autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 15.<\/p>\n\n\n\n
Zase ub\u011bhl t\u00fdden – o sedm dn\u00ed jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil jaru
a zdrav\u00ed. Mezit\u00edm jsem u\u017e vyslechl cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh o sv\u00e9m
sousedu, ov\u0161em na n\u011bkolikr\u00e1t, kdy\u017e si hospodyn\u011b pr\u00e1v\u011b
na\u0161la chvilku volna od d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Pov\u00edm
to d\u00e1l jej\u00edmi slovy, jen\u017ee zhu\u0161t\u011bn\u011b. Ona celkem um\u00ed
hezky vypravovat, ani j\u00e1 bych to nedok\u00e1zal l\u00e9pe!<\/p>\n\n\n\n
Ten ve\u010der po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce jsem m\u011bla jistotu, \u017ee
pan Heathcliff \u010d\u00edh\u00e1 n\u011bkde nabl\u00edzku – zrovna jako bych ho vid\u011bla na
vlastn\u00ed o\u010di. St\u0159e\u017eila jsem se vyj\u00edt z domu, proto\u017ee jsem m\u011bla
jeho dopis je\u0161t\u011b v kapse a necht\u011blo se mi zakusit nov\u00fd n\u00e1tlak
a vyhro\u017eov\u00e1n\u00ed. U\u017e jsem se rozhodla, \u017ee Kate\u0159in\u011b
d\u0159\u00edv psan\u00ed ned\u00e1m, dokud p\u00e1n n\u011bkam neodjede. Nemohla jsem
p\u0159ece tu\u0161it, jak bude ta zpr\u00e1va \u00fa\u010dinkovat.
Proto uplynuly t\u0159i dny a psan\u00ed jsem je\u0161t\u011b nedoru\u010dila.
\u010ctvrt\u00fd den byla ned\u011ble, \u010dlenov\u00e9 dom\u00e1cnosti jeli do kostela
a j\u00e1 nesla pan\u00ed dopis do pokoje. Sice tu nechali se mnou
sluhu, aby mi pom\u00e1hal hl\u00eddat d\u016fm, a oby\u010dejn\u011b jsme zamykali
vrata po \u010das pobo\u017enosti; ale ten den bylo venku tak
teplo a p\u0159\u00edjemn\u011b, \u017ee jsem nechala vrata doko\u0159\u00e1n, abych
mohla splnit slib. V\u011bd\u011bla jsem, kdo ur\u010dit\u011b p\u0159ijde, a \u0159ekla
jsem proto sluhovi, \u017ee pan\u00ed by r\u00e1da pomeran\u010de, a\u0165 pro n\u011b
dojde do vesnice, z\u00edtra \u017ee zaplat\u00edme! Odb\u011bhl, a j\u00e1 \u0161la
nahoru.
Pan\u00ed Lintonov\u00e1 sed\u011bla jako obvykle ve v\u00fdklenku otev\u0159en\u00e9ho okna.
M\u011bla b\u00edl\u00e9 voln\u00e9 \u0161aty a lehkou \u0161\u00e1lu p\u0159es ramena.
Dlouh\u00e9 hust\u00e9 vlasy j\u00ed p\u0159ist\u0159ihli, kdy\u017e se rozstonala,
a te\u010f je nosila prost\u011b s\u010desan\u00e9 a p\u0159irozen\u011b zvln\u011bn\u00e9
pod\u00e9l sp\u00e1nk\u016f a\u017e na ramena. Na vzhled se zm\u011bnila, jak jsem
\u0159ekla Heathcliffovi, ale kdy\u017e se takhle zklidnila, dod\u00e1vala
j\u00ed ta zm\u011bna nadpozemsk\u00e9 kr\u00e1sy. M\u00edsto \u017e\u00e1ru m\u011bla te\u010f v o\u010d\u00edch
takov\u00fd n\u011b\u017en\u00fd, blouzniv\u00fd stesk, jako by se u\u017e ani ned\u00edvala
na sv\u00e9 okol\u00ed, ale n\u011bkam d\u00e1l, mnohem d\u00e1l – kamsi do jin\u00e9ho
Sv\u011bta! A pak ten bled\u00fd obli\u010dej, ten u\u017e sice nebyl tak vpadl\u00fd,
kdy\u017e zase trochu zes\u00edlila, ale m\u011bl podivn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd
prozrazoval jej\u00ed du\u0161evn\u00ed stav i chorobnou p\u0159\u00ed\u010dinu jej\u00edho
utrpen\u00ed. A budil t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed \u00fa\u010dast a dojet\u00ed. Nemohli jsme se
ubr\u00e1nit tu\u0161en\u00ed, aspo\u0148 j\u00e1 ne, a snad \u017e\u00e1dn\u00fd, kdo j\u00ed spat\u0159il.
