{"id":47554,"date":"2024-04-03T08:06:34","date_gmt":"2024-04-03T06:06:34","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47554"},"modified":"2024-04-03T22:33:58","modified_gmt":"2024-04-03T20:33:58","slug":"cteni-na-jaro-villette-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47554","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA JARO \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola 21: SP\u0158\u00c1TELEN\u00cd<\/p>\n\n\n\n

\u201eZapome\u0148te na v\u0161echny profesory,\u201c \u0159ekla mi madame Beckov\u00e1. Madame byla d\u016fvtipn\u00e1 \u017eena, ale tahle slova nem\u011bla vypustit z \u00fast. Ty chytr\u00e9 hlavi\u010dky si na m\u011b vymyslely mazan\u00fd pl\u00e1n, aby m\u011b p\u0159im\u011bly na n\u011bho zapomenout. Jen\u017ee dok\u00e1zaly prav\u00fd opak. Uk\u00e1zaly mi, jak\u00fd je dobr\u00e1k; p\u0159edvedly mi m\u00e9ho drah\u00e9ho chlap\u00edka jako dokonal\u00e9ho hrdinu. <\/p>\n\n\n\n

Otec Silas a Modesta Marie Beckov\u00e1 (ti dva t\u00e1hli za jeden provaz, o tom jsem v\u016fbec nezapochybovala) – p\u0159ede mnou odkryli svatost\u00e1nek jeho srdce, uk\u00e1zali mi jeho jedinou vzne\u0161enou l\u00e1sku. To mi p\u0159edvedli – a ne zbyte\u010dn\u011b; dok\u00e1zal svou v\u011brnost t\u00edm, \u017ee sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed s\u00edly zasv\u011btil nesobeck\u00e9mu c\u00edli za cenu nesm\u00edrn\u00fdch osobn\u00edch ob\u011bt\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Justinu Marii jsem znala tak dob\u0159e, jako bych se s n\u00ed osobn\u011b setkala. V penzion\u00e1t\u011b madame Beckov\u00e9 bylo takov\u00fdch d\u011bv\u010dat dost: bled\u00fdch pomal\u00fdch flegmati\u010dek s dobr\u00fdm srdcem, ani dobr\u00fdch, ani zl\u00fdch. Jestli\u017ee m\u011bla and\u011blsk\u00e1 k\u0159\u00eddla, v\u011bd\u011bla jsem, \u010d\u00ed b\u00e1snick\u00e1 obraznost j\u00ed je p\u0159ipjala. M\u011bla jsem se tedy d\u00e1t odstra\u0161it Justinou Mari\u00ed? M\u00e1 obraz mrtv\u00e9 jepti\u0161ky tvo\u0159it mezi n\u00e1mi v\u011b\u010dnou p\u0159ehradu? A co jeho dobro\u010dinnost, kter\u00e1 vy\u010derp\u00e1vala jeho sv\u011btsk\u00e9 statky? <\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Ne, madame Beckov\u00e1 a ot\u010de Silasi, nem\u011bli jste ve mn\u011b vzbuzovat tyhle ot\u00e1zky. Cel\u00fd t\u00fdden ve mn\u011b burcovaly vzpouru a povzbuzovaly m\u011b, s nimi jsem vst\u00e1vala i lehala. Odpov\u011b\u010f na n\u011b jsem mohla nal\u00e9zt jen u n\u011bho. Pot\u0159ebovala jsem ho vid\u011bt. C\u00edtila jsem, \u017ee se mi te\u010f bude v jeho tv\u00e1\u0159i \u010d\u00edst z\u0159eteln\u011bji a zaj\u00edmav\u011bji ne\u017e d\u0159\u00edv.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159\u00edle\u017eitost se naskytla z\u00e1hy, hned druh\u00fd den. Asi ve t\u0159i hodiny odpoledne byl klid prvn\u00ed t\u0159\u00eddy n\u00e1hle poru\u0161en divok\u00fdm vp\u00e1dem profesorova paleta. Nikdo v t\u00e9 chv\u00edli nebyl klidn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Zbavena odpov\u011bdnosti, proto\u017ee ve t\u0159\u00edd\u011b pr\u00e1v\u011b ud\u00edlela svou u\u017eite\u010dnou lekci madame Beckov\u00e1, sed\u011bla jsem sklon\u011bn\u00e1 nad sv\u00fdm stolkem a kreslila, vlastn\u011b sp\u00ed\u0161 kop\u00edrovala p\u011bknou rytinu. Ale co se to d\u011bje? <\/p>\n\n\n\n

