autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 22.<\/p>\n\n\n\n
L\u00e9to se ch\u00fdlilo ke konci, podzim se p\u0159ed\u010dasn\u011b bl\u00ed\u017eil. Bylo po svat\u00e9m Michalu, ale ten rok se \u017en\u011b opozdily a z n\u011bkter\u00fdch pol\u00ed se je\u0161t\u011b nesklidilo. Pan Linton s dcerou \u010dasto chodili dohl\u00ed\u017eet a p\u0159i sv\u00e1\u017een\u00ed posledn\u00edch snop\u016f se jednou zdr\u017eeli a\u017e do soumraku. Jeliko\u017e bylo ve\u010der chladno a mlhavo, p\u00e1n se t\u011b\u017ece nastydl a stonal pak dlouho na pl\u00edce – skoro celou zimu prole\u017eel. Chud\u00e1k Katka, kter\u00e1 se dala odradit od sv\u00e9ho bl\u00e1hov\u00e9ho milostn\u00e9ho dobrodru\u017estv\u00ed, te\u010f byla mnohem smutn\u011bj\u0161\u00ed a unud\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e o tu z\u00e1bavu p\u0159i\u0161la. <\/p>\n\n\n\n
Jej\u00ed otec j\u00ed starostliv\u011b doporu\u010doval, aby m\u00e9n\u011b \u010detla a v\u00edce se proch\u00e1zela. S\u00e1m j\u00ed spole\u010dn\u00edka d\u011blat nemohl a j\u00e1 pova\u017eovala za svou povinnost ho pokud mo\u017eno zastoupit. Ale takov\u00e1 n\u00e1hrada neposta\u010dovala, proto\u017ee jsem si od sv\u00fdch mnoh\u00fdch pracovn\u00edch povinnost\u00ed st\u011b\u017e\u00ed utrhla dv\u011b t\u0159i hodinky denn\u011b, abych ji mohla doprov\u00e1zet – a nav\u00edc ji m\u00e1 spole\u010dnost tolik net\u011b\u0161ila. <\/p>\n\n\n\n
Jednou odpoledne v \u0159\u00edjnu nebo za\u010d\u00e1tkem listopadu – bylo to chladn\u00e9 a sychrav\u00e9 odpoledne, kdy tr\u00e1vn\u00edky i p\u011b\u0161iny \u0161ustily mokr\u00fdm spadan\u00fdm list\u00edm, kdy \u0161edomodr\u00e1 obloha byla zpola zata\u017een\u00e1 a od z\u00e1padu rychle stoupaly temn\u011b \u0161ed\u00e9 pruhy ohla\u0161uj\u00edc\u00ed vydatn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 – jsem rozmlouvala sle\u010dn\u011b proch\u00e1zku, proto\u017ee lij\u00e1k byl na spadnut\u00ed. Necht\u011bla o tom ani sly\u0161et, a tak jsem si tedy p\u0159ehodila pl\u00e1\u0161\u0165 a vzala de\u0161tn\u00edk, abych ji doprovodila na proch\u00e1zku po doln\u00edm svahu parku. Byla to takov\u00e1 klidn\u00e1 proch\u00e1zka po cesti\u010dk\u00e1ch, kterou oby\u010dejn\u011b volila, kdy\u017e m\u00edvala skleslou n\u00e1ladu – a to bylo v\u017edy, kdykoli se panu Edgarovi p\u0159it\u00ed\u017eilo. On to sice ned\u00e1val najevo, ale Katka i j\u00e1 jsme to poznaly podle toho, \u017ee byl zamlklej\u0161\u00ed a v tv\u00e1\u0159i zachmu\u0159en\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Katka kr\u00e1\u010dela zvolna a nete\u010dn\u011b – \u017e\u00e1dn\u00e9 pob\u00edh\u00e1n\u00ed a hopk\u00e1n\u00ed jako jindy – a\u010dkoliv mraziv\u00fd v\u00edtr nutil k rychlej\u0161\u00edmu pohybu. Po o\u010dku jsem ji pozorovala a chv\u00edlemi post\u0159ehla, jak zved\u00e1 ruku a ot\u00edr\u00e1 si tv\u00e1\u0159. Rozhl\u00e9dla jsem se kolem, \u010d\u00edm bych ji mohla rozpt\u00fdlit. Po jedn\u00e9 stran\u011b cesty stoupal rozervan\u00fd sr\u00e1z, kde se nejist\u011b uchytily l\u00edskov\u00e9 ke\u0159e a zakrsl\u00e9 duby s obna\u017een\u00fdmi ko\u0159eny. Prs\u0165 se tam st\u00e1le sesouvala a duby se prudk\u00fdmi vich\u0159icemi zoh\u00fdbaly skoro