\u017de v\u0161echny p\u0159\u00edznaky jej\u00edho uzdravov\u00e1n\u00ed jsou jen
zd\u00e1nliv\u00e9, a \u017ee jej\u00ed p\u0159\u00edpad je beznad\u011bjn\u00fd.
Na okenn\u00ed \u0159\u00edmse m\u011bla p\u0159ed sebou rozev\u0159enou knihu
a lehounk\u00fd v\u00edtr ob\u010das za\u0161elestil v listech. Asi j\u00ed tam
p\u0159ipravil Linton, proto\u017ee ona se v\u016fbec nezabavovala \u010detbou
ani jin\u00fdm zam\u011bstn\u00e1n\u00edm, a on vynalo\u017eil leckdy cel\u00e9 hodiny na to,
aby \u017eenu p\u0159iv\u00e1bil k n\u011bjak\u00e9 \u010dinnosti, kter\u00e1 j\u00ed d\u0159\u00edv t\u011b\u0161\u00edvala.
Kate\u0159ina pozorovala jeho snahu a v jasn\u011bj\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch j\u00ed
sn\u00e1\u0161ela klidn\u011b, nanejv\u00fd\u0161 d\u00e1vala najevo ob\u010dasn\u00fdm p\u0159itlumen\u00fdm
povzdechem, jak j\u00ed to zbyte\u010dn\u011b unavuje, a nakonec man\u017eela
odradila p\u0159esmutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a polibkem.
Jindy se jen mrzut\u011b oto\u010dila a skryla tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, nebo ho
i vztekle odstr\u010dila a on se varoval toho, j\u00ed obt\u011b\u017eovat, proto\u017ee
to z\u0159ejm\u011b nebylo k ni\u010demu.
V gimmertonsk\u00e9 kapli je\u0161t\u011b vyzv\u00e1n\u011bli a z \u00fadol\u00ed sem konej\u0161iv\u011b
zal\u00e9halo vesel\u00e9 zur\u010den\u00ed pot\u016f\u010dku. Byla to mil\u00e1
n\u00e1hrada za \u0161um\u00edc\u00ed letn\u00ed list\u00ed, kter\u00e9 teprve m\u011blo vypu\u010det.
kdy\u017e se stromov\u00ed pokrylo list\u00edm, p\u0159ehlu\u0161ilo kolem Drozdova
zvuk vody. Ale na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce jej b\u00fdvalo sly\u0161et v\u017edy
jen po velk\u00e9 oblev\u011b nebo po dob\u011b vytrval\u00fdch de\u0161\u0165\u016f za
klidn\u00e9ho po\u010das\u00ed, a na V\u011btrnou h\u016frku Kate\u0159ina asi p\u0159i tom
zvuku myslela.
D\u00edvala se t\u00edm neur\u010dit\u00fdm, roztr\u017eit\u00fdm pohledem, jak jsem
o tom mluvila. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by vn\u00edmala pozemsk\u00e9 v\u011bci
zrakem nebo sluchem.
„Pan\u00ed Lintonov\u00e1, m\u00e1te tu psan\u00ed,“ \u0159ekla jsem a vtiskla
j\u00ed je do ruky sv\u011b\u0161en\u00e9 v kl\u00edn. „P\u0159e\u010dt\u011bte si je hned, n\u011bkdo
\u010dek\u00e1 na odpov\u011b\u010f! M\u00e1m rozlomit pe\u010de\u0165?“
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bla s pohledem st\u00e1le up\u0159en\u00fdm do
pr\u00e1zdna. Otev\u0159ela jsem psan\u00ed, bylo krati\u010dk\u00e9. „Pros\u00edm,
\u010dt\u011bte!“ vyb\u00eddla jsem j\u00ed. Odt\u00e1hla ruku a psan\u00ed spadlo.
