autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 24.<\/p>\n\n\n\n
Ub\u011bhly t\u0159i t\u00fddny a j\u00e1 kone\u010dn\u011b mohla vyj\u00edt ze sv\u00e9 kom\u016frky a p\u0159ech\u00e1zet po dom\u011b.
Kdy\u017e jsem si prvn\u011b ve\u010der posed\u011bla, dala jsem si od Katky n\u011bco p\u0159ed\u010d\u00edtat, proto\u017ee mi zesl\u00e1bly
o\u010di. Byly jsme v knihovn\u011b, p\u00e1n u\u017e ode\u0161el sp\u00e1t. N\u011bjak se mi zd\u00e1lo, \u017ee ji m\u00e1 prosba p\u0159\u00edli\u0161
net\u011b\u0161\u00ed. Vykl\u00e1dala jsem si to tak, \u017ee ji nebav\u00ed knihy podle m\u00e9ho vkusu, a navrhla jsem j\u00ed,
aby vybrala n\u011bco z vlastn\u00ed \u010detby. S\u00e1hla po jedn\u00e9 ze sv\u00fdch obl\u00edben\u00fdch a trp\u011bliv\u011b se nam\u00e1hala
aspo\u0148 hodinu. Pak se za\u010dala p\u0159eru\u0161ovat spoustou ot\u00e1zek. <\/p>\n\n\n\n
\u201eEleno, neunavuje v\u00e1s to? Nem\u011bla byste si lehnout? Eleno, vy se mi rozst\u016fn\u011bte, kdy\u017e budete ponocovat!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eAle ne, zlat\u00ed\u010dko, nejsem unaven\u00e1,“ odpov\u00eddala jsem po\u0159\u00e1d dokola. <\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee se mnou nehne, zkusila p\u0159edv\u00e1d\u011bt jinak, \u017ee ji to zam\u011bstn\u00e1n\u00ed net\u011b\u0161\u00ed. Nastalo z\u00edv\u00e1n\u00ed, protahov\u00e1n\u00ed a\u2026 \u201eEleno, m\u011b to u\u017e nebav\u00ed!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTak toho nechte a budeme si pov\u00eddat!“ navrhla jsem. Je\u0161t\u011b h\u016f\u0159! Poposedala a
vzdychala a d\u00edvala se na hodinky. <\/p>\n\n\n\n
Kone\u010dn\u011b v osm ode\u0161la do sv\u00e9ho pokoj\u00edku zmo\u017een\u00e1 ospalost\u00ed – jak se dalo soudit podle mrzut\u00e9ho znaven\u00e9ho v\u00fdrazu a neust\u00e1l\u00e9ho prot\u00edr\u00e1n\u00ed o\u010d\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Druh\u00fd den ve\u010der byla je\u0161t\u011b netrp\u011bliv\u011bj\u0161\u00ed. A kdy\u017e jsme spolu zasedly pot\u0159et\u00ed, post\u011b\u017eovala si na bolen\u00ed
hlavy a nechala m\u011b o samot\u011b. Jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed m\u011b udivilo, a kdy\u017e jsem tak chv\u00edli sed\u011bla sama,
napadlo m\u011b, \u017ee se j\u00ed p\u016fjdu zeptat, jestli je j\u00ed l\u00e9pe, a nab\u00eddnu j\u00ed, aby si rad\u011bji lehla dole
na pohovku, ne\u017e by byla naho\u0159e potm\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee Kate\u0159inu jsem u\u017e nena\u0161la ani dole, ani naho\u0159e.
Slu\u017eebn\u00e9 hl\u00e1sily, \u017ee ji nepotkaly. Poslouchala jsem u dve\u0159\u00ed pana Lintona – nic se neoz\u00fdvalo.
