autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA T\u0158ET\u00cd<\/p>\n\n\n\n
Cestou po schodech nahoru mi doporu\u010dila, abych zast\u00ednil sv\u00ed\u010dku a stoupal ti\u0161e, proto\u017ee p\u00e1n pr\u00fd je podivn\u011b ned\u016ftkliv\u00fd ve v\u011bci toho pokoje, do n\u011bho\u017e m\u011b ona chce ulo\u017eit – p\u0159espat by tam rozhodn\u011b nikomu nedovolil. Ptal jsem se pro\u010d. Ona pr\u00fd nev\u00ed – je tu teprve p\u0159es rok a d\u011bje se tu tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edch v\u011bc\u00ed, \u017ee nem\u00e1 kdy se nad n\u011b\u010d\u00edm pozastavovat.<\/p>\n\n\n\n
Byl jsem tak zdeptan\u00fd, \u017ee jsem se tak\u00e9 nad t\u00edm nepozastavil. Zastr\u010dil jsem z\u00e1voru a rozhl\u00ed\u017eel se po posteli. Z n\u00e1bytku tu byla jen jedna \u017eidle, \u0161atn\u00edk a velk\u00e1 dubov\u00e1 ohrada s vy\u0159\u00edznut\u00fdmi otvory naho\u0159e, kter\u00e9 se podobaly ok\u00e9nk\u016fm v ko\u010d\u00e1\u0159e. P\u0159istoupil jsem k t\u00e9to konstrukci a nakoukl dovnit\u0159. Shledal jsem, \u017ee je to prapodivn\u00e9 starom\u00f3dn\u00ed l\u016f\u017eko, d\u016fmysln\u00fd n\u00e1pad, jak umo\u017enit ka\u017ed\u00e9mu \u010dlenu rodiny samostatnou lo\u017enici p\u0159i \u00faspo\u0159e m\u00edstnost\u00ed. Vlastn\u011b to byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kabinet, p\u0159istaven\u00fd k oknu; okenn\u00ed \u0159\u00edmsa slou\u017eila jako no\u010dn\u00ed stolek. Odsunul jsem d\u0159ev\u011bnou bo\u010dn\u00ed st\u011bnu, ve\u0161el se sv\u00ed\u010dkou dovnit\u0159, st\u011bnu za sebou zasunul a c\u00edtil jsem se v bezpe\u010d\u00ed, \u017ee m\u011b tu nebude hledat Heathcliff, a nikdo jin\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Na \u0159\u00edmse, kam jsem sv\u00ed\u010dku postavil, le\u017eelo v kout\u011b n\u011bkolik zplesniv\u011bl\u00fdch knih a lakovan\u00e9 d\u0159evo bylo cel\u00e9 po\u0161kr\u00e1ban\u00e9 n\u00e1pisy. Opakovaly r\u016fzn\u00fdm p\u00edsmem a v r\u016fzn\u00fdch velikostech st\u00e1le tot\u00e9\u017e – jm\u00e9no Kate\u0159ina Earnshawov\u00e1, ob\u010das pro zm\u011bnu i Kate\u0159ina Heathcliffov\u00e1 nebo I Kate\u0159ina Lintonov\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
\u00danava m\u011b tak zmohla, \u017ee jsem si op\u0159el hlavu o okno a tup\u011b po\u0159\u00e1d slabikoval Kate\u0159ina Earnshawov\u00e1 – Heathcliffov\u00e1 – Lintonov\u00e1, a\u017e se mi skl\u00ed\u017eila v\u00ed\u010dka. Odpo\u010dinek trval jen p\u00e1r minut. Ze tmy za\u010daly n\u00e1hle vyskakovat oslniv\u00e9 p\u0159\u00edzraky – sam\u00e1 b\u00edl\u00e1 p\u00edsmena – ve vzduchu se to hem\u017eilo Kate\u0159inami. Vzchopil jsem se, abych to vt\u00edrav\u00e9 jm\u00e9no zapudil, a najednou jsem zpozoroval, \u017ee doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed knot sv\u00ed\u010dky se nakl\u00e1n\u00ed k desk\u00e1m jednoho starobyl\u00e9ho svazku, a \u017ee mi u\u017e kabinet zav\u00e1n\u00ed pachem p\u0159ip\u00e1len\u00e9 teletiny. Uhasil jsem ho a rad\u011bji jsem se posadil, cel\u00fd zk\u0159ehl\u00fd a zt\u00fdran\u00fd trvaj\u00edc\u00ed nevolnost\u00ed. Rozlo\u017eil jsem si tu po\u0161kozenou knihu na kolenou.<\/p>\n\n\n\n
Byla to bible, ti\u0161t\u011bn\u00e1 tenounk\u00fdmi typy, hrozn\u011b p\u00e1chnouc\u00ed plesnivinou; na \u00favodn\u00ed stran\u011b bylo naps\u00e1no: „Kniha Kate\u0159iny Earnshawov\u00e9“ a pod t\u00edm letopo\u010det, skoro \u010dtvrt stolet\u00ed star\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Sklapl jsem bibli a rozev\u0159el dal\u0161\u00ed knihu, a dal\u0161\u00ed a je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed, a\u017e jsem je prohl\u00e9dl v\u0161echny. Byla to vybran\u00e1 knihovni\u010dka, a ve stavu takov\u00e9ho rozpadu, \u017ee bylo z\u0159ejm\u00e9, jak piln\u011b j\u00ed Kate\u0159ina pou\u017e\u00edvala, by\u0165 ne v\u017edycky k pat\u0159i\u010dn\u00fdm \u00fa\u010del\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Skoro u ka\u017ed\u00e9 kapitoly byly perem p\u0159ips\u00e1ny pozn\u00e1mky k textu – alespo\u0148 na prvn\u00ed pohled vypadaly jako glosy a m\u00edsty vypl\u0148ovaly kdejak\u00fd nepoti\u0161t\u011bn\u00fd kous\u00ed\u010dek str\u00e1nky.<\/p>\n\n\n\n
N\u011bkde to byly jen jednotliv\u00e9 v\u011bty, jinde tvo\u0159ily z\u00e1znamy souvisl\u00fd den\u00edk, na\u0161kr\u00e1ban\u00fd neobratnou d\u011btskou rukou.<\/p>\n\n\n\n
Na jedn\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 str\u00e1nce (jak\u00fd to byl asi poklad pro milou Kate\u0159inu, kdy\u017e na n\u00ed p\u0159i\u0161la!) jsem v horn\u00edm rohu poznal k sv\u00e9mu velk\u00e9mu pobaven\u00ed zda\u0159ilou karikaturu p\u0159\u00edtele Josefa – na\u010drtnutou neum\u011ble, ale neoby\u010dejn\u011b v\u00fdsti\u017en\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Nezn\u00e1m\u00e1 Kate\u0159ina m\u011b r\u00e1zem zaujala a pustil jsem se proto do lu\u0161t\u011bn\u00ed jej\u00edch vybledl\u00fdch hieroglyf\u016f.<\/p>\n\n\n\n
