autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 23.<\/p>\n\n\n\n
De\u0161tiv\u00e1 noc byla \u00favodem k sychrav\u00e9mu, chladn\u00e9mu r\u00e1nu – p\u016fl m\u017eilo, p\u016fl mrzlo – a p\u0159es cestu se
n\u00e1m \u0159inuly ze svah\u016f nov\u00e9 a nov\u00e9 pot\u016f\u010dky. M\u011bla jsem botky \u00fapln\u011b promo\u010den\u00e9, a to m\u011b rozmrzelo, a
p\u0159ivedlo do sklesl\u00e9 n\u00e1lady, kdy \u010dlov\u011bka v\u0161echno dr\u00e1\u017ed\u00ed. Do dvora na H\u016frce jsme ve\u0161ly
kuchy\u0148sk\u00fdmi dve\u0159mi, abychom nahl\u00e9dly, zdali pan Heathcliff skute\u010dn\u011b ode\u0161el, proto\u017ee na jeho
uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed jsem moc nedala. <\/p>\n\n\n\n
Vedle praskaj\u00edc\u00edho ohn\u011b sed\u011bl Josef, uveleben\u00fd jako v r\u00e1ji – na stole m\u011bl d\u017eb\u00e1nek piva a hrom\u00e1dku ope\u010den\u00fdch ovesn\u00fdch placek, v \u00fastech d\u00fdm\u010di\u010dku. Kate\u0159ina se b\u011b\u017eela oh\u0159\u00e1t ke krbu. J\u00e1 se ptala, zdali je p\u00e1n doma. Odpov\u011b\u010f tak dlouho nep\u0159ich\u00e1zela, a\u017e jsem si pomyslila, \u017ee d\u011bdek ohluchl, a k\u0159ikla jsem znovu hlasit\u011bji.<\/p>\n\n\n\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9!“ zavr\u010del, \u010di sp\u00ed\u0161e zatroubil nosem. „N\u00e9\u00e9\u00e9, jen zas jd\u011bte, odkud jste p\u0159i\u0161ly!“ <\/p>\n\n\n\n
„Josefe,“ ozval se sou\u010dasn\u011b rozmrzel\u00fd hlas z vnit\u0159n\u00ed m\u00edstnosti, „kolikr\u00e1t v\u00e1s m\u00e1m volat? Z ohn\u011b mi zbylo u\u017e jen p\u00e1r ohark\u016f. Josefe, okam\u017eit\u011b sem!“ <\/p>\n\n\n\n
Prudk\u00e9 zabaf\u00e1n\u00ed a nehnut\u011b up\u0159en\u00fd pohled do plam\u00ednk\u016f sv\u011bd\u010dily o tom, \u017ee Josef na tohle sly\u0161et nem\u00edn\u00ed. Hospodyni ani Haretona nebylo nikde vid\u011bt, ona \u0161la patrn\u011b po n\u00e1kupech a on po pr\u00e1ci. <\/p>\n\n\n\n
Poznaly jsme hlas Lintona a \u0161ly jsme za n\u00edm. <\/p>\n\n\n\n
„Po\u010dkejte, a\u017e s\u00e1m jednou budete stonat v komo\u0159e na p\u016fd\u011b! K\u00e9\u017e tam pojdete hlady!“ \u0159ekl hoch, kdy\u017e jsme
vch\u00e1zely. Zm\u00fdlil si n\u00e1s s nete\u010dn\u00fdm sluhou. Poznal sv\u016fj omyl a zarazil se. <\/p>\n\n\n\n
Sest\u0159enka se rozb\u011bhla k n\u011bmu.<\/p>\n\n\n\n
„Ach, to jste vy, sle\u010dno Lintonov\u00e1?“ \u0159ekl a vzp\u0159\u00edmil se na velk\u00e9 leno\u0161ce, kde
si hov\u011bl. „Ne, pros\u00edm – nel\u00edbejte m\u011b! Nemohu pak vydechnout. Tak vida, tat\u00ednek m\u011bl pravdu, \u017ee
p\u0159ijdete,“ mluvil d\u00e1l, kdy\u017e se trochu zotavil po Kat\u010din\u011b bou\u0159liv\u00e9m objet\u00ed, zat\u00edmco Katka
odstoupla a zatv\u00e1\u0159ila se kaj\u00edcn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Sm\u00edm-li prosit, zav\u0159ete n\u011bkdo dve\u0159e! Nechaly jste otev\u0159eno, a ti – ti odporn\u00ed tvorov\u00e9 mi necht\u011bj\u00ed p\u0159in\u00e9st uhl\u00ed na p\u0159ilo\u017een\u00ed. Takov\u00e1 zima!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Prohr\u00e1bla jsem mu popel a sama donesla kbel\u00edk uhl\u00ed. Linton zahuboval, \u017ee na n\u011bho pr\u00e1\u0161\u00edm, ale
