autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
6. KAPITOLA<\/p>\n\n\n\n
Pan Hindley p\u0159ijel dom\u016f na poh\u0159eb – s man\u017eelkou! Koukali jsme na to cel\u00ed zkoprn\u011bl\u00ed a po sousedstv\u00ed se hned za\u010dalo \u0161u\u0161kat. \u010c\u00ed je a odkud, to jsme se od n\u011bho nedov\u011bd\u011bli. Asi to s jej\u00edm v\u011bnem a rodinou nebylo valn\u00e9, jinak by ten s\u0148atek p\u0159ed otcem netajil.<\/p>\n\n\n\n
Nebyla z t\u011bch pani\u010dek, co cht\u011bj\u00ed m\u00edt v\u0161echno po sv\u00e9m. Kdy\u017e ve\u0161la do domu, bylo na n\u00ed zn\u00e1t, jak j\u00ed tam v\u0161echno t\u011b\u0161\u00ed, ka\u017ed\u00e1 jednotliv\u00e1 v\u011bc a v\u0161echno, co se tam d\u011bje a\u017e na ten poh\u0159eb a smute\u010dn\u00ed vzez\u0159en\u00ed poz\u016fstal\u00fdch. P\u0159i poh\u0159bu si po\u010d\u00ednala jako nerozumn\u00e9 d\u011bcko. Utekla do sv\u00e9ho pokoje a j\u00e1 se nesm\u011bla od n\u00ed hnout, nedala jinak, p\u0159esto\u017ee jsem pot\u0159ebovala obl\u00e9kat d\u011bti. Sed\u011bla tam cel\u00e1 rozt\u0159esen\u00e1, se sepjat\u00fdma rukama, a jen se ka\u017edou chv\u00edli ptala: „U\u017e ode\u0161li?“ <\/p>\n\n\n\n
Pak mi za\u010dala vysv\u011btlovat, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00ed pohled na \u010dern\u00fd fl\u00f3r. Byla po\u0159\u00e1d vylekan\u00e1, chv\u011bla se a nakonec se dala do pl\u00e1\u010de. Ptala jsem se, co je, a ona, \u017ee nev\u00ed, ale \u017ee se tolik boj\u00ed smrti. No, vypadala na um\u0159en\u00ed asi jako j\u00e1. Byla \u00fatl\u00e1, to ano, ale mladice, tv\u00e1\u0159e jako r\u016f\u017ee, a o\u010di j\u00ed \u017ehnuly jako dva uhl\u00edky. <\/p>\n\n\n\n
Pozorovala jsem taky, \u017ee se do schod\u016f cel\u00e1 zad\u00fdch\u00e1, \u017ee se rozt\u0159ese p\u0159i ka\u017ed\u00e9m nenad\u00e1l\u00e9m \u0161ramotu a n\u011bkdy se o\u0161kliv\u011b rozka\u0161le, ale nem\u011bla jsem potuchy, co ty p\u0159\u00edznaky znamenaj\u00ed, a tak mi ani nep\u0159i\u0161lo, \u017ee bych j\u00ed m\u011bla v tom stavu n\u011bjak ut\u011b\u0161ovat. My nejsme zvykl\u00ed otv\u00edrat n\u00e1ru\u010d doko\u0159\u00e1n ciz\u00edm lidem, pane Lockwoode, leda kdy\u017e p\u0159ijdou s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed sami. <\/p>\n\n\n\n
Mlad\u00fd Earnshaw se hodn\u011b zm\u011bnil za ta t\u0159i l\u00e9ta, co jsme ho nevid\u011bli. Byl te\u010f huben\u011bj\u0161\u00ed, bled\u0161\u00ed a taky se jinak obl\u00e9kal i mluvil. Hned ten den, co se vr\u00e1til, n\u00e1m \u0159ekl, \u017ee se s Josefem m\u00e1me od nyn\u011bj\u0161ka zdr\u017eovat jen v t\u00e9 men\u0161\u00ed kuchyni vzadu, proto\u017ee jizbu bude pot\u0159ebovat pro sebe.<\/p>\n\n\n\n
