autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
11. KAPITOLA<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem tak o tom sama pro sebe p\u0159em\u00fd\u0161lela, posedl
m\u011b ob\u010das n\u00e1hl\u00fd strach a j\u00e1 si nasadila klobouk a vy\u0161la se
pod\u00edvat, jak to na star\u00e9m statku vypad\u00e1. \u0158\u00edkala jsem si
v duchu, \u017ee je to m\u00e1 povinnost upozornit ho, jak\u00e9 \u0159e\u010di
o n\u011bm koluj\u00ed. Pak jsem si ale p\u0159ipomn\u011bla, jak je ve sv\u00e9
zh\u00fdralosti zatvrzel\u00fd, a zas jsem se vzdala nad\u011bje, \u017ee bych mu
mohla pomoct.<\/p>\n\n\n\n
Couvla jsem p\u0159ed pomy\u0161len\u00edm, \u017ee bych m\u011bla znovu
vstoupit do toho smutn\u00e9ho domu, a jak by m\u011b s takov\u00fdm
poselstv\u00edm asi p\u0159ijal.<\/p>\n\n\n\n
Jednou jsem dosp\u011bla a\u017e k zahradn\u00ed brance, zasko\u010dila
jsem si tam na cest\u011b do Gimmertonu. Stalo se to asi v t\u00e9
dob\u011b, o kter\u00e9 zrovna vypr\u00e1v\u00edm. Bylo mraziv\u00e9 slune\u010dn\u00ed
odpoledne, zem\u011b byla hol\u00e1, silnice do sucha ztvrdl\u00e1. <\/p>\n\n\n\n
P\u0159i\u0161la jsem ke kamenn\u00e9mu mezn\u00edku, kde ze silnice odbo\u010duje cesta
vlevo k slatin\u00e1m; ten hrub\u00fd sloupek z p\u00edskovce tam m\u00e1
vytes\u00e1no na severn\u00ed stran\u011b V. H., na v\u00fdchodn\u00ed G. A na
jihoz\u00e1padn\u00ed D. a slou\u017e\u00ed za ukazatele k V\u011btrn\u00e9 h\u016frce,
k vesnici a k Drozdovu. Slune\u010dn\u00ed odlesk na \u0161edin\u00e1ch star\u00e9ho
sloupu mi p\u0159ipom\u00ednal l\u00e9to. Nev\u00edm pro\u010d, ale najednou
mi srdce p\u0159et\u00e9kalo polozapomenut\u00fdmi dojmy z d\u011btstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
S Hindleym jsme tu m\u011bli p\u0159ed dvaceti lety sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9
m\u00edste\u010dko. Dlouho jsem hled\u011bla na ten om\u0161el\u00fd k\u00e1men, a kdy\u017e
jsem se sklonila a pod\u00edvala se dol\u016f, byla v n\u011bm p\u0159i zemi
jamka, st\u00e1le je\u0161t\u011b pln\u00e1 hlem\u00fd\u017ed\u00edch sko\u0159\u00e1pek a kam\u00ednk\u016f,
kter\u00e9 jsme si tam r\u00e1di schov\u00e1vali s jin\u00fdmi, m\u00e9n\u011b odoln\u00fdmi
hra\u010dkami. A tu jsem si p\u0159edstavila \u017eiv\u011b jako ve skute\u010dnosti
kamar\u00e1da sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let, jak sed\u00ed na uschl\u00e9 tr\u00e1v\u011b,
skl\u00e1n\u00ed tmavovlasou hranatou hlavu a kouskem b\u0159idlice
vyhrabuje hl\u00ednu.<\/p>\n\n\n\n
„Chud\u00e1\u010dek Hindley!“ zvolala jsem bezd\u011b\u010dn\u011b. Lekla
jsem se. Na chvilku m\u011b oklamal zrak a j\u00e1 m\u011bla p\u0159elud,
d\u00edt\u011b se ohl\u00e9dlo a pod\u00edvalo se mi do o\u010d\u00ed. V m\u017eiku to zase
zmizelo, ale mne najednou zachv\u00e1tila neodolateln\u00e1 touha
si posp\u00ed\u0161it k V\u011btrn\u00e9 h\u016frce. Pov\u011br\u010div\u00e1 p\u0159edtucha mi na\u0161ept\u00e1vala,
abych se tomu popudu nevzp\u00edrala. Co jestli um\u0159el,
pomyslela jsem si – nebo um\u00edr\u00e1? Snad je to p\u0159edzv\u011bst smrti.
\u010c\u00edm bl\u00ed\u017e jsem p\u0159ich\u00e1zela k statku, t\u00edm jsem byla neklidn\u011bj\u0161\u00ed,
a kdy\u017e jsem zahl\u00e9dla d\u016fm, rozt\u0159\u00e1sla jsem se na cel\u00e9m,
t\u011ble. P\u0159elud m\u011b p\u0159ede\u0161el – st\u00e1l tam a d\u00edval se na mne brankou.
Takov\u00fd byl aspo\u0148 m\u016fj prvn\u00ed dojem, kdy\u017e jsem spat\u0159ila
ku\u010derav\u00e9ho hn\u011bdook\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se tiskl op\u00e1lenou
tv\u00e1\u0159i\u010dkou k la\u0165kov\u00ed dv\u00ed\u0159ek.
Pak jsem si uv\u011bdomila, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt Hareton, m\u016fj mal\u00fd Hareton,
skoro nezm\u011bn\u011bn\u00fd od t\u00e9 doby, co jsem ho tu p\u0159ed deseti m\u011bs\u00edci
zanechala.
„Po\u017eehnej p\u00e1nb\u016fh, mil\u00e1\u010dku!\u201c zavolala jsem a ihned
zapomn\u011bla na sv\u00e9 bl\u00e1hov\u00e9 strachy. „J\u00e1 jsem Nelly, Haretone .
Nelly, tv\u00e1 ch\u016fva!“
Ustoupil, aby se mohl rozp\u0159\u00e1hnout, a zdvihl velik\u00fd obl\u00e1zek.
„P\u0159i\u0161la jsem na n\u00e1v\u0161t\u011bvu k tat\u00ednkovi, Haretone,“ dodala jsem.