ani jsem se proti jeho nevrlosti neohradila. vypadal tak nemocn\u011b, m\u011bl o\u0161kliv\u00fd ka\u0161el a z\u0159ejm\u011b
hore\u010dku. <\/p>\n\n\n\n
„No tak, Lintone,“ za\u0161eptala Kate\u0159ina, kdy\u017e se mu krabat\u00e9 \u010delo vyjasnilo, „nejsi r\u00e1d,
\u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161? Mohu t\u011b n\u011bjak pot\u011b\u0161it?“<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d jste u\u017e d\u00e1vno nep\u0159i\u0161la?“ st\u011b\u017eoval si. „M\u011bla jste p\u0159ij\u00edt, a ne ps\u00e1t! Hrozn\u011b m\u011b unavilo ps\u00e1t pro v\u00e1s takov\u00e9 dlouh\u00e9 odpov\u011bdi. Rad\u011bji bych s v\u00e1mi mluvil. Te\u010f u\u017e nesn\u00e1\u0161\u00edm dob\u0159e ani mluven\u00ed. a v\u016fbec u\u017e nic! Kdepak je ta Zilla? Pod\u00edvejte se mi po n\u00ed do kuchyn\u011b!“ P\u0159itom hled\u011bl na mne! <\/p>\n\n\n\n
No, za tu p\u0159ede\u0161lou slu\u017ebu jsem dostala p\u011bkn\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, a podruh\u00e9 se mi u\u017e necht\u011blo l\u00edtat sem tam na jeho pokyn. Odpov\u011bd\u011bla jsem su\u0161e:
„Nikdo tam nen\u00ed, jen Josef.“<\/p>\n\n\n\n
„Chci se nap\u00edt,“ zvolal mrzut\u011b a odvr\u00e1til se ode mne. „Co je tat\u00ednek pry\u010d, Zilla odsko\u010d\u00ed ka\u017edou chv\u00edli do Gimmertonu. To je b\u00edda! Mus\u00edm se zdr\u017eovat tady dole – kdy\u017e jsem u sebe v pat\u0159e, schv\u00e1ln\u011b d\u011blaj\u00ed, \u017ee nesly\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„A co tat\u00ednek, nev\u011bnuje v\u00e1m pozornost, mlad\u00fd pane?“ t\u00e1zala jsem se, abych nav\u00e1zala \u0159e\u010d, proto\u017ee Kate\u0159inu takov\u00e9 p\u0159ijet\u00ed odradilo. <\/p>\n\n\n\n
„Ten a pozornost? No, aspo\u0148 proh\u00e1n\u00ed je, aby mi v\u011bnovali trochu v\u00edc pozornosti!
Mizerov\u00e9! V\u011b\u0159ila byste, sle\u010dno Lintonov\u00e1, \u017ee i ten trouba Hareton se mi sm\u011bje? Nen\u00e1vid\u00edm ho,
v\u0161ecky je nen\u00e1vid\u00edm, jsou to spros\u0165\u00e1ci!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Katka se sh\u00e1n\u011bla po vod\u011b. Vid\u011bla na p\u0159\u00edborn\u00edku d\u017eb\u00e1n, naplnila sklenici vodou a p\u0159inesla mu j\u00ed. Pokynul j\u00ed, aby z l\u00e1hve na stole p\u0159ilila kapku v\u00edna. Upil ze sklenky, trochu se uklidnil a pod\u011bkoval Katce za laskavost. <\/p>\n\n\n\n
„Nejsi r\u00e1d, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161?“
opakovala svou p\u0159ede\u0161lou ot\u00e1zku a zaradovala se, kdy\u017e na jeho tv\u00e1\u0159i zpozorovala slabounk\u00fd
n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. <\/p>\n\n\n\n
„Jakpak ne! Sly\u0161et v\u00e1\u0161 hlas, to je n\u011bco tak nov\u00e9ho pro mne!\u201c uji\u0161\u0165oval j\u00ed. „Ale