„D\u011bsn\u00e1 ned\u011ble!\u201c za\u010d\u00ednal odstavec pod t\u00edm. „K\u00e9\u017e bychom tu je\u0161t\u011b m\u011bli tat\u00ednka! Hindley na jeho m\u00edst\u011b je nesnesiteln\u00fd – s Heathcliffem zach\u00e1z\u00ed hanebn\u011b – ale my se s Heathcliffem vzbou\u0159\u00edme – dnes jsme to prvn\u011b zkusili. Cel\u00fd den jen lilo, do kostela se nemohlo j\u00edt, a tak si vzal Josef do hlavy, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt n\u00e1hradn\u00ed pobo\u017enost na p\u016fd\u011b. Hindley s man\u017eelkou se p\u011bkn\u011b vyh\u0159\u00edvali dole u ohn\u011b – vsad\u00edm se, \u017ee se na bibli ani nepod\u00edvali – a my s Heathcliffem a chud\u00e1kem \u010deled\u00ednem jsme museli vz\u00edt modlic\u00ed kn\u00ed\u017eky a l\u00e9zt po \u017eeb\u0159\u00edku nahoru. Josef n\u00e1s tam posadil do \u0159\u00e1dky na pytle zrn\u00ed a my cvakali zuby a vzdychali a jen jsme \u010dekali, kdy taky Josefa rozklepe zima, aby n\u00e1m to k\u00e1z\u00e1n\u00ed u\u017e kv\u016fli sob\u011b trochu zkr\u00e1til. Ale kdepak! Modlen\u00ed trvalo cel\u00e9 t\u0159i hodiny, a to se je\u0161t\u011b bratr nestyd\u011bl zeptat, kdy\u017e jsme lezli dol\u016f: „To u\u017e jste hotovi?` D\u0159\u00edv jsme se sm\u011bli v ned\u011bli ve\u010der trochu pobavit, jen kdy\u017e jsme p\u0159i tom moc nehlu\u010deli. Te\u010f by n\u00e1s za ka\u017ed\u00e9 zasm\u00e1n\u00ed nejrad\u011bji postavil do kouta!<\/p>\n\n\n\n
„M\u011bjte na pam\u011bti, kdo je tu hlava rodiny!` \u0159\u00edk\u00e1 n\u00e1\u0161 tyran. Nezlobte m\u011b, nebo bude zle! Pov\u00edd\u00e1m, \u017ee bude naprost\u00fd klid a ticho. Kdo to zas byl, ten kluk? Frantino, srd\u00ed\u010dko, zatahej ho za vlasy, ty na n\u011bho dos\u00e1hne\u0161! Sly\u0161el jsem, jak luskl prsty.` Frantina ho za vlasy po\u0159\u00e1dn\u011b zatahala a \u0161la si sednout mu\u017ei na kl\u00edn. Takhle vydr\u017eeli sed\u011bt dobu, hubi\u010dkovat se a \u017evatlat jako mal\u00e9 d\u011bti – \u010dlov\u011bk by se styd\u011bl za tak slabomysln\u00e9 \u0159e\u010di. <\/p>\n\n\n\n
Za\u0159\u00eddili jsme se ve v\u00fdklenku p\u0159\u00edborn\u00edku, jak to \u0161lo nej\u00fatuln\u011bji. Sotva jsem sv\u00e1zala ob\u011b na\u0161e z\u00e1st\u011bry a zav\u011bsila je p\u0159ed n\u00e1s jako z\u00e1clonku, u\u017e tu byl Josef z poch\u016fzky po st\u00e1j\u00edch. Strhl m\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 d\u00edlo, dal mi pohlavek a skuhr\u00e1: „Hospod\u00e1\u0159e sotva pochovali, den P\u00e1n\u011b je\u0161t\u011b trv\u00e1, slovo bo\u017e\u00ed v\u00e1m zn\u00ed je\u0161t\u011b v u\u0161\u00edch, a vy se tu budete sl\u00edzat! Takov\u00e1 Hanba! Sedn\u011bte si po\u0159\u00e1dn\u011b, d\u011bcka nezveden\u00e1! Dobr\u00fdch kn\u00ed\u017eek m\u00e1te plno, tak si \u010dt\u011bte! Se\u010fte jaksepat\u0159\u00ed a myslete na sp\u00e1su du\u0161e!`<\/p>\n\n\n\n
A pak n\u00e1s rozsadil, aby n\u00e1m padalo zd\u00e1lky od ohn\u011b aspo\u0148 trochu sv\u011btla na str\u00e1nky tlust\u00fdch \u0161palk\u016f, kter\u00e9 n\u00e1m vstr\u010dil do ruky. J\u00e1 toho u\u017e m\u011bla dost. Vzala jsem upatlanou knihu za h\u0159bet a pr\u00e1skla jsem s n\u00ed do ps\u00edho pelechu a k\u0159i\u010dela jsem, \u017ee knihu nemohu ani vid\u011bt.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff odkopl svoji knihu tam co j\u00e1. To pak byl poprask!<\/p>\n\n\n\n
Pane Hindley!` \u0159val n\u00e1\u0161 dom\u00e1c\u00ed velebn\u00ed\u010dek. „Poj\u010fte sem honem! Sle\u010dna Katka utrhla h\u0159bet P\u0159\u00edlb\u011b spasen\u00ed a Heathcliff po\u0161kodil \u0160irokou cestu k v\u011b\u010dn\u00e9mu zatracen\u00ed, d\u00edl Prvn\u00ed! To je ohavnost spu\u0161t\u011bn\u00ed! \u017de jim to trp\u00edte! Achjo, n\u00e1\u0161 star\u00fd p\u00e1n by je p\u011bkn\u011b zmaloval – ale ten je na pravd\u011b bo\u017e\u00ed!`<\/p>\n\n\n\n
Hindley vylet\u011bl ze sv\u00e9 rajsk\u00e9 zahrady u krbu, popadl n\u00e1s jednoho za l\u00edmec, druh\u00e9ho za ruku a str\u010dil n\u00e1s oba do kuchyn\u011b vzadu – \u017ee si tam pro n\u00e1s p\u0159ijde \u010dert, du\u0161oval se Josef. S takovou vyhl\u00eddkou jsme zalezli ka\u017ed\u00fd do nejzaz\u0161\u00edho koutu a \u010dekali. S\u00e1hla jsem do police pro tuhle knihu a kalam\u00e1\u0159 a pootev\u0159ela jsem dve\u0159e, aby mi sem \u0161lo trochu sv\u011btla. P\u00ed\u0161u u\u017e dobrou \u010dtvrthodinku, ale m\u016fj spoluv\u011bze\u0148 se tu nud\u00ed a navrhuje vyp\u016fj\u010dit si pl\u00e1\u0161\u0165 na\u0161\u00ed doji\u010dky a pod jeho ochranou se vykr\u00e1st ven – vydov\u00e1d\u011bt se na v\u0159esovi\u0161ti.<\/p>\n\n\n\n
To je n\u00e1pad! – a a\u017e sem ten d\u011bdek nep\u0159ej\u00edc\u00ed p\u0159ijde, pomysl\u00ed si t\u0159eba, \u017ee do\u0161lo na jeho slova – v\u011bt\u0161\u00ed zima a vlhko tam venku na de\u0161ti nebude, ne\u017e je tady.“<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina ten n\u00e1pad asi uskute\u010dnila, nebo\u0165 dal\u0161\u00ed v\u011bta se u\u017e t\u00fdkala n\u011b\u010deho jin\u00e9ho. Byl to n\u00e1\u0159ek.<\/p>\n\n\n\n
„Kdo by to byl do Hindleyho \u0159ekl, \u017ee se jednou kv\u016fli n\u011bmu tolik napl\u00e1\u010du! Hlava m\u011b bol\u00ed, \u017ee u\u017e ani le\u017eet nem\u016f\u017eu, a p\u0159ece pl\u00e1\u010du d\u00e1l. Ubo\u017e\u00e1k Heathcliff! Hindley mu nad\u00e1v\u00e1 tul\u00e1k\u016f, zakazuje mu sedat s n\u00e1mi a j\u00edst s n\u00e1mi, ani hr\u00e1t pr\u00fd si spolu nesm\u00edme, a hroz\u00ed mu, \u017ee ho vy\u017eene z domu, jestli n\u00e1s spolu p\u0159istihne. Docela sv\u00e1d\u00ed vinu na tat\u00ednka (ta opov\u00e1\u017elivost!), \u017ee byl k Heathcliffovi p\u0159\u00edli\u0161 shov\u00edvav\u00fd, on \u017ee pr\u00fd mu ale uk\u00e1\u017ee, kde je jeho m\u00edsto\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
