se dalo prov\u00e9st z\u00edtra. Tat\u00ednek pozval na ob\u011bd n\u011bkolik p\u00e1n\u016f, sam\u00e9 v\u011bdce. Bude mezi nimi i Graham. Bez va\u0161\u00ed podpory bych v takov\u00e9 spole\u010dnosti byla ne\u0161\u0165astn\u00e1. Mus\u00edte p\u0159ij\u00edt u\u017e kv\u016fli mn\u011b, vy i pan\u00ed Brettonov\u00e1. Kdy\u017e vy pozvete Ginevru, jist\u011b p\u0159ijde tak\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eDob\u0159e; vy\u0159\u00edd\u00edm j\u00ed va\u0161e pozv\u00e1n\u00ed a ona bude m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost dok\u00e1zat, jak moc \u0159\u00edk\u00e1 pravdu!\u201c<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

–<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola t\u0159in\u00e1ct\u00e1: POH\u0158EB Od onoho dne nabyl m\u016fj \u017eivot na rozmanitosti. \u010casto jsem za pln\u00e9ho souhlasu madame Beckov\u00e9 chodila do spole\u010dnosti. V\u00e1\u017een\u00e9 pan\u00ed […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":46636,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-46873","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46873","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=46873"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/46873\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/46636"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=46873"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=46873"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=46873"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}