hn\u011bval jsem se, \u017ee nejdete. A tat\u00ednek huboval, \u017ee jsem si to zavinil s\u00e1m, \u017ee pr\u00fd jsem nek\u0148uba,
loudal a budi\u017ekni\u010demu. a \u017ee pr\u00fd se na mne d\u00edv\u00e1te svrchu – on na m\u00e9m m\u00edst\u011b \u017ee by u\u017e v\u00edc
porou\u010del v Drozdov\u011b ne\u017e v\u00e1\u0161 otec. J\u00e1 tomu nemohu v\u011b\u0159it – vi\u010fte, \u017ee mnou neopovrhujete,
sle\u010dno\u2026“ <\/p>\n\n\n\n
\u201ePros\u00edm t\u011b,“ p\u0159eru\u0161ila ho, \u201etykej mi a oslovuj m\u011b Kate\u0159ino nebo Katko! Pro\u010d
bych tebou opovrhovala? Po tat\u00ednkovi a po Elen\u011b t\u011b m\u00e1m nejrad\u011bji ze v\u0161ech lid\u00ed na sv\u011bt\u011b. Ale
pana Heathcliffa r\u00e1da nem\u00e1m a b\u00e1la bych se sem k tob\u011b p\u0159ij\u00edt, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Bude je\u0161t\u011b dlouho
na cest\u00e1ch?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDlouho ne,“ odpov\u011bd\u011bl Linton, \u201eale kdy\u017e te\u010f za\u010dala loveck\u00e1 sez\u00f3na, chod\u00edv\u00e1
\u010dasto do slatin. Mohla bys ke mn\u011b v\u017edycky na hodinku zasko\u010dit, kdy\u017e tu nebude. Vi\u010f, \u017ee ano!
Mysl\u00edm, \u017ee by m\u011b mrzutost p\u0159e\u0161la, kdybych t\u011b tu m\u011bl \u010dast\u011bji. Ty bys m\u011b nezlobila a v\u017edycky
bys mi ochotn\u011b poslou\u017eila, to by bylo hezk\u00e9!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eAno,“ uva\u017eovala Katka a hladila ho po dlouh\u00fdch hebk\u00fdch vlasech, \u201ejen kdyby mi to tat\u00ednek dovolil! Rozd\u011blila bych se s tebou o polovinu sv\u00e9ho \u010dasu. Jsi hezk\u00fd, Lintone – \u0161koda \u017ee nejsi m\u016fj bratr!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eM\u011bla bys m\u011b pak stejn\u011b r\u00e1da jako tat\u00ednka?“ zeptal se u\u017e veseleji. \u201eAle otec \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee kdybys byla m\u00e1 \u017eena,
milovala bys m\u011b v\u00edc ne\u017e vlastn\u00ed rodinu a ne\u017e v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. To bych si moc p\u0159\u00e1l!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eBa ne,“ odpov\u011bd\u011bla v\u00e1\u017en\u011b, \u201enikdy bych nikoho nemilovala v\u00edc ne\u017e tat\u00ednka. A v\u00ed\u0161, \u010dasto se st\u00e1v\u00e1,
\u017ee se lidi nen\u00e1vid\u00ed – ten man\u017eelku, ta zas man\u017eela – ale mezi bratrem a sestrou tohle nen\u00ed.
Kdybys byl m\u016fj bratr, bydlel bys u n\u00e1s a tat\u00ednek by t\u011b m\u011bl stejn\u011b r\u00e1d jako m\u011b.“ <\/p>\n\n\n\n
Linton nesouhlasil, \u017ee by man\u017eel\u00e9 nen\u00e1vid\u011bli man\u017eelky, ale Katka trvala na sv\u00e9m, \u017ee pr\u00fd ano. A jak
u\u017e byla v r\u00e1\u017ei, uvedla za p\u0159\u00edklad, \u017ee Linton\u016fv otec nen\u00e1vid\u011bl jej\u00ed tetu. Sna\u017eila jsem se
zabrzdit jej\u00ed nerozv\u00e1\u017enou vy\u0159\u00eddilku, ale ne\u0161lo to, dokud nevypov\u011bd\u011bla v\u0161echno, co v\u011bd\u011bla.
