autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 19.<\/p>\n\n\n\n
Psan\u00ed s \u010dernou o\u0159\u00edzkou n\u00e1m ohl\u00e1silo den p\u00e1nova n\u00e1vratu.
Isabela um\u0159ela a p\u00e1n psal, abych dceru\u0161ce po\u0159\u00eddila
smutek a jeho mlad\u00e9mu synovci p\u0159ichystala pokoj se v\u0161\u00edm
pot\u0159ebn\u00fdm. Kate\u0159ina se pla\u0161ila radost\u00ed, \u017ee zas uv\u00edt\u00e1 tat\u00ednka,
a odd\u00e1vala se nejnad\u0161en\u011bj\u0161\u00edm \u00favah\u00e1m o nes\u010detn\u00fdch
p\u0159ednostech, je\u017e bude m\u00edt jej\u00ed „opravdov\u00fd“ bratranec.
<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i\u0161el ve\u010der, kdy jsme je m\u011bli \u010dekat. Od \u010dasn\u00e9ho r\u00e1na
Katka po\u0159\u00e1d n\u011bco kutila a potom napar\u00e1d\u011bna v nov\u00fdch
\u010dern\u00fdch \u0161atech – hloub\u011bji se j\u00ed smutek za zem\u0159elou tetu
nedotkl, d\u011bvenky mal\u00e9 – m\u011b ustavi\u010dn\u011b tr\u00e1pila, abychom
jim \u0161ly spolu naproti na\u0161\u00ed oborou.
<\/p>\n\n\n\n
„Linton je zrovna o \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f mlad\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ \u0161vito\u0159ila,
kdy\u017e jsme se pomalu loudaly ve st\u00ednu strom\u016f p\u0159es kope\u010dky
a dol\u00edky v mechov\u00e9m pa\u017eit\u011b. „To bude z\u00e1bava, m\u00edt s k\u00fdm si
hr\u00e1t! Teta Isabela poslala tat\u00ed\u010dkovi kade\u0159 jeho vl\u00e1sk\u016f,
m\u00e1 je sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, jako len, a stejn\u011b jemn\u00e9 jako j\u00e1!
Schov\u00e1v\u00e1m si je ve sklen\u011bn\u00e9 krabi\u010dce; \u010dasto si \u0159\u00edk\u00e1m,
\u017ee bych toho chlape\u010dka r\u00e1da vid\u011bla. A te\u010f mi ho p\u0159iveze
tat\u00ednek, m\u016fj zlat\u00fd mil\u00fd tat\u00ednek! J\u00e1 jsem tak \u0161\u0165astn\u00e1. Poj\u010fte,
Elleno, pob\u011b\u017e\u00edme!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Rozb\u011bhla se a vr\u00e1tila se, a znovu se rozb\u011bhla. To se
tolikr\u00e1t opakovalo, ne\u017e j\u00ed moje odm\u011b\u0159en\u00e9 kroky dohonily
u vr\u00e1tek. Tam se usadila na travnat\u00fd svah u p\u011b\u0161iny, ale
kdepak by ona dovedla trp\u011bliv\u011b \u010dekat! Chvilku
nevydr\u017eela na m\u00edst\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„T\u011bm to trv\u00e1!“ st\u011b\u017eovala si. „Ale pod\u00edvejte, na silnici
se zved\u00e1 prach – u\u017e jedou? Nejedou. Kdy u\u017e p\u0159ijedou?
A poj\u010fme jim kousek naproti, Elleno, kous\u00ed\u010dek. Jen p\u016fl
m\u00edle, ano? \u0158ekn\u011bte ano! Tam k t\u011bm b\u0159\u00edz\u00e1m u zat\u00e1\u010dky!“<\/p>\n\n\n\n
R\u00e1zn\u011b jsem \u0159ekla ne! A\u017e kone\u010dn\u011b m\u011bla po tr\u00e1pen\u00ed, p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl
ko\u010d\u00e1r. Katka zav\u00fdskla a po\u010dala horliv\u011b m\u00e1vat, jakmile se
v okn\u011b objevila hlava jej\u00edho otce. Vystoupil, skoro stejn\u011b
rozradostn\u011bn jako ona, a hezkou chv\u00edli to trvalo,
ne\u017e si pov\u0161imli n\u011bkoho jin\u00e9ho krom\u011b sebe.<\/p>\n\n\n\n
Zat\u00edmco se mazlili, nahl\u00e9dla jsem do vozu, abych uv\u00edtala Lintona.
