autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 13.
Dva m\u011bs\u00edce byli uprchl\u00edci nezv\u011bstn\u00ed a za ty dva m\u011bs\u00edce
pan\u00ed Lintonov\u00e1 prod\u011blala a p\u0159ekonala nejhor\u0161\u00ed n\u00e1por
nemoci – hlavni\u010dky, jak se j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1. Matka nemohla jedin\u00e1\u010dka
o\u0161et\u0159ovat ob\u011btav\u011bji ne\u017e pan Edgar svou \u017eenu. Ve dne
v noci nad n\u00ed bd\u011bl a trp\u011bliv\u011b sn\u00e1\u0161el v\u0161echna p\u0159\u00edko\u0159\u00ed, kter\u00e1 si
na n\u011bj vym\u00fd\u0161lel jej\u00ed ot\u0159esen\u00fd rozum a popudliv\u00fd rozmar.
Kenneth mu sice p\u0159edpov\u011bd\u011bl, \u017ee \u017eena, kterou vyrval
hrobu, mu p\u0159inese za odm\u011bnu jenom dal\u0161\u00ed ustavi\u010dnou
starost a \u00fazkost. \u017de vlastn\u011b ob\u011btuje svou s\u00edlu a zdrav\u00ed
na z\u00e1chranu pouh\u00e9 lidsk\u00e9 trosky, ale on nev\u011bd\u011bl co d\u011blat
radost\u00ed a vd\u011b\u010dnost\u00ed, kdy\u017e Kate\u0159ina podle l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho v\u00fdroku
byla mimo nebezpe\u010d\u00ed \u017eivota. <\/p>\n\n\n\n
Hodinu za hodinou u n\u00ed vysed\u00e1val, pozoroval jej\u00ed pomal\u00e9
t\u011blesn\u00e9 uzdravov\u00e1n\u00ed a \u017eivil sv\u00e9 p\u0159ekotn\u00e9 nad\u011bje klamnou
domn\u011bnkou, \u017ee i jej\u00ed mysl se vr\u00e1t\u00ed do spr\u00e1vn\u00e9 rovnov\u00e1hy
a Kate\u0159ina bude zase ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei.
A\u017e teprve za\u010d\u00e1tkem b\u0159ezna dal\u0161\u00edho roku mohla vyj\u00edt
z pokoje. Ten den r\u00e1no j\u00ed pan Linton polo\u017eil na pol\u0161t\u00e1\u0159
hrst zlat\u00fdch \u0161afr\u00e1n\u016f. Hned p\u0159i probuzen\u00ed je zahl\u00e9dla
a na o\u010d\u00edch, kter\u00e9 se u\u017e dlouho nezajisk\u0159ily radost\u00ed -ji bylo
vid\u011bt, jak j\u00ed to t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee kv\u011bty sev\u0159\u00edt do dlan\u011b.
„To b\u00fdv\u00e1 prvn\u00ed jarn\u00ed kv\u00edt\u00ed u n\u00e1s na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce,“
\u0159ekla. „P\u0159ipom\u00ednaj\u00ed mi vla\u017en\u00fd v\u00edtr p\u0159i oblev\u011b, h\u0159ejiv\u00e9
slunko a taj\u00edc\u00ed sn\u00edh. Edgare, to u\u017e vane ji\u017en\u00ed v\u00edtr a sn\u00edh
je pry\u010d ze str\u00e1n\u00ed?“
„Sn\u00edh tady dole u\u017e rozt\u00e1l, mil\u00e1\u010dku,“ t\u011b\u0161il j\u00ed man\u017eel,
„a na cel\u00e9m h\u0159ebenu vyso\u010diny vid\u00edm jen dv\u011b b\u00edl\u00e1 m\u00edsta.
Nebe je modr\u00e9, sk\u0159iv\u00e1nci zp\u00edvaj\u00ed, potoky a strouhy p\u0159et\u00e9kaj\u00ed
vodou. Loni na ja\u0159e v tenhle \u010das jsem si tolik p\u0159\u00e1l, Kate\u0159ino,
abych t\u011b m\u011bl doma u sebe, a dnes bych t\u011b zas
r\u00e1d m\u011bl tam vysoko v kopc\u00edch. Vzduch je tak p\u0159\u00edjemn\u00fd,
v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by t\u011b uzdravil!\u201c
„Tam nahoru pojedu u\u017e jen jednou,“ \u0159ekla nemocn\u00e1,
„ale ty se tam se mnou rozlou\u010d\u00ed\u0161 a j\u00e1 z\u016fstanu nav\u017edy!
Za rok na ja\u0159e bude\u0161 zas tou\u017eit, abys m\u011b m\u011bl doma
u sebe, a vzpomene\u0161, jak moc jsi byl dnes \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.“
Linton vypl\u00fdtval na n\u00ed nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed polibky a sna\u017eil se j\u00ed
povzbudit nejlaskav\u011bj\u0161\u00edmi sl\u016fvky, ale ona se jen nep\u0159\u00edtomn\u011b
d\u00edvala na kv\u011bty a nech\u00e1vala si nete\u010dn\u011b kapat slzy z \u0159as
a st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159\u00edch. V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee se jej\u00ed stav skute\u010dn\u011b
zlep\u0161il, a usoudili jsme proto, \u017ee takovou skl\u00ed\u010denost p\u016fsob\u00ed
dlouh\u00e9 upout\u00e1n\u00ed na jedno m\u00edsto, a \u017ee by se to dalo
zlep\u0161it zm\u011bnou prost\u0159ed\u00ed.
P\u00e1n mi \u0159ekl, abych zatopila v sal\u00f3n\u011b, opu\u0161t\u011bn\u00e9m ji\u017e \u0159adu t\u00fddn\u016f,
a abych p\u0159istr\u010dila leno\u0161ku k oknu na slunce. Pak snesl Kate\u0159inu
dol\u016f a ona tu dlouho sed\u011bla v p\u0159\u00edjemn\u00e9m sv\u011btle a teple. Jak jsme
o\u010dek\u00e1vali, skute\u010dn\u011b pook\u0159\u00e1la mezi zn\u00e1m\u00fdmi v\u011bcmi kolem
sebe, kter\u00e9 j\u00ed nep\u0159ipom\u00ednaly smutn\u00e9 prost\u0159ed\u00ed jej\u00ed nemoci.