Mlad\u00fd Heathcliff podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b nam\u00edtl, \u017ee to nen\u00ed pravda.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTat\u00ednek mi to \u0159ekl, a tat\u00ednek nel\u017ee,“ odsekla namy\u0161len\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eA m\u016fj tat\u00ednek nem\u016f\u017ee tv\u00e9ho ani vid\u011bt,“ k\u0159i\u010del Linton. \u201eTvrd\u00ed o
n\u011bm, \u017ee je to hlup\u00e1k a potm\u011b\u0161ilec.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTen tv\u016fj je zl\u00fd \u010dlov\u011bk,“ br\u00e1nila se Kate\u0159ina, \u201ea ty jsi o\u0161kliv\u00fd, \u017ee mi tu opakuje\u0161 jeho pomluvy. Jak musel b\u00fdt zl\u00fd, kdy\u017e teta Isabela u n\u011bho nevydr\u017eela a utekla!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNeutekla – a neh\u00e1dej se!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eA utekla, utekla!“ zazp\u00edvala Kate\u0159ina.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak te\u010f ti zase n\u011bco pov\u00edm j\u00e1,“ Linton na to. \u201eTv\u00e1 matka nen\u00e1vid\u011bla tv\u00e9ho t\u00e1tu. Abys
v\u011bd\u011bla.“ <\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina jen vyjekla. Vztekem nebyla mocn\u00e1 slova. \u201eProto\u017ee milovala m\u00e9ho
tat\u00ednka,“ dodal.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTy lh\u00e1\u0159i, te\u010f zas j\u00e1 nen\u00e1vid\u00edm tebe,“ zas\u00edp\u011bla a zrudla hn\u011bvem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMilovala, milovala!“ p\u00edpal Linton. Zabo\u0159il se do k\u0159esla a pooto\u010dil hlavu, aby se p\u00e1sl
pohledem na rozpac\u00edch Kate\u0159iny, kter\u00e1 st\u00e1la za n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
\u201eDejte s t\u00edm pokoj, mlad\u00fd pane,“
napomenula jsem ho. \u201eTohle v\u0161echno v\u00e1m stejn\u011b namluvil otec.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eCo vy v\u00edte? Neple\u0165te se do toho!“ odsekl drze. \u201eMilovala, Katko, milovala!“ <\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina, zlost\u00ed m\u00e1lem bez sebe, zat\u0159\u00e1sla siln\u011b op\u011bradlem k\u0159esla, a\u017e Linton narazil hlavou na postrann\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159ek. Okam\u017eit\u011b ho popadl dusiv\u00fd ka\u0161el a byl konec v\u00edt\u011bzn\u00e9ho j\u00e1sotu. Z\u00e1chvat trval tak dlouho, \u017ee i j\u00e1 jsem se polekala. Lintonova sest\u0159enka se rozplakala. Byla zd\u011b\u0161en\u00e1 t\u00edm, co provedla, ale ani
nehlesla. Dr\u017eela jsem chlapce v n\u00e1ru\u010d\u00ed, aby se mu ka\u0161el uti\u0161il. On m\u011b pak odstr\u010dil a ml\u010dky
sv\u011bsil hlavu. I Kate\u0159ina se uklidnila, sedla si proti n\u011bmu a zamy\u0161len\u011b se d\u00edvala do ohn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJak je v\u00e1m, mlad\u00fd pane?“ odv\u00e1\u017eila jsem se zeptat po del\u0161\u00ed chv\u00edli. <\/p>\n\n\n\n
\u201eKdyby j\u00ed bylo tak jako mn\u011b!“ zana\u0159\u00edkal. \u201eJe zl\u00e1 a surov\u00e1! Ani ten Hareton by m\u011b neuhodil! Jak\u017eiv na m\u011b nevzt\u00e1hl ruku. A to mn\u011b u\u017e dnes bylo trochu l\u00edp, jen\u017ee po tomhle\u2026“ Hlas se mu l\u00edtostiv\u011b zaj\u00edkl.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCopak jsem t\u011b uhodila?“ reptala Kate\u0159ina a kousala se do rt\u016f, aby znova nepropukla v pl\u00e1\u010d.
