autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
7. KAPITOLA<\/p>\n\n\n\n
Katka z\u016fstala na Drozdov\u011b p\u011bt ned\u011bl, a\u017e do v\u00e1noc. Kotn\u00edk se j\u00ed zat\u00edm \u00fapln\u011b zahojil a nezp\u016fsoby skoro vytratily. Mlad\u00e1 pan\u00ed tam za n\u00ed \u010dasto doj\u00ed\u017ed\u011bla a zah\u00e1jila p\u0159itom sv\u016fj pl\u00e1n n\u00e1pravy. Sna\u017eila se povzbudit jej\u00ed sebe\u00factu elegantn\u00edm obl\u00e9k\u00e1n\u00edm a lichotkami, a Katka si dala \u0159\u00edct. A kdy\u017e se jednoho dne vr\u00e1tila, nebyla to u\u017e nespoutan\u00e1, prostovlas\u00e1 divo\u0161ka, nevrazila do domu jak v\u00edtr a nevrhla se n\u00e1m kolem krku, jako by n\u00e1s cht\u011bla rozma\u010dkat. <\/p>\n\n\n\n
Z p\u011bkn\u00e9ho \u010dern\u00e9ho pon\u00edka se snesla n\u00e1ramn\u011b d\u016fstojn\u00e1 sle\u010dna v klobou\u010dku s p\u00e9ry, kter\u00fd j\u00ed sed\u011bl na bohat\u00e9m \u00fa\u010desu ze sam\u00fdch zlatohn\u011bd\u00fdch prst\u00fdnk\u016f, a v dlouh\u00e9 jezdeck\u00e9 sukni, kterou musela ob\u011bma rukama p\u0159idr\u017eet, kdy\u017e vplouvala majest\u00e1tn\u011b do dve\u0159\u00ed. Hindley j\u00ed pomohl z pon\u00edka a zvolal se zal\u00edben\u00edm: <\/p>\n\n\n\n
„No ne, Katko, z tebe je hotov\u00e1 krasavice! Ani bych t\u011b nepoznal, takov\u00e1 d\u00e1ma! Frantino, \u017ee se s n\u00ed Isabela Lintonov\u00e1 nem\u016f\u017ee m\u011b\u0159it?“<\/p>\n\n\n\n
„K Isabele byla p\u0159\u00edroda skoup\u011bj\u0161\u00ed,“ \u0159ekla jeho \u017eena. „Ale Katka, te\u010f, mus\u00ed db\u00e1t, aby zase nezdivo\u010dela. Elleno, pomozte sle\u010dn\u011b Kate\u0159in\u011b odlo\u017eit! Po\u010dkej, Katinko, a\u0165 si nepokaz\u00ed\u0161 \u00fa\u010des! – dovol, j\u00e1 ti ten klobou\u010dek odv\u00e1\u017eu.“<\/p>\n\n\n\n
Svl\u00e9kla jsem j\u00ed tu sukni a pod n\u00ed se zaskv\u011bly n\u00e1dhern\u00e9 kostkovan\u00e9 hedv\u00e1bn\u00e9 \u0161aty; p\u0159itom vykoukly u kotn\u00edk\u016f i b\u00edl\u00e9 spodn\u00ed kalhoty a nale\u0161t\u011bn\u00e9 botky. A kdy\u017e se p\u0159ihnali psi a bujn\u011b ji v\u00edtali, rozz\u00e1\u0159ily se j\u00ed radost\u00ed o\u010di, ale \u00fazkostliv\u011b se jim p\u0159itom vyh\u00fdbala, jak\u00fd m\u011bla strach o tu svou par\u00e1du. Mn\u011b dala opatrnou pusu – zad\u011bl\u00e1vala jsem pr\u00e1v\u011b na v\u00e1no\u010dn\u00ed dort a byla jsem cel\u00e1 od mouky, tak\u017ee nebylo radno m\u011b obj\u00edmat – a pak se za\u010dala rozhl\u00ed\u017eet, kde je Heathcliff. <\/p>\n\n\n\n
Earnshawovi \u010dekali s nap\u011bt\u00edm na to shled\u00e1n\u00ed. Cht\u011bli posoudit, jak dalece asi mohou doufat, \u017ee se jim poda\u0159\u00ed to kamar\u00e1dstv\u00ed rozlou\u010dit. Heathcliff se dlouho neukazoval. Co byla Kate\u0159ina pry\u010d, pustl a zanedb\u00e1val sv\u016fj zevn\u011bj\u0161ek daleko v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
Nikdo krom\u011b mne mu neprok\u00e1zal ani tu slu\u017ebu, aby nad n\u00edm ohrnul nos, \u017ee je takov\u00fd \u0161pind\u00edra, a jen j\u00e1 ho napom\u00ednala, aby se aspo\u0148 jednou za t\u00fdden umyl. V jeho v\u011bku si d\u011bti oby\u010dejn\u011b na vodu a m\u00fddlo moc nepotrp\u00ed. A tak se mu obli\u010dej a ruce \u010dernaly a\u017e hanba. Vlasy si samoz\u0159ejm\u011b ne\u010desal a \u0161aty – jak mohly vypadat, kdy\u017e je t\u0159i m\u011bs\u00edce ani nesvl\u00e9kl a pracoval v sam\u00e9m prachu a bl\u00e1t\u011b! No, a te\u010f uvid\u00ed vch\u00e1zet do domu takovou na\u0161lecht\u011bnou sle\u010dinku, kter\u00e1 se nese jako d\u00e1ma, kdy\u017e o\u010dek\u00e1val stejn\u00e9ho divocha, jako byl s\u00e1m. Tak zkr\u00e1tka zalezl do kouta za lavici.<\/p>\n\n\n\n
„Heathcliff tu nen\u00ed?“ ptala se Katka a stahovala si rukavi\u010dky. <\/p>\n\n\n\n
Jak\u00e9 te\u010f m\u011bla b\u00edl\u00e9 ru\u010dky, kdy\u017e tak dlouho nic ned\u011blala a nevyt\u00e1hla z domu paty!<\/p>\n\n\n\n
„Jen vylez, Heathcliffe,“ volal pan Hindley. D\u011blalo mu dob\u0159e, \u017ee je Heathcliff v \u00fazk\u00fdch, a taky se mu hodilo, \u017ee ho m\u016f\u017ee Katce p\u0159edv\u00e9st v tak ostudn\u011b zpustl\u00e9 podob\u011b. „Poj\u010f, poj\u010f, slu\u017eebnictvo sm\u00ed tak\u00e9 sle\u010dnu Kate\u0159inu p\u0159iv\u00edtat.“<\/p>\n\n\n\n
Katka u\u017e kamar\u00e1da v jeho \u00fakrytu zahl\u00e9dla a rozb\u011bhla se k n\u011bmu s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. V okam\u017een\u00ed mu zl\u00edbala cel\u00fd obli\u010dej, pak se zarazila, ucouvla a vyprskla sm\u00edchem.<\/p>\n\n\n\n