Spal tam v kout\u011b, zabalen\u00fd do ko\u017eichu, jako bychom
byli uprost\u0159ed zimy! Bled\u00fd, \u00fatl\u00fd chlape\u010dek, nic klukovsk\u00e9ho
na n\u011bm, a tak se podobal str\u00fdci, na\u0161emu p\u00e1novi, \u017ee by
ho mohli pova\u017eovat za jej\u00edho mlad\u0161\u00edho brat\u0159\u00ed\u010dka. Ale v obli\u010deji
vypadal mrzut\u011b a chorobn\u011b, co\u017e ov\u0161em o Edgaru Lintonovi
neplatilo. Ten m\u011b zahl\u00e9dl, jak se na chlapce d\u00edv\u00e1m – podal mi
ruku a \u0159ekl mi, abych zav\u0159ela dve\u0159e
ko\u010d\u00e1ru a nechala hocha sp\u00e1t, cesta ho unavila.<\/p>\n\n\n\n
Katka by se r\u00e1da na bratrance aspo\u0148 pod\u00edvala, ale
otec j\u00ed vyzval, aby \u0161la s n\u00edm. \u0160li parkem a j\u00e1 jsem b\u011b\u017eela
nap\u0159ed, abych p\u0159ipravila na jejich p\u0159\u00edchod slu\u017eebnictvo.<\/p>\n\n\n\n
„Pod\u00edvej se, mil\u00e1\u010dku!\u201c \u0159ekl pan Linton Katce, kdy\u017e
v\u016fz zastavil u schod\u016f p\u0159ed domovn\u00edmi dve\u0159mi, „tv\u016fj
bratranec nen\u00ed tak siln\u00fd a vesel\u00fd jako ty. Pamatuj, \u017ee mu
teprve ned\u00e1vno um\u0159ela maminka, a ne\u010dekej proto, \u017ee si
s tebou hned bude hr\u00e1t a pob\u00edhat! A neobt\u011b\u017euj ho
spoustou \u0159e\u010d\u00ed. Aspo\u0148 dnes ve\u010der mu p\u0159ej trochu klidu,
ano?“<\/p>\n\n\n\n
„Ano, ov\u0161em, tat\u00ednku,“ odpov\u00eddala Katka, „ale r\u00e1da
bych si ho prohl\u00e9dla, jak vypad\u00e1, a on po\u0159\u00e1d nechce
vykouknout.“<\/p>\n\n\n\n
Ze stoj\u00edc\u00edho vozu str\u00fdc vynesl a postavil chlapce, kter\u00fd
se t\u00edm probudil.
„Lintone, tady m\u00e1\u0161 sest\u0159enku Katku,“ \u0159ekl a spojil jim
ru\u010dky. „M\u00e1 t\u011b u\u017e r\u00e1da, tak se sna\u017e neplakat, abys j\u00ed
nezarmoutil! Zkus se trochu ut\u011b\u0161it, cesta je u konce
a te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 odpo\u010d\u00edvat a bavit se, jak je ti libo.“<\/p>\n\n\n\n
„R\u00e1d bych si lehl,“ \u0159ekl chlapec a ucouvl p\u0159ed Kat\u010din\u00fdm
uv\u00edt\u00e1n\u00edm. S\u00e1hl si prsty do o\u010d\u00ed, aby set\u0159el nov\u00e9
slzi\u010dky.<\/p>\n\n\n\n
„No tak, no tak, bu\u010f hodn\u00fd chlape\u010dek!“ za\u0161eptala
jsem mu do ucha a vedla ho dovnit\u0159. „Je\u0161t\u011b j\u00ed tak\u00e9
rozpl\u00e1\u010de\u0161 – vid\u00ed\u0161, jakou j\u00ed d\u011bl\u00e1\u0161 l\u00edtost!“<\/p>\n\n\n\n
A\u0165 u\u017e to bylo z l\u00edtosti nebo ne, Katka se zakabonila
stejn\u011b jako on a chytla se za ruku tat\u00ednka. V\u0161ichni t\u0159i
ve\u0161li do domu a po schodech do knihovny, kde bylo
prost\u0159eno ke sva\u010din\u011b. Odebrala jsem Lintonovi \u010depici
a ko\u017e\u00ed\u0161ek a posadila jsem ho na \u017eidli ke stolu. Jen si sedl,
hned se dal zas do pl\u00e1\u010de. P\u00e1n se ptal, co mu je.