Vr\u00e1tila jsem se do jej\u00ed lo\u017enice, zhasla jsem sv\u00ed\u010dku a posadila se k oknu. M\u011bs\u00edc jasn\u011b
z\u00e1\u0159il, p\u016fdu pokr\u00fdval sn\u011bhov\u00fd popra\u0161ek a j\u00e1 uva\u017eovala, \u017ee Katku t\u0159eba napadlo vyj\u00edt si do
zahrady na \u010derstv\u00fd vzduch. Skute\u010dn\u011b jsem zahl\u00e9dla n\u011bjakou postavu, jak se pl\u00ed\u017e\u00ed pod\u00e9l plotu
v parku, ale nebyla to na\u0161e sle\u010dna – kdy\u017e st\u00edn vystoupil na sv\u011btlo, poznala jsem mlad\u00e9ho
\u010deled\u00edna od kon\u00ed. Z\u016fstal tam st\u00e1t hezkou dobu a vyhl\u00ed\u017eel do aleje p\u0159ed parkem. Pak se
rozb\u011bhl, jako by n\u011bco uvid\u011bl, a za chv\u00edli se vr\u00e1til a vedl sle\u010dnina kon\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se
objevila ona – pr\u00e1v\u011b sesedla a te\u010f kr\u00e1\u010dela vedle ponyho. Mu\u017e kradmo odvedl zv\u00ed\u0159e po tr\u00e1vn\u00edku
ke st\u00e1j\u00edm. Katka ve\u0161la sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi do salonu a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se tichounce kradla tam,
kde jsem ji o\u010dek\u00e1vala. Nesly\u0161n\u011b za sebou zav\u0159ela dve\u0159e lo\u017enice, zula si boty s na\u0161lapan\u00fdm
sn\u011bhem, a nev\u011bdouc o m\u00e9 tajn\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti, odkl\u00e1dala pl\u00e1\u0161\u0165 – a j\u00e1 najednou vstala a
p\u0159ekvapila ji!<\/p>\n\n\n\n
Ztuhla leknut\u00edm. Tlumen\u011b vyk\u0159ikla a st\u00e1la jako zkamen\u011bl\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMil\u00e1 sle\u010dno Kate\u0159ino,“ pov\u00edd\u00e1m \u2013 je\u0161t\u011b jsem \u017eiv\u011b vzpom\u00ednala, jak byla na mne hodn\u00e1, a necht\u011blo se mi ji
rovnou hubovat – \u201ekdepak to jezd\u00edte v tuhle ro\u010dn\u00ed dobu? A pro\u010d mi v\u011b\u0161\u00edte na nos bul\u00edky? Kde
jste byla, mluvte!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDole v parku,“ vykoktala. \u201eA nic v\u00e1m na nos nev\u011b\u0161\u00edm.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eJinde jste nebyla?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eNe,“ zahu\u010dela.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKate\u0159ino, Kate\u0159ino!“ posteskla jsem si. \u201eVy v\u00edte, \u017ee trop\u00edte
nepravosti \u2013 jinak byste mi nelhala. To m\u011b zarmucuje. Rad\u0161i bych stonala cel\u00e9 m\u011bs\u00edce, ne\u017e od
v\u00e1s sly\u0161ela vylo\u017eenou le\u017e.“ <\/p>\n\n\n\n
Vrhla se ke mn\u011b, objala m\u011b kolem krku a vypukla v pl\u00e1\u010d.
\u201eKdy\u017e j\u00e1 se, Eleno, tak b\u00e1la, \u017ee se budete zlobit!“ vzlykala. \u201eSlibte mi, \u017ee se neroz\u010d\u00edl\u00edte,
a\u017e usly\u0161\u00edte pravdu pravdouc\u00ed. Nerada n\u011bco taj\u00edm.“ <\/p>\n\n\n\n
Sedly jsme si do okenn\u00edho v\u00fdklenku.
Sl\u00edbila jsem j\u00ed, \u017ee nebudu hubovat, a\u0165 mi sv\u011b\u0159\u00ed cokoliv – ov\u0161em\u017ee jsem jej\u00ed tajemstv\u00ed
uh\u00e1dla. A ona za\u010dala vypr\u00e1v\u011bt.<\/p>\n\n\n\n
\u201eEleno, byla jsem na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce a jezd\u00edm tam denn\u011b, co
st\u016fn\u011bte. Vynechala jsem jen t\u0159ikr\u00e1t, kdy\u017e jste le\u017eela, a dvakr\u00e1t te\u010f, kdy\u017e jste vstala.
Michalovi jsem d\u00e1vala kn\u00ed\u017eky a obr\u00e1zky, aby mi v\u017edycky ve\u010der osedlal Minku a potom ji zavedl
zp\u011bt do st\u00e1je – jeho taky nesm\u00edte peskovat, pros\u00edm! P\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bla jsem na H\u016frku o p\u016fl sedm\u00e9 a
z\u016fst\u00e1vala tam asi do p\u016fl dev\u00e1t\u00e9 a pak uj\u00ed\u017ed\u011bla dom\u016f. Ne \u017ee bych tam jezdila pro z\u00e1bavu –
leckdy to bylo utrpen\u00ed! Ob\u010das n\u00e1m vy\u0161la \u0161\u0165astn\u00e1 chvilka – snad jednou za t\u00fdden. Zprvu jsem
se b\u00e1la, \u017ee mi d\u00e1 velkou pr\u00e1ci v\u00e1s p\u0159emluvit, abyste mi dovolila dodr\u017eet slib, kter\u00fd jsem
Lintonovi dala. P\u0159i na\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jsem mu sl\u00edbila, pamatujete, \u017ee druh\u00fd den p\u0159ijdu
zas. Ale ten druh\u00fd den jste u\u017e z\u016fstala le\u017eet, a tak s v\u00e1mi nebyly pot\u00ed\u017ee. A kdy\u017e odpoledne
Michal spravoval z\u00e1mek u dve\u0159\u00ed parku, zabavila jsem mu kl\u00ed\u010d a vylo\u017eila mu, \u017ee bratranec \u010dek\u00e1
na moji n\u00e1v\u0161t\u011bvu, proto\u017ee je nemocn\u00fd a nem\u016f\u017ee p\u0159ijet do Drozdova s\u00e1m, a tat\u00ednek by zas
necht\u011bl pustit m\u011b. P\u0159itom jsem si s n\u00edm vyjednala, \u017ee se mi postar\u00e1 o kon\u011b. Michal r\u00e1d \u010dte.
