autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
<\/a> KAPITOLA 2.<\/p>\n\n\n\n V\u010derej\u0161\u00ed odpoledne bylo mlhav\u00e9 a chladn\u00e9. M\u011bl jsem sto chut\u00ed prosed\u011bt jej u ohn\u011b ve sv\u00e9m pokoji, m\u00edsto abych se brodil v\u0159esovisky a ba\u017einami k V\u011btrn\u00e9 h\u016frce. Jen\u017ee po ob\u011bd\u011b – ob\u011bdv\u00e1 se tu mezi dvan\u00e1ctou a jednou a moje hospodyn\u011b, roz\u0161afn\u00e1 pan\u00ed, kterou jsem p\u0159evzal spolu se za\u0159\u00edzen\u00edm, nedovede \u010di nechce rozum\u011bt p\u0159\u00e1n\u00ed, aby se mi hlavn\u00ed j\u00eddlo pod\u00e1valo v p\u011bt – tedy po ob\u011bd\u011b, kdy\u017e jsem se s t\u00edmto leno\u0161n\u00fdm \u00famyslem odebral nahoru a vkro\u010dil do pokoje, na\u0161el jsem tam slu\u017eebnou uprost\u0159ed mra\u010dna zv\u00ed\u0159en\u00e9ho prachu.<\/p>\n\n\n\n Kle\u010dela u krbu mezi smet\u00e1ky a kbel\u00edky a sypala do plamen\u016f popel, aby je uhasila. Tohle m\u011b ov\u0161em vyhnalo. Vzal jsem klobouk a po \u010dty\u0159ech m\u00edl\u00edch pochodu jsem dorazil k Heathcliffov\u011b zahrad\u011b pr\u00e1v\u011b v\u010das, abych se \u0161el schovat p\u0159ed prvn\u00edmi prachov\u00fdmi vlo\u010dkami v\u00e1nice.<\/p>\n\n\n\n Tady na nechr\u00e1n\u011bn\u00e9m kopci byla zem\u011b ztvrdl\u00e1 holomrazem a na studen\u00e9m v\u011btru mi k\u0159ehly nohy i ruce. Nedok\u00e1zal jsem ani otev\u0159\u00edt z\u00e1voru u vr\u00e1tek, a tak jsem p\u0159esko\u010dil plot a b\u011b\u017eel k domu po dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m chodn\u00ed\u010dku, lemovan\u00e9m rozlezl\u00fdmi angre\u0161tov\u00fdmi ke\u0159i. U vchodu jsem v\u0161ak klepal marn\u011b, a\u017e m\u011b z toho brn\u011bly klouby a psi se roz\u0161t\u011bkali.<\/p>\n\n\n\n „B\u00eddn\u00e1 \u010del\u00e1dko!\u201c sp\u00edlal jsem v duchu. „Za takovou sprostou nehostinnost by v\u00e1m pat\u0159ilo, abyste u\u017e v\u00edckr\u00e1t neuz\u0159eli lidskou tv\u00e1\u0159! J\u00e1 bych aspo\u0148 ve dne nezamykal! Vlezte mi na z\u00e1da! – V\u0161ak j\u00e1 se tam dostanu, uvid\u00edte!“<\/p>\n\n\n\n V tomto odhodl\u00e1n\u00ed jsem vzal za kliku a prudce j\u00ed zalomcoval. Kulat\u00fdm ok\u00e9nkem u stodoly vykoukl Josef\u016fv kysel\u00fd obli\u010dej.<\/p>\n\n\n\n „Co byste r\u00e1d?“ zahul\u00e1kal. „P\u00e1n je vzadu v ov\u010dinci. Jd\u011bte okolo, jestli s n\u00edm chcete mluvit!“<\/p>\n\n\n\n !Nem\u016f\u017ee mi nikdo z domu otev\u0159\u00edt?“ k\u0159i\u010del jsem.<\/p>\n\n\n\n „Tam nikdo nen\u00ed jen milostpan\u00ed, a ta v\u00e1m neotev\u0159e, i kdybyste d\u011blal krav\u00e1l do ve\u010dera.“<\/p>\n\n\n\n „A pro\u010d? Tak j\u00ed p\u0159ece oznamte, kdo p\u0159i\u0161el. No, Josefe!“<\/p>\n\n\n\n „To tak! J\u00e1 si kv\u016fli v\u00e1m prsty p\u00e1lit nebudu,“ houkla hlava a zmizela.<\/p>\n\n\n\n Sn\u00edh u\u017e hust\u011b fi\u010del. Chytil jsem za kliku a zkusil znovu zalomcovat, ale tu se za mnou na dvo\u0159e objevil mlad\u00edk bez kab\u00e1tu, s vidlemi p\u0159es rameno. Zavolal na mne, abych \u0161el s n\u00edm. Pro\u0161li jsme pr\u00e1delnou, pak dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm dvorkem, kde bylo skladi\u0161t\u011b uhl\u00ed, pumpa a holubn\u00edk, a\u017e jsme posl\u00e9ze vkro\u010dili do t\u00e9\u017ee rozlehl\u00e9, p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9, tepl\u00e9 jizby, kam jsem byl uveden ji\u017e d\u0159\u00edve. Rozko\u0161n\u011b \u017ehnula z\u00e1\u0159\u00ed ohn\u011b ze sm\u011bsice uhl\u00ed, ra\u0161eliny a d\u0159\u00edv\u00ed. A pobl\u00ed\u017e stolu, prost\u0159en\u00e9ho k d\u016fkladn\u00e9 ve\u010de\u0159i, jsem s pot\u011b\u0161en\u00edm poznal milostpan\u00ed – osobu, o jej\u00ed\u017e existenci jsem d\u0159\u00edve nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. <\/p>\n\n\n\n Uklonil jsem se j\u00ed a \u010dekal, a\u017e m\u011b pozve, abych se posadil. Hled\u011bla na mne, op\u0159ena z\u00e1dy v k\u0159esle, bez hnut\u00ed a beze slova.