\u010c\u00edsi ruka m\u011b popadla, vystr\u010dila z lavice, a ne\u017e jsem se vzpamatovala, octla jsem se ve vedlej\u0161\u00edm s\u00e1lku, kter\u00fd jsme krom\u011b tane\u010dn\u00edch hodin a sborov\u00fdch n\u00e1cvik\u016f m\u00e1lo pou\u017e\u00edvali. Kdy\u017e jsem se \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b probrala z ohromen\u00ed, zjistila jsem, \u017ee stoj\u00edm p\u0159ed dv\u011bma elegantn\u00edmi p\u00e1ny. T\u0159et\u00ed, monsieur Emanuel, st\u00e1l pon\u011bkud stranou, na tv\u00e1\u0159i i v o\u010d\u00edch mu bylo vid\u011bt siln\u00e9 vzru\u0161en\u00ed; vzt\u00e1hl ke mne ruku se sv\u00fdm \u0159e\u010dnick\u00fdm gestem: <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dno, te\u010f mus\u00edte t\u011bmto p\u00e1n\u016fm dok\u00e1zat, \u017ee nejsem lh\u00e1\u0159. Podle sv\u00fdch nejlep\u0161\u00edch schopnost\u00ed jim odpov\u00edte na ot\u00e1zky, kter\u00e9 v\u00e1m polo\u017e\u00ed. Tak\u00e9 budete ps\u00e1t na t\u00e9ma, kter\u00e9 v\u00e1m vyberou. V jejich o\u010d\u00edch toti\u017e hraji \u00falohu bezcharaktern\u00edho podvodn\u00edka. Pr\u00fd p\u00ed\u0161i eseje, kter\u00e9 podpisuji jm\u00e9ny sv\u00fdch \u017e\u00e1k\u016f a vyd\u00e1v\u00e1m je za jejich pr\u00e1ce. Mus\u00edte vyvr\u00e1tit jejich obvin\u011bn\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Nebesa! Tak p\u0159ece m\u011b tedy dostal na tu ve\u0159ejnou zkou\u0161ku, kter\u00e9 jsem se tak dlouho br\u00e1nila. Ti dva vousat\u00ed p\u00e1ni byli profeso\u0159i z Athenea, dvojice chladnokrevn\u00fdch skeptik\u016f a pedant\u016f. Z\u0159ejm\u011b jim monsieur Emanuel neuv\u00e1\u017een\u011b uk\u00e1zal n\u011bco, co jsem napsala, n\u011bco, co mi ani nikdy nepochv\u00e1lil. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee ta pr\u00e1ce za mnoho nest\u00e1la. Snad se zd\u00e1la dobrou ve srovn\u00e1n\u00ed s \u00fakoly jin\u00fdch cizinek. A tak nastal ten nezapomenuteln\u00fd v\u00fdstup.<\/p>\n\n\n\n

Za\u010dali u mne s klasiky. Nezabrala jsem. P\u0159e\u0161li na francouzsk\u00e9 d\u011bjiny – zase nic. Zkou\u0161eli m\u011b z r\u016fzn\u00fdch ologi\u00ed, ale skon\u010dilo to v\u017edycky t\u00edm, \u017ee jsem jen zavrt\u011bla hlavou a zas a znovu jsem opakovala: \u201eTo nev\u00edm.\u201c Po v\u00fdznamn\u00e9 p\u0159est\u00e1vce p\u0159e\u0161li k v\u0161eobecn\u00fdm v\u011bdomostem a dotkli se jednoho nebo dvou n\u00e1m\u011bt\u016f, kter\u00e9 mi byly bl\u00edzk\u00e9, proto\u017ee jsem o nich \u010dasto uva\u017eovala. Monsieur Paul, dosud zamra\u010den\u00fd, se trochu rozjasnil; soudil, \u017ee jim aspo\u0148 te\u010f dok\u00e1\u017eu, \u017ee nejsem hloup\u00e1, ale brzy poznal sv\u016fj omyl.<\/p>\n\n\n\n