Zdvihla jsem je a polo\u017eila j\u00ed je do kl\u00edna. Pak jsem \u010dekala,
a\u017e se j\u00ed zl\u00edb\u00ed pohled\u011bt dol\u016f, ale ona se neh\u00fdbala, a kdy\u017e jsem
se toho nemohla do\u010dkat, nakonec pov\u00edd\u00e1m:
„M\u00e1m v\u00e1m to p\u0159e\u010d\u00edst, pros\u00edm? Je to od pana Heathcliffa.“
Vid\u011bla jsem zachv\u011bn\u00ed, nejist\u00fd z\u00e1blesk vzpom\u00ednky a snahu
srovnat si to v\u0161echno v hlav\u011b. Vzala psan\u00ed a d\u011blala, jako
kdy\u017e \u010dte. Kdy\u017e do\u0161la k podpisu, povzdechla si. J\u00e1 ale
p\u0159ece poznala, \u017ee nech\u00e1pe smysl, proto\u017ee jsem se j\u00ed
ptala, jak odpov\u00ed, a ona jen uk\u00e1zala na to jm\u00e9no a zahled\u011bla
se na mne zasmu\u0161ile a zv\u011bdav\u011b.
„Ano, r\u00e1d by si s v\u00e1mi promluvil,“ vylo\u017eila jsem j\u00ed to
proto\u017ee z\u0159ejm\u011b pot\u0159ebovala tlumo\u010dn\u00edka. „Je pr\u00e1v\u011b v zahrad\u011b a
netrp\u011bliv\u011b \u010dek\u00e1, jakou mu p\u0159inesu odpov\u011b\u010f.“
P\u0159i t\u011bch slovech vid\u00edm, jak ten velk\u00fd pes, co se povaloval pod
oknem na slun\u00ed\u010dku v tr\u00e1v\u011b, vzty\u010duje u\u0161i, jako by
cht\u011bl za\u0161t\u011bkat, ale zas je klop\u00ed a vrt\u00ed ocasem na uv\u00edtanou
\u010dlov\u011bku, kter\u00fd mu nen\u00ed ciz\u00ed. Pan\u00ed Lintonov\u00e1 se naklonila
kup\u0159edu a poslouchala se zatajen\u00fdm dechem. V p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed
minut\u011b se ozvaly kroky dole v s\u00edni. Otev\u0159en\u00fd d\u016fm byl p\u0159\u00edli\u0161n\u00fdm
poku\u0161en\u00edm – Heathcliff neodolal a vstoupil. Nejsp\u00ed\u0161
myslel, \u017ee se mi nechce splnit slib, a rad\u011bji se odhodlal
spolehnout na vlastn\u00ed sm\u011blost. Kate\u0159ina se napjat\u011b a tou\u017eebn\u011b
d\u00edvala ke vchodu z chodby. Heathcliff nemohl hned
naj\u00edt prav\u00e9 dve\u0159e a ona mi pokynula, abych ho p\u0159ivedla,
ale on zat\u00edm na\u0161el cestu, je\u0161t\u011b ne\u017e jsem do\u0161la ke dve\u0159\u00edm,
a skokem byl u Kate\u0159iny a sev\u0159el j\u00ed v objet\u00ed.
N\u011bkolik minut nepromluvil a nepustil j\u00ed. Za tu chv\u00edli
j\u00ed zahrnul tolika polibky, kolik snad nerozdal za cel\u00fd
d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot. Ale m\u00e1 pan\u00ed ho pol\u00edbila prvn\u00ed a nemohla jsem
nevid\u011bt, \u017ee on pro stra\u0161nou tr\u00fdze\u0148 j\u00ed sotva m\u016f\u017ee hled\u011bt do
o\u010d\u00ed. Na prvn\u00ed pohled poznal tot\u00e9\u017e, co j\u00e1, \u017ee nen\u00ed nad\u011bje
na vyl\u00e9\u010den\u00ed, \u017ee m\u00e1 smrt vepsanou ve tv\u00e1\u0159i.
„Katko moje! Ty m\u016fj \u017eivote! Jak to m\u00e1m sn\u00e1\u0161et?“
vyhrkl t\u00f3nem netajen\u00e9ho zoufalstv\u00ed. A zahled\u011bl se na n\u00ed
tak \u00fazkostn\u011b, a\u017e jsem \u010dekala, \u017ee mu ten pohled v\u017eene
slzy do o\u010d\u00ed. Ale o\u010di jen \u017eehly bolest\u00ed, nerozt\u00e1ly:
„A co m\u00e1 b\u00fdt?“ nato Kate\u0159ina. Odd\u00e1lila se od n\u011bho
a odpov\u011bd\u011bla na jeho pohled zamra\u010den\u00edm: jej\u00ed n\u00e1lada
se to\u010dila v prom\u011bnliv\u00fdch rozmarech jako v\u011btrn\u00e1 korouhvi\u010dka.
„Usou\u017eili jste m\u011b, Heathcliffe, ty a Edgar.
