autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 17.<\/p>\n\n\n\n
Od toho p\u00e1tku nebyl u\u017e do konce m\u011bs\u00edce jedin\u00fd p\u011bkn\u00fd
den. Je\u0161t\u011b ve\u010der se po\u010das\u00ed obr\u00e1tilo, v\u00edtr se od jihu sto\u010dil
na severov\u00fdchod a p\u0159inesl n\u00e1m nejprve d\u00e9\u0161\u0165, pak pl\u00edskanici
se sn\u011bhem. Naz\u00edt\u0159\u00ed nebylo stopy po tom, \u017ee jsme tu m\u011bli t\u0159i
t\u00fddny letn\u00ed teplo – petrkl\u00ed\u010de a krokusy zmizely pod sn\u011bhov\u00fdmi
z\u00e1v\u011bjemi, sk\u0159iv\u00e1nci utichli, rozpukl\u00e9 l\u00edste\u010dky na
stromech pomrzly a z\u010dernaly. Den se vlekl zachmu\u0159en\u011b,
mraziv\u011b, bez\u00fat\u011b\u0161n\u011b. <\/p>\n\n\n\n
P\u00e1n se zav\u0159el v pracovn\u011b a j\u00e1 jsem se ujala opu\u0161t\u011bn\u00e9ho sal\u00f3nku
a upravila si jej na d\u011btsk\u00fd pokoj. Sed\u00edm tam s pla\u010d\u00edc\u00edm rob\u00e1tkem,
o nic v\u011bt\u0161\u00edm ne\u017e panenka, houp\u00e1m je na kl\u00edn\u011b a d\u00edv\u00e1m se p\u0159itom,
jak tich\u00e9 vlo\u010dky p\u0159il\u00e9taj\u00ed s v\u011btrem a pomalu zalepuj\u00ed nekryt\u00e9 okno.
<\/p>\n\n\n\n
A tu se za mnou otev\u0159ely dve\u0159e a vb\u011bhla n\u011bjak\u00e1 osoba! Prudce
oddychovala a sm\u00e1la se nahlas. V tu chv\u00edli m\u011b to v\u00edc dop\u00e1lilo,
ne\u017e udivilo. Myslela jsem, \u017ee je to n\u011bkter\u00e1 slu\u017eebn\u00e1,
a k\u0159ikla jsem na n\u00ed:<\/p>\n\n\n\n
„Ticho! Co bl\u00e1zn\u00edte? Aby v\u00e1s tak sly\u0161el pan Linton!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Nezlobte se,“ odv\u011btil mi zn\u00e1m\u00fd hlas, „ale Edgar u\u017e jist\u011b
le\u017e\u00ed, a j\u00e1 jinak nemohu.“<\/p>\n\n\n\n
S t\u011bmi slovy postoupila ke krbu. Lapala po dechu a tiskla
si rukou bok.<\/p>\n\n\n\n
„Ut\u00edk\u00e1m celou cestu od V\u011btrn\u00e9 h\u016frky,“ za\u010dala po chv\u00edli. „M\u00edsty
jsem a\u017e let\u011bla, a to byste nespo\u010d\u00edtala, kolikr\u00e1t
jsem se nat\u00e1hla. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed! Vysv\u011btl\u00edm v\u00e1m, jak to
bylo, a\u017e budu trochu schopn\u00e1 slova. Te\u010f jenom bu\u010fte
tak hodn\u00e1 a dejte zap\u0159ahat, a\u0165 m\u011b odvezou ko\u010d\u00e1rem zas