<\/p>\n\n\n\n „Hrozn\u00e9 po\u010das\u00ed,“ poznamenal jsem. „Omlouv\u00e1m se, pan\u00ed Heathcliffov\u00e1, \u017ee se nete\u010dnost slu\u017eebnictva vymstila na va\u0161ich dve\u0159\u00edch. Co jsem se nalomcoval klikou, ne\u017e m\u011b usly\u0161eli!\u201c<\/p>\n\n\n\n Nepohnula ani rty. Hled\u011bl jsem na n\u00ed – a ona na mne. Vlastn\u011b jen lhostejn\u011b z\u00edrala, jako bych tu ani nebyl, a\u017e mi z toho bylo nep\u0159\u00edjemn\u011b a trapn\u011b.<\/p>\n\n\n\n „Sedn\u011bte si,“ k\u0159ikl hrub\u011b mlad\u00edk. „P\u0159ijde brzo.“<\/p>\n\n\n\n Poslechl jsem, odka\u0161lal jsem si a zavolal jsem na tu potvoru Juno, kter\u00e1 p\u0159i tomto druh\u00e9m setk\u00e1n\u00ed r\u00e1\u010dila nepatrn\u011b pohnout kone\u010dkem ocasu na znamen\u00ed, \u017ee na\u0161\u00ed zn\u00e1most bere na v\u011bdom\u00ed.<\/p>\n\n\n\n „Kr\u00e1sn\u00e9 zv\u00ed\u0159e,“ podotkl jsem. „Nebudete, milostiv\u00e1, d\u00e1vat pry\u010d \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka?“<\/p>\n\n\n\n „Nejsou moje,“ odv\u011btila ta p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e1 hostitelka. S\u00e1m Heathcliff by mi neodsekl l\u00e9pe.<\/p>\n\n\n\n „Pravda, va\u0161i mazl\u00ed\u010dkov\u00e9 le\u017e\u00ed tamhle, \u017ee?“ nedal jsem se odradit a uk\u00e1zal do kouta, kde jsem zahl\u00e9dl n\u011bjakou dal\u0161\u00ed hav\u011b\u0165, nejsp\u00ed\u0161e ko\u010dky.<\/p>\n\n\n\n „P\u011bkn\u00ed mazl\u00ed\u010dkov\u00e9,“ pronesla opovr\u017eliv\u011b.<\/p>\n\n\n\n Byla to bohu\u017eel hrom\u00e1dka zabit\u00fdch kr\u00e1l\u00edk\u016f. Znovu jsem si odka\u0161lal, p\u0159isedl bl\u00ed\u017ee k ohni a opakoval jsem pozn\u00e1mku o hrozn\u00e9m po\u010das\u00ed.<\/p>\n\n\n\n „Tak pro\u010d chod\u00edte ven?“ odpov\u011bd\u011bla, vstala a nat\u00e1hla se pro dv\u011b strakat\u00e9 plechovky na \u0159\u00edmse u krbu. <\/p>\n\n\n\n P\u0159edt\u00edm sed\u011bla ve st\u00ednu, tak\u017ee jsem si teprve te\u010f mohl prohl\u00e9dnout jej\u00ed postavu a obli\u010dej. Byla \u00fatl\u00e1, skoro je\u0161t\u011b d\u011bv\u010d\u00e1tko. Postava n\u00e1dhern\u00e1 a obli\u010dej – v\u011bru, tak p\u016fvabnou tv\u00e1\u0159i\u010dku jsem snad dosud nespat\u0159il. P\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, jemn\u00e9 tahy, r\u00e1movan\u00e9 plav\u00fdmi, do zlatova hraj\u00edc\u00edmi kade\u0159emi, je\u017e j\u00ed v prstenc\u00edch spadaly na p\u016fvabnou \u0161\u00edji. A ty o\u010di! Nebyl bych jim odolal, kdyby cht\u011bly hled\u011bt jen tro\u0161ku vl\u00eddn\u011b. Na \u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak pro m\u00e9 vzn\u011btliv\u00e9 srdce vyjad\u0159ovaly jen znechucenost, ba snad i zoufalost, kter\u00e1 u takov\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed a\u017e zar\u00e1\u017eela. <\/p>\n\n\n\n Plechovky st\u00e1ly vysoko, st\u011b\u017e\u00ed na n\u011b dos\u00e1hla; p\u0159isko\u010dil jsem j\u00ed na pomoc. Vyjela na mne jako lakomec, kter\u00e9mu by \u0161el n\u011bkdo pom\u00e1hat p\u0159i po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed zla\u0165\u00e1k\u016f.<\/p>\n\n\n\n „Nestoj\u00edm o va\u0161i pomoc,“ zarazila m\u011b, „um\u00edm si je podat sama.“<\/p>\n\n\n\n „\u00d3, pros\u00edm, promi\u0148te,“ omluvil jsem se sp\u011b\u0161n\u011b.