A te\u010f ke mn\u011b chod\u00edte proto na\u0159\u00edkat, jako byste vy byli k
politov\u00e1n\u00ed. J\u00e1 v\u00e1s litovat nebudu, to ne! Ubili jste m\u011b, a
nijak v\u00e1s to neot\u0159\u00e1slo, tu\u0161\u00edm. Jak jsi statn\u00fd, Heathcliffe! Kolik
let je\u0161t\u011b hodl\u00e1\u0161 \u017e\u00edt, a\u017e tu nebudu?“
Heathcliff kle\u010del na kolen\u011b, kdy\u017e j\u00ed obj\u00edmal. Te\u010f se pokou\u0161el
vst\u00e1t, ale ona mu vjela rukou do vlas\u016f a p\u0159idr\u017eela
ho u sebe.
„Kdybych t\u011b tak po\u0159\u00e1d mohla dr\u017eet, dokud oba neum\u0159eme,“
pravila trpce. „Bylo by mi jedno, jak trp\u00ed\u0161. A\u0165 si
trp\u00ed\u0161, pro\u010d bys netrp\u011bl? Nemus\u00edm jen j\u00e1. Zapomene\u0161 na
mne? Bude\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd, a\u017e budu pod drnem? \u0158ekne\u0161 si za
dvacet let: „To je hrob Kate\u0159iny Earnshawov\u00e9. Kdysi
jsem j\u00ed miloval a jej\u00ed ztr\u00e1ta m\u011b bolela, ale to u\u017e je pry\u010d.
Od t\u00e9 doby jsem miloval leckterou jinou – moje d\u011bti jsou
mi dra\u017e\u0161\u00ed ne\u017e ona, a na smrteln\u00e9 posteli se nebudu radovat,
\u017ee jdu k n\u00ed. Bude mi l\u00edto, \u017ee je mus\u00edm opustit! \u0158ekne\u0161
si to tak, Heathcliffe?“
„Netrap m\u011b, nebo se zbl\u00e1zn\u00edm jako ty!“ rozk\u0159ikl se.
Vyprostil si hlavu zpod jej\u00edch rukou a sk\u0159\u00edpal zuby.
Nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00e9mu pozorovateli sk\u00fdtali ti dva zvl\u00e1\u0161tn\u00ed
a hr\u016fznou pod\u00edvanou. Nebylo divu, \u017ee se Kate\u0159in\u011b mohlo
zd\u00e1t nebe vyhnanstv\u00edm, pokud by se smrteln\u00fdm t\u011blem neodvrhla i
svou povahu. V jej\u00edm v\u00fdrazu, v zbledl\u00e9 l\u00edci, bezkrevn\u00fdch rtech
a sr\u0161\u00edc\u00edch zrac\u00edch byla divok\u00e1 pomstychtivost, a v za\u0165at\u00fdch prstech
je\u0161t\u011b sv\u00edrala vytr\u017eenou hrst vlas\u016f, za n\u011b\u017e ho prve dr\u017eela. <\/p>\n\n\n\n
Rovn\u011b\u017e jej\u00ed druh, kdy\u017e se zvedal op\u0159en o jednu ruku,
sev\u0159el j\u00ed druhou rukou pa\u017ei, a tak nep\u0159im\u011b\u0159en\u00e1 jej\u00ed \u00fatlosti byla
v\u0161echna n\u011b\u017enost, kter\u00e9 byl schopen, \u017ee kdy\u017e jej\u00ed pa\u017ei pustil,
z\u016fstaly na bezbarv\u00e9 k\u016f\u017ei \u010dty\u0159i otisky mod\u0159in.
„Jako by t\u011b \u010f\u00e1bel posedl, \u017ee se mnou takhle mluv\u00ed\u0161,
kdy\u017e u\u017e m\u00e1\u0161 smrt p\u0159ed o\u010dima!“ obo\u0159il se na n\u00ed vztekle.
„Nech\u00e1pe\u0161, \u017ee se mi tv\u00e1 slova vp\u00e1l\u00ed do pam\u011bti a budou se
propalovat st\u00e1le hloub\u011bji, a\u017e mi odejde\u0161? V\u011bdom\u011b l\u017ee\u0161,
kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee jsem t\u011b zabil, a taky v\u00ed\u0161 dob\u0159e, \u017ee dokud
\u017eiju, mysl\u00edm v\u00edc na tebe ne\u017e na sebe. Nesta\u010d\u00ed ti, \u010f\u00e1belsk\u00fd
sob\u010de, \u017ee se tu budu sv\u00edjet v pekeln\u00fdch muk\u00e1ch, a\u017e ty
bude\u0161 odpo\u010d\u00edvat v pokoji?“
„J\u00e1 nebudu odpo\u010d\u00edvat v pokoji,“ zalkala Kate\u0159ina.
