autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
8. KAPITOLA<\/p>\n\n\n\n
Jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho \u010dervnov\u00e9ho dne se zr\u00e1na narodil m\u016fj prvn\u00ed mal\u00fd sv\u011b\u0159enec, posledn\u00ed potomek starobyl\u00e9ho rodu Earnshaw\u016f. Skl\u00edzeli jsme pr\u00e1v\u011b seno na vzd\u00e1len\u00e9 louce a d\u011bve\u010dka, kter\u00e1 n\u00e1m nos\u00edvala sva\u010dinu, p\u0159ib\u011bhla o hodinu d\u0159\u00edve ne\u017e jindy. U\u017e zdaleka na mne po cest\u011b volala.<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1me d\u011b\u0165\u00e1tko! Takov\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9! Je to kluk jako buk. Ale doktor \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee pan\u00ed nevydr\u017e\u00ed – m\u00e1 pr\u00fd u\u017e dlouho souchot\u011b. Pov\u00eddal to panu Hindleymu, te\u010f \u017ee u\u017e j\u00ed nem\u00e1 co dr\u017eet p\u0159i \u017eivot\u011b a \u017ee zhasne do zimy. Mus\u00edte honem dom\u016f, Nelly! M\u00e1te tomu nemluv\u0148\u00e1tku d\u011blat ch\u016fvu, d\u00e1vat mu slazen\u00e9 ml\u00e9ko a opatrovat je ve dne v noci. J\u00e1 v\u00e1m tak z\u00e1vid\u00edm! Budete m\u00edt chlape\u010dka \u00fapln\u011b pro sebe, a\u017e tu pan\u00ed nebude.“<\/p>\n\n\n\n
„\u017de by na tom byla tak \u0161patn\u011b?“ divila jsem se. Pustila jsem hr\u00e1b\u011b a za\u010dala si uvazovat klobouk.<\/p>\n\n\n\n
„U\u017e asi ano,“ odpov\u011bd\u011blo d\u011bv\u010de, „ale ned\u00e1v\u00e1 na sob\u011b nic zn\u00e1t a mluv\u00ed tak, jako by se nemohla do\u010dkat, a\u017e z chlapce bude ml\u00e1denec. Je cel\u00e1 pry\u010d radost\u00ed, no v\u017edy\u0165 je to cval\u00edk k pomilov\u00e1n\u00ed! J\u00e1 na jej\u00edm m\u00edst\u011b bych neum\u00edrala, sta\u010dilo by mi pod\u00edvat se na kluka, a hned bych se uzdravila, navzdor doktorovi! Ten v\u00e1m m\u011b tak dop\u00e1lil! B\u00e1ba Archerov\u00e1 p\u0159inesla toho and\u00edlka p\u00e1novi dol\u016f do jizby a p\u00e1n se cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il, ale vtom p\u0159ijde ten sej\u010dek ke mn\u011b a u\u017e skuhr\u00e1: \u201eBohud\u00edk v\u00e1m pan\u00ed vydr\u017eela, Earnshawe, aby v\u00e1m dala syn\u00e1\u010dka. Kdy\u017e jste si j\u00ed p\u0159ivezl, hned mi bylo jasn\u00e9, \u017ee nebude dlouho \u017e\u00edt. A dnes v\u00e1s mus\u00edm varovat, \u017ee j\u00ed zima asi usmrt\u00ed. Jen \u017e\u00e1dn\u00e9 sc\u00e9ny, neberte si to tolik k srdci! Nen\u00ed j\u00ed pomoci. M\u011bl jste si to ostatn\u011b rozv\u00e1\u017eit, ne\u017e jste si vzal takovou \u00fatlou \u017eenu\u0161ku.` „<\/p>\n\n\n\n
„A co na to \u0159ekl p\u00e1n?“ vyzv\u00eddala jsem.<\/p>\n\n\n\n
„To v\u00edte, nectn\u011b mu sp\u00edlal, ale j\u00e1 ho moc neposlouchala, hrnula jsem se, abych vid\u011bla d\u011b\u0165\u00e1tko,“ a znovu se o n\u011bm nad\u0161en\u011b rozpov\u00eddala. J\u00e1 byla stejn\u011b spla\u0161en\u00e1 jako ona a let\u011bla jsem dom\u016f cel\u00e1 div\u00e1, abych si v t\u00e9 radosti tak\u00e9 p\u0159i\u0161la na sv\u00e9, a\u010dkoli Hindleyho mi p\u0159itom bylo moc l\u00edto.<\/p>\n\n\n\n
M\u011bl v srdci m\u00edsto jen pro dv\u011b modly, sebe a svou \u017eenu. Ob\u011b h\u00fd\u010dkal, druhou nav\u00edc zbo\u017e\u0148oval. Neum\u011bla jsem si p\u0159edstavit, jak tu ztr\u00e1tu snese.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsme dob\u011bhly na V\u011btrnou h\u016frku, st\u00e1l Hindley ve dve\u0159\u00edch; ptala jsem se na d\u011b\u0165\u00e1tko.<\/p>\n\n\n\n
„Je \u010dil\u00e9, div \u017ee u\u017e neb\u011bh\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl a pokusil se o vesel\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n\n\n\n