P\u0159istihl jsem se, \u017ee u\u017e nad tou vybledlou str\u00e1nkou klimb\u00e1m. Pohled mi zbloudil z rukopisu na ti\u0161t\u011bnou stranu. \u010cetl jsem ozdobn\u00fd \u010derven\u00fd nadpis „Sedmdes\u00e1tkr\u00e1t sedm a prvn\u00ed z n\u00e1sobku jedenasedmdes\u00e1tky. Zbo\u017en\u00e9 k\u00e1z\u00e1n\u00ed, je\u017e proslovil ctihodn\u00fd p\u00e1n Jabes Branderham v kapli obce Gimmerton Sough“. Je\u0161t\u011b jsem se tr\u00e1pil v polosnu h\u00e1dankou, co si mohl Jabes Branderham na takov\u00fd n\u00e1m\u011bt vymyslet, a pak u\u017e jsem se svalil na l\u016f\u017eko a usnul.<\/p>\n\n\n\n
Ale b\u011bda, nevypl\u00e1c\u00ed se p\u00edt \u0161patn\u00fd \u010daj a d\u00e1vat pr\u016fchod \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b! \u010c\u00edm bych jinak mohl vysv\u011btlit tu ohavnou noc?<\/p>\n\n\n\n
Nevzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee bych kdy n\u011bco takov\u00e9ho za\u017eil – ani od t\u00e9 doby, kdy jsem poznal, co je to utrpen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Za\u010dalo se mi n\u011bco zd\u00e1t, je\u0161t\u011b ne\u017e jsem si p\u0159estal uv\u011bdomovat sv\u00e9 okol\u00ed. M\u011bl jsem dojem, \u017ee u\u017e je r\u00e1no a \u017ee jsem na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b dom\u016f. Za pr\u016fvodce jsem m\u011bl Josefa. Silnice byla vysoko zasn\u011b\u017een\u00e1, a jak jsme se brodili z\u00e1v\u011bjemi, mo\u0159il m\u011b m\u016fj pr\u016fvodce ustavi\u010dn\u00fdmi v\u00fd\u010ditkami, pro\u010d nem\u00e1m poutnickou h\u016fl, a \u017ee se bez n\u00ed dovnit\u0159 nedostanu.<\/p>\n\n\n\n
S\u00e1m se p\u0159itom n\u00e1padn\u011b oh\u00e1n\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00fdm klackem, z \u010deho\u017e jsem vyrozum\u011bl, \u017ee to asi m\u00e1 b\u00fdt doty\u010dn\u00fd p\u0159edm\u011bt.<\/p>\n\n\n\n
Zprvu jsem p\u0159em\u00edtal, \u017ee je to hloupost – na\u010d pot\u0159ebuji takovou zbra\u0148, abych se dostal do vlastn\u00edho p\u0159\u00edbytku?<\/p>\n\n\n\n
Ale pak mi svitla nov\u00e1 skute\u010dnost: v\u017edy\u0165 j\u00e1 v\u016fbec nejdu dom\u016f, my p\u0159ece putujeme poslechnout si k\u00e1z\u00e1n\u00ed pov\u011bstn\u00e9ho Jabese Branderhama na text „Sedmdes\u00e1tkr\u00e1t sedm\u201c!<\/p>\n\n\n\n
A z\u0159ejm\u011b n\u011bkdo z n\u00e1s – Josef nebo kazatel nebo j\u00e1 – sp\u00e1chal ten „prvn\u00ed z n\u00e1sobku jedenasedmdes\u00e1tky“ a bude za to ve\u0159ejn\u011b odhalen a vyobcov\u00e1n.<\/p>\n\n\n\n
Dorazili jsme ke kapli. Na sv\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch jsem j\u00ed vskutku asi dvakr\u00e1t zahl\u00e9dl – stoj\u00ed v \u00fadol\u00ed\u010dku mezi dv\u011bma kopci a to \u00fadol\u00ed\u010dko se klene nad mo\u010d\u00e1lem, jeho\u017e ra\u0161elinov\u00e1 voda pr\u00fd \u00fapln\u011b nabalzamovala t\u011bch n\u011bkolik mrtv\u00fdch, co tu jsou poh\u0159beni. St\u0159echa je\u0161t\u011b dr\u017e\u00ed, ale proto\u017ee far\u00e1\u0159sk\u00fd plat \u010din\u00ed pouh\u00fdch dvacet liber ro\u010dn\u011b a fara m\u00e1 jen dva pokoje, z kter\u00fdch co nevid\u011bt zbude sotva jeden, nechce se \u017e\u00e1dn\u00e9mu duchovn\u00edmu p\u0159evz\u00edt past\u00fd\u0159sk\u00fd \u00fakol, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e se prav\u00ed, \u017ee by ho ove\u010dky nechaly sp\u00ed\u0161 um\u0159\u00edt hladem, ne\u017e aby mu z vlastn\u00edch kapes zv\u00fd\u0161ily plat o hal\u00e9\u0159. Av\u0161ak v m\u00e9m snu m\u011bl Jabes plno napjat\u00e9ho poslucha\u010dstva a k\u00e1zal – panebo\u017ee, to bylo k\u00e1z\u00e1n\u00ed! D\u011blilo se na \u010dty\u0159i sta devades\u00e1t odstavc\u016f, ka\u017ed\u00fd v d\u00e9lce norm\u00e1ln\u00edho k\u00e1z\u00e1n\u00ed; a ka\u017ed\u00fd v\u011bnov\u00e1n rozboru jednoho ur\u010dit\u00e9ho h\u0159\u00edchu. Kde jich tolik nabral, je mi z\u00e1hadou. M\u011bl na ten cit\u00e1t, sv\u016fj osobit\u00fd v\u00fdklad, podle n\u011bho\u017e bratr mus\u00ed nutn\u011b h\u0159e\u0161it poka\u017ed\u00e9 jin\u00fdm h\u0159\u00edchem. Byly to h\u0159\u00edchy prapodivn\u00e9, v\u00fdst\u0159edn\u00ed p\u0159estupky, o jak\u00fdch jsem dosud nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
Jde o cit\u00e1t z bible (Evangelium sv. Matou\u0161e, 18, 21-22); Tedy p\u0159istoupiv k n\u011bmu Petr, \u0159ekl: Pane, kolikr\u00e1t zh\u0159e\u0161\u00ed proti mn\u011b bratr m\u016fj, a odpust\u00edm jemu? Do sedmi-li kr\u00e1t? I d\u00ed mu Je\u017e\u00ed\u0161: Neprav\u00edm tob\u011b a\u017e do sedmikr\u00e1t, ale a\u017e do sedmdes\u00e1tikr\u00e1t sedmkr\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n
To v\u00e1m byla nuda! To jsem se navrt\u011bl, naz\u00edval, nad\u0159\u00edmal, naprobouzel! \u0160t\u00edpal jsem se, prot\u00edral si o\u010di, vst\u00e1val a znovu sedal a \u0161\u0165ouchal jsem do Josefa, kdy u\u017e bude konec a bude to v\u016fbec m\u00edt konec? Bylo mi souzeno vyslechnout v\u0161echno. Kone\u010dn\u011b dosp\u011bl k tomu „prvn\u00edmu z n\u00e1sobku jedenasedmdes\u00e1tky“. V tu kritickou chv\u00edli na mne sestoupilo n\u00e1hl\u00e9 vnuknut\u00ed: z vy\u0161\u0161\u00edho pokynu jsem povstal a obvinil Jabesa Branderhama, \u017ee zh\u0159e\u0161il h\u0159\u00edchem, kter\u00fd nelze \u017e\u00e1dn\u00e9mu k\u0159es\u0165anu odpustit.<\/p>\n\n\n\n
