{"id":47811,"date":"2024-04-08T22:57:54","date_gmt":"2024-04-08T20:57:54","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47811"},"modified":"2024-04-08T23:54:01","modified_gmt":"2024-04-08T21:54:01","slug":"cteni-na-jaro-villette-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=47811","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA JARO \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

KAPITOLA 25: STA\u0158\u00cd A NOV\u00cd ZN\u00c1M\u00cd

Pan\u00ed Walravensov\u00e1 byla kdysi bohat\u00e1, velmi bohat\u00e1; a t\u0159eba\u017ee
te\u010f nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 pen\u00edze, mohla jednoho dne zase zbohatnout.

V Basse Terre na Guadaloupe j\u00ed pat\u0159il velk\u00fd statek, kter\u00fd dostala jako v\u011bno p\u0159i sv\u00e9 svatb\u011b p\u0159ed \u0161edes\u00e1ti lety; od \u00fapadku jej\u00edho mu\u017ee byl tento majetek pod nucenou spr\u00e1vou, ale te\u010f by u\u017e m\u011bl b\u00fdt bez dluh\u016f a p\u0159i pe\u010dliv\u00e9 spr\u00e1v\u011b se mohl st\u00e1t v n\u011bkolika letech velice v\u00fdnosn\u00fdm.

Madame Beckov\u00e1 i kn\u011bz m\u011bli ka\u017ed\u00fd sv\u00e9 d\u016fvody, aby sta\u0159ena z\u00edskala zp\u011bt sv\u00e9 jm\u011bn\u00ed. Z\u00e1jem p\u00e1tera Silase byl p\u0159edev\u0161\u00edm n\u00e1bo\u017eensk\u00fd, \u0161lo mu o prosp\u011bch c\u00edrkve, jej\u00ed\u017e oddanou dcerou pan\u00ed Walravensov\u00e1 byla. Madame Beckov\u00e1 byla vzd\u00e1lenou p\u0159\u00edbuznou t\u00e9to star\u00e9 hrbat\u00e9 \u017eeny, kter\u00e1 vlastn\u00ed rodinu nem\u011bla; p\u0159es v\u0161echno jej\u00ed hrub\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed se nikdy nep\u0159estala uch\u00e1zet o sta\u0159eninu p\u0159\u00edze\u0148 - jej\u00ed mate\u0159sk\u00e1 vypo\u010d\u00edtavost m\u011bla dob\u0159e promy\u0161len\u00e9 rozli\u010dn\u00e9 mo\u017enosti, jak z\u00edskat d\u011bdictv\u00ed.

Ale vzd\u00e1lenost byla velk\u00e1 a podneb\u00ed nebezpe\u010dn\u00e9. Vhodn\u00fd a poctiv\u00fd spr\u00e1vce v\u0161ak mus\u00ed b\u00fdt i \u010dlov\u011bk oddan\u00fd. A p\u0159esn\u011b takov\u00fd \u010dlov\u011bk slou\u017eil pan\u00ed Walravensov\u00e9 u\u017e dvacet let, kdy\u017e mu nap\u0159ed zni\u010dila \u017eivot a pak z n\u011bho \u017ed\u00edmala jako cizopasn\u00e1 houba; takov\u00e9ho mu\u017ee p\u00e1ter Silas vychoval, u\u010dil a p\u0159ipoutal k sob\u011b pouty vd\u011b\u010dnosti, zvyku a v\u00edry. Takov\u00e9ho mu\u017ee znala i madame Beckov\u00e1 a mohla na n\u011bho i do jist\u00e9 m\u00edry p\u016fsobit.
 
 \u201eM\u016fj \u017e\u00e1k,\u201c vyslovil se otec Silas, \u201enesm\u00ed z\u016fstat v Evrop\u011b; hroz\u00ed mu nebezpe\u010d\u00ed, \u017ee odpadne od v\u00edry, proto\u017ee se zapletl s kac\u00ed\u0159kou.\u201c Tak\u00e9 madame Beckov\u00e1 k tomu m\u011bla sv\u00e9 p\u0159ipom\u00ednky. \u010ceho nemohla dos\u00e1hnout sama, necht\u011bla dop\u0159\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 - i kdyby to monsieura Emanuela m\u011blo st\u00e1t \u017eivot. Spojen\u00e9mu n\u00e1poru t\u00e9to trojky, kter\u00e1 s d\u016fv\u011brou vkl\u00e1dala sv\u00e9 z\u00e1jmy do jeho rukou, nemohl ov\u0161em monsieur Emanuel odolat. Jak p\u0159itom s\u00e1m trp\u011bl, s jakou vnit\u0159n\u00ed nechut\u00ed opou\u0161t\u011bl Evropu, jak\u00e9 m\u011bl pl\u00e1ny do budoucna, na to se ho nikdo neptal. V\u017edy\u0165 ani j\u00e1 sama je neznala.

