autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 16.<\/p>\n\n\n\n
Tu noc kolem dvan\u00e1cti se narodila Kate\u0159ina, kterou jste
poznal na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce, sedmim\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed nedono\u0161e\u0148\u00e1tko,
a dv\u011b hodiny nato zem\u0159ela jej\u00ed matka. Nenabyla u\u017e jasn\u00e9ho
v\u011bdom\u00ed, nesh\u00e1n\u011bla se po Heathcliffovi a nepozn\u00e1vala
Edgara. Man\u017eel nesl svoj\u00ed ztr\u00e1tu t\u011b\u017eko, to se ned\u00e1 vypr\u00e1v\u011bt!<\/p>\n\n\n\n
Teprve pozd\u011bji se uk\u00e1zalo, jak hluboko se mu ten \u017eal
vryl do du\u0161e. Podle m\u00e9ho n\u00e1zoru mu je\u0161t\u011b dodalo, \u017ee z\u016fstal
bez d\u011bdice. Sama jsem toho \u017eelela, kdy\u017e jsem se skl\u00e1n\u011bla
nad slabou\u010dkou sirotou, a v duchu jsem l\u00e1la star\u00e9mu
Lintonovi, \u017ee statek zajistil vlastn\u00ed dce\u0159i, a\u010dkoli to bylo
docela pochopiteln\u00e9 – tak\u017ee se nedostane dce\u0159i synov\u011b.<\/p>\n\n\n\n
V\u0161ak to ubo\u017e\u00e1tko bylo nev\u00edtan\u00fd p\u0159\u00edr\u016fstek! V prvn\u00edch
hodin\u00e1ch po narozen\u00ed se mohla k smrti uplakat, a nikdo
si j\u00ed nev\u0161\u00edmal. Pozd\u011bji jsme j\u00ed to zanedb\u00e1n\u00ed vynahrazovali,
ale na po\u010d\u00e1tku \u017eivota byla zhola opu\u0161t\u011bn\u00e1, jako asi bude na
konci.<\/p>\n\n\n\n
Druh\u00fd den se venku rozesm\u00e1lo slunce. Rann\u00ed sv\u011btlo dopadalo
ztlumen\u011b okenicemi do tich\u00e9ho pokoje a oz\u00e1\u0159ilo
l\u016f\u017eko zesnul\u00e9 jemn\u00fdm, m\u00edrn\u00fdm jasem. Edgar Linton
m\u011bl hlavu polo\u017eenou na pol\u0161t\u00e1\u0159i a o\u010di zav\u0159en\u00e9. Jeho mlad\u00e9
sli\u010dn\u00e9 rysy byly skoro stejn\u011b smrteln\u011b bled\u00e9 jako tv\u00e1\u0159 t\u011bla,
le\u017e\u00edc\u00edho vedle, – skoro stejn\u011b strnul\u00e9. Jeho klid v\u0161ak
sv\u011bd\u010dil o zmu\u010den\u00e9m vy\u010derp\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u010celo m\u011bla hladk\u00e9, v\u00ed\u010dka zav\u0159en\u00e1, na rtech skoro \u00fasm\u011bv, and\u011bl z
nebe nemohl b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ona. I j\u00e1 jsem poc\u00edtila
ten nekone\u010dn\u00fd klid, v kter\u00e9m tu le\u017eela, nikdy mi nebylo
v du\u0161i posv\u00e1tn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e jsem hled\u011bla na ten nezkalen\u00fd
obraz bo\u017esk\u00e9ho m\u00edru. Bezd\u011bky jsem si opakovala slova,
kter\u00e1 vy\u0159kla je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami:<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak nezm\u011brn\u011b vysoko a daleko od n\u00e1s v\u0161ech…! A\u0165 je duchem je\u0161t\u011b na
zemi nebo u\u017e v nebi, p\u0159eb\u00fdv\u00e1 u boha!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Snad je to n\u011bjak\u00e9 moje podiv\u00ednstv\u00ed, ale m\u00e1lokdy mi
b\u00fdv\u00e1 tak kr\u00e1sn\u011b, jako kdy\u017e bd\u00edm u zesnul\u00e9ho, – nesm\u00ed
ov\u0161em tu povinnost se mnou sd\u00edlet n\u011bjak\u00fd rozervan\u00fd
nebo zdrcen\u00fd poz\u016fstal\u00fd. Pak vid\u00edm p\u0159ed sebou m\u00edr, kter\u00fd
nem\u016f\u017ee poru\u0161it zem\u011b ani peklo, a c\u00edt\u00edm jistotu nekone\u010dn\u00e9ho a
nezkalen\u00e9ho p\u0159e\u017eit\u00ed ve v\u011b\u010dnosti, kam zesnul\u00fd vstoupil.