Cht\u011bl sice z\u0159\u00eddit ob\u00fdvac\u00ed pokoj naho\u0159e z t\u00e9 nepou\u017e\u00edvan\u00e9 sv\u011btni\u010dky, ale mlad\u00e9 pan\u00ed se tolik zal\u00edbila dolej\u0161\u00ed prostrann\u00e1 m\u00edstnost, kde si zvykli sedat. Hlavn\u011b ty b\u00edl\u00e9 dla\u017edice, velik\u00e1nsk\u00fd roztopen\u00fd krb, c\u00ednov\u00e9 tal\u00ed\u0159e, p\u0159\u00edborn\u00edk, i ten ps\u00ed pelech, \u017ee toho za\u0159izov\u00e1n\u00ed nechal, kdy\u017e j\u00ed tohle k pohodl\u00ed sta\u010dilo.<\/p>\n\n\n\n
Zal\u00edbila se j\u00ed taky rodina, hlavn\u011b \u017ee m\u00e1 Hindley sestru. Ze za\u010d\u00e1tku si Kate\u0159inu p\u0159edch\u00e1zela – brebentila s n\u00ed a dov\u00e1d\u011bla, hubi\u010dkovala j\u00ed a zahrnovala spoustou d\u00e1rk\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Ale tenhle z\u00e1pal brzy ochladl. Pan\u00ed Earnshawov\u00e1 za\u010dala b\u00fdt nevrl\u00e1 a z Hindleyho se vybarvoval tyran. Sta\u010dilo p\u00e1r slov, \u017ee j\u00ed Heathcliff nen\u00ed po chuti, a v Hindleym hned o\u017eilo v\u0161echno d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u0161t\u00ed k n\u011bmu. Vyk\u00e1zal Heathcliffa z rodiny mezi \u010dele\u010f, nedovolil mu, aby se \u00fa\u010dastnil kaplanova vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, vedl ho k hrub\u00e9 pr\u00e1ci v hospod\u00e1\u0159stv\u00ed a postaral se, aby se s chlapcem nakl\u00e1dalo jako s kter\u00fdmkoli \u010deled\u00ednem.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliffovi to pon\u00ed\u017een\u00ed ze za\u010d\u00e1tku tak moc nevadilo – Katka s n\u00edm v\u0161echno prob\u00edrala, jak ji u\u010dil kaplan, a venku byla po\u0159\u00e1d s n\u00edm, bu\u010f mu pom\u00e1hala, nebo si hr\u00e1li. Byli oba na nejlep\u0161\u00ed cest\u011b zpustnout a zdivo\u010det. Mlad\u00e9mu hospod\u00e1\u0159i bylo jedno, co d\u011blaj\u00ed a jak se chovaj\u00ed, jen kdy\u017e je nem\u011bl na o\u010d\u00edch. Netrval by ani na tom, aby chodili v ned\u011bli do kostela, ale Josef a kaplan mu tu nedbalost poka\u017ed\u00e9 vytkli, kdy\u017e d\u011bti vynechaly pobo\u017enost, a to Hindleymu p\u0159ipomn\u011blo, \u017ee m\u00e1 d\u00e1t Heathcliffa se\u0159ezat a Kate\u0159ina \u017ee m\u00e1 j\u00edt sp\u00e1t bez ve\u010de\u0159e. <\/p>\n\n\n\n
Ale p\u0159esto se ti dva nejrad\u011bji toulali po v\u0159esovi\u0161t\u00edch. R\u00e1no utekli z domova, z\u016fstali venku cel\u00fd den a nic si potom z trest\u016f ned\u011blali. Kaplan mohl ulo\u017eit Kate\u0159in\u011b nazpam\u011b\u0165, kolik kapitol z bible cht\u011bl, Josef si mohl o Heathcliffa t\u0159eba ruku p\u0159erazit, v\u0161echno marn\u00e9, v tu chv\u00edli, co byli zas spolu, na v\u0161echno zapomn\u011bli – nanejv\u00fd\u0161 v tu chv\u00edli, co p\u0159i\u0161li na n\u011bjakou \u0161karedou pomstu. <\/p>\n\n\n\n
