autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 18.<\/p>\n\n\n\n
„Dvan\u00e1ct let, co pro\u0161lo po t\u00e9 smutn\u00e9 dob\u011b, pat\u0159ilo
k nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ pokra\u010dovala pan\u00ed Deanov\u00e1 ve
vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, „a jedin\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed starosti jsem m\u011bla,
kdy\u017e na\u0161e sle\u010dinka b\u00fdvala nemocn\u00e1; tomu neujdou d\u011bti
chud\u00fdch ani bohat\u00fdch. Jinak po slab\u00fdch za\u010d\u00e1tc\u00edch prvn\u00edho
p\u016flroku se n\u00e1m za\u010dala da\u0159it, a ne\u017e dvakr\u00e1t rozkvetl v\u0159es
nad hrobem pan\u00ed Lintonov\u00e9, um\u011bla b\u011bhat a po sv\u00e9m zp\u016fsobu
\u017evatlat. Bylo to roztomil\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko, jako slun\u00ed\u010dko
v na\u0161em \u0161er\u00e9m dom\u011b! I v obli\u010deji byla kr\u00e1sn\u00e1, m\u011bla
hezk\u00e9 tmav\u00e9 o\u010di Earnshaw\u016f, ale sv\u011btlou ple\u0165 a drobn\u00e9
rysy Linton\u016f, k tomu zlat\u00e9 kade\u0159av\u00e9 vl\u00e1sky. \u017div\u00e1 n\u00e1lada
v n\u00ed jen hr\u00e1la, ale nebyla divoch; m\u00edrnilo j\u00ed laskav\u00e9 srd\u00ed\u010dko,
a\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 citliv\u00e9. Matku mi p\u0159ipom\u00ednala t\u00edm, jak siln\u011b
dovedla p\u0159ilnout k lidem, ale jinak se j\u00ed povahou nepodobala.
byla tich\u00e1 a jemn\u00e1 jako holubi\u010dka, m\u011bla zvoniv\u00fd
hl\u00e1sek a sniv\u00fd pohled, v hn\u011bvu se nevztekala, v l\u00e1sce
nebou\u0159ila, ale milovala hluboce a n\u011b\u017en\u011b. <\/p>\n\n\n\n
Ov\u0161em je t\u0159eba uznat, \u017ee m\u011bla i chyby jako protiv\u00e1hu dobr\u00fdch
vlastnost\u00ed, hlavn\u011b sklon k prosto\u0159ekosti a vzdorovitosti, kter\u00fd je
\u010dast\u00fd u zh\u00fd\u010dkan\u00fdch d\u011bt\u00ed, a\u0165 hodn\u00fdch \u010di zlostn\u00fdch. Kdy\u017e j\u00ed
n\u011bkdo ze slu\u017eebnictva popudil, to hned bylo: \u201eJ\u00e1 to pov\u00edm
tat\u00ed\u010dkovi!“ A kdy\u017e j\u00ed otec napomenul t\u0159eba jen pohledem,
mohlo j\u00ed to srdce utrhnout, a p\u0159itom j\u00ed sotva \u0159ekl k\u0159iv\u00e9 slovo!
Vzal si jej\u00ed v\u00fdchovu pln\u011b na starost a prom\u011bnil u\u010den\u00ed v
z\u00e1bavu. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla pro svou zv\u00eddavost a bystrost dobrou
\u017ea\u010dkou. U\u010dila se horliv\u011b a rychle a d\u011blala sv\u00e9mu u\u010diteli radost.<\/p>\n\n\n\n
A\u017e do t\u0159in\u00e1cti let nevy\u0161la sama mimo park. M\u00e1lokdy
se stalo, \u017ee j\u00ed pan Linton vzal s sebou na n\u011bjakou m\u00edli
cesty ven, ale nikomu ji nesv\u011b\u0159oval. Gimmerton j\u00ed byl
pr\u00e1zdn\u00fdm jm\u00e9nem, a krom\u011b domovsk\u00e9ho dvora byla
kaple jedinou budovou, kolem kter\u00e9 \u0161la nebo do kter\u00e9
vkro\u010dila. V\u011btrn\u00e1 h\u016frka s panem Heathcliffem pro ni
neexistovala. Vyr\u016fstala z n\u00ed \u00fapln\u00e1 poustevnice a zd\u00e1nliv\u011b
ji to nijak net\u00ed\u017eilo. Jen tak ob\u010das, kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eela
z okna d\u011btsk\u00e9 kom\u016frky do \u0161irok\u00e9ho kraje, \u0159\u00edk\u00e1vala:
„Jak dlouho si je\u0161t\u011b po\u010dk\u00e1m, Elleno, ne\u017e si budu sm\u011bt
ud\u011blat v\u00fdlet na t\u00e1mhlety vrchy? Copak je asi vid\u011bt za nimi
