{"id":47116,"date":"2024-03-16T07:03:06","date_gmt":"2024-03-16T06:03:06","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47116"},"modified":"2024-03-16T07:03:07","modified_gmt":"2024-03-16T06:03:07","slug":"cteni-na-zimu-villette-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47116","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola \u010dtrn\u00e1ct\u00e1: HOTEL CR\u00c9CY <\/p>\n\n\n\n

Jak se uk\u00e1zalo, z\u00edt\u0159ek znamenal \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed a ru\u0161n\u011bj\u0161\u00ed den, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1vala. Slavily se narozeniny jednoho z princ\u016f, tu\u0161\u00edm nejstar\u0161\u00edho, v\u0161echny \u0161koly m\u011bly pr\u00e1zdno a ml\u00e1de\u017e z gymn\u00e1zia \u201eAthenea\u201c k nim p\u0159ipravila blahop\u0159ejn\u00fd pozdrav; slavnostn\u00ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed bylo svol\u00e1no do budovy, kde se konaly v\u00fdro\u010dn\u00ed zkou\u0161ky a ud\u011blovaly ceny. <\/p>\n\n\n\n

Po pozdravn\u00e9m projevu m\u011bl jeden z profesor\u016f \u00fastavu proslovit p\u0159edn\u00e1\u0161ku, \u201ediscours\u201c. Pan de Bassompierre obdr\u017eel pozv\u00e1n\u00ed od sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, aby je se svou dcerou na slavnost doprovodil. Paulina napsala Ginev\u0159e a mn\u011b l\u00edstek, abychom p\u0159i\u0161ly d\u0159\u00edv a z\u00fa\u010dastnily se s n\u00ed zased\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem se se sle\u010dnou Fanshawovou obl\u00e9kala v lo\u017enici, Ginevra se najednou rozesm\u00e1la.<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo zas m\u00e1te?\u201c zeptala jsem se. <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159ipad\u00e1 mi to tak divn\u00e9,\u201c odpov\u011bd\u011bla se svou obvyklou otev\u0159enou bezohlednou up\u0159\u00edmnost\u00ed, \u201e\u017ee se vy i j\u00e1 te\u010f pohybujeme ve stejn\u00e9 spole\u010dnosti, m\u00e1me spole\u010dn\u00e9 zn\u00e1m\u00e9… Kdo vlastn\u011b jste, sle\u010dno Snowov\u00e1?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Te\u010f jsem se dala do sm\u00edchu zase j\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