„A jak je pan\u00ed?“ osm\u011blila jsem se. „Doktor pr\u00fd pov\u00eddal\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Dejte pokoj s doktorem!“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di a zrudl. „Frantin\u011b je dob\u0159e a do t\u00fddne bude \u00fapln\u011b zdrav\u00e1. Jdete k n\u00ed nahoru? \u0158ekn\u011bte j\u00ed, \u017ee zas p\u0159ijdu, ale a\u0165 sl\u00edb\u00ed, \u017ee nebude po\u0159\u00e1d mluvit! Musel jsem odej\u00edt, proto\u017ee necht\u011bla b\u00fdt zticha, a to nejde! Pov\u011bzte j\u00ed, \u017ee pan Kenneth na\u0159\u00eddil, aby se \u0161et\u0159ila a nemluvila!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Donesla jsem ten vzkaz pan\u00ed Earnshawov\u00e9. Ta byla v rozja\u0159en\u00e9 n\u00e1lad\u011b a odpov\u011bd\u011bla mi se sm\u00edchem: „V\u017edy\u0165 jsem tak moc ne\u0159ekla, Elleno, a v\u00edte, \u017ee se mi tu dvakr\u00e1t rozplakal a utekl? No tak mu vy\u0159i\u010fte, \u017ee p\u0159estanu mluvit, slibuju – ale a\u0165 si nemysl\u00ed, \u017ee se mu p\u0159estanu sm\u00e1t.“<\/p>\n\n\n\n
Chud\u00e1\u010dek! Do posledn\u00edho t\u00fddne p\u0159ed smrt\u00ed z\u016fstala takhle vesel\u00e1 a jej\u00ed man\u017eel zatvrzele, ba vztekle prohla\u0161oval, \u017ee se j\u00ed den ke dni vrac\u00ed zdrav\u00ed. Kenneth ho sice upozor\u0148oval, \u017ee v tomhle stadiu nemoci nejsou u\u017e l\u00e9ky k ni\u010demu a l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy \u017ee mu jen zbyte\u010dn\u011b tahaj\u00ed pen\u00edze z kapsy, ale p\u00e1n odsekl:<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9 – \u017eena je zdr\u00e1va – nepot\u0159ebuje va\u0161e n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Jak\u017eiva nem\u011bla souchot\u011b. M\u011bla jen hore\u010dku, tu p\u0159est\u00e1la, te\u010f u\u017e m\u00e1 tep pomal\u00fd a tv\u00e1\u0159e tak chladn\u00e9 jako j\u00e1.“<\/p>\n\n\n\n
\u017den\u011b vykl\u00e1dal tot\u00e9\u017e a ona mu snad v\u011b\u0159ila. Ale jednou ve\u010der, kdy\u017e se mu op\u00edrala o rameno a zrovna mu \u0159\u00edkala, \u017ee na druh\u00fd den u\u017e vstane a bude chodit, p\u0159emohl j\u00ed ka\u0161el, nijak velk\u00fd – on j\u00ed vzal do n\u00e1ru\u010d\u00ed, ona ho objala kolem krku, obli\u010dej se j\u00ed prom\u011bnil a byla mrtva.<\/p>\n\n\n\n
D\u011bve\u010dka to prorokovala, \u017ee budu m\u00edt mal\u00e9ho Haretona \u00fapln\u011b na krku. Panu Earnshawovi sta\u010dilo, kdy\u017e byl synek zdr\u00e1v a neobt\u011b\u017eoval ho pl\u00e1\u010dem. S\u00e1m propadl zoufalstv\u00ed, jeho \u017eal nebyl takov\u00fd, aby mu n\u00e1\u0159ek ulevil. Neplakal, nemodlil se, jen l\u00e1l a rouhal se: prokl\u00ednal boha i lidi a odd\u00e1val se bezuzdn\u00e9mu h\u00fd\u0159en\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Slu\u017eebnictvo dlouho nesneslo takov\u00e9 surov\u00e9, sv\u00e9voln\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, a nakonec jsme mu zbyli jen j\u00e1 a Josef. J\u00e1 nem\u011bla to srdce, opustit sv\u011b\u0159ence, a jak v\u00edte, vyrostla jsem s p\u00e1nem v rodin\u011b skoro jako sestra a dovedla jsem mu odpou\u0161t\u011bt v\u00edc ne\u017e kdo ciz\u00ed. Josef z\u016fstal proto, \u017ee se mohl naparovat p\u0159ed n\u00e1jemci a podruhy, a jeho to v\u016fbec v\u017edycky t\u00e1hlo tam, kde mohl d\u011blat nepravosti.<\/p>\n\n\n\n
Jak se p\u00e1n choval a s k\u00fdm se p\u0159\u00e1telil, to d\u00e1valo nep\u011bkn\u00fd p\u0159\u00edklad Heathcliffovi a Kate\u0159in\u011b. S Heathcliffem jednal tak, \u017ee by to ze sv\u011btce ud\u011blalo \u010f\u00e1bla. A vskutku to tenkr\u00e1t vypadalo, \u017ee ten chlapec m\u00e1 v sob\u011b cosi b\u011bsovsk\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