Te\u010f u\u017e ode\u0161el a nedal o sob\u011b v\u011bd\u011bt. Se sklon\u011bnou hlavou a s \u010delem op\u0159en\u00fdm o ruce jsem sed\u011bla pod stromy, zakryta hust\u00fdm k\u0159ov\u00edm. Byla jsem tak bl\u00edzko, \u017ee jsem
mohla poslouchat rozhovory sv\u00fdch soused\u016f, ale mluvili o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, jenom ne o Antigui (jeho lodi) a jej\u00edm cestuj\u00edc\u00edm. Ani starou pan\u00ed Walravensovou tyto povrchn\u00ed \u0159e\u010di nezaj\u00edmaly; bylo vid\u011bt \u017ee je neklidn\u00e1, rozhl\u00ed\u017eela se na v\u0161echny strany, jako by n\u011bkoho \u010dekala

 \u201eKde jsou? Pro\u010d nejdou?\u201c zahu\u010dela n\u011bkolikr\u00e1t, ale nikdo si jej\u00ed ot\u00e1zky z\u0159ejm\u011b nev\u0161iml. Ozvala se proto kr\u00e1tce a hlasit\u011b, aby si \u017e\u00e1dala odpov\u011b\u010f, a po jej\u00edch slovech jsem strnula. \u201eKde je Justina Marie?\u201c zeptala se.

\u201eU\u017e jde,\u201c odpov\u011bd\u011bl j\u00ed kdosi. \u201eJe u kiosku; hned tu bude.\u201c

Po t\u00e9to ot\u00e1zce a odpov\u011bdi se zm\u011bnil p\u0159edm\u011bt jejich pov\u00edd\u00e1n\u00ed.

Padaly r\u016fzn\u00e9 nar\u00e1\u017eky a pozn\u00e1mky, vztahuj\u00edc\u00ed se na nejmenovan\u00e9 osoby a okolnosti bl\u00ed\u017e neur\u010den\u00e9, tak\u017ee a\u0165 jsem poslouchala sebepozorn\u011bji, neum\u011bla jsem si z toho vybrat nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee se tu n\u011bco p\u0159ipravuje a \u017ee se to t\u00fdk\u00e1 on\u00e9 Justiny Marie, a\u0165 u\u017e je mrtv\u00e1, nebo \u017eiv\u00e1. Mluvilo se o man\u017eelstv\u00ed, o jm\u011bn\u00ed, nebylo mi v\u0161ak jasn\u00e9, zda \u017eenichem m\u00e1 b\u00fdt Victor Kint nebo Josef Emanuel (oba byli je\u0161t\u011b svobodn\u00ed); chv\u00edli jsem m\u011bla dojem, \u017ee se nar\u00e1\u017eky a \u017eerty sypou na mlad\u00e9ho plavovlaseho cizince, kter\u00e9mu \u0159\u00edkali Heinrich Muhler.

\u201dTady je m\u00e1me!\u201c zvolal n\u00e1hle jeden z p\u00e1n\u016f. Justina Marie u\u017e byla pro mne zvl\u00e1\u0161tn\u00ed postava. Vzpomn\u011bla jsem si na smutn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh ne\u0161\u0165astn\u00e9 l\u00e1sky; v mysli se mi vyno\u0159ilo i vid\u011bn\u00ed v komo\u0159e a zjeven\u00ed v aleji. Byla jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee nyn\u00ed se v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed a dojde k odhalen\u00ed.

Kruh se otev\u0159el, aby do n\u011bho mohla spole\u010dnost vpustit nov\u00e9ho v\u00edtan\u00e9ho \u010dlena. Kolem pr\u00e1v\u011b nesli pochode\u0148, jej\u00ed\u017e z\u00e1\u0159e pom\u00e1hala bled\u00e9mu m\u011bs\u00edci osv\u011btlit bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se rozuzlen\u00ed. Dlouh\u00fd dychtiv\u00fd plamenn\u00fd jazyk se t\u00e9m\u011b\u0159 otv\u00edr\u00e1 o tv\u00e1\u0159 o\u010dek\u00e1van\u00e9 - m\u00e1m ji p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima!