Z jeho chov\u00e1n\u00ed jsem usoudila, \u017ee m\u011b v duchu
nespojuje s tou Nelly, na kterou snad je\u0161t\u011b vzpom\u00edn\u00e1.
Rozp\u0159\u00e1hl se, aby hodil. Za\u010dala jsem ho konej\u0161it vl\u00eddn\u00fdmi
slovy, ale to ho nezadr\u017eelo \u2013 k\u00e1men m\u011b uhodil do
klobouku. Sou\u010dasn\u011b spustil ho\u0161\u00edk p\u0159ekotn\u00fd proud nad\u00e1vek – a\u0165
u\u017e znal jejich v\u00fdznam nebo ne, ovl\u00e1dal je plynn\u011b
a vyslovoval je s n\u00e1le\u017eit\u00fdm d\u016frazem. D\u011btsk\u00e9 rysy se mu
p\u0159itom zk\u0159ivily ohyzdnou zlobou. Ch\u00e1pete, \u017ee m\u011b to v\u00edc
zarmoutilo, ne\u017e rozhn\u011bvalo. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Vyt\u00e1hla
jsem z kapsy pomeran\u010d a pod\u00e1vala mu ho na usm\u00ed\u0159enou.
Zav\u00e1hal a pak mi jej vytrhl z ruky, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho chci
jen navnadit a pak se mu vysm\u00e1t. Uk\u00e1zala jsem mu je\u0161t\u011b
jeden; ale tak, aby na n\u011bj nedos\u00e1hl.
„Kdo t\u011b to u\u010d\u00ed takhle p\u011bkn\u011b mluvit, chlape\u010dku?“ vypt\u00e1vala jsem
se. „Pan kaplan?“
„Hrom do kaplana, a do tebe taky! Dej to sem!\u201c odpov\u011bd\u011bl.
„\u0158ekni mi, kdo t\u011b to u\u010d\u00ed, a dostane\u0161 pomeran\u010d,“ pov\u00edd\u00e1m.
„Kdopak je tv\u016fj u\u010ditel?“
T\u00e1ta a bub\u00e1k!\u201c
„A co t\u011b u\u010d\u00ed t\u00e1ta?“ vypt\u00e1vala jsem se znova.
Ch\u0148apl po pomeran\u010di, zdvihla jsem ruku v\u00fd\u0161. „Co se
u\u010d\u00ed\u0161 od t\u00e1ty?“
„Nic. Nechodit mu na o\u010di. T\u00e1ta m\u00e1 na m\u011b vztek, proto\u017ee mu
nad\u00e1v\u00e1m.“
A to t\u011b bub\u00e1k u\u010d\u00ed t\u00e1tovi nad\u00e1vat?“
„No – to ne,“ zaj\u00edkl se.
„A kdo tedy.
Heathcliff.“
Ptala jsem se ho, m\u00e1-li pana Heathcliffa r\u00e1d.
„Jo,“ prohl\u00e1sil.
Cht\u011bla jsem, aby mi \u0159ekl, pro\u010d ho m\u00e1 r\u00e1d, ale vyt\u00e1hla
jsem z n\u011bho jen tolik: \u201eJ\u00e1 nev\u00edm. Proto\u017ee opl\u00e1c\u00ed t\u00e1tovi,
jak\u00fd je t\u00e1ta na m\u011b. Kdy\u017e mi t\u00e1ta vynad\u00e1, tak on vynad\u00e1
t\u00e1tovi. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee m\u016f\u017eu d\u011blat, co chci.“
„A kaplan t\u011b neu\u010d\u00ed \u010d\u00edst a ps\u00e1t?“ zeptala jsem se je\u0161t\u011b.
„Ne, kaplan k n\u00e1m nesm\u00ed ani p\u00e1chnout, Heathcliff by
mu vyrazil v\u0161echny zuby.“
Vlo\u017eila jsem mu pomeran\u010d do ruky a vzk\u00e1zala jsem
po n\u011bm tat\u00ednkovi, \u017ee n\u011bjak\u00e1 Nelly Deanov\u00e1 by s n\u00edm
cht\u011bla mluvit a \u010dek\u00e1 u zahradn\u00edch vr\u00e1tek. Chlapec ode\u0161el
chodn\u00ed\u010dkem a vstoupil do domu, ale na prahu se m\u00edsto
Hindleyho objevil Heathcliff. J\u00e1 se oto\u010dila a vzala nohy
na ramena.<\/p>\n\n\n\n
Zastavila jsem se a\u017e u kamene na rozcest\u00ed,
vy\u010derpan\u00e1, jako by m\u011b honili v\u0161ichni \u010derti. Tohle se celkem
Net\u00fdk\u00e1 se sle\u010dny Isabely, i kdy\u017e m\u011b to pob\u00eddlo, abych z\u016fstala
bd\u011ble na str\u00e1\u017ei a za \u017e\u00e1dnou cenu nedopustila, aby jeho
zhoubn\u00fd vliv pronikl i do Drozdova. Mus\u00edm pan\u00ed Lintonov\u00e9 za
ka\u017edou cenu tohle pot\u011b\u0161en\u00ed zatrhnout, i kdyby
z toho m\u011bla b\u00fdt nev\u00edmjak\u00e1 bou\u0159ka, \u0159\u00edkala jsem si.
Kdy\u017e p\u0159i\u0161el Heathcliff na dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu, na\u0161e sle\u010dna
sypala pr\u00e1v\u011b na dvo\u0159e holub\u016fm. T\u0159i dny u\u017e se \u0161vagrovou
nemluvila, ale taky se u\u017e neoz\u00fdvaly jej\u00ed mrzut\u00e9 n\u00e1\u0159ky,
a to byla pro n\u00e1s velk\u00e1 \u00faleva. Heathcliff nem\u011bl ve zvyku
v\u011bnovat sle\u010dn\u011b Lintonov\u00e9 jedinou zbyte\u010dnou pozornost
to mi bylo zn\u00e1mo. Ale tentokr\u00e1t, kdy\u017e j\u00ed uvid\u011bl, rozhl\u00e9dl
se z opatrnosti nejprve po v\u0161ech oknech. J\u00e1 jsem st\u00e1la
u okna v kuchyni, ale ustoupila jsem z dohledu.