K ve\u010deru u\u017e byla zna\u010dn\u011b unaven\u00e1, ale ni\u010d\u00edm se nedala p\u0159im\u011bt,
aby se vr\u00e1tila do postele. Musela jsem j\u00ed zat\u00edm
ustlat na pohovce v pokoji, kde m\u011bla le\u017eet, ne\u017eli j\u00ed
p\u0159ichyst\u00e1me novou lo\u017enici. Aby se j\u00ed u\u0161et\u0159ila n\u00e1maha stoup\u00e1n\u00ed
do schod\u016f, ubytovali jsme j\u00ed tam, kde vy te\u010f sp\u00edte,
proto\u017ee to bylo ve stejn\u00e9m poschod\u00ed se sal\u00f3nem.
Brzy se tak sebrala, \u017ee mohla s Edgarovou pomoc\u00ed p\u0159ech\u00e1zet
z m\u00edstnosti do m\u00edstnosti. V\u0161ak jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee by se m\u011bla
uzdravit p\u0159i takov\u00e9m h\u00fd\u010dk\u00e1n\u00ed! P\u0159\u00e1li jsme si to z dvojn\u00e1sobn\u00e9ho
d\u016fvodu. Na jej\u00edm \u017eivot\u011b z\u00e1visel i nov\u00fd \u017eivot. T\u011b\u0161ili jsme
se nad\u011bj\u00ed, \u017ee zakr\u00e1tko narozen\u00edm d\u011bdice srdce pana Lintona
pook\u0159eje a jeho statek ujde z\u00e1lusku cizince.
M\u011bla bych dodat, \u017ee Isabela asi \u0161est ned\u011bl po \u00fat\u011bku
poslala bratrovi stru\u010dn\u00e9 ozn\u00e1men\u00ed o sv\u00e9m s\u0148atku s
Heathcliffem. Bylo zd\u00e1nliv\u011b such\u00e9 a chladn\u00e9, ale pod n\u00edm byla
tu\u017ekou p\u0159ips\u00e1na jak\u00e1si omluva a prosba za vzpom\u00ednku
a odpu\u0161t\u011bn\u00ed, jestli\u017ee se ho jej\u00ed \u010din dotkl, – nemohla pr\u00fd
tehdy jednat jinak, a co se stalo, nelze te\u010f od\u010dinit.
Pokud v\u00edm, Linton j\u00ed na to neodpov\u011bd\u011bl, a asi za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed jsem
od n\u00ed dostala dlouh\u00e9 psan\u00ed – a bylo prapodivn\u00e9 na
novoman\u017eelku, kter\u00e1 sotva vy\u0161la z l\u00edb\u00e1nek. P\u0159e\u010dtu v\u00e1m je.
m\u00e1m je dosud schovan\u00e9. Ka\u017ed\u00e1 pam\u00e1tka na mrtv\u00e9 je n\u00e1m
vz\u00e1cn\u00e1, zvl\u00e1\u0161t\u011b, kdy\u017e jsme je m\u011bli r\u00e1di za\u017eiva.
Mil\u00e1 Elleno (tak to za\u010d\u00edn\u00e1), v\u010dera jsem p\u0159ijela na V\u011btrnou
h\u016frku a poprv\u00e9 se doslechla, \u017ee Kate\u0159ina byla a st\u00e1le je
t\u011b\u017ece nemocn\u00e1. Asi se j\u00ed ned\u00e1 ps\u00e1t a bratr je bu\u010f p\u0159\u00edli\u0161
rozhn\u011bv\u00e1n, nebo zarmoucen, aby odpov\u011bd\u011bl na m\u016fj p\u0159ede\u0161l\u00fd
dopis. Ale n\u011bkomu se sv\u011b\u0159it mus\u00edm, a nikdo jin\u00fd mi
nezb\u00fdv\u00e1 ne\u017e Vy. Pov\u011bzte Edgarovi, \u017ee bych dala cel\u00fd sv\u011bt
za to, abych ho mohla zase spat\u0159it, a \u017ee se moje srdce
vr\u00e1tilo do Drozdova hned druh\u00fd den potom, co jsem odtud
odjela. Ano, moje srdce p\u0159ekypuje l\u00e1skou k Edgarovi a Kate\u0159in\u011b
a je cel\u00e9 u V\u00e1s, ale osobn\u011b za n\u00edm p\u0159ij\u00edt nemohu (tato
slova byla podtr\u017eena)! A\u0165 m\u011b tedy ne\u010dekaj\u00ed a vylo\u017e\u00ed si to,
jak dovedou – jenom a\u0165 to myln\u011b nep\u0159i\u010d\u00edtaj\u00ed m\u00e9 neochot\u011b
nebo vla\u017en\u00e9mu citu!
Dal\u0161\u00ed v tomto dopise je, Elleno, jenom pro V\u00e1s. Chci
se V\u00e1s zeptat na dvoj\u00ed v\u011bc. Prvn\u00ed ot\u00e1zka je: jak se V\u00e1m
poda\u0159ilo zachovat si p\u0159irozen\u00fd lidsk\u00fd cit za tu dobu, co jste
\u017eila na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce? Nevid\u00edm, \u017ee by ho tu se mnou
n\u011bkdo sd\u00edlel.
Druh\u00e1 ot\u00e1zka m\u00e1 pro mne velk\u00fd v\u00fdznam, a je takov\u00e1:
je na panu Heathcliffovi v\u016fbec n\u011bco lidsk\u00e9ho? jestli\u017ee
ano, je to \u0161\u00edlenec? A jestli\u017ee ne, je to b\u011bs? Nebudu
vysv\u011btlovat, pro\u010d se tak pt\u00e1m, ale cht\u011bla bych od V\u00e1s
sly\u0161et vysv\u011btlen\u00ed, koho jsem si to vlastn\u011b vzala – a\u017e se
toti\u017e n\u011bkdy p\u0159ijdete na mne pod\u00edvat, a to mus\u00edte, Elleno, co
nejd\u0159\u00edv! Nepi\u0161te, ale p\u0159ij\u010fte a p\u0159ineste mi vzkaz od Edgara!
A te\u010f V\u00e1m pov\u00edm, jak m\u011b p\u0159iv\u00edtali v nov\u00e9m domov\u011b,
v takov\u00e9m sv\u011btle se mus\u00edm d\u00edvat na V\u011btrnou h\u016frku!