Co j\u00e1 se potaj\u00ed naplakala, kdy\u017e jsem vid\u011bla, jak jsou den ze dne otrlej\u0161\u00ed! A p\u0159itom jsem si netroufala n\u011bco \u0159\u00edct, abych neztratila tu tro\u0161ku vlivu, co jsem na n\u011b je\u0161t\u011b m\u011bla. V\u017edy\u0165 krom\u011b mne nem\u011bli na sv\u011bt\u011b jinou du\u0161i!<\/p>\n\n\n\n
Jednou v ned\u011bli ve\u010der je zase vyhnali z jizby, \u017ee d\u011blali r\u00e1mus, nebo pro n\u011bjakou podobnou hloupost, a kdy\u017e jsem je \u0161la potom volat k ve\u010de\u0159i, nebyli k nalezen\u00ed. Prohledali jsme cel\u00fd d\u016fm od sklepa a\u017e na p\u016fdu, hledali jsme na dvo\u0159e, ve st\u00e1j\u00edch – nikde nic. Nakonec Hindley, cel\u00fd rozvztekan\u00fd, na\u0159\u00eddil, abychom zamkli domovn\u00ed dve\u0159e, a a\u0165 se nikdo neopov\u00e1\u017e\u00ed vpustit je na noc dovnit\u0159. V\u0161ichni \u0161li sp\u00e1t, jen j\u00e1 ne, nedalo mi to. <\/p>\n\n\n\n
Otev\u0159ela jsem okno, a p\u0159esto\u017ee pr\u0161elo, vyklonila jsem se ven, abych l\u00e9pe sly\u0161ela. Byla jsem rozhodnuta pustit je dovnit\u0159, jestli p\u0159ijdou – z\u00e1kaz nez\u00e1kaz. Za n\u011bjakou chv\u00edli jsem zaslechla na cest\u011b kroky a hned nato se u vr\u00e1tek zakmitlo sv\u011bt\u00fdlko z lucerny. P\u0159ehodila jsem si rychle p\u0159es hlavu \u0161\u00e1lu a p\u00e1dila dol\u016f, aby nebouchali na dve\u0159e a nevzbudili pana Earnshawa. St\u00e1l tam jen Heathcliff – vyd\u011bsilo m\u011b, \u017ee je s\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n
„Kde je sle\u010dna Kate\u0159ina?“ vyhrkla jsem. „Snad se j\u00ed n\u011bco nestalo?“ <\/p>\n\n\n\n
„V Drozdov\u011b,“ pov\u00edd\u00e1, „j\u00e1 bych tam byl taky, ale oni nem\u011bli tu slu\u0161nost, aby m\u011b pozvali.“<\/p>\n\n\n\n
„No po\u010dkej, ty dostane\u0161!“ pov\u00edd\u00e1m zase j\u00e1. „Ty ned\u00e1\u0161 pokoj, dokud t\u011b nadobro nevy\u017eenou, vi\u010f? A kde jste se, pros\u00edm t\u011b, vzali a\u017e v Drozdov\u011b?“ <\/p>\n\n\n\n
„V\u0161echno v\u00e1m pov\u00edm, Nelly, ale nap\u0159ed si mus\u00edm sundat ty mokr\u00e9 hadry.“ <\/p>\n\n\n\n
P\u0159ipomn\u011bla jsem mu, aby jen pamatoval, \u017ee nesm\u00edme probudit hospod\u00e1\u0159e. Zat\u00edmco se p\u0159evl\u00e9kal a j\u00e1 \u010dekala, abych mohla zhasnout sv\u00ed\u010dku, za\u010dal vypravovat. <\/p>\n\n\n\n