d\u00e1l do Gimmertonu ! A \u0159ekn\u011bte slu\u017eebn\u00e9, a\u0165 mi ze sk\u0159\u00edn\u011b
vylo\u017e\u00ed trochu \u0161atstva!“<\/p>\n\n\n\n
Ten vet\u0159elec byla pan\u00ed Heathcliffov\u00e1. Do sm\u00edchu j\u00ed
v\u011bru b\u00fdt nemuselo. Sn\u00edh a voda j\u00ed prom\u00e1\u010dely vlasy spadl\u00e9
na ramena. Oble\u010dena byla do n\u011bkdej\u0161\u00edch d\u00edv\u010d\u00edch \u0161at\u016f,
kter\u00e9 se je\u0161t\u011b tak hodily k jej\u00edmu v\u011bku, m\u00e9n\u011b ji\u017e k jej\u00edmu
stavu – byly vyst\u0159i\u017een\u00e9 a s kr\u00e1tk\u00fdmi ruk\u00e1vy. Na hlav\u011b
a na krku nic! Promokl\u00e9 \u0161aty byly z tenk\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed a lepily
sej\u00ed na t\u011blo, nohy j\u00ed kryly jen tenk\u00e9 st\u0159ev\u00ed\u010dky. K tomu
si p\u0159edstavte tr\u017enou r\u00e1nu pod uchem, kterou jen chlad
uchr\u00e1nil p\u0159ed hojn\u00fdm krv\u00e1cen\u00edm, bled\u00fd obli\u010dej cel\u00fd
po\u0161kr\u00e1ban\u00fd a pohmo\u017ed\u011bn\u00fd, t\u011blo klesaj\u00edc\u00ed \u00fanavou – a pochop\u00edte,
\u017ee jsem se po prvn\u00edm leknut\u00ed nijak neuklidnila,
kdy\u017e jsem si j\u00ed d\u016fkladn\u011bji prohl\u00e9dla.<\/p>\n\n\n\n
„Mlad\u00e1 pan\u00ed,“ pov\u00edd\u00e1m j\u00ed, „ani se nehnu a nebudu
poslouchat, dokud se \u00fapln\u011b nep\u0159evl\u00e9knete do such\u00e9ho.
A te\u010f nave\u010der nikam do Gimmertonu nepojedete, zbyte\u010dn\u011b by se
zap\u0159ahalo!“<\/p>\n\n\n\n
„A pojedu!“ odpov\u011bd\u011bla. „Nebo p\u016fjdu p\u011b\u0161ky. Ale
r\u00e1da se po\u0159\u00e1dn\u011b obl\u00e9knu. A – au, vid\u00edte, jak mi krev
te\u010de za krk? V teple to bol\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Nenechala na sebe ani s\u00e1hnout, dokud jsem nevyplnila
jej\u00ed p\u0159\u00edkazy; nejprve se musel vyburcovat ko\u010d\u00ed a slu\u017eebn\u00e1
poslat k balen\u00ed nutn\u00e9ho \u0161atstva, ne\u017e mi Isabela dovolila
obv\u00e1zat r\u00e1nu a pom\u00e1hat s p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
„A te\u010f, Elleno,“ \u0159ekla, kdy\u017e jsem skon\u010dila a posadila
ji do k\u0159esla u ohn\u011b s \u0161\u00e1lkem \u010daje v ruce, „p\u0159isedn\u011bte ke mn\u011b
a ulo\u017ete n\u011bkam Kate\u0159inino d\u011b\u0165\u00e1tko! Je na n\u011b smutn\u00fd pohled!