Nedostatek osobn\u00edho pohodl\u00ed a podobn\u00e9 v\u011bci jsou mi jen
rozpt\u00fdlen\u00edm. Neobt\u011b\u017euj\u00ed mne v\u016fbec, leda v t\u00e9 chv\u00edli, kdy
se mi vnucuj\u00ed. Radost\u00ed bych j\u00e1sala a tan\u010dila, kdyby nepohodl\u00ed
bylo v\u0161echno, co m\u011b sou\u017e\u00ed, a ostatn\u00ed se uk\u00e1zalo
jen p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm snem.<\/p>\n\n\n\n
Za Drozdovem zapadalo slunce, kdy\u017e jsme p\u0159ijeli k slatin\u00e1m,
podle toho jsem odhadla, \u017ee je \u0161est hodin. Pak se
m\u016fj spolucestuj\u00edc\u00ed je\u0161t\u011b p\u016flhodinku pozdr\u017eel, aby se vynad\u00edval
na sad, zahradu, a patrn\u011b i Drozdov s\u00e1m co nejd\u016fkladn\u011bji,
tak\u017ee byla tma, kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b sl\u00e9zali s kon\u00ed
na dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m dvo\u0159e V\u011btrn\u00e9 h\u016frky a V\u00e1\u0161 star\u00fd druh ve
slu\u017eb\u011b n\u00e1s vy\u0161el p\u0159iv\u00edtat. Provedl to zdvo\u0159ile, jak jen um\u011bl.
Nejd\u0159\u00edv mi posv\u00edtil do obli\u010deje. Zle za\u0161ilhal, ohrnul ret
a uk\u00e1zal mi z\u00e1da. Pak odvedl oba kon\u011b do st\u00e1je a vr\u00e1til se,
aby zamkl branku, jako bychom bydleli v n\u011bjak\u00e9m star\u00e9m
hrad\u011b.
Heathcliff se s n\u00edm pozdr\u017eel na kus \u0159e\u010di a j\u00e1 jsem ve\u0161la do
kuchyn\u011b – nevzhledn\u00e9 \u0161pinav\u00e9 d\u00edry! Jist\u011b byste j\u00ed nepoznala,
jak se zm\u011bnila od t\u00e9 doby, co jste j\u00ed m\u011bla ve spr\u00e1v\u011b.
U ohni\u0161t\u011b st\u00e1l zanedban\u00fd chlapec siln\u00fdch \u00fad\u016f, ale v \u0161pinav\u00fdch
hadrech, \u00fasty a o\u010dima p\u0159ipom\u00ednal Kate\u0159inu.
„Tohle je tedy Edgar\u016fv synovec,“ uva\u017eovala jsem,
„a podle toho i m\u016fj. Mus\u00edm mu podat ruku, samoz\u0159ejm\u011b – mus\u00edm
ho i pol\u00edbit. Nen\u00ed nad to, z\u00edskat si dobrou v\u016fli
od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku.“
P\u0159istoupila jsem k n\u011bmu a cht\u011bla ho vz\u00edt za buclatou
p\u011bsti\u010dku.
„Dobr\u00fd den, chlap\u010de!\u201c
Odpov\u011bd\u011bl mi hatmatilkou, kter\u00e9 jsem nerozum\u011bla.
„Budeme spolu dob\u0159e vych\u00e1zet, vi\u010f, Haretone !“ byl
m\u016fj dal\u0161\u00ed pokus o rozhovor.
Odm\u011bnou za tu snahu jsem sklidila nad\u00e1vky a hrozbu,
\u017ee na mne po\u0161le Rafa,jestli neodprejsknu\u201c!
„Rafe, hopla!\u201c zavolal ten lot\u0159\u00edk a z pelechu v kout\u011b
p\u0159ivolal ne\u010distokrevn\u00e9ho buldoka. „Tak co, zmiz\u00edte odtud?“
ptal se velitelsky.
Z obavy o \u017eivot jsem musela uposlechnout. Couvla
jsem za dve\u0159e, abych vy\u010dkala, ne\u017e p\u0159ijdou ostatn\u00ed. Pana
Heathcliffa nebylo nikde vid\u011bt, a kdy\u017e jsem \u0161la za Josefem
do st\u00e1je a po\u017e\u00e1dala ho, aby m\u011b doprovodil dovnit\u0159, pod\u00edval
se na mne, ohrnul nos, n\u011bco si pro sebe vr\u010del a pak odpov\u011bd\u011bl:
„Mi, mi, mi! Takov\u00e9 k\u0148our\u00e1n\u00ed a hih\u0148\u00e1n\u00ed, jak tomu m\u00e1
k\u0159es\u0165ansk\u00fd \u010dlov\u011bk rozum\u011bt? Co mi to pov\u00edd\u00e1te?“
„Pov\u00edd\u00e1m, abyste m\u011b uvedl do domu!\u201c k\u0159i\u010dela jsem,
domn\u00edvaj\u00edc se, \u017ee je hluch\u00fd, ale stejn\u011b rozezlena nad
jeho hrubost\u00ed.
„Co v\u00e1s vede, j\u00e1 tu m\u00e1m pr\u00e1ci,“ odpov\u011bd\u011bl a d\u011blal si
svoje, jen p\u0159itom \u017ev\u00fdkal svou hranatou \u010delist\u00ed a s opovr\u017elivou
pov\u00fd\u0161enost\u00ed si m\u011b\u0159il m\u016fj oblek a obli\u010dej (oblek se mu
zd\u00e1l asi p\u0159\u00edli\u0161 par\u00e1dn\u00ed, ale obli\u010dej jist\u011b tak zkrou\u0161en\u00fd, jak
si jen mohl p\u0159\u00e1t!).
\u0160la jsem kolem domu a vr\u00e1tky se dostala k jin\u00fdm dve\u0159\u00edm, na
kter\u00e9 jsem si dovolila zaklepat v nad\u011bji, \u017ee se
v nich objev\u00ed n\u011bkdo zdvo\u0159ilej\u0161\u00ed z \u010deledi.
Po kr\u00e1tk\u00e9m a napjat\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed mi otev\u0159el vysok\u00fd,
vyz\u00e1bl\u00fd mu\u017e, bez n\u00e1kr\u010dn\u00edku a t\u00e9\u017e jinak neupraven\u00fd – skoro mu
nebylo vid\u011bt do obli\u010deje pro h\u0159\u00edvu rozcuchan\u00fdch
vlas\u016f, spadaj\u00edc\u00edch na ramena. I jeho o\u010di mi p\u0159ipom\u00ednaly
Kate\u0159inu, ale jen jako st\u00edn podoby – v\u0161echna kr\u00e1sa v nich
byla zma\u0159ena.