On pak zam\u00ed\u0159il p\u0159es dv\u016fr k n\u00ed a n\u011bco j\u00ed \u0159ekl, ona se zatv\u00e1\u0159ila
rozpa\u010dit\u011b a nejrad\u011bji by utekla. On j\u00ed zadr\u017eel, vzal j\u00ed
za ruku. Odvr\u00e1tila obli\u010dej \u2013 asi se j\u00ed na n\u011bco ptal a j\u00ed se
necht\u011blo odpov\u011bd\u011bt. Znovu se hbit\u011b ohl\u00e9dl po dom\u011b a myslel,
\u017ee ho nikdo nevid\u00ed. Lotr, opov\u00e1\u017eil se j\u00ed obejmout!
„I ty proradn\u00fd Jid\u00e1\u0161i!\u201c vylet\u011blo mi z \u00fast. „Ty jsi mi
p\u011bkn\u00fd pokrytec! Podvodn\u00edku jeden!\u201c
„Komu to \u0159\u00edk\u00e1te, Nelly?“ ozval se t\u011bsn\u011b vedle mne hlas pan\u00ed
Kate\u0159iny. Tak jsem se zakoukala na ty dva venku,
\u017ee jsem si jej\u00edho p\u0159\u00edchodu nev\u0161imla.
„P\u011bkn\u00e9ho m\u00e1te p\u0159\u00edtele!“ dop\u00e1lila jsem se. „Vid\u00edte ho
tam, toho \u00falisn\u00e9ho dareb\u00e1ka? No, u\u017e n\u00e1s zpozoroval, u\u017e
jde sem. To jsem zv\u011bdav\u00e1, jak se z toho zodpov\u00ed, \u017ee se
miliskuje se sle\u010dnou, kdy\u017e pr\u00fd ji nem\u016f\u017ee ani vyst\u00e1t tak v\u00e1m to
aspo\u0148 pov\u00eddal.“
Pan\u00ed Lintonov\u00e1 zahl\u00e9dla, jak se mu Isabela vytrhla a prchala
do zahrady. Zanedlouho vstoupil Heathcliff do
dve\u0159\u00ed. Nemohla jsem se udr\u017eet a tro\u0161i\u010dku jsem dala pr\u016fchod
sv\u00e9mu rozho\u0159\u010den\u00ed, ale Kate\u0159ina m\u011b hn\u011bviv\u011b zak\u0159ikla
a hrozila, \u017ee m\u011b po\u0161le pry\u010d z kuchyn\u011b, opov\u00e1\u017e\u00edm-li se do
toho drze mluvit.
„Vy si tu dovolujete, jako byste byla pan\u00ed vy!“ k\u0159i\u010dela.
„Pot\u0159ebujete trochu zkrotnout. A co ty, Heathcliffe, \u017ee tu
trop\u00ed\u0161 takov\u00e9 pohor\u0161en\u00ed? U\u017e jsem ti \u0159ekla, abys dal Isabele
Pokoj! Vezmi si to nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b k srdci! Anebo t\u011b mrz\u00ed, \u017ee
k n\u00e1m sm\u00ed\u0161 chodit, a chce\u0161, aby Linton p\u0159ed tebou zamykal?“
„Jen a\u0165 to zkus\u00ed, chra\u0148 ho p\u00e1nb\u016fh!\u201c odpov\u011bd\u011bl ten
mizera; v tu chv\u00edli jsem ho mohla zab\u00edt. „Dej\u017e mu p\u00e1nb\u016fh, a\u0165
je po\u0159\u00e1d m\u00edrn\u00fd a trp\u011bliv\u00fd! Den co den m\u00e1m v\u011bt\u0161\u00ed
chu\u0165 ho poslat do neb\u00ed\u010dka.“
„Ti\u0161e!\u201c zasykla Kate\u0159ina a p\u0159irazila kuchy\u0148sk\u00e9 dve\u0159e.
„Nezlob m\u011b! Pro\u010d neposlechne\u0161, kdy\u017e ti \u0159eknu? Vlezla
ti do cesty schv\u00e1ln\u011b?“
„Do toho ti nic nen\u00ed,“ zabru\u010del. „Co bych j\u00ed nedal hubi\u010dku,
kdy\u017e se j\u00ed to l\u00edb\u00ed? A co ty m\u00e1\u0161 do toho co mluvit?
Nejsem tv\u016fj man\u017eel, ty na mne \u017e\u00e1rlit nemus\u00ed\u0161.“
„Ne\u017e\u00e1rl\u00edm na tebe, ale kv\u016fli tob\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla pan\u00ed.
„No, no, na mne se p\u0159ece nebude\u0161 mra\u010dit! Jestli m\u00e1\u0161
Isabelu r\u00e1d, m\u016f\u017ee\u0161 si ji vz\u00edt. Ale m\u00e1\u0161 j\u00ed v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d?
\u0158ekni pravdu, Heathcliffe ! Pros\u00edm, nechce\u0161 odpov\u00eddat.
Tak j\u00ed tedy r\u00e1d nem\u00e1\u0161!“
„A to by pan Linton dovolil, aby si jeho sestra vzala
toho p\u00e1na?“ vlo\u017eila jsem se do toho.
„Pan Linton by dovolil,“ \u0159ekla pan\u00ed pevn\u011b.
„Nemusel by se obt\u011b\u017eovat,“ pravil Heathcliff, „j\u00e1 bych
se bez jeho svolen\u00ed obe\u0161el. Ale tob\u011b bych, Katko, \u0159ekl
r\u00e1d p\u00e1r sl\u016fvek do du\u0161e, kdy\u017e u\u017e jsme u toho. Uv\u011bdom si,
\u017ee j\u00e1 dob\u0159e v\u00edm, jak \u010f\u00e1belsky ses ke mn\u011b zachovala \u2013 \u010f\u00e1belsky,
sly\u0161\u00ed\u0161? A jestli si namlouv\u00e1\u0161, \u017ee jsem to v\u0161echno
neprohl\u00e9dl, jsi bl\u00e1zen. A jestli mysl\u00ed\u0161, \u017ee na mne plat\u00ed medov\u00e9
\u0159e\u010di, jsi hloup\u00e1. A jestli si p\u0159edstavuje\u0161, \u017ee budu trp\u011bt
a nebudu se mst\u00edt, uk\u00e1\u017eu ti, jak se m\u00fdl\u00ed\u0161, a to brzy! Zat\u00edm
v\u0159el\u00e9 d\u00edky, \u017ees mi prozradila tajemstv\u00ed sv\u00e9 \u0161vagrov\u00e9.