„D\u016fstojn\u00fd pane,“ pov\u00edd\u00e1m, „j\u00e1 u\u017e tu sed\u00edm jako ve v\u011bzen\u00ed nev\u00edm jak dlouho a \u010dty\u0159iadevades\u00e1t bod\u016f va\u0161eho k\u00e1z\u00e1n\u00ed m\u00e1m za sebou. Sedmdes\u00e1tkr\u00e1t sedmkr\u00e1t u\u017e beru klobouk a chci odej\u00edt – sedmdes\u00e1tkr\u00e1t sedmkr\u00e1t za\u010d\u00edn\u00e1te znova a j\u00e1 si mus\u00edm zase sednout. To v\u0161e v\u00e1m odpou\u0161t\u00edm. Ale po \u010dty\u0159istajedenadevades\u00e1t\u00e9 – to u\u017e p\u0159est\u00e1v\u00e1 v\u0161echno. Kolegov\u00e9, mu\u010dedn\u00edci, vzh\u016fru na n\u011bho! Srazte ho z kazatelny a roztlu\u010dte ho na pr\u00e1\u0161ek, a\u0165 je nav\u017edy vyhlazen z m\u00edsta Tohoto!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„O tob\u011b mluv\u00edm!“ zvolal Jabes do chv\u00edle napjat\u00e9ho ticha, vykloniv se p\u0159es z\u00e1bradl\u00ed. „Sedmdes\u00e1tkr\u00e1t sedmkr\u00e1t jsi mi tu nectn\u011b zaz\u00edval – sedmasedmdes\u00e1tkr\u00e1t rozj\u00edm\u00e1m v du\u0161i a prav\u00edm sob\u011b: A i \u010dlov\u011bk je h\u0159\u00ed\u0161n\u00e1 n\u00e1doba – i tohle se mu d\u00e1 je\u0161t\u011b odpustit. Ale tys zh\u0159e\u0161il prvn\u00edm h\u0159\u00edchem z jedenasedmdes\u00e1tky. Brat\u0159\u00ed, prove\u010fte na n\u011bm ortel p\u0159edpov\u011bd\u011bn\u00fd v P\u00edsmu! Svat\u00ed P\u00e1n\u011b, nyn\u00ed se vyznamenejte!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Jen to do\u0159ekl, zam\u00e1valo cel\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed poutnick\u00fdmi holemi a hrnulo se na mne. Nem\u011bl jsem se \u010d\u00edm br\u00e1nit, a proto\u017ee Josef mi byl na dosah a ze v\u0161ech nejzu\u0159iv\u011bji na mne dor\u00e1\u017eel, za\u010dal jsem se s n\u00edm tahat o jeho klacek.<\/p>\n\n\n\n
V tom davov\u00e9m \u00fatoku nar\u00e1\u017eely hole o sebe a \u00fadery, m\u00ed\u0159en\u00e9 na mne, padaly na ciz\u00ed lebky. Zanedlouho u\u017e dun\u011bly celou kapl\u00ed r\u00e1ny \u00fato\u010dn\u00e9 i obrann\u00e9, jeden ml\u00e1til do druh\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
Ani ten Branderham se nezdr\u017eel projev\u016f svat\u00e9ho nad\u0161en\u00ed a tloukl aspo\u0148 do pa\u017een\u00ed s takov\u00fdm h\u0159motem, \u017ee m\u011b to kone\u010dn\u011b probudilo. To byla \u00faleva! Ale odkud se vzal ten dojem v\u0159avy? Co to ve skute\u010dnosti p\u0159edstavovalo Jabesovu \u00falohu v t\u00e9 hlu\u010dn\u00e9 rva\u010dce? Nic jin\u00e9ho ne\u017e v\u011btev borovice, kter\u00e1 mi v z\u00e1vanech vich\u0159ice tloukla do okna a rachotila such\u00fdmi \u0161i\u0161kami o sklen\u011bn\u00e9 tabule. Chv\u00edli jsem nap\u00ednal sluch, co to m\u016f\u017ee b\u00fdt, ale kdy\u017e jsem rozpoznal p\u0159\u00ed\u010dinu, obr\u00e1til jsem se a usnul. A u\u017e se mi zas n\u011bco zd\u00e1lo – je\u0161t\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e p\u0159edt\u00edm, jestli to v\u016fbec bylo mo\u017eno.<\/p>\n\n\n\n
Tentokr\u00e1t jsem dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee le\u017e\u00edm v dubov\u00e9m kabinetu, a z\u0159eteln\u011b jsem sly\u0161el hu\u010den\u00ed v\u011btru i pleskot chumelenice. Tak\u00e9 jsem sly\u0161el neust\u00e1l\u00e9 \u0165uk\u00e1n\u00ed borovicov\u00e9 v\u011btve a byl jsem si pln\u011b v\u011bdom, co je p\u0159\u00ed\u010dinou toho zvuku, ale tak m\u011b to roz\u010dilovalo, \u017ee jsem se rozhodl je uml\u010det. Vstal jsem – jak jsem se domn\u00edval – a pokou\u0161el se otev\u0159\u00edt okno. H\u00e1k byl k o\u010dku p\u0159iletov\u00e1n. Toho jsem si v\u0161iml u\u017e p\u0159ed usnut\u00edm, ale zapomn\u011bl jsem na to. „Tak a\u0165, nechat to, ale nem\u016f\u017eu!“ \u0159\u00edk\u00e1m si, rozbiju p\u011bst\u00ed sklo a vystr\u010d\u00edm ruku; ven, abych uchopil tu protivnou v\u011btev. M\u00edsto v\u011btve jsem sev\u0159el ledov\u00e9 prst\u00edky lidsk\u00e9 ruky. Padla na mne \u0161\u00edlen\u00e1 hr\u016fza. Cht\u011bl jsem st\u00e1hnout ruku zp\u011bt, ale ledov\u00e1 ru\u010dka m\u011b nepou\u0161t\u011bla a p\u0159esmutn\u00fd hl\u00e1sek zana\u0159\u00edkal: \u201ePus\u0165 m\u011b dom\u016f, pus\u0165 m\u011b dom\u016f!“ „Kdo jsi?“ pt\u00e1m se a cloum\u00e1m rukou “ abych se vyprostil. „Kate\u0159ina Lintonov\u00e1,“ zachv\u011bl se hl\u00e1sek (pro\u010d zrovna Lintonov\u00e1, kdy\u017e jsem p\u0159ece \u010detl v\u011bt\u0161inou jen jm\u00e9no Earnshawov\u00e1?). „Vrac\u00edm se dom\u016f, zabloudila jsem v ba\u017ein\u00e1ch.“ Rozezn\u00e1val jsem za oknem nejasn\u011b d\u00edv\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159 hled\u00edc\u00ed dovnit\u0159. Ze strachu jsem ud\u011blal n\u011bco surov\u00e9ho. Kdy\u017e jsem se t\u00e9 postav\u011b nemohl vy\u0161kubnout, p\u0159it\u00e1hl jsem j\u00ed z\u00e1p\u011bst\u00ed k rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9mu sklu a rozd\u00edral je o hranu, a\u017e z ruky vypr\u00fd\u0161tila krev a pot\u0159\u00edsnila mi lo\u017en\u00ed pr\u00e1dlo. Ale postava st\u00e1le lkala „Pus\u0165 m\u011b dom\u016f!\u201c a dr\u017eela m\u011b jako ve sv\u011br\u00e1ku, div jsem hr\u016fzou neze\u0161\u00edlel. „V\u017edy\u0165 to nemohu,“ pov\u00edd\u00e1m kone\u010dn\u011b. „D\u0159\u00edv m\u011b pus\u0165 ty, kdy\u017e ti m\u00e1m otev\u0159\u00edt!“ Prsty povolily. St\u00e1hl jsem ruku dovnit\u0159 kvapn\u011b jsem zabarik\u00e1doval d\u00edru v okn\u011b sloupcem knih a zacpal jsem si u\u0161i, abych u\u017e to \u017ealostn\u00e9 \u0161kemr\u00e1n\u00ed nesly\u0161el.<\/p>\n\n\n\n