„Co tu pohled\u00e1v\u00e1te?“ ptal se stroze. „Kdo jste?“
„Jmenovala jsem se d\u0159\u00edv Isabela Lintonov\u00e1 a nevid\u00edme
se poprv\u00e9, pane Earnshawe,“ odpov\u011bd\u011bla jsem. „Ned\u00e1vno
jsem se provdala za pana Heathcliffa a on m\u011b sem p\u0159ivedl –
douf\u00e1m, \u017ee s va\u0161\u00edm svolen\u00edm.“
„On se vr\u00e1til, ano?“ ot\u00e1zal se poustevn\u00edk a cenil zuby
jako hladov\u00fd vlk.
„Ano, pr\u00e1v\u011b jsme p\u0159ijeli, ale nechal m\u011b st\u00e1t p\u0159ed dve\u0159mi
do kuchyn\u011b, a kdy\u017e jsem cht\u011bla j\u00edt d\u00e1l, byl tam na str\u00e1\u017ei
v\u00e1\u0161 chlapec a vypudil m\u011b za pomoci buldoka.“
„\u0160t\u011bst\u00ed, \u017ee ten pekeln\u00fd lotr dodr\u017eel slovo,“ zavr\u010del m\u016fj
p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hostitel a zkoumav\u011b se zahled\u011bl do tmy za mnou
v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee uz\u0159\u00ed Heathcliffa. Pak se zabral do samomluvy
pln\u00e9 prokl\u00edn\u00e1n\u00ed a hrozeb, co by ud\u011blal, kdyby ho ten
\u010f\u00e1bel“ podvedl.
Litovala jsem, \u017ee jsem se pokusila o vchod druh\u00fdmi
dve\u0159mi, a skoro jsem zam\u00fd\u0161lela zmizet, ne\u017e ho ten z\u00e1chvat
sp\u00edl\u00e1n\u00ed p\u0159ejde. Ale nemohla jsem sv\u016fj \u00famysl prov\u00e9st,
proto\u017ee mi n\u00e1hle poru\u010dil, abych ve\u0161la, a p\u0159irazil i zamkl
za mnou dve\u0159e. Velk\u00fd pokoj uvnit\u0159 nebyl osv\u011btlen, ale
ho\u0159el tam po\u0159\u00e1dn\u00fd ohe\u0148. Podlaha ji\u017e \u00fapln\u011b ze\u0161edla a c\u00ednov\u00e9
n\u00e1dob\u00ed, kdysi leskl\u00e9, kter\u00e9 tak v\u00e1bilo m\u016fj zrak za d\u011btsk\u00fdch
let, sd\u00edlelo s ostatn\u00edm za\u0159\u00edzen\u00edm stejnou matnost \u0161p\u00edny
a prachu. Poprosila jsem, zdali bych mohla zavolat slu\u017eebnou.
Pan Earnshaw to ner\u00e1\u010dil vz\u00edt na v\u011bdom\u00ed.
P\u0159ech\u00e1zel sem tam s rukama v kaps\u00e1ch
a z\u0159ejm\u011b na mne docela zapomn\u011bl. Byl tak duchem nep\u0159\u00edtomen a v
n\u00e1lad\u011b tak m\u00e1lo lidumiln\u00e9, \u017ee jsem se b\u00e1la
znovu ho na sebe upozornit.
Dovedete si p\u0159edstavit, Elleno, \u017ee mi nebylo nijak
radostn\u011b, kdy\u017e jsem tak sed\u011bla u nehostinn\u00e9ho krbu.
ne sice sama, ale h\u016f\u0159 ne\u017e sama – a vzpom\u00ednala jsem, \u017ee
sotva \u010dty\u0159i m\u00edle odtud le\u017e\u00ed m\u016fj mil\u00fd domov a v n\u011bm jedin\u00ed
lid\u00e9 na sv\u011bt\u011b, kter\u00e9 m\u00e1m r\u00e1da. M\u00edsto \u010dty\u0159 mil n\u00e1s mohl
pr\u00e1v\u011b tak d\u011blit Atlantsk\u00fd oce\u00e1n, vzd\u00e1lenost byla stejn\u011b
Nep\u0159eklenuteln\u00e1! Uva\u017eovala jsem, ke komu se uch\u00fdlit pro
\u00fat\u011bchu, a v\u0161ecko moje tr\u00e1pen\u00ed bledlo p\u0159ed t\u00edm jedin\u00fdm,
„ale ne abyste to \u0159ekla Edgarovi nebo Kate\u0159in\u011b “ p\u0159ed t\u00edm
zoufal\u00fdm v\u011bdom\u00edm, \u017ee se nenajde nikdo, kdo by cht\u011bl nebo
mohl m\u011b ochr\u00e1nit p\u0159ed Heathcliffem. Skoro jsem se
t\u011b\u0161ila na \u00fatulek na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce v domn\u011bn\u00ed, \u017ee tam aspo\u0148
nebudu bydlet s Heathcliffem sama. Jen\u017ee on znal lidi,
k nim\u017e jsme se m\u011bli p\u0159ist\u011bhovat, a nepot\u0159eboval se ob\u00e1vat
jejich zasahov\u00e1n\u00ed.
Sed\u011bla jsem tam v my\u0161lenk\u00e1ch dlouhou, bez\u00fat\u011b\u0161nou
dobu. Hodiny odb\u00edjely osmou, pak dev\u00e1tou, a m\u016fj spole\u010dn\u00edk
st\u00e1le chodil sem tam, s hlavou sch\u00fdlenou na prsa a pohrou\u017een v
\u00fapln\u00e9 ml\u010den\u00ed, a\u017e na to, \u017ee mu chv\u00edlemi unikl
povzdech nebo trpk\u00fd v\u00fdk\u0159ik. D\u00e1vala jsem pozor, zdali
neusly\u0161\u00edm v dom\u011b \u017eensk\u00fd hlas, a p\u0159itom jsem se podd\u00e1vala
bolestn\u00fdm v\u00fd\u010ditk\u00e1m a hroziv\u00fdm p\u0159edtuch\u00e1m, je\u017e nakonec
vybuchly nepotla\u010diteln\u00fdm vzlykotem a pl\u00e1\u010dem. Ani jsem
si neuv\u011bdomovala, jak tu bez ostychu na\u0159\u00edk\u00e1m, a\u017e se
Earnshaw znenad\u00e1n\u00ed p\u0159ede mnou zastavil a p\u0159ekvapen\u011b
si mne za\u010dal prohl\u00ed\u017eet. Vyu\u017eila jsem jeho obnoven\u00e9 pozornosti
a poprosila jsem:
„Cesta m\u011b tak unavila, r\u00e1da bych \u0161la sp\u00e1t. Kde m\u00e1te
n\u011bjakou slu\u017eebnou? \u0158ekn\u011bte mi, kde ji m\u00e1m hledat, kdy\u017e
ona nevyhled\u00e1 mne?“
\u017d\u00e1dnou slu\u017eku nem\u00e1me,“ odpov\u011bd\u011bl. „Poslu\u017ete si
sama! „
„A kde tedy budu sp\u00e1t?` za\u0161tkala jsem. \u00danava a z\u00e1rmutek m\u011b tak
skl\u00ed\u010dily, \u017ee jsem p\u0159estala db\u00e1t o vlastn\u00ed d\u016fstojnost.