Odpov\u011bdi na ot\u00e1zky se v m\u00e9 mysli sice vyno\u0159ovaly, ale chyb\u011bla mi slova. Sama nev\u00edm, jestli jsem nemohla nebo necht\u011bla mluvit; vypov\u011bd\u011bly mi nervy. Ale krut\u011b jsem trp\u011bla: vid\u011bla jsem, jak monsieuru Paulovi vyvst\u00e1v\u00e1 na \u010dele pot, jak mi jeho o\u010di bolestn\u011b domlouvaj\u00ed. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee bych dovedla odpov\u00eddat, jen kdybych cht\u011bla. Abych vysvobodila jeho, profesory i sebe, poda\u0159ilo se mi kone\u010dn\u011b ze sebe vykoktat: \u201eP\u00e1nov\u00e9, nechte m\u011b rad\u011bji odej\u00edt; nic ze mne nedostanete. Jsem \u00fapln\u00e1 ignorantka.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u0160koda \u017ee jsem to ne\u0159ekla klidn\u011b a d\u016fstojn\u011b, \u017ee jsem rad\u011bji nedr\u017eela jazyk za zuby. Kdy\u017e jsem spat\u0159ila pohled, kter\u00fd moji soudci vrhli na monsieura Emanuela, vypukla jsem v pl\u00e1\u010d. Plakala jsem v\u00edc zlost\u00ed ne\u017e z\u00e1rmutkem. Ale nedovolili mi odej\u00edt. <\/p>\n\n\n\n

Je\u0161t\u011b jsem si musela sednout a ps\u00e1t. Jeden z profesor\u016f mi zadal t\u00e9ma: Lidsk\u00e1 spravedlnost. Ten pr\u00e1zdn\u00fd, chladn\u00fd pojem, kter\u00fd ve mn\u011b nedok\u00e1zal vzbudit \u017e\u00e1dnou inspiruj\u00edc\u00ed my\u0161lenku. A monsieur Emanuel te\u010f tady st\u00e1l cel\u00fd sklesl\u00fd a jeho \u017ealobci nad n\u00edm triumfovali. Ti pokryte\u010dt\u00ed mento\u0159i! Kdyby byla lidsk\u00e1 spravedlnost takov\u00e1, jak\u00e1 m\u00e1 b\u00fdt, pomyslela jsem si, tihle dva by nemohli sed\u011bt na sv\u00fdch m\u00edstech! <\/p>\n\n\n\n