„Co se tak mra\u010d\u00ed\u0161, ty mou\u0159en\u00edne? Na tebe je pohled! V\u017edy\u0165 jsi sm\u011b\u0161n\u00fd, kdy\u017e se tak \u0161kared\u00ed\u0161. To v\u00ed\u0161, j\u00e1 jsem te\u010f m\u011bla na o\u010d\u00edch po\u0159\u00e1d jen Edgara a Isabelu. – No tak, Heathcliffe, snad jsi na mne nezapomn\u011bl?“<\/p>\n\n\n\n
Skoro to tak vypadalo. Heathcliff tu st\u00e1l jako z kamene – te\u010f se teprve za\u0161karedil, hanbou a z ura\u017een\u00e9 p\u00fdchy.<\/p>\n\n\n\n
„Podej sle\u010dn\u011b ruku, Heathcliffe !“ \u0159ekl pan Earnshaw blahosklonn\u011b. „No tak, kdy\u017e ti to v\u00fdslovn\u011b dovoluji!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Kone\u010dn\u011b se Heathcliffovi rozv\u00e1zal jazyk. „Ne,“ pov\u00edd\u00e1. „Kdy\u017e jsem lidem pro sm\u00edch, nem\u00e1m tu co d\u011blat.“<\/p>\n\n\n\n
A cht\u011bl zase zmizet, ale sle\u010dna Katka ho chytila za ruku: „J\u00e1 jsem to tak nemyslela, Heathcliffe. Co na tom \u017ee jsem se zasm\u00e1la? Proto mi nechce\u0161 ani ruku podat? Pro\u010d se vztek\u00e1\u0161? Vypad\u00e1\u0161 sm\u011b\u0161n\u011b, no. Ale to se d\u00e1 p\u0159ece spravit! Jdi se um\u00fdt a u\u010de\u0161 se! V\u017edy\u0165 jsi \u0161pinav\u00fd a\u017e hr\u016fza!“<\/p>\n\n\n\n
Zahled\u011bla se starostliv\u011b na jeho umoun\u011bn\u00e9 prsty, kter\u00e9 dr\u017eela v ruce, a pak na sv\u00e9 \u0161aty. Znepokojila se, kdy\u017e vid\u011bla tu \u0161p\u00ednu, s jakou p\u0159i\u0161la do styku.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff si toho pohledu v\u0161iml a vy\u0161kubl se j\u00ed. „Tak na mne nesahej! A\u0165 jsem \u0161pinav\u00fd! Mn\u011b se to l\u00edb\u00ed, abys v\u011bd\u011bla! J\u00e1 chci b\u00fdt \u0161pinav\u00fd, a zrovna!\u201c A vyrazil z pokoje, jako st\u0159elen\u00fd, za v\u0161eobecn\u00e9ho sm\u00edchu. Jen Kate\u0159ina z\u016fstala zara\u017een\u00e1, proto\u017ee po\u0159\u00e1d nemohla pochopit, pro\u010d se tolik roz\u010d\u00edlil, kdy\u017e dohromady nic ne\u0159ekla. <\/p>\n\n\n\n
Obslou\u017eila jsem sle\u010dnu Katku ve sv\u00e9 nov\u00e9 hodnosti jako jej\u00ed komorn\u00e1, dala jsem v\u00e1no\u010dn\u00ed pe\u010divo do trouby rozd\u011blala jsem v jizb\u011b i v kuchyni po\u0159\u00e1dn\u00fd ohe\u0148, aby to tam vypadalo \u00fatuln\u011b a slavnostn\u011b, a pak jsem sed\u011bla sama v kuchyni a zp\u00edvala si v\u00e1no\u010dn\u00ed koledy. Josef sice tvrdil, \u017ee si vyb\u00edr\u00e1m jen sam\u00e9 vesel\u00e9 n\u00e1p\u011bvy, kter\u00e9 podez\u0159ele zav\u00e1n\u011bj\u00ed sv\u011btsk\u00fdmi p\u00edsni\u010dkami, ale na to jsem se neohl\u00ed\u017eela.<\/p>\n\n\n\n
Josef zalezl do sv\u00e9 kom\u016frky a tam se modlil, Earnshawovi byli se sle\u010dnou v jizb\u011b a bavili ji v\u00fdstavou v\u0161elijak\u00fdch drobnost\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed nakoupili jako d\u00e1re\u010dky pro Lintonovy d\u011bti, aby jim mohla oplatit jejich pozornost. <\/p>\n\n\n\n
Lintonovi byli pozv\u00e1ni naz\u00edt\u0159\u00ed na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Sl\u00edbili p\u0159ij\u00edt, ale s jednou podm\u00ednkou – pan\u00ed Lintonov\u00e1 sna\u017en\u011b \u017e\u00e1dala, aby jej\u00ed d\u00edtka byla laskav\u011b u\u0161et\u0159ena styku s t\u00edm hubat\u00fdm klackem“.<\/p>\n\n\n\n
Byla jsem tedy v kuchyni sama. T\u011b\u0161ilo m\u011b, jak to tam v teple kr\u00e1sn\u011b von\u00ed ko\u0159en\u00edm, jak se p\u00e1nve na st\u011bn\u00e1ch t\u0159pyt\u00ed, jak hezky jsem nale\u0161tila a ov\u011bn\u010dila jmel\u00edm hodiny a nachystala na podnos st\u0159\u00edbrn\u00e9 korbele na hork\u00e9 ko\u0159en\u011bn\u00e9 pivo. A ze v\u0161eho nejv\u00edc jsem si zakl\u00e1dala na vzorn\u011b vydrhnut\u00e9 a umeten\u00e9 podlaze – to byla v\u017edycky moje nejv\u011bt\u0161\u00ed chlouba, aby z\u00e1\u0159ila \u010distotou jako padl\u00fd sn\u00edh.<\/p>\n\n\n\n
A jak jsem si to v\u0161echno uznale prohl\u00ed\u017eela, vzpomn\u011bla jsem si najednou na star\u00e9ho pana Earnshawa, jak o v\u00e1noc\u00edch v\u017edycky p\u0159i\u0161el do kuchyn\u011b, kdy\u017e bylo takhle uklizeno, jak m\u011b pochv\u00e1lil, \u017ee jsem \u010dipern\u00e1 hol\u010dice, a vtiskl mi poka\u017ed\u00e9 do ruky \u0161ilink jako d\u00e1rek k v\u00e1noc\u016fm. No a tohle mi zas p\u0159ipomn\u011blo, jak m\u011bl r\u00e1d Heathcliffa a jak se tr\u00e1pil obavami, aby jednou, a\u017e tady nebude, chlapce neodstrkovali. A hned mi samoz\u0159ejm\u011b vytanulo, jak tu s t\u00edm chud\u00e1kem te\u010f nakl\u00e1daj\u00ed, a u\u017e mi najednou nebylo do zp\u011bvu, ale do pl\u00e1\u010de. A pak m\u011b zas napadlo, \u017ee pl\u00e1\u010dem nic nesprav\u00edm, \u017ee bych se rad\u011bji m\u011bla pokusit trochu mu ten t\u011b\u017ek\u00fd \u017eivot uleh\u010dit. <\/p>\n\n\n\n