„Josef v\u00e1m uk\u00e1\u017ee Heathcliff\u016fv pokoj,“ \u0159ekl. „Otev\u0159ete
tamty dve\u0159e, najdete ho tam.“
Cht\u011bla jsem Earnshawa uposlechnout, ale pojednou
m\u011b zadr\u017eel a dodal podivn\u00fdm t\u00f3nem:
„Pros\u00edm v\u00e1s, zamkn\u011bte se tam a zastr\u010dte z\u00e1voru! Nezapome\u0148te!“
„Dob\u0159e,“ \u0159ekla jsem, „ale k \u010demu to?“ Neradovala jsem
se z pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se m\u00e1m sama uv\u011bznit s Heathcliffem.
„Hle\u010fte,“ odpov\u011bd\u011bl a vyt\u00e1hl zpod vesty podivn\u011b vypracovanou
pistoli, kter\u00e1 m\u011bla u hlavn\u011b p\u0159id\u011bl\u00e1n skl\u00e1p\u011bc\u00ed
n\u016f\u017e s ost\u0159\u00edm na obou stran\u00e1ch. „Nen\u00ed tohle velk\u00fd poku\u0161itel
pro \u010dlov\u011bka na pokraji zoufalstv\u00ed? Nedovedu se ubr\u00e1nit,
abych nevy\u0161el ka\u017edou noc k jeho dve\u0159\u00edm a nestiskl kliku.
Jestli jednou najdu odemknuto, je s n\u00edm konec! Zkou\u0161\u00edm
to noc jak noc, t\u0159eba\u017ee si t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm uv\u00e1d\u00edm stovku
d\u016fvod\u016f, abych tam nechodil, jako by n\u011bjak\u00fd b\u011bs cht\u011bl
zk\u0159\u00ed\u017eit moji v\u016fli a \u0161tv\u00e1t m\u011b k vra\u017ed\u011b. B\u011bsovi se ned\u00e1
vzdorovat v\u011b\u010dn\u011b. A\u017e p\u0159ijde Heathcliff\u016fv \u010das, ani k\u016fry
and\u011blsk\u00e9 ho nezachr\u00e1n\u00ed!“
Se z\u00e1jmem jsem si tu zbra\u0148 prohl\u00e9dla. \u0160\u00edlen\u00e1 my\u0161lenka
m\u011b napadla: jakou moc by mi to dalo, kdybych m\u011bla n\u011bco
takov\u00e9ho! Vzala jsem mu j\u00ed z ruky a s\u00e1hla na ost\u0159\u00ed. P\u0159ekvapilo
ho, jak\u00fd cit vyjad\u0159ovala moje tv\u00e1\u0159 v tom kritick\u00e9m
okam\u017eiku – nikoli hr\u016fzu, ale chtivost! \u017d\u00e1rliv\u011b mi vytrhl
pistoli z ruky, sklapl n\u016f\u017e a zastr\u010dil zbra\u0148 do p\u016fvodn\u00edho
\u00fakrytu.
„Pro mne za mne mu to pov\u011bzte!\u201c \u0159ekl. „M\u016f\u017eete ho
t\u0159eba varovat a st\u0159e\u017eit ho. U\u017e asi v\u00edte, jak\u00fd
vztah je mezi n\u00edm a mnou – aspo\u0148 pozoruji, \u017ee se nediv\u00edte
nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho ohro\u017euje.“
„Co v\u00e1m Heathcliff ud\u011blal?“ domlouvala jsem mu.
„\u010c\u00edm v\u00e1m ubl\u00ed\u017eil, \u017ee si zaslou\u017eil takovou d\u011bsnou nen\u00e1vist?
Nebylo by rozumn\u011bj\u0161\u00ed ho vyhostit z domu?“
„Ne,“ za\u0159val Earnshaw, „a\u0165 ho ani nenapadne ut\u00edkat.
to by byla jeho jist\u00e1 smrt! Nep\u0159emlouvejte ho k odchodu,
nebo jste vra\u017eednice! M\u00e1m p\u0159ij\u00edt o v\u0161ecko, bez nad\u011bje na
odvetu? M\u00e1 b\u00fdt z Haretona \u017eebr\u00e1k? Hrom a peklo!
v\u0161echno mus\u00edm dostat zp\u00e1tky! A jeho pen\u00edze nav\u00edc!
a k tomu jeho krev! A \u010dern\u00e9 peklo a\u0165 pohlt\u00ed jeho du\u0161i!\u201c
Vy jste m\u011b, Elleno, pou\u010dila o zvyc\u00edch sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho
p\u00e1na. Je z\u0159ejm\u011b na pomez\u00ed \u0161\u00edlenstv\u00ed, aspo\u0148 se mi tak,
jevil v\u010dera ve\u010der! T\u0159\u00e1sla jsem se hr\u016fzou v jeho bl\u00edzkosti
a proti n\u011bmu se mi zd\u00e1lo sluhovo hrubi\u00e1nsk\u00e9 mrzoutstv\u00ed
je\u0161t\u011b pom\u011brn\u011b snesiteln\u00e9.
P\u00e1n se vr\u00e1til k sv\u00e9mu zasmu\u0161il\u00e9mu
p\u0159ech\u00e1zen\u00ed a j\u00e1 jsem zvedla z\u00e1voru a unikla do kuchyn\u011b.