„Z t\u00e9 pr\u00e1delny jsme s Katkou utekli – cht\u011bli jsme se prob\u011bhnout po sv\u00e9m. A kdy\u017e jsme zahl\u00e9dli sv\u011btlo z Drozdova, \u0159ekli jsme si, \u017ee se tam sko\u010d\u00edme pod\u00edvat, jestli Lintonovic d\u011bti taky mus\u00ed mrznout v ned\u011bli ve\u010der n\u011bkde po koutech a rodi\u010de si zat\u00edm hov\u00ed u ohn\u011b, div se neupe\u010dou, a hoduj\u00ed, zp\u00edvaj\u00ed a jsou sam\u00fd sm\u00edch – co mysl\u00edte, Nelly? Mysl\u00edte, \u017ee taky musej\u00ed \u010d\u00edst jenom sam\u00e1 k\u00e1z\u00e1n\u00ed, a \u017ee jim sluha po\u0159\u00e1d vtlouk\u00e1 n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed do hlavy a za trest jim d\u00e1v\u00e1 nau\u010dit se z bible cel\u00e9 sloupce jmen nazpam\u011b\u0165, kdy\u017e n\u011bco nev\u011bd\u00ed?“<\/p>\n\n\n\n
„To asi ne,“ \u0159ekla jsem mu na to. „To jsou jist\u011b hodn\u00e9 d\u011bti a nikdo je nemus\u00ed takhle trestat. Vy si to d\u011bl\u00e1te sami, kdy\u017e po\u0159\u00e1d zlob\u00edte.“ <\/p>\n\n\n\n
„No, no, Nelly, s t\u00edmhle na mne necho\u010fte! Vy v\u00edte moc dob\u0159e, jak to je,“ usadil m\u011b. „Dali jsme si b\u011bh. odtud z H\u016frky a\u017e k parku, bez zast\u00e1vky – Katka to \u00fapln\u011b projela, proto\u017ee nem\u011bla boty. Mus\u00edte se, Nelly; z\u00edtra po nich pod\u00edvat do mo\u010d\u00e1lu. Podlezli jsme mezerou v \u017eiv\u00e9m plotu, nahmatali jsme cesti\u010dku k domu a zaujali jsme stanovi\u0161t\u011b na kv\u011btinov\u00e9m z\u00e1honku pod oknem ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Sv\u00edtilo se tam a okenice byly otev\u0159en\u00e9 a z\u00e1clony zata\u017een\u00e9 jen nap\u016fl. Stoupli jsme si na n\u00edzkou z\u00eddku a p\u0159itiskli se k \u0159\u00edmse a tak jsme oba vid\u011bli dovnit\u0159:<\/p>\n\n\n\n
„j\u00e9, to v\u00e1m byla kr\u00e1sa! N\u00e1dhern\u00fd sal\u00f3n, na podlaze \u010derven\u00fd koberec, k\u0159esla a stolky taky pota\u017een\u00e9 \u010derven\u011b, strop cel\u00fd b\u00edl\u00fd, zlat\u011b or\u00e1movan\u00fd, a uprost\u0159ed na st\u0159\u00edbrn\u00fdch \u0159et\u011bzech takov\u00fd obl\u00e1\u010dek z k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fdch vlo\u010dek a v n\u011bm se t\u0159epotaly plam\u00e9nky sv\u00ed\u010di\u010dek. A rodi\u010de Lintonovi tam nebyli, Edgar se sestrou m\u011bli ten pokoj cel\u00fd pro sebe! Ti by m\u011bli b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed, co? My bychom si tam p\u0159ipadali jako v nebi. No, a v\u00edte, co tam ty va\u0161e hodn\u00e9 d\u011bti\u010dky d\u011blaly?<\/p>\n\n\n\n