S rozko\u0161\u00ed pozoroval, jak Hindley zab\u0159ed\u00e1 do bahna st\u00e1le hloub\u011bji, bez nad\u011bje na z\u00e1chranu. A p\u0159itom Heathcliff byl den ode dne surov\u011bj\u0161\u00ed a zavilej\u0161\u00ed. St\u011b\u017e\u00ed bych v\u00e1m vyl\u00ed\u010dila, jak\u00e9 to bylo u n\u00e1s pekeln\u00e9 hn\u00edzdo. I ten kaplan k n\u00e1m p\u0159estal doch\u00e1zet a ka\u017ed\u00fd slu\u0161n\u00fd \u010dlov\u011bk se u\u017e b\u00e1l n\u00e1s nav\u0161t\u011bvovat – s v\u00fdjimkou Edgara Lintona, kter\u00fd chodil za sle\u010dnou Katkou. V patn\u00e1cti letech byla kr\u00e1lovni\u010dkou cel\u00e9ho okol\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e1 se j\u00ed kr\u00e1sou nevyrovnala. A jak v\u00e1m byla py\u0161n\u00e1 a um\u00edn\u011bn\u00e1! P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee jsem j\u00ed pak u\u017e nem\u011bla moc v l\u00e1sce, kdy\u017e dosp\u011bla, a \u010dasto jsem si j\u00ed popudila, \u017ee jsem krotila jej\u00ed zpupnost. Ale aby na mne zanev\u0159ela, to ne! Byla \u00fa\u017easn\u011b v\u011brn\u00e1 lidem, kter\u00e9 m\u011bla od mali\u010dka r\u00e1da, i ten Heathcliff si udr\u017eel jej\u00ed p\u0159\u00edze\u0148, tak\u017ee mlad\u00fd Linton p\u0159i v\u0161ech sv\u00fdch p\u0159ednostech nem\u011bl moc nad\u011bje, \u017ee na n\u00ed dok\u00e1\u017ee ud\u011blat hlub\u0161\u00ed dojem. Ale p\u0159ece se pak stal m\u00fdm p\u00e1nem – u\u017e ne\u017eije – tady m\u00e1 viset podobizna nad krbem. D\u0159\u00edv m\u011bl vedle sebe obr\u00e1zek sv\u00e9 pan\u00ed, ale ten u\u017e tu nen\u00ed, jinak byste mohl vid\u011bt, jakou m\u011bla podobu. Vid\u00edte na n\u011bj dob\u0159e?“<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Deanov\u00e1 posv\u00edtila sv\u00ed\u010dkou a j\u00e1 rozeznal obli\u010dej jemn\u00fdch rys\u016f, velmi podobn\u00fd mlad\u00e9 pan\u00ed na H\u016frce, ale zamy\u0161len\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bj\u0161\u00ed. Byl na n\u011bj l\u00edbezn\u00fd pohled.<\/p>\n\n\n\n
Dlouh\u00e9 sv\u011btl\u00e9 vlasy se lehce kade\u0159ily na sp\u00e1nc\u00edch, o\u010di byly velk\u00e9 a v\u00e1\u017en\u00e9, v\u0161echno na n\u011bm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u00fahledn\u00e9. Nijak jsem se nedivil, \u017ee Kate\u0159ina Earnshawov\u00e1 mohla pro takov\u00e9ho mu\u017ee zapomenout na sv\u00e9ho star\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Zato jsem se divil, \u017ee on – a\u010dli se jeho vzhled a jeho nitro shodovaly – mohl nal\u00e9zt zal\u00edben\u00ed v Kate\u0159in\u011b Earnshawov\u00e9, jak se jevila mn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Hezou\u010dk\u00fd obr\u00e1zek,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil jsem hospodyni. „V\u011brn\u00e1 podoba?“<\/p>\n\n\n\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bla, „ale on byl je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed, kdy\u017e trochu o\u017eivl – tohle je jeho obvykl\u00fd v\u00fdraz, nebyla v n\u011bm \u017e\u00e1dn\u00e1 jiskra.“<\/p>\n\n\n\n
Od t\u00e9 doby, co Kate\u0159ina str\u00e1vila t\u011bch p\u011bt ned\u011bl u Lintonov\u00fdch, udr\u017eovala s nimi zn\u00e1most. V jejich p\u0159\u00edtomnosti j\u00ed nic neponoukalo, aby ukazovala hor\u0161\u00ed str\u00e1nky sv\u00e9 povahy, a dovedla si uv\u011bdomit, \u017ee hrubost nen\u00ed na m\u00edst\u011b, kdy\u017e j\u00ed p\u0159ij\u00edmali s tak vybranou zdvo\u0159ilost\u00ed. A tak se stalo, \u017ee nev\u011bdomky oklamala star\u00e9ho p\u00e1na i pan\u00ed svou nel\u00ed\u010denou v\u0159elost\u00ed, a k tomu si z\u00edskala Isabelin obdiv a srdce i du\u0161i jej\u00edho bratra. Tyhle \u00fasp\u011bchy j\u00ed od po\u010d\u00e1tku lichotily, proto\u017ee byla nesm\u00edrn\u011b cti\u017e\u00e1dostiv\u00e1, a svedly j\u00ed k ur\u010dit\u00e9 obojakosti, i kdy\u017e z\u00e1m\u011brn\u011b nikoho \u0161\u00e1lit necht\u011bla. V Drozdov\u011b, kde sl\u00fdchala