Linton vzdychal a st\u00e9nal jako t\u011b\u017ek\u00fd trpitel a trvalo to plnou \u010dtvrthodinu. D\u011blal to ov\u0161em
schv\u00e1ln\u011b, aby sest\u0159enku pot\u00fdral, proto\u017ee kdykoli zaslechl jej\u00ed potla\u010dovan\u00fd vzlyk, hned
nasadil dojemn\u011bj\u0161\u00ed a bolestn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3n. <\/p>\n\n\n\n
\u201eOdpus\u0165, Lintone, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eila,“ \u0159ekla kone\u010dn\u011b, kdy\u017e nemohla to mu\u010den\u00ed d\u00e1l sn\u00e1\u0161et, \u201eale j\u00e1 bych takov\u00e9 \u0161\u0165ouchnut\u00ed ani nec\u00edtila – jak jsem mohla tu\u0161it, \u017ee ti to n\u011bco ud\u011bl\u00e1? Snad to nebude tak zl\u00e9, vi\u010f? Necht\u011bj, abych se vracela dom\u016f s pomy\u0161len\u00edm, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eila! Odpov\u011bz, mluv se mnou p\u0159ece trochu!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNem\u016f\u017eu s tebou mluvit,“ \u0161eptal. \u201eAni nev\u00ed\u0161, co jsi v\u0161echno zavinila. te\u010f nebudu celou noc sp\u00e1t, ka\u0161el mi
ned\u00e1! Ty jsi zdrav\u00e1, copak ty v\u00ed\u0161, jak mi je, kdy\u017e se dus\u00edm? V noci si bude\u0161 hov\u011bt a j\u00e1 trp\u011bt
smrteln\u00fdmi bolestmi, docela s\u00e1m – nikoho nep\u0159ivol\u00e1m. Nev\u00edm, co bys d\u011blala, kdyby ti bylo
ka\u017edou noc tak zle jako mn\u011b!“ A ze sam\u00e9 l\u00edtosti nad sebou za\u010dal hlasit\u011b kv\u00edlet.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVid\u00edte,“ podotkla jsem, \u201ejestli je v\u00e1m tak zle ka\u017edou noc, nezavinila to sle\u010dna. Stejn\u011b byste nespal,
a\u0165 k v\u00e1m dnes p\u0159i\u0161la nebo ne. Ale pro jistotu v\u00e1s u\u017e nebudeme obt\u011b\u017eovat – t\u0159eba se sp\u00ed\u0161
uklidn\u00edte, kdy\u017e se odporou\u010d\u00edme.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eMus\u00edm j\u00edt?“ zesmutn\u011bla Katka. Sklonila se nad hochem.
\u201eLintone, ty m\u011b pos\u00edl\u00e1\u0161 pry\u010d?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTe\u010f u\u017e nenaprav\u00ed\u0161, co jsi zp\u016fsobila,“ odpov\u011bd\u011bl rozmrzele a
odvr\u00e1til se od n\u00ed. \u201eJe\u0161t\u011b to v\u00edc pokaz\u00ed\u0161, jestli mi ned\u00e1\u0161 pokoj, a j\u00e1 z toho dostanu
hore\u010dku.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eV\u00e1\u017en\u011b tedy mus\u00edm j\u00edt,“ opakovala. \u201eAspo\u0148 na m\u011b nemluv,“ odbyl ji, \u201enesn\u00e1\u0161\u00edm
tvoje \u0159e\u010di.“ <\/p>\n\n\n\n
St\u00e1le ot\u00e1lela a nedbala na moje domluvy, aby u\u017e rad\u0161i \u0161la. Trvalo to trapn\u011b
dlouho. Ale kdy\u017e Linton ml\u010del a ani se neohl\u00e9dl, zam\u00ed\u0159ila kone\u010dn\u011b ke dve\u0159\u00edm a j\u00e1 za n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
D\u011bsn\u00fd k\u0159ik n\u00e1s p\u0159ivolal nazp\u011bt. Linton se svezl z k\u0159esla na dla\u017edice a sv\u00edjel se tam v
p\u0159edst\u00edran\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch jako vzdorovit\u00e9 d\u00edt\u011b – cht\u011bl n\u00e1s co nejv\u00edce potr\u00e1pit a vystra\u0161it!
Vid\u011bla jsem mu do du\u0161e, nebyla jsem tak hloup\u00e1, abych cht\u011bla rozmazlence chl\u00e1cholit. Ale
Katka ano! Rozb\u011bhla se k n\u011bmu cel\u00e1 zd\u011b\u0161en\u00e1; klekla u n\u011bho, plakala, konej\u0161ila ho, domlouvala
mu, a\u017e p\u0159estal – proto\u017ee mu do\u0161el dech, ne snad z l\u00edtosti, \u017ee ji tak tr\u00e1p\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
\u201eUlo\u017e\u00edm ho na pohovku,“ prohl\u00e1sila jsem, \u201etam sebou m\u016f\u017ee ml\u00e1tit jak chce. Nem\u00e1me \u010das, ho tu hl\u00eddat. Snad u\u017e v\u00e1m svitlo, sle\u010dno Katko, \u017ee va\u0161e spole\u010dnost mu nijak neslou\u017e\u00ed ke zdrav\u00ed – a \u017ee jeho
nemoc nem\u00e1 co d\u011blat s l\u00e1skou. Tak to bychom m\u011bli! M\u016f\u017eeme j\u00edt. A\u017e nebude m\u00edt komu p\u0159edv\u00e1d\u011bt
to svoje divad\u00fdlko, je\u0161t\u011b si r\u00e1d v klidu pole\u017e\u00ed.“ Podstr\u010dila jsem mu pod hlavu pol\u0161t\u00e1\u0159 a
d\u00e1vala mu nap\u00edt vody. <\/p>\n\n\n\n
Vodu odm\u00edtl a na pol\u0161t\u00e1\u0159i se vrt\u011bl, jako by to byl k\u00e1men nebo pa\u0159ez.