Josef se tam hrbil u ohn\u011b a koukal do velk\u00e9ho kotl\u00edku,
vis\u00edc\u00edho nad ohn\u011bm. Vedle byla na lavici d\u0159ev\u011bn\u00e1 miska
s ovesn\u00fdmi vlo\u010dkami. Obsah kotl\u00edku pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednal v\u0159\u00edt
a Josef sahal rukou do misky. Uhodla jsem, \u017ee chyst\u00e1 ve\u010de\u0159i
pro v\u0161ecky, a proto\u017ee jsem m\u011bla hlad, cht\u011bla jsem, aby
to aspo\u0148 bylo k j\u00eddlu. Zavolala jsem na n\u011bj ost\u0159e: \u201eJ\u00e1 tu
ka\u0161i uva\u0159\u00edm sama!\u201c a odsunula jsem misku z jeho dosahu.
Pak jsem za\u010dala odkl\u00e1dat klobouk a jezdeck\u00fd p\u0159evlek. „Pan
Earnshaw mi nazna\u010dil, abych se obslou\u017eila sama,“ ohl\u00e1sila
jsem Josefovi, „tak to ud\u011bl\u00e1m! Nebudu mezi v\u00e1mi vystupovat
jako d\u00e1ma, to bych mohla hlady um\u0159\u00edt!\u201c
„Prop\u00e1naboha,“ zabublal sta\u0159\u00edk, usedl a za\u010dal si dlan\u011bmi
hladit nohy v hrub\u00fdch pun\u010doch\u00e1ch od kolenou po kotn\u00edky.
„Zas u\u017e mi bude n\u011bkdo nov\u00fd porou\u010det? Sotva jsem si zvykl
na dva p\u00e1ny, a u\u017e abych m\u011bl nad sebou taky pani\u010dku?
Tak to nic, to je na\u010dase d\u00e1t v\u00fdpov\u011b\u010f! Jak jsem si mohl
myslet, \u010deho se do\u010dk\u00e1m, \u017ee se budu jednou st\u011bhovat ze
star\u00e9ho domova, ale u\u017e to tak asi bude!\u201c
Nev\u0161\u00edmala jsem si jeho protest\u016f a pustila se hbit\u011b do
pr\u00e1ce. S povzdechem jsem si p\u0159ipomn\u011bla doby, kdy mi takov\u00e1
\u010dinnost b\u00fdvala jen z\u00e1bavou, ale rad\u011bji jsem tu vzpom\u00ednku
rychle zapla\u0161ila. Dr\u00e1salo m\u011b v\u011bdom\u00ed za\u0161l\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed,
a \u010d\u00edm bolestn\u011bji se mi vt\u00edralo do mysli, t\u00edm \u010dileji krou\u017eila
m\u00e1 m\u011bcha\u010dka a rychleji se sypaly hrsti vlo\u010dek do vody.
Josef pozoroval m\u016fj kucha\u0159sk\u00fd styl s rostouc\u00edm pohor\u0161en\u00edm.
„No jo,“ pok\u0159ikoval, „dneska ti, Haretone, nebude
chutnat ve\u010de\u0159e, bude\u0161 m\u00edt v ka\u0161i knedl\u00edky jako bachory!
No, u\u017e zas! \u017de u\u017e to tam nehod\u00edte v\u0161ecko i s miskou! Jen
do toho, c\u00e1kn\u011bte tam se v\u0161\u00edm, a\u0165 je to hotovo! C\u00e1k, c\u00e1k,
prorazte kotl\u00edk, a\u0165 m\u00e1me \u0161kodu!\u201c
P\u0159ipou\u0161t\u00edm, \u017ee ka\u0161e byla dost tuh\u00e1, kdy\u017e jsem j\u00ed rozd\u011blovala
do misek – st\u00e1ly tam \u010dty\u0159i. Ze sp\u00ed\u017ee p\u0159inesli d\u017eb\u00e1nek
\u010derstv\u00e9ho ml\u00e9ka, jeho\u017e se hned zmocnil Hareton. Za\u010dal
z n\u011bho p\u00edt, a\u017e mu ml\u00e9ko p\u0159et\u00e9kalo z rozta\u017een\u00fdch \u00fast. Necht\u011bla
jsem to trp\u011bt a \u017e\u00e1dala jsem, aby se mu odlilo do
hrnku, j\u00e1 \u017ee po n\u011bm zne\u010di\u0161t\u011bn\u00fd n\u00e1poj p\u00edt nebudu!
Cynick\u00fd sta\u0159\u00edk se r\u00e1\u010dil nesm\u00edrn\u011b pohor\u0161it nad takovou
\u0161t\u00edtivost\u00ed a nep\u0159estal m\u011b uji\u0161\u0165ovat, \u017ee „to d\u00edt\u011b nen\u00ed ani o
chlup hor\u0161\u00ed“ ne\u017e j\u00e1 a \u017ee je „zdrav\u00e9 jako \u0159\u00edpa\u201c! Nemohl pochopit,
jak si n\u011bkdo m\u016f\u017ee po\u010d\u00ednat tak p\u0159emr\u0161t\u011bn\u011b. Zat\u00edm ten
mal\u00fd nevycv\u00e1lanec srkal d\u00e1l, slintal do d\u017eb\u00e1nu a drze se
na mne u\u0161kleboval.
„Budu ve\u010de\u0159et,“ ohl\u00e1sila jsem. „Nem\u00e1te tu m\u00edstnost,
kter\u00e9 se \u0159\u00edk\u00e1 j\u00eddelna?“
„J\u00eddelna?“ opakoval po mn\u011b jako ozv\u011bna. „Ne, o j\u00eddeln\u011b
bych nev\u011bd\u011bl. Jestli v\u00e1m to vad\u00ed u n\u00e1s, m\u00e1te tu p\u00e1na.
A jestli v\u00e1m to vad\u00ed u p\u00e1na, bu\u010fte u n\u00e1s!“
„P\u016fjdu tedy nahoru,“ odv\u011btila jsem. „Uka\u017ete mi m\u016fj pokoj!\u201c
Polo\u017eila jsem si misku na podnos a \u0161la jsem si sama nal\u00edt
trochu ml\u00e9ka. D\u011bda povstal s n\u00e1ramn\u00fdm huhl\u00e1n\u00edm a \u0161el
p\u0159ede mnou po schodech. Vystoupili jsme do podkrov\u00ed.
Zotv\u00edral na chodb\u011b n\u011bkolik dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 jsme m\u00edjeli, a
nakukoval dovnit\u0159.