<\/p>\n\n\n\n „Pozval v\u00e1s na \u010daj?“ zeptala se, uv\u00e1zala si p\u0159es \u010dern\u00e9, pe\u010dliv\u011b upraven\u00e9 \u0161aty z\u00e1st\u011bru a zastavila se nad \u010dajn\u00edkem s nabranou l\u017ei\u010dkou \u010daje v ruce.<\/p>\n\n\n\n „Bude mi pot\u011b\u0161en\u00edm posva\u010dit,“ odpov\u011bd\u011bl jsem.<\/p>\n\n\n\n „Pozval v\u00e1s?“ ptala se znovu.<\/p>\n\n\n\n „Nikoli,“ pronesl jsem la\u0161kovn\u011b. „\u010cek\u00e1m, a\u017e vy m\u011b pozvete.“<\/p>\n\n\n\n Hodila \u010daj i se l\u017ei\u010dkou zp\u00e1tky do plechovky a vztekle dosedla zas na sv\u00e9 m\u00edsto. Krabatila \u010delo a ohrnula rud\u00fd spodn\u00ed ret jako d\u011bcko, kter\u00e9 nab\u00edr\u00e1 k pl\u00e1\u010di.<\/p>\n\n\n\n Mlad\u00edk si zat\u00edm p\u0159ehodil jak\u00fdsi nemo\u017en\u011b utahan\u00fd kab\u00e1t, stoupl si zp\u0159\u00edma p\u0159ed pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed ohe\u0148 a m\u011b\u0159il si m\u011b shora \u00fakosem asi tak, jako by n\u00e1s d\u011blila nesplacen\u00e1 krevn\u00ed msta. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt na pochyb\u00e1ch: pat\u0159\u00ed v\u016fbec k slu\u017eebnictvu? V jeho hrub\u00e9m od\u011bvu a mluv\u011b nen\u00ed ani stopy po on\u00e9 nad\u0159azenosti, kterou jsem pozoroval u man\u017eel\u016f Heathcliffov\u00fdch. Hust\u00e9 ka\u0161tanov\u00e9 ku\u010dery m\u00e1 zanedban\u00e9 a ne\u010desan\u00e9, tv\u00e1\u0159e cel\u00e9 zarostl\u00e9 a ruce upracovan\u00e9 jako oby\u010dejn\u00fd n\u00e1den\u00edk – a p\u0159ece si po\u010d\u00edn\u00e1 nenucen\u011b, m\u00e1lem p\u00e1novit\u011b, a v\u016fbec se nem\u00e1 k tomu, aby pan\u00ed domu obsluhoval. A tak jsem se rad\u011bji tv\u00e1\u0159il, \u017ee jeho podivn\u00e9 zp\u016fsoby nevid\u00edm, kdy\u017e nem\u00e1m spolehliv\u00e9 vod\u00edtko; kam ho za\u0159adit. <\/p>\n\n\n\n Na\u0161t\u011bst\u00ed mi v t\u011bchto trapn\u00fdch rozpac\u00edch ulevil trochu Heathcliff, kter\u00fd ve\u0161el asi p\u011bt minut nato.<\/p>\n\n\n\n „Tak pros\u00edm, pane Heathcliffe, sl\u00edbil jsem p\u0159ij\u00edt a tu m\u011b m\u00e1te,“ nut\u00edm se do bodr\u00e9ho t\u00f3nu. „N\u011bjakou tu p\u016flhodinku zde bohu\u017eel te\u010f mus\u00edm vy\u010dkat, ne\u017e se ten ne\u010das p\u0159e\u017eene, poskytnete-li mi tu na chv\u00edli laskav\u011b p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n „P\u016flhodinku?“ opakoval a st\u0159\u00e1sal si p\u0159itom sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky s \u0161at\u016f. „\u017de se v\u00e1m chce, courat se po sv\u011bt\u011b v nejhor\u0161\u00ed chumelenici! Nev\u00edte, \u017ee byste mohl zapadnout do slatin? V takov\u00e9hle \u010din\u011b zabloud\u00ed i zdej\u0161\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se v t\u011bch ba\u017ein\u00e1ch tady vyznaj\u00ed. \u017de by se to p\u0159ehnalo, o tom zat\u00edm nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0159e\u010di.“<\/p>\n\n\n\n „Co kdyby m\u011b n\u011bkdo z va\u0161ich lid\u00ed doprovodil dom\u016f a z\u016fstal p\u0159es noc u mne? M\u016f\u017eete n\u011bkter\u00e9ho postr\u00e1dat?“<\/p>\n\n\n\n „Nemohu.“<\/p>\n\n\n\n „Ale ale! No, co se d\u00e1 d\u011blat, mus\u00edm se tedy spolehnout na vlastn\u00ed orienta\u010dn\u00ed smysl.“<\/p>\n\n\n\n „Hm!\u201c<\/p>\n\n\n\n „Do\u010dk\u00e1me se toho \u010daje?“ ozval se ten v tom utahan\u00e9m kab\u00e1t\u011b a p\u0159enesl sv\u016fj hroziv\u00fd pohled ze mne na mladou pan\u00ed.<\/p>\n\n\n\n „Jemu taky?“ obr\u00e1tila se t\u00e1zav\u011b na Heathcliffa.<\/p>\n\n\n\n „Bude to?