P\u0159ede mnou nestoj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd duch, ale docela oby\u010dejn\u00e9 d\u011bv\u010de z Villette. (Slovo \u201eoby\u010dejn\u00e9\u201c je \u0161patn\u011b volen\u00e9, proto\u017ee ona nen\u00ed pr\u00e1v\u011b oby\u010dejn\u00e1.) Jist\u011b teprv ned\u00e1vno vy\u0161la z penzion\u00e1tu. Je velmi p\u016fvabn\u00e1 kr\u00e1sou, jak\u00e1 je v t\u00e9to zemi domovem: dob\u0159e \u017eiven\u00e1, obl\u00e9 tvary, p\u011bkn\u00e9 o\u010di, hust\u00e9 vlasy. A je opravdu vkusn\u011b oble\u010den\u00e1. Nep\u0159i\u0161la sama; spolu s n\u00ed p\u0159i\u0161ly t\u0159i dal\u0161\u00ed osoby - dv\u011b z nich jsou u\u017e star\u0161\u00ed, oslovuje je \u201estr\u00fd\u010dku\u201c a \u201eteti\u010dko\u201c. Tato Justina Marie se sm\u011bje, vesele pov\u00edd\u00e1, je to bujn\u00e1 kvetouc\u00ed kr\u00e1ska. To ov\u0161em nen\u00ed m\u00e1 jepti\u0161ka, m\u00e1 dlouh\u00e1 \u010dern\u00e1 postava z podkrov\u00ed a zahrady.

M\u016fj zrak zabloudil a\u017e nyn\u00ed k t\u0159et\u00edmu \u010dlenu p\u0159\u00edchoz\u00ed skupinky.
Pevn\u011b jsem sepjala ruce a hluboko zadr\u017eela dech. Zadr\u017eela jsem v\u00fdk\u0159ik, ani jsem se nepohnula; ale v\u011bd\u011bla jsem, kdo je p\u0159ede mnou.

Tvrdilo se, \u017ee pluje na Antigui. Ale Antigua je pry\u010d a Paul Emanuel je zde.

Obrovsk\u00e1 t\u00edha mi spadla ze srdce. Ale zaru\u010duje mi tato skute\u010dnost radost?
To je\u0161t\u011b nev\u00edm.

Kdo je v\u016fbec to mlad\u00e9 d\u011bv\u010de, tato Justina Marie? Trochu ji
zn\u00e1m, chod\u00edv\u00e1 do Rue Fossette k madame Beckov\u00e9 na jej\u00ed ned\u011bln\u00ed
spole\u010densk\u00e9 besedy. Je p\u0159\u00edbuznou Beckov\u00fdch i Walravensov\u00fdch;
sv\u00e9 k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no dostala po jepti\u0161ce, sv\u00e9 tet\u011b; jej\u00ed p\u0159\u00edjmen\u00ed je Saveurov\u00e1; bohat\u00e1 d\u011bdi\u010dka, sirotek, a monsieur Emanuel je jej\u00edm poru\u010dn\u00edkem, a snad dokonce i kmotrem. Rodinn\u00fd klan si p\u0159eje, aby se tato d\u011bdi\u010dka provdala za n\u011bkoho z t\u00e9to spole\u010dnosti. Ale za koho? To je hlavn\u00ed ot\u00e1zka: za koho?

Te\u010f jsem d\u011bkovala ruce, kter\u00e1 nam\u00edchala m\u016fj sladk\u00fd n\u00e1poj
tak, \u017ee se mi postel a d\u016fm staly nesnesiteln\u00fdmi. Po cel\u00fd \u017eivot jsem
se v\u017edycky sna\u017eila proniknout k pravd\u011b a skute\u010dnosti, pod\u00edvat se j\u00ed
tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Poznat i tu nejhor\u0161\u00ed pravdu znamen\u00e1 vz\u00edt strachu jeho
moc.

Spole\u010dnost se nyn\u00ed rozveselila. P\u00e1ni donesli z kiosku ob\u010derstven\u00ed a uvelebili se na tr\u00e1vn\u00edku pod stromy. Pop\u00edjeli na zdrav\u00ed a na l\u00e1sku, sm\u00e1li se a \u017eertovali, \u0161k\u00e1dlili i monsieura Emanuela. Brzy jsem vyrozum\u011bla, \u017ee se jeho cesta do\u010dasn\u011b odd\u00e1lila, a to z jeho v\u016fle, bez v\u011bdom\u00ed jeho p\u0159\u00e1tel. Nechal Antiguu odplout a zamluvil si m\u00edsto na jin\u00e9 lodi o dva t\u00fddny pozd\u011bji.