na druh\u00e9 stran\u011b \u2013 mo\u0159e?“<\/p>\n\n\n\n
„Ba ne, sle\u010dno Katko,“ odpov\u00eddala jsem, „stejn\u00e9 kopce
a zase kopce, nic jina\u010d\u00edho!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„A ty sk\u00e1ly tam jsou jako ze zlata! Jak\u00e9 to je, kdy\u017e
\u010dlov\u011bk stoj\u00ed docela u nich?“<\/p>\n\n\n\n
P\u0159\u00edkr\u00fd sr\u00e1z Penistonsk\u00fdch skal j\u00ed obzvl\u00e1\u0161t\u011b v\u00e1bil,
nejv\u00edc, kdy\u017e na jejich vrcholky z\u00e1\u0159ilo zapadaj\u00edc\u00ed slunce
a ostatn\u00ed krajina tonula ve st\u00ednu. Vysv\u011btlila jsem j\u00ed, \u017ee jsou
to hol\u00e9 \u00fatesy kamene, kde i v trhlin\u00e1ch se uchyt\u00ed sotva
trochu zem\u011b, ve kter\u00e9 by se vy\u017eivilo p\u00e1r zakrsl\u00fdch stromk\u016f.<\/p>\n\n\n\n
„A pro\u010d se tak dlouho lesknou, kdy\u017e u n\u00e1s je u\u017e tma?“<\/p>\n\n\n\n
„Proto\u017ee jsou mnohem v\u00fd\u0161 polo\u017een\u00e9 ne\u017e zdej\u0161\u00ed kope\u010dky.
Jsou tak vysok\u00e9 a p\u0159\u00edkr\u00e9, \u017ee byste na n\u011b nevylezla,“
odrazovala jsem j\u00ed. „Na zimu v\u017edycky zb\u011bl\u00ed mrazem d\u0159\u00edv, ne\u017e
mr\u00e1z dojde k n\u00e1m, a je\u0161t\u011b v pln\u00e9m l\u00e9t\u011b jsem tam vid\u011bla
sn\u00edh v \u010dern\u00e9 kotlin\u011b na severov\u00fdchodn\u00edm svahu.“<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e9, tak vy u\u017e jste tam byla?“ zvolala radostn\u011b. „To j\u00e1
tam taky vylezu, a\u017e budu velk\u00e1. Zn\u00e1 to tam i tat\u00ednek?“<\/p>\n\n\n\n
„Tat\u00ednek by v\u00e1m \u0159ekl, sle\u010dno, \u017ee to nestoj\u00ed za tu dlouhou
cestu,“ sp\u011b\u0161n\u011b jsem j\u00ed krotila. „Zdej\u0161\u00ed lada jsou mnohem
hez\u010d\u00ed na proch\u00e1zky a n\u00e1\u0161 park je nejhez\u010d\u00ed m\u00edsto na sv\u011bt\u011b.“<\/p>\n\n\n\n
„Jen\u017ee park u\u017e zn\u00e1m, a hory nezn\u00e1m,“ broukala pro
sebe. „A jak by m\u011b t\u011b\u0161ilo rozhl\u00e9dnout se z t\u00e9 nejvy\u0161\u0161\u00ed
\u0161pi\u010dky – jednou se tam rozjedu na Mince!\u201c Minka byl
jej\u00ed pon\u00edk.<\/p>\n\n\n\n
Jedna slu\u017eka se pro\u0159ekla n\u011bco o Jeskyni sk\u0159\u00edtk\u016f, a to j\u00ed
docela popletlo hlavu. Nedala jinak, ne\u017e \u017ee se j\u00ed to p\u0159\u00e1n\u00ed
mus\u00ed splnit. Pan Linton od n\u00ed nem\u011bl chv\u00edli pokoj a musel
j\u00ed sl\u00edbit, \u017ee j\u00ed ten v\u00fdlet dovol\u00ed, a\u017e bude star\u0161\u00ed. Ale sle\u010dna
Kate\u0159ina si po\u010d\u00edtala v\u011bk na m\u011bs\u00edce a ka\u017edou chv\u00edli se
vypt\u00e1vala: \u201eU\u017e jsem dost velk\u00e1, abych mohla na Penistonsk\u00e9
sk\u00e1ly?“ Ov\u0161em cesta k nim vedla kolem V\u011btrn\u00e9
h\u016frky. A to Edgara tak odpuzovalo, \u017ee neust\u00e1le odpov\u00eddal:
„Je\u0161t\u011b ne, srd\u00ed\u010dko, je\u0161t\u011b ne!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Jak jsem v\u00e1m pov\u00eddala, pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 \u017eila je\u0161t\u011b
dvan\u00e1ct let po sv\u00e9m \u00fat\u011bku od man\u017eela. Lintonovi v\u016fbec
m\u00edvali k\u0159ehkou t\u011blesnou schr\u00e1nku, a Edgar i jeho sestra
se zdaleka net\u011b\u0161ili tomu robustn\u00edmu zdrav\u00ed, jak\u00e9 v\u00edd\u00e1te
u zdej\u0161\u00edch lid\u00ed. Na\u010d vlastn\u011b stonala, p\u0159esn\u011b nev\u00edm, ale
h\u00e1dala bych, \u017ee um\u0159eli oba na stejn\u00e9 \u00fabyt\u011b \u2013 za\u010dne to