Tam najde \u017eivot bezmezn\u00e9 trv\u00e1n\u00ed, l\u00e1ska odezvu
a radost napln\u011bn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Tehdy jsem pochopila, kolik sobectv\u00ed je i v l\u00e1sce pana Lintona,
kdy\u017e tolik \u017eel\u00ed Kat\u010dina bla\u017een\u00e9ho vysvobozen\u00ed.
Pravda, mohlo se pochybovat, zdali si nakonec
zaslou\u017eila to \u00fato\u010di\u0161t\u011b m\u00edru po \u017eivot\u011b pln\u00e9m rozmar\u016f
a vzn\u011btlivosti. Ale takov\u00e1 pochybnost mohla p\u0159ij\u00edt jen
po chladn\u00e9 \u00favaze, nikoli v sousedstv\u00ed jej\u00ed t\u011blesn\u00e9 schr\u00e1nky.
Z t\u00e9 vyza\u0159oval pokojn\u00fd m\u00edr, kter\u00fd mi p\u0159ipadal jako z\u00e1ruka,
\u017ee i ta du\u0161e, co v n\u00ed p\u0159eb\u00fdvala, dos\u00e1hla stejn\u00e9ho klidu.
Mysl\u00edte, pane Lockwoode, \u017ee takov\u00ed lid\u00e9 dojdou na
onom sv\u011bt\u011b \u0161t\u011bst\u00ed? Co bych za to dala, kdybych znala
odpov\u011b\u010f!“<\/p>\n\n\n\n
Necht\u011bl jsem odpov\u011bd\u011bt na ot\u00e1zku pan\u00ed Deanov\u00e9, kter\u00e1
se mi zd\u00e1la trochu kac\u00ed\u0159sk\u00e1, tak\u017ee pokra\u010dovala… Kdy\u017e se
rozpomeneme na d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot Kate\u0159iny Lintonov\u00e9, st\u011b\u017e\u00ed n\u00e1s to
oprav\u0148uje v\u011b\u0159it v jej\u00ed posmrtn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.
Ale to ponechme jej\u00edmu stvo\u0159iteli!<\/p>\n\n\n\n
P\u00e1n asi spal, a tak jsem se brzy po v\u00fdchodu slunce
vypl\u00ed\u017eila z pokoje a vy\u0161la na \u010dist\u00fd sv\u011b\u017e\u00ed vzduch. \u010cele\u010f
myslela, \u017ee jsem \u0161la set\u0159\u00e1st ospalost po no\u010dn\u00edm bd\u011bn\u00ed,
ale ve skute\u010dnosti jsem cht\u011bla mluvit s panem Heathcliffem.
Jestli se tam skr\u00fdval mezi mod\u0159\u00edny celou noc,
nemohl post\u0159ehnout ten poplach na Drozdov\u011b, leda\u017ee snad
zaslechl ko\u0148sk\u00fd cval, kdy\u017e se vypravil posel do Gimmertonu.