\u010d\u00edm ti za to, \u017ee z n\u011bho vyt\u011b\u017e\u00edm, co budu um\u011bt. A ty se n\u00e1m
do toho nem\u00edchej!\u201c
„Co je zas tohle za novou str\u00e1nku tv\u00e9 povahy?“ u\u017easla
pan\u00ed Lintonov\u00e1. „J\u00e1 \u017ee jsem se k tob\u011b chovala \u010f\u00e1belsky?
A – a ty \u017ee se bude\u0161 mst\u00edt? Jak se bude\u0161 mst\u00edt, nevd\u011b\u010dn\u00fd
hrub\u010de? Co \u010f\u00e1belsk\u00e9ho jsem ti ud\u011blala?“
„Tob\u011b se mst\u00edt nebudu,“ odpov\u011bd\u011bl Heathcliff ji\u017e m\u00e9n\u011b
divoce. „M\u00e1m jin\u00fd pl\u00e1n. Tyran sm\u00ed deptat otroka, ale
otrok se nesm\u00ed protivit – m\u016f\u017ee jen drtit ty pod sebou.
M\u016f\u017ee\u0161 m\u011b t\u0159eba pro svou z\u00e1bavu umu\u010dit k smrti, kdy\u017e se
ti zl\u00edb\u00ed – dovol mi jen, abych si trochu povyrazil stejn\u00fdm
Zp\u016fsobem! A p\u0159esta\u0148 se chovat ur\u00e1\u017eliv\u011b – pokud to
dovede\u0161. Zbo\u0159ila jsi mi m\u016fj z\u00e1mek, tak mi aspo\u0148 nenab\u00edzej
barabiznu a nechv\u00e1stej se svou dobro\u010dinnost\u00ed,
\u017ee mi ji doporu\u010duje\u0161 k nast\u011bhov\u00e1n\u00ed! Kdybych v\u011b\u0159il, \u017ee m\u011b
opravdu chce\u0161 o\u017eenit s Isabelou, pod\u0159\u00edzl bych si krk.
„Pod\u00edvejme se, on se zlob\u00ed, \u017ee na n\u011bho ne\u017e\u00e1rl\u00edm,“ zvolala
Kate\u0159ina. „No, podruh\u00e9 ti j\u00ed nebudu nab\u00edzet za,
\u017eenu. To by bylo jako nab\u00edzet du\u0161i\u010dku satanovi. V tom jsi mu
podobn\u00fd, \u017ee t\u011b bla\u017e\u00ed p\u016fsobit lidem utrpen\u00ed. Tvoje
skutky to dokazuj\u00ed. Edgar se u\u017e vyl\u00e9\u010dil z mrzutosti, kterou
d\u00e1val najevo, kdy\u017e jsi k n\u00e1m za\u010dal chodit, a j\u00e1 jsem na\u0161la i
trochu klidu a m\u00edru – ale vydr\u017e\u00ed\u0161 ty nechat n\u00e1s v klidu? Ned\u00e1
ti to, abys nevyvol\u00e1val neshody. Pros\u00edm, Heathcliffe,
m\u016f\u017ee\u0161 se h\u00e1dat s Edgarem a sv\u00e1d\u011bt jeho sestru, lep\u0161\u00ed
zp\u016fsob, jak se mi pomst\u00edt, sotva najde\u0161.“
Zmlkli. Pan\u00ed Lintonov\u00e1 se posadila k ohni, cel\u00e1 zard\u011bl\u00e1,
a zamra\u010den\u00e1. Zloduch, kter\u00fd j\u00ed slou\u017e\u00edval, se uk\u00e1zal
neposlu\u0161n\u00fdm, nedovedla ho ovl\u00e1dnout ani za\u017eehnat. Postavil
se u krbu se zalo\u017een\u00fdma rukama, zahloub\u00e1n do zl\u00fdch
my\u0161lenek.
Takto jsem je zanechala a \u0161la za p\u00e1nem, kter\u00fd
u\u017e byl zv\u011bdav, co Kate\u0159inu tak dlouho zdr\u017euje dole.
„Elleno,“ zeptal se, kdy\u017e jsem ve\u0161la, „nev\u00edte, kde je „
pan\u00ed?“
„V\u00edm, v kuchyni,“ odpov\u011bd\u011bla jsem. „Hrozn\u011b ji pohor\u0161ilo, jak
se tu chov\u00e1 pan Heathcliff , a j\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b taky
mysl\u00edm, \u017ee je na\u010dase, aby se mu takov\u00e9hle n\u00e1v\u0161t\u011bvy zatrhly.
V\u0161eho moc \u0161kod\u00ed, a kam to potom vede?“ Te\u010f jsem mu
vypov\u011bd\u011bla, co se stalo na dvo\u0159e a jak\u00e1 z toho vze\u0161la
h\u00e1dka, aspo\u0148 v hlavn\u00edch rysech, pokud bylo radno.
Myslela jsem, \u017ee t\u00edm pan\u00ed Lintonov\u00e9 nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neu\u0161kod\u00edm –
jestli se pak hosta zastane, p\u0159it\u00ed\u017e\u00ed si ov\u0161em sama.
Edgar Linton m\u011b st\u011b\u017e\u00ed vyslechl a\u017e do konce. U\u017e z jeho prvn\u00edch
slov bylo zn\u00e1t, \u017ee dob\u0159e v\u00ed, jak\u00fd m\u00e1 na tom v\u0161em jeho
\u017eena pod\u00edl.
„To p\u0159est\u00e1v\u00e1 v\u0161echno!“ vyhrkl. „To je skand\u00e1l, \u017ee se „
k n\u011bmu chov\u00e1 jako k p\u0159\u00edteli a vnucuje mi jeho spole\u010dnost!