„Tady m\u00e1te pokoj,“ \u0159ekl kone\u010dn\u011b a otev\u0159el zkroucen\u00e9
prkenn\u00e9 dve\u0159e. „Tady m\u00e1te dost pohodl\u00ed na sn\u011bden\u00ed
tro\u0161ky ka\u0161e. T\u00e1mhleten pytel v kout\u011b je celkem \u010dist\u00fd, ale
jestli se tam boj\u00edte sednout, prost\u0159ete si p\u0159es n\u011bj kapesn\u00edk,
a\u0165 se v\u00e1m neuma\u017ee ta hedv\u00e1bn\u00e1 par\u00e1da!“
Pokoj byla jak\u00e1si komora, siln\u011b p\u00e1chnouc\u00ed sladem
a zrn\u00edm. Kolem dokola st\u00e1ly narovn\u00e1ny pln\u00e9 pytle
a uprost\u0159ed byl rozs\u00e1hl\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd prostor.
„Pros\u00edm v\u00e1s, \u010dlov\u011b\u010de, tady se p\u0159ece ned\u00e1 sp\u00e1t!“ obr\u00e1tila
jsem se na n\u011bho hn\u011bviv\u011b. „Dove\u010fte m\u011b k m\u00e9 lo\u017enici!\u201c
„Lo\u017enici?“ protahoval posm\u011b\u0161n\u011b. „Jin\u00e9 lo\u017enice u\u017e tu
nejsou. Tamhle je moje!“ uk\u00e1zal do druh\u00e9 komory, kter\u00e1
se li\u0161ila od prvn\u00ed jenom t\u00edm, \u017ee zdi nebyly tak obstaveny
a v kout\u011b st\u00e1la velk\u00e1 n\u00edzk\u00e1 postel s modrou pro\u0161\u00edvanou
pokr\u00fdvkou.
„Do va\u0161\u00ed mi nic nen\u00ed,“ odsekla jsem. „Nebudete mi
pov\u00eddat, \u017ee pan Heathcliff bydl\u00ed v podst\u0159e\u0161\u00ed?“
„Jo tak, vy chcete pokoj pana Heathcliffa?“ vyhrkl,
jako by ho to teprve napadlo. „To jste mohla \u0159\u00edct
hned, a j\u00e1 si mohl u\u0161et\u0159it pr\u00e1ci a \u0159\u00edct v\u00e1m rovnou, \u017ee se tam
nesm\u00ed. On se tam zamyk\u00e1, a nikoho dovnit\u0159 nepust\u00ed!“
„M\u00e1te tu p\u011bkn\u00fd d\u016fm, Josefe,“ neubr\u00e1nila jsem se pozn\u00e1mce, „a
mil\u00e9 lidi v n\u011bm! Toho dne, kdy jsem s nimi
spojila sv\u016fj \u017eivot, propadla jsem asi nejvy\u0161\u0161\u00edmu stupni
\u0161\u00edlenstv\u00ed, jak\u00e9 na sv\u011bt\u011b existuje. Ale o to te\u010f nejde.
„M\u00edstnost\u00ed je tu v\u00edc! Pros\u00edm v\u00e1s, posp\u011b\u0161te si a uve\u010fte m\u011b
n\u011bkam!“
Na tu prosbu mi neodpov\u011bd\u011bl, jen zarputile dupal dol\u016f
po d\u0159ev\u011bn\u00fdch schodech a zastavil se u jednoho pokoje.
podle jeho gesta a podle lep\u0161\u00edho za\u0159\u00edzen\u00ed jsem usoudila, \u017ee je
to jejich nejlep\u0161\u00ed. Byl tam koberec, slu\u0161n\u00fd, ale vzorek \u00fapln\u011b
za\u0161el n\u00e1nosem prachu. Krb byl ov\u011b\u0161en prost\u0159ihovan\u00fdm pap\u00edrem,
kter\u00fd se rozpadal. Ozdobn\u00e1 dubov\u00e1 postel m\u011bla
bohat\u00e9 nachov\u00e9 z\u00e1v\u011bsy z dosti drah\u00e9 l\u00e1tky a s modern\u00edm
\u0159e\u0161en\u00edm; z\u0159ejm\u011b ale utrp\u011bly hrub\u00fdm zach\u00e1zen\u00edm. Obruby
vytrhan\u00e9 z krou\u017ek\u016f spl\u00fdvaly dol\u016f v oblouc\u00edch a \u017eelezn\u00e1 ty\u010d,
na n\u00ed\u017e te\u010f jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b visely, byla na jedn\u00e9 stran\u011b prohnuta
dol\u016f, tak\u017ee se z\u00e1v\u011bs vl\u00e1\u010del po zemi. I \u017eidle byly po\u0161kozeny,
n\u011bkter\u00e9 zna\u010dn\u011b, a v d\u0159ev\u011bn\u00e9m vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed st\u011bn zely hlubok\u00e9
r\u00fdhy. Sb\u00edrala jsem odvahu, abych se odhodlala vej\u00edt a us\u00eddlit
se tam, kdy\u017e tu m\u016fj bl\u00e1zniv\u00fd pr\u016fvodce ohl\u00e1sil: \u201eTenhle
je p\u00e1n\u016fv.“ Ve\u010de\u0159e mi zat\u00edm vychladla, chu\u0165 k j\u00eddlu zmizela
a trp\u011blivost p\u0159e\u0161la. Poru\u010dila jsem mu, aby mi okam\u017eit\u011b na\u0161el
m\u00edstnost k ob\u00fdv\u00e1n\u00ed a l\u016f\u017eko ke span\u00ed.
„Co v\u00e1s \u010derti berou?“ zana\u0159\u00edkal pobo\u017en\u00fd kmet. „Pomoz p\u00e1mbu!
P\u00e1mbu n\u00e1s netrestej! Hrom do v\u0161eho, kam u\u017e byste necht\u011bla
vl\u00e9zt, vy protivn\u00e1, uk\u0148ouran\u00e1 fifleno?
U\u017e jste prosl\u00eddila v\u0161ecko, co tu je, jen Haretonovu kom\u016frku
ne! V cel\u00e9m dom\u011b u\u017e nen\u00ed ani jeden kumb\u00e1l na
lehnut\u00ed.“
Tak m\u011b to popudilo, \u017ee jsem mr\u0161tila podnosem i ve\u010de\u0159\u00ed
na podlahu, usedla jsem na schod, op\u0159ela hlavu do dlan\u00ed
a rozplakala se.
„Ech, ech!\u201c zahekal Josef. „To se v\u00e1m povedlo, sle\u010dinko!