\u201eByla jste vychovatelkou, kdy\u017e jste sem p\u0159i\u0161la, dokonce jste chovala malou Georgette jako bona, a te\u010f se k v\u00e1m madame Beckov\u00e1 chov\u00e1 mnohem zdvo\u0159ileji ne\u017e k t\u00e9 Pa\u0159\u00ed\u017eance St. Pierrov\u00e9; a ta namy\u0161len\u00e1 \u017e\u00e1ba, m\u00e1 sest\u0159enice, ve v\u00e1s m\u00e1 svou nejd\u016fv\u011brn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyni.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je opravdu divn\u00e9,\u201c p\u0159isv\u011bd\u010dila jsem. \u201eKdo vlastn\u011b jsem? Nejsem kn\u011b\u017ena v p\u0159estrojen\u00ed? \u0160koda \u017ee na to v\u00edc nevypad\u00e1m.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA v\u00e1m to nelichot\u00ed?\u201c pokra\u010dovala. \u201eD\u011bl\u00e1te, jako by na tom nic nebylo. \u010clov\u011bka u v\u00e1s cokoliv udiv\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA m\u011b zas udivuje va\u0161e fantazie. U\u017e jste kone\u010dn\u011b oble\u010den\u00e1?“<\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem hotov\u00e1. Kdy\u017e dovol\u00edte, povedu se s v\u00e1mi.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eRad\u011bji ne, p\u016fjdeme p\u011bkn\u011b vedle sebe.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTakov\u00e1 vy jste! Kdy\u017e v\u00e1m nab\u00edz\u00edm, \u017ee se spolu povedeme, je to ode mne vlastn\u011b poklona.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eOpravdu? Cht\u011bla jste t\u00edm jen vyj\u00e1d\u0159it, \u017ee se za mne na ulici nestyd\u00edte?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eOv\u0161em,\u201c potvrdila s p\u0159\u00edmost\u00ed, kter\u00e1 pat\u0159ila mezi jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed vlastnosti. Komentovala jsem to jej\u00ed \u201eov\u0161em\u201c jenom pohrdlivou mimikou. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePichlav\u00e1 hrdopy\u0161ko!\u201c pokra\u010dovala ve sv\u00e9m hovoru, kdy\u017e jsme p\u0159e\u0161ly velk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed a ve\u0161ly do p\u0159\u00edjemn\u00e9ho parku, kudy vedla nejkrat\u0161\u00ed cesta do Rue Gr\u00e9cy. \u201eNikdo na sv\u011bt\u011b se ke mn\u011b nechov\u00e1 tak svrchu jako vy.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je va\u0161e vina. Kdy\u017e m\u011b nech\u00e1te na pokoji, budete m\u00edt ode m\u011b klid.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak v\u00e1s \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee nechat na pokoji, kdy\u017e jste takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a z\u00e1hadn\u00e1?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTa zvl\u00e1\u0161tnost a z\u00e1hadnost je jen v\u00fdplod va\u0161\u00ed hlavy.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle vy p\u0159ece jen jste n\u011bkdo inkognito?\u201c vedla d\u00e1l svou a chytla se m\u011b pod pa\u017e\u00ed, i kdy\u017e jsem se br\u00e1nila. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno,\u201c \u0159ekla jsem, \u201ed\u011bl\u00e1m velkou kari\u00e9ru. Nap\u0159ed jako spole\u010dnice star\u00e9 d\u00e1my, pak guvernantka a te\u010f u\u010ditelka.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak mi tedy p\u0159ece \u0159ekn\u011bte, kdo vlastn\u011b jste. Nikomu to neprozrad\u00edm,\u201c nal\u00e9hala a se sm\u011b\u0161nou hou\u017eevnatost\u00ed se p\u0159idr\u017eovala skv\u011bl\u00e9ho n\u00e1padu o m\u00e9m inkognitu. Po celou cestu rozv\u00edjela v r\u016fzn\u00fdch obm\u011bn\u00e1ch toto t\u00e9ma; nemohla pochopit, \u017ee by n\u011bkdo, komu nepom\u00e1h\u00e1 jeho rod \u010di bohatstv\u00ed, kdo nem\u00e1 zd\u011bd\u011bn\u00e9 jm\u00e9no ani styky, mohl dos\u00e1hnout ur\u010dit\u00e9ho nez\u00e1visl\u00e9ho postaven\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Do hotelu Cr\u00e9cy jsme p\u0159i\u0161ly pr\u00e1v\u011b v\u010das, Paulina byla u\u017e p\u0159ipravena, byla s n\u00ed u\u017e i pan\u00ed Brettonov\u00e1. Zavedli n\u00e1s do s\u00e1lu, kde se konalo shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, a usadili nedaleko tribuny. Kdy\u017e jsme p\u0159i\u0161li, tribuna byla je\u0161t\u011b pr\u00e1zdn\u00e1, ale v deseti minut\u00e1ch se zaplnila a najednou, tak\u0159ka bleskem, se nad \u010derven\u00fdm \u0159e\u010dnick\u00fdm pultem objevila \u010dern\u00e1 hlava s kr\u00e1tce p\u0159ist\u0159i\u017een\u00fdmi vlasy, \u0161irok\u00e9 bled\u00e9 \u010delo a modr\u00e9 jiskrn\u00e9 o\u010di. <\/p>\n\n\n\n

Rozesm\u00e1la jsem se, a\u017e jsem cel\u00e1 zrudla, ale honem jsem se sklonila a sm\u00e1la se jen do kapesn\u00edku. Profesora Paula jsem v\u0161ak vid\u011bla r\u00e1da; v\u016fbec m\u011b nenapadlo, \u017ee tu bude, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee p\u0159edn\u00e1\u0161\u00ed na gymn\u00e1ziu literaturu. Byla jsem si jista, \u017ee nep\u0159ednese \u017e\u00e1dnou form\u00e1ln\u00ed ani pochlebnickou \u0159e\u010d, ale to, co na n\u00e1s temperamentn\u011b vychrlil, jsem opravdu ne\u010dekala. <\/p>\n\n\n\n