 Dor\u00e1\u017eeli na n\u011bho, aby jim prozradil, pro\u010d se rozhodl je\u0161t\u011b z\u016fstat, ale on jim jen neur\u010dit\u011b odpov\u011bd\u011bl, \u017ee si chce d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku jednu men\u0161\u00ed obchodn\u00ed z\u00e1le\u017eitost, kter\u00e1 mu le\u017e\u00ed na srdci. A p\u0159ece tu byl n\u011bkdo, kdo se z\u0159ejm\u011b t\u011b\u0161il jeho \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e; vym\u011bnil si toti\u017e v\u00fdznamn\u00fd pohled s Justinou Mari\u00ed a prohodil:

\u201eJustinka mi pom\u016f\u017ee - n'est-ce pas? Nen\u00ed-li pravda?\u201c

\u201eJist\u011b, mon parrain - kmot\u0159e,\u201c nenechala na sebe odpov\u011b\u010f \u010dekat.

\u201eR\u00e1da pro v\u00e1s ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co budete cht\u00edt.\u201c

\u201eA tento \u201eparrain\u201c ji vzal za ruku a pozvedl k sv\u00fdm vd\u011b\u010dn\u00fdm rt\u016fm. Vid\u011bla jsem, jak se p\u0159i tomto projevu mal\u00fd sv\u011btlovlas\u00fd Teuton Heinrich Muhler neklidn\u011b pohnul, jako by to nevid\u011bl r\u00e1d.

Monsieur Emanuel byl velice rozja\u0159en\u00fd. Zd\u00e1lo se, jako by ho nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed zm\u011bny v\u016fbec netr\u00e1pily. Byl du\u0161\u00ed cel\u00e9 spole\u010dnosti, odhodlan\u00fd ud\u00e1vat t\u00f3n p\u0159i z\u00e1bav\u011b stejn\u011b jako jindy p\u0159i pr\u00e1ci. Ale ach! vid\u011bla jsem, komu se nejv\u00edc v\u011bnoval, koho pe\u010dliv\u011b balil proti no\u010dn\u00edmu chladu, o koho se staral, koho pozoroval a chr\u00e1nil jako oko
v hlav\u011b.

\u017derty a nar\u00e1\u017eky nep\u0159estaly poletovat, a j\u00e1 jsem se taky je\u0161t\u011b
dov\u011bd\u011bla, \u017ee zat\u00edmco bude monsieur Paul pry\u010d a bude pracovat pro
jin\u00e9, budou vd\u011b\u010dn\u011b st\u0159e\u017eit poklad, kter\u00fd zanech\u00e1 v Evrop\u011b.

Kdy\u017e jim p\u0159inese z americk\u00fdch ostrov\u016f bohatstv\u00ed, dostane na opl\u00e1tku mladou nev\u011bstu s velk\u00fdm d\u011bdictv\u00edm.

Tak to jist\u00e9 je. Odhalila jsem pravdu, p\u0159edtucha m\u011b nezklamala.
Nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e sebrat znovunabytou svobodu,
j\u00edt p\u011bkn\u011b dom\u016f do postele a uva\u017eovat, co s n\u00ed. Hra ov\u0161em nebyla
\u00fapln\u011b dohran\u00e1. Mohla jsem \u010dekat na posledn\u00ed d\u011bjstv\u00ed a d\u00e1l pozorovat sc\u00e9nu odehr\u00e1vaj\u00edc\u00ed se pod stromy. Ale j\u00e1 jsem se u\u017e necht\u011bla d\u00edvat. Mysl\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jsem nepoznala skute\u010dnou \u017e\u00e1rlivost.

Obr\u00e1tila jsem se z\u00e1dy k vesel\u00e9 spole\u010dnosti ve st\u00ednu strom\u016f.

Bylo u\u017e d\u00e1vno po p\u016flnoci; i koncert u\u017e skon\u010dil a z\u00e1stupy \u0159\u00eddly. Sp\u011bchala jsem s odlivem. Pro\u0161la jsem je\u0161t\u011b st\u00e1le osv\u011btlen\u00fdm horn\u00edm m\u011bstem a posp\u00edchala temn\u00fdmi ulicemi k Rue Fossette, abych se dostala do sv\u00e9 lo\u017enice, ne\u017e se dom\u016f vr\u00e1t\u00ed madame Beckov\u00e1.