<\/p>\n\n\n\n
„\u017didle m\u011b tla\u010d\u00ed,“ na\u0159\u00edkal.<\/p>\n\n\n\n
„Tak si sedni na pohovku, a Ellena ti tam \u010daj p\u0159inese,“
konej\u0161il ho str\u00fdc trp\u011bliv\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Dovedla jsem si p\u0159edstavit, co se po cest\u011b natr\u00e1pil s t\u00edm
rozmarn\u00fdm, nedu\u017eiv\u00fdm sv\u011b\u0159encem. Linton se odplou\u017eil
k pohovce a lehl si na n\u00ed. Katka si k n\u011bmu p\u0159inesla stoli\u010dku
a \u0161\u00e1lek s \u010dajem. Chv\u00edli byla zticha, ale dlouho to nevydr\u017eela
. t\u011b\u0161ila se na bratrance jako na novou hra\u010dku a nenechala
si to vz\u00edt. Za\u010dala ho hladit po vl\u00e1sc\u00edch, l\u00edbat ho na tv\u00e1\u0159i\u010dku
a d\u00e1vala mu srkat \u010daj z tal\u00ed\u0159ku jako d\u011b\u0165\u00e1tku. To se mu l\u00edbilo,
proto\u017ee byl opravdu rozmazlen\u00fd jako d\u011b\u0165\u00e1tko. Ut\u0159el si
o\u010di a chab\u011b se usm\u00e1l.<\/p>\n\n\n\n
„Bude to dobr\u00e9, Elleno,“ \u0159ekl mi p\u00e1n, kdy\u017e je chv\u00edli
pozoroval, „docela dobr\u00e9, jestli n\u00e1m tu z\u016fstane. Ve
spole\u010dnosti d\u00edt\u011bte stejn\u00e9ho v\u011bku z n\u011bho bude docela jin\u00fd
hoch. Bude m\u00edt nov\u00e9 z\u00e1jmy, a s v\u016fl\u00ed p\u0159ijde i s\u00edla!“<\/p>\n\n\n\n
Hm, ale jestli n\u00e1m z\u016fstane! dumala jsem pro sebe
a zmocnila se mne obava, \u017ee na to nen\u00ed velk\u00e1 nad\u011bje. A co
bude potom, jak ten slab\u00fd drobe\u010dek vydr\u017e\u00ed na V\u011btrn\u00e9
h\u016frce? To bude v\u00fdchova a \u017eivot mezi otcem a Haretonem!<\/p>\n\n\n\n
A nebyli jsme dlouho v nejistot\u011b. P\u0159i\u0161lo to d\u0159\u00edv, ne\u017e jsme
mohli tu\u0161it. Jen jsem po sva\u010din\u011b odvedla d\u011bti do jejich
pokoj\u00edk\u016f a ulo\u017eila Lintona sp\u00e1t, a pak jsem se je\u0161t\u011b vr\u00e1tila dol\u016f
a rozsv\u011bcela sv\u00ed\u010dku pro pana Edgara do lo\u017enice, a u\u017e tu byla
slu\u017eka z kuchyn\u011b a hl\u00e1sila mi, \u017ee Heathcliff\u016fv sluha Josef
je u dve\u0159\u00ed a chce mluvit s p\u00e1nem!<\/p>\n\n\n\n
„Nejd\u0159\u00edv se ho zept\u00e1m, co chce,“ pov\u00edd\u00e1m cel\u00e1 vyd\u011b\u0161en\u00e1. „To je
n\u00e1pad, vyru\u0161ovat lidi, zrovna kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed
z dlouh\u00e9 cesty! P\u00e1n ho ur\u010dit\u011b nep\u0159ijme.“<\/p>\n\n\n\n
Sotva jsem domluvila, Josef u\u017e vlezl do kuchyn\u011b a p\u0159i\u0161el
za n\u00e1mi do s\u00edn\u011b. M\u011bl na sob\u011b ned\u011bln\u00ed \u0161aty a nejsv\u00e1te\u010dn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz v kysel\u00e9m obli\u010deji, v levici klobouk, v pravici h\u016fl, a za\u010dal si ot\u00edrat boty o roho\u017eku.<\/p>\n\n\n\n
„Dobr\u00fd ve\u010der, Josefe,“ pov\u00edd\u00e1m chladn\u011b. „Copak n\u00e1m
nesete tak pozd\u011b k ve\u010deru?“<\/p>\n\n\n\n
„Jdu k panu Lintonovi,“ nafoukl se a nade mnou jen
m\u00e1vl rukou.<\/p>\n\n\n\n
„Pan Linton u\u017e jde sp\u00e1t a nem\u00e1 \u010das, v\u00e1s poslouchat.
leda jestli m\u00e1te vy\u0159\u00eddit n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ prohl\u00e1sila jsem.