Obracel se k princ\u016fm, \u0161lecht\u011b, \u00fa\u0159ad\u016fm a m\u011b\u0161\u0165an\u016fm se stejnou opravdovost\u00ed, se stejn\u00fdm a\u017e cholerick\u00fdm zan\u00edcen\u00edm, s jak\u00fdm p\u0159edn\u00e1\u0161el ve t\u0159ech t\u0159\u00edd\u00e1ch na Rue Fossette. Gymnazisty neoslovil jako studenty, ale jako budouc\u00ed ob\u010dany a vlastence. V tom, co \u0159\u00edkal, bylo stejn\u011b z\u00e1palu jako pravdy. Zavrhoval teorie utopist\u016f, ale kdy\u017e se obracel proti tyranii, zaho\u0159elo mu v o\u010d\u00edch; mluvil o nespravedlnosti – a jeho hlas zn\u011bl jako polnice. Mysl\u00edm, \u017ee obecenstvo jako celek nedok\u00e1zalo sledovat jeho nad\u0161en\u00fd projev v cel\u00e9 jeho opravdovosti, ale kdy\u017e skon\u010dil, odm\u011bnili ho zejm\u00e9na studenti dlouhotrvaj\u00edc\u00edm potleskem a bou\u0159liv\u00fdm vyvol\u00e1v\u00e1n\u00edm; ten vzn\u011btliv\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek byl p\u0159ece v\u0161echno jejich nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed profesor. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e na\u0161e spole\u010dnost opou\u0161t\u011bla halu, st\u00e1l u vchodu; spat\u0159il m\u011b; pozvedl klobouk, a pod\u00e1vaj\u00edc mi ruku, zeptal se: \u201eQu’en dites-vous? Co tomu \u0159\u00edk\u00e1te?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Byla to ot\u00e1zka pro n\u011bho p\u0159\u00edmo charakteristick\u00e1. Cht\u011bla jsem ho pochv\u00e1lit, v m\u00e9m srdci bylo plno chv\u00e1ly, ale b\u011bda! slova mi nep\u0159ich\u00e1zela na rty. Vykoktala jsem ze sebe jakousi nemastnou neslanou pochvalu a byla jsem r\u00e1da, kdy\u017e k n\u00e1m p\u0159i\u0161li jin\u00ed, v\u00fdmluvn\u011bj\u0161\u00ed gratulanti. <\/p>\n\n\n\n

U ob\u011bda z\u00e1\u0159ily Paulina a Ginevra kr\u00e1sou, ka\u017ed\u00e1 sv\u00fdm zp\u016fsobem. Ginevra stav\u011bla na odiv sv\u00e9 fyzick\u00e9 p\u016fvaby, kde\u017eto Paulina vynikala p\u016fvaby u\u0161lechtil\u00fdmi a duchovn\u00edmi; z u\u010den\u00fdch p\u00e1n\u016f m\u011bla sice trochu tr\u00e9mu, hovo\u0159ila skromn\u011b, nesm\u011ble, ale s roztomilost\u00ed a taktem. M\u011bla jsem radost z jej\u00ed francouz\u0161tiny: byla bezvadn\u00e1. Ginevra, kter\u00e1 pro\u017eila polovinu sv\u00e9ho \u017eivota na pevnin\u011b, se j\u00ed nevyrovnala; nem\u011bla tu skute\u010dnou p\u0159esnost a jazykovou \u010distotu. Krom\u011b mne je poslouchal a pozoroval je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd. Doktor Bretton, kter\u00fd p\u0159i\u0161el pozd\u011b, zdr\u017een nal\u00e9hav\u00fdm p\u0159\u00edpadem ve sv\u00e9m povol\u00e1n\u00ed, si ob\u011b d\u00e1my klidn\u011b zm\u011b\u0159il, hned jak si sedal za st\u016fl, a sv\u016fj zkoumav\u00fd pohled opakoval je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t. Jeho p\u0159\u00edchodem procitla sle\u010dna Fanshawov\u00e1 ze sv\u00e9 dosavadn\u00ed nete\u010dnosti: hned byla plna \u00fasm\u011bv\u016f a \u0159e\u010d\u00ed, i kdy\u017e to, co pov\u00eddala, m\u00e1lokdy sed\u011blo. Ginevra byla p\u0159i ob\u011bd\u011b Grahamovou sousedkou, a proto se j\u00ed tak\u0159ka pln\u011b v\u011bnoval. Do sal\u00f3nu ode\u0161la ve v\u00fdborn\u00e9 n\u00e1lad\u011b, ale tam se zase mrzut\u011b posadila na pohovku a pomlouvala \u201ediscours\u201c i cel\u00fd ob\u011bd. Sotva zaslechla, \u017ee se p\u00e1ni zvedaj\u00ed, vrhla se ke klav\u00edru a temperamentn\u011b do n\u011bj bu\u0161ila. <\/p>\n\n\n\n