M\u00e1m p\u0159ed sebou posledn\u00ed ulici, a pr\u00e1v\u011b kdy\u017e do n\u00ed vch\u00e1z\u00edm,
p\u0159eru\u0161\u00ed hlubok\u00fd klid t\u00e9to \u010d\u00e1sti m\u011bsta rachot ko\u010d\u00e1ru. Po dla\u017eb\u011b se
rozleh\u00e1 jeho hrkot a j\u00e1 se opatrn\u011b dr\u017e\u00edm na chodn\u00edku. Jak\u00fdsi ko\u010d\u00e1r
p\u0159ejel kolem mne; vid\u00edm, jak z jeho okna zavl\u00e1lo cosi b\u00edl\u00e9ho - n\u011bjak\u00e1 ruka mi zam\u00e1vala kapesn\u00edkem. D\u00e1v\u00e1 mi n\u011bkdo znamen\u00ed? Kdo m\u011b to jen mohl poznat? To nemohl b\u00fdt ko\u010d\u00e1r pana de Bassompierre ani pan\u00ed Brettonov\u00e9.

Kdy\u017e jsem do\u0161la k penzion\u00e1tu, bylo u\u017e v\u0161ude zase ticho, fiakr
s madame Beckovou a Desir\u00e9e se dosud neobjevil. Nechala jsem
hlavn\u00ed dve\u0159e jen p\u0159iv\u0159en\u00e9 a b\u00e1la jsem se, jestli je tak zase najdu.

V\u00edtr nebo jin\u00e1 n\u00e1hoda je mezit\u00edm mohl p\u0159ibouchnout a z\u00e1vora
mohla zapadnout, potom bych se marn\u011b sna\u017eila dob\u00fdt se dovnit\u0159;
m\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed by skon\u010dilo katastrofou. Lehce jsem zatla\u010dila do
t\u011b\u017ek\u00e9ho k\u0159\u00eddla - a ono se otev\u0159elo!

Vstoupila jsem se zatajen\u00fdm dechem, ti\u0161e jsem za sebou zav\u0159ela, st\u00e1hla si st\u0159ev\u00edce, vy\u0161la po schodech nahoru, vklouzla do lo\u017enice a zam\u00ed\u0159ila k sv\u00e9mu l\u016f\u017eku.
Do\u0161la jsem a\u017e k n\u011bmu, a je\u0161t\u011b jednou jsem si voln\u011b vydechla.

Ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem m\u00e1lem vyk\u0159ikla - na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1lem!

V lo\u017enici stejn\u011b jako v cel\u00e9m dom\u011b panovalo hrobov\u00e9 ticho.
Na devaten\u00e1cti postel\u00edch le\u017eelo devaten\u00e1ct t\u011bl. Na m\u00e9 dvac\u00e1t\u00e9 nem\u011blo le\u017eet nic. Ale co to tedy vid\u00edm mezi zpola sta\u017een\u00fdmi z\u00e1clonami? 

Vet\u0159ela se mi tam n\u011bjak\u00e1 podivn\u00e1 temn\u00e1 postava, le\u017e\u00edc\u00ed na z\u00e1dech.
Hlava se mi zato\u010dila, nebo\u0165 p\u0159i slab\u00e9m sv\u011btle no\u010dn\u00ed lampy
jsem spat\u0159ila le\u017eet na sv\u00e9 posteli onen star\u00fd p\u0159\u00edzrak - JEPTI\u0160KU!

V\u00fdk\u0159ik by m\u011b v tu chv\u00edli mohl zni\u010dit. A\u0165 u\u017e to bylo cokoli, nemohla jsem si dovolit ani zd\u011b\u0161en\u00ed, ani v\u00fdk\u0159ik, ani mdloby. 

R\u00e1zem jsem bez hlesu p\u0159isko\u010dila k stra\u0161ideln\u00e9mu l\u016f\u017eku; nic se na n\u011bm nepohnulo; to jenom j\u00e1 jsem se h\u00fdbala, jenom ve mn\u011b byl pohyb, \u017eivot, skute\u010dnost a s\u00edla! Vrhla jsem se na ni - na tu m\u016fru! Zdvihla jsem ji - tu p\u0159\u00ed\u0161eru, a zat\u0159\u00e1sla s n\u00ed, a\u017e se cel\u00e1 ta z\u00e1hada rozsypala: rozpadla se na hadry a kousky - a j\u00e1 po nich dupala.