Elleno, zavolejte mi dva mu\u017ee z \u010deledn\u00edku! Nestrp\u00edm, aby
se Kate\u0159ina s t\u00edm hulv\u00e1tem je\u0161t\u011b h\u00e1dala. Dost dlouho jsem
hov\u011bl jej\u00edm rozmar\u016fm!“
Se\u0161el dol\u016f a na\u0159\u00eddil sluh\u016fm, aby po\u010dkali na chodb\u011b.
Pak vstoupil do kuchyn\u011b a j\u00e1 za n\u00edm. Ti dva tam u\u017e zase
byli v sob\u011b – pan\u00ed Lintonov\u00e1 dor\u00e1\u017eela prud\u010deji
ne\u017e p\u0159edt\u00edm a Heathcliff te\u010f st\u00e1l u okna, se sv\u011b\u0161enou hlavou,
jakoby cel\u00fd zkrou\u0161en\u00fd t\u00edm p\u0159\u00edvalem v\u00fd\u010ditek. Uvid\u011bl
p\u00e1na prvn\u00ed a sp\u011b\u0161n\u011b j\u00ed nazna\u010dil, aby zmlkla; zarazila se
uprost\u0159ed \u0159e\u010di, kdy\u017e pochopila d\u016fvod jeho varov\u00e1n\u00ed.
„Copak je to?“ oslovil j\u00ed Linton. „P\u0159ece se neslu\u0161\u00ed,
abys tu z\u016fst\u00e1vala, kdy\u017e si ten dareb\u00e1k dovolil mluvit
s tebou takov\u00fdm t\u00f3nem! Trp\u00ed\u0161 mu to asi proto, \u017ee on ani
jinak mluvit neum\u00ed – kdy\u017e ale ty jsi na jeho hrubosti u\u017e
zvykl\u00e1, necht\u011bj, pros\u00edm, abych si na n\u011b zvykal i j\u00e1!“
„To jsi poslouchal za dve\u0159mi, Edgare?“ ot\u00e1zala se pan\u00ed
vyz\u00fdvav\u00fdm t\u00f3nem \u2013 lhostejn\u011b a pohrdav\u011b z\u00e1rove\u0148.
Heathcliff, kter\u00fd p\u0159i slovech pana Lintona zvedl hlavu,
se p\u0159i t\u00e9to ot\u00e1zce u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b zasm\u00e1l \u2013 asi schv\u00e1ln\u011b, aby
odvedl p\u00e1novu pozornost k sob\u011b. Zda\u0159ilo se mu to, ale
Edgar mu nem\u00ednil ud\u011blat tu radost, aby se dal hn\u011bvem
un\u00e9st.
<\/p>\n\n\n\n
„Byl jsem k v\u00e1m doposud shov\u00edvav\u00fd, pane Heathcliffe,“
\u0159ekl klidn\u011b. „Ne \u017ee bych snad neznal va\u0161i podlou, b\u00eddnou
povahu, ale \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee to nen\u00ed jen va\u0161e vina – a kdy\u017e
si Kate\u0159ina p\u0159\u00e1la, abychom se s v\u00e1mi st\u00fdkali jako dob\u0159\u00ed
zn\u00e1m\u00ed, bl\u00e1hov\u011b jsem k tomu p\u0159ivolil. Jen\u017ee vy \u0161\u00ed\u0159\u00edte kolem
sebe mravn\u00ed zhoubu, i toho nejpo\u010destn\u011bj\u0161\u00edho dovedete
poskvrnit, a z toho d\u016fvodu – a abych p\u0159ede\u0161el hor\u0161\u00edm n\u00e1sledk\u016fm
v\u00e1m nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b zakazuji vstup do tohoto domu a \u017e\u00e1d\u00e1m v\u00e1s,
abyste odtud okam\u017eit\u011b ode\u0161el. Opozd\u00edte-li se
o pouh\u00e9 t\u0159i minuty, bude to odchod nedobrovoln\u00fd a potupn\u00fd.“
Heathcliff si ho v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b zm\u011b\u0159il od hlavy a\u017e k pat\u011b.
„Katko, ten tv\u016fj ber\u00e1nek pou\u0161t\u00ed hr\u016fzu jako n\u011bjak\u00fd
b\u00fdk,“ \u0159ekl. „Aby si, prop\u00e1na, nerozbil o mou p\u011bst hlavu!
Je mi nesm\u00edrn\u011b l\u00edto, pane Lintone, ale vy mi nestoj\u00edte za to,
abych s v\u00e1mi vymetl podlahu.“
P\u00e1n se ohl\u00e9dl po dve\u0159\u00edch do chodby a pokynul mi,
abych do\u0161la pro sluhy; nehodlal se s n\u00edm osobn\u011b pustit
do k\u0159\u00ed\u017eku. Cht\u011bla jsem p\u0159\u00edkaz prov\u00e9st, ale pan\u00ed Lintonov\u00e1
n\u011bco vytu\u0161ila a \u0161la za mnou. Ne\u017e jsem na n\u011b mohla zavolat,
vt\u00e1hla m\u011b zp\u00e1tky, p\u0159irazila dve\u0159e a zamkla je.
„Jen poctivou hru!\u201c \u0159ekla v odpov\u011b\u010f na man\u017eel\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd
a hn\u011bviv\u00fd pohled. „Nem\u00e1\u0161-li odvahu pustit se do
n\u011bho s\u00e1m, omluv se, nebo si nech na\u0159ezat! To t\u011b nau\u010d\u00ed,
abys ze sebe ned\u011blal v\u011bt\u0161\u00edho hrdinu, ne\u017e jsi. Nic, ten kl\u00ed\u010d
rad\u011bji spolknu, ne\u017e bych ti ho dala. To m\u00e1m za to, \u017ee jsem
k v\u00e1m ob\u011bma byla tak laskav\u00e1 – ustavi\u010dn\u011b shov\u00edvav\u00e1
k slabo\u0161stv\u00ed i zlob\u011b – a co za to skl\u00edz\u00edm? Od obou jen
slepou, k neuv\u011b\u0159en\u00ed hloupou nevd\u011b\u010dnost! Za CO? \u017de jsem
h\u00e1jila tebe a tvou rodinu, Edgare! Te\u010f bych si p\u0159\u00e1la, aby
t\u011b Heathcliff zml\u00e1til a\u017e do bezv\u011bdom\u00ed, kdy\u017e se opova\u017euje\u0161 `
tak n\u00edzko m\u011b podez\u00edrat.“
Nebylo t\u0159eba ani v\u00fdprasku, aby se \u017e\u00e1dan\u00fd \u00fa\u010dinek na
p\u00e1na dostavil. Zkou\u0161el vykroutit Kate\u0159in\u011b kl\u00ed\u010d z ruky,
a ona jej rad\u011bji hodila do nejv\u011bt\u0161\u00edho \u017e\u00e1ru v krbu. Nato pana
Edgara rozt\u0159\u00e1sl nervov\u00fd z\u00e1chvat a tv\u00e1\u0159e mu smrteln\u011b zbledly.