mluvit o Heathcliffovi jako o „sprost\u00e9m klackovi“, kter\u00fd je „hor\u0161\u00ed ne\u017e n\u011bm\u00e1 tv\u00e1\u0159“, asi d\u00e1vala dobr\u00fd pozor, aby se nechovala jako on. Ale doma se j\u00ed do zdvo\u0159ilosti necht\u011blo, stejn\u011b by se j\u00ed jen sm\u00e1li, a taky nekladla \u017e\u00e1dn\u00e9 meze ze sv\u00e9 v\u016fle – tam by za to byla nesklidila chv\u00e1lu ani uzn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Pan Edgar m\u00e1lokdy sebral tolik odvahy, aby nav\u0161t\u011bvoval rodinu na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce. Pov\u011bst, kter\u00e1 \u0161la o Earnshawovi, mu nah\u00e1n\u011bla strach, vyh\u00fdbal se mu na sto hon\u016f, i kdy\u017e byl v\u017edycky v\u00edt\u00e1n tak zdvo\u0159ile, jak jen to u n\u00e1s \u0161lo.<\/p>\n\n\n\n
S\u00e1m hospod\u00e1\u0159 byl opatrn\u00fd n\u011bjak se ho dotknout. V\u017edy\u0165 v\u011bd\u011bl, pro\u010d k nim mlad\u00fd pan Linton chod\u00ed, a kdy\u017e se nedok\u00e1zal p\u0159im\u011bt, aby se choval p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b, aspo\u0148 se moc neukazoval.<\/p>\n\n\n\n
Sp\u00ed\u0161e bych \u0159ekla, \u017ee tyhle n\u00e1v\u0161t\u011bvy se p\u0159\u00ed\u010dily Kate\u0159in\u011b.Nebyla prohnan\u00e1, neum\u011bla si hr\u00e1t na koketku, a bylo j\u00ed proto nep\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e se jej\u00ed dva p\u0159\u00e1tel\u00e9 u n\u00ed potk\u00e1vali.<\/p>\n\n\n\n
Jestli\u017ee nap\u0159\u00edklad Heathcliff ohrnoval nos nad Lintonem v jeho p\u0159\u00edtomnosti, nemohla se k n\u011bmu p\u0159ipojit, jak to d\u011bl\u00e1vala v Lintonov\u011b nep\u0159\u00edtomnosti. A kdy\u017e zase Linton zach\u00e1zel \u0161t\u00edtiv\u011b s Heathcliffem, nemohla se k tomu stav\u011bt lhostejn\u011b, jako by se j\u00ed to net\u00fdkalo, kdy\u017e jej\u00edho kamar\u00e1da n\u011bkdo sni\u017euje. Mn\u011b to b\u00fdvalo tak k sm\u00edchu, kdy\u017e z\u0159ejm\u011b nev\u011bd\u011bla kudy kam a p\u0159itom cht\u011bla p\u0159ede mnou ten zmatek utajit, aby se v m\u00fdch o\u010d\u00edch nezesm\u011b\u0161nila. Tohle je \u0161kodolibost, j\u00e1 v\u00edm, ale kdy\u017e ona byla tak je\u0161itn\u00e1, \u017ee ani nebylo mo\u017en\u00e9 j\u00ed litovat v takov\u00fdch nesn\u00e1z\u00edch, dokud j\u00ed tr\u00e1pen\u00ed trochu nezkrotilo. To potom spolkla p\u00fdchu a p\u0159ich\u00e1zela se mi zpov\u00eddat a sv\u011b\u0159ovat. V\u017edy\u0165 ale taky nem\u011bla \u017eivou du\u0161i, s kterou by se mohla poradit.<\/p>\n\n\n\n
Jednou odpoledne pan Hindley ode\u0161el z domova a Heathcliff se na to spolehl a dop\u0159\u00e1l si volno. Bylo mu tehdy asi \u0161estn\u00e1ct. Nevypadal zle, a taky nebyl hloup\u00fd, ale jako naschv\u00e1l se ukazoval v tak odpuzuj\u00edc\u00ed podob\u011b, nemysl\u00edm jen zevn\u011bj\u0161ek, ale i povahu – \u017ee byste to dnes do n\u011bho ne\u0159ekl. Za prv\u00e9 ztratil tou dobou u\u017e v\u0161echny stopy sv\u00e9 dobr\u00e9 v\u00fdchovy z d\u011btstv\u00ed. Ustavi\u010dn\u00e1 t\u011b\u017ek\u00e1 pr\u00e1ce od r\u00e1na do noci v n\u011bm umo\u0159ila n\u011bkdej\u0161\u00ed touhu po v\u011bd\u011bn\u00ed a l\u00e1sku ke knih\u00e1m a u\u010den\u00ed. Ztratil i ten pocit nad\u0159azenosti, kter\u00fd v n\u011bm od d\u011btstv\u00ed p\u011bstoval svou p\u0159\u00edzn\u00ed star\u00fd pan Earnshaw. Marn\u011b se nam\u00e1hal vyrovnat se Kate\u0159in\u011b v u\u010den\u00ed, a nakonec se vzdal. Bylo mu to ukrutn\u011b l\u00edto, i kdy\u017e na sob\u011b nedal nic zn\u00e1t, ale to se pak vzdal jednou prov\u017edy.