Isabela – t\u00e9 je asi jeden\u00e1ct, o rok m\u00ed\u0148 ne\u017e Katce – se v\u00e1lela v kout\u011b na zemi a v\u0159\u00edskala, jako kdy\u017e j\u00ed na no\u017ee bere, a Edgar st\u00e1l u krbu a f\u0148ukal. A na stole mezi nimi, sed\u011bl pudl\u00edk, t\u0159epal packou a \u0148afal – oni ho p\u0159edt\u00edm div nep\u0159etrhli, jak se o n\u011bho tahali! To jsme se dov\u011bd\u011bli, z toho, \u017ee to jeden druh\u00e9mu vy\u010d\u00edtal. <\/p>\n\n\n\n
Vid\u00edte je, pitomce! Takhle se oni bav\u00ed. Nap\u0159ed se porvou o hrom\u00e1dku chlup\u016f a pak se daj\u00ed do breku, a nikdo j\u00ed nechce. Byli n\u00e1m k sm\u00edchu. A jak jsme t\u011bmi ubo\u017e\u00e1ky zh\u00fd\u010dkan\u00fdmi pohrdali!<\/p>\n\n\n\n
Dovedete si p\u0159edstavit, \u017ee by Kate\u0159ina n\u011bco cht\u011bla a j\u00e1 j\u00ed to nep\u0159\u00e1l a cht\u011bl to m\u00edt s\u00e1m? Nebo kdy\u017e jsme spolu, \u017ee bychom tr\u00e1vili \u010das ka\u017ed\u00fd v jin\u00e9m kout\u011b, a je\u0161t\u011b k tomu je\u010deli, bulili a v\u00e1leli se po zemi? Nakl\u00e1daj\u00ed tu se mnou jako se psem, ale za nic na sv\u011bt\u011b bych nem\u011bnil s Edgarem Lintonem na Drozdov\u011b – ani kdybych za to sm\u011bl shodit Josefa z toho nejvy\u0161\u0161\u00edho \u0161t\u00edtu na st\u0159e\u0161e nebo nat\u0159\u00edt cel\u00e9 pr\u016f\u010del\u00ed Hindleyho krv\u00ed!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Pst, pst!\u201c ok\u0159ikla jsem ho. „Ale je\u0161t\u011b jsi mi nepov\u011bd\u011bl, pro\u010d tam Kate\u0159ina z\u016fstala.“<\/p>\n\n\n\n
„No, my jsme se sm\u00e1li nahlas. A ti Lintoni n\u00e1s sly\u0161eli a hnali se oba ke dve\u0159\u00edm. Chvilku byli ti\u0161e a pak se dali do k\u0159iku – ,Mami, mami! Tati! Mam\u00ed, poj\u010f sem! Tati, tat\u00ed!` <\/p>\n\n\n\n
Tak n\u011bjak v\u0159e\u0161t\u011bli. My za\u010dali vyd\u00e1vat stra\u0161n\u00fd sk\u0159eky, abychom je je\u0161t\u011b v\u00edc vyd\u011bsili, a pak jsme sesko\u010dili na zem, proto\u017ee jsme zaslechli, jak n\u011bkdo zved\u00e1 u domovn\u00edch dve\u0159\u00ed z\u00e1voru, a tak jsme rad\u0161i vzali nohy na ramena. <\/p>\n\n\n\n
T\u00e1hl jsem Katku za ruku, abych ji p\u0159inutil b\u011b\u017eet rychleji, ale vtom zni\u010dehonic upadla. „Ute\u010d, Heathcliffe, ut\u00edkej!“ \u0161eptala mi. „Pustili na n\u00e1s buldoka, dr\u017e\u00ed m\u011b za nohu!“ <\/p>\n\n\n\n
Ta bestie, se j\u00ed zakousla do kotn\u00edku! Sly\u0161el jsem ji, potvoru, jak fun\u00ed. Katka ani nehlesla – kdepak, ta by se k tomu nesn\u00ed\u017eila, aby k\u0159i\u010dela, ani kdyby ji spla\u0161en\u00e1 kr\u00e1va brala na rohy. <\/p>\n\n\n\n