\u017d\u00e1dn\u00fdm \u00fasil\u00edm nedovedl ovl\u00e1dnout p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 vzru\u0161en\u00ed – \u017eal a
poko\u0159en\u00ed ho do\u010dista zdolaly. Op\u0159el se o \u017eidli a
skryl obli\u010dej do dlan\u00ed.
„Pane\u010dku, za star\u00fdch \u010das\u016f by sis takovou state\u010dnost\u00ed
vyslou\u017eil ryt\u00ed\u0159sk\u00e9 ostruhy!\u201c zvolala pan\u00ed Lintonov\u00e1. „Jsme
pora\u017eeni! Pora\u017eeni! Heathcliff se t\u011b ani nedotkne – kter\u00fdpak
kr\u00e1l pot\u00e1hne s arm\u00e1dou proti my\u0161\u00edmu hn\u00edzdu? Neboj
se, nic se ti nestane! Kdepak ber\u00e1nek – ty bys m\u011bl m\u00edt ve
znaku zaje\u010d\u00ed mimino!\u201c
„Tos to chytla se sv\u00fdm ubre\u010den\u00fdm ryt\u00ed\u0159em, Katko,“
podotkl jej\u00ed p\u0159\u00edtel. „V\u0161echna \u010dest tv\u00e9mu vkusu! A tomuhle
ukopt\u011bn\u00e9mu t\u0159aso\u0159itkovi jsi dala p\u0159ednost p\u0159ede mnou?
P\u011bst\u00ed bych na n\u011bho ne\u0161el, ale s n\u00e1ramn\u00fdm pot\u011b\u0161en\u00edm bych
ho nakopl. To tam pl\u00e1\u010de, nebo omdl\u00e9v\u00e1 strachy?“
P\u0159istoupil k \u017eidli, o kterou se pan Linton op\u00edral, a str\u010dil
do n\u00ed. M\u011bl se rad\u0161i dr\u017eet v pat\u0159i\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti. P\u00e1n se
n\u00e1hle vzp\u0159\u00edmil a ude\u0159il ho p\u011bst\u00ed do hrdla takovou silou,
\u017ee slab\u0161\u00edho mu\u017ee by porazil. Heathcliff z\u016fstal na chv\u00edli
jako omr\u00e1\u010den\u00fd, a zat\u00edmco lapal po dechu, ode\u0161el pan Linton
zadn\u00edmi dve\u0159mi na dv\u016fr a odtamtud k hlavn\u00edmu
vchodu.
„Tak to je konec tv\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv,“ zvolala Kate\u0159ina.
„Te\u010f zmiz, dokud m\u016f\u017ee\u0161. Za chv\u00edli ho tu bude\u0161 m\u00edt s p\u00e1rem
pistol\u00ed a cel\u00fdm hlou\u010dkem pomocn\u00edk\u016f. Jestli n\u00e1s opravdu
vyslechl za dve\u0159mi, nikdy ti nepromine. \u0160patn\u011b jsi mi to vyvedl,
Heathcliffe. Ale te\u010f jdi – posp\u011b\u0161! Rad\u0161i vid\u00edm
v \u00fazk\u00fdch Edgara ne\u017e tebe.“
„Odej\u00edt, kdy\u017e mn\u011b krk p\u00e1l\u00ed od jeho r\u00e1ny?“ zah\u0159m\u011bl
Heathcliff. „U v\u0161ech \u010fas\u016f, to ne! Nap\u0159ed mu zm\u00e1\u010dknu
\u017eebra. Jako shnil\u00fd o\u0159\u00ed\u0161ek, jinak odtud nejdu. Kdy\u017e si to
s n\u00edm nerozd\u00e1m te\u010f, tak ho jednou zabiju! Jestli chce\u0161,
aby z\u016fstal na\u017eivu, pus\u0165 m\u011b na n\u011bj!\u201c
„Tady ho ne\u010dekejte,„ vm\u00edsila jsem se do \u0159e\u010di a trochu
jsem zalhala. „Venku jsou dva zahradn\u00edci s ko\u010d\u00edm.
Chcete se od nich d\u00e1t vyhodit na silnici? V\u0161ichni maj\u00ed
klacky a p\u00e1n bude podle v\u0161eho dohl\u00ed\u017eet, jak vykonaj\u00ed
rozkaz.“
Zahradn\u00edci a ko\u010d\u00ed tam vskutku byli, ale Linton \u0161el s nimi.
M\u00ed\u0159ili u\u017e dvorem k n\u00e1m. Heathcliff si to rozv\u00e1\u017eil a rozhodl
se, \u017ee se nebude pou\u0161t\u011bt do rva\u010dky s t\u0159emi slou\u017e\u00edc\u00edmi. Chopil
se pohrab\u00e1\u010de, vyrazil z\u00e1mek u kuchy\u0148sk\u00fdch
dve\u0159\u00ed a unikl, ne\u017e se kroky p\u0159ibl\u00ed\u017eily.
Pan\u00ed Lintonov\u00e1, hrozn\u011b roz\u010dilen\u00e1, m\u011b vyzvala, abych
\u0161la za n\u00ed nahoru. Nem\u011bla tu\u0161en\u00ed o m\u00e9m pod\u00edlu na cel\u00e9
t\u00e9 v\u00fdtr\u017enosti, a j\u00e1 j\u00ed to ov\u0161em neprozradila.