Jeje, a\u017e se p\u00e1n nat\u00e1hne p\u0159es ty st\u0159epy, to bude krav\u00e1l,
to n\u011bco usly\u0161\u00edte! Vy spla\u0161en\u00e1 h\u0159\u00ed\u0161nice, vy byste zaslou\u017eila
nedostat j\u00edst ode dne\u0161ka do v\u00e1noc – to by v\u00e1s nau\u010dilo
pohazovat ze vzteku bo\u017e\u00ed dary! Ale to bych se divil, kdybyste
tu m\u011bla \u0159\u00e1dit moc dlouho! Mysl\u00edte, \u017ee v\u00e1m bude
Heathcliff takov\u00e9 pansk\u00e9 zp\u016fsoby trp\u011bt? Jen a\u017e v\u00e1s nachyt\u00e1, to
budete koukat! To budete koukat!\u201c
A s dal\u0161\u00edm vztekl\u00fdm hubov\u00e1n\u00edm zalezl op\u011bt dol\u016f do sv\u00e9ho
brlohu; odnesl i sv\u00ed\u010dku. Z\u016fstala jsem potm\u011b. Po sv\u00e9m
po\u0161etil\u00e9m v\u00fdbuchu jsem za\u010dala uva\u017eovat a brzy jsem pochopila,
\u017ee mus\u00edm spolknout svou hrdost, potla\u010dit hn\u011bv a p\u0159i\u010dinit se
o odstran\u011bn\u00ed jeho n\u00e1sledk\u016f. Neo\u010dek\u00e1van\u00e1 pomoc se mi
dostavila v podob\u011b Rafa, ve kter\u00e9m jsem te\u010f rozeznala potomka
na\u0161eho star\u00e9ho Reka; byl jako \u0161t\u011bn\u011b u n\u00e1s na Drozdov\u011b a m\u016fj
otec ho daroval panu Hindleymu. Tu\u0161\u00edm,
\u017ee m\u011b poznal – aspo\u0148 mi vrazil \u010denichem do obli\u010deje na
pozdrav a pak se hned pustil do ka\u0161e. J\u00e1 jsem zat\u00edm sb\u00edrala
po hmatu schod od schodu rozh\u00e1zen\u00e9 st\u0159epy a ot\u00edrala
jsem kapesn\u00edkem z\u00e1bradl\u00ed post\u0159\u00edkan\u00e9 ml\u00e9kem. Sotva jsme
s tou prac\u00ed byli hotovi, zaslechla jsem zdola z chodby
Earnshawovy kroky. M\u016fj pomocn\u00edk st\u00e1hl ocas a p\u0159ikr\u010dil se
ke zdi, j\u00e1 jsem se ukryla do nejbli\u017e\u0161\u00edch dve\u0159\u00ed. Pes nem\u011bl
to \u0161t\u011bst\u00ed, aby se p\u00e1novi vyhnul – poznala jsem to podle
hluku t\u011bla padaj\u00edc\u00edho ze schod\u016f a dlouh\u00e9ho \u017ealostn\u00e9ho
k\u0148u\u010den\u00ed. Mn\u011b se vedlo l\u00e9pe. Minul mne, ve\u0161el do pokoje a
zav\u0159el za sebou. Hned nato p\u0159i\u0161el Josef s Haretonem, ulo\u017eit
ho ke span\u00ed. Skr\u00fd\u0161, do kter\u00e9 jsem se uch\u00fdlila, byla Haretonova
kom\u016frka, a d\u011bdek \u0159ekl, kdy\u017e m\u011b tam na\u0161el:
„Te\u010f se m\u016f\u017eete uvelebit i se svou p\u00fdchou dole v jizb\u011b.
Je tam pr\u00e1zdno, budete ji m\u00edt pro sebe, i se Satan\u00e1\u0161em.
do t\u0159etice v\u0161eho zl\u00e9ho!“
R\u00e1da jsem poslechla jeho vyb\u00eddnut\u00ed, a sotva jsem
sklesla do leno\u0161ky u krbu, ji\u017e se mi zav\u0159ely o\u010di a usnula
jsem. M\u016fj sp\u00e1nek byl hlubok\u00fd a sladk\u00fd, bohu\u017eel v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161
kr\u00e1tk\u00fd. Vzbudil m\u011b pan Heathcliff; p\u0159i\u0161el dom\u016f a sv\u00fdm
vl\u00eddn\u00fdm zp\u016fsobem se mne ot\u00e1zal, co tam d\u011bl\u00e1m. Vysv\u011btlila jsem
mu, pro\u010d tak pozd\u011b vysed\u00e1v\u00e1m – proto\u017ee mi odnesl kl\u00ed\u010d od
na\u0161eho pokoje v kapse. To slovo n\u00e1\u0161 ho urazilo
do krve. Za\u010dal kl\u00edt, \u017ee m\u016fj nen\u00ed a nikdy nebude a \u017ee on by
rad\u0161i – Ale nebudu opakovat jeho v\u00fdrazy ani popisovat
jeho hrubi\u00e1nstv\u00ed; je d\u016fmysln\u00fd a vynal\u00e9zav\u00fd ve snaze, jak
by se mi zhnusil. N\u011bkdy nad n\u00edm tolik \u017easnu, a\u017e to otupuje
m\u016fj strach, a p\u0159ece v\u011b\u0159te, \u017ee ani tygr nebo jedovat\u00e1 zmije
by ve mn\u011b nemohly vzbudit v\u011bt\u0161\u00ed hr\u016fzu ne\u017e on. Pov\u011bd\u011bl mi
o Kate\u0159inin\u011b nemoci a obvinil bratra, \u017ee on je toho p\u0159\u00ed\u010dinou.
Sliboval p\u0159itom, \u017ee budu trp\u011bt m\u00edsto Edgara, dokud
se nevymst\u00ed na n\u011bm.
Nen\u00e1vid\u00edm ho – jsem mu\u010dednice – jak\u00fd jsem to byla
bl\u00e1zen! Ale nikomu na Drozdov\u011b o tom ani slova!
\u010cek\u00e1m V\u00e1s denn\u011b – nezklamte m\u011b!
Isabela<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 13. Dva m\u011bs\u00edce byli uprchl\u00edci nezv\u011bstn\u00ed a za ty dva m\u011bs\u00edcepan\u00ed Lintonov\u00e1 prod\u011blala a p\u0159ekonala nejhor\u0161\u00ed n\u00e1pornemoci – hlavni\u010dky, jak se […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49021,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49018","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49018","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49018"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49018\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49021"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49018"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49018"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49018"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}