Doktor Bretton, kter\u00fd k n\u00e1m ve\u0161el mezi prvn\u00edmi, se postavil vedle n\u00ed. P\u0159edpokl\u00e1dala jsem, \u017ee se tam dlouho nezdr\u017e\u00ed: u krbu bylo voln\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 ho ur\u010dit\u011b p\u0159iv\u00e1b\u00ed. Ale on si je tak dlouho obhl\u00ed\u017eel, a\u017e mu jej jin\u00ed zasedli. P\u016fvab a duchaplnost mlad\u00e9 hrab\u011bnky okouzlovaly francouzsk\u00e9 v\u011bdce; neobklopili ji proto, aby si s n\u00ed pov\u00eddali o sv\u00fdch u\u010den\u00fdch probl\u00e9mech, ale bavili se s n\u00ed o literatu\u0159e, um\u011bn\u00ed i o ot\u00e1zk\u00e1ch sou\u010dasn\u00e9ho \u017eivota, o kter\u00fdch, jak se brzy uk\u00e1zalo, dost \u010detla i uva\u017eovala. Poslouchala jsem ji se zaujet\u00edm.<\/p>\n\n\n\n

A jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee i Graham, stoj\u00edc\u00ed opod\u00e1l, dob\u0159e poslouchal; jeho sluch stejn\u011b jako jeho zrak byly bystr\u00e9 a pronikav\u00e9. V Paulin\u011b bylo v\u00edc inteligence i charakteru, ne\u017e se v\u011bt\u0161ina lid\u00ed domn\u00edvala. Zat\u00edmco doktor Bretton poslouchal a vy\u010dk\u00e1val, a\u017e se magick\u00fd kruh otev\u0159e, jeho pohled, kter\u00fd chv\u00edlemi zat\u011bkal po m\u00edstnosti, n\u00e1hodou utkv\u011bl na mn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Usm\u00e1l se a p\u0159i\u0161el za mnou, aby se poptal, jak se m\u00e1m, \u017ee jsem n\u011bjak bled\u00e1. I j\u00e1 se musela usm\u00edvat tomu, co m\u011b napadlo: \u017ee jsou tomu u\u017e t\u0159i m\u011bs\u00edce, co m\u011b naposled oslovil, ale on si v\u016fbec neuv\u011bdomoval, \u017ee m\u011b tak dlouho zanedb\u00e1v\u00e1. Usedl ke mn\u011b a zmlkl. Ginevru i Paulinu m\u011bl te\u010f ob\u011b p\u0159\u00edmo proti sob\u011b, mohl se na n\u011b dosyta vynad\u00edvat. Postupn\u011b se dostavilo je\u0161t\u011b n\u011bkolik dam i p\u00e1n\u016f. <\/p>\n\n\n\n

U\u017e jsem si v\u0161imla, \u017ee je mezi nimi profesor sn\u011bd\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00fd post\u00e1val se zdvi\u017eenou bradou v sal\u00f3nku. Nemohl m\u011b u krbu nevid\u011bt a u\u017e se chystal ke mn\u011b zam\u00ed\u0159it, ale kdy\u017e tam zpozoroval doktora Brettona, rozmyslel si to.<\/p>\n\n\n\n