S t\u00edm n\u00e1padem jsem se pustila do pr\u00e1ce. Lidsk\u00e1 spravedlnost se mi n\u00e1hle zjevila v neobvykl\u00e9 podob\u011b: jako beztvar\u00e1 \u010darod\u011bjnice se zalo\u017een\u00fdma rukama. Vid\u011bla jsem ji v jej\u00edm dom\u011b, nepo\u0159\u00e1dn\u00e9m brlohu; sluhov\u00e9 si k n\u00ed marn\u011b chodili pro rozkazy a pomoc, hladov\u011bj\u00edc\u00ed \u017eebr\u00e1ci bez pov\u0161imnut\u00ed \u010dekali u jej\u00edch dve\u0159\u00ed, houf nemocn\u00fdch d\u011bt\u00ed se j\u00ed pletl u nohou. Tato po\u010destn\u00e1 \u017eena v\u0161ak o nic podobn\u00e9ho nedbala. M\u011bla sv\u00e9 tepl\u00e9 m\u00edste\u010dko u krbu, kou\u0159ila, pop\u00edjela a t\u011b\u0161ila se ze sv\u00e9ho r\u00e1je; kdy\u017e j\u00ed n\u011bjak\u00fd v\u00fdk\u0159ik trp\u00edc\u00edch ubo\u017e\u00e1k\u016f pronikl p\u0159\u00edli\u0161 ost\u0159e do u\u0161\u00ed, m\u00e1 poveden\u00e1 krasavice popadla pohrab\u00e1\u010d nebo ko\u0161t\u011b a slab\u00e9ho, nespravedliv\u011b odstr\u010den\u00e9ho provinilce po\u0159\u00e1dn\u011b vyplatila – siln\u00e9mu a obratn\u00e9mu v\u0161ak jen pohrozila, pak s\u00e1hla do sv\u00e9 hlubok\u00e9 kapsy a hodila mu plnou hrst cukrov\u00fdch mandl\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Tak tedy vypadal n\u00e1\u010drt \u201elidsk\u00e9 spravedlnosti\u201c, jak jsem jej zb\u011b\u017en\u011b hodila na pap\u00edr a odevzdala p\u00e1n\u016fm profesor\u016fm z Athenea. Ne\u010dekala jsem u\u017e na \u017e\u00e1dnou pozn\u00e1mku, poklonila jsem se t\u00e9 trojici a zmizela. <\/p>\n\n\n\n

Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne jsem se po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed s monsieur Paulem zase setkala. N\u00e1\u0161 hovor se ov\u0161em zpo\u010d\u00e1tku nevyv\u00edjel hladce; nemohla jsem jen tak beze v\u0161eho p\u0159ej\u00edt tu n\u00e1silnou zkou\u0161ku. Nakonec prohl\u00e1sil, \u017ee mi nic nen\u00ed svat\u00e9 a \u017ee jsem bez srdce, a zmizel. Nep\u0159\u00e1la jsem si, aby v\u016fbec ode\u0161el, cht\u011bla jsem jen, aby si uv\u011bdomil, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho, co mi odpoledne provedl, nen\u00ed mo\u017en\u00e9 jen tak bez trestu odpustit. <\/p>\n\n\n\n

Byla jsem proto r\u00e1da, kdy\u017e jsem ho po chvilce uvid\u011bla v bes\u00eddce zahradni\u010dit. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke sklen\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm a j\u00e1 jsem se u nich tak\u00e9 ochom\u00fdtala. Mluvili jsme spolu o kv\u011btin\u00e1ch, kter\u00e9 rostly kolem, ale brzy odlo\u017eil r\u00fd\u010d a p\u0159evedl rozhovor na t\u00e9ma zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed pro n\u00e1s oba. Trochu se mi omlouval za sv\u00e9 dne\u0161n\u00ed jedn\u00e1n\u00ed; uzn\u00e1val, \u017ee p\u0159est\u0159elil, a dovol\u00e1val se m\u00e9 shov\u00edvavosti. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle tu od v\u00e1s asi t\u011b\u017eko mohu o\u010dek\u00e1vat,\u201c \u0159ekl. \u201eNezn\u00e1te m\u011b, nezn\u00e1te m\u00e9 postaven\u00ed ani m\u016fj \u017eivot.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNe, monsieur,\u201c rozv\u00edjela jsem jeho my\u0161lenku, \u201eov\u0161em\u017ee nezn\u00e1m, jak \u0159\u00edk\u00e1te, ani v\u00e1\u0161 \u017eivot, ani va\u0161e postaven\u00ed, ani va\u0161e ob\u011bti. V podstat\u011b jste pro mne ciz\u00ed \u010dlov\u011bk.\u201c <\/p>\n\n\n\n