Vy\u0161la jsem tedy na dv\u016fr, abych se po n\u011bm pod\u00edvala. Nebyl daleko, na\u0161la jsem ho ve st\u00e1ji. H\u0159ebelcoval lesklou srst toho nov\u00e9ho pon\u00edka a krmil ostatn\u00ed kon\u011b, tak jako jindy.<\/p>\n\n\n\n
Posp\u011b\u0161 si, Heathcliffe !“ \u0159ekla jsem mu. „V kuchyni je p\u0159\u00edjemn\u011b, Josef je naho\u0159e. Posp\u011b\u0161 si, a\u0165 t\u011b mohu d\u00e1t trochu do po\u0159\u00e1dku, ne\u017e p\u0159ijde sle\u010dna Katka! M\u016f\u017eete si tam po ve\u010de\u0159i sednout ke krbu, nikdo tam nebude, cel\u00fd ve\u010der budete m\u00edt pro sebe.“<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff si hled\u011bl pr\u00e1ce a ani se neohl\u00e9dl.<\/p>\n\n\n\n
No tak poj\u010f u\u017e!“ hu\u010dela jsem do n\u011bho. „M\u00e1m tam pro v\u00e1s pro ka\u017ed\u00e9ho cel\u00fd dort\u00edk, aspo\u0148 n\u011bco, poj\u010f, na obl\u00e9knut\u00ed pot\u0159ebuje\u0161 dobrou p\u016flhodinku.“<\/p>\n\n\n\n
\u010cekala jsem p\u011bt minut, a kdy\u017e jsem se nedo\u010dkala odpov\u011bdi, vr\u00e1tila jsem se do kuchyn\u011b. Kate\u0159ina ve\u010de\u0159ela s bratrem a \u0161vagrovou a j\u00e1 s Josefem. Byla to neut\u011b\u0161en\u00e1 ve\u010de\u0159e, ko\u0159en\u011bn\u00e1 z jedn\u00e9 strany sam\u00fdmi v\u00fdtkami a z druh\u00e9 \u0161\u0165avnatou u\u0161t\u011bpa\u010dnost\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Dort i s\u00fdr p\u0159ichystan\u00fd pro Heathcliffa z\u016fstal na stole celou noc sk\u0159\u00edtk\u016fm na pospas.<\/p>\n\n\n\n
Jako naschv\u00e1l m\u011bl a\u017e do dev\u00edti hodin po\u0159\u00e1d co d\u011blat a pak \u0161el rovnou sp\u00e1t, beze slova, jako bub\u00e1k. Katka byla dlouho vzh\u016fru, d\u011blala velik\u00e9 p\u0159\u00edpravy na z\u00edt\u0159ek, aby d\u016fstojn\u011b p\u0159iv\u00edtala nov\u00e9 kamar\u00e1dy – na toho star\u00e9ho si tak\u00e9 vzpomn\u011bla, odsko\u010dila kv\u016fli n\u011bmu do kuchyn\u011b. Kdy\u017e ho tam nena\u0161la, zeptala se jen, co to s n\u00edm je, a hned zase odb\u011bhla. <\/p>\n\n\n\n
Druh\u00fd den Heathcliff brzy vstal, a proto\u017ee byl sv\u00e1tek, \u0161el trucovat do v\u0159esovi\u0161\u0165. Vr\u00e1til se, a\u017e kdy\u017e v\u0161ichni ode\u0161li do kostela. P\u016fst a rozj\u00edm\u00e1n\u00ed ho patrn\u011b p\u0159ivedly na lep\u0161\u00ed my\u0161lenky. Chv\u00edli okolkoval, a kdy\u017e p\u0159emohl rozpaky, vyhrkl na mne: <\/p>\n\n\n\n
„Nelly, dejte m\u011b trochu do po\u0159\u00e1dku! J\u00e1 u\u017e se polep\u0161\u00edm!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edy\u0165 je taky na \u010dase, Heathcliffe`,` pov\u00edd\u00e1m mu.<\/p>\n\n\n\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee to Kate\u0159inu bol\u00ed, jak ses k n\u00ed zachoval? Ta lituje, \u017ee se vr\u00e1tila! To vypad\u00e1 docela, jako bys j\u00ed z\u00e1vid\u011bl \u017ee si j\u00ed te\u010f v\u0161ichni v\u00edc hled\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
\u017de by m\u011bl Kate\u0159in\u011b n\u011bco z\u00e1vid\u011bt, to Heathcliff nech\u00e1pal, ale zato pro v\u00fdtku, \u017ee j\u00ed zp\u016fsobil bolest, m\u011bl \u017eiv\u00e9 porozum\u011bn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
„Ona v\u00e1m \u0159ekla, \u017ee j\u00ed to bol\u00ed?“ ptal se a tv\u00e1\u0159il se n\u00e1ramn\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edy\u0165 se dala do pl\u00e1\u010de, kdy\u017e sly\u0161ela, \u017ee jsi dnes zase ode\u0161el.“<\/p>\n\n\n\n
„Hm, j\u00e1 plakal v\u010dera. A m\u011bl jsem taky pro\u010d!“<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 v\u00edm. Jako bys m\u011bl pro\u010d j\u00edt sp\u00e1t s pr\u00e1zdn\u00fdm \u017ealudkem a srdcem pln\u00fdm p\u00fdchy. P\u00fdcha p\u0159edch\u00e1z\u00ed p\u00e1d. \u017de ti nen\u00ed hanba, b\u00fdt takhle ned\u016ftkliv\u00fd! To ti ale pov\u00edd\u00e1m, a\u0165 j\u00ed hezky odpros\u00ed\u0161, a\u017e p\u0159ijde! Jdi k n\u00ed, dej j\u00ed p\u011bknou pusu a \u0159ekni – ale to ty u\u017e bude\u0161 v\u011bd\u011bt, co j\u00ed m\u00e1\u0161 \u0159\u00edct. Jenom se, pros\u00edm t\u011b, chovej p\u0159irozen\u011b a nekoukej na n\u00ed, jako kdyby to byl najednou n\u011bkdo jin\u00fd, kdy\u017e m\u00e1 lep\u0161\u00ed \u0161aty. J\u00e1 te\u010f mus\u00edm dod\u011bl\u00e1vat ob\u011bd, ale to v\u00ed\u0161, \u017ee si najdu chvilku a d\u00e1m t\u011b do par\u00e1dy! Edgar Linton bude vedle tebe vypadat jako tit\u011bra – mezi n\u00e1mi. Ty jsi p\u0159ece mlad\u0161\u00ed ne\u017e on, a p\u0159itom ur\u010dit\u011b v\u011bt\u0161\u00ed a v ramenou dvakr\u00e1t tak \u0161irok\u00fd, uvid\u00ed\u0161. P\u0159epral bys ho jako nic. No \u0159ekni!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Heathcliffovi se obli\u010dej na chvilku rozjasnil, ale pak se mu zachmu\u0159il znova. Povzdechl si.<\/p>\n\n\n\n