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee mus\u00ed z\u016fstat pozadu, nedal se ni\u010d\u00edm p\u0159im\u011bt, aby ud\u011blal jedin\u00fd kr\u016f\u010dek kup\u0159edu. A tomu du\u0161evn\u00edmu \u00fapadku odpov\u00eddal i jeho vn\u011bj\u0161\u00ed vzhled. Pou\u017e\u00edval kl\u00e1tivou ch\u016fzi a drz\u00fd pohled. Vrozenou uzav\u0159enost tak p\u0159eh\u00e1n\u011bl, \u017ee se to zvrhlo a\u017e v chorobnou nerudnost. Snad ho to dokonce \u010f\u00e1belsky t\u011b\u0161ilo, \u017ee u t\u00e9 hrstky bl\u00edzk\u00fdch lid\u00ed bud\u00ed jen o\u0161klivost m\u00edsto \u00facty.<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina s n\u00edm po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b tr\u00e1vila v\u0161echny jeho voln\u00e9 chv\u00edle po pr\u00e1ci, ale on j\u00ed u\u017e neprojevoval svou n\u00e1klonnost slovy. A taky zlostn\u011b a ned\u016ftkliv\u011b uh\u00fdbal p\u0159ed jej\u00edmi d\u011btsk\u00fdmi mazliv\u00fdmi d\u016fv\u011brnostmi, jako by si \u0159\u00edkal, \u017ee na n\u011bho zbyte\u010dn\u011b pl\u00fdtv\u00e1 takov\u00fdmi d\u016fkazy p\u0159\u00edzn\u011b, kdy\u017e v n\u011bm p\u0159ece nem\u016f\u017ee nal\u00e9zt opravdov\u00e9 zal\u00edben\u00ed. No a tenkr\u00e1t odpoledne, j\u00ed p\u0159i\u0161el ozn\u00e1mit, \u017ee si ud\u011bl\u00e1 volno od pr\u00e1ce. Pom\u00e1hala jsem zrovna sle\u010dn\u011b Kate\u0159in\u011b p\u0159i obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Ona toti\u017e nepo\u010d\u00edtala s t\u00edm, \u017ee Heathclifa napadne zah\u00e1let, a p\u0159edstavovala si, \u017ee bude m\u00edt jizbu pro sebe. Asi n\u011bjak poslala vzkaz panu Edgarovi, \u017ee tu bratr nebude, a chystala se pr\u00e1v\u011b sv\u00e9ho ctitele p\u0159iv\u00edtat.<\/p>\n\n\n\n
„Katko, co bude\u0161 d\u011blat odpoledne?“ ptal se Heathcliff.<\/p>\n\n\n\n
„P\u016fjde\u0161 n\u011bkam?“<\/p>\n\n\n\n
„Kam bych chodila? Pr\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Tak pro\u010d si bere\u0161 ty hedv\u00e1bn\u00e9 \u0161aty?“ vyzv\u00eddal. „M\u00e1 n\u011bkdo p\u0159ij\u00edt?“<\/p>\n\n\n\n
„Nev\u00edm, nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed,“ zakoktala se mil\u00e1 sle\u010dinka. „Ale co \u017ee ty nejsi na poli, Heathcliffe? M\u00e1me u\u017e hodinu po ob\u011bd\u011b, myslela jsem, \u017ee jsi pry\u010d.“<\/p>\n\n\n\n
„Ten mizera Hindley tu nen\u00ed, a to je vz\u00e1cn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost,“ prohl\u00e1sil chlapec. „Do pr\u00e1ce m\u011b dnes u\u017e nikdo nedostane. Z\u016fstanu u tebe.“<\/p>\n\n\n\n
„Ale Josef to na tebe pov\u00ed. Rad\u0161i b\u011b\u017e!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Josef nakl\u00e1d\u00e1 v\u00e1pno na druh\u00e9 stran\u011b Penistonsk\u00e9 sk\u00e1ly. Zdr\u017e\u00ed se tam do noci a nebude nic v\u011bd\u011bt.“<\/p>\n\n\n\n
P\u0159iloudal se ke krbu a usadil se tam. Kate\u0159ina svra\u0161tila \u010delo – vid\u011bla, \u017ee ho mus\u00ed na nemilou situaci n\u011bjak p\u0159ipravit. <\/p>\n\n\n\n
„Toti\u017e Edgar a Isabela Lintonovi n\u011bco \u0159\u00edkali, \u017ee by mohli dnes odpoledne p\u0159ij\u00edt,“ prohodila po chv\u00edli ml\u010den\u00ed. „Ale kdy\u017e pr\u0161\u00ed, ani je ne\u010dek\u00e1m. Ov\u0161em mo\u017en\u00e1 \u017ee p\u0159ece p\u0159ijdou, a pak by t\u011b to tu nebavilo a je\u0161t\u011b bys t\u0159eba dostal zbyte\u010dn\u011b vynad\u00e1no.“<\/p>\n\n\n\n
„Katko, vzka\u017e jim po Ellen\u011b, \u017ee nem\u00e1\u0161 kdy!“ nal\u00e9hal. „Nevyh\u00e1n\u011bj m\u011b kv\u016fli takov\u00fdm p\u0159\u00edtel\u00ed\u010dk\u016fm, v\u017edy\u0165 jsou to nek\u0148ubov\u00e9. Kdybych si na n\u011b m\u011bl st\u011b\u017eovat. U\u017e jsem skoro cht\u011bl, ale rad\u0161i to ne\u0159eknu.“<\/p>\n\n\n\n
„Co\u017ee ne\u0159ekne\u0161?“ vyjela na n\u011bho Kate\u0159ina, ale vypadala p\u0159itom rozpa\u010dit\u011b. „Jd\u011bte, Nelly,“ osopila se zas na mne a vytrhla mi hlavu zpod rukou, „v\u017edy\u0165 mi roz\u010des\u00e1v\u00e1te Lok\u00fdnky! Dost, u\u017e m\u011b nechte! Na co si chce\u0161, Heatcliffe, st\u011b\u017eovat?“<\/p>\n\n\n\n