„Jak to?\u201c zamumlal a udiven\u011b svra\u0161til \u010delo.<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00edte p\u0159ece, \u017ee v\u00e1s zn\u00e1m jen ze t\u0159\u00eddy – jako p\u0159\u00edsn\u00e9ho despotu. Sl\u00fdch\u00e1m o v\u00e1s, \u017ee i ve m\u011bst\u011b uplat\u0148ujete svou energii a sv\u00e9 n\u00e1pady, \u017ee jste r\u00e1d v\u0161ude prvn\u00ed, ale \u017ee je t\u011b\u017ek\u00e9 v\u00e1s p\u0159esv\u011bd\u010dit nebo p\u0159im\u011bt k \u00fastupk\u016fm. \u010dlov\u011bk jako vy, bez z\u00e1vazk\u016f, nem\u00e1 asi \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9; nikdo na v\u00e1s nen\u00ed z\u00e1visl\u00fd, nem\u00e1te v\u016f\u010di nikomu \u017e\u00e1dn\u00e9 povinnosti. My v\u0161ichni, s nimi\u017e se st\u00fdk\u00e1te, jsme pro v\u00e1s jenom n\u00e1stroje, kter\u00fdmi manipulujete bez ohledu na to, jak n\u00e1m p\u0159itom je. Z\u00e1bavu si najdete na ve\u0159ejnosti, p\u0159i slavnostech: tenhle \u00fastav a prot\u011bj\u0161\u00ed gymn\u00e1zium jsou pro v\u00e1s d\u00edlnami, kde vyr\u00e1b\u00edte zbo\u017e\u00ed nazvan\u00e9 \u017eactvo. Nev\u00edm o v\u00e1s ani to, kde bydl\u00edte, a nedivte se proto, kdy\u017e p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nem\u00e1te domov a ani o n\u011bj nestoj\u00edte.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak jste m\u011b tedy posoudila,\u201c povzdechl si. \u201eP\u0159esn\u011b tak, jak jsem \u010dekal. Pokl\u00e1d\u00e1te m\u011b za necitu, za \u010dlov\u011bka bez p\u0159\u00e1tel i bez rodiny, za bezz\u00e1sadov\u00e9ho bezbo\u017en\u00edka. Dobr\u00e1, sle\u010dno, \u010dasto se do\u010dk\u00e1me takov\u00e9 odplaty na sv\u011bt\u011b.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eJste filozof, monsieur, cynick\u00fd filozof, pohrd\u00e1te lidsk\u00fdmi slabustkami a nedb\u00e1te o pohodl\u00ed,\u201c (p\u0159i tom jsem se zad\u00edvala na jeho paleto, tak\u017ee si honem opra\u0161oval vybledl\u00fd ruk\u00e1v). \u201eA vy, mademoiselle, si potrp\u00edte na \u010distotnost a fajnovost a p\u0159itom jste hrozn\u011b neciteln\u00e1.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle n\u011bkde snad, monsieur, p\u0159ece mus\u00edte bydlet? Pov\u011bzte mi, kde bydl\u00edte a jak\u00e9 m\u00e1te slu\u017eebnictvo?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Ohrnul spodn\u00ed ret na znamen\u00ed nejhlub\u0161\u00edho pohrd\u00e1n\u00ed a spustil: \u201eBydl\u00edm v d\u00ed\u0159e, sle\u010dno! V komo\u0159e, kam byste ani nestr\u010dila sv\u016fj citliv\u00fd nos\u00e1nek. P\u0159ed \u010dasem jsem v\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl o studovn\u011b v tamt\u00e9 koleji, proto\u017ee jsem se styd\u011bl pov\u011bd\u011bt v\u00e1m celou pravdu; a\u0165 to tedy v\u00edte: ta ‚studovna‘ je m\u016fj cel\u00fd byt, moje lo\u017enice a sal\u00f3n v jednom. A pokud jde o moje slu\u017eebnictvo,\u201c (skv\u011ble napodobil m\u016fj hlas) \u201em\u00e1m deset sluh\u016f, t\u011bchhle!\u201c a nevrle mi rozt\u00e1hl p\u0159ed o\u010di sv\u00fdch deset prst\u016f. \u201eS\u00e1m si \u010dist\u00edm boty,\u201c pokra\u010doval vztekl\u00fdm hlasem, \u201es\u00e1m si kart\u00e1\u010duji paleto.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo sotva, monsieur, aspo\u0148 to na n\u011bm nen\u00ed vid\u011bt,\u201c vpadla jsem mu do \u0159e\u010di. <\/p>\n\n\n\n