„Nelly, j\u00e1 se z toho zbl\u00e1zn\u00edm!“ k\u0159i\u010dela a zhroutila se na
pohovku. „Jako by mi v hlav\u011b tlouklo tis\u00edc kov\u00e1\u0159sk\u00fdch
kladiv! Vy\u0159i\u010fte Isabele, a\u0165 se p\u0159ede mnou neukazuje stejn\u011b je
v\u0161echen ten r\u00e1mus kv\u016fli n\u00ed! Jestli m\u011b ona \u010di n\u011bkdo
jin\u00fd je\u0161t\u011b v\u00edc roz\u010dil\u00ed, neru\u010d\u00edm za to, co provedu. A Nelly,
\u0159ekn\u011bte Edgarovi, jestli ho je\u0161t\u011b ve\u010der uvid\u00edte, \u017ee z toho asi
t\u011b\u017ece onemocn\u00edm. K\u00e9\u017e by to tak byla pravda! Hrozn\u011b m\u011b
zarmoutil a vylekal. Ale te\u010f ho postra\u0161\u00edm zas j\u00e1! Jinak by
mohl p\u0159ij\u00edt s nov\u00fdmi n\u00e1\u0159ky a hubov\u00e1n\u00edm. J\u00e1 bych se jist\u011b
pustila do n\u011bho. A b\u016fh su\u010f, jak by to skon\u010dilo. \u0158ekn\u011bte
mu to, m\u00e1 zlat\u00e1 Nellly, pros\u00edm v\u00e1s! V\u00edte p\u0159ece, \u017ee za tohle
v\u0161echno j\u00e1 v\u016fbec nemohu. Co ho to chytlo, \u017ee za\u010dal vyzv\u00eddat za
dve\u0159mi? Heathcliff sice mluvil nehezky, kdy\u017e jste
ode\u0161la, ale j\u00e1 bych mu Isabelu brzy rozmluvila, a na
ostatn\u00edm nez\u00e1le\u017e\u00ed. Te\u010f je ale po v\u0161em, d\u00edky tomu po\u0161etilci,
\u017ee cht\u011bl mermomoc\u00ed o sob\u011b sly\u0161et nep\u011bkn\u00e9 \u0159e\u010di. N\u011bkter\u00fdm
lidem to ned\u00e1, jako by byli posedl\u00ed A neb\u00fdt toho, mohlo
v\u0161echno dob\u0159e dopadnout. V\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e se na mne tak
nespravedliv\u011b osopil – a j\u00e1 p\u0159ece kv\u016fli n\u011bmu Heathcliffa
tak rozebrala, div jsem neochrapt\u011bla. Bylo mi u\u017e m\u00e1lem
jedno, co si ti dva ud\u011blaj\u00ed. V\u011bd\u011bla jsem p\u0159edem, a\u0165 ten
krav\u00e1l dopadne, jak chce, \u017ee n\u00e1s to v\u0161echny sob\u011b odciz\u00ed.
B\u016fhv\u00ed na jak dlouho. Dobr\u00e1, kdy\u017e nesm\u00edm m\u00edt Heathcliffa
za p\u0159\u00edtele, kdy\u017e chce b\u00fdt Edgar protivn\u00fd a \u017e\u00e1rliv\u00fd, j\u00e1 ho
utr\u00e1p\u00edm – t\u00edm, \u017ee utr\u00e1p\u00edm sebe. Aspo\u0148 se to v\u0161echno rychle
skoncuje, jestli m\u011b do\u017eenou k nejhor\u0161\u00edmu. To si ale schov\u00e1m
jako v\u00fdchodisko ze zoufalstv\u00ed a Lintona na to rad\u011bji p\u0159edem
p\u0159iprav\u00edm. Dosud byl pokorn\u00fd, b\u00e1l se mne rozzlobit. Mus\u00edte mu
vylo\u017eit, \u017ee ka\u017ed\u00e1 zm\u011bna v jeho chov\u00e1n\u00ed by byla
nebezpe\u010dn\u00e1. P\u0159ipome\u0148te mu mou vzn\u011btlivou povahu,
kdy\u017e jsem rozru\u0161en\u00e1, pak se nezn\u00e1m. Pros\u00edm v\u00e1s, ned\u00edvejte se
tak unud\u011bn\u011b! Nem\u016f\u017eete d\u00e1t najevo trochu v\u00edc
starostlivosti o mne?“
Nete\u010dnost, s kterou jsem tyto vzkazy poslouchala, byla
jist\u011b protivn\u00e1, proto\u017ee pan\u00ed je m\u00ednila docela up\u0159\u00edmn\u011b,
Ale j\u00e1 zas m\u011bla za to, \u017ee osoba, kter\u00e1 u\u017e p\u0159edem vypo\u010d\u00edtav\u011b
hled\u00ed vyu\u017e\u00edt sv\u00fdch z\u00e1chvat\u016f zlosti, mohla by je stejn\u00fdm
\u00fasil\u00edm v\u016fle tro\u0161ku ovl\u00e1dnout, kdy\u017e na n\u00ed p\u0159ijdou. Tak
jsem nehodlala jej\u00edho man\u017eela „postra\u0161it“, jak se pr\u00e1v\u011b
vyslovila, a p\u0159id\u00e1vat mu starosti jen proto, abych poslou\u017eila
jej\u00edmu sobectv\u00ed. Ne\u0159ekla jsem tedy p\u00e1novi nic, kdy\u017e
jsem ho vid\u011bla p\u0159ich\u00e1zet k sal\u00f3nku, ale dovolila jsem si
z\u016fstat za dve\u0159mi, abych sly\u0161ela, zdali za\u010dne h\u00e1dka nanovo.
Pan Linton promluvil prvn\u00ed.