„Na co? Pod\u00edvej se tamhle na kalend\u00e1\u0159!“ a uk\u00e1zal na zar\u00e1movan\u00fd list na zdi u okna. „Spo\u010d\u00edtej si ty k\u0159\u00ed\u017eky, to jsou tvoje ve\u010dery s Lintonov\u00fdmi. A ty te\u010dky ukazuj\u00ed, kolikr\u00e1t jsi byla se mnou. Vid\u00ed\u0161 to? Znamen\u00e1m si to pravideln\u011b.`<\/p>\n\n\n\n
„Vid\u00edm. Takov\u00e1 hloupost! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi na tom z\u00e1le\u017e\u00ed?` odsekla mrzut\u011b Kate\u0159ina. „Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p>\n\n\n\n
„Abys vid\u011bla, \u017ee mn\u011b na tom z\u00e1le\u017e\u00ed!\u201c \u0159ekl Heathcliff<\/p>\n\n\n\n
„Copak mus\u00edm vysed\u00e1vat ustavi\u010dn\u011b s tebou?“ roz\u010dilila se. „Co bych z toho m\u011bla? O \u010dem ty dovede\u0161 mluvit? S n\u011bm\u00fdm by byla lep\u0161\u00ed z\u00e1bava! Nebo s nemluvn\u011btem!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Katko,“ zvolal zdrcen\u00fd Heathcliff, „to jsem od tebe je\u0161t\u011b nesly\u0161el, \u017ee ti to nesta\u010d\u00ed, jak mluv\u00edm, a \u017ee nem\u00e1\u0161 r\u00e1da, mou spole\u010dnost!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Jak\u00e1pak spole\u010dnost – s nemotorou a nemluvou!“ dodala ti\u0161eji.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff vstal, ale nem\u011bl mo\u017enost se k tomu vyj\u00e1d\u0159it, proto\u017ee v tu chv\u00edli zazvu\u010dely na dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed ko\u0148sk\u00e9 podkovy. <\/p>\n\n\n\n
Po nesm\u011bl\u00e9m zaklep\u00e1n\u00ed ve\u0161el mlad\u00fd Linton, cel\u00fd rozja\u0159en\u00fd z nenad\u00e1l\u00e9ho pozv\u00e1n\u00ed. Kate\u0159ina si nemohla nev\u0161imnout rozd\u00edlu mezi ob\u011bma sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, kdy\u017e jeden vch\u00e1zel a druh\u00fd odch\u00e1zel. Byl to asi takov\u00fd protiklad, jako kdy\u017e se p\u0159ejde z neladn\u00e9 uheln\u00e9 pahorkatiny do kr\u00e1sn\u00e9ho zelen\u00e9ho \u00fadol\u00ed. A nejen vzhledem – i hlasem a chov\u00e1n\u00edm se n\u00e1padn\u011b li\u0161ili. Linton m\u011bl lahodn\u00fd, klidn\u00fd zp\u016fsob \u0159e\u010di, vyslovoval tak trochu jako vy. Ne zhurta, jako my tu mluv\u00edme, jemn\u011bji.<\/p>\n\n\n\n
„Snad nejdu p\u0159\u00edli\u0161 brzy?“ zeptal se a pod\u00edval se \u00fakosem na mne. J\u00e1 za\u010dala le\u0161tit n\u00e1dob\u00ed a ukl\u00edzet z\u00e1suvky vzadu v p\u0159\u00edborn\u00edku.<\/p>\n\n\n\n
„Ani ne,“ odpov\u011bd\u011bla Kate\u0159ina. „Nelly, co to tam d\u011bl\u00e1te?“<\/p>\n\n\n\n
„Svou pr\u00e1ci, sle\u010dno,“ odpov\u011bd\u011bla jsem. „Pan Hindley mi toti\u017e na\u0159\u00eddil, abych v\u017edycky d\u011blala t\u0159et\u00edho, kdy\u017e pan Linton p\u0159ijde na soukromou n\u00e1v\u0161t\u011bvu.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159istoupila ke mn\u011b a zezadu mi hn\u011bviv\u011b \u0161eptala do ucha: „Koukejte s t\u00edm hadrem zmizet! Kdy\u017e je tu n\u00e1v\u0161t\u011bva, tak se v pokoji neukl\u00edz\u00ed a nec\u00edd\u00ed, rozum\u00edte? Slu\u017eky se tu nemaj\u00ed co pl\u00e9st!“<\/p>\n\n\n\n
„Mn\u011b se ale hod\u00ed pracovat, kdy\u017e je p\u00e1n pry\u010d,“ odpov\u011bd\u011bla jsem nahlas. „Nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e se tu rozh\u00e1n\u00edm v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Pan Edgar promine.“<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 taky nem\u00e1m r\u00e1da, kdy\u017e se tu rozh\u00e1n\u00edte v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti,“ rozk\u0159ikla se sle\u010dna. Nepustila hosta ani ke slovu, tak j\u00ed p\u0159ivedl z m\u00edry ten v\u00fdstup z Heathcliffem. <\/p>\n\n\n\n