Narovnala jsem pol\u0161t\u00e1\u0159, aby se mu le\u017eelo pohodln\u011bji.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo je mi m\u00e1lo,“ st\u011b\u017eoval si. \u201eM\u00e1m n\u00edzko hlavu.“ Kate\u0159ina sp\u011bchala pro druh\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. \u201eTe\u010f zas moc vysoko, bru\u010del ten protiva.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak jak to vlastn\u011b chce\u0161?“ ptala se u\u017e zoufale. \u201eTakhle,“ a p\u0159itiskl se k n\u00ed.
Zpola u n\u011bho kle\u010dela a on si poslou\u017eil jej\u00edm ramenem m\u00edsto podu\u0161ky. <\/p>\n\n\n\n
\u201eTohle nep\u016fjde,“
zas\u00e1hla jsem, \u201espokoj\u00edte se s pol\u0161t\u00e1\u0159em, mlad\u00fd pane. Sle\u010dna v\u00e1m v\u011bnovala dost \u010dasu, nem\u016f\u017eeme
tu u\u017e ot\u00e1let ani chvilku.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle m\u016f\u017eeme,“ prosila Kate\u0159ina. \u201eOn je u\u017e hodn\u00fd a trp\u011bliv\u00fd!
Za\u010d\u00edn\u00e1 ch\u00e1pat, \u017ee mi bude v noci h\u016f\u0159 ne\u017e jemu p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee mu m\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva p\u0159it\u00ed\u017eila. To
bych sem pak v\u00edckr\u00e1t nemohla p\u0159ij\u00edt! Pov\u011bz mi pravdu, Lintone. V\u00e1\u017en\u011b sem nesm\u00edm chodit,
jestli jsem ti u\u0161kodila?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eMus\u00ed\u0161 sem chodit, abys m\u011b vyl\u00e9\u010dila,“ odpov\u011bd\u011bl. \u201eJe to tv\u00e1
povinnost, kdy\u017e jsi mi ubl\u00ed\u017eila – stra\u0161n\u011b ubl\u00ed\u017eila, to uzn\u00e1\u0161 sama! Byl jsem p\u0159ece mnohem
zdrav\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161la, ne\u017e jsem te\u010f, no ne?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJen\u017ee to sis p\u0159ivodil s\u00e1m, jak jsi plakal a zu\u0159il,“ br\u00e1nila se. \u201eMoje vina to nen\u00ed. No te\u010f jsme zase zadob\u0159e. A ty bys m\u011b v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d vid\u011bl? T\u011b\u0161\u00ed t\u011b to, kdy\u017e jsem u tebe?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eU\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee ano!“ odpov\u011bd\u011bl mrzut\u011b.
\u201ePosa\u010f se tady na pohovku, j\u00e1 si polo\u017e\u00edm hlavu k tob\u011b do kl\u00edna! Tak jsme odpo\u010d\u00edvali s
maminkou, n\u011bkdy cel\u00e9 odpoledne. Se\u010f ti\u0161e a nemluv! Ale m\u016f\u017ee\u0161 zp\u00edvat, jestli um\u00ed\u0161. Anebo mi
p\u0159edn\u00e1\u0161ej hezkou dlouhou b\u00e1sni\u010dku, n\u011bco se zaj\u00edmav\u00fdm d\u011bjem – slibovalas, \u017ee m\u011b takovou
nau\u010d\u00ed\u0161, – nebo pov\u00eddej poh\u00e1dku! Ale b\u00e1sni\u010dka bude lep\u0161\u00ed -tak za\u010dni!“ <\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina od\u0159\u00edkala nejdel\u0161\u00ed, jakou znala. Oba to n\u00e1ramn\u011b zaujalo. Linton si vy\u017e\u00e1dal je\u0161t\u011b jednu a pak je\u0161t\u011b
jednu, a\u010dkoliv jsem po\u0159\u00e1d hubovala, a tak to trvalo, a\u017e hodiny odbily dvan\u00e1ct a ze dvora