\u201eS\u00e1m si stelu a ukl\u00edz\u00edm; ob\u011bdv\u00e1m v hostinci a ve\u010de\u0159\u00edm jak kde. Dny mi ub\u00edhaj\u00ed v pr\u00e1ci a bez l\u00e1sky, m\u00e9 noci jsou dlouh\u00e9 v m\u00e9 samot\u011b, nikdo na sv\u011bt\u011b o mne nestoj\u00ed krom\u011b n\u011bkolika star\u00fdch lid\u00ed a hrstky chud\u00e1k\u016f, jejich\u017e kr\u00e1lovstv\u00ed nen\u00ed z tohoto sv\u011bta.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAch monsieur, v\u017edy\u0165 j\u00e1 to v\u0161ecko v\u00edm a zn\u00e1m!“<\/p>\n\n\n\n

\u201eJist\u011b leccos zn\u00e1te, ale o mn\u011b nev\u00edte nic, Lucy.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00edm o v\u00e1s, \u017ee m\u00e1te p\u011bkn\u00fd star\u00fd d\u016fm na p\u011bkn\u00e9m starod\u00e1vn\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed v Doln\u00edm m\u011bst\u011b – pro\u010dpak se nep\u0159est\u011bhujete tam?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo\u017ee?\u201c vyhrkl. \u201eZ toho pokoje, kter\u00fd vypad\u00e1 jako kaple, byste si m\u011bl z\u0159\u00eddit pracovnu – je takov\u00fd tich\u00fd a \u00fatuln\u00fd.\u201c Zad\u00edval se na mne pozorn\u011b, trochu se pousm\u00e1l a lehce zrudl. \u201eKde jste to v\u0161echno sebrala? Kdo v\u00e1m to napov\u00eddal?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNikdo. Snad se mi to v\u0161echno jen zd\u00e1lo, co mysl\u00edte, monsieur, byl to sen?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 nejsem jasnovidec a nevyzn\u00e1m se v \u017een\u00e1ch, nev\u00edm, co si mysl\u00ed ve dne, nato\u017e co si navym\u00fd\u0161lej\u00ed ve sp\u00e1nku!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJestli se mi to jen zd\u00e1lo, pak jsem vid\u011bla v tom snu tak\u00e9 lidi v tom dom\u011b. Star\u00e9ho shrben\u00e9ho kn\u011bze a stejn\u011b starou, malebn\u011b krojovanou slu\u017eebnou; a d\u00e1mu n\u00e1dhern\u011b oble\u010denou, ale prapodivn\u011b znetvo\u0159enou, sahala by mi tak do pasu – za jej\u00ed \u0161perky by se nemusel styd\u011bt kn\u00ed\u017ee. A v\u0161ichni ti starou\u0161ci – ta d\u00e1ma, jej\u00ed kaplan i slu\u017eka – ti v\u0161ichni byli pod ochranou jist\u00e9 laskav\u00e9 ruky.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Zakryl si rukou horn\u00ed \u010d\u00e1st tv\u00e1\u0159e, ale bylo vid\u011bt \u00fasta, na nich\u017e se chv\u011bl v\u00fdraz, kter\u00fd jsem m\u011bla tak r\u00e1da. \u201eVid\u00edm, \u017ee jste pronikla do m\u00fdch tajnost\u00ed,\u201c ozval se, \u201eale jak je to mo\u017en\u00e9?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Tak jsem vypr\u00e1v\u011bla, jak m\u011b madame Beckov\u00e1 poslala do Doln\u00edho m\u011bsta, o tom, jak m\u011b ta d\u00e1ma odbyla, o laskav\u00e9m kn\u011bzi. \u201eA jak jsem tam \u010dekala, a\u017e se p\u0159e\u017eene bou\u0159ka, pere Silas mi kr\u00e1til \u010das vypr\u00e1v\u011bn\u00edm jist\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu. D\u00e1m mu n\u00e1zev ‚P\u00e1ter\u016fv \u017e\u00e1k‘.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eCo\u017ee?\u201c vyhrkl a jeho sn\u011bd\u00e1 tv\u00e1\u0159 zrudla. \u201eTo je jeho slab\u00e1 str\u00e1nka. Ale co v\u00e1m vlastn\u011b napov\u00eddal o tom p\u00e1terov\u011b \u017e\u00e1ku?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVypr\u00e1v\u011bl mi o jeho ml\u00e1d\u00ed a mu\u017en\u00e9m v\u011bku – o jeho lakot\u011b, nevd\u011b\u010dnosti, nesmi\u0159itelnosti a nest\u00e1losti.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA d\u00e1l?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePotom ho stihlo ne\u0161t\u011bst\u00ed,\u201c pokra\u010dovala jsem, \u201ep\u0159i n\u011bm\u017e ho nikdo nelitoval, a on je sn\u00e1\u0161el s odvahou, kterou nikdo neobdivoval, trp\u011bl bezpr\u00e1v\u00ed, a nikdo s n\u00edm nem\u011bl soucit: nakonec se nek\u0159es\u0165ansky pomstil t\u00edm, \u017ee nahrnul \u0159e\u0159av\u00e9 uhl\u00ed na hlavu nep\u0159\u00e1tel.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe\u0159ekla jste mi v\u0161echno,\u201c nam\u00edtl.<\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edm, \u017ee skoro v\u0161echno. Otec Silas se je\u0161t\u011b zm\u00ednil o tom, \u017ee \u017e\u00e1kovo povol\u00e1n\u00ed se podob\u00e1 kn\u011b\u017esk\u00e9mu p\u016fsoben\u00ed, \u017ee pokl\u00e1d\u00e1 sv\u016fj \u017eivot za zasv\u011bcen\u00fd.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak\u00fdm svazk\u016fm nebo povinnostem?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePout\u016fm minulosti a milosrdn\u00fdm skutk\u016fm sou\u010dasnosti.\u201c <\/p>\n\n\n\n