Plnou \u010dtvrthodinu jsem si dr\u017eel dlan\u011b na u\u0161\u00edch, ale, jen jsem za\u010dal poslouchat – smutn\u00e9 lk\u00e1n\u00ed tu bylo po\u0159\u00e1d: <\/p>\n\n\n\n
„Pry\u010d!“ k\u0159i\u010d\u00edm. „Nikam t\u011b nepust\u00edm, kdybys dvacet let volala! „Ano, dvacet let u\u017e vol\u00e1m,“ kv\u00edlel hlas, „dvacet Let! Bloud\u00edm dvacet let!\u201c Nato jsem zven\u010d\u00ed zaslechl \u0161m\u00e1trav\u00fd zvuk a barik\u00e1da z knih se pohnula, jako by j\u00ed n\u011bkdo odstrkoval. Cht\u011bl jsem vysko\u010dit, ale t\u011blo jsem m\u011bl bezvl\u00e1dn\u00e9, a tak jsem \u0159val z plna hrdla, posedl\u00fd d\u011bsem. P\u0159itom jsem si n\u00e1hle uv\u011bdomil, \u017ee k\u0159i\u010d\u00edm doopravdy, nejen ve snu. Jak trapn\u00e9! N\u011bkdo se kvapn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed ke dve\u0159\u00edm pokoje, otv\u00edr\u00e1 je r\u00e1zn\u011b, \u010dtvercov\u00fdmi ok\u00e9nky prokmit\u00e1 sv\u011btlo.<\/p>\n\n\n\n
Posadil jsem se cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd a ot\u00edral si zpocen\u00e9 \u010delo.<\/p>\n\n\n\n
Vet\u0159elec st\u00e1l chv\u00edli nerozhodn\u011b a n\u011bco si mumlal. Kone\u010dn\u011b se polohlasem zeptal: „Je tu n\u011bkdo?“ Ne\u010dekal z\u0159ejm\u011b, \u017ee usly\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f. J\u00e1 jsem v\u0161ak usoudil, \u017ee by nebylo radno tajit svou p\u0159\u00edtomnost. Poznal jsem po hlase, \u017ee to je Heathcliff. Kdybych byl zticha, p\u00e1tral by t\u0159eba d\u00e1l. A tak jsem nat\u00e1hl ruku a odsunul st\u011bnu. Jak\u00fd to m\u011blo \u00fa\u010dinek, na to hned tak nezapomenu!<\/p>\n\n\n\n
Heathclif st\u00e1l zrovna u vchodu. M\u011bl na sob\u011b jen ko\u0161ili a kalhoty, b\u00edl\u00fd byl jako ta st\u011bna za n\u00edm a sv\u00ed\u010dka mu kapala po ruce. Kdy\u017e vrzla dv\u00ed\u0159ka kabinetu, jako by ho zas\u00e1hl blesk, i sv\u00ed\u010dka mu obloukem vylet\u011bla z ruky na n\u011bkolik metr\u016f a tak se rozt\u0159\u00e1sl, \u017ee j\u00ed skoro nedok\u00e1zal zvednout.<\/p>\n\n\n\n
„To jsem pros\u00edm j\u00e1, v\u00e1\u0161 host,“ zahlaholil jsem, abych mu uspo\u0159il dal\u0161\u00ed poko\u0159uj\u00edc\u00ed projevy zbab\u011blosti. „Nemil\u00e1 v\u011bc – k\u0159i\u010del jsem ze span\u00ed, m\u011bl jsem zl\u00fd sen, vyd\u011bsilo m\u011b to. Promi\u0148te, \u017ee jsem v\u00e1s vyru\u0161il.“<\/p>\n\n\n\n
„Hrom do v\u00e1s, pane Lockwoode! J\u00e1 bych v\u00e1s …,“ promluvil kone\u010dn\u011b m\u016fj hostitel a odlo\u017eil sv\u00ed\u010dku na \u017eidli, proto\u017ee j\u00ed ani neudr\u017eel v ruce. „Kdo v\u00e1s to sem zavedl?“ pokra\u010doval, zar\u00fdvaje nehty do dlan\u00ed a zat\u00ednaje zuby, aby mu tak necvakaly. „Kdo to byl? Vyraz\u00edm ho okam\u017eit\u011b z domu !“<\/p>\n\n\n\n
„Byla to Zilla, va\u0161e hospodyn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, vysko\u010dil jsem z postele a chvatn\u011b se za\u010dal obl\u00e9kat. „Jestli j\u00ed chcete za to vyhnat, j\u00e1 v\u00e1m v tom br\u00e1nit nebudu, pane Heathcliffe, dob\u0159e j\u00ed tak! V\u017edy\u0165 m\u011b sem beztak str\u010dila jen proto, aby si na mn\u011b ov\u011b\u0159ila, \u017ee tu skute\u010dn\u011b stra\u0161\u00ed. Taky \u017ee stra\u0161\u00ed, a jak! – duchov\u00e9 a p\u0159\u00edzraky se tu odev\u0161ad jen roj\u00ed. U\u017e ch\u00e1pu, pro\u010d sem nikoho nechcete vpustit, a pln\u011b s v\u00e1mi souhlas\u00edm. Za nocleh v takov\u00e9m kabinetu hr\u016fzy by v\u00e1m ka\u017ed\u00fd p\u011bkn\u011b pod\u011bkoval !“<\/p>\n\n\n\n
„Ne\u0159\u00edkejte!“ pov\u00eddal Heathcliff. „A co to d\u011bl\u00e1te? Lehn\u011bte si zas a sp\u011bte, kdy\u017e u\u017e jste tady! Jen proboha u\u017e nevyd\u00e1vejte ty hrozn\u00e9 sk\u0159eky! Takhle vyv\u00e1d\u011bt – copak v\u00e1s n\u011bkdo \u0161krt\u00ed?“<\/p>\n\n\n\n
„Jen kdyby se ta m\u016fra t\u00edm oknem prot\u00e1hla ! Tak by m\u011b jist\u011b mohla u\u0161krtit,“ protestoval jsem. „J\u00e1 se tu ned\u00e1m obt\u011b\u017eovat va\u0161imi dot\u011brn\u00fdmi p\u0159edky ! Nebyl ten ctihodn\u00fd Jabes Branderham n\u00e1hodou v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edbuzn\u00fd z mat\u010diny strany? A co teprve ta f\u00farie, ta Kate\u0159ina Lintonov\u00e1 nebo Earnshawov\u00e1 nebo kter\u00e1 – podstr\u010den\u00e9 d\u00edt\u011b asi, co\u017e? – to ale musela b\u00fdt \u010dern\u00e1 du\u0161e! Pov\u00eddala, \u017ee tu bloud\u00ed u\u017e dvacet let. Co ta musela m\u00edt h\u0159\u00edch\u016f na sv\u011bdom\u00ed, kdy\u017e si za n\u011b odpyk\u00e1v\u00e1 tak zl\u00fd trest!“<\/p>\n\n\n\n
Je\u0161t\u011b jsem nedo\u0159ekl, kdy\u017e jsem se n\u00e1hle rozpomn\u011bl na spojitost, s n\u00ed\u017e v t\u00e9 knize vystupovalo Heathcliffovo a Kate\u0159inino jm\u00e9no – vypadlo mi to \u00fapln\u011b z pam\u011bti, a\u017e te\u010f se mi ta p\u0159edstava n\u00e1hle vybavila. Zastyd\u011bl jsem se, \u017ee jsem se tak netaktn\u011b pod\u0159ekl, ale rychle jsem p\u0159es to p\u0159e\u0161el a dodal, abych ur\u00e1\u017eliv\u00fd dojem zahladil – „Ra\u010dte rozum\u011bt, pane Heathcliffe, j\u00e1 jsem p\u0159ed usnut\u00edm pro\u010d\u00edtal…“<\/p>\n\n\n\n