\u201eNezd\u00e1 se v\u00e1m, Luciy\u201c nav\u00e1zal doktor Bretton s \u00fasm\u011bvem rozhovor, \u201e\u017ee sle\u010dna Fanshawov\u00e1 je opravdu rozko\u0161n\u00e1 d\u00edv\u010dina? Je tady n\u011bkter\u00e1 stejn\u011b hezk\u00e1?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edm, \u017ee hez\u010d\u00ed nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eSouhlas\u00edm s v\u00e1mi, Lucy; m\u00e1m dojem, \u017ee se oba a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b \u010dasto shodujeme v n\u00e1zoru, ve vkusu, anebo alespo\u0148 v \u00fasudku, vi\u010fte?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edte?\u201c zeptala jsem se pon\u011bkud pochybova\u010dn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, Lucy, \u017ee kdybyste byla kmot\u0159enec a ne kmot\u0159enka m\u00e9 matky, byli bychom spolu ve v\u0161em naprosto zajedno.\u201c \u0158\u00edkal to nap\u016fl lichotnicky a nap\u016fl ironicky a p\u0159itom se na mne d\u00edval s kos\u00fdm \u0161k\u00e1dliv\u00fdm \u00fasm\u011bvem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eV \u010dem se podle v\u00e1s tolik shodujeme?\u201c zeptala jsem se ho naoko klidn\u011b, dus\u00edc v sob\u011b po\u0161etilou bolest, \u017ee pro jin\u00e9 m\u00e1 opravdov\u00fd mu\u017en\u00fd z\u00e1jem, kde\u017eto pro Lucy ze star\u00fdch \u010das\u016f jen lehk\u00e9 vtipkov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\u201eOba m\u00e1me stejnou pozorovac\u00ed schopnost – vy mi to mo\u017en\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edte, ale m\u00e1me ji.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eVy jste v\u0161ak mluvil o vkusu; m\u016f\u017eeme oba vid\u011bt stejn\u00fd p\u0159edm\u011bt, ale posuzovat jej r\u016fzn\u011b.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eZkusme to. Co soud\u00edte o dal\u0161\u00edch lidech v t\u00e9hle m\u00edstnosti? Nap\u0159\u00edklad o m\u00e9 matce nebo tamhle o t\u011bch hv\u011bzd\u00e1ch – o panu A… a Z… nebo \u0159ekn\u011bme o t\u00e9 bled\u00e9 mlad\u00e9 d\u00e1m\u011b, sle\u010dn\u011b de Bassompierre?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo si mysl\u00edm o va\u0161\u00ed matce, to p\u0159ece v\u00edte. O t\u011bch dvou p\u00e1nech jsem je\u0161t\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lela.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA co ta d\u00e1ma?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAsi to bude, jak \u0159\u00edk\u00e1te, bled\u00e1 mlad\u00e1 d\u00e1ma. A pr\u00e1v\u011b te\u010f velice pobledla, proto\u017ee se unavila velik\u00fdm nap\u011bt\u00edm.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePamatujete se je\u0161t\u011b na ni, kdy\u017e byla d\u011bcko? Byla dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, vi\u010fte! R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, jak jsem se k n\u00ed choval. Byl jsem tehdy takov\u00fd vyt\u00e1hl\u00fd nezp\u016fsobn\u00fd kluk. Ale na to vy se asi nepamatujete?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u017edy\u0165 v\u00edte, jak vypad\u00e1te na sv\u00e9 podobizn\u011b z t\u00e9 doby. Jste na n\u00ed naprosto v\u011brn\u011b. A va\u0161e jedn\u00e1n\u00ed bylo tehdy stejn\u00e9 jako dnes.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak to mysl\u00edte, Lucy? Takov\u00fd z\u00e1hadn\u00fd v\u00fdrok opravdu dr\u00e1\u017ed\u00ed mou zv\u011bdavost. Jak\u00fd jsem dnes? Jak\u00fd jsem byl v\u010dera, p\u0159ed t\u011bmi deseti lety?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eVelice roztomil\u00fd k tomu, kdo v\u00e1m padl do oka, zl\u00fd k nikomu.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle m\u00edrn\u00e1 Lucy Snowov\u00e1 ode mne neza\u017eila mnoho roztomilosti.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAni \u017e\u00e1dnou ukrutnost.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eSnad ani kdybych byl Neronem, nemohl bych pron\u00e1sledovat bytost tak ne\u0161kodnou, tak nevt\u00edravou jako st\u00edn.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Usm\u00edvala jsem se, ale uvnit\u0159 jsem potla\u010dovala t\u011b\u017ek\u00fd vzdech. \u201eM\u00edrn\u00e1 Lucy Snowov\u00e1\u201c, \u201enevt\u00edrav\u00e1 jako st\u00edn\u201c – ty p\u0159\u00edvlastky tolik studily a tak t\u011b\u017ece na m\u011b dopadly! Na\u0161t\u011bst\u00ed brzy zm\u011bnil p\u0159edm\u011bt rozhovoru.<\/p>\n\n\n\n