Prudk\u00e9, nepravideln\u00e9 bu\u0161en\u00ed srdce, kter\u00e9 j\u00ed bilo v n\u00e1valu
vzru\u0161en\u00ed a\u017e viditeln\u011b sly\u0161iteln\u00e9, j\u00ed znovu p\u0159ipomn\u011blo,
jak je t\u011blesn\u011b vy\u010derpan\u00e1. Chv\u00edli se odml\u010dela, dokud z\u00e1chvat
nep\u0159estal, a pak pokra\u010dovala m\u00edrn\u011bji:
„Nep\u0159eji ti v\u011bt\u0161\u00ed tr\u00fdze\u0148, Heathcliffe, ne\u017e jakou m\u00e1m
sama. Tou\u017e\u00edm jen po tom, abychom se u\u017e nikdy nerozlou\u010dili. A
kdyby t\u011b snad n\u011bco z m\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed ve vzpom\u00ednce tr\u00e1pilo, pomysli,
\u017ee j\u00e1 stejn\u011b trp\u00edm pod zem\u00ed, a pro l\u00e1sku ke mn\u011b mi odpus\u0165!
Poj\u010f sem a klekni si zas u mne! Tys mi jak\u017eiv neubl\u00ed\u017eil.
A kdyby ses cht\u011bl hn\u011bvat, bude to pro mne hor\u0161\u00ed vzpom\u00ednka
ne\u017e moje zl\u00e1 slova pro tebe. Poj\u010f sem zas ke mn\u011b, poj\u010f!“
Heathcliff k n\u00ed p\u0159istoupil zezadu a naklonil se p\u0159es jej\u00ed
op\u011bradlo, ale ne tak bl\u00edzko, aby mu mohla vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e,
zsinal\u00e9 bolest\u00ed. Pooto\u010dila se, aby na n\u011bho vid\u011bla. On to
nesnesl, odstoupil ke krbu a z\u016fstal tam ml\u010dky st\u00e1t z\u00e1dy
k n\u00e1m. Pan\u00ed Lintonov\u00e1 se za n\u00edm d\u00edvala podez\u00edrav\u011b,
ka\u017ed\u00fd jeho pohyb v n\u00ed vzbuzoval n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 vzru\u0161en\u00ed.
Po chv\u00edli si ho tak prohl\u00ed\u017eela a pak m\u011b oslovila t\u00f3nem
milostn\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed.
„Tak vid\u00edte, Nelly, nezm\u011bkne ani na chvili\u010dku, i kdyby
m\u011b to mohlo zachr\u00e1nit p\u0159ed smrt\u00ed. Takov\u00e1 je ta jeho
L\u00e1ska! A co na tom? Tohle nen\u00ed m\u016fj Heathcliff. Toho
sv\u00e9ho nep\u0159estanu milovat a vezmu si ho s sebou – m\u00e1m
ho v du\u0161i. V\u017edy\u0165 nejv\u00edc ze v\u0161eho m\u011b vlastn\u011b mrz\u00ed to moje
se\u0161l\u00e9 v\u011bzen\u00ed! U\u017e m\u011b unavilo b\u00fdt v n\u011bm zav\u0159en\u00e1. Chci
odtud, do jin\u00e9ho, n\u00e1dhern\u00e9ho sv\u011bta, p\u0159eb\u00fdvat v n\u011bm
v\u011b\u010dn\u011b – nejenom ho matn\u011b v\u00eddat clonou slz a tou\u017eit po
n\u011bm za zdmi bolav\u00e9ho srdce, ale \u017e\u00edt v n\u011bm a s n\u00edm. Vy si
mysl\u00edte, Nelly, \u017ee jste siln\u011bj\u0161\u00ed a \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Jste
zdrav\u00e1 a statn\u00e1, proto m\u011b litujete, ale to je v\u0161echno zd\u00e1n\u00ed. Brzy
se to zm\u011bn\u00ed a pak budu litovat j\u00e1 v\u00e1s! Budu nezm\u011brn\u011b
vysoko a daleko od v\u00e1s v\u0161ech. Jen to je mi divn\u00e9, pro\u010d on
nechce b\u00fdt u mne,“ \u0161eptala si pro sebe. „J\u00e1 myslela,
Heathcliffe, \u017ees to s\u00e1m cht\u011bl. Drah\u00fd, te\u010f se mi nesm\u00ed\u0161
mra\u010dit! Poj\u010f ke mn\u011b, Heathcliffe !“
Ve sv\u00e9m vzru\u0161en\u00ed vstala a op\u00edrala se o k\u0159eslo. Na jej\u00ed
dychtivou v\u00fdzvu se k n\u00ed obr\u00e1til s v\u00fdrazem krajn\u00edho zoufalstv\u00ed.