Zato ale j\u00e1 se roze\u0159val! Nad\u00e1val jsem, \u017ee by to sam\u00fdho \u010derta zahnalo do pekla. Vrazil jsem tomu prev\u00edtovi do tlamy k\u00e1men a cpal mu ho v\u0161\u00ed silou do ch\u0159t\u00e1nu, ale v tom se u\u017e p\u0159ihnal sy\u010d\u00e1k lokaj s lucernou a je\u010del na psa: „Dr\u017e ho, Reku, dr\u017e ho!“<\/p>\n\n\n\n
Ale hned obr\u00e1til, kdy\u017e poznal, jakou m\u00e1 Rek ko\u0159ist. Zm\u00e1\u010dkl mu krk, aby ji pustil – psovi visel obrovskej rudej jazyk a\u017e na zem a z huby mu tekly krvav\u00fd sliny. <\/p>\n\n\n\n
Chlap Katku zvedl – bylo j\u00ed mdlo, ale ur\u010dit\u011b ne ze strachu, jen z bolesti. Odn\u00e1\u0161el ji do domu a j\u00e1 \u0161el za nimi a polohlasem sp\u00edlal, \u017ee jim to p\u0159ijde draho. <\/p>\n\n\n\n
„Co jste ulovili, Roberte?“ volal pan Linton -st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch. <\/p>\n\n\n\n
„Rek chytil n\u011bjakou holku, milostpane,“ pov\u00edd\u00e1 lokaj a ch\u0148apl po mn\u011b. „Tenhle kluk byl s n\u00ed, to je asi poveden\u00fd kv\u00edtko! Nejsp\u00ed\u0161 je zlod\u011bji poslali, aby vlezli dovnit\u0159 oknem, a pak jim odemkli dve\u0159e, a\u017e budeme sp\u00e1t, aby n\u00e1s tu mohli v\u0161echny povra\u017edit. „<\/p>\n\n\n\n
„Ty bu\u010f zticha, ty drz\u00e1 hubo zlod\u011bjsk\u00e1,“ osopil se na m\u011b, „ty, ty -jen po\u010dkej, za tohle bude\u0161 viset!“<\/p>\n\n\n\n
„Milostpane, pros\u00edm v\u00e1s, ned\u00e1vejte tu pu\u0161ku z ruky!“<\/p>\n\n\n\n
„Neboj se Roberte,“ \u0159ekl mu na to ten h\u0148up. „Ti ni\u010demov\u00e9 z\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bli, \u017ee jsem v\u010dera vyb\u00edral od n\u00e1jemc\u016f, a cht\u011bli na m\u011b vyzr\u00e1t. Sem s nimi! P\u0159iv\u00edt\u00e1me je po z\u00e1sluze. Jene, zav\u0159ete na \u0159et\u011bz! A ty, Jenny, dej Rekovi nap\u00edt! J\u00e1 v\u00e1m d\u00e1m, p\u0159epadat sud\u00edho v jeho vlastn\u00edm s\u00eddle! A k tomu v ned\u011bli! To by tak hr\u00e1lo! Jen poj\u010f bl\u00ed\u017e, Mary, poj\u010f se na n\u011b pod\u00edvat! Neboj se, drahou\u0161ku, jsou to jen d\u011bti – ale ten kluk u\u017e je hotov\u00fd lotr, vid\u00ed\u0161, jak se urputn\u011b mra\u010d\u00ed? Nebylo by radno \u010dekat, a\u017e sv\u00e9 zlo\u010dinn\u00e9 sklony dok\u00e1\u017ee tak\u00e9 \u010dinem – m\u00e1 je neomyln\u011b vepsan\u00e9 na tv\u00e1\u0159i – v z\u00e1jmu ve\u0159ejn\u00e9ho blaha by ho m\u011bli pov\u011bsit u\u017e te\u010f!“ <\/p>\n\n\n\n
P\u0159it\u00e1hl m\u011b ke sv\u011btlu a pan\u00ed Lintonov\u00e1 si nasadila brejle na nos a s hr\u016fzou si rukama zakryla tv\u00e1\u0159. Ty jejich haranti se taky zbab\u011ble p\u0159i\u0161ourali a Isabela zak\u0148ourala: „Fuj, to je divous! Zav\u0159i ho do sklepa, tati! Edgare, v\u00ed\u0161, jak mi ta cik\u00e1nka cht\u011bla h\u00e1dat z ruky a pak mi ukradla ocho\u010den\u00e9ho ba\u017eanta? \u017de m\u011bla s sebou zrovna takov\u00e9ho kluka?“<\/p>\n\n\n\n