nale\u017eato. V l\u00e9t\u011b si sle\u010dna Kate\u0159ina zvl\u00e1\u0161t\u011b obl\u00edbila \u0161plh\u00e1n\u00ed po t\u011bch zkroucen\u00fdch kmenech: sed\u00e1vala a houpala se ve v\u011btv\u00edch hezky vysoko nad cestou. V duchu jsem se t\u011b\u0161\u00edvala z jej\u00ed svi\u017enosti a d\u011btinsk\u00e9 vesel\u00e9 n\u00e1lady – ov\u0161em pova\u017eovala jsem za svou povinnost ji vypl\u00edsnit, kdykoliv jsem ji tak vysoko p\u0159istihla, ale zas ne tolik, aby si myslela, \u017ee mus\u00ed sl\u00e9zt dol\u016f. Dovedla si tak hov\u011bt t\u0159eba od ob\u011bda do ve\u010de\u0159e v hn\u00edzde\u010dku z v\u011btv\u00ed, kol\u00e9ban\u00e9m sv\u011b\u017e\u00edmi v\u00e1nky, a ned\u011blat nic jen si prozp\u011bvovat p\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 jsem ji v d\u011btstv\u00ed nau\u010dila, nebo se d\u00edvat, jak hn\u00edzd\u00edc\u00ed pt\u00e1ci krm\u00ed ml\u00e1\u010fata a u\u010d\u00ed je poletovat. Tak se tam vzn\u00e1\u0161ela se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, v zasn\u011bn\u00ed a zamy\u0161len\u00ed, a byla nev\u00fdslovn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1. <\/p>\n\n\n\n
\u201ePod\u00edvejte se, sle\u010dno!“ upozornila jsem ji na prohlube\u0148 pod ko\u0159eny jednoho sukovit\u00e9ho stromu. \u201eZima d\u00e1 na sebe je\u0161t\u011b \u010dekat. Vid\u00edte tamten kv\u00edte\u010dek? Vydr\u017eel n\u00e1m tu posledn\u00ed z t\u00e9 spousty zvone\u010dk\u016f, a p\u0159ece v \u010dervnu pokr\u00fdvaly v\u0161echny svahy jako fialov\u00e1 mlha! Nechcete si tam vyl\u00e9zt a utrhnout ho pro tat\u00ednka?“ <\/p>\n\n\n\n
Katka dlouho hled\u011bla na osam\u011bl\u00fd kv\u00edtek, chv\u011bj\u00edc\u00ed se v tom z\u00e1v\u011bt\u0159\u00ed dol\u00edku, a posl\u00e9ze odpov\u011bd\u011bla: \u201eNe, nechci mu zkracovat \u017eivot. \u017de vypad\u00e1 smutn\u011b, co mysl\u00edte, Eleno?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo ano,“ poznamenala jsem, \u201ea je cel\u00fd uvadl\u00fd a zk\u0159ehl\u00fd jako vy. Nem\u00e1te ve tv\u00e1\u0159\u00edch kapku krve. Poj\u010fte, vezmeme se za ruce a trochu se prob\u011bhneme! Uvid\u00edte, \u017ee v\u00e1m sta\u010d\u00edm, kdy\u017e jste tak usou\u017een\u00e1!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe, ne,“ odm\u00edtala m\u011b a plou\u017eila se d\u00e1l sama. Ob\u010das se zastavila a zadumala nad pol\u0161t\u00e1\u0159kem mechu nebo chom\u00e1\u010dkem za\u017eloutl\u00e9 tr\u00e1vy nebo skupinou hub vystrkuj\u00edc\u00edch jasn\u011b oran\u017eov\u00e9 hlavi\u010dky mezi n\u00e1nosy hn\u011bd\u00e9ho list\u00ed. P\u0159itom odvracela tv\u00e1\u0159 a znovu a znovu si k n\u00ed tiskla ruku.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKate\u0159ino, zlat\u00ed\u010dko, pro\u010d pl\u00e1\u010dete?“ P\u0159istoupila jsem k n\u00ed a objala ji rukou kolem ramen. \u201eSnad byste se netr\u00e1pila, \u017ee m\u00e1 tat\u00ednek ka\u0161el? Jen kdy\u017e to nen\u00ed nic hor\u0161\u00edho!“<\/p>\n\n\n\n