m\u00edrn\u00fdmi hore\u010dkami a dlouho se s t\u00edm marn\u011b z\u00e1pol\u00ed, a\u017e
pak to jde rychle ke konci. Psala bratrovi, \u017ee po \u010dty\u0159m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed
nemoci tu\u0161\u00ed, kam to s n\u00ed sp\u011bje, a \u00fap\u011bnliv\u011b ho prosila, aby
k n\u00ed p\u0159ijel, m\u016f\u017ee-li. \u017de by s n\u00edm r\u00e1da r\u016fzn\u00e9 v\u011bci domluvila,
cht\u011bla by mu d\u00e1t posledn\u00ed sbohem a sv\u011b\u0159it mu osobn\u011b mal\u00e9ho
Lintona. M\u00e1 pr\u00fd nad\u011bji, \u017ee Linton z\u016fstane neru\u0161en\u011b
u Edgara; jeho otec, Heathcliff, – namlouvala si \u2013 ur\u010dit\u011b nebude
m\u00edt z\u00e1jem o hocha, kter\u00fd by mu p\u016fsobil v\u00fddaje za stravu a
vychov\u00e1n\u00ed.
Pan Edgar ani na okam\u017eik nev\u00e1hal a rozjel se za n\u00ed, jak si p\u0159\u00e1la.
Jindy se nerad hnul z domova, a\u0165 ho zval, kdo cht\u011bl, ale tentokr\u00e1t
let\u011bl jako na k\u0159\u00eddlech. Sv\u011b\u0159il mi Kate\u0159inu zvl\u00e1\u0161t\u011b na starost
po dobu sv\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti a znovu a znovu mi kladl
na srdce, abych s n\u00ed nechodila mimo park. Ani ve snu ho
nenapadlo, \u017ee by si mohla vyrazit bez doprovodu!<\/p>\n\n\n\n
Zdr\u017eel se na cest\u011b t\u0159i ned\u011ble. Prvn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed moje sv\u011b\u0159enka
vysed\u00e1vala v kout\u011b knihovny a byla tak sklesl\u00e1,
\u017ee j\u00ed nebylo do \u010dten\u00ed ani do hran\u00ed. V takov\u00e9 trpn\u00e9 n\u00e1lad\u011b
mi ned\u011blala velik\u00e9 starosti. Ale tohle obdob\u00ed pak vyst\u0159\u00eddala
netrp\u011blivost a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd rozmar. J\u00e1 m\u011bla p\u0159\u00edli\u0161 pr\u00e1ce,
abych po\u0159\u00e1d b\u011bhala zdola nahoru j\u00ed bavit, taky u\u017e jsem
m\u011bla svoje l\u00e9ta – a vymyslela jsem si tedy pl\u00e1n, jak by se
zabavila sama. Pos\u00edlala jsem j\u00ed na vych\u00e1zky a na vyj\u00ed\u017e\u010fky
v hranic\u00edch na\u0161\u00ed obory a po n\u00e1vratu jsem v\u017edycky
trp\u011bliv\u011b vyslechla, kdy\u017e ze\u0161iroka l\u00ed\u010dila svoje skute\u010dn\u00e1
i vymy\u0161len\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
L\u00e9to se rozz\u00e1\u0159ilo v pln\u00e9 kr\u00e1se a Katce se tolik zal\u00edbily
samot\u00e1\u0159sk\u00e9 potulky, \u017ee se \u010dasto zdr\u017eovala pod \u0161ir\u00fdm
nebem od sn\u00eddan\u011b a\u017e po sva\u010dinu; ve\u010dery j\u00ed potom sotva
sta\u010dily na vypr\u00e1v\u011bn\u00ed b\u00e1je\u010dn\u00fdch p\u0159\u00edhod. Neb\u00e1la jsem se,
\u017ee by mohla p\u0159ekro\u010dit hranice, proto\u017ee branky byly zpravidla
zav\u0159eny, a i kdyby b\u00fdvaly doko\u0159\u00e1n, spol\u00e9hala
jsem, \u017ee se samotn\u00e1 neodv\u00e1\u017e\u00ed d\u00e1l. Bohu\u017eel m\u00e1 d\u016fv\u011b\u0159ivost
nebyla na m\u00edst\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Jednou r\u00e1no k osm\u00e9 hodin\u011b ke mn\u011b Katka p\u0159i\u0161la a hl\u00e1sila,
\u017ee dnes bude d\u011blat arabsk\u00e9ho kupce a pocestuje
s karavanou p\u0159es pou\u0161\u0165. A\u0165 pr\u00fd j\u00ed d\u00e1m s sebou
hodn\u011b z\u00e1sob pro ni i pro zv\u00ed\u0159ata \u2013 kon\u011b a t\u0159i velbloudy
(jejich roli museli hr\u00e1t jeden velk\u00fd oha\u0159 a p\u00e1rek k\u0159epel\u00e1k\u016f).