Nemyslete si, \u017ee netruchl\u00edm pro Kate\u0159inu, proto\u017ee
jsem se tak bl\u00e1zniv\u011b chechtala, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161la! V\u0161ak
jsem se pro n\u00ed dost naplakala. Ano, v\u00edc ne\u017e leckdo z t\u011bch,
kdo maj\u00ed p\u0159\u00ed\u010dinu pro n\u00ed truchlit. Roze\u0161ly jsme se v nev\u016fli,
jak v\u00edte, a to si nikdy neodpust\u00edm. Zato s n\u00edm, s t\u00edm
surovcem, soucit nem\u00e1m. Podejte mi pohrab\u00e1\u010d! Tohle
je posledn\u00ed v\u011bc, co tu od n\u011bho m\u00e1m.\u201c a st\u00e1hla si s prstu
zlat\u00fd prsten a hodila jej na podlahu. „Rozbiju ho na kusy,“
a s d\u011btinsk\u00fdm vzdorem t\u0159\u00edskala do prstenu. A pak ho sp\u00e1l\u00edm!\u201c
a vzala po\u0161ramocen\u00fd krou\u017eek a hodila jej do \u017ehav\u00e9ho
uhl\u00ed. „Pros\u00edm! Jestli si m\u011b odvede zp\u00e1tky, mus\u00ed mi koupit
nov\u00fd. Byl by schopen p\u0159ij\u00edt si pro mne, jen aby pohn\u011bval
Edgara. Boj\u00edm se tu z\u016fstat, proto\u017ee takov\u00e9 dareb\u00e1ctv\u00ed by
ho snadno mohlo napadnout. A vlastn\u011b ani Edgar nebyl
zvl\u00e1\u0161\u0165 vl\u00eddn\u00fd, co mysl\u00edte? Rad\u0161i ho nebudu prosit o p\u0159isp\u011bn\u00ed,
nechci mu p\u016fsobit dal\u0161\u00ed starosti. Jen z nouze tu hled\u00e1m
p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed, na\u0161t\u011bst\u00ed v\u00edm, \u017ee mu nep\u0159ijdu do cesty. Jinak
bych jen zab\u011bhla do kuchyn\u011b, omyla si obli\u010dej,
oh\u0159\u00e1la se, vy\u017e\u00e1dala si od v\u00e1s, co pot\u0159ebuju, a zase bych
ode\u0161la. To je jedno kam, jen kdy\u017e z dosahu toho proklatce,
toho vt\u011blen\u00e9ho b\u011bsa! \u00d3j\u00e9, ten by zu\u0159il! Kdyby m\u011b tak chytil!
\u0160koda, \u017ee se mu Earnshaw nevyrovn\u00e1 silou; to bych
neut\u00edkala a po\u010dkala bych, a\u017e Heathcliffa rozml\u00e1t\u00ed.
Jen\u017ee se mu to nepovedlo.“<\/p>\n\n\n\n
„Ne tak zhurta, mlad\u00e1 pan\u00ed,“ p\u0159eru\u0161ila jsem j\u00ed, „nebo
si strhnete \u0161\u00e1tek, co jsem v\u00e1m uv\u00e1zala, a r\u00e1na v\u00e1m za\u010dne
znova krv\u00e1cet! Vypijte si \u010daj, oddychn\u011bte si a p\u0159esta\u0148te se
Sm\u00e1t! Sm\u00edch v tomhle dom\u011b nen\u00ed na m\u00edst\u011b, a va\u0161emu stavu
taky neslu\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
To je ur\u010dit\u011b pravda,“ podotkla. „Jen si poslechn\u011bte
to d\u00edt\u011b, ustavi\u010dn\u011b v\u00e1m tu pl\u00e1\u010de. Dejte je n\u011bkam z doslechu
aspo\u0148 na hodinku, d\u00e9le se tu stejn\u011b nezdr\u017e\u00edm.“<\/p>\n\n\n\n
Zazvonila jsem a sv\u011b\u0159ila jsem d\u00edt\u011b slu\u017eebn\u00e9. Pak jsem
se za\u010dala vypt\u00e1vat, co j\u00ed dohnalo k \u00fat\u011bku z V\u011btrn\u00e9 h\u016frky
v takov\u00fd ne\u010das a kam hodl\u00e1 j\u00edt, kdy\u017e nechce z\u016fstat u n\u00e1s.<\/p>\n\n\n\n
„Co\u017e o to, j\u00e1 bych z\u016fstat cht\u011bla – i m\u011bla. U\u017e jen kv\u016fli
tomu, abych pot\u011b\u0161ila Edgara a starala se mu o d\u011b\u0165\u00e1tko.