„Co je to platn\u00e9, Nelly! Kdybych ho t\u0159eba dvacetkr\u00e1t p\u0159epral, po\u0159\u00e1d bude hez\u010d\u00ed ne\u017e j\u00e1. Pro\u010d j\u00e1 nejsem tak sv\u011btlovlas\u00fd a r\u016f\u017eov\u00fd a pro\u010d nem\u00e1m takov\u00e9 elegantn\u00ed \u0161aty a zp\u016fsoby a pro\u010d nikdy nebudu tak bohat\u00fd? To bych v\u0161ecko cht\u011bl.“<\/p>\n\n\n\n
„A to by ses cht\u011bl taky po\u0159\u00e1d dr\u017eet maminky za ruku a t\u0159\u00e1st se, aby ti nenabili kluci z vesnice, a schov\u00e1vat se cel\u00fd den doma, kdy\u017e zapr\u0161\u00ed? Ale jdi, Heathcliffe, nebude\u0161 p\u0159ece zahazovat flintu do \u017eita! Poj\u010f sem k zrcadlu, j\u00e1 ti pov\u00edm, pro\u010d to v\u0161echno je. Vid\u00ed\u0161 ty dv\u011b r\u00fdhy mezi o\u010dima?“<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvej se na obo\u010d\u00ed! Je kr\u00e1sn\u011b hust\u00e9, ale m\u00edsto vyklenut\u00fdch oblou\u010dk\u016f tam vid\u00ed\u0161 propadlou \u010d\u00e1ru. A co ta dv\u011b zl\u00e1 b\u011bsovsk\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka? Pro\u010d ta \u010dern\u00e1 kukadla mhou\u0159\u00ed\u0161, jako bys \u010d\u00edhal na sam\u00e9 nep\u0159\u00e1tele, pro\u010d se boj\u00ed\u0161 rozev\u0159\u00edt je a pod\u00edvat se sm\u011ble na sv\u011bt? Na\u010dpak chce\u0161 m\u00edt v\u0161echno, co m\u00e1 Edgar? Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e vyhlad\u00ed\u0161 z \u010dela ty nevra\u017eiv\u00e9 vr\u00e1sky – a o\u010di po\u0159\u00e1dn\u011b otev\u0159i a d\u00edvej se zp\u0159\u00edma – a\u0165 tam m\u00edsto zl\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek, m\u00edsto podez\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed a pochybov\u00e1n\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed jen nevinnost a d\u016fv\u011bra – nesm\u00ed\u0161 v nikom vid\u011bt nep\u0159\u00edtele, dokud nem\u00e1\u0161 jistotu! V\u017edy\u0165 ty se pomalu tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 jako to zavil\u00e9 psisko, kter\u00e9 u\u017e nic lep\u0161\u00edho na sv\u011bt\u011b ne\u010dek\u00e1 ne\u017e kopance a nen\u00e1vid\u00ed za to v\u0161echny lidi, nejenom \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ho zkopal.“<\/p>\n\n\n\n
„Tak vid\u00edte, \u017ee bych musel b\u00fdt Edgarem, abych m\u011bl modr\u00e9 nevinn\u00e9 o\u010di a hladk\u00e9 \u010delo,“ \u0159ekl mi na to Heathcliff. „Co\u017epak o to, j\u00e1 bych cht\u011bl – ale cht\u00edt nesta\u010d\u00ed!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Sta\u010d\u00ed dobr\u00e9 srdce, chlap\u010de, a bude\u0161 kr\u00e1sn\u00fd, kdybys m\u011bl tv\u00e1\u0159 t\u0159eba jako uhel \u010dernou,“ pokra\u010dovala jsem. „Zl\u00e9 srdce zohyzd\u00ed sebekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed obli\u010dej je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e kdybys byl od p\u0159\u00edrody nehezk\u00fd. A te\u010f se na sebe pod\u00edvej, jak ti to slu\u0161\u00ed, kdy\u017e jsi umyt\u00fd a u\u010desan\u00fd a kdy\u017e se nemra\u010d\u00ed\u0161. No, nen\u00ed z tebe fe\u0161\u00e1k? Tak vid\u00ed\u0161, \u017ee jsem m\u011bla pravdu!“ <\/p>\n\n\n\n
Te\u010f vypad\u00e1\u0161 skoro jako p\u0159estrojen\u00fd princ. A v\u016fbec kdov\u00ed – co jestli byl tv\u016fj t\u00e1ta \u010d\u00ednsk\u00fd c\u00edsa\u0159 a matka n\u011bjak\u00e1 indick\u00e1 kr\u00e1lovna? Ti by si mohli, kdyby cht\u011bli, koupit ka\u017ed\u00fd den takovou V\u011btrnou h\u016frku i s Drozdovem. A zlot\u0159il\u00ed n\u00e1mo\u0159n\u00edci t\u011b v d\u011btstv\u00ed unesli a zavezli do Anglie. J\u00e1 na tv\u00e9m m\u00edst\u011b, \u010dlov\u011b\u010de, bych si \u0159ekla, \u017ee nepoch\u00e1z\u00edm z lecjak\u00e9ho rodu. A jak d\u016fstojn\u011b a mu\u017en\u011b bych pak nesla \u00fastrky takov\u00e9ho uboh\u00e9ho zem\u00e1nka, kdy\u017e bych si p\u0159ipomn\u011bla, kdo vlastn\u011b jsem.“<\/p>\n\n\n\n