Co si m\u011b tak prohl\u00ed\u017eeli, Katka p\u0159i\u0161la k sob\u011b. Kdy\u017e tohle sly\u0161ela, rozesm\u00e1la se a Edgar Linton na ni z\u016fstal vejrat, a\u017e se mu kone\u010dn\u011b rozb\u0159esklo v hlav\u011b, \u017ee ji zn\u00e1. V\u00edte, oni n\u00e1s n\u011bkdy v\u00eddaj\u00ed v kostele, jinak bychom se ani neznali. <\/p>\n\n\n\n
„To je sle\u010dna Earnshawov\u00e1!“ po\u0161eptal matce do ucha. Pod\u00edvej se, jak ji Rek pokousal, krv\u00e1c\u00ed j\u00ed noha.“<\/p>\n\n\n\n
„Sle\u010dna Earnshawov\u00e1? Co t\u011b napad\u00e1!“ prohl\u00e1sila pani\u010dka. „Sle\u010dna Earnshawov\u00e1 by p\u0159ece nechodila sl\u00eddit lidem po zahrad\u00e1ch – s cik\u00e1nem! Ale m\u00e1\u0161 pravdu – v\u017edy\u0165 to d\u00edt\u011b je ve smutku! Na mou du\u0161i! Snad ji ten pes nezmrza\u010dil?“<\/p>\n\n\n\n
„To je trestuhodn\u00e1 nedbalost od jej\u00edho bratra,“ roz\u010diloval se pan Linton a obr\u00e1til se ode mne ke Kate\u0159in\u011b. V\u0161ak si Shielders na n\u011bho st\u011b\u017eoval (Shiel-ders byl ten kaplan, pane Lockwoode), \u017ee ji nech\u00e1 vyr\u016fstat jako neznaboha. Ale co ten kluk? Kde se tu s n\u00ed vzal? Po\u010dkat! \u017de to bude ten pochybn\u00fd chr\u00e1n\u011bnec nebo\u017et\u00edka souseda, ten nalezenec z p\u0159\u00edstavu! V\u017edy\u0165 taky vypad\u00e1 jako mal\u00fd \u0160pan\u011bl nebo Ameri\u010dan nebo podobn\u00fd pro n\u00e1rod.“<\/p>\n\n\n\n
„Ano, uli\u010dn\u00edk je to“, prohl\u00e1sila pan\u00ed, „ve slu\u0161n\u00e9 rodin\u011b nem\u016f\u017ee obst\u00e1t. V\u0161iml sis, jak sprost\u011b mluv\u00ed? Skand\u00e1l, \u017ee to na\u0161e d\u011bti musely poslouchat!“<\/p>\n\n\n\n
J\u00e1 hned spustil nanovo – ne, nezlobte se, a tak honem na\u0159\u00eddili Robertovi, aby m\u011b odvedl. Bez Katky jsem se necht\u011bl hnout, ale lokaj m\u011b odvlekl do zahrady, str\u010dil mi do ruky lucernu, \u0159ekl, abych se spolehnul, \u017ee se pan Earnshaw dov\u00ed, jak jsem se tu zachoval, a abych pr\u00fd p\u00e1dil rovnou dom\u016f. Pak za mnou zav\u0159el dve\u0159e. <\/p>\n\n\n\n
Z\u00e1clony byly na\u0161t\u011bst\u00ed po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b povyta\u017een\u00fd – a tak jsem znovu \u010d\u00edhal, co bude. Kdyby Kate\u0159ina cht\u011bla dom\u016f a oni ji necht\u011bli pustit, chystal jsem se jim ty tabule rozml\u00e1tit na cimpr campr. Ale ona si tam klidn\u011b sed\u011bla na pohovce. Pan\u00ed Lintonov\u00e1 j\u00ed sundala ten \u0161ediv\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, co jsme si vyp\u016fj\u010dili od doji\u010dky, kroutila nad n\u00ed hlavou a nejsp\u00ed\u0161 j\u00ed domlouvala. To v\u00edte, Katka je sle\u010dna, s tou zach\u00e1zeli jinak ne\u017e se mnou. <\/p>\n\n\n\n