A kone\u010dn\u011b Drozdov je m\u016fj opravdov\u00fd domov. Ale v\u011b\u0159te,
Heathcliff by m\u011b tu nenechal! Jakpak on by snesl, \u017ee j\u00e1 se tu
p\u011bkn\u011b zotavuju na t\u011ble i na duchu? Sta\u010dilo by mu pomy\u0161len\u00ed, \u017ee
se n\u00e1m dob\u0159e da\u0159\u00ed a u\u017e by n\u00e1m to cht\u011bl otr\u00e1vit.
Ne; aspo\u0148 tohle pot\u011b\u0161en\u00ed m\u00e1m, \u017ee v\u00edm, jak jsem mu protivn\u00e1.
Stra\u0161n\u011b ho dr\u00e1\u017ed\u00ed, kdy\u017e m\u011b jen vid\u00ed nebo sly\u0161\u00ed. Pozoruji, \u017ee
se mu rysy obli\u010deje bezd\u011b\u010dn\u011b se\u0161kleb\u00ed nen\u00e1vist\u00ed,
jak se mu jen p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm. Ten jeho p\u016fvodn\u00ed odpor je\u0161t\u011b posiluje
v\u011bdom\u00ed, \u017ee j\u00e1 mu zaslou\u017een\u011b spl\u00e1c\u00edm stejnou z\u00e1\u0161t\u00ed.
A podle toho usuzuji, \u017ee by m\u011b v\u016fbec nest\u00edhal po Anglii,
kdyby se mi poda\u0159ilo n\u011bkam uniknout a skr\u00fdt se. Proto
mus\u00edm daleko, co nejd\u00e1l. U\u017e jsem se vyl\u00e9\u010dila z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho
p\u0159\u00e1n\u00ed, aby m\u011b zabil – a\u0165 se rad\u0161i zabije s\u00e1m! Mou l\u00e1sku
\u00fapln\u011b zahubil, aspo\u0148 m\u00e1m klid! Je\u0161t\u011b si vzpomenu, jak
jsem ho milovala – je\u0161t\u011b si trochu um\u00edm p\u0159edstavit, jak
bych ho mohla milovat, kdyby. Ale ne, ne! I kdyby m\u011b
zbo\u017e\u0148oval, jeho \u010f\u00e1belsk\u00e1 povaha by p\u0159ece jen n\u011bkde
prokoukla. Kate\u0159ina m\u011bla p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b zvr\u00e1cen\u00fd vkus, \u017ee ho tolik
vyvy\u0161ovala, kdy\u017e ho tak dob\u0159e znala. Ty netvore, kdyby
tak bylo mo\u017eno t\u011b vyhladit z vesm\u00edru i z m\u00e9 pam\u011bti!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Ml\u010dte, ml\u010dte, v\u017edy\u0165 je to p\u0159ece \u010dlov\u011bk!“ k\u00e1rala jsem
ji. „M\u011bjte cit, jsou je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed mu\u017ei!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Nen\u00ed to \u010dlov\u011bk,“ odv\u011btila, „a nezaslou\u017e\u00ed si nejmen\u0161\u00ed
cit. Dala jsem mu srdce, on je vzal, ut\u00fdral je a hodil mi
je zp\u00e1tky. City jdou ze srdce, Elleno, a kdy\u017e mi srdce
rozt\u0159\u00ed\u0161til, nec\u00edt\u00edm u\u017e nic. Nelituji ho, i kdyby cel\u00fd \u017eivot
prona\u0159\u00edkal a nadosmrti ronil krvav\u00e9 slzy pro Kate\u0159inu.
Ne a ne, na mou du\u0161i!\u201c<\/p>\n\n\n\n
A tu se Isabela sama dala do pl\u00e1\u010de, ale okam\u017eit\u011b si vyt\u0159ela
vl\u00e1hu z o\u010d\u00ed a mluvila d\u00e1l:
<\/p>\n\n\n\n
„Pt\u00e1te se, co m\u011b kone\u010dn\u011b dohnalo k \u00fat\u011bku? Nezb\u00fdvalo
mi nic jin\u00e9ho, proto\u017ee se mi poda\u0159ilo vybi\u010dovat jeho
vztek, \u017ee zdaleka p\u0159es\u00e1hl jeho obvyklou \u0161kodolibost. V\u00edte,
ono je snadn\u00e9 pra\u0161tit \u010dlov\u011bka p\u0159es hlavu, ale nap\u00ednat mu
pomali\u010dku nervy na sk\u0159ipec, to vy\u017eaduje velkou chladnokrevnost!