V zam\u017een\u00fdch o\u010d\u00edch mu v\u00e1\u0161niv\u011b zablesklo, hru\u010f se k\u0159e\u010dovit\u011b
vzdouvala. Okam\u017eik tak st\u00e1li od sebe a pak jsem
ani nepost\u0159ehla, jak se dostali k sob\u011b. Kate\u0159ina se
vymr\u0161tila, on j\u00ed zachytil a semkli se v tak drtiv\u00e9m objet\u00ed, a\u017e
jsem myslela, \u017ee pan\u00ed z toho nevyv\u00e1zne \u017eiv\u00e1. Vypadalo
to, \u017ee je v bezv\u011bdom\u00ed. Vrhl se s n\u00ed do nejbli\u017e\u0161\u00edho k\u0159esla,
a kdy\u017e jsem chvatn\u011b p\u0159ikro\u010dila se pod\u00edvat, zdali neomdlela,
zavr\u010del a cenil na mne zuby jako vztekl\u00fd pes a \u017e\u00e1rliv\u011b j\u00ed
tiskl k sob\u011b. Bylo mi, jako bych v n\u011bm ani nevid\u011bla lidsk\u00e9ho
tvora. Kdy\u017e jsem na n\u011bho mluvila, v\u016fbec mi nerozum\u011bl.
A tak jsem cel\u00e1 zmaten\u00e1 ustoupila a ml\u010dela.
Za chv\u00edli se mi ulevilo, kdy\u017e se Kate\u0159ina pohnula.
Vzt\u00e1hla ruku, aby ho objala kolem krku a p\u0159it\u00e1hla mu
hlavu k sob\u011b, tv\u00e1\u0159 k tv\u00e1\u0159i. On j\u00ed tiskl a opl\u00e1tkou j\u00ed
zasyp\u00e1val zb\u011bsil\u00fdmi polibky.
„Te\u010f jsem poznal,“ vy\u010d\u00edtal j\u00ed, „jak jsi – zl\u00e1 a fale\u0161n\u00e1!
Pro\u010d jsi m\u011b zavrhla? Pro\u010d jsi, Katko, zradila vlastn\u00ed
srdce? Nebudu t\u011b t\u011b\u0161it. V\u0161echno si zasluhuje\u0161. Ty sama
ses zabila. Jen si m\u011b l\u00edbej a pla\u010d, vynu\u0165 ze mne polibky
a slzy. Co z nich bude\u0161 m\u00edt? Smutek a zmar! Milovala
jsi mne – pro\u010d tedy, jak\u00fdm pr\u00e1vem jsi m\u011b opustila? Jak\u00fdm
pr\u00e1vem. Odpov\u011bz! Snad pro tu mizernou slab\u016fstku pro
Lintona? V\u017edy\u0165 ani b\u00edda, hanba, smrt – nic, co by na n\u00e1s
mohl seslat b\u016fh \u010di \u010f\u00e1bel, nic by n\u00e1s nerozlou\u010dilo.
A tys to ud\u011blala sama, z vlastn\u00ed v\u016fle. J\u00e1 jsem t\u011b netr\u00fdznil,
sama ses ut\u00fdrala a t\u00edm jsi ut\u00fdrala i mne! \u017de jsem statn\u00fd?
T\u00edm h\u016f\u0159 pro mne, copak chci \u017e\u00edt? Jak\u00fd to bude \u017eivot,
a\u017e ty – bo\u017ee, cht\u011bla ty bys \u017e\u00edt a m\u00edt du\u0161i poh\u0159benou
v hrob\u011b?“
„Nech m\u011b, nech m\u011b!\u201c vzlykala Kate\u0159ina. „Snad jsem
chybila, ale za to um\u00edr\u00e1m. Nesta\u010d\u00ed to? Tys m\u011b tak\u00e9
opustil, a j\u00e1 ti to nevy\u010d\u00edt\u00e1m. Odpou\u0161t\u00edm ti. I ty odpus\u0165
mn\u011b!\u201c
„T\u011b\u017eko odpou\u0161t\u011bt, kdy\u017e se div\u00e1m na ty o\u010di, sv\u00edr\u00e1m ty vyhubl\u00e9
pa\u017ee,“ odpov\u011bd\u011bl. „L\u00edbej m\u011b, ale neukazuj mi o\u010di!