„Jen se tu posa\u010fte a pov\u011bzte to mn\u011b!“<\/p>\n\n\n\n
„Kudy se k n\u011bmu jde?“ trval na sv\u00e9m a za\u010dal se p\u00e1trav\u011b
d\u00edvat po \u0159ad\u011b zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Vid\u011bla jsem, \u017ee stejn\u011b odm\u00edtne moje zprost\u0159edkov\u00e1n\u00ed,
a tak jsem neochotn\u011b vy\u0161la nahoru do knihovny, ohl\u00e1sila
jsem nev\u00edtanou n\u00e1v\u0161t\u011bvu a radila jsem, aby odk\u00e1zal Josefa
na z\u00edt\u0159ek. Ale pan Linton u\u017e mi to nesta\u010dil schv\u00e1lit, proto\u017ee
Josef se vecpal do m\u00edstnosti v pat\u00e1ch za mnou, postavil se
sed\u00edc\u00edmu p\u00e1novi p\u0159ed st\u016fl, sev\u0159el v obou dlan\u00edch rukoje\u0165
hole, o kterou se op\u00edral, a rozk\u0159ikl se, jako by p\u0159edv\u00eddal
odpor:<\/p>\n\n\n\n
„Heathcliff m\u011b pos\u00edl\u00e1 pro syna, bez n\u011bho mu nesm\u00edm
na o\u010di!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Edgar Linton nebyl chv\u00edli mocen slova a obli\u010dej se mu
zast\u0159el nev\u00fdslovn\u00fdm smutkem. Bylo mu l\u00edto chlapce u\u017e jen
pro n\u011bho sam\u00e9ho, ale kdy\u017e si nadto p\u0159ipamatoval Isabeliny
nad\u011bje a strachy, jej\u00ed \u00fazkost o syn\u00e1\u010dka, jej\u00ed prosby, aby se
ho ujal, sev\u0159elo se mu srdce bolest\u00ed. Zmaten\u011b uva\u017eoval, jak
by chlapce ochr\u00e1nil, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdchodisko nenach\u00e1zel. Jakmile
by uk\u00e1zal o chlapce z\u00e1jem, otec by ho po\u017eadoval je\u0161t\u011b d\u016ftkliv\u011bji.
Nezb\u00fdvalo ne\u017e ho o\u017eelet. Ale aspo\u0148 ze sp\u00e1nku ho vyru\u0161it
necht\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
„\u0158ekn\u011bte panu Heathcliffovi,“ pronesl su\u0161e, „\u017ee mu po\u0161lu syna
na V\u011btrnou h\u016frku z\u00edtra. Po cest\u011b sp\u00ed a je tak unaven\u00fd, \u017ee by
tam nedo\u0161el. Vy\u0159i\u010fte p\u00e1novi tak\u00e9, \u017ee hoch m\u00e1
ot\u0159esen\u00e9 zdrav\u00ed, a \u017ee jeho matka si p\u0159\u00e1la, aby z\u016fstal v m\u00e9m
poru\u010dnictv\u00ed!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„To zas ne,“ houkl Josef p\u00e1novit\u011b a bouchl koncem hole
do podlahy, „to ne, na to my ned\u00e1me! Heathcliff se
nept\u00e1, co chce klukova m\u00e1ma a co chcete vy, on chce m\u00edt
sv\u00e9ho kluka, a dost! A j\u00e1 m\u00e1m kluka p\u0159iv\u00e9st, abyste jako v\u011bd\u011bl!\u201c<\/p>\n\n\n\n
„Dnes u\u017e ne!“ odpov\u011bd\u011bl Linton ost\u0159e. „Seberte se a ven! Vy\u0159i\u010fte
p\u00e1novi, co jsem v\u00e1m \u0159ekl! Elleno, vyve\u010fte ho ven! Jd\u011bte!\u201c
<\/p>\n\n\n\n
Popostr\u010dil prskaj\u00edc\u00edho d\u011bdka ke dve\u0159\u00edm, vyrazil ho
z pokoje a zav\u0159el dve\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
„No po\u010dkejte!“ hul\u00e1kal Josef na pomal\u00e9m \u00fastupu.
„Po\u010dkejte z\u00edtra! On si na v\u00e1s do\u0161l\u00e1pne s\u00e1m, a uvid\u00edme,
jestli jeho zkus\u00edte vyhodit!“<\/p>\n\n\n\n
p\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 19. Psan\u00ed s \u010dernou o\u0159\u00edzkou n\u00e1m ohl\u00e1silo den p\u00e1nova n\u00e1vratu.Isabela um\u0159ela a p\u00e1n psal, abych dceru\u0161ce po\u0159\u00eddilasmutek a jeho mlad\u00e9mu synovci […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49672,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-49669","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49669","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=49669"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/49669\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49672"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=49669"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=49669"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=49669"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}