“ utrhl se na n\u00ed tak hrub\u011b, \u017ee jsem a\u017e strnul. Z t\u00f3nu, jak\u00fdm to \u0159ekl, promlouval veskrze zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Te\u010f m\u011b u\u017e p\u0159e\u0161la chu\u0165 vid\u011bt v n\u011bm b\u00e1je\u010dn\u00e9ho kolegu. Kdy\u017e bylo j\u00eddlo na stole, pozval m\u011b slovy: „Tak pros\u00edm, p\u0159isedn\u011bte!“ <\/p>\n\n\n\n A my v\u0161ichni i s t\u00edm neotesan\u00fdm chasn\u00edkem jsme zasedli ke stolu. \u017d\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u010di se p\u0159i j\u00eddle nevedly, zavl\u00e1dlo chmurn\u00e9 ml\u010den\u00ed. M\u011bl jsem za to, \u017ee jsem to mra\u010dno vyvolal j\u00e1 a \u017ee bych se m\u011bl proto pokusit je rozfouknout. Jist\u011b tu takhle nesedaj\u00ed jako za\u0159ezan\u00ed den co den – jsou sice morousov\u00e9 k pohled\u00e1n\u00ed, ale aby se po\u0159\u00e1d jen \u0161karedili, to p\u0159ece ani nen\u00ed v lidsk\u00e9 povaze.<\/p>\n\n\n\n „To je v\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ pov\u00edd\u00e1m tedy v p\u0159est\u00e1vce mezi prvn\u00edm a druh\u00fdm \u0161\u00e1lkem \u010daje, „jak dovede zvyk p\u016fsobit na na\u0161e z\u00e1liby a n\u00e1zory. Leckdo by si nedovedl p\u0159edstavit, pane Heathcliffe, \u017ee je v\u016fbec mo\u017en\u00e9 \u017e\u00edt \u0161\u0165astn\u011b v takov\u00e9m odlou\u010den\u00ed od sv\u011bta. Ale j\u00e1 bych si dovolil tvrdit, jak tu tak vid\u00edm v kruhu rodinn\u00e9m v\u00e1s a va\u0161i milou pan\u00ed, kter\u00e1 vl\u00e1dne jako dobr\u00fd and\u011bl ve va\u0161em dom\u011b a srdci . . .“<\/p>\n\n\n\n „Moji milou pan\u00ed?“ p\u0159eru\u0161il m\u011b s v\u00fdsm\u011bchem tak\u0159ka \u010f\u00e1belsk\u00fdm. „A kde m\u00e1 b\u00fdt – ta moje mil\u00e1 pan\u00ed?“<\/p>\n\n\n\n „P\u0159ece pan\u00ed Heathcliffov\u00e1, va\u0161e cho\u0165.“<\/p>\n\n\n\n „Ach tak! – Vy nazna\u010dujete, \u017ee jej\u00ed duch se vzn\u00e1\u0161\u00ed nad n\u00e1mi co str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl a bd\u00ed nad osudy V\u011btrn\u00e9 h\u016frky, i kdy\u017e t\u011blo vzalo za sv\u00e9. Tak jste to myslel?“<\/p>\n\n\n\n Cht\u011bl jsem sv\u016fj trapn\u00fd omyl n\u011bjak napravit. Mohlo m\u011b p\u0159ece hned napadnout, \u017ee p\u0159i tak velik\u00e9m v\u011bkov\u00e9m rozd\u00edlu to asi nebudou man\u017eel\u00e9! Jemu je kolem \u010dty\u0159iceti, a to b\u00fdv\u00e1 u mu\u017e\u016f doba du\u0161evn\u00ed vysp\u011blosti, kdy z\u0159\u00eddka propadaj\u00ed sebeklamu, \u017ee by si je mlad\u00e9 d\u011bv\u010de mohlo vz\u00edt z l\u00e1sky; tu \u00fat\u011bchu si dop\u0159\u00e1v\u00e1me a\u017e pozd\u011bji, kdy\u017e to jde s n\u00e1mi z kopce. A d\u00edvka vypad\u00e1 sotva na sedmn\u00e1ct.<\/p>\n\n\n\n Najednou mi svitlo – v\u017edy\u0165 to nemehlo po m\u00e9m boku, co tu pije \u010daj z tal\u00ed\u0159ku a bere chleba do nemyt\u00fdch rukou, to bude jej\u00ed man\u017eel. No ov\u0161em, pan Heathcliff mlad\u00fd. To je z toho, kdy\u017e se lid\u00e9 zahrabou jako na h\u0159bitov\u011b: ona se zahod\u00ed s takov\u00fdm Troupem, proto\u017ee ani nev\u00ed, \u017ee jsou na sv\u011bt\u011b lep\u0161\u00ed ml\u00e1denci. \u0160koda, \u0161koda – nesm\u00edm j\u00ed d\u00e1t p\u0159\u00edle\u017eitost, aby sv\u00e9 volby litovala! – Tahle \u00favaha zn\u00ed mo\u017en\u00e1 trochu dom\u00fd\u0161liv\u011b, ale to by byl omyl! M\u016fj soused mi p\u0159ipadal a\u017e odpuzuj\u00edc\u00ed, kde\u017eto o sob\u011b v\u00edm z dobr\u00e9 zku\u0161enosti, \u017ee se celkem l\u00edb\u00edm.