„Nezlobte se na mne, sle\u010dno Kate\u0159ino.“ V\u00edc u\u017e jsem ne\u0159ekla a jen jsem se horliv\u011b v\u011bnovala pr\u00e1ci.<\/p>\n\n\n\n
Ona myslela, \u017ee na n\u00ed Edgar nevid\u00ed, a vytrhla mi ut\u011brku z ruky. \u0160t\u00edpla m\u011b do pa\u017ee, ale d\u016fkladn\u011b a nen\u00e1vistn\u011b, zaryla mi nehty do masa a stiskla. Jak jsem v\u00e1m u\u017e \u0159ekla, nem\u011bla jsem j\u00ed r\u00e1da a d\u011blalo mi dob\u0159e, kdy\u017e jsem mohla n\u011bkdy zpra\u017eit jej\u00ed dom\u00fd\u0161livost, a taky to po\u0159\u00e1dn\u011b bolelo.<\/p>\n\n\n\n
Jak tam tak kle\u010d\u00edm u p\u0159\u00edborn\u00edku, vysko\u010d\u00edm a za\u010dnu je\u010det:<\/p>\n\n\n\n
„No ne, sle\u010dno, \u017ee se nestyd\u00edte m\u011b t\u00fdrat! Co m\u011b \u0161t\u00edp\u00e1te? To si nenech\u00e1m l\u00edbit!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Ani jsem na v\u00e1s nes\u00e1hla, osobo prolhan\u00e1!\u201c k\u0159i\u010dela Katka, u\u0161i cel\u00e9 rud\u00e9, a v prstech j\u00ed to hr\u00e1lo – nem\u011bla toho je\u0161t\u011b dost. Nedovedla utajovat vztek, v\u017edycky se v obli\u010deji cel\u00e1 rozho\u0159ela.<\/p>\n\n\n\n
A kde se vzalo tohle?“ nedala jsem se a vystavila na odiv mod\u0159inu na pa\u017ei, abych j\u00ed usv\u011bd\u010dila.<\/p>\n\n\n\n
Podup\u00e1vala no\u017ekou, chv\u00edli nev\u011bd\u011bla, co ud\u011blat, a pak se dala strhnout vnit\u0159n\u00ed zlobou a uhodila m\u011b do tv\u00e1\u0159e tak prudce, \u017ee mi vhrkly slzy do o\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
„Kate\u0159ino! Ale mil\u00e1\u010dku, Kate\u0159ino!\u201c konej\u0161il j\u00ed Linton, u\u017easl\u00fd nad ob\u011bma h\u0159\u00edchy – l\u017e\u00ed a krutost\u00ed, kter\u00fdch se jeho bohyn\u011b dopustila.<\/p>\n\n\n\n
„Zmizte odtud, Elleno !“ opakovala a t\u0159\u00e1sla se na cel\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n\n\n\n
Mal\u00fd Hareton se batolil v\u0161ude za mnou a sed\u011bl tam u mne na podlaze. Kdy\u017e uvid\u011bl moje slzy, rozbre\u010del se tam a se vzlykotem za\u010dal hubovat na „zlou tetu Katku“. Tak na sebe chud\u00e1k p\u0159ivolal jej\u00ed hn\u011bv. Popadla ho za ramena, t\u0159epala j\u00edm, a\u017e \u00fapln\u011b zesinal. Edgar j\u00ed neproz\u0159eteln\u011b chytil za ruce, aby caparta ochr\u00e1nil. Ona hned vytrhla z Edgarova sev\u0159en\u00ed pravici a p\u0159ekvapen\u00fd ml\u00e1denec uc\u00edtil na tv\u00e1\u0159i takov\u00fd pol\u00ed\u010dek, \u017ee jej ani p\u0159i nejlep\u0161\u00ed v\u016fli nemohl pokl\u00e1dat za \u017eert. <\/p>\n\n\n\n
Zd\u011b\u0161en\u011b ucouvl. J\u00e1 jsem zdvihla Haretona do n\u00e1ru\u010d\u00ed a odnesla do kuchyn\u011b. Dve\u0159e jsem za sebou nechala otev\u0159en\u00e9, proto\u017ee jsem byla zv\u011bdav\u00e1, jak se ti dva srovnaj\u00ed. Ura\u017een\u00fd host zam\u00ed\u0159il k m\u00edstu, kde odlo\u017eil klobouk. byl bled\u00fd a rty se mu chv\u011bly.<\/p>\n\n\n\n
„Dob\u0159e ti tak,“ \u0159\u00edkala jsem si v duchu. „Vezmi si z toho ponau\u010den\u00ed a kli\u010f se! M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ti na chvili\u010dku uk\u00e1zala svou pravou povahu.“<\/p>\n\n\n\n
„Kam jde\u0161?“ vysl\u00fdchala ho Kate\u0159ina a zastoupila mu cestu ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
Uhnul a pokou\u0161el se proj\u00edt.<\/p>\n\n\n\n
„Nikam nep\u016fjde\u0161,“ k\u0159ikla p\u00e1novit\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Nemohu jinak,“ \u0159ekl smutn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Necho\u010f!“ nal\u00e9hala a dr\u017eela kliku. „Je\u0161t\u011b necho\u010f Edgare, posa\u010f se na chv\u00edli, p\u0159ece m\u011b v takov\u00e9m rozru\u0161en\u00ed neopust\u00ed\u0161! Tr\u00e1pila bych se celou noc, a pro tebe se tr\u00e1pit – to nechci!“<\/p>\n\n\n\n