Nepotla\u010dovala u\u017e slzy. Vzlyk\u00e1n\u00ed j\u00ed p\u0159er\u00fdvalo dech. \u201eUr\u010dit\u011b to je n\u011bco hor\u0161\u00edho,“ na\u0159\u00edkala. \u201eA co si po\u010dnu, a\u017e m\u011b opust\u00edte vy i tat\u00ednek a j\u00e1 tu z\u016fstanu sama? Nikdy nezapomenu, co jste mi jednou \u0159ekla, Eleno – ustavi\u010dn\u011b mi to zn\u00ed v u\u0161\u00edch. Jak se m\u016fj \u017eivot zm\u011bn\u00ed, jak bude sv\u011bt pust\u00fd, a\u017e tat\u00ednek a vy um\u0159ete!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdopak v\u00ed, jestli vy neum\u0159ete d\u0159\u00edv?“ ok\u0159ikla jsem ji. \u201eNem\u00e1te p\u0159edpov\u00eddat ne\u0161t\u011bst\u00ed! Doufejme, \u017ee ute\u010de mnoho let, ne\u017e n\u011bkdo z n\u00e1s odejde ze sv\u011bta – p\u00e1n je mlad\u00fd a j\u00e1 jsem v nejlep\u0161\u00edm v\u011bku, sotva p\u011bta\u010dty\u0159icet! Moje m\u00e1ma se do\u010dkala osmdes\u00e1tky, a jak\u00e1 byla \u0159e\u010dn\u00e1 a\u017e do konce! Kdyby pan Linton vydr\u017eel do \u0161edes\u00e1ti, tak m\u00e1 p\u0159ed sebou v\u00edce let \u017eivota, ne\u017e kolik je v\u00e1m, sle\u010dno! Nen\u00ed to po\u0161etil\u00e9, oplak\u00e1vat ne\u0161t\u011bst\u00ed dvacet let p\u0159edem?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle teta Isabela byla mlad\u0161\u00ed ne\u017e tat\u00ednek,“ nam\u00edtala Kate\u0159ina a vzhl\u00ed\u017eela ke mn\u011b v b\u00e1zliv\u00e9 nad\u011bji, \u017ee j\u00ed i to n\u011bjak vymluv\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTeta Isabela nem\u011bla v\u00e1s a m\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla jsem. \u201eA nem\u011bla zdaleka tak \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot jako p\u00e1n – nem\u011bla z \u010deho se t\u011b\u0161it jako on. Tat\u00ednek pot\u0159ebuje jen jedno – abyste se o n\u011bj p\u011bkn\u011b starala. Kdy\u017e budete vy vesel\u00e1, bude i on vesel\u00fd. A hlavn\u011b, Katko, nesm\u00edte ho ni\u010d\u00edm tr\u00e1pit! Pov\u00edm v\u00e1m bez obalu, \u017ee ho m\u016f\u017eete zab\u00edt, jestli budete um\u00edn\u011bn\u00e1 a pot\u0159e\u0161t\u011bn\u00e1 a jestli nep\u0159estanete bl\u00e1znit po synovi \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by tat\u00ednka nejrad\u011bji vid\u011bl v hrob\u011b. Nesm\u00edte tat\u00ednkovi d\u00e1vat najevo, \u017ee v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed rozchod, kter\u00fd v\u00e1m na\u0159\u00eddil podle sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eM\u011b netr\u00e1p\u00ed nic ne\u017e tat\u00ednkova nemoc,“ odpov\u011bd\u011bla d\u00edvka. \u201eV\u0161echno na sv\u011bt\u011b je mi vedlej\u0161\u00ed krom\u011b tat\u00ednka. A v\u011b\u0159te, \u017ee nikdy, nikdy – no, dokud budu p\u0159i smyslech, nikdy neud\u011bl\u00e1m a ne\u0159eknu nic, co by ho zabolelo. Miluju ho v\u00edc ne\u017e sebe, Eleno. A v\u00edte, podle \u010deho to pozn\u00e1m? Ka\u017edou noc se modl\u00edm, abych ho p\u0159e\u017eila. To proto, \u017ee chci b\u00fdt rad\u0161i ne\u0161\u0165astn\u00e1 a opu\u0161t\u011bn\u00e1 j\u00e1, ne\u017e aby byl on! To mi dokazuje, jak ho m\u00e1m r\u00e1da.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eHezky to \u0159\u00edk\u00e1te,“ poznamenala jsem, \u201eale mus\u00edte to dosv\u011bd\u010dit i skutkem. A\u017e se uzdrav\u00ed, nezapom\u00ednejte na sliby, kter\u00e9 jste vyslovila ve chv\u00edl\u00edch \u00fazkosti!“ <\/p>\n\n\n\n