\u201eV jak\u00e9m vztahu jsme k sob\u011b byli s malou Polly? Pod\u00edvejte se, jej\u00ed velk\u00e9 o\u010di; Jsou to stejn\u00e9 o\u010di, kter\u00fdm jsem ukazoval slabik\u00e1\u0159? Ani nev\u00ed, \u017ee jsem ji u\u010dil \u010d\u00edst.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV bibli o ned\u011bln\u00edch ve\u010derech.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTe\u010f se d\u00edv\u00e1 a m\u00e1 tak poklidn\u00fd a jemn\u00fd profil – a jak\u00e1 to kdysi byla neklidn\u00e1 a utr\u00e1pen\u00e1 tv\u00e1\u0159i\u010dka. V\u011b\u0159\u00edte, \u017ee m\u011b tahle d\u00e1ma m\u011bla kdysi r\u00e1da? Nejrad\u011bji ze v\u0161ech lid\u00ed v Brettonu?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAspo\u0148 jste si to myslel.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe, na to si dob\u0159e pamatuji. Cht\u011bl bych j\u00ed pov\u011bd\u011bt v\u0161echno, na co si vzpom\u00edn\u00e1m. A je\u0161t\u011b rad\u011bji bych byl, kdyby n\u011bkdo, nap\u0159\u00edklad vy, za n\u00ed za\u0161el a v\u0161echno j\u00ed to po\u0161eptal do ou\u0161ka. Mohl bych tak pozorovat v\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, a\u017e byste j\u00ed to vypr\u00e1v\u011bla. Mohla byste to pro mne ud\u011blat, Lucy, a nadosmrti si m\u011b zav\u00e1zat?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNadosmrti si v\u00e1s zav\u00e1zat?\u201c opakovala jsem. \u201eNe, to bych nemohla.\u201c A c\u00edtila jsem, jak se mi chv\u011bj\u00ed prsty, pevn\u011b jsem si je stiskla, na\u0161la jsem v sob\u011b vnit\u0159n\u00ed s\u00edlu se mu vzep\u0159\u00edt. <\/p>\n\n\n\n

Nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed o m\u00fdch pocitech, nedovedl si nic p\u0159e\u010d\u00edst z m\u00fdch o\u010d\u00ed, z m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a pohyb\u016f, i kdy\u017e byly jist\u011b v\u00fdmluvn\u00e9. Nakl\u00e1n\u011bl se ke mn\u011b a lichotiv\u011b prosil: \u201eUd\u011blejte mi to k v\u016fli, Lucy!\u201c<\/p>\n\n\n\n

U\u017e jsem mu cht\u011bla d\u00e1t jasn\u011b najevo, \u017ee nem\u00edn\u00edm hr\u00e1t operetn\u00ed roli posl\u00ed\u010dka l\u00e1sky, kdy\u017e se mi z druh\u00e9 strany ozval do ucha francouzsk\u00fd \u0161epot: \u201ePetite chatte, doucerelte, coquette! Vy koketn\u00ed l\u00edsav\u00e1 ko\u010di\u010dko!\u201c zasy\u010del ten ne\u010dekan\u00fd hrozn\u00fd\u0161. \u201eVypad\u00e1te tak sniv\u011b, povoln\u011b a smutn\u011b, ale nejste takov\u00e1: jste divoch s ohn\u011bm v du\u0161i, s blesky v o\u010d\u00edch.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno, m\u00e1m ohe\u0148 v du\u0161i, a chci ho m\u00edt!\u201c odsekla jsem rovn\u011b\u017e francouzsky; obr\u00e1tila jsem se ve spravedliv\u00e9m hn\u011bvu, ale profesor na m\u011b jen zasy\u010del svou ur\u00e1\u017eku a zmizel. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee doktor Bretton, kter\u00fd, jak jsem u\u017e \u0159ekla, m\u011bl bystr\u00e9 u\u0161i, sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 slovo. Zakryl si tv\u00e1\u0159 kapesn\u00edkem a proh\u00fdbal se sm\u00edchem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo bylo dobr\u00e9, Lucy,\u201c volal, \u201ev\u00fdborn\u00e9! Vy ko\u010di\u010dko, vy koketko! Tohle mus\u00edm vypr\u00e1v\u011bt mamince! Je to pravda, Lucy, aspo\u0148 tro\u0161ku? Asi ano, jste rud\u00e1 a\u017e za u\u0161ima. Hle\u010fme, teprve te\u010f jsem si v\u0161iml, \u017ee je to ten mal\u00fd chlap\u00edk, co se k v\u00e1m tak podivn\u011b choval u\u017e na koncert\u011b. Zu\u0159\u00ed, proto\u017ee vid\u00ed, \u017ee se sm\u011bju. Mus\u00edme ho je\u0161t\u011b trochu podr\u00e1\u017edit!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u017dertoval, \u0161u\u0161kal mi do ucha vtipy, a\u017e jsem to nemohla sn\u00e9st a o\u010di se mi zalily slzami. <\/p>\n\n\n\n