Zase jsem se zarazil. M\u011bl jsem na jazyku, „ty star\u00e9 svazky tady“, ale to bych se prozradil, \u017ee zn\u00e1m nejen ti\u0161t\u011bn\u00fd, ale i rukopisn\u00fd obsah, a tak jsem se v\u010das opravil – ,j\u00e1 jsem pro\u010d\u00edtal n\u00e1pisy na okenn\u00ed \u0159\u00edmse. Jednotv\u00e1rn\u00e1 \u010detba, ov\u0161em, ale to v\u00edte, \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee usnout, a tak bu\u010f po\u010d\u00edt\u00e1, nebo…“<\/p>\n\n\n\n
„Jak to se mnou mluv\u00edte?“ zah\u0159m\u011bl Heathcliff jako n\u00e1hl\u00e1 bou\u0159e. „Jak – jak se v\u016fbec opova\u017eujete, vy, a pod mou st\u0159echou? – Dobr\u00fd bo\u017ee, ten chlap se zbl\u00e1znil!“<\/p>\n\n\n\n
A chytil se vztekle za \u010delo.<\/p>\n\n\n\n
Okam\u017eik jsem v\u00e1hal, m\u00e1m-li se pro ta slova urazit \u010di dokon\u010dit sv\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Ale bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee je pov\u00e1\u017eliv\u011b roz\u010dilen, a to m\u011b obm\u011bk\u010dilo. Pokra\u010doval jsem tedy ve v\u00fdkladu, jak to bylo s t\u011bmi sny: \u017ee jsem jm\u00e9no Kate\u0159ina Lintonov\u00e1 nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el, ale \u017ee mi p\u0159irozen\u011b utkv\u011blo v mysli, kdy\u017e jsem si je p\u0159ed usnut\u00edm tolikr\u00e1t slabikoval, a \u017ee se pak zosobnilo v m\u00e9 obraznosti, na kterou jsem ve snu nem\u011bl vliv. Heathcliff za m\u00e9ho v\u00fdkladu ustavi\u010dn\u011b p\u0159e\u0161lapoval sm\u011brem ke kabinetu, a\u017e si tam uvnit\u0159 sedl na postel, tak\u017ee jsem na n\u011bho u\u017e nevid\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
Ale dob\u0159e jsem vytu\u0161il, podle nepravideln\u00e9ho a p\u0159er\u00fdvan\u00e9ho dechu, \u017ee z\u00e1pas\u00ed s n\u011bjak\u00fdm neoby\u010dejn\u011b mocn\u00fdm pohnut\u00edm. Cht\u011bl jsem p\u0159ed n\u00edm milosrdn\u011b utajit, \u017ee jeho boj s citem sly\u0161\u00edm, a tak jsem se s n\u00e1padn\u00fdm hlukem doobl\u00e9kal, pod\u00edval se na hodinky a zah\u00e1jil samomluvu o tom, jak se ta noc vle\u010de. „Je\u0161t\u011b nejsou t\u0159i ! A j\u00e1 m\u011bl s ur\u010ditost\u00ed za to, \u017ee u\u017e je \u0161est pry\u010d. Tady se \u010das v\u016fbec neh\u00fdbe. Nebo jsme \u0161li sp\u00e1t u\u017e v osm?“<\/p>\n\n\n\n
„V zim\u011b v\u017edycky v dev\u011bt, ve \u010dty\u0159i se vst\u00e1v\u00e1,“ ozval se hostitel, jako by potla\u010doval vzlyk. A podle pohybu ruky, kter\u00fd jsem v nejasn\u00e9m obrysu zahl\u00e9dl, si snad i ut\u00edral o\u010di.<\/p>\n\n\n\n
„Pane Lockwoode,“ pokra\u010doval, „jd\u011bte do m\u00e9ho pokoje! Dole byste takhle \u010dasn\u011b jen p\u0159ek\u00e1\u017eel. J\u00e1 u\u017e m\u00e1m po span\u00ed, d\u00edky va\u0161emu d\u011btinsk\u00e9mu poplachu.“<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 tak\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. „Prochod\u00edm zbytek noci po dvo\u0159e a pak p\u016fjdu, a\u017e se rozedn\u00ed. Nebojte se, pros\u00edm, j\u00e1 v\u00e1s u\u017e v\u00edckr\u00e1t svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou obt\u011b\u017eovat nebudu! Jsem nyn\u00ed nav\u017edy vyl\u00e9\u010den z bl\u00e1hov\u00e9 snahy po lidsk\u00e9 dru\u017enosti jak ve m\u011bst\u011b, tak na venkov\u011b. Rozumn\u00fd \u010dlov\u011bk se omez\u00ed na spole\u010dnost vlastn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Poveden\u00e1 spole\u010dnost,“ zasykl Heathcliff. „Vezm\u011bte si sv\u00ed\u010dku a jd\u011bte si, kam chcete. J\u00e1 p\u0159ijdu hned za v\u00e1mi. Na dv\u016fr ale necho\u010fte, psi jsou odv\u00e1zan\u00ed. A v jizb\u011b zase hl\u00edd\u00e1, Juno, a – proch\u00e1zejte se na schodech a na chodb\u011b, jinam nem\u016f\u017eete! No tak jd\u011bte! Jen p\u00e1r minut – a jdu taky.“<\/p>\n\n\n\n
Poslechl jsem a vy\u0161el z pokoje. Ale za dve\u0159mi jsem se zastavil, nevyznal jsem se v t\u011bch \u00fazk\u00fdch chodb\u00e1ch. A tak se stalo, \u017ee jsem bezd\u011bky p\u0159istihl sv\u00e9ho hostitele p\u0159i pov\u011br\u010div\u00e9m ob\u0159adu, kter\u00fd byl v podivn\u00e9m rozporu s jeho ok\u00e1zalou v\u011bcnost\u00ed. Vrhl se na postel, vytrhl okenn\u00ed h\u00e1k a p\u0159itom propukl v nezadr\u017eiteln\u00fd pl\u00e1\u010d. „Poj\u010f p\u0159ece dom\u016f! Poj\u010f ke mn\u011b!“ vzlykal. „Poj\u010f, Katko, poj\u010f! Pros\u00edm t\u011b – aspo\u0148 jednou se mi uka\u017e! Katko, du\u0161e moje drah\u00e1, ozvi se – poj\u010f – aspo\u0148 tentokr\u00e1t…“ Stra\u0161idla, jak zn\u00e1mo, jsou nevypo\u010ditateln\u00e1 – Kate\u0159inin p\u0159\u00edzrak se nezjevil. Jen prudk\u00fd n\u00e1por v\u011btru se spr\u0161kou sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek vtrhl n\u00e1hle oknem dovnit\u0159 – a mn\u011b zhasl sv\u00ed\u010dku.<\/p>\n\n\n\n
Odpou\u0161t\u011bl jsem v duchu Heathcliffovi jeho potrhlost, nebo\u0165 m\u011b ten zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fd v\u00fdbuch \u017ealu p\u0159esv\u011bd\u010dil o tom, \u017ee asi n\u011bjak hluboce trp\u00ed. Rad\u011bji jsem \u0161el odtamtud. \u017de jsem v\u016fbec poslouchal! A ten sv\u016fj hloup\u00fd sen jsem mu tak\u00e9 nemusel vypov\u00eddat. Te\u010f kv\u016fli mn\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1 takov\u00e1 muka. <\/p>\n\n\n\n