Cht\u011bl by od n\u00e1s brzy odej\u00edt, bude se \u017eenit. Sl\u00edbil, \u017ee ud\u011bl\u00e1, co chci, kdy\u017e mu budu p\u016fj\u010dovat
kn\u00ed\u017eky z knihovny. Ale j\u00e1 mu rad\u0161i darovala n\u011bkter\u00e9 svoje, a z toho m\u011bl je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed radost.
Kdy\u017e jsem byla na H\u016frce podruh\u00e9, Linton byl ve veselej\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b. Zila \u2013 jejich hospodyn\u011b –
poklidila v pokoji a d\u016fkladn\u011b zatopila. \u0158ekla, \u017ee m\u00e1me s\u00ed\u0148 pro sebe, proto\u017ee Josef \u0161el na
modlen\u00ed a Hareton Earnshaw si vyrazil se psy – kr\u00e1st n\u00e1m ba\u017eanty do obory, jak jsem se pak
doslechla. P\u0159inesla mi sva\u0159en\u00e9 v\u00edno a pern\u00edk, v\u016fbec byla n\u00e1ramn\u011b \u00faslu\u017en\u00e1. Sed\u011bli jsme u
krbu, Linton v k\u0159esle a j\u00e1 na mal\u00e9 houpac\u00ed \u017eidli\u010dce – sm\u00e1li jsme se, \u017eertovali a po\u0159\u00e1d jsme si
m\u011bli co pov\u00eddat. T\u011b\u0161ili jsme se, kam si vyjedeme a co budeme d\u011blat v l\u00e9t\u011b. To v\u00e1m nebudu
opakovat, pro v\u00e1s jsou to hlouposti. Jen jednu chv\u00edli jsme se div nepoh\u00e1dali. On pov\u00eddal, \u017ee
nejp\u0159\u00edjemn\u011bji se d\u00e1 str\u00e1vit parn\u00fd \u010dervencov\u00fd den, kdy\u017e \u010dlov\u011bk od r\u00e1na do ve\u010dera le\u017e\u00ed n\u011bkde
ve v\u0159esovi\u0161ti na ladech, kde jednotv\u00e1rn\u011b bzu\u010d\u00ed a poletuj\u00ed mezi kv\u00edtky v\u010deli\u010dky, nad hlavou
zp\u00edvaj\u00ed sk\u0159iv\u00e1nci, vysoko naho\u0159e z\u00e1\u0159\u00ed modr\u00e9 nebe bez mr\u00e1\u010dk\u016f a \u017ehav\u00e9 slun\u00ed\u010dko. To byla jeho
p\u0159edstava dokonal\u00e9 nebesk\u00e9 bla\u017eenosti. Moje zas byla houpat se v zelen\u00e9 korun\u011b stromu, kdy\u017e
vane z\u00e1padn\u00ed v\u00edtr a list\u00ed \u0161elest\u00ed a po obloze pluj\u00ed z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00e9 mraky a ze v\u0161ech stran je
sly\u0161et nejen zp\u011bv sk\u0159iv\u00e1nk\u016f, ale i kos\u016f, drozd\u016f, konopek, kuka\u010dek, a v d\u00e1li se t\u00e1hnou slatiny
zbr\u00e1zd\u011bn\u00e9 chladn\u00fdmi stinn\u00fdmi \u00fadol\u00ed\u010dky a zbl\u00edzka travnat\u00e9 kopce, kde se vysok\u00fd porost \u010de\u0159\u00ed
jako vlny ve v\u011btru, lesy \u0161um\u00ed a vody zur\u010d\u00ed a cel\u00fd sv\u011bt bl\u00e1zn\u00ed radost\u00ed. On cht\u011bl, aby v\u0161echno
odum\u0159elo v strnul\u00e9m klidu, j\u00e1 zas, aby v\u0161echno bou\u0159liv\u011b j\u00e1salo a tan\u010dilo. J\u00e1 nam\u00edtla, \u017ee