<\/p>\n\n\n\n „Zde pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 je moje snacha,“ potvrdil mi Heathcliff mou domn\u011bnku. P\u0159i t\u011bch slovech na n\u00ed vrhl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled – byl to pohled nen\u00e1vistn\u00fd, leda\u017ee mu snad svaly v obli\u010deji, na rozd\u00edl od jin\u00fdch lid\u00ed, zlomysln\u011b zkreslovaly v\u00fdraz skute\u010dn\u00e9ho du\u0161evn\u00edho hnut\u00ed.<\/p>\n\n\n\n „Ach ov\u0161em, to je jasn\u00e9! Tak to vy jste \u0161\u0165astn\u00fd vlastn\u00edk na\u0161\u00ed dobrod\u011bjn\u00e9 v\u00edly,“ prohodil jsem k sv\u00e9mu sousedu.<\/p>\n\n\n\n \u010c\u00edm d\u00e1l, t\u00edm h\u016f\u0159. Mlad\u00edk zrudl jako rak a za\u0165al p\u011bst se zjevn\u00fdm \u00famyslem ubl\u00ed\u017eit mi na t\u011ble. Ale hned nato se ovl\u00e1dl a ulevil si jen \u0161\u0165avnatou nad\u00e1vkou, kter\u00e1 pat\u0159ila mn\u011b. Jen\u017ee j\u00e1 j\u00ed velkomysln\u011b p\u0159eslechl.<\/p>\n\n\n\n „H\u00e1d\u00e1te \u0161patn\u011b, mil\u00fd pane,„ podotkl m\u016fj hostitel. „Ani on, ani j\u00e1 nem\u00e1me tu \u010dest b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fdm vlastn\u00edkem t\u00e9 va\u0161\u00ed dobrod\u011bjn\u00e9 v\u00edly. Jej\u00ed man\u017eel u\u017e ne\u017eije. \u0158ekl jsem v\u00e1m, \u017ee je to m\u00e1 snacha, to tedy znamen\u00e1, \u017ee si vzala m\u00e9ho syna.“<\/p>\n\n\n\n „A zde ten mlad\u00fd mu\u017e…“<\/p>\n\n\n\n „Nen\u00ed m\u016fj syn, aby bylo jasn\u00e9.“ Heathcliff se p\u0159itom znovu pousm\u00e1l, jako by to byl nejapn\u00fd \u017eert, p\u0159i\u010d\u00edtat mu otcovstv\u00ed tohoto medv\u011bda.<\/p>\n\n\n\n „Jmenuju se Hareton Earnshaw,“ zavr\u010del mlad\u00edk. „Neple\u0165te si to, rozum\u00edte?“<\/p>\n\n\n\n „Vynasna\u017e\u00edm se,“ pov\u00edd\u00e1m na to a v duchu se sm\u011bji d\u016fstojn\u00e9 p\u00f3ze, s jakou to pronesl.<\/p>\n\n\n\n On m\u011b za\u010dal probod\u00e1vat pohledem, a tak jsem rad\u011bji odvr\u00e1til zrak s\u00e1m. Ob\u00e1val jsem se, \u017ee bych se bu\u010f neudr\u017eel a dal mu pol\u00ed\u010dek, anebo vyprskl sm\u00edchem. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt n\u011bjak nesv\u016fj v tomhle p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9m kruhu rodinn\u00e9m. Ta ponur\u00e1 du\u0161evn\u00ed pohoda pomalu vyva\u017eovala, ba p\u0159ev\u00e1\u017eila h\u0159ejivou pohodu m\u00e9ho okol\u00ed. Umi\u0148uji si, \u017ee se p\u0159\u00ed\u0161t\u011b budu m\u00edt na pozoru, ne\u017e se do t\u0159etice vyd\u00e1m pod tento krov.<\/p>\n\n\n\n Kdy\u017e bylo j\u00eddlo odbyto a nikdo ani sl\u016fvkem nenav\u00e1zal n\u011bjak\u00fd rozhovor, p\u0159istoupil jsem k oknu obhl\u00e9dnout po\u010das\u00ed. Vyhl\u00eddka byla chmurn\u00e1. Sn\u00e1\u0161ela se p\u0159ed\u010dasn\u011b temn\u00e1 noc a obloha s pahorkatinou zmizely v jedin\u00e9m v\u00edru sn\u011bhov\u00e9 smr\u0161ti.<\/p>\n\n\n\n „Te\u010f ale opravdu nedojdu dom\u016f bez pr\u016fvodce,“ vyhrkl jsem. „Cesty u\u017e jsou zav\u00e1t\u00e9, a stejn\u011b bych nevid\u011bl ani na krok.“<\/p>\n\n\n\n „Haretone, za\u017ee\u0148 to ov\u010d\u00ed st\u00e1de\u010dko do kolny! Zasype je to, jestli z\u016fstanou do r\u00e1na venku v ohrad\u011b. A nezapome\u0148 je zahradit prknem!“ k\u00e1zal Heathcliff.<\/p>\n\n\n\n „Ale co bude se mnou?