P\u0159i tom hovoru jsme do\u0161ly ke dv\u00ed\u0159k\u00e1m vedouc\u00edm na silnici a na\u0161e sle\u010dinka, u\u017e zas rozjasn\u011bn\u00e1 jako slun\u00ed\u010dko, vylezla na ze\u010f a usadila se na n\u00ed. Natahovala se po hrstce \u0161\u00edpk\u016f, rud\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch na nejvy\u0161\u0161\u00edch v\u011btv\u00edch divok\u00e9ho ke\u0159e, p\u0159er\u016fstaj\u00edc\u00edho z\u00eddku ze silni\u010dn\u00ed strany. V dolej\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti u\u017e plody zmizely, ale nahoru se k nim mohli dostat jen pt\u00e1ci, leda\u017ee by si \u010dlov\u011bk stoupl jako Katka na ze\u010f. Jak se po nich nah\u00fdbala, spadl j\u00ed klobouk. Branka byla zam\u010den\u00e1 a Kate\u0159ina prohl\u00e1sila, \u017ee si pro klobouk sleze. Varovala jsem ji, aby nespadla, ale ona u\u017e mr\u0161tn\u011b sesko\u010dila na druhou stranu. Jen\u017ee vyl\u00e9zt nazp\u011bt nebylo tak snadn\u00e9 – kameny byly hladk\u00e9 a sp\u00e1ry vypln\u011bn\u00e9 maltou, r\u016f\u017eov\u00fd ke\u0159 a ostru\u017einov\u00e9 \u0161lahouny neposkytovaly p\u0159i \u0161plh\u00e1n\u00ed oporu. Mn\u011b hloup\u00e9 to d\u0159\u00edv nenapadlo, dokud jsem nesly\u0161ela jej\u00ed rozesm\u00e1t\u00fd hlas: <\/p>\n\n\n\n
\u201eEleno, mus\u00edte dob\u011bhnout pro kl\u00ed\u010d, jinak bych to obch\u00e1zela a\u017e k vrat\u016fm. Z t\u00e9hle strany jsou na\u0161e hradby nedobytn\u00e9.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZ\u016fsta\u0148te, kde jste,“ upokojila jsem ji \u201em\u00e1m v kapse svazek kl\u00ed\u010d\u016f, snad se mi poda\u0159\u00ed odemknout. Kdy\u017e ne, dojdu pro kl\u00ed\u010d.“<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina si zat\u00edm kr\u00e1tila \u010das t\u00edm, \u017ee tan\u010dila kolem branky, a j\u00e1 zkou\u0161ela kl\u00ed\u010d po kl\u00ed\u010di. Kone\u010dn\u011b jsem zasunula posledn\u00ed a vid\u011bla, \u017ee ani ten se nehod\u00ed. Znovu jsem tedy vyzvala Katku, aby z\u016fstala na m\u00edst\u011b, a cht\u011bla jsem se co nejrychleji rozb\u011bhnout dom\u016f, kdy\u017e v tom m\u011b zastavily zvuky ze silnice – dusot kon\u011b. I Kate\u0159ina z\u016fstala st\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo to jede?“ ptala jsem se \u0161eptem. <\/p>\n\n\n\n
\u201eEleno, pros\u00edm v\u00e1s, honem otev\u0159ete!“ ozvala se polekan\u00e1 Katka, tak\u00e9 \u0161eptem.<\/p>\n\n\n\n
POKRA\u010cOV\u00c1N\u00cd VE \u010cTEN\u00cd<\/a><\/p>\n\n\n\n P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 22. L\u00e9to se ch\u00fdlilo ke konci, podzim se p\u0159ed\u010dasn\u011b bl\u00ed\u017eil. Bylo po svat\u00e9m Michalu, ale ten rok se \u017en\u011b opozdily a […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49632,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-50014","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50014","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50014"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50014\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49632"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50014"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50014"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50014"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}