jeho nebe by jen skom\u00edralo, on, \u017ee moje by t\u0159e\u0161tilo. J\u00e1, \u017ee v jeho bych usnula, on, \u017ee
by v m\u00e9m nemohl popadnout dech, a za\u010dal b\u00fdt j\u00edzliv\u00fd. Nakonec jsme se dohodli, \u017ee zkus\u00edme
oboj\u00ed, a\u017e p\u0159ijde vhodn\u00e9 po\u010das\u00ed. Pol\u00edbili jsme se a byli op\u011bt zadob\u0159e. Sed\u011bli jsme tak v
klidu asi hodinku a j\u00e1 jsem se rozhl\u00e9dla po tom velk\u00e9m pokoji s holou podlahou bez koberce a
napadlo m\u011b, jak by se tu hezky dalo na n\u011bco hr\u00e1t, kdybychom odt\u00e1hli st\u016fl stranou. Po\u017e\u00e1dala
jsem Lintona, aby n\u00e1m zavolal Zilu na pomoc, \u017ee si zahrajeme na slepou b\u00e1bu a ona n\u00e1s bude
chytat – jako kdysi vy, Eleno, pamatujete se? On necht\u011bl, \u017ee pr\u00fd to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1bava, ale
nem\u011bl nic proti tomu zah\u00e1zet si s m\u00ed\u010dem. Na\u0161li jsme dva m\u00ed\u010dky v kredenci mezi star\u00fdm
haraburd\u00edm – byly tam hra\u010dky, k\u00e1\u010di, obru\u010de, p\u00e1lky a kdeco. Na jednom m\u00ed\u010dku st\u00e1lo naps\u00e1no K a
na druh\u00e9m H – j\u00e1 jsem cht\u011bla ten s K, proto\u017ee to mohlo zna\u010dit Kate\u0159inu, a Heathcliff mohl m\u00edt
svoje za\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u00edsmeno H. Jen\u017ee z toho H se za\u010daly sypat piliny a Lintona to \u0161tvalo.
Ustavi\u010dn\u011b jsem nad n\u00edm vyhr\u00e1vala a tu se rozmrzel, za\u010dal ka\u0161lat a \u0161el si sednout. Ale je\u0161t\u011b
ten ve\u010der se zase uklidnil, zal\u00edbilo se mu p\u00e1r m\u00fdch p\u00edsni\u010dek – v\u0161ak je m\u00e1m od v\u00e1s, Eleno! A
kdy\u017e jsem se chystala k odchodu, tolik prosil a \u0161kemral, abych p\u0159i\u0161la z\u00edtra zas, \u017ee jsem mu
to sl\u00edbila. Minka se mnou p\u00e1dila dom\u016f s v\u011btrem o z\u00e1vod a j\u00e1 jsem celou noc snila o V\u011btrn\u00e9
h\u016frce a o drah\u00e9m mil\u00e9m bratranci. R\u00e1no mi bylo smutno, jednak \u017ee vy jste stonala a jednak,
\u017ee tat\u00ednek o m\u00fdch v\u00fdletech nev\u00ed a \u017ee by je neschvaloval. Zato ve\u010der vysvitl kr\u00e1sn\u011b m\u011bs\u00edc a
cestou m\u011b skl\u00ed\u010denost p\u0159e\u0161la. \u010cek\u00e1 m\u011b zas jeden radostn\u00fd ve\u010der, myslela jsem si, ale hlavn\u00ed
je, \u017ee bude m\u00edt radost m\u016fj mil\u00fd Linton! Proj\u00ed\u017ed\u011bla jsem jejich zahradou a zat\u00e1\u010dela kolem
rohu k zadn\u00edmu vchodu, a tu m\u011b potkal ten kluk Earnshaw, zadr\u017eel kon\u011b za uzdu a zval m\u011b, a\u0165
pr\u00fd jdu hlavn\u00edmi dve\u0159mi. Popl\u00e1cal Minku po \u0161\u00edji, pov\u00eddal, \u017ee je to hezk\u00fd kon\u00ed\u010dek, a v\u016fbec se