Najednou vyst\u0159\u00edzliv\u011bl. Krou\u017eek okolo sle\u010dny de Bassompierre se rozlomil. Hned toho vyu\u017eil. Graham byl cel\u00fd \u017eivot d\u00edtkem \u0161t\u011bst\u011bny a m\u011bl \u00fasp\u011bch. Jak mu to v t\u00e9 chv\u00edli slu\u0161elo! Paulina k n\u011bmu vzhl\u00e9dla a jej\u00ed zrak se st\u0159etl s jeho pohledem. St\u00e1l p\u0159ed n\u00ed odv\u00e1\u017en\u00fd a z\u00e1rove\u0148 nesm\u011bl\u00fd, pokorn\u00fd i nevt\u00edrav\u00fd, ale pevn\u011b rozhodnut\u00fd j\u00edt za sv\u00fdm c\u00edlem. <\/p>\n\n\n\n

Nev\u00edm, jestli si profesor Emanuel v\u0161iml, jak nerada jsem p\u0159ij\u00edmala \u017eertov\u00e1n\u00ed doktora Brettona, anebo jestli post\u0159ehl, \u017ee trp\u00edm a \u017ee ta p\u0159el\u00e9tav\u00e1 a po\u017eiva\u010dn\u00e1 sle\u010dna Lucy se toho ve\u010dera neut\u00e1p\u00ed v z\u00e1bav\u011b, ale kdy\u017e jsem odch\u00e1zela ze sal\u00f3nu, p\u0159istoupil ke mn\u011b a zeptal se, m\u00e1m-li n\u011bkoho, kdo by m\u011b doprovodil do Rue Fossette. Tentokr\u00e1t m\u011b oslovil zdvo\u0159ile, dokonce uctiv\u011b, ale j\u00e1 jsem nemohla jen tak beze v\u0161eho p\u0159ej\u00edt p\u0159es jeho dne\u0161n\u00ed nevhodn\u00fd v\u00fdstup. <\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u017e m\u00e1m doprovod.\u201c To byla pravda, proto\u017ee jsme m\u011bly odjet s Ginevrou dom\u016f spole\u010dn\u011b; p\u0159e\u0161la jsem kolem n\u011bho s lehkou \u00faklonou, jak ho zdravily ve t\u0159\u00edd\u011b jeho \u017ea\u010dky p\u0159ed katedrou. Zapomn\u011bla jsem ale \u0161\u00e1l a musela se do s\u00edn\u011b vr\u00e1tit. Monsieur Paul tam dosud st\u00e1l, jako by na n\u011bkoho \u010dekal. Poznamenal, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edte?\u201c utrousila jsem t\u00f3nem tak dokonale such\u00fdm a mraziv\u00fdm, \u017ee jsem v duchu sama sob\u011b zatleskala. Tak z\u0159\u00eddka se mi poda\u0159ilo dodr\u017eet p\u0159esn\u011b sv\u00e9 rozhodnut\u00ed, chovat se odm\u011b\u0159en\u011b a chladn\u011b tam, kde m\u011b zarmoutili nebo zranili, \u017ee jsem byla p\u0159\u00edmo py\u0161n\u00e1 na sv\u016fj v\u00fdkon.<\/p>\n\n\n\n

Ginevra dlouho nep\u0159ich\u00e1zela, jej\u00ed nedochvilnost m\u011b zlobila. Monsieur Paul tu je\u0161t\u011b byl, p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a j\u00e1 si \u0159\u00edkala: Co na mne asi zasy\u010d\u00ed te\u010f?<\/p>\n\n\n\n