bylo sly\u0161et Haretona, kter\u00fd se vracel dom\u016f na ob\u011bd. <\/p>\n\n\n\n
\u201eA co z\u00edtra, Kate\u0159ino – bude\u0161 tu z\u00edtra?“ ptal se mlad\u00fd Heathcliff a zadr\u017eel ji za sukni, kdy\u017e nerada vst\u00e1vala. <\/p>\n\n\n\n
\u201eNebude,“
odpov\u011bd\u011bla jsem za ni, \u201ea poz\u00edt\u0159\u00ed taky ne!“<\/p>\n\n\n\n
Ona v\u0161ak mu asi po\u0161eptala do ucha jinou odpov\u011b\u010f,
kdy\u017e se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bla. Jeho \u010delo se toti\u017e ihned vyjasnilo. <\/p>\n\n\n\n
\u201eNikam z\u00edtra nejdete, sle\u010dno, to si pamatujte!“ k\u00e1zala jsem j\u00ed, jen co jsme vy\u0161ly z domu. \u201eA\u0165 v\u00e1s to ani
nenapadne!“ <\/p>\n\n\n\n
Usm\u00e1la se. \u201eJ\u00e1 si na v\u00e1s d\u00e1m pozor,“ mluvila jsem d\u00e1l. \u201eTen rozbit\u00fd z\u00e1mek
d\u00e1m spravit a jinudy mi nevyklouznete.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eA co kdy\u017e p\u0159elezu p\u0159es ze\u010f?“ sm\u00e1la se. \u201ePosly\u0161te,
Eleno, Drozdov nen\u00ed v\u011bzen\u00ed a vy nejste \u017eal\u00e1\u0159n\u00edk. Spo\u010d\u00edtejte si, \u017ee je mi skoro sedmn\u00e1ct –
jsem dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk! A v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by se Linton rychle uzdravil, kdybych mu byla nabl\u00edzku a
o\u0161et\u0159ovala ho. Jsem star\u0161\u00ed a rozumn\u011bj\u0161\u00ed; on je je\u0161t\u011b trochu d\u011btsk\u00fd, ale j\u00e1 ne. Sta\u010d\u00ed to s
n\u00edm um\u011bt, a bude m\u011b na slovo poslouchat. Je to roztomil\u00fd chlapec, kdy\u017e je hodn\u00fd. Uvid\u00edte,
jak bych si ho ocho\u010dila, kdyby byl m\u016fj! A\u017e si na sebe zvykneme, v\u016fbec se nebudeme h\u00e1dat –
pro\u010d taky? No \u0159ekn\u011bte! V\u00e1m se nel\u00edb\u00ed, Eleno?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eL\u00edb\u00ed nel\u00edb\u00ed!“ odsekla jsem. \u201eCopak nevid\u00edte, jak\u00fd je to zh\u00fd\u010dkan\u00fd, sobeck\u00fd vztekloun? Takov\u00fd chc\u00edp\u00e1\u010dek, j\u00e1 se div\u00edm, \u017ee v\u016fbec vyrostl. No ale, jak p\u0159edv\u00edd\u00e1 pan Heathcliff, ten se dvac\u00edtky nedo\u010dk\u00e1. Pochybuju v\u016fbec,
jestli se do\u017eije jara. Velk\u00e1 ztr\u00e1ta pro rodinu to nebude, a\u017e bude po n\u011bm. A bylo pro n\u00e1s
\u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee si ho vzal otec k sob\u011b – \u010d\u00edm l\u00edp se s n\u00edm zach\u00e1z\u00ed, t\u00edm je protivn\u011bj\u0161\u00ed a
n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Dob\u0159e \u017ee to nen\u00ed \u017eenich pro v\u00e1s, sle\u010dno!“ <\/p>\n\n\n\n
M\u00e1 sv\u011b\u0159enka se p\u0159i t\u011bch slovech zachmu\u0159ila. Dotklo se j\u00ed, \u017ee mluv\u00edm tak bezohledn\u011b o jeho smrti. Chv\u00edli ml\u010dky uva\u017eovala a
pak \u0159ekla: \u201eOn je mlad\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, a m\u011bl by proto \u017e\u00edt d\u00e9le – a tak\u00e9 bude, mus\u00ed \u017e\u00edt aspo\u0148 tak
dlouho jako j\u00e1! Nen\u00ed o nic slab\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e k n\u00e1m na sever p\u0159ijel poprv\u00e9, to mi nevymluv\u00edte.