Cos ud\u011blala mn\u011b, to ti odpust\u00edm. Svou vra\u017eednici miluju.
ale tvou? Jak bych mohl?“
Odml\u010deli se – v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed skr\u00fdvali tv\u00e1\u0159e p\u0159ed
vlastn\u00edmi pohledy a sm\u00e1\u010deli je vz\u00e1jemn\u00fdmi slzami. Aspo\u0148
mysl\u00edm, \u017ee pl\u00e1\u010d byl oboustrann\u00fd: v tak velk\u00e9 chv\u00edli s\u00e1m
Heathcliff dovedl plakat.
J\u00e1 u\u017e zat\u00edm byla jako na trn\u00ed. Odpoledne pokro\u010dilo,
sluha, kter\u00e9ho jsem poslala, se vr\u00e1til z poch\u016fzky, a pokud se
dalo vid\u011bt v z\u00e1\u0159i zapadaj\u00edc\u00edho slunce nad \u00fadol\u00edm, vyhrnul se z
port\u00e1lu gimmertonsk\u00e9 kaple proud lid\u00ed.
„Pobo\u017enost skon\u010dila,“ ohl\u00e1sila jsem. „Do p\u016fl hodinky
tu bude p\u00e1n.“
Heathcliff zoufale zaklel a p\u0159itiskl si Kate\u0159inu t\u011bsn\u011bji, ona se
ani nehnula.
Zanedlouho jsem vid\u011bla, jak se bl\u00ed\u017e\u00ed skupina slu\u017eebnictva
cestou ke kuchy\u0148sk\u00e9mu k\u0159\u00eddlu. Pan Linton \u0161el kousek
za nimi. S\u00e1m si otev\u0159el vr\u00e1tka a zvolna si vykra\u010doval
k n\u00e1m – patrn\u011b se t\u011b\u0161il z kr\u00e1sn\u00e9ho odpoledne, kter\u00e9
d\u00fdchalo teplem jako v l\u00e9t\u011b.
„U\u017e je tady!“ zvolala jsem. „Proboha, posp\u011b\u0161te si!
Na hlavn\u00edch schodech nikoho nepotk\u00e1te. Rychle ven a schovejte
se za stromy, dokud nebude ve dve\u0159\u00edch!\u201c
„Katko, mus\u00edm j\u00edt.“ A Heathcliff se pokou\u0161el vyv\u00e1znout
z jej\u00edho n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Ale jen smrt mi zabr\u00e1n\u00ed, abych t\u011b je\u0161t\u011b
jednou neuvid\u011bl, ne\u017e p\u016fjde\u0161 sp\u00e1t. Nehnu se d\u00e1l ne\u017e na p\u00e1r
krok\u016f od tv\u00e9ho okna.“
„Nesm\u00ed\u0161!“ odpov\u011bd\u011bla a sv\u00edrala ho, co j\u00ed s\u00edly sta\u010dily.
„Nikam nep\u016fjde\u0161 – sly\u0161\u00ed\u0161!“
„Na hodinku,“ prosil ji \u00fap\u011bnliv\u011b.
Ani na minutu!\u201c
„Ale kdy\u017e mus\u00edm! Linton tu bude v okam\u017een\u00ed,“ nal\u00e9hal
znepokojen\u00fd vet\u0159elec. Cht\u011bl vst\u00e1t, aby j\u00ed donutil rozev\u0159\u00edt
semknut\u00e9 prsty, ale ona se ho dr\u017eela pevn\u011b jako kl\u00ed\u0161t\u011b
a lapala po dechu. V tv\u00e1\u0159i se j\u00ed zra\u010dilo \u0161\u00edlen\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed.
„Ne!\u201c s\u00edpala. „Necho\u010f, necho\u010f! Je to naposled! Edgar
n\u00e1m neubl\u00ed\u017e\u00ed. Um\u0159u, Heathcliffe, um\u0159u!\u201c
„Hrom do chlapa, u\u017e je tu!\u201c vzk\u0159ikl Heathcliff a sklesl
nazp\u011bt do k\u0159esla. „Ti\u0161e, mil\u00e1\u010dku! Ti\u0161e, ti\u0161e, Kate\u0159ino,
z\u016fstanu u tebe. A\u0165 si m\u011b t\u0159eba zast\u0159el\u00ed, aspo\u0148 vydechnu du\u0161i
s po\u017eehn\u00e1n\u00edm na rtech!\u201c
A u\u017e se zas tiskli k sob\u011b. Sly\u0161ela jsem p\u00e1na stoupat
po schodech a po \u010dele mi st\u00e9kal chladn\u00fd pot. Byla jsem bez
sebe.