Rozzu\u0159il se na mne tolik, \u017ee zapomn\u011bl na svou
proslulou \u010f\u00e1belskou obez\u0159etnost a div nesp\u00e1chal n\u00e1silnou
vra\u017edu. To byla rozko\u0161, \u017ee jsem ho dok\u00e1zala tak rozzu\u0159it!
T\u00edm pocitem rozko\u0161e o\u017eivl ve mn\u011b pud sebez\u00e1chovy, a j\u00e1
jsem se osvobodila! A\u0165 u\u017e se mi pomst\u00ed, jak chce, jestli mu
je\u0161t\u011b n\u011bkdy padnu do rukou!<\/p>\n\n\n\n
V\u010dera, jak v\u00edte, m\u011bl j\u00edt pan Earnshaw na poh\u0159eb.
Proto se dr\u017eel, aby z\u016fstal st\u0159\u00edzliv\u00fd “ st\u0159\u00edzliv\u00fd na sv\u00e9 pom\u011bry,
ne jako obvykle, kdy chodil sp\u00e1t nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd v \u0161est r\u00e1no
a vst\u00e1val opil\u00fd ve dvan\u00e1ct. N\u00e1sledkem toho se r\u00e1no probudil
v mizern\u00e9 n\u00e1lad\u011b, vhodn\u00e9 tak pro sebevraha;
do kostela ho to net\u00e1hlo o nic v\u00edc ne\u017e k muzice. Sedl si tedy
m\u00edsto toho ke krbu a lil do sebe borovi\u010dku \u010di brandy po
sklenic\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff – nechce se mi to jm\u00e9no hnusem ani vyslovit – se
nedal vid\u011bt v dom\u011b od minul\u00e9 ned\u011ble. Nev\u00edm,
jestli ho \u017eivili and\u011bl\u00e9 anebo jeho podsv\u011btn\u00ed p\u0159\u00edbuzenstvo,
ale u n\u00e1s nejedl u\u017e m\u00e1lem t\u00fdden. P\u0159i\u0161el v\u017edy dom\u016f za sv\u00edt\u00e1n\u00ed,
a rovnou do sv\u00e9ho pokoje! Tam se zamkl, aby
snad n\u011bkdo nezatou\u017eil po jeho spole\u010dnosti. Ustavi\u010dn\u011b se
tam modlil jako n\u011bjak\u00fd sekt\u00e1\u0159, jen\u017ee m\u00edsto bo\u017estva vz\u00fdval
jenom prach a popel, a pokud se obracel k bohu, n\u011bjak
divn\u011b si ho pletl se sv\u00fdm \u010dern\u00fdm zploditelem. Sotva skon\u010dil
tu rouhavou pobo\u017enost – trvala obvykle, dokud neochrapt\u011bl a
hlas mu neuv\u00edzl v krku, u\u017e zase p\u00e1dil pry\u010d, p\u0159\u00edmo
do Drozdova. Je mi divn\u00e9, \u017ee Edgar nezavolal str\u00e1\u017en\u00edka
a nedal ho sebrat. J\u00e1 sama jsem sice truchlila pro Kate\u0159inu,
ale nemohla jsem si pomoci. Takov\u00e9 chv\u00edle oddechu od
hanebnosti, se mi zd\u00e1ly \u00fapln\u00fd mi sv\u00e1tky.<\/p>\n\n\n\n