„Jak bych mohl z\u016fstat, kdy\u017e jsi m\u011b uhodila?“ odm\u00edtal ji Linton.<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina na to ani nehlesla.<\/p>\n\n\n\n
„Ty jsi to zavinila, \u017ee se t\u011b boj\u00edm a styd\u00edm se za tebe, pokra\u010doval. „V\u00edckr\u00e1t sem nep\u0159ijdu.“<\/p>\n\n\n\n
O\u010di se j\u00ed za\u010daly lesknout a v\u00ed\u010dka zachv\u00edvat.<\/p>\n\n\n\n
„A lhala jsi,“ dodal.<\/p>\n\n\n\n
„To nen\u00ed pravda!“ br\u00e1nila se a vr\u00e1tila se j\u00ed \u0159e\u010d: „Tak to nebylo! A ty si jdi, kdy\u017e chce\u0161 . b\u011b\u017e ! Mn\u011b je do pl\u00e1\u010de. Budu plakat – sly\u0161\u00ed\u0161! A budu z toho m\u00edt nemoc!“<\/p>\n\n\n\n
Sklesla na kolena, op\u0159ela se o k\u0159eslo, a rozplakala se usedav\u011b. Edgarovi vytrvala jeho odhodlanost jenom do dvora, pak se za\u010dal rozm\u00fd\u0161let. Cht\u011bla jsem ho pos\u00edlit.<\/p>\n\n\n\n
„Sle\u010dna je hrozn\u011b n\u00e1ladov\u00e1, mlad\u00fd pane,“ zavolala jsem na n\u011bj. „Sv\u00e9hlav\u00e1 jako rozmazlen\u00e9 d\u00edt\u011b. Jen je\u010fte dom\u016f, nebo se n\u00e1m tu schv\u00e1ln\u011b rozst\u016fn\u011b – na zlost!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Ten slaboch se pod\u00edval po o\u010dku do okna. Kdepak by se mu bylo cht\u011blo odej\u00edt – asi tolik jako ko\u010dce od p\u0159izabit\u00e9 my\u0161ky nebo nepohlcen\u00e9ho pt\u00e1\u010dka. Marn\u00e1 sl\u00e1va, pomyslela jsem si, tebe u\u017e nic nezachr\u00e1n\u00ed, neujde\u0161 osudu, s\u00e1m si ho stroj\u00ed\u0161. A splnilo se to. Znenad\u00e1n\u00ed se obr\u00e1til, vb\u011bhl zas do domu a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. <\/p>\n\n\n\n
Za chv\u00edli jsem jim \u0161la ohl\u00e1sit, \u017ee Earnshaw se vr\u00e1til dom\u016f zpit\u00fd pod obraz a hroz\u00ed ud\u011blat z cel\u00e9ho staven\u00ed k\u016flni\u010dku na d\u0159\u00edv\u00ed. To byla jeho obvykl\u00e1 n\u00e1lada v takov\u00e9m stavu. Poznala jsem na prvn\u00ed pohled, \u017ee h\u00e1dka je jen v\u00edce sbl\u00ed\u017eila – prolomila ohradu mladistv\u00e9 ost\u00fdchavosti, pomohla jim odhodit masku strojen\u00e9ho p\u0159\u00e1telstv\u00ed a p\u0159iznat se k l\u00e1sce.<\/p>\n\n\n\n
Zpr\u00e1va o p\u0159\u00edchodu pana Hindleyho ihned vypudila Lintona ven a na kon\u011b, Kate\u0159inu nahoru do pokoj\u00edku.<\/p>\n\n\n\n
J\u00e1 zase \u0161la schovat mal\u00e9ho Haretona a odstranit n\u00e1boj z p\u00e1novy brokovnice, proto\u017ee v takov\u00e9m nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b zb\u011bsil\u00e9m stavu si s n\u00ed r\u00e1d pohr\u00e1val a ohro\u017eoval na \u017eivot\u011b ka\u017ed\u00e9ho, kdo ho popudil nebo i jen na sebe upozornil. Usoudila jsem, \u017ee bude dob\u0159e pu\u0161ku p\u0159edem zne\u0161kodnit, kdyby do\u0161lo k nejhor\u0161\u00edmu a st\u0159\u00edlelo se.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb 8. KAPITOLA Jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho \u010dervnov\u00e9ho dne se zr\u00e1na narodil m\u016fj prvn\u00ed mal\u00fd sv\u011b\u0159enec, posledn\u00ed potomek starobyl\u00e9ho rodu Earnshaw\u016f. Skl\u00edzeli jsme pr\u00e1v\u011b seno […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":48660,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-48657","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48657","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=48657"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48657\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/48660"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=48657"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=48657"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=48657"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}