„Co j\u00ed poslouch\u00e1te, v\u017edy\u0165 blouzn\u00ed!\u201c k\u0159i\u010dela jsem rozzloben\u011b.
„Nev\u00ed, co mluv\u00ed! Chcete j\u00ed zni\u010dit, proto\u017ee z toho, co d\u011bl\u00e1, nem\u00e1 rozum?
Vsta\u0148te honem! Je\u0161t\u011b je \u010das – ut\u00edkejte!
Tohle je \u010f\u00e1belsk\u00e9 d\u00edlo – nejhor\u0161\u00ed ze v\u0161eho, co jste
sp\u00e1chal. Te\u010f je po v\u0161em, jsme ztraceni – p\u00e1n, pan\u00ed i j\u00e1.“
Lomila jsem rukama a ho\u0159ekovala. Pan Linton zrychlil
krok, kdy\u017e sly\u0161el m\u016fj k\u0159ik. V tom roz\u010dilen\u00ed m\u011b aspo\u0148 pot\u011b\u0161ilo,
\u017ee Kate\u0159ina spustila bezvl\u00e1dn\u011b pa\u017ee a sv\u011bsila hlavu.
„Mdloby nebo smrt,“ pomyslela jsem si. „Dob\u0159e tak!
A\u0165 je rad\u0161i po n\u00ed, ne\u017e aby \u017eivo\u0159ila jako b\u0159emeno a tr\u00e1pen\u00ed
pro n\u00e1s v\u0161echny!`
Edgar se vrhl na nezvan\u00e9ho hosta, zbledl\u00fd \u00fa\u017easem a
zlost\u00ed. Nev\u00edm, co by ud\u011blal, ale Heathcliff ho ne\u010dekan\u011b
zarazil t\u00edm, \u017ee mu vlo\u017eil to zd\u00e1nliv\u011b ne\u017eiv\u00e9 t\u011blo do n\u00e1ru\u010d\u00ed.
„Hle\u010fte,“ \u0159ekl, „m\u00e1te-li trochu sv\u011bdom\u00ed, ujm\u011bte se
nejd\u0159\u00edv j\u00ed! Pak mluvte se mnou!\u201c
Ode\u0161el vedle do sal\u00f3nu a posadil se tam. Pan Linton
si m\u011b p\u0159ibral na pomoc a s velkou n\u00e1mahou, a\u017e kdy\u017e jsme
vy\u010derpali v\u0161emo\u017en\u00e9 prost\u0159edky, dok\u00e1zali jsme j\u00ed p\u0159iv\u00e9st
k sob\u011b. Jen\u017ee byla jako prom\u011bn\u011bn\u00e1, vzdychala, st\u00e9nala a nikoho
nepozn\u00e1vala. Edgar v \u00fazkosti o n\u00ed zapomn\u011bl na jej\u00edho
nen\u00e1vid\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Zato j\u00e1 ne. P\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti
jsem vy\u0161la za n\u00edm a sna\u017en\u011b ho prosila, aby ode\u0161el. Ujistila
jsem ho, \u017ee Kate\u0159in\u011b je u\u017e l\u00e9pe a \u017ee mu r\u00e1no vzk\u00e1\u017eu, jak
p\u0159est\u00e1la noc.
„Nevzp\u00edr\u00e1m se j\u00edt z domu,“ odpov\u011bd\u011bl, „ale z\u016fstanu
v zahrad\u011b, a vy, Eleno, a\u0165 z\u00edtra dodr\u017e\u00edte slovo! Budu tamhle
pod mod\u0159\u00edny. Nezapome\u0148te! Nebo v\u00e1s p\u0159ijdu znovu
nav\u0161t\u00edvit, a\u0165 tu Linton je nebo ne!\u201c
Vyslal rychl\u00fd pohled do pootev\u0159en\u00fdch“ dve\u0159\u00ed pokoje,
a kdy\u017e se p\u0159esv\u011bd\u010dil o pravdivosti m\u00fdch zpr\u00e1v, zbavil
kone\u010dn\u011b d\u016fm sv\u00e9 neblah\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n\n\n\n
p\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 15. Zase ub\u011bhl t\u00fdden – o sedm dn\u00ed jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil jarua zdrav\u00ed. Mezit\u00edm jsem u\u017e vyslechl cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh o sv\u00e9msousedu, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49449,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49442","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49442","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49442"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49442\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49449"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49442"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49442"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49442"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}