Kdyby st\u00e1l bl\u00ed\u017ee, mohlo mu prozradit p\u0159eb\u00edh\u00e1n\u00ed
se sv\u011btly a otv\u00edr\u00e1n\u00ed i zav\u00edr\u00e1n\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed, \u017ee se v dom\u011b
n\u011bco stalo. Hledala jsem ho a b\u00e1la jsem se ho naj\u00edt. Tu stra\u0161nou
zpr\u00e1vu se dov\u011bd\u011bt mus\u00ed, \u0159\u00edkala jsem si, ale u\u017e abych to
m\u011bla za sebou! Jak to provedu, nem\u011bla jsem tu\u0161en\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Skute\u010dn\u011b tam byl -jen o p\u00e1r krok\u016f hloub\u011bji v sad\u011b. Op\u00edral
se o star\u00fd jasan, klobouk nem\u011bl, vlasy mu promo\u010dila rosa
sra\u017een\u00e1 na pu\u010d\u00edc\u00edch haluz\u00edch a odkap\u00e1vaj\u00edc\u00ed v\u0161ude kolem
n\u011bho. Jist\u011b tu st\u00e1l dlouho bez hnut\u00ed, proto\u017ee sotva t\u0159i kroky
od n\u011bho poskakoval sem tam p\u00e1rek kos\u016f, kte\u0159\u00ed si horliv\u011b
stav\u011bli hn\u00edzdo a nev\u0161\u00edmali si ho v\u00edc ne\u017e kusu d\u0159eva. Kdy\u017e
jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eila, ulet\u011bli. Heathcliff se na mne pod\u00edval
a promluvil:<\/p>\n\n\n\n
„Je mrtva! Nemus\u00edte mi nic \u0159\u00edkat, v\u00edm to stejn\u011b. Dejte
pry\u010d ten kapesn\u00edk! Neskuhrejte mi tu! Hrom do v\u00e1s v\u0161ech,
va\u0161e slzy j\u00ed k ni\u010demu nejsou!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Plakala jsem pro n\u00ed i pro n\u011bho. N\u011bkdy tak c\u00edt\u00edme
s povahami, kter\u00e9 nemaj\u00ed cit ani k sob\u011b, ani k jin\u00fdm. U\u017e
p\u0159i prvn\u00edm pohledu na jeho obli\u010dej jsem tu\u0161ila, \u017ee o tom
ne\u0161t\u011bst\u00ed v\u00ed; ale tu m\u011b napadla bl\u00e1hov\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee se
poko\u0159il v srdci a modl\u00ed se, proto\u017ee up\u00edral zrak na zem a rty
se mu pohybovaly.<\/p>\n\n\n\n
„Ano, mrtv\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bla jsem, potla\u010dila pl\u00e1\u010d a osu\u0161ila
tv\u00e1\u0159e. Ode\u0161la do nebe, douf\u00e1m. Snad se tam s n\u00ed jednou
setk\u00e1me, jestli si vezmeme ponau\u010den\u00ed a p\u0159ejdeme z cest
zl\u00fdch na cesty dobr\u00e9.“<\/p>\n\n\n\n
„Ona si taky vzala ponau\u010den\u00ed?“ pokusil se Heathcliff
o \u00fa\u0161klebek. „Zesnula jako sv\u011btice? No tak, \u0159ekn\u011bte mi, jak
to bylo! Jak… ?“<\/p>\n\n\n\n
Pokou\u0161el se vyslovit jej\u00ed jm\u00e9no, ale nedok\u00e1zal to. Stiskl
rty a ml\u010dky z\u00e1pasil s tr\u00fdzn\u00ed sv\u00e9ho nitra. M\u016fj soucit odm\u00edtal
zu\u0159iv\u00fdm pohledem. „Jak zem\u0159ela?“ vynutil
kone\u010dn\u011b ze sebe – a p\u0159es v\u0161echnu svoj\u00ed otrlost nepohrdl
oporou stromu, proto\u017ee po tom du\u0161evn\u00edm boji se bezd\u011b\u010dn\u011b
t\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n\n\n\n
„Ne\u0161\u0165astn\u00edku,“ pomyslela jsem si, „v\u017edy\u0165 ty m\u00e1\u0161 touhy
a city jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd! Pro\u010d je tak \u00fazkostliv\u011b skr\u00fdv\u00e1\u0161?
Vzdorem nezaslep\u00ed\u0161 boha. Jen ho vyz\u00fdv\u00e1\u0161, aby t\u011b drtil
ranami, dokud z tebe nevyk\u0159e\u0161e vol\u00e1n\u00ed pokory.“<\/p>\n\n\n\n
Nahlas jsem odpov\u011bd\u011bla: „Tichounce jako jeh\u0148\u00e1tko.