N\u011bkolik minut jsme oba zaduman\u011b ml\u010deli. <\/p>\n\n\n\n

\u201eA te\u010f, mademoiselle Lucy, kdy\u017e u\u017e v\u0161echno v\u00edte, pod\u00edvejte se mi do o\u010d\u00ed a po pravd\u011b mi zodpov\u011bzte jednu ot\u00e1zku. Zdvihn\u011bte o\u010di a nebojte se mne: j\u00e1 jsem \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu je mo\u017eno pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Zdvihla jsem o\u010di. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTe\u010f kdy\u017e m\u011b tak zn\u00e1te skrznaskrz – celou mou minulost, v\u0161echny m\u00e9 z\u00e1vazky – kdy\u017e u\u017e d\u00e1vno zn\u00e1te v\u0161echny m\u00e9 chyby, m\u016f\u017eeme b\u00fdt my dva – vy a j\u00e1 – p\u0159\u00e1teli?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePokud m\u011b chce monsieur za p\u0159\u00edtelkyni, j\u00e1 v\u00e1s budu r\u00e1da pova\u017eovat za p\u0159\u00edtele.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 mysl\u00edm za bl\u00edzk\u00e9ho p\u0159\u00edtele – za d\u016fv\u011brn\u00e9ho, v\u011brn\u00e9ho p\u0159\u00edtele, za nepokrevn\u00edho bratra. M\u016f\u017eete b\u00fdt, sle\u010dno Lucy, sestrou chud\u00e1ka, tolik obt\u00ed\u017een\u00e9ho z\u00e1vazky a dluhy?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Nebyla jsem schopna slova, ale mysl\u00edm, \u017ee jsem mu p\u0159ece jen dala odpov\u011b\u010f; vzal m\u011b za ruku a t\u00e9 bylo v jeho dlan\u00edch dob\u0159e. P\u0159ipadalo mi neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee ten laskav\u00fd a \u00fazkostliv\u00fd pohled, kter\u00fdm se na mne d\u00edval, je skute\u010dnost, i rozjasn\u011bn\u00ed jeho o\u010d\u00ed vyvol\u00e1valy ve mn\u011b takovou radost, jakou jsem dosud docela jist\u011b je\u0161t\u011b nikdy nepoc\u00edtila. Te\u010f jsem nez\u00e1vid\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9mu d\u011bv\u010deti milence, \u017e\u00e1dn\u00e9 nev\u011bst\u011b \u017eenicha, \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017een\u011b man\u017eela; byla jsem spokojena s t\u00edmto dobrovoln\u00fdm a ob\u011btav\u00fdm p\u0159\u00edtelem. <\/p>\n\n\n\n