Ale on promluvil jemn\u011b: \u201eP\u0159\u00e1tel\u00e9 se neh\u00e1daj\u00ed pro slov\u00ed\u010dko. Pov\u011bzte mi, bylo to kv\u016fli mn\u011b, anebo kv\u016fli tomu nevd\u011b\u010dn\u00e9mu anglick\u00e9mu \u010dahounovi,\u201c (tak neuctiv\u011b nazval doktora Brettona), \u201e\u017ee v\u00e1m zvlhly o\u010di a tv\u00e1\u0159e se v\u00e1m tak rozp\u00e1lily, \u017ee je m\u00e1te je\u0161t\u011b te\u010f \u010derven\u00e9?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNejsem si v\u011bdoma, monsieur, \u017ee byste m\u011b vy anebo n\u011bkdo jin\u00fd tolik rozru\u0161il,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem p\u0159ekon\u00e1vaj\u00edc samu sebe, nebo\u0165 se mi tak kr\u00e1sn\u011b a chladnokrevn\u011b poda\u0159ilo zalhat. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle co jsem vlastn\u011b \u0159ekl?\u201c pokra\u010doval. \u201ePov\u011bzte mi to. Byl jsem tak rozzloben\u00fd, \u017ee u\u017e nev\u00edm, co jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal; co to bylo?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eN\u011bco, na\u010d je l\u00edp zapomenout!\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem, dosud je\u0161t\u011b s mraziv\u00fdm klidem.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak tedy moje slova v\u00e1s ranila! Dovolte, abych je vzal zp\u00e1tky; odpus\u0165te mi je!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 se nehn\u011bv\u00e1m, monsieur.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u0158ekn\u011bte mi sv\u00fdm p\u0159irozen\u00fdm hlasem, a ne t\u00edm ciz\u00edm t\u00f3nem: Mon ami, je vous pardonne! – Mil\u00fd p\u0159\u00edteli, odpou\u0161t\u00edm v\u00e1m!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Musela jsem se d\u00e1t do sm\u00edchu. Kdo by vydr\u017eel neusm\u00e1t se jeho prosebn\u00e9mu, dojemn\u011b v\u00e1\u017en\u00e9mu t\u00f3nu! <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00fdborn\u011b! Slun\u00ed\u010dko u\u017e vych\u00e1z\u00ed! Tak to te\u010f p\u011bkn\u011b vyslovte: Mon ami… Mil\u00fd p\u0159\u00edteli!…\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMonsieur Paul, je vous pardonne!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u017d\u00e1dn\u00fd monsieur – \u0159ekn\u011bte to druh\u00e9 slovo, nebo v\u00e1m neuv\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to mysl\u00edte doopravdy. Tak tedy je\u0161t\u011b jednou: Mon ami, anebo po anglicku – my friend! – m\u016fj p\u0159\u00edteli\u201c<\/p>\n\n\n\n

Ale \u201emy friend\u201c nezn\u011blo tak dom\u00e1cky d\u016fv\u011brn\u011b jako francouzsk\u00fd v\u00fdraz. Nemohla jsem \u0159\u00edci monsieuru Paulovi \u201emon ami\u201c, ale bez pot\u00ed\u017e\u00ed jsem ho oslovila \u201emy friend\u201c. Pro n\u011bho ov\u0161em tak jemn\u00fd v\u00fdznamov\u00fd rozd\u00edl neexistoval a anglick\u00e9 slov\u00ed\u010dko mu zcela sta\u010dilo k spokojenosti. Usm\u00e1l se. <\/p>\n\n\n\n

Nev\u00edm, jestli jsem u\u017e kdy p\u0159edt\u00edm vid\u011bla na jeho tv\u00e1\u0159i a v jeho o\u010d\u00edch \u00fasm\u011bv vyjad\u0159uj\u00edc\u00ed takovou radost a uspokojen\u00ed, a jestli jsem v\u016fbec kdy na n\u011b\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159i spat\u0159ila takovou prom\u011bnu.<\/p>\n\n\n\n

Doprov\u00e1zel m\u011b ke ko\u010d\u00e1ru, pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy vy\u0161el i pan de Bassompierre se svou nete\u0159\u00ed. Sle\u010dna Fanshawov\u00e1 byla v poveden\u00e9 n\u00e1lad\u011b, cel\u00fd ve\u010der podle n\u00ed nest\u00e1l za nic. Jej\u00ed \u0161pi\u010dky na doktora Brettona m\u011bly v sob\u011b plno jedu. Proto\u017ee poznala, \u017ee u\u017e ho nem\u016f\u017ee ani okouzlit, ani zranit, musela ho jen nen\u00e1vid\u011bt. <\/p>\n\n\n\n

Bylo t\u0159eba ji zkrotit, je\u0161t\u011b ne\u017e dojedeme dom\u016f, uk\u00e1zat j\u00ed, jak\u00e1 je a co si zasluhuje. Jsem si jista, \u017ee \u0161la po m\u00e9m mor\u00e1ln\u00edm v\u00fdprasku sp\u00e1t v lep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b a \u017ee spala sladce.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola \u010dtrn\u00e1ct\u00e1: HOTEL CR\u00c9CY Jak se uk\u00e1zalo, z\u00edt\u0159ek znamenal \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed a ru\u0161n\u011bj\u0161\u00ed den, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1vala. Slavily se narozeniny jednoho z princ\u016f, tu\u0161\u00edm […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45921,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-47116","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47116","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=47116"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47116\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45921"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=47116"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=47116"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=47116"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}