Povzdychla si, prot\u00e1hla se jako d\u00edt\u011b, kdy\u017e se probouz\u00ed,
a znovu se pono\u0159ila do sp\u00e1nku. Je\u0161t\u011b p\u011bt minut pot\u00e9 jsem
nahm\u00e1tla, jak j\u00ed srdce slabounce zabu\u0161ilo. D\u00e1l u\u017e nic.“<\/p>\n\n\n\n
„A… po mn\u011b nevolala?“ ptal se v\u00e1hav\u011b, jako v hr\u016fze
p\u0159ed odpov\u011bd\u00ed, kterou by nesnesl sly\u0161et.<\/p>\n\n\n\n
„U\u017e nebyla v\u016fbec p\u0159i smyslech a nikoho nepozn\u00e1vala,
kdy\u017e jste ode\u0161el. Te\u010f se kr\u00e1sn\u011b usm\u00edv\u00e1, jak tam le\u017e\u00ed. Jej\u00ed
posledn\u00ed my\u0161lenky se zatoulaly do bezstarostn\u00fdch dn\u016f
d\u011btstv\u00ed. \u017divot j\u00ed skon\u010dil kr\u00e1sn\u00fdm snem. K\u00e9\u017e se probud\u00ed
stejn\u011b \u0161\u0165astn\u011b na onom sv\u011bt\u011b!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„K\u00e9\u017e se probud\u00ed v muk\u00e1ch!\u201c k\u0159i\u010del Heathcliff stra\u0161n\u00fdm
hlasem, dupal nohama a chropt\u011bl v n\u00e1hl\u00e9m v\u00fdbuchu
nezvl\u00e1dnuteln\u00e9ho vzteku. „Ta lh\u00e1\u0159ka, lh\u00e1\u0159ka a\u017e do posledn\u00edho
dechu! Kde je te\u010f? Tam ne – v nebi tak\u00e9 ne, zaniknout nemohla
tak kde? Ty, ty jsi \u0159\u00edkala, \u017ee je ti lhostejn\u00e9 moje utrpen\u00ed!
Tak j\u00e1 se zas modl\u00edm jedinou modlitbu – a budu ji opakovat,
dokud mi jazyk neztuhne – Kate\u0159ino, Kate\u0159ino, dokud j\u00e1 \u017eiju,
neodpo\u010d\u00edvej v pokoji! \u0158eklas, \u017ee jsem t\u011b zabil – tak m\u011b stra\u0161!
Zavra\u017ed\u011bn\u00fd p\u0159ece stra\u0161\u00edv\u00e1 vraha! Duchov\u00e9 p\u0159ece obch\u00e1zeli
po zemi! Bu\u010f se mnou nav\u017edycky! Vezmi na sebe jakou
chce\u0161 podobu! Do\u017ee\u0148 m\u011b k \u0161\u00edlenstv\u00ed! Jenom m\u011b nenech\u00e1vej v
t\u00e9hle propasti, kde t\u011b nemohu naj\u00edt! Ach bo\u017ee, to
se ned\u00e1 vypov\u011bd\u011bt slovy. Nemohu \u017e\u00edt, ode\u0161el mi \u017eivot!
Nemohu \u017e\u00edt, ode\u0161la mi du\u0161e!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Ude\u0159il t\u00fdlem do sukovit\u00e9ho kmene, pozdvihl zrak a zavyl,
ne u\u017e jako \u010dlov\u011bk, ale jako div\u00e1 \u0161elma, k smrti
rozl\u00edcen\u00e1 ranami tes\u00e1k\u016f a o\u0161t\u011bp\u016f. Vid\u011bla jsem na k\u016f\u0159e
stromu krvav\u00e9 skvrny, tak\u00e9 ruce i \u010delo m\u011bl rozed\u0159en\u00e9.
patrn\u011b ten v\u00fdjev, kter\u00fd jsem tu vid\u011bla, byl jen
pokra\u010dov\u00e1n\u00edm d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch no\u010dn\u00edch k\u0159e\u010d\u00ed. Ani to ve mn\u011b
nebudilo soucit, sp\u00ed\u0161e odpor, ale p\u0159ece jsem ho necht\u011bla
jen tak zhola opustit. Ale kdy\u017e se natolik probral, aby
si mne v\u0161iml, jak tu \u010dek\u00e1m, zah\u0159m\u011bl, abych \u0161la. A j\u00e1 \u0161la.
Bylo nad mou s\u00edlu ho pot\u011b\u0161it nebo jen uklidnit.<\/p>\n\n\n\n
Poh\u0159eb pan\u00ed Lintonov\u00e9 byl ur\u010den na p\u00e1tek po jej\u00edm
\u00famrt\u00ed a do toho dne z\u016fstala jej\u00ed rakev vystavena ve velk\u00e9m
sal\u00f3n\u011b, otev\u0159ena, obsyp\u00e1na kv\u011btinami a vonn\u00fdm list\u00edm.