Z jepti\u0161ky se vyklubal velk\u00fd podhlavn\u00edk, oble\u010den\u00fd do opravdov\u00e9ho \u0159eholn\u00edho roucha a obratn\u011b zast\u0159en\u00fd b\u00edl\u00fdm z\u00e1vojem. \u010c\u00ed ruka to sem nastr\u010dila, kdo si vymyslel ten kousek? 

Na p\u00e1sce okolo hlavy byl p\u0159ipevn\u011bn prou\u017eek pap\u00edru; tu\u017ekou na n\u011bm byla naps\u00e1na tato v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00e1 slova: Jepti\u0161ka z p\u016fdy odkazuje Lucy Snowov\u00e9 sv\u00e9 \u0161aty. V Rue Fossette se u\u017e neuk\u00e1\u017ee.

Necht\u011blo se mi l\u00e1mat hlavu lu\u0161t\u011bn\u00edm h\u00e1danky, kdo m\u011b to tak
vystra\u0161il, sv\u00e1zala jsem \u0161aty, z\u00e1voj i p\u00e1sku dohromady, polo\u017eila je
pod pol\u0161t\u00e1\u0159, a kdy\u017e jsem si lehla, poslouchala jsem, dokud jsem nezaslechla hr\u010det kola fiakru, v n\u011bm\u017e se madame vracela dom\u016f. Teprve pak jsem se obr\u00e1tila, a \u00fanavou z n\u011bkolika probd\u011bl\u00fdch noc\u00ed jsem tvrd\u011b usnula.

Druh\u00fd den po t\u00e9to pam\u011btihodn\u00e9 letn\u00ed noci zavl\u00e1dlo dopoledne vzru\u0161en\u00ed: p\u0159i rann\u00edch modlitb\u00e1ch z\u016fstalo v prvn\u00ed \u0159ad\u011b mezi chovankami jedno m\u00edsto pr\u00e1zdn\u00e9. Kdy\u017e se pod\u00e1vala sn\u00eddan\u011b, zbyl jeden \u0161\u00e1lek netknut\u00fd. Kdy\u017e slu\u017eka stlala postele, na\u0161la v jedn\u00e9 podhlavn\u00edk polo\u017een\u00fd na d\u00e9lku, oble\u010den\u00fd do \u010depce a no\u010dn\u00edho kab\u00e1tku;
a kdy\u017e pak p\u0159i\u0161la u\u010ditelka hudby, s n\u00ed\u017e m\u011bla m\u00edt Ginevra Fanshawov\u00e1 svou obvyklou hodinu, jej\u00ed nad\u011bjn\u00e1 \u017ea\u010dka se v\u016fbec neuk\u00e1zala!

K\u0159\u00ed\u017eem kr\u00e1\u017eem prohledali cel\u00fd d\u016fm, ale v\u0161echno marn\u011b. Sle\u010dnu Fanshawovou pohltila uplynul\u00e1 noc.

Je\u0161t\u011b nikdy jsem nevid\u011bla madame Beckovou tak zd\u011b\u0161enou a bledou. Byla zasa\u017eena na nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b, proto\u017ee byly ohro\u017eeny jej\u00ed z\u00e1jmy. Ale jak se ta nep\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u011bc mohla st\u00e1t? \u017d\u00e1dn\u00e9 okno nena\u0161li otev\u0159en\u00e9 ani rozbit\u00e9, v\u0161echny dve\u0159e byly bezpe\u010dn\u011b zav\u0159en\u00e9. Jakou d\u00edrou tedy odl\u00e9tla? O tomto bodu se nedostalo \u0159editelce
p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed do dne\u0161n\u00edho dne. 

Jedin\u00e1 osoba, kter\u00e1 je mohla podat, byla Lucy Snowov\u00e1, nebo\u0165 ta ov\u0161em nezapomn\u011bla na
jist\u00e9 hlavn\u00ed dve\u0159e, jen lehce p\u0159iv\u0159en\u00e9 a nezamknut\u00e9, aby ona sama mohla snadn\u011bji uskute\u010dnit ur\u010dit\u00fd podnik. Vzpomn\u011bla jsem si znovu na hrkot ko\u010d\u00e1ru a na vlaj\u00edc\u00ed \u0161\u00e1tek.