Takhle jsem do n\u011bho mluvila a Heathcliffovi se p\u0159itom obli\u010dej vyjas\u0148oval, a\u017e bylo milo se na n\u011bho pod\u00edvat. Ale vtom se zven\u010d\u00ed ozvalo hr\u010den\u00ed kol, nejprve na cest\u011b a pak na dvo\u0159e, a bylo po besed\u011b. Heathcliff se rozb\u011bhl k oknu a j\u00e1 ke dve\u0159\u00edm. Z ko\u010d\u00e1ru pr\u00e1v\u011b sl\u00e9zaly ob\u011b Lintonovy d\u011bti, zabalen\u00e9 a\u017e po u\u0161i do pl\u00e1\u0161\u0165\u016f a ko\u017ee\u0161in, a Earnshawovi seskakovali s kon\u00ed – v zim\u011b oby\u010dejn\u011b do kostela jezd\u00edvali. Kate\u0159ina vzala d\u011bti za ruce, zavedla je do jizby a posadila ke krbu a tam jim brzy bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e zr\u016f\u017eov\u011bly.<\/p>\n\n\n\n
Odsko\u010dila jsem do kuchyn\u011b pro sv\u00e9ho chr\u00e1n\u011bnce, aby \u0161el honem uk\u00e1zat, \u017ee dovede b\u00fdt taky roztomil\u00fd, a on beze v\u0161eho poslechl. Jenom\u017ee co \u010dert necht\u011bl! Kdy\u017e otv\u00edral dve\u0159e do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, Hindley je zrovna otv\u00edral tak\u00e9, ale z druh\u00e9 strany, a tak se srazili. Hospod\u00e1\u0159e asi dop\u00e1lilo, \u017ee je Heathcliff jako ze \u0161katulky a p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b se usm\u00edval anebo mu snad obzvl\u00e1\u0161\u0165 z\u00e1le\u017eelo na tom, aby vyhov\u011bl \u017e\u00e1dosti pan\u00ed Lintonov\u00e9 – zkr\u00e1tka chlapce surov\u011b odstr\u010dil.<\/p>\n\n\n\n
A na\u0159\u00eddil vztekle Josefovi, aby si vzal toho kluka na starost a nepou\u0161t\u011bl ho do pokoje. A\u0165 pr\u00fd ho zav\u0159e p\u0159es ob\u011bd do sv\u00e9 podkrovn\u00ed kom\u016frky. v kuchyni \u017ee z\u016fstat nem\u016f\u017ee, \u017ee tam jsou ovocn\u00e9 ko\u0161\u00ed\u010dky a on by se v nich r\u00fdpal, jakmile by ho na chvilku pustili z dohledu.<\/p>\n\n\n\n
Mn\u011b to nedalo, abych se do toho nevm\u00edsila. „Takov\u00e9 v\u011bci Heathcliff p\u0159ece ned\u011bl\u00e1, pane Hindley! Dop\u0159ejte mu a\u0165 taky dostane n\u011bco z t\u011bch v\u00e1no\u010dn\u00edch dobrot!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Dostane p\u0159es hlavu, jestli ho p\u0159istihnu tady dole!` rozk\u0159ikl se Hindley. „Mazej odtud, ty pobudo, a cel\u00fd den se mi tu neukazuj! Pod\u00edvejme se, on si tu bude hr\u00e1t na \u0161vih\u00e1ka! Ale a\u017e j\u00e1 t\u011b popadnu za friz\u00faru, j\u00e1 ti ty kudrlinky nat\u00e1hnu, abys je m\u011bl je\u0161t\u011b del\u0161\u00ed!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edy\u0165 je m\u00e1 stejn\u011b dost dlouh\u00e9,“ p\u0159isadil si mlad\u00fd p\u00e1n Edgar, kter\u00fd nakukoval ve dve\u0159\u00edch. „\u017de je na hlav\u011b unese! Vypad\u00e1 jako h\u0159\u00edb\u011b, kdy\u017e mu ty \u017e\u00edn\u011b takhle padaj\u00ed do o\u010d\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Nemyslel to nijak ur\u00e1\u017eliv\u011b, ale Heathcliff p\u0159i sv\u00e9 nezkrotn\u00e9 povaze nestrp\u011bl od Edgara ani sebemen\u0161\u00ed j\u00edzlivost – u\u017e tenkr\u00e1t v n\u011bm asi tu\u0161il soka, a proto ho tak nen\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
Popadl m\u00edsu s hork\u00fdm jable\u010dn\u00fdm pyr\u00e9 – prvn\u00ed, co mu p\u0159i\u0161lo do ruky – a vychrstl v\u0161echno Edgarovi do tv\u00e1\u0159e a na krk. Na Edgar\u016fv n\u00e1\u0159ek p\u0159ib\u011bhla do kuchyn\u011b Isabela s Kate\u0159inou. Pan Earnshaw se ihned pachatele zmocnil a dopravil ho nahoru do kom\u016frky. Bezpochyby tam ne\u0161et\u0159il n\u00e1mahou, aby zchladil Heathcliffovu horkokrevnost; proto\u017ee se vr\u00e1til cel\u00fd rud\u00fd a bez dechu. <\/p>\n\n\n\n
J\u00e1 jsem vzala ut\u011brku na n\u00e1dob\u00ed a ulevila jsem si t\u00edm, \u017ee jsem Edgarovi d\u016fkladn\u011b ut\u0159ela obli\u010dej – a\u017e moc d\u016fkladn\u011b ! – a \u0159ekla mu, \u017ee mu to pat\u0159\u00ed, pro\u010d se do toho pletl. Jeho sestra za\u010dala f\u0148ukat, \u017ee chce dom\u016f, a Katka tam st\u00e1la zara\u017een\u00e1 a zrudl\u00e1 hanbou – za v\u0161echny.<\/p>\n\n\n\n
„Ty jsi na n\u011bho nem\u011bl mluvit,“ vy\u010d\u00edtala panu Edgarovi, „kdy\u017e jsi vid\u011bl, \u017ee je roz\u010dilen\u00fd. Zkazil jsi celou n\u00e1v\u0161t\u011bvu – on te\u010f bude bit. Mn\u011b to m\u016f\u017ee srdce utrhnout, kdy\u017e ho bijou. Nemohu ani ob\u011bdvat. Pro\u010d jsi s n\u00edm mluvil, Edgare?“<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 jsem s n\u00edm nemluvil,“ rozvzlykal se chlapec, vyklouzl mi z rukou a dokon\u010dil o\u010distn\u00fd ob\u0159ad s\u00e1m batistov\u00fdm kapesn\u00ed\u010dkem. „J\u00e1 jsem matince sl\u00edbil, \u017ee s n\u00edm slovo nepromluv\u00edm, j\u00e1 jsem s n\u00edm v\u016fbec nemluvil!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„A ne\u0159vi, pros\u00edm t\u011b,“ \u0159ekla mu Kate\u0159ina s opovr\u017een\u00edm, „v\u017edy\u0165 t\u011b nezabil. Nesta\u010d\u00ed ti, co jsi natropil? Ticho, bratr se vrac\u00ed! P\u0159esta\u0148, Isabelo! Stalo se tob\u011b n\u011bco?“<\/p>\n\n\n\n