cht\u011bl se mnou d\u00e1t do \u0159e\u010di. J\u00e1 mu odsekla, a\u0165 na Minku nesah\u00e1, \u017ee ho kopne! Pod\u00edval se j\u00ed na
nohy a houkl t\u00edm sv\u00fdm hrub\u00fdm hlasem: „Ta by mi tak toho ud\u011blala!“ A p\u0159itom se protivn\u011b
usm\u00edval. U\u017e jsem cht\u011bla Minku pob\u00eddnout, a\u0165 mu uk\u00e1\u017ee, co um\u00ed, ale on vykro\u010dil nap\u0159ed a \u0161el
mi otev\u0159\u00edt. A kdy\u017e bral za kliku, zvedl o\u010di vzh\u016fru k tomu n\u00e1pisu nade dve\u0159mi a \u0159ekl
rozpa\u010dit\u011b a p\u0159i tom s p\u00fdchou: „Sle\u010dno Kate\u0159ino, j\u00e1 to tam p\u0159e\u010dtu!“ „\u00da\u017easn\u00e9.“ chv\u00e1lila jsem
ho. Tak se pochlubte! Co vy toho najednou um\u00edte!‘ Protahovan\u011b slabikoval jm\u00e9no Hareton
Earnshaw. No a co ty \u010d\u00edslice?‘ povzbuzovala jsem ho, kdy\u017e nemohl d\u00e1l. „Ty je\u0161t\u011b
nezn\u00e1m!“ p\u0159iznal se. „Vy jste ale \u0165ulpas!“ zasm\u00e1la jsem se srde\u010dn\u011b jeho ostud\u011b. Z\u016fstal
cel\u00fd vyjeven\u00fd – je\u0161t\u011b se usm\u00edval, ale \u010delo se mu za\u010d\u00ednalo chmu\u0159it, jako by nev\u011bd\u011bl, m\u00e1-li se
urazit nebo rozesm\u00e1t se mnou – br\u00e1t to jako \u017eertovnou d\u016fv\u011brnost nebo v\u00fdraz opovr\u017een\u00ed. J\u00e1
ov\u0161em myslela to druh\u00e9 a nenechala jsem ho na pochyb\u00e1ch. Zatv\u00e1\u0159ila jsem se zas odm\u011b\u0159en\u011b a
po\u017e\u00e1dala ho, aby laskav\u011b ustoupil stranou, \u017ee jsem p\u0159i\u0161la za Lintonem, a ne za n\u00edm! Zrudl –
sv\u00edtil m\u011bs\u00edc, tak jsem to dob\u0159e vid\u011bla – pustil kliku a odpl\u00ed\u017eil se jako zmokl\u00e1 slepice. Asi
si myslel, \u017ee se u\u017e vzd\u011bl\u00e1n\u00edm vyrovn\u00e1 Lintonovi, kdy\u017e dok\u00e1\u017ee p\u0159eslabikovat sv\u00e9 jm\u00e9no – ten
koukal, \u017ee to na m\u011b neud\u011blalo \u017e\u00e1dn\u00fd dojem!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eSle\u010dno Kate\u0159ino, zlat\u00ed\u010dko, pros\u00edm v\u00e1s,“
sko\u010dila jsem j\u00ed do \u0159e\u010di, \u201enechci v\u00e1s pl\u00edsnit, ale to v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed hezk\u00e9, jak jste s n\u00edm
jednala. M\u011bla jste si uv\u011bdomit, \u017ee Hareton je v\u00e1\u0161 bratranec stejn\u011b jako mlad\u00fd Heathcliff, a u\u017e
to v\u00e1s mohlo pou\u010dit, abyste se nechovala nep\u0159\u00edstojn\u011b. Uznejte, \u017ee je to od n\u011bho chv\u00e1lyhodn\u00e1
snaha, kdy\u017e se pokou\u0161\u00ed dohonit Lintona ve vzd\u011bl\u00e1n\u00ed – neu\u010d\u00ed se p\u0159ece proto, aby se vychloubal.