Zde tr\u00e1vil dny i noci na str\u00e1\u017ei Linton, ani oka nezamhou\u0159il,
zat\u00edmco venku – ale to nev\u011bd\u011bl nikdo ne\u017e j\u00e1 – z\u016fst\u00e1val aspo\u0148
cel\u00e9 noci Heathcliff, stejn\u011b neschopen sp\u00e1nku.<\/p>\n\n\n\n
Nebyla jsem s n\u00edm ve spojen\u00ed, ale nemohla jsem netu\u0161it jeho
z\u00e1m\u011br, \u017ee p\u0159ijde dovnit\u0159, a\u017e bude mo\u017eno. V \u00fater\u00fd ve\u010der,
u\u017e po soumraku, kdy\u017e \u00fapln\u00e9 vy\u010derp\u00e1n\u00ed p\u0159im\u011blo p\u00e1na na
p\u00e1r hodin usnout, \u0161la jsem tam otev\u0159\u00edt okno. Heathcliffova
vytrvalost m\u011b donutila, abych mu poskytla p\u0159\u00edle\u017eitost,
d\u00e1t posledn\u00ed sbohem t\u011blesn\u00e9 schr\u00e1nce zbo\u017e\u0148ovan\u00e9 \u017eeny.<\/p>\n\n\n\n
Vyu\u017eil t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti opatrn\u011b a krati\u010dce – tak obez\u0159ele
\u017ee se neprozradil nejmen\u0161\u00edm \u0161ramotem. Sama bych
nepoznala, \u017ee tam vnikl, neb\u00fdt toho, \u017ee byl poodhrnut
z\u00e1voj z mrtv\u00e9 tv\u00e1\u0159e, a \u017ee jsem na\u0161la na podlaze pram\u00e9nek
sv\u011btl\u00fdch vlas\u016f, sv\u00e1zan\u00fd st\u0159\u00edbrnou nit\u00ed. P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm
prohl\u00e9dnut\u00ed jsem poznala, \u017ee vlasy byly vy\u0148aty z medail\u00f3nku,
kter\u00fd m\u011bla Kate\u0159ina na hrdle na \u0159et\u00edzku. Heathcliff jej
otev\u0159el, vyhodil, co tam bylo skryto, a nahradil to pramenem
sv\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Svinula jsem ob\u011b kade\u0159e a vlo\u017eila
je do medail\u00f3nku zp\u011bt.<\/p>\n\n\n\n
Pan Earnshaw byl ov\u0161em zv\u00e1n, aby doprovodil ostatky
sv\u00e9 sestry ke hrobu. Neomluvil se, ani nep\u0159i\u0161el, tak\u017ee
pr\u016fvod truchl\u00edc\u00edch se krom\u011b man\u017eela skl\u00e1dal jedin\u011b z n\u00e1jemc\u016f a
slu\u017eebnictva. Isabela pozv\u00e1na nebyla.<\/p>\n\n\n\n
K \u00fa\u017easu vesni\u010dan\u016f nepoh\u0159bili Kate\u0159inu v kapli pod
tesanou n\u00e1hrobn\u00ed deskou Linton\u016f ani venku vedle hrobek
jej\u00edho p\u0159\u00edbuzenstva. Vykopali j\u00ed hrob na zelen\u00e9m svahu
v kout\u011b h\u0159bitova, kde je ze\u010f tak n\u00edzk\u00e1, \u017ee j\u00ed ra\u0161elinov\u00e1
prs\u0165 skoro zanesla a ze slatiny j\u00ed porostlo bor\u016fv\u010d\u00ed s v\u0159esem.
Dnes na tom m\u00edst\u011b odpo\u010d\u00edv\u00e1 i jej\u00ed man\u017eel. Oba rovy
zna\u010d\u00ed prost\u00fd n\u00e1hrobek v hlav\u00e1ch a hrub\u00fd \u0161ed\u00fd k\u00e1men v nohou.<\/p>\n\n\n\n
p\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 16. Tu noc kolem dvan\u00e1cti se narodila Kate\u0159ina, kterou jstepoznal na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce, sedmim\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed nedono\u0161e\u0148\u00e1tko,a dv\u011b hodiny nato zem\u0159ela jej\u00ed matka. […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49462,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49459","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49459","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49459"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49459\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49462"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49459"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49459"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49459"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}