V cel\u00e9m dom\u011b se oz\u00fdvalo jen sku\u010den\u00ed vich\u0159ice, kter\u00e1 chv\u00edli Bolestn\u00e9 ticho najednou p\u0159etrhlo vrznut\u00ed kuchy\u0148sk\u00e9 z\u00e1vory; Vyt\u00e1hl z n\u00e1prsn\u00ed kapsy tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zbra\u0148, kterou jsem „Nebudu zticha,“ Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 17. Od toho p\u00e1tku nebyl u\u017e do konce m\u011bs\u00edce jedin\u00fd p\u011bkn\u00fdden. Je\u0161t\u011b ve\u010der se po\u010das\u00ed obr\u00e1tilo, v\u00edtr se od jihu sto\u010dilna […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49447,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49478","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49478","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49478"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49478\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49447"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49478"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49478"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49478"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
U\u017e jsem se tak uklidnila, \u017ee jsem dovedla bez pl\u00e1\u010de
poslouchat Josefovo v\u011b\u010dn\u00e9 k\u00e1z\u00e1n\u00ed a nepl\u00ed\u017eila se po dom\u011b
jako b\u00e1zliv\u00fd zlod\u011bj podle sv\u00e9ho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho zvyku. Asi se
div\u00edte, \u017ee m\u011b \u017ev\u00e1sty takov\u00e9ho Josefa mohly dohnat
k slz\u00e1m, ale kdy\u017e on s Haretonem jsou odporn\u00ed spole\u010dn\u00edci!
To u\u017e je l\u00e9pe sedat s Hindleym a poslouchat jeho zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9
\u0159e\u010di ne\u017e b\u00fdt s mlad\u00fdm p\u00e1nem. <\/code>
V\u010dera jsem sed\u011bla ve\u010der ve sv\u00e9m koutku a \u010detla si ve
star\u00fdch kn\u00ed\u017ek\u00e1ch a\u017e skoro do p\u016flnoci. Bylo mi teskno,
\u017ee m\u00e1m j\u00edt sp\u00e1t, kdy\u017e venku fi\u010d\u00ed divok\u00e1 v\u00e1nice a my\u0161lenky
mi st\u00e1le ut\u00edkaj\u00ed na h\u0159bitov k tomu \u010derstv\u00e9mu rovu. B\u00e1la
jsem se pozvednout zrak od str\u00e1nek knihy, aby se mi
nevt\u00edrala m\u00edsto nich ta smutn\u00e1 p\u0159edstava. Hindley sed\u011bl
proti mn\u011b a op\u00edral si hlavu o dlan\u011b – mo\u017en\u00e1 \u017ee p\u0159em\u00edtal
o stejn\u00e9 v\u011bci. P\u0159estal p\u00edt, dokud mu zb\u00fdvalo trochu rozumu, a
dv\u011b t\u0159i hodiny se u\u017e nepohnul ani nepromluvil.