J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee se za svou zaostalost za\u010dal styd\u011bt kv\u016fli v\u00e1m – cht\u011bl to napravit, aby se v\u00e1m
zal\u00edbil. Posm\u00edvat se mu, kdy\u017e to je\u0161t\u011b docela neum\u00ed, je skute\u010dn\u011b nep\u011bkn\u00e9. Kdyby v\u00e1s tak byli
vychovali jako jeho, o\u010d byste byla vzd\u011blan\u011bj\u0161\u00ed? V d\u011btstv\u00ed byl stejn\u011b bystr\u00fd a v\u0161\u00edmav\u00fd jako vy
a m\u011b to rmout\u00ed, \u017ee je dnes z n\u011bho o\u0161lapek, proto\u017ee ten ni\u010dema Heathcliff mu tak uk\u0159ivdil.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJd\u011bte, Eleno, je\u0161t\u011b se tu nad n\u00edm rozpl\u00e1\u010dete!“ zvolala cel\u00e1 u\u017easl\u00e1, \u017ee jsem se tak
rozhorlila. \u201ePo\u010dkejte a usly\u0161\u00edte, jestli se u\u010dil abecedu, aby se mi zal\u00edbil, a jestli si
zaslou\u017e\u00ed, surovec jeden, abych na n\u011bho brala n\u011bjak\u00e9 ohledy. Ve\u0161la jsem dovnit\u0159 do s\u00edn\u011b, Linton
tam le\u017eel na pohovce a jen se tro\u0161ku pozvedl, aby m\u011b p\u0159iv\u00edtal.“ , Kate\u0159ino, zlato moje,
dnes mi nen\u00ed dob\u0159e,‘ post\u011b\u017eoval si. „Obstarej v\u0161echno pov\u00edd\u00e1n\u00ed sama a dovol mi jen
poslouchat! Poj\u010f bl\u00ed\u017e a sedni si ke mn\u011b! Spol\u00e9hal jsem se, \u017ee dodr\u017e\u00ed\u0161 sv\u00e9 slovo, a ne\u017e
odejde\u0161, mus\u00ed\u0161 sl\u00edbit, \u017ee z\u00edtra zase p\u0159ijde\u0161!“ Uv\u011bdomila jsem si, \u017ee ho nesm\u00edm roz\u010dilovat,
kdy\u017e je nemocn\u00fd. Mluvila jsem n\u011b\u017en\u011b, na nic jsem se neptala, chr\u00e1nila jsem se ho n\u011bjak
podr\u00e1\u017edit. P\u0159inesla jsem mu p\u00e1r sv\u00fdch nejmilej\u0161\u00edch kn\u00ed\u017eek, po\u017e\u00e1dal m\u011b, abych mu z n\u011bkter\u00e9
n\u011bco p\u0159e\u010detla. Zrovna jsem cht\u011bla za\u010d\u00edt, ale najednou vlet\u011bl do dve\u0159\u00ed Earnshaw – teprve mu
to v\u0161echno z\u0159ejm\u011b do\u0161lo a prskal vzteky. \u0158\u00edtil se rovnou k n\u00e1m, popadl Lintona za pa\u017ei a
strhl ho z pohovky. ,Mazej do sv\u00e9ho pokoje!‘ \u0159val skoro nesrozumiteln\u011b, div si nep\u0159ekousl
jazyk zlost\u00ed, obli\u010dej zk\u0159iven\u00fd k nepozn\u00e1n\u00ed. „B\u011b\u017e a vezmi ji s sebou, kdy\u017e za tebou chod\u00ed!
Tady se mi neroztahuj! Koukejte oba, a\u0165 jste pry\u010d!‘ Klel a nepustil Lintona ke slovu, jen
j\u00edm sm\u00fdkl do kuchyn\u011b, j\u00e1 ut\u00edkala za n\u00edm a Hareton zdvihl p\u011bst, jako by m\u011bl sto chut\u00ed m\u011b
uhodit. Na okam\u017eik jsem se lekla a upustila jednu knihu, on ji vykopl za mnou a p\u0159ibouchl
dve\u0159e. Od ohni\u0161t\u011b se ozval \u0161kodolib\u00fd nak\u0159\u00e1pl\u00fd sm\u00edch, ohl\u00e9dla jsem se a vid\u011bla toho odporn\u00e9ho
Josefa, jak stoj\u00ed u krbu, mne si ruce a nat\u0159\u00e1s\u00e1 se jako holub. ,Ten v\u00e1m dal co proto! To
je sek\u00e1\u010d! Ten m\u00e1 pro strach ud\u011bl\u00e1no! On v\u00ed -jo, jo, on v\u00ed, v\u00edme oba, kdo tu m\u00e1 b\u00fdt p\u00e1nem!
Che, cheche. Ten v\u00e1s hnal, cheche cheche!‘ „Kam te\u010f p\u016fjdeme?“ ptala jsem se bratrance.
D\u011bdk\u016fv posm\u011bch jsem nebrala na v\u011bdom\u00ed. Linton byl sinal\u00fd a chv\u011bl se na cel\u00e9m t\u011ble. V tu
chv\u00edli nebyl hezk\u00fd, Eleno, v\u016fbec ne! Vypadal stra\u0161n\u011b. Ten \u00fazk\u00fd obli\u010dej a vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 o\u010di – to
byla nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e1, bezmocn\u00e1 zb\u011bsilost. Chytil za kliku u dve\u0159\u00ed a zalomcoval j\u00ed – zevnit\u0159 bylo
zam\u010deno. „Otev\u0159i, nebo t\u011b zabiju! Jak neotev\u0159e\u0161, tak t\u011b zabiju!“ \u0159i\u010del nelidsky. „Ty
zv\u00ed\u0159e, j\u00e1 t\u011b zabiju, j\u00e1 t\u011b zabiju!‘ Josef znova zaskuhral sm\u00edchy. „Hele, to m\u00e1 po t\u00e1tovi!