„Nevst\u00e1vej, Kate\u0159ino,“ \u0159ekl. V hlase mu nezn\u011bl hn\u011bv, jenom
smutek a malomyslnost. „Nebudu t\u011b dlouho obt\u011b\u017eovat. Nejdu se
p\u0159\u00edt ani usmi\u0159ovat, chci jen v\u011bd\u011bt, zdali potom, co se dnes
stalo, hodl\u00e1\u0161 udr\u017eovat sv\u016fj bl\u00edzk\u00fd vztah k tomu…\u201c
„Ach, pro smilov\u00e1n\u00ed,“ p\u0159eru\u0161ila ho pan\u00ed a zadupala;
„pro smilov\u00e1n\u00ed, nemluvme u\u017e o tom! Ty m\u00e1\u0161 chladnou
krev a nev\u00ed\u0161, co je hore\u010dka. Ty m\u00e1\u0161 v \u017eil\u00e1ch led, ale ve mn\u011b
se krev jen va\u0159\u00ed a tv\u016fj chlad m\u011b dopaluje!\u201c
„Hned se mne zbav\u00ed\u0161, jen mi odpov\u011bz!“ nal\u00e9hal pan
Linton. „Trv\u00e1m na tom, a tvoje roz\u010dilen\u00ed m\u011b neodrad\u00ed.
Poznal jsem, \u017ee se um\u00ed\u0161 s naprost\u00fdm klidem ovl\u00e1dat,
kdy\u017e chce\u0161. Rozejde\u0161 se nav\u017edy s Heathcliffem, anebo se
rozejde\u0161 se mnou? Nen\u00ed mo\u017en\u00e9, abys dr\u017eela sou\u010dasn\u011b
s n\u00edm i se mnou, a j\u00e1 t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m o odpov\u011b\u010f, koho si vybere\u0161.“
„A j\u00e1 t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, abys mi dal pokoj,“ vyk\u0159ikla Kate\u0159ina
vztekle. „Bude to? Nevid\u00ed\u0161, \u017ee jsem skoro bez sebe?
Edgare, odejdi – jdi pry\u010d!\u201c
Zazvonila, a\u017e zvonek ochrapt\u011bl. Neposp\u00edchala jsem
s p\u0159\u00edchodem. V\u0161ak by i svat\u00e9mu do\u0161la trp\u011blivost s takov\u00fdm
neodpov\u011bdn\u00fdm, odporn\u00fdm vzteklounem. Le\u017eela na
pohovce, t\u0159\u00edskala hlavou do op\u011bradla a sk\u0159\u00edpala zuby
a\u017e \u0161el strach, div \u017ee si je nerozdrtila na st\u0159epiny. Pan
Linton se na n\u00ed d\u00edval cel\u00fd zkrou\u0161en\u00fd a polekan\u00fd.
Poslal m\u011b pro vodu. Ona ze sebe nemohla vypravit ani slovo.
Donesla jsem plnou sklenici, a kdy\u017e necht\u011bla p\u00edt, nast\u0159\u00edkala jsem
j\u00ed vodu do obli\u010deje. Po chvilce se Kate\u0159ina nat\u00e1hla, strnula
a o\u010di se j\u00ed obr\u00e1tily v sloup. Bezkrevn\u011b zsinal\u00e9 tv\u00e1\u0159e nabyly
mrtvoln\u00e9ho vzhledu. Linton se vyd\u011bsil.<\/p>\n\n\n\n
„V\u016fbec nic j\u00ed nen\u00ed,“ \u0161eptla jsem. Necht\u011bla jsem, aby
povolil, ale sama jsem m\u011bla nahn\u00e1no.<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1 na rtech krev,“ \u0159ekl rozechv\u011ble.
„To je toho!“ odsekla jsem. A prozradila jsem mu, \u017ee
je\u0161t\u011b p\u0159ed jeho p\u0159\u00edchodem mi vykl\u00e1dala, jak sehraje
z\u00e1chvat zu\u0159ivosti. Bezd\u011bky jsem to vy\u0159kla nahlas a ona mne
sly\u0161ela. Vysko\u010dila, vlasy se j\u00ed rozpustily po ramenou, o\u010di
j\u00ed bl\u00fdskaly, \u0161lachy na krku a na pa\u017e\u00edch j\u00ed nep\u0159irozen\u011b
vyvstaly. U\u017e jsem po\u010d\u00edtala, \u017ee to p\u0159inejmen\u0161\u00edm odnesu
zp\u0159er\u00e1\u017een\u00fdmi kostmi, ale ona m\u011b jen bodla pronikav\u00fdm
pohledem a vy\u0159\u00edtila se z m\u00edstnosti. P\u00e1n m\u011b poslal za n\u00ed – j\u00e1
\u0161la, ale jen k jej\u00edm dve\u0159\u00edm. D\u00e1l m\u011b nepustila, zamkla za
sebou.
Proto\u017ee druh\u00fd den r\u00e1no ner\u00e1\u010dila sej\u00edt k sn\u00eddani, vy\u0161la
jsem se j\u00ed zeptat, m\u00e1m-li j\u00ed n\u011bco don\u00e9st. „Nic,“ odpov\u011bd\u011bla
p\u0159\u00edk\u0159e. Stejnou ot\u00e1zku jsem opakovala p\u0159i ob\u011bd\u011b a ve\u010de\u0159i
a znovu druh\u00fd den r\u00e1no, a dostala jsem stejnou odpov\u011b\u010f.
Pan Linton zase tr\u00e1vil \u010das v knihovn\u011b a neptal se, co d\u011bl\u00e1
pan\u00ed. M\u011bl s Isabelou asi hodinov\u00fd rozhovor. Cht\u011bl od n\u00ed
patrn\u011b sly\u0161et n\u011bjak\u00fd projev odporu k Heathcliffov\u00fdm n\u00e1mluv\u00e1m,
jak by se pat\u0159ilo, ale z jej\u00edch vyh\u00fdbav\u00fdch odpov\u011bd\u00ed si nemohl nic
vybrat a tak sv\u016fj v\u00fdslech s nepo\u0159\u00edzenou ukon\u010dil.
Slavnostn\u011b v\u0161ak sestru varoval, \u017ee s n\u00ed zru\u0161\u00ed v\u0161echny p\u0159\u00edbuzensk\u00e9
styky, kdyby byla tak \u0161\u00edlen\u00e1 a cht\u011bla toho ni\u010demn\u00e9ho n\u00e1padn\u00edka
povzbuzovat.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb 11. KAPITOLA Kdy\u017e jsem tak o tom sama pro sebe p\u0159em\u00fd\u0161lela, posedl m\u011b ob\u010das n\u00e1hl\u00fd strach a j\u00e1 si nasadila klobouk a […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":48864,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-48860","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48860","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=48860"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/48860\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/48864"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=48860"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=48860"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=48860"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}