<\/p>\n\n\n\n
co chv\u00edli zalomcovala okny, slabounk\u00fd praskot \u017ehav\u00e9ho
uhl\u00ed a ob\u010dasn\u00e9 sk\u0159\u00edpnut\u00ed kl\u00ed\u0161t\u011bk, kdy\u017e jsem ust\u0159ihla na
sv\u00ed\u010dce dlouh\u00fd knot. Hareton a Josef asi tvrd\u011b spali. Smutno
mi bylo, tak smutno, a j\u00e1 p\u0159i \u010dten\u00ed vzdychala, proto\u017ee se
mi zd\u00e1lo, \u017ee v\u0161echno pot\u011b\u0161en\u00ed zmizelo ze sv\u011bta a nikdy se
nevr\u00e1t\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Heathcliff se vracel ze sv\u00e9 hl\u00eddky d\u0159\u00edve ne\u017e jindy,
asi \u017ee vypukla ta v\u00e1nice. Dve\u0159e byly zav\u0159en\u00e9 a sly\u0161eli
jsme ho obch\u00e1zet d\u016fm, aby ve\u0161el p\u0159edn\u00edm vchodem. Vstala
jsem a ze rt\u016f mi unikl nest\u0159e\u017een\u00fd v\u00fdraz toho, co mi pro\u0161lo
hlavou. To zaujalo m\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, kter\u00fd se dosud d\u00edval
ke dve\u0159\u00edm, ale te\u010f se obr\u00e1til a vzhl\u00e9dl ke mn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Nech\u00e1m ho tam chv\u00edli mrznout,navrhl. Co \u0159\u00edk\u00e1te?\"<\/code><\/p>\n\n\n\n
„Pro mne za mne ho tam nechte t\u0159eba do r\u00e1na,“ p\u0159isv\u011bd\u010dila jsem.<\/code>\"Beze v\u0161eho! Zamkn\u011bte na kl\u00ed\u010d a zastr\u010dte z\u00e1vory!\"<\/code><\/p>\n\n\n\n
Earnshaw to vykonal, je\u0161t\u011b ne\u017e se jeho spolubydl\u00edc\u00ed
dostal k hlavn\u00edmu vchodu. Pak si p\u0159it\u00e1hl \u017eidli naproti
mn\u011b ke stolu, naklonil se p\u0159es st\u016fl ke mn\u011b a hled\u011bl mi
p\u00e1trav\u011b do o\u010d\u00ed, najde-li v nich pochopen\u00ed pro pal\u010divou
nen\u00e1vist, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho zraku. Pln\u00e9 pochopen\u00ed naj\u00edt nemohl,
proto\u017ee vypadal a patrn\u011b se i c\u00edtil vra\u017eednicky, ale
post\u0159ehl toho dost, aby se odv\u00e1\u017eil t\u011bchto slov:<\/p>\n\n\n\n
„My dva si pot\u0159ebujeme s t\u00edm \u010dlov\u011bkem, co je venku,
vyrovnat velk\u00fd \u00fa\u010det. Kdybychom nebyli zbab\u011blci, jeden
jako druh\u00fd, mohli bychom se k tomu spojit. Jste takov\u00fd
slaboch, jako v\u00e1\u0161 bratr? Chcete v\u0161echno sn\u00e1\u0161et a\u017e do konce
bez jedin\u00e9ho pokusu o odplatu?“<\/p>\n\n\n\n\"Toho sn\u00e1\u0161en\u00ed u\u017e m\u00e1m dost,<\/code> prohl\u00e1sila jsem, ale v\u00edtala
bych jen takovou odplatu, kter\u00e1 by mi je\u0161t\u011b nep\u0159it\u00ed\u017eila.
Zrada a n\u00e1sil\u00ed jsou dvouse\u010dn\u00e9 zbran\u011b – kdo k nim s\u00e1hne,
po\u0159e\u017ee v\u00edc sebe ne\u017e nep\u0159\u00edtele.“<\/p>\n\n\n\n
„Zrada a n\u00e1sil\u00ed jsou spravedliv\u00fd trest za zradu a n\u00e1sil\u00ed, „zvolal Hindley. Pan\u00ed \"Heathcliffov\u00e1, nic na v\u00e1s<\/code>nechci, jenom tu se\u010fte, ani se neh\u00fdbejte, ani nemukejte!<\/code>Ud\u011bl\u00e1te mi to kv\u016fli? M\u00e1te p\u0159ece stejn\u00fd z\u00e1jem jako j\u00e1,<\/code>aby se to u\u017e jednou tomu lotrovi zatrhlo. V\u017edy\u0165 v\u00e1s<\/code>s\u00e1m odprav\u00ed, jestli ho nep\u0159elst\u00edte. A mne zni\u010d\u00ed!<\/code>Hrom do chlapa, on si tu ml\u00e1t\u00ed do dve\u0159\u00ed, jako by<\/code>tu byl u\u017e p\u00e1nem! Slibte mi, \u017ee z\u016fstanete zticha,<\/code>a ne\u017e za\u010dnou odb\u00edjet hodiny, je za t\u0159i minuty jedna<\/code>- jste svobodn\u00fd \u010dlov\u011bk!<\/code>
<\/p>\n\n\n\n
v\u00e1m v dopise popsala, a cht\u011bl sfouknout sv\u00ed\u010dku. Ale j\u00e1 mu
ji vytrhla a chytila jsem ho za loket.