„Tak, to bychom m\u011bli, d\u011bti. “ A te\u010f ke stolu!\u201c p\u0159ihnal se Hindley buja\u0159e. „To jsem si zacvi\u010dil s t\u00edm pacholkem, a\u017e je mi z toho horko! P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si to s n\u00edm, chlap\u010de, rozdej s\u00e1m – uvid\u00ed\u0161, jak ti pak bude chutnat ob\u011bd!\u201c<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i pohledu na v\u00e1bn\u00e9 hody zapomn\u011bly d\u011bti brzy na v\u0161echen rozruch. Vyhladov\u011bly po cest\u011b, a tak se snadno upokojily – v\u017edy\u0165 jim se nakonec nic nestalo. Pan Earnshaw nakl\u00e1dal ka\u017ed\u00e9mu mohutn\u00e9 porce a jeho pan\u00ed bavila hosty vesel\u00fdm hovorem. Obsluhovala jsem u stolu a st\u00e1la jsem za jej\u00edm k\u0159eslem. Dotklo se mne, \u017ee Kate\u0159ina s tak lhostejn\u00fdm klidem, o\u010di such\u00e9, okrajuje na tal\u00ed\u0159i hus\u00ed k\u0159\u00eddlo.<\/p>\n\n\n\n
„To d\u00edt\u011b nem\u00e1 kouska citu,“ pomyslela jsem si. „Na sv\u00e9ho ne\u0161\u0165astn\u00e9ho kamar\u00e1da si u\u017e ani nevzpomene. Do n\u00ed bych to ne\u0159ekla, \u017ee je tak sobeck\u00e1.“ Ale ona zvedla vidli\u010dku k \u00fast\u016fm a zas ji polo\u017eila; tv\u00e1\u0159e j\u00ed z\u010dervenaly a z o\u010d\u00ed j\u00ed vytryskly slzy. Upustila vidli\u010dku na zem a rychle se sh\u00fdbla pod ubrus, aby nevid\u011bli jej\u00ed pohnut\u00ed. Odvolala jsem v duchu p\u0159ede\u0161lou domn\u011bnku. V\u017edy\u0165 to cel\u00e9 odpoledne se j\u00ed zm\u011bnilo v o\u010distec. Byla jako na trn\u00ed, \u010d\u00edhala st\u00e1le na vhodnou p\u0159\u00edle\u017eitost, aby mohla uniknout do samoty, pop\u0159\u00edpad\u011b se dostat k Heathcliffovi, hospod\u00e1\u0159 ho toti\u017e zamkl, jak jsem zjistila, kdy\u017e jsem mu cht\u011bla podstr\u010dit n\u011bco ze slavnostn\u00edho ob\u011bda.<\/p>\n\n\n\n
Ve\u010der se u n\u00e1s tan\u010dilo. Katka \u017eadonila, aby ho pustili, \u017ee Isabela nem\u00e1 tane\u010dn\u00edka – v\u0161echno marn\u00e9 a tane\u010dn\u00edka jsem musela z nouze d\u011blat j\u00e1. V kole jsme se rozja\u0159ili a zapomn\u011bli na v\u0161echno. A co teprve, kdy\u017e se dostavili muzikanti z Gimmertonu ! M\u011bli p\u011bknou patn\u00e1cti\u010dlennou kapelu – trubku, pozoun, klarinety, fagoty, lesn\u00ed rohy, violoncello – a zp\u011bv\u00e1ky. O v\u00e1noc\u00edch chod\u00ed vyhr\u00e1vat po lep\u0161\u00edch domech, kde jim dob\u0159e zaplat\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Byl to pro n\u00e1s vrcholn\u00fd po\u017eitek; kdy\u017e p\u0159ezp\u00edvali koledy, \u017e\u00e1dali jsme si je\u0161t\u011b sv\u011btsk\u00e9 hodn\u011b vesel\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Pan\u00ed Earnshawov\u00e1 byla milovnice hudby, a tak zp\u011bvu nebylo konce.<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina m\u011bla hudbu taky r\u00e1da, ale prohl\u00e1sila, \u017ee lep\u0161\u00ed poslech je na schodi\u0161ti v pat\u0159e, a vy\u0161la potm\u011b nahoru.<\/p>\n\n\n\n
\u0160la jsem za n\u00ed. Dole v jizb\u011b zav\u0159eli dve\u0159e – nikdo n\u00e1s nepostr\u00e1dal, kolik tam bylo lid\u00ed. V pat\u0159e se ani nezastavila a stoupala d\u00e1l a\u017e do podkrov\u00ed k Heathcliffovu v\u011bzen\u00ed. Volala jm\u00e9nem, ale on zatvrzele ml\u010del. Trvalo hezkou chvilku ne\u017e ho pohnula k \u0159e\u010di. Dorozum\u00edvali se \u0161kv\u00edrou mezi prkny. <\/p>\n\n\n\n
Dop\u0159\u00e1la jsem jim, aby si, chud\u00e1ci, neru\u0161en\u011b popov\u00eddali.<\/p>\n\n\n\n
Teprve kdy\u017e se zp\u00edv\u00e1n\u00ed dole ch\u00fdlilo ke konci a byl \u010das pom\u00fd\u0161let na ob\u010derstven\u00ed muzikant\u016fm, vylezla jsem po \u017eeb\u0159\u00edku za Kate\u0159inou, abych j\u00ed na to upozornila. <\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee ona tam u\u017e nebyla – ozvala se mi zevnit\u0159 ! Ona se ta potv\u016frka prot\u00e1hla vik\u00fd\u0159em na st\u0159echu a potom se jin\u00fdm vik\u00fd\u0159em dostala k Heathcliffovi. Co mi to dalo pr\u00e1ce vyl\u00e1kat j\u00ed odtamtud ! A kdy\u017e se kone\u010dn\u011b objevila, vedla si Heathcliffa s sebou, a \u017ee pr\u00fd ho m\u00e1m vz\u00edt do kuchyn\u011b – Josefa toti\u017e vypudily na\u0161e „pekeln\u00e9 orgie“ n\u011bkam do sousedstv\u00ed. Br\u00e1nila jsem se, \u017ee nemohu takov\u00e9 \u00faskoky podporovat . Ale kdy\u017e on Heathcliff dr\u017eel p\u016fst, vlastn\u011b od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne!<\/p>\n\n\n\n