Slu\u017eka p\u0159inesla umyvadlo s teplou vodou a umyla j\u00ed nohy. Pan Linton j\u00ed p\u0159ipravil hork\u00fd v\u00edno, Isabela j\u00ed podala plnou m\u00edsu dort\u016f a Edgar, ten st\u00e1l o kus d\u00e1l a jen na ni \u010dum\u011bl. Pak j\u00ed vysu\u0161ili vlasy a u\u010desali ji – \u017ee m\u00e1 kr\u00e1sn\u00fd vlasy, co? – obuli j\u00ed velk\u00e9 trepky a posadili do leno\u0161ky u krbu. <\/p>\n\n\n\n
Tak jsem teda \u0161el, kdy\u017e j\u00ed tam bylo tak veselo. Krmila pudl\u00edka i Reka – toho p\u0159i j\u00eddle \u0161t\u00edpala do \u010dum\u00e1ku. Lintonovi na n\u00ed mohli o\u010di nechat – v\u00edte, \u017ee je m\u00e1 takov\u00fd bled\u00fd, modr\u00fd jako voda, ale te\u010f se v nich rozk\u0159\u00edsla aspo\u0148 jiskra – to kdy\u017e se jim tam zrcadlila ta jej\u00ed kouzeln\u00e1 tv\u00e1\u0159i\u010dka. Ti pan\u00e1ci na ni civ\u011bli s otev\u0159enou pusou. V\u0161ak ona taky stoj\u00ed nebety\u010dn\u011b nad nimi, vi\u010fte, Nely? A v\u016fbec nade v\u0161ema lidmi na sv\u011bt\u011b.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNo, nemysli si, \u017ee tentokr\u00e1t z toho vyv\u00e1zne\u0161 jenom s v\u00fdpraskem,“ podotkla jsem, upravila mu p\u0159ikr\u00fdvku a zhasla sv\u00ed\u010dku. \u201eTy si ned\u00e1\u0161 \u0159\u00edct, Heathcliffe. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee pan Hindley to jen tak nenech\u00e1, vzpome\u0148 si na m\u00e1 slova!“ <\/p>\n\n\n\n
Bohu\u017eel na m\u00e1 slova do\u0161lo. To neblah\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed Earnshawa rozl\u00edtilo. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu si k n\u00e1m druh\u00fd den za\u0161el pan Linton a promluvil mlad\u00e9mu p\u00e1novi do du\u0161e – jak pr\u00fd to vede rodinu. A Hindleyho to tak dojalo, \u017ee nedal Heathcliffa zpr\u00e1skat, ale ozn\u00e1mil mu, \u017ee p\u016fjde okam\u017eit\u011b z domu, jestli ode dne\u0161ka promluv\u00ed se sle\u010dnou Kate\u0159inou jen slov\u00ed\u010dko. Pan\u00ed Earnshawov\u00e1 si zase p\u0159edsevzala, \u017ee bude na \u0161vagrovou n\u00e1le\u017eit\u011b dohl\u00ed\u017eet, a\u017e se z Drozdova vr\u00e1t\u00ed, a \u017ee na ni bude p\u016fsobit lst\u00ed m\u00edsto n\u00e1tlakem. N\u00e1tlakem by s n\u00ed stejn\u011b nic nesvedla.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"