<\/p>\n\n\n\n\u0159ekla jsem. \"Ani se ho nedotknete!<\/code>Nechte dve\u0159e zav\u0159en\u00e9 a uklidn\u011bte se!\"<\/code>
<\/p>\n\n\n\n\"Nic takov\u00e9ho! Pevn\u011b jsem se rozhodl, a ud\u011bl\u00e1m to,<\/code>b\u016fh je mi sv\u011bdkem!<\/code> k\u0159i\u010del ten zoufalec. „V\u00e1m prok\u00e1\u017eu
slu\u017ebu, a\u0165 chcete, \u010di nechcete, a Haretonovi zjedn\u00e1m
pr\u00e1vo. A zbyte\u010dn\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lejte, jak m\u011b chr\u00e1nit p\u0159ed
z\u00e1konem! K \u010demu, Kate\u0159ina je mrtv\u00e1! Nikomu nezp\u016fsob\u00edm bolest,
nikomu hanbu, i kdybych se na m\u00edst\u011b pod\u0159ezal. Je \u010das v\u0161emu
ud\u011blat konec!“<\/p>\n\n\n\nB\u00fdvalo by stejn\u011b marn\u00e9 pot\u00fdkat se s medv\u011bdem nebo<\/code>rozumovat s \u0161\u00edlencem. Zb\u00fdvalo mi jen b\u011b\u017eet k oknu<\/code>a varovat jeho vyhl\u00e9dnutou ob\u011b\u0165, jak\u00fd osud j\u00ed \u010dek\u00e1. <\/code><\/p>\n\n\n\n\"Rad\u0161i si dnes hledej nocleh jinde!<\/code>“ zavolala jsem tak\u0159ka
v\u00edt\u011bzn\u011b. „Pan Earnshaw m\u00e1 sto chut\u00ed t\u011b zast\u0159elit, jestli sem
mermomoc\u00ed poleze\u0161.“<\/p>\n\n\n\n\"A ty mi rad\u0161i otev\u0159i dve\u0159e, ty...\"<\/code> odpov\u011bd\u011bl mi jemn\u00fdm
osloven\u00edm, kter\u00e9 ani nebudu opakovat.<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 se do toho pl\u00e9st nebudu,“ odsekla jsem. \"Kdy\u017e se ti chce, <\/code>poj\u010f d\u00e1l a dej se zast\u0159elit! J\u00e1 t\u011b varovala.<\/code>„<\/p>\n\n\n\n
S t\u011bmi slovy jsem zabouchla okno a vr\u00e1tila se na sv\u00e9
sed\u00e1tko u krbu. Nepl\u00fdtvala jsem p\u0159etv\u00e1\u0159kou, abych n\u011bjak
p\u0159edst\u00edrala velkou obavu z nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu hrozilo.
Earnshaw m\u011b vztekle prokl\u00ednal, proto\u017ee pr\u00fd toho lotra
st\u00e1le miluji, a nad\u00e1val mi nejhor\u0161\u00edmi jm\u00e9ny za mou otrockou
povahu. A j\u00e1 zas uva\u017eovala v skrytu srdce, a nijak
m\u011b proto nehryzlo sv\u011bdom\u00ed – jak\u00e9 by to bylo vysvobozen\u00ed
pro n\u011bho, kdyby ho Heathcliff zbavil v\u0161eho tr\u00e1pen\u00ed,
a jak\u00e9 by to bylo vysvobozen\u00ed pro mne, kdyby on
Heathcliffa poslal na prav\u00e9 m\u00edsto. Tak jsem se tu ob\u00edrala
podobn\u00fdmi \u00favahami, a vtom r\u00e1na!<\/p>\n\n\n\n