Ale pro\u010d tolik trp\u00ed, to jsem nech\u00e1pal. Sestoupil jsem obez\u0159etn\u011b po schodech do p\u0159\u00edzem\u00ed a rozhodl jsem se pro kuchyni vzadu, kde je\u0161t\u011b \u017ehnuly v krbu oharky shraban\u00e9 na hrom\u00e1dku. Za\u017eehl jsem si od nich sv\u00ed\u010dku. Nic se tam neh\u00fdbalo, jen mourovan\u00fd kocour se vyh\u0159\u00edval na popelu.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i m\u00e9m p\u0159\u00edchodu se zvedl a nespokojen\u011b zam\u0148oukal. P\u0159ed krbem st\u00e1ly do polokruhu dv\u011b lavice. Nat\u00e1hl jsem se na jednu a mourek vysko\u010dil na druhou. U\u017e jsme oba pod\u0159imovali, kdy\u017e do na\u0161eho z\u00e1ti\u0161\u00ed vnikl prvn\u00ed ru\u0161itel.<\/p>\n\n\n\n
Byl to Josef. Se\u0161trachal se dol\u016f po \u017eeb\u0159\u00edku, kter\u00fd \u00fastil do poklopu ve strop\u011b – patrn\u011b se tudy chodilo do Josefovy podkrovn\u00ed kom\u016frky. Zamra\u010dil se dot\u010den\u011b na plam\u00ednek v krbu, kter\u00fd jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed rozdm\u00fdchal, shodil kocoura na zem, uvelebil se na jeho m\u00edst\u011b , vyt\u00e1hl krati\u010dkou d\u00fdmku a soust\u0159ed\u011bn\u011b si j\u00ed p\u011bchoval. Mou p\u0159\u00edtomnost ve sv\u00e9 svatyni pova\u017eoval z\u0159ejm\u011b za nestoudnost p\u0159\u00edli\u0161 o\u010dividnou, aby ji bylo t\u0159eba odsuzovat je\u0161t\u011b slovy – ml\u010dky dal d\u00fdmku do \u00fast, zalo\u017eil ruce k\u0159\u00ed\u017eem a bafal. Dop\u0159\u00e1l jsem mu neru\u0161en\u00e9 vychutn\u00e1n\u00ed vz\u00e1cn\u00e9ho po\u017eitku. Kdy\u017e vyfoukl posledn\u00ed obl\u00e1\u010dek d\u00fdmu, zhluboka si vzdychl, zvedl se a ode\u0161el s t\u00fdm\u017e d\u016fle\u017eit\u00fdm v\u00fdrazem, s jak\u00fdm p\u0159i\u0161el.<\/p>\n\n\n\n
Brzy nato jsem usly\u0161el leh\u010d\u00ed kroky a u\u017e jsem otev\u00edral \u00fasta na „dobr\u00e9 jitro“, ale zase jsem je zav\u0159el a pozdrav jsem spolkl, proto\u017ee vch\u00e1zej\u00edc\u00ed Hareton Earnshaw od\u0159\u00edk\u00e1val sotto voce sv\u00e9 rann\u00ed litanie – p\u0159i\u0161el si toti\u017e pro lopatu, aby odh\u00e1zel z\u00e1v\u011bje p\u0159ed domem, prohraboval se v kout\u011b mezi n\u00e1\u0159ad\u00edm a ka\u017ed\u00fd p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd se mu p\u0159ipletl pod ruku, oslovoval \u0159adou bohapust\u00fdch nad\u00e1vek.<\/p>\n\n\n\n
Nahl\u00e9dl p\u0159es op\u011bradlo m\u00e9 lavice a pokr\u010dil nosem: \u017ee bychom se m\u011bli pozdravit, to mu z\u0159ejm\u011b ani na mysl nep\u0159i\u0161lo – docela jako by tu m\u00edsto mne sed\u011bl ten kocour.<\/p>\n\n\n\n
Vid\u00edc, \u017ee se Hareton chyst\u00e1 ven, usoudil jsem, \u017ee i j\u00e1 u\u017e mohu odej\u00edt. Zvedl jsem se z tvrd\u00e9ho l\u016f\u017eka a vykro\u010dil za n\u00edm. On ale vrazil lopatou do jin\u00fdch dve\u0159\u00ed . Z neartikulovan\u00e9ho zvuku, kter\u00fdm tento pohyb doprovodil, jsem vyrozum\u011bl, \u017ee m\u00e1m j\u00edt tudy, jestli se chci z kuchyn\u011b hnout.<\/p>\n\n\n\n
Octl jsem se v jizb\u011b. Ob\u011b \u017eeny u\u017e byly vzh\u016fru. Zilla rozdmych\u00e1vala obrovsk\u00fdm m\u011bchem ohe\u0148, pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 kle\u010dela p\u0159ed krbem a p\u0159i sv\u011btle plamen\u016f \u010detla.<\/p>\n\n\n\n
St\u00ednila si rukou o\u010di p\u0159ed s\u00e1laj\u00edc\u00edm \u017e\u00e1rem a podle v\u0161eho byla \u010detbou zcela zaujata. Jen ob\u010das odtrhla o\u010di od knihy, aby vypl\u00edsnila hospodyni, kdy\u017e na ni dopadla spr\u0161ka jisker, nebo aby odehnala psa, kter\u00fd se chv\u00edlemi s nem\u00edstnou p\u0159\u00edtulnost\u00ed pokou\u0161el ol\u00edznout j\u00ed obli\u010dej.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff tam byl kupodivu tak\u00e9. St\u00e1l u ohn\u011b z\u00e1dy ke mn\u011b a d\u00e1val co proto neboh\u00e9 Zille, ale j\u00e1 jsem zastihl u\u017e konec bou\u0159liv\u00e9ho v\u00fdstupu. Ne\u0161\u0165astnice musela ka\u017edou chvilku nechat pr\u00e1ce, aby si s hn\u011bviv\u00fdm povzdechem ot\u0159ela c\u00edpem z\u00e1st\u011bry o\u010di.<\/p>\n\n\n\n
Ve chv\u00edli, kdy jsem vstupoval, odvr\u00e1til se od Zilly a osopil se na snachu.<\/p>\n\n\n\n
„A ty, ty – mizern\u00e1…,“ pou\u017eil toti\u017e p\u0159\u00eddomku, kter\u00fd je s\u00e1m o sob\u011b zcela nez\u00e1vadn\u00fd, asi jako husa nebo koza, nicm\u00e9n\u011b v knih\u00e1ch b\u00fdv\u00e1 v\u011bt\u0161inou vyj\u00e1d\u0159en poml\u010dkou. „Ty se mi tu bude\u0161 jen v\u00e1let? Tady si ka\u017ed\u00fd mus\u00ed na chleba vyd\u011blat, z milosti t\u011b \u017eivit nebudu! D\u00e1\u0161 ten kr\u00e1m pry\u010d! Pracovat bude\u0161! J\u00e1 ti to spo\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee t\u011b tu mus\u00edm m\u00edt do smrti na o\u010d\u00edch – sly\u0161elas, d\u011bvko zatracen\u00e1?“<\/p>\n\n\n\n
„Ale d\u00e1m ten kr\u00e1m pry\u010d, vy byste mi knihu stejn\u011b vzal, tak na\u010d se s v\u00e1mi h\u00e1dat,“ odpov\u011bd\u011bla mlad\u00e1 pan\u00ed, zav\u0159ela knihu a hodila j\u00ed na \u017eidli. „Pracovat v\u00e1m tu ov\u0161em nebudu, m\u016f\u017eete se t\u0159eba zalknout nad\u00e1vkami j\u00e1 budu stejn\u011b d\u011blat, co se mi zl\u00edb\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff nap\u0159\u00e1hl ruku a d\u011bv\u010de mr\u0161tn\u011b usko\u010dilo z dosahu – znalo asi dob\u0159e p\u00e1dnost jeho pravice. P\u0159\u00ed\u010dilo se mi p\u0159ihl\u00ed\u017eet z\u00e1pasu t\u011bchto dvou \u0161elem, a proto jsem r\u00e1zn\u011b vykro\u010dil ke krbu, jako bych se cht\u011bl p\u0159edev\u0161\u00edm oh\u0159\u00e1t, jako bych nev\u011bd\u011bl nic o tom, \u017ee jsem je vyru\u0161il uprost\u0159ed h\u00e1dky.<\/p>\n\n\n\n