“ nal\u00e9hal jsem dop\u00e1len st\u00e1le v\u00edc. Odpov\u011bdi jsem se nedo\u010dkal. Rozhl\u00e9dl jsem se a spat\u0159il jsem Josefa, p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edho v\u011bdro ovesn\u00e9 ka\u0161e pro psy, a pan\u00ed Heathcliffovou, sklon\u011bnou nad ohn\u011bm. Bavila se t\u00edm, \u017ee p\u00e1lila hrstku sirek, kter\u00e9 j\u00ed spadly z police nad krbem, kdy\u017e tam vracela plechovku s \u010dajem. Josef postavil v\u011bdro na zem, kritick\u00fdm zrakem p\u0159ehl\u00e9dl m\u00edstnost a zav\u0159e\u0161t\u011bl nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem:<\/p>\n\n\n\n „A to je po\u0159\u00e1dek! \u017de se nestyd\u00edte tady lelkovat, kdy\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed jsou venku! Ale do v\u00e1s je marn\u00e9 mluvit, vy darmo\u017eroute, vy se u\u017e nenaprav\u00edte, v\u00e1s si vezme \u010dert – jako tenkr\u00e1t va\u0161i m\u00e1mu!“<\/p>\n\n\n\n M\u011bl jsem zprvu dojem, \u017ee je ten proslov ur\u010den mn\u011b. Doh\u0159\u00e1lo m\u011b to a u\u017e jsem se na toho drz\u00e9ho d\u011bdka chystal s \u00famyslem vykopnout ho ze dve\u0159\u00ed. Zastavila m\u011b v\u0161ak odpov\u011b\u010f pan\u00ed Heathcliffov\u00e9.<\/p>\n\n\n\n „Ty pokryt\u010de nestydat\u00fd, neboj\u00ed\u0161 se, \u017ee si \u010dert tebe odnese za\u017eiva, kdy\u017e ho m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d na jazyku? Jen si dej pozor a nedopaluj m\u011b, nebo se p\u0159imluv\u00edm, aby si t\u011b vzal hned! Hele\u010f, pod\u00edvej se, Josefe,“ \u0159ekla, sahaj\u00edc po velik\u00e9 \u010dern\u00e9 knize na polici. „M\u00e1m ti uk\u00e1zat, jak u\u017e um\u00edm \u010darovat? To bude\u0161 koukat, jak tu pak se v\u0161\u00edm zato\u010d\u00edm! U\u017e to dlouho trvat nebude. V\u00ed\u0161, ta kr\u00e1va rezka nechc\u00edpla jen tak a to tvoje revma na tebe taky asi neseslal p\u00e1mbu.“<\/p>\n\n\n\n „Ty \u010f\u00e1blice! Ty \u010f\u00e1blice!“ chropt\u011bl d\u011bda. „A\u0165 n\u00e1s p\u00e1mbu chr\u00e1n\u00ed ode v\u0161eho zl\u00e9ho!“<\/p>\n\n\n\n „Ticho, star\u00fd h\u0159\u00ed\u0161n\u00edku – to ty p\u016fjde\u0161 do pekla! A te\u010f zmiz, nebo s tebou bude zle! J\u00e1 si v\u00e1s tu v\u0161ecky vyobraz\u00edm ve vosku a hl\u00edn\u011b, a prvn\u00edho, kdo si dovol\u00ed m\u011b rozzlobit, toho – no, nebudu ti pov\u00eddat, co mu ud\u011bl\u00e1m, ale bude\u0161 koukat! B\u011b\u017e, d\u00edv\u00e1m se na tebe!“<\/p>\n\n\n\n Mal\u00e1 \u010darod\u011bjka na n\u011bho up\u0159ela sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di, hr\u016fzostra\u0161n\u011b se zatv\u00e1\u0159ila a Josef se rozklepal up\u0159\u00edmn\u00fdm zd\u011b\u0161en\u00edm. Dal se na rychl\u00fd \u00fastup s hlasitou modlitbou a v\u00fdk\u0159iky: „\u010e\u00e1blice, \u010f\u00e1blice!“ <\/p>\n\n\n\n Usoudil jsem, \u017ee tuto podivnou hru p\u011bstuje asi pro vlastn\u00ed povyra\u017een\u00ed, a tak, kdy\u017e jsem s n\u00ed osam\u011bl, zkusil jsem j\u00ed p\u0159ipomenout svou sv\u00edzelnou situaci.<\/p>\n\n\n\n „Pan\u00ed Heathcliffov\u00e1,“ \u0159ekl jsem nal\u00e9hav\u011b, „nehn\u011bvejte se, pros\u00edm, \u017ee v\u00e1s obt\u011b\u017euji. V\u00e1\u0161 spanil\u00fd obli\u010dej mi prozrazuje, \u017ee ur\u010dit\u011b nem\u00e1te tvrd\u00e9 srdce. Pou\u010dte m\u011b podle \u010deho se m\u00e1m v krajin\u011b orientovat, a\u017e p\u016fjdu dom\u016f. V\u017edy\u0165 j\u00e1 nezn\u00e1m zdej\u0161\u00ed cesty o nic l\u00e9pe ne\u017e t\u0159eba vy cestu do Lond\u00fdna.<\/p>\n\n\n\n „Vra\u0165te se, kudy jste p\u0159i\u0161el!“ \u0159ekla mi na to, zabo\u0159ila se do k\u0159esla, p\u0159it\u00e1hla si sv\u00ed\u010dku a rozev\u0159ela p\u0159ed sebou tu velkou knihu. „Je to skrovn\u00e1 rada, ale lep\u0161\u00ed v\u00e1m d\u00e1t neum\u00edm.“<\/p>\n\n\n\n „Dobr\u00e1. Ale a\u017e v\u00e1m \u0159eknou, \u017ee m\u011b na\u0161li mrtv\u00e9ho v mo\u010d\u00e1le nebo zmrzl\u00e9ho v p\u0159\u00edkop\u011b, nebude v\u00e1m sv\u011bdom\u00ed vy\u010d\u00edtat, \u017ee je to tak trochu i va\u0161e vina?