Tak jsem zkr\u00e1tka pak tentokr\u00e1t zamhou\u0159ila oko, \u017ee pana Hindleyho takhle podv\u00e1d\u00ed, a vzala ho s sebou dol\u016f. Prost\u0159ela jsem mu u k\u0159esla sam\u00e9 dobroty, ale on pro slabost ani nemohl j\u00edst, a tak moje snaha p\u0159i\u0161la nazmar. Sed\u011bl zamlkl\u00fd a zahlouban\u00fd, s lokty na kolenou a bradu v dlan\u00edch. Kdy\u017e jsem se ho zeptala, na co mysl\u00ed, odpov\u011bd\u011bl v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem :<\/p>\n\n\n\n
„Jak to Hindleymu jednou v\u0161ecko oplat\u00edm. M\u00e1m dost \u010dasu – hlavn\u011b aby se to poda\u0159ilo. A aby mi zat\u00edm neum\u0159el !“<\/p>\n\n\n\n
„To je hanba, Heathcliffe!“ zd\u011bsila jsem se. „Od toho je P\u00e1nb\u016fh, aby trestal lidi za jejich h\u0159\u00edchy. My p\u0159ece m\u00e1me odpou\u0161t\u011bt na\u0161im vin\u00edk\u016fm.“<\/p>\n\n\n\n
„Kdepak – P\u00e1nb\u016fh by z toho nem\u011bl ten po\u017eitek jako j\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl. „Jenom p\u0159ij\u00edt na to prav\u00e9 ! Nechte m\u011b, a\u0165 si to promysl\u00edm ! P\u0159i tom m\u011b p\u0159ejde v\u0161echna bolest.“<\/p>\n\n\n\n
„No ale – tohle v\u00e1s p\u0159ece nem\u016f\u017ee bavit, pane Lockwoode ! Jak jsem se tak mohla zapomenout ! J\u00e1 tu tlach\u00e1m a odvar zat\u00edm vystydl a vy u\u017e skoro sp\u00edte. V\u017edy\u0165 jsem to o Heathcliffovi mohla vypov\u011bd\u011bt n\u011bkolika slovy – aspo\u0148 to hlavn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
A mil\u00e1 hospodyn\u011b vstala a za\u010dala se se sv\u00fdm \u0161it\u00edm sb\u00edrat k odchodu. J\u00e1 jsem v\u0161ak nem\u011bl s\u00edlu hnout se od krbu, a na sp\u00e1nek ani pomy\u0161len\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
„Nevst\u00e1vejte, pan\u00ed Deanov\u00e1,“ zvolal jsem. „Pose\u010fte je\u0161t\u011b chv\u00edli ! To je pr\u00e1v\u011b dob\u0159e, \u017ee jste zvolila \u0161irok\u00fd tok vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. To je m\u016fj styl – pros\u00edm, pokra\u010dujte stejn\u00fdm zp\u016fsobem a\u017e do konce! Skoro v\u0161echny postavy, kter\u00e9 jste uvedla do sv\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu, vzbudily m\u016fj z\u00e1jem, v\u00edce m\u00e9n\u011b.“<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edy\u0165 u\u017e je jeden\u00e1ct hodin!“<\/p>\n\n\n\n
„To nic – nechod\u00edv\u00e1m sp\u00e1t p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed. Dost \u010dasu v jednu nebo ve dv\u011b, kdy\u017e nevst\u00e1v\u00e1m p\u0159ed des\u00e1tou.“<\/p>\n\n\n\n
„Do des\u00edti byste nem\u011bl vysp\u00e1vat. To v\u00e1m ute\u010de ta nejlep\u0161\u00ed \u010d\u00e1st dne. Rann\u00ed pt\u00e1\u010de d\u00e1l dosk\u00e1\u010de – to nev\u00edte?“<\/p>\n\n\n\n
„Nu, snad – ale te\u010f se je\u0161t\u011b posa\u010fte, pan\u00ed Deanov\u00e1! U\u017e vid\u00edm, \u017ee se mi dne\u0161n\u00ed noc prot\u00e1hne p\u0159es poledne. Z toho nachlazen\u00ed se vyvine p\u0159inejmen\u0161\u00edm siln\u00e1 r\u00fdma.“<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00edme doufat v nejlep\u0161\u00ed, pane Lockwoode. Tak tedy – p\u0159esko\u010d\u00edm asi tak t\u0159i roky. Po celou tu dobu se pan\u00ed Earnshawov\u00e1.. „<\/p>\n\n\n\n
„Po\u010dkejte, to ne, nic takov\u00e9ho! Dovedete si p\u0159edstavit, jak je osam\u011bl\u00e9mu \u010dlov\u011bku, pozoruj\u00edc\u00edmu z dlouh\u00e9 chv\u00edle ko\u010dku, kter\u00e1 mu le\u017e\u00ed na koberci u nohou a olizuje pe\u010dliv\u011b kot\u011bti srst? Ten se do t\u00e9 pr\u00e1ce tak v\u017eije, \u017ee by ho v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ivedlo z m\u00edry, kdyby ko\u010dka vynechala jedno ou\u0161ko!“<\/p>\n\n\n\n
„P\u011bkn\u011b l\u00edn\u00fd \u010dlov\u011bk !“<\/p>\n\n\n\n
„Ale kde\u017e, pr\u00e1v\u011b naopak, a\u017e trapn\u011b \u010dinn\u00fd ! Jako j\u00e1, nap\u0159\u00edklad, a zrovna te\u010f. Ch\u00e1pete tedy, pro\u010d nesm\u00edte nic vynech\u00e1vat. V\u00edte, na co jsem p\u0159i\u0161el? Lid\u00e9 v tomhle kraji se jev\u00ed oku pozorovatele ve srovn\u00e1n\u00ed s lidmi ve m\u011bstech v\u00fdznamn\u011bji, tak jako pavouk ve v\u011bze\u0148sk\u00e9 kobce oproti pavouku ve vile – z hlediska p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdch obyvatel.<\/p>\n\n\n\n