Sd\u011blila jsem nakonec madame Beckov\u00e9 sv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee tu
\u0161lo o \u00fanos; a \u0159ekla jsem i nar\u00e1\u017eku na to, \u017ee se o Ginevru uch\u00e1zel
monsieur de Hamal. Madame nezbylo ne\u017e se obr\u00e1tit na pan\u00ed Cholmondeleyovou a pana de Bassompierre. V hotelu Cr\u00e9cy v\u0161ak u\u017e v\u011bd\u011bli, co se stalo. Ginevra toti\u017e napsala - trochu neur\u010dit\u011b - sv\u00e9 sest\u0159enici Paulin\u011b, \u017ee m\u00e1 pl\u00e1n tajn\u011b se vd\u00e1t, a tak\u00e9 od rodiny de Hamal p\u0159i\u0161ly zpr\u00e1vy, co se stalo. Pan de Bassompierre byl uprchl\u00edk\u016fm na stop\u011b, ale dostihl je, a\u017e kdy\u017e bylo pozd\u011b.

V tomto t\u00fddnu mi p\u0159i\u0161el po\u0161tou dopis. Uvedu ho tu cel\u00fd, proto\u017ee
obsahuje vysv\u011btlen\u00ed, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se nejedn\u00e9 v\u011bci:

Mil\u00fd star\u00fd Timone,
jak vid\u00edte, jsem pry\u010d - ul\u00edtla jsem jak vyst\u0159elen\u00e1 kulka. Alfr\u00e9d a j\u00e1 jsme se takhle cht\u011bli vz\u00edt skoro od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku; nikdy jsme nem\u011bli v \u00famyslu m\u00edt oby\u010dejnou nudnou svatbu jako ostatn\u00ed lid\u00e9. 
A p\u0159edstavte si: Alfr\u00e9d, kter\u00fd V\u00e1m \u0159\u00edkal \u201edrak\u201c, V\u00e1s za t\u011bch n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f tak dob\u0159e poznal, \u017ee se mu za\u010d\u00edn\u00e1te l\u00edbit. Douf\u00e1, \u017ee se V\u00e1m po n\u011bm nebude st\u00fdskat, a pros\u00ed, abyste mu odpustila, pokud V\u00e1m n\u011bkdy zp\u016fsobil n\u011bjak\u00e9 men\u0161\u00ed nep\u0159\u00edjemnosti. 
Ob\u00e1v\u00e1 se, \u017ee V\u00e1s trochu znepokojil, kdy\u017e V\u00e1s jednou p\u0159ekvapil na p\u016fd\u011b, kdy\u017e jste byla z\u0159ejm\u011b velmi zaujat\u00e1 \u010dten\u00edm n\u011bjak\u00e9ho dopisu. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee jste ho zase na opl\u00e1tku vystra\u0161ila podruh\u00e9 Vy, kdy\u017e jste vrazila do podkrov\u00ed pro n\u011bjak\u00e9 \u0161aty \u010di \u0161\u00e1l pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy si zapaloval doutn\u00edk.

Asi u\u017e ch\u00e1pete, \u017ee pan hrab\u011b de Hamal byl onou jepti\u0161kou, kterou
jste vid\u011bla v podkrov\u00ed, a \u017ee tam p\u0159i\u0161el, aby se setkal s Va\u0161\u00ed pon\u00ed\u017eenou
slu\u017eebnic\u00ed. Dob\u00fdt \u00fatokem n\u00e1\u0161 penzion\u00e1t bylo pro mu\u017ee jeho t\u011blesn\u00fdch
i du\u0161evn\u00edch vlastnost\u00ed hra\u010dkou. V\u00edte p\u0159ece, \u017ee m\u00e1 voln\u00fd p\u0159\u00edstup do Athenea; odtamtud se p\u0159es ze\u010f dost\u00e1val do na\u0161\u00ed zahrady a prvn\u00ed t\u0159\u00eddou do domu. Byla to cesta dost krkolomn\u00e1, ale pom\u011brn\u011b bezpe\u010dn\u00e1;
jen jednou ve\u010der spadl ze stromu, po n\u011bm\u017e se spou\u0161t\u011bl ze zdi do Va\u0161\u00ed aleje, zlomil n\u011bkolik v\u011btv\u00ed a m\u00e1lem si zlomil i vaz, a ke v\u0161emu se je\u0161t\u011b hrozn\u011b polekal, proto\u017ee ho m\u00e1lem chytli dva lid\u00e9 - pravd\u011bpodobn\u011b madame Beckov\u00e1 a monsieur Emanuel, kte\u0159\u00ed se proch\u00e1zeli po zahrad\u011b. 
Nem\u00edt na sob\u011b ty kl\u00e1\u0161tern\u00ed \u010dern\u00e9 \u0161aty a b\u00edl\u00fd z\u00e1voj, asi byste ho p\u0159istihli v\u00edckr\u00e1t. Vy nebo ten jezuitsk\u00fd tygr, monsieur Emanuel. 
Alfr\u00e9d obdivuje Va\u0161\u00ed odvahu, j\u00e1 sp\u00ed\u0161 Va\u0161i ml\u010denlivost. Jak jen jste mohla sn\u00e1\u0161et n\u00e1v\u0161t\u011bvy takov\u00e9ho hrozn\u00e9ho stra\u0161idla, a p\u0159itom ani nevyk\u0159iknout, nikomu nic nepov\u011bd\u011bt, nevzbou\u0159it cel\u00fd d\u016fm!