Po t\u00e1tovi! Nezap\u0159e tat\u00ednka! Nech ho zu\u0159it, Haretone – neboj se, chlap\u010de – on na tebe
nem\u016f\u017ee!‘ Vzala jsem Lintona za ruce a sna\u017eila se ho odt\u00e1hnout ode dve\u0159\u00ed, ale tak d\u011bsn\u011b
v\u0159\u00edskal, \u017ee jsem ucouvla, a pak jeho v\u00fdk\u0159iky zdusil hrozn\u00fd z\u00e1chvat ka\u0161le. Dostal chrlen\u00ed
krve a padl na zem. Leknut\u00edm jsem div neomdlela, ale vyb\u011bhla jsem na dv\u016fr a z plna hrdla
volala na Zilu. Hned m\u011b usly\u0161ela – dojila kr\u00e1vy v chl\u00e9v\u011b za stodolou. Odsko\u010dila od pr\u00e1ce a
ptala se, co se d\u011bje. Selhal mi dech, bez \u0159e\u010d\u00ed jsem ji vt\u00e1hla do domu a hledala Lintona.
Zat\u00edm se u\u017e Earnshaw vy\u0161el pod\u00edvat, co zp\u016fsobil, a odv\u00e1d\u011bl ubo\u017e\u00e1ka nahoru. J\u00e1 a Zila jsme \u0161ly
za n\u00edm, ale zastoupil n\u00e1m na schodech cestu – a \u017ee pr\u00fd za Lintonem nesm\u00edm, a\u0165 pr\u00fd jdu dom\u016f!
Volala jsem, \u017ee Lintona zabil a \u017ee k n\u011bmu mus\u00edm! Josef zahradil dve\u0159e a prohl\u00e1sil, \u017ee m\u011b tu
nem\u016f\u017eou pot\u0159ebovat a \u017ee m\u00e1m taky v hlav\u011b o kole\u010dko v\u00edc. Nedala jsem se odb\u00fdt a plakala, a\u017e se
kone\u010dn\u011b znovu vyno\u0159ila ze dve\u0159\u00ed hospodyn\u011b. Ujistila m\u011b, \u017ee se z toho Linton dostane, ale ten
krav\u00e1l mu nesv\u011bd\u010d\u00ed – vzala m\u011b za ruku a odt\u00e1hla dol\u016f do s\u00edn\u011b. Eleno, div jsem si nevyrvala
v\u0161echny vlasy! Mohla jsem si o\u010di vyplakat, ale ten hulv\u00e1t, co ho litujete, si ke mn\u011b stoupl a
neost\u00fdchal se chv\u00edli co chv\u00edli na m\u011b d\u011blat pst a drze lh\u00e1t, \u017ee on za nic nem\u016f\u017ee. Ale pak se
lekl, kdy\u017e jsem mu pohrozila, \u017ee to pov\u00edm tat\u00ednkovi soudci a ten \u017ee ho d\u00e1 zav\u0159\u00edt a ob\u011bsit.
Za\u010dal s\u00e1m popotahovat a utekl ven, aby nebylo zn\u00e1t, jak se boj\u00ed – sketa! A v\u011b\u0159\u00edte, \u017ee mi ani
pak nedal pokoj? Kdy\u017e m\u011b vystrnadili z domu a sotva jsem ujela kousek cesty za H\u016frku, vysko\u010dil
ze st\u00ednu, zastavil Minku a chytil m\u011b za ruku. ,Sle\u010dno Kate\u0159ino, moc m\u011b to mrz\u00ed,‘ koktal,
ale kdy\u017e j\u00e1\u2026‘ V prvn\u00edm okam\u017eiku jsem myslela, \u017ee m\u011b snad chce zavra\u017edit, a \u0161lehla jsem
ho bi\u010dem. Pustil m\u011b, za\u0159val d\u011bsnou kletbu a j\u00e1 jsem bez sebe strachem uh\u00e1n\u011bla tryskem dom\u016f.
Ten ve\u010der jsem v\u00e1m ne\u0161la d\u00e1t dobrou noc a druh\u00fd den jsem nejela na V\u011btrnou h\u016frku. Velmi
jsem sice tou\u017eila se tam pod\u00edvat, ale zmocnilo se m\u011b podivn\u00e9 rozechv\u011bn\u00ed – b\u00e1la jsem se,
jestli Linton neum\u0159el, a taky jsem m\u011bla hrozn\u00fd strach, abych nepotkala Haretona. T\u0159et\u00ed den
jsem si dodala odvahy \u2013 nesnesla jsem u\u017e tu nejistotu – a op\u011bt jsem se vypl\u00ed\u017eila z domu.