Zlob\u00ed ho jen ka\u0161el – zrovna takov\u00fd jako m\u00e1 tat\u00ednek. Tvrd\u00edte, \u017ee se tat\u00ednek uzdrav\u00ed, tak pro\u010d
ne on?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDobr\u00e1, dobr\u00e1,“ \u0159ekla jsem j\u00ed na to, \u201eto n\u00e1s te\u010f nemus\u00ed tr\u00e1pit, sle\u010dno, proto\u017ee j\u00e1
v\u00e1m slibuju – a taky to spln\u00edm – \u017ee jestli se je\u0161t\u011b jednou vyprav\u00edte na V\u011btrnou h\u016frku, se
mnou nebo beze mne, hl\u00e1s\u00edm to panu Lintonovi. Tyhle d\u016fv\u011brnosti s bratrancem se nesm\u011bj\u00ed
navazovat!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eU\u017e se nav\u00e1zaly,“ broukla vzdorovit\u011b. \u201eTak nebudou pokra\u010dovat, leda kdy\u017e to
p\u00e1n dovol\u00ed,“ pov\u00edd\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo se uvid\u00ed,“ odsekla, pob\u00eddla kon\u011b do trysku a nechala m\u011b plaho\u010dit
se vzadu. P\u0159i\u0161ly jsme dom\u016f je\u0161t\u011b p\u0159ed ob\u011bdem – p\u00e1n myslel, \u017ee jsme se toulaly parkem, a na
nic se neptal. Sp\u011bchala jsem si vz\u00edt such\u00e9 st\u0159ev\u00edce i pun\u010dochy, ale ty dlouh\u00e9 hodiny
str\u00e1ven\u00e9 v promo\u010den\u00fdch bot\u00e1ch na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce u\u017e vykonaly svoje d\u00edlo. Druh\u00fd den r\u00e1no jsem
z\u016fstala le\u017eet a t\u0159i ned\u011ble jsem nebyla schopn\u00e1 slu\u017eby. Sebralo m\u011b to jako nikdy p\u0159edt\u00edm ani
bohud\u00edk nikdy potom.<\/p>\n\n\n\n
Sle\u010dinka se chovala jako and\u011bl z nebe – chodila m\u011b o\u0161et\u0159ovat a t\u011b\u0161it
v m\u00e9 samot\u011b, proto\u017ee jsem z t\u00e9 nemoci byla cel\u00e1 zni\u010den\u00e1. Takov\u00e1 pracovit\u00e1 neposedn\u00e1 osoba jako
j\u00e1 by mohla z k\u016f\u017ee vylet\u011bt, kdy\u017e st\u016fn\u011b, ale tentokr\u00e1t jsem si opravdu nem\u011bla na\u010d st\u011b\u017eovat.
Jen Kate\u0159ina ode\u0161la od pana Lintona, u\u017e se objevila u m\u00e9 postele. D\u011blila v\u0161echen sv\u016fj denn\u00ed
\u010das mezi n\u00e1s, ani minutku si neutrhla pro n\u011bjakou z\u00e1bavu. Zanedb\u00e1vala j\u00eddlo, u\u010den\u00ed, hru,
nebylo nad ni hodn\u011bj\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dky. Jist\u011b m\u011bla v\u0159el\u00e9 srdce, \u017ee j\u00ed zbylo tolik vl\u00eddnosti pro
mne, kdy\u017e tak milovala otce. \u0158ekla jsem, \u017ee n\u00e1m v\u011bnovala cel\u00fd sv\u016fj den, ale p\u00e1n chodil brzy
sp\u00e1t a j\u00e1 jsem obvykle po \u0161est\u00e9 hodin\u011b nic nepot\u0159ebovala, tak\u017ee ve\u010dery m\u011bla Katka pro sebe.
<\/p>\n\n\n\n
Nepomyslela jsem na to, jak asi chud\u00e1k tr\u00e1v\u00ed \u010das po ve\u010de\u0159i. Kdy\u017e mi chod\u00edvala d\u00e1t dobrou
noc, leckdy jsem si v\u0161imla, \u017ee m\u00e1 tv\u00e1\u0159e jako r\u016f\u017ei\u010dky, i prsty z\u010dervenal\u00e9, ale p\u0159i\u010d\u00edtala jsem
to \u017e\u00e1ru krbu v knihovn\u011b – netu\u0161ila jsem, \u017ee tu barvu m\u00e1 od proj\u00ed\u017ed\u011bk po studen\u00fdch ladech.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1 <\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 23. De\u0161tiv\u00e1 noc byla \u00favodem k sychrav\u00e9mu, chladn\u00e9mu r\u00e1nu – p\u016fl m\u017eilo, p\u016fl mrzlo – a p\u0159es cestu sen\u00e1m \u0159inuly ze […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":50040,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-50037","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50037","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50037"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50037\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/50040"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50037"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50037"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50037"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}