A jak se V\u00e1m l\u00edbila jepti\u0161ka ve Va\u0161\u00ed posteli? J\u00e1 bych asi ze\u0161\u00edlela,
ale Vy m\u00e1te ohromn\u00e9 nervy! Zd\u00e1 se, \u017ee nejste schopna c\u00edtit bolest, ani
strach a z\u00e1rmutek. Jste opravdov\u00fd star\u00fd Diogenes.

Douf\u00e1m, mil\u00e1 Lucy, \u017ee se moc nehn\u011bv\u00e1te, \u017ee jsem V\u00e1m takhle
p\u0159i m\u011bs\u00ed\u010dku ufrnkla a vdala se. Str\u00fdc Bassompierre se nap\u0159ed stra\u0161n\u011b
zlobil; vyhro\u017eoval, \u017ee bude Alfr\u00e9da st\u00edhat pro \u00fanos nezletil\u00e9; musela
jsem p\u0159ed n\u00edm zahr\u00e1t men\u0161\u00ed dramatick\u00fd v\u00fdstup, ale te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu dokonce i doufat, \u017ee mi d\u00e1 slu\u0161n\u00e9 v\u011bno, proto\u017ee m\u016fj drah\u00fd Alfr\u00e9d krom\u011b sv\u00e9ho \u0161lechtick\u00e9ho titulu a platu nem\u00e1 v\u016fbec nic. 
Je od n\u011bho velmi nep\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee podmi\u0148uje v\u00fdplatu v\u011bna Alfr\u00e9dov\u00fdm p\u00edsemn\u00fdm slibem, \u017ee se u\u017e nikdy nedotkne karet ani kostek.

A co \u0159\u00edk\u00e1te tomu, s jak\u00fdm d\u016fmyslem p\u0159ipravil m\u016fj and\u011bl n\u00e1\u0161 \u00fat\u011bk? Jak \u0161ikovn\u011b si vybral pr\u00e1v\u011b noc, kdy p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee madame nebude doma. A Vy jste byla s n\u00ed, vi\u010fte? Ale pro\u010d jste se vracela dom\u016f sama a p\u011b\u0161ky? 
Ur\u010dit\u011b jste to byla Vy, koho jsme potkali v \u00fazk\u00e9 star\u00e9 uli\u010dce Rue St. Jean. Vid\u011bla jste m\u011b, kdy\u017e jsem V\u00e1m z ko\u010d\u00e1ru m\u00e1vala kapesn\u00edkem?
Adieu! Dos\u00e1hla jsem vrcholu sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed a v\u011b\u0159te mi, m\u016fj mil\u00fd mrzut\u00fd cyniku, \u017ee se t\u011b\u0161\u00edm nejlep\u0161\u00edmu zdrav\u00ed a jsem v nejlep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b,

Va\u0161e Ginevra Laura de Hamal, rozen\u00e1 Fanshawov\u00e1
P. S. P\u0159edstavte si, \u017ee jsem te\u010f hrab\u011bnka. To je ohromn\u00e9! To zn\u00ed jinak
ne\u017e pan\u00ed Johna Brettona, \u017ee!

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)

-<\/pre>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
autor: Charlotte Bront\u00eb KAPITOLA 25: STA\u0158\u00cd A NOV\u00cd ZN\u00c1M\u00cdPan\u00ed Walravensov\u00e1 byla kdysi bohat\u00e1, velmi bohat\u00e1; a t\u0159eba\u017eete\u010f nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 pen\u00edze, mohla jednoho dne zase zbohatnout.V Basse […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":47817,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-47811","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47811","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=47811"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/47811\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/47817"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=47811"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=47811"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=47811"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}