Hned se oba ovl\u00e1dli – v\u011bd\u011bli aspo\u0148, co se slu\u0161\u00ed. Heathcliff, schoval za\u0165at\u00e9 p\u011bsti do kapes, aby se vyhnul poku\u0161en\u00ed; a pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 na\u0161pulila ret, uch\u00fdlila se do leno\u0161ky v nejzaz\u0161\u00edm kout\u011b a tam, v\u011brn\u00e1 sv\u00e9mu prohl\u00e1\u0161en\u00ed, z\u016fstala sed\u011bt a\u017e do m\u00e9ho odchodu jako socha. J\u00e1 jsem u nich u\u017e dlouho neme\u0161kal. Nep\u0159ijal jsem pozv\u00e1n\u00ed, abych s nimi posn\u00eddal, a sotva se za\u010dalo rozedn\u00edvat, pou\u017eil jsem prvn\u00ed vhodn\u00e9 chv\u00edle a vyklouzl ven na \u010dist\u00fd vzduch. Venku byl klid, ovzdu\u0161\u00ed jasn\u00e9, ale mraziv\u00e9 jako pr\u016fzra\u010dn\u00fd led.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem doch\u00e1zel k zahradn\u00ed brance, zavolal na mne hostitel, abych na n\u011bho po\u010dkal, \u017ee m\u011b doprovod\u00ed p\u0159es ba\u017einy.<\/p>\n\n\n\n
Dob\u0159e \u017ee se mnou \u0161el. Svah p\u0159ed n\u00e1mi byl te\u010f jedno \u0161ir\u00e9, b\u011blostn\u00e9, rozvln\u011bn\u00e9 mo\u0159e, a jeho povrch se nekryl se skute\u010dnou podobou ter\u00e9nu pod n\u00edm. J\u00e1my aspo\u0148 byly zcela zav\u00e1ty – i ty haldy kamen\u00ed a \u0161t\u011brku z lom\u016f, kter\u00e9 mi ze v\u010derej\u0161ka utkv\u011bly v pam\u011bti jako orienta\u010dn\u00ed body na map\u011b, zmizely beze stopy. Kdy\u017e jsem v\u010dera stoupal na V\u011btrnou h\u016frku, m\u00edjel jsem na pokraji cesty, kter\u00e1 vedla pl\u00e1n\u00ed, \u0159adu patn\u00edk\u016f, asi tak po osmi kroc\u00edch od sebe. Postavili je sem a ob\u00edlili proto, aby lid\u00e9 nese\u0161li z cesty – jednak potm\u011b, a tak\u00e9 v zim\u011b, kdy pod vysokou sn\u011bhovou pokr\u00fdvkou splyne, jako dnes, pevn\u00e1 cesta s okoln\u00edmi ba\u017einami v jedinou rovinu. Nebylo tu po nich ani pam\u00e1tky, jen tu a tam n\u011bjak\u00e1 \u0161pinav\u00e1 skvrnka na sn\u011bhu.<\/p>\n\n\n\n
M\u016fj pr\u016fvodce m\u011b musel co chv\u00edli napom\u00ednat, abych se dr\u017eel v\u00edc doprava nebo doleva, zrovna kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee jdu p\u0159esn\u011b po zat\u00e1\u010dk\u00e1ch cesty. Moc jsme u\u017e spolu nemluvili. U br\u00e1ny drozdovsk\u00e9ho parku se zastavil a \u0159ekl, \u017ee te\u010f u\u017e zabloudit nemohu. Rozlou\u010dili jsme se jen kr\u00e1tk\u00fdm \u00faklonem a j\u00e1 vykro\u010dil rovnou kup\u0159edu, spol\u00e9haj\u00edc, \u017ee si a tomto posledn\u00edm \u00faseku cesty porad\u00edm s\u00e1m. V domku vr\u00e1tn\u00e9ho toti\u017e zat\u00edm nikdo nebydl\u00ed. Od br\u00e1ny parku jsou to k domu dv\u011b m\u00edle; j\u00e1 jsem u\u0161el dobr\u00e9 \u010dty\u0159i. Se\u0161el jsem z cesty, bloudil mezi stromy a zapadal po krk do z\u00e1v\u011bj\u00ed. Co jsem p\u0159i tom zakusil, nech\u0165 posoud\u00ed ten, kdo na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei n\u011bco podobn\u00e9ho za\u017eil. Co bych se o tom \u0161\u00ed\u0159il – kdy\u017e jsem vch\u00e1zel do domu, odb\u00edjelo dvan\u00e1ct! Cesta z V\u011btrn\u00e9 h\u016frky si tedy vy\u017e\u00e1dala hodinu na ka\u017edou m\u00edli. <\/p>\n\n\n\n
Moje roz\u0161afn\u00e1 hospodyn\u011b – ta, kterou jsem p\u0159evzal s ostatn\u00edm za\u0159\u00edzen\u00edm – se vy\u0159\u00edtila s celou svou svitou a nastalo bou\u0159liv\u00e9 v\u00edt\u00e1n\u00ed. \u017de pr\u00fd m\u011b u\u017e do\u010dista oplakaly a \u017ee se u\u017e radily, kde by asi m\u011bly p\u00e1trat po m\u00fdch ostatc\u00edch – m\u011bly toti\u017e v\u0161echny za to, \u017ee jsem ve v\u010derej\u0161\u00ed sn\u011bhov\u00e9 bou\u0159i zahynul. Ok\u0159ikl jsem je, aby s t\u00edm povykem p\u0159estaly, kdy\u017e p\u0159ece vid\u00ed, \u017ee jsem zas tady, a dovlekl jsem se nahoru do patra. Byl jsem tak promrzl\u00fd, \u017ee mi srdce v t\u011ble tuhlo.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159evl\u00e9kl jsem se do such\u00e9ho \u0161atstva, chodil dobrou p\u016flhodinu po pokoji, ne\u017e se mi trochu rozproudila krev, a te\u010f si odpo\u010d\u00edv\u00e1m v pracovn\u011b, slab\u00fd jako moucha. Ani to teplo z pl\u00e1polaj\u00edc\u00edho ohn\u011b a hork\u00e1 k\u00e1va, kterou mi slu\u017eebn\u00e1 donesla na posiln\u011bnou, mi nepom\u00e1haj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA T\u0158ET\u00cd Cestou po schodech nahoru mi doporu\u010dila, abych zast\u00ednil sv\u00ed\u010dku a stoupal ti\u0161e, proto\u017ee p\u00e1n pr\u00fd je podivn\u011b ned\u016ftkliv\u00fd ve v\u011bci […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":48258,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-48254","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48254","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=48254"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48254\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/48258"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=48254"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=48254"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=48254"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}