Lze v\u0161ak rozd\u00edl v poutavosti obou pavouk\u016f p\u0159i\u010d\u00edtat toliko zorn\u00e9mu \u00fahlu pozorovatele? Nikoli! Zdej\u0161\u00ed lid, jak jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017eije vskutku bytostn\u011bj\u0161\u00edm, sv\u00e9r\u00e1zn\u011bj\u0161\u00edm \u017eivotem, nelp\u00ed na konven\u010dn\u00edm, pestr\u00e9m a malichern\u00e9m vn\u011bj\u0161ku. Jsem skoro ochoten p\u0159ipustit, \u017ee se tu nask\u00fdt\u00e1 i mo\u017enost l\u00e1sky na cel\u00fd \u017eivot – j\u00e1, pros\u00edm, jen\u017e nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee by \u010dlov\u011bk vydr\u017eel milovat cel\u00fd rok. Vyj\u00e1d\u0159il bych to takto : p\u0159edstavte si miluj\u00edc\u00edho v obou p\u0159\u00edpadech jako hladov\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Postavte p\u0159ed n\u011bho jedin\u00fd pokrm a on se do n\u011bho pust\u00ed s ve\u0161kerou chut\u00ed a bude v\u011bd\u011bt, \u017ee se najedl.<\/p>\n\n\n\n
Posad\u00edte-li ho v\u0161ak k bohat\u00e9 tabuli, prost\u0159en\u00e9 lah\u016fdkami francouzsk\u00e9 kuchyn\u011b, naj\u00ed se, mo\u017en\u00e1, se stejn\u00fdm pocitem uspokojen\u00ed – jen\u017ee ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd chod zanech\u00e1 v jeho \u017ealudku i ve vzpom\u00ednce jen nepatrnou stopu.“<\/p>\n\n\n\n
„Jak to? My tu jsme p\u0159ece docela norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9, jen a\u017e n\u00e1s pozn\u00e1te !“ nam\u00edtla pan\u00ed Deanov\u00e1, je\u017e m\u00e9mu vykladu naslouchala s jist\u00fdm podivem.<\/p>\n\n\n\n
„Dovolte, mil\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl jsem j\u00ed, „vy sama jste p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdm dokladem, kter\u00fd va\u0161e tvrzen\u00ed vyvrac\u00ed. A\u017e na to, \u017ee se ve va\u0161\u00ed mluv\u011b ob\u010das vyskytuj\u00ed jadrn\u00e9 lidov\u00e9 obraty – ale tento nedostatek, pros\u00edm, nen\u00ed nijak z\u00e1va\u017en\u00fd – nenal\u00e9z\u00e1m ve va\u0161ich projevech nic z toho, co oded\u00e1vna pova\u017euji za charakteristick\u00e9 vlastnosti ni\u017e\u0161\u00edch spole\u010densk\u00fdch t\u0159\u00edd. Vy si ur\u010dit\u011b v\u0161elicos v\u00edc prom\u00fd\u0161l\u00edte, ne\u017e b\u00fdv\u00e1 u slu\u017eebnictva zvykem, vi\u010fte? A v\u00edte pro\u010d? Proto\u017ee zdej\u0161\u00ed kraj v\u00e1m neposkytl mo\u017enost rozptylovat se rozmanit\u00fdmi, nicotn\u00fdmi povrchnostmi.“<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Deanov\u00e1 se zasm\u00e1la. „V n\u011b\u010dem m\u00e1te pravdu . Jsem takov\u00e1 rozv\u00e1\u017en\u00e1 a roz\u0161afn\u00e1. Ale to nen\u00ed od t\u011bch kopc\u016f, pane Lockwoode, ani od toho, \u017ee m\u00e1m kolem sebe rok co rok stejn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a stejn\u00e9 zvyky! J\u00e1 pro\u0161la p\u0159\u00edsnou \u0161kolou, od mali\u010dka jen sam\u00e9 sebezap\u0159en\u00ed . A to pak \u010dlov\u011bk zmoud\u0159\u00ed. A krom\u011b toho jsem hodn\u011b \u010detla . Ani byste ne\u0159ekl, co v\u0161echno.<\/p>\n\n\n\n
V t\u00e9hle knihovn\u011b byste nena\u0161el knihu, kterou jsem nem\u011bla v Ruce . A z ka\u017ed\u00e9 jsem taky n\u011bco z\u00edskala. Na ty p\u0159ihr\u00e1dky s \u0159eck\u00fdmi a latinsk\u00fdmi autory se ned\u00edvejte! ani na ty francouzsk\u00e9 knihy! Ty jsem ov\u0161em ne\u010detla. Ale aspo\u0148 rozezn\u00e1m, kter\u00e1 je kter\u00e1, a to je snad dost na dceru chud\u00e9ho podruha. Promi\u0148te, ale kdy\u017e si p\u0159ejete, abych v\u00e1m p\u0159\u00edb\u011bh na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce vypov\u011bd\u011bla po sousedsku d\u016fkladn\u011b, tak snad abych pokra\u010dovala. Nebudeme tedy p\u0159eskakovat ty t\u0159i roky. Za\u010dnu od n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho l\u00e9ta – od l\u00e9ta 1778, p\u0159ed t\u0159iadvaceti roky.“<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb 7. KAPITOLA Katka z\u016fstala na Drozdov\u011b p\u011bt ned\u011bl, a\u017e do v\u00e1noc. Kotn\u00edk se j\u00ed zat\u00edm \u00fapln\u011b zahojil a nezp\u016fsoby skoro vytratily. Mlad\u00e1 […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":48646,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-48643","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48643","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=48643"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48643\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/48646"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=48643"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=48643"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=48643"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}