Vyrazila jsem v p\u011bt hodin a \u0161la p\u011b\u0161ky. P\u0159edstavovala jsem si, \u017ee se na H\u016frce nepozorovan\u011b
vloud\u00edm do s\u00edn\u011b a odtud nahoru do Lintonova pokoje. Ale psi m\u011b ohl\u00e1sili. Zila m\u011b uv\u00edtala –
pr\u00fd chlapec se u\u017e hezky sb\u00edr\u00e1‘ – a vedla m\u011b do \u00fahledn\u00e9ho pokoj\u00edku s p\u011bkn\u00fdm za\u0159\u00edzen\u00edm a s
koberci, kde jsem k sv\u00e9 nev\u00fdslovn\u00e9 radosti spat\u0159ila Lintona, jak le\u017e\u00ed na pohovce a \u010dte si v
jedn\u00e9 z m\u00fdch kn\u00ed\u017eek. Ale p\u0159edstavte si, Eleno, hodinu trvalo, ne\u017e se mnou r\u00e1\u010dil promluvit.
Ani se na m\u011b nepod\u00edval, takov\u00fd je to prchlivec. A co m\u011b nejv\u00edc zdrtilo – kdy\u017e kone\u010dn\u011b
otev\u0159el \u00fasta, \u0159ekl mi, \u017ee pr\u00fd j\u00e1 jsem ztropila tu v\u00fdtr\u017enost a Hareton je v tom docela
nevinn\u011b! Na to jsem nemohla odpov\u011bd\u011bt, abych se neroz\u010dilila. Vstala jsem a ode\u0161la z pokoje.
Je\u0161t\u011b za mnou hlesl: „Ale Kate\u0159ino!“ – s takovou odpov\u011bd\u00ed nepo\u010d\u00edtal. J\u00e1 jsem se ale za nic
necht\u011bla vracet a druh\u00fd den jsem z\u016fstala doma, m\u00e1lem rozhodnut\u00e1, \u017ee ho v\u00edckr\u00e1t nechci vid\u011bt.
Ale bylo mi tak zoufale, kdy\u017e nastal ve\u010der a pak r\u00e1no a j\u00e1 o n\u011bm nic nev\u011bd\u011bla – \u017ee se moje
odhodl\u00e1n\u00ed rozplynulo je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se v n\u011bm utvrdila. D\u0159\u00edv jsem myslela, \u017ee nejedn\u00e1m
spr\u00e1vn\u011b, kdy\u017e pojedu – te\u010f se mi zd\u00e1lo jako h\u0159\u00edch nejezdit! Michal se p\u0159i\u0161el zeptat, m\u00e1-li
osedlat Minku. Odpov\u011bd\u011bla jsem ano, a kdy\u017e m\u011b Minka nesla p\u0159es kopce, m\u011bla jsem jistotu, \u017ee
kon\u00e1m jen svou povinnost. Nemusela jsem tajit sv\u016fj p\u0159\u00edchod, stejn\u011b m\u011b bylo vid\u011bt z oken v
pr\u016f\u010del\u00ed, kdy\u017e jsem vch\u00e1zela do dvora. „Mlad\u00fd p\u00e1n je v s\u00edni,“ ohla\u0161ovala Zila, kdy\u017e m\u011b
zahl\u00e9dla j\u00edt do salonku. Ve\u0161la jsem dovnit\u0159 – byl tam tak\u00e9 Hareton, ale ihned se vzd\u00e1lil.
Linton sed\u011bl ve velk\u00e9 leno\u0161ce u ohn\u011b a pod\u0159imoval. P\u0159istoupila jsem bl\u00ed\u017e a za\u010dala v\u00e1\u017en\u011b, i
kdy\u017e jsem to nemyslela doslova: „Lintone, ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee sem chod\u00edm jen proto, abych t\u011b
tr\u00e1pila a pro nic jin\u00e9ho! Kdy\u017e to tak je, nem\u00e1 smysl se je\u0161t\u011b sch\u00e1zet, dnes to bylo
naposled. Dejme si sbohem a vysv\u011btli panu Heathcliffovi, \u017ee si nep\u0159eje\u0161 m\u011b v\u00eddat a a\u0165 o tom
ne\u0161\u00ed\u0159\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed v\u00fdmysly!‘ „Posa\u010f se, Kate\u0159ino, a odlo\u017e klobouk!‘ on na to. Tys mnohem
\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, bu\u010f taky hodn\u011bj\u0161\u00ed! Tat\u00ednek mi toho um\u00ed tolik napov\u00eddat o m\u00fdch vad\u00e1ch a
tolik se mi naposm\u00edv\u00e1, \u017ee se nediv, kdy\u017e o sob\u011b pochybuji. Za\u010d\u00edn\u00e1m v\u011b\u0159it, \u017ee jsem opravdu
h\u0148up, jak mi \u010dasto \u0159\u00edk\u00e1, a pak zu\u0159\u00edm a trp\u00edm a kdekoho nen\u