“<\/p>\n\n\n\n „Pro\u010dpak? J\u00e1 p\u0159ece s v\u00e1mi nemohu. Mne by nepustili ani na konec zahrady.“<\/p>\n\n\n\n „Vy ov\u0161em ne! V\u00e1s bych se ani neopova\u017eoval prosit, abyste kv\u016fli mn\u011b vy\u0161la na krok z domu v tak pozdn\u00ed hodinu a do takov\u00e9 nepohody!“ zvolal jsem. „Nemus\u00edte mi nic ukazovat, jenom mi pov\u011bzte, kudy m\u00e1m j\u00edt! Anebo se p\u0159imluvte u pana Heathcliffa, aby mi dal s sebou pr\u016fvodce.“<\/p>\n\n\n\n „A koho? Je tu jen on – a Earnshaw, Zilla, Josef a j\u00e1. Tak kdo by to m\u011bl b\u00fdt?“<\/p>\n\n\n\n „Nem\u00e1te tu v hospod\u00e1\u0159stv\u00ed \u010deled\u00edny?“<\/p>\n\n\n\n „Ne – nikoho tu u\u017e nem\u00e1me.“<\/p>\n\n\n\n „Z toho je jasn\u00e9, \u017ee tu mus\u00edm z\u016fstat.“<\/p>\n\n\n\n „To si za\u0159i\u010fte s hospod\u00e1\u0159em! Mn\u011b do toho nic nen\u00ed.“ <\/p>\n\n\n\n „Aspo\u0148 v\u00e1s to nau\u010d\u00ed, \u017ee nen\u00ed radno vyd\u00e1vat se zbrkle do na\u0161ich kopc\u016f,“ zazn\u011bl Heathcliff\u016fv p\u0159\u00edkr\u00fd hlas od dve\u0159\u00ed ke kuchyni. „A jestli tu chcete z\u016fstat, musel byste leda sp\u00e1t na posteli s Haretonem nebo s Josefem. My pokoje pro hosty nevedeme.“<\/p>\n\n\n\n „Mohl bych se vyspat tady v k\u0159esle.“<\/p>\n\n\n\n „To tak! Ciz\u00ed je ciz\u00ed, a\u0165 jste boh\u00e1\u010d nebo chud\u00e1k! Po dom\u011b se mi nikdo roztahovat nebude, kdy\u017e ho nem\u00e1m na o\u010d\u00edch,“ prohl\u00e1sil ten nezdvo\u0159\u00e1k.<\/p>\n\n\n\n P\u0159i t\u00e9hle ur\u00e1\u017ece mi do\u0161la trp\u011blivost. Dal jsem sv\u00e9 nevoli hlasit\u00fd pr\u016fchod a prob\u011bhl jsem kolem n\u011bho na dv\u016fr. Ve sp\u011bchu jsem tam vrazil do Earnshawa. Byla tak \u010dern\u00e1 tma, \u017ee jsem nevid\u011bl, kudy ven. Kdy\u017e jsem tam tak bloudil, zaslechl jsem dal\u0161\u00ed uk\u00e1zku, jak p\u011bkn\u011b se mezi sebou sn\u00e1\u0161ej\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Zprvu se mne cht\u011bl ujmout ten mlad\u00edk. „Vyprovod\u00edm ho a\u017e k parku,“ ohl\u00e1sil.<\/p>\n\n\n\n „Vyprovo\u010f ho ke v\u0161em \u010dert\u016fm!“ zak\u0159ikl ho jeho p\u00e1n nebo kdo to vlastn\u011b byl. „A kdo poklid\u00ed kon\u011b, co?“<\/p>\n\n\n\n „Lidsk\u00fd \u017eivot snad stoj\u00ed za to, aby kon\u011b pro jednou po\u010dkali. N\u011bkdo s n\u00edm j\u00edt mus\u00ed,“ \u0161eptla pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 uznaleji, ne\u017e bych se byl nad\u00e1l.<\/p>\n\n\n\n „Tebe poslouchat nebudu,“ obo\u0159il se na n\u00ed Hareton. „Jestli to s n\u00edm dob\u0159e mysl\u00ed\u0161, rad\u0161i ml\u010d!“<\/p>\n\n\n\n „Tak a\u0165 v\u00e1s jeho duch stra\u0161\u00ed! A Heathcliff a\u0165 u\u017e nese\u017eene \u017e\u00e1dn\u00e9ho n\u00e1jemce a Drozdov se mu rozpadne v trosky!“ odsekla mu.<\/p>\n\n\n\n „Sly\u0161\u00edte j\u00ed, sly\u0161\u00edte j\u00ed, jak na v\u00e1s svol\u00e1v\u00e1 kletbu?“ zas\u00edpal Josef, k n\u011bmu\u017e jsem pr\u00e1v\u011b m\u00ed\u0159il. Sed\u011bl toti\u017e nedaleko a dojil kr\u00e1vy p\u0159i sv\u00edtiln\u011b. Bez okolk\u016f jsem j\u00ed popadl, zavolal jsem, \u017ee mu j\u00ed z\u00edtra po\u0161lu, a sp\u011bchal jsem k nejbli\u017e\u0161\u00edm vr\u00e1tk\u016fm.<\/p>\n\n\n\n „Hospod\u00e1\u0159i, hospod\u00e1\u0159i, on n\u00e1m krade lucernu!“ zaje\u010del d\u011bda a rozb\u011bhl se, aby mi p\u0159ekazil \u00fastup. „Psi – na n\u011bj! Rase! Vlku! Dr\u017e ho, dr\u017e ho!