Ale co potom, a\u017e se v\u0161echno zase rozplyne jako sen?<\/p>\n\n\n\n

\u201eCo je v\u00e1m?\u201c zeptal se, sotva mi tato my\u0161lenka zat\u00ed\u017eila srdce a jej\u00ed st\u00edn mi p\u0159el\u00e9tl po tv\u00e1\u0159i. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159iznala jsem se k n\u00ed; po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli mi s \u00fasm\u011bvem \u0159ekl, jak ho podobn\u00e1 obava – jestli s n\u00edm budu m\u00edt strpen\u00ed, kdy\u017e je tak nevypo\u010ditateln\u00fd a n\u00e1ladov\u00fd – pron\u00e1sleduje u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Na\u0161la jsem v sob\u011b klidnou odvahu. C\u00edtila jsem se \u0161\u0165astn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

\u201eLucy,\u201c ozval se monsieur Paul potichu a st\u00e1le dr\u017eel mou ruku ve sv\u00e9, \u201evid\u011bla jste v tom star\u00e9m dom\u011b jeden obraz malovan\u00fd na d\u0159ev\u011b?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePodobiznu jepti\u0161ky?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno. Vzpom\u00edn\u00e1te si, co jsme vid\u011bli spolu tenkr\u00e1t ve\u010der v zahrad\u011b?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNa to nikdy nezapomenu.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNespojovala jste n\u011bjak ty dv\u011b p\u0159edstavy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdy\u017e jsem ten portr\u00e9t uvid\u011bla, vzpomn\u011bla jsem si i na to zjeven\u00ed,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem po pravd\u011b.<\/p>\n\n\n\n

\u201eAle nev\u011b\u0159\u00edte, \u017ee by se n\u011bkter\u00e1 sv\u011btice v nebi mohla tr\u00e1pit sv\u011btskou \u017e\u00e1rlivost\u00ed?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee se jednoho dne tohle tajemstv\u00ed vysv\u011btl\u00ed docela p\u0159irozen\u00fdm zp\u016fsobem.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJist\u011b. A nav\u00edc by \u017e\u00e1dn\u00e1 dobr\u00e1 \u017eij\u00edc\u00ed \u017eena – a t\u00edm m\u00e9n\u011b \u010dist\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd duch – nemohla znepokojovat takov\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, jako je na\u0161e. N’est-il pas vrai?\u201c Nen\u00ed-li\u017e pravda? <\/p>\n\n\n\n

D\u0159\u00edv ne\u017e jsem mohla odpov\u011bd\u011bt, vtrhla dovnit\u0159 Fifinka Beckov\u00e1, \u010derven\u00e1 jako r\u016f\u017ei\u010dka, a vy\u0159izovala, \u017ee m\u011b maminka pot\u0159ebuje. Jde do m\u011bsta nav\u0161t\u00edvit jakousi anglickou rodinu a pros\u00ed, abych j\u00ed tlumo\u010dila. Nezlobila jsem se: pro ten den bylo toho dobr\u00e9ho a\u017ea\u017e.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola 21: SP\u0158\u00c1TELEN\u00cd \u201eZapome\u0148te na v\u0161echny profesory,\u201c \u0159ekla mi madame Beckov\u00e1. Madame byla d\u016fvtipn\u00e1 \u017eena, ale tahle slova nem\u011bla vypustit z \u00fast. Ty […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":47318,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-47554","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47554","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=47554"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47554\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/47318"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=47554"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=47554"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=47554"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}