Zabalila jsem j\u00ed plno dobrot do ko\u0161\u00edku a p\u0159iv\u00e1zala jej
po stran\u011b k sedlu, a ona vesele nasedla. Vypadala jako \u0161otek
v tom \u0161irok\u00e9m klobouku a pr\u016fhledn\u00e9m z\u00e1voji, kter\u00fd j\u00ed
chr\u00e1nil p\u0159ed \u010dervencov\u00fdm sluncem. Odklusala s rozja\u0159en\u00fdm
sm\u00edchem a m\u00e1vnut\u00edm ruky odbyla mou opatrnou
radu, aby nehnala pon\u00edka tryskem a moc dlouho se nezdr\u017eela.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i\u0161la doba sva\u010diny, a n\u00e1\u0161 nezvedenec tu je\u0161t\u011b nebyl.
Jeden \u010dlen v\u00fdpravy se vr\u00e1til \u2013 star\u00fd loveck\u00fd pes, kter\u00fd
u\u017e m\u011bl r\u00e1d sv\u016fj klid. Ale Katka, pon\u00edk a k\u0159epel\u00e1ci nebyli
k nalezen\u00ed. Pos\u00edlala jsem lidi vyhl\u00ed\u017eet je t\u00edm sm\u011brem, on\u00edm
sm\u011brem, ale nic, a kone\u010dn\u011b jsem se vydala hledat sama.
Na rozhran\u00ed na\u0161eho panstv\u00ed potk\u00e1m d\u011bln\u00edka, spravoval tam
plot. Pt\u00e1m se ho, zdali nevid\u011bl na\u0161i sle\u010dnu.<\/p>\n\n\n\n
„R\u00e1no jsem j\u00ed vid\u011bl,“ pov\u00edd\u00e1 mi. „Dala si ode mne
u\u0159\u00edznout l\u00edskov\u00fd prut a pak hnala pon\u00edka skokem p\u0159es
plot, tam, co je trochu ni\u017e\u0161\u00ed, a cvalem pry\u010d!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Pomysl\u00edte si, jak mi bylo, kdy\u017e jsem to sly\u0161ela! Hned
mi svitlo, \u017ee se rozjela k Penistonsk\u00fdm skal\u00e1m. „Jestli
se j\u00ed n\u011bco stane!\u201c vyk\u0159ikla jsem. Prolezla jsem d\u00edrou
v plot\u011b, kterou ten mu\u017e spravoval, a zam\u00ed\u0159ila jsem k silnici.
P\u00e1dila jsem, jako by m\u011b \u0161tvali, m\u00edle ub\u00edhala za m\u00edl\u00ed, a\u017e
kone\u010dn\u011b ze zat\u00e1\u010dky jsem dohl\u00e9dla na V\u011btrnou h\u016frku, ale
Kate\u0159ina nikde \u2013 daleko \u0161iroko ani stopy po n\u00ed! A ty sk\u00e1ly
jsou jist\u011b asi p\u016fl druh\u00e9 m\u00edle za dvorem pana Heathcliffa,
to d\u011bl\u00e1 aspo\u0148 \u010dty\u0159i m\u00edle od Drozdova. <\/p>\n\n\n\n
Popadl m\u011b strach, \u017ee padne soumrak, ne\u017e tam dojdu.
„A co jestli n\u011bkam lezla a spadla,“ lek\u00e1m se,
„mohla se zab\u00edt nebo si n\u011bco zl\u00e1mat!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ZDE<\/a> autor: Emily Bront\u00eb KAPITOLA 18. „Dvan\u00e1ct let, co pro\u0161lo po t\u00e9 smutn\u00e9 dob\u011b, pat\u0159ilok nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ pokra\u010dovala pan\u00ed Deanov\u00e1 vevypr\u00e1v\u011bn\u00ed, „a jedin\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49632,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49630","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49630","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49630"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49630\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49632"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49630"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49630"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49630"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"