“<\/p>\n\n\n\n Z pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed se vy\u0159\u00edtili dva hu\u0148at\u00ed netvo\u0159i, sko\u010dili mi po hrdle, srazili m\u011b k zemi a lucerna zhasla. Spole\u010dn\u00fd \u0159ehot Heathcliff\u016fv a Hareton\u016fv dovr\u0161il mou zlost a poko\u0159en\u00ed. Je\u0161t\u011b \u017ee se ty ps\u00ed potvory jen z\u00e1libn\u011b protahovaly, z\u00edvaly, vrt\u011bly ocasem a nem\u00ednily m\u011b pohltit za\u017eiva.<\/p>\n\n\n\n Nestrp\u011bly v\u0161ak, abych se zvedl, a tak jsem tam musel le\u017eet, a\u017e se jejich \u0161kodolib\u00fdm p\u00e1n\u016fm ur\u00e1\u010dilo m\u011b vysvobodit. J\u00e1 pak – bez klobouku a bez sebe vztekem – vyz\u00fdv\u00e1m ty b\u00ed\u010f\u00e1ky, aby m\u011b pustili ven, \u017ee tu nez\u016fstanu ani minutu, a\u0165 si se mnou nezahr\u00e1vaj\u00ed, nebo – a dal\u0161\u00ed nesouvisl\u00e9 pomstychtiv\u00e9 v\u00fdhr\u016f\u017eky, je\u017e \u0161\u00ed\u0159\u00ed zloby p\u0159ipom\u00ednaly kr\u00e1le Leara.<\/p>\n\n\n\n Prudk\u00e9 roz\u010dilen\u00ed mi p\u0159ivodilo siln\u00e9 krv\u00e1cen\u00ed z nosu, a Heathcliff, se po\u0159\u00e1d sm\u00e1l a j\u00e1 po\u0159\u00e1d sp\u00edlal. Kdo v\u00ed, jak dlouho by to trvalo, neb\u00fdt z\u00e1kroku osoby rozv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a ohledupln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e m\u016fj hostitel. Byla to Zilla, mohutn\u00e1 hospodyn\u011b. Ta nakonec vy\u0161la ven pod\u00edvat se, co se to strhlo. Domn\u00edvala se, \u017ee n\u011bkdo z nich na mne vlo\u017eil n\u00e1siln\u011b ruku, a jeliko\u017e si netroufala pustit se do sv\u00e9ho p\u00e1na, soust\u0159edila slovn\u00ed palbu na toho mlad\u0161\u00edho lotra.<\/p>\n\n\n\n „A koukejme se na pana Earnshawa!“ spustila. „\u010deho se tu je\u0161t\u011b nedo\u010dk\u00e1m! To se u n\u00e1s budou vra\u017edit lidi p\u0159ede dve\u0159ma? Vy jste mi \u010dist\u00e9 panstvo – jen se na n\u011bj pod\u00edvejte, na chud\u00e1ka, div se neud\u00e1v\u00ed! Ti\u0161e, ti\u0161e, nemus\u00edte se tak zlobit! Poj\u010fte sem, j\u00e1 v\u00e1s o\u0161et\u0159\u00edm – no, no, dr\u017ete chvilku!“<\/p>\n\n\n\n P\u0159i t\u011bch slovech mi znenad\u00e1n\u00ed vlila hrnek ledov\u00e9 vody za krk a pak m\u011b vt\u00e1hla do kuchyn\u011b. Pan Heathcliff \u0161el za n\u00e1mi; jeho p\u0159echodn\u00e1 veselost ustoupila u\u017e zase obvykl\u00e9 nerudnosti.<\/p>\n\n\n\n Bylo mi stra\u0161n\u011b zle od \u017ealudku, v\u0161echno se se mnou to\u010dilo a \u0161ly na mne mdloby. Musel jsem cht\u011bj necht\u011bj p\u0159ijmout nocleh pod Heathcliffovou st\u0159echou. \u0158ekl Zille, aby mi nalila sklenku brandy, a pak z kuchyn\u011b ode\u0161el.<\/p>\n\n\n\n Zilla m\u011b politovala v m\u00e9m utrpen\u00ed, a kdy\u017e splnila jeho p\u0159\u00edkaz, \u010d\u00edm\u017e m\u011b trochu vzk\u0159\u00edsila, uk\u00e1zala mi, kde m\u00e1m p\u0159enocovat.<\/p>\n\n\n\n P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 2. V\u010derej\u0161\u00ed odpoledne bylo mlhav\u00e9 a chladn\u00e9. M\u011bl jsem sto chut\u00ed prosed\u011bt jej u ohn\u011b ve sv\u00e9m pokoji, m\u00edsto abych se […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":48024,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-48234","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48234","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=48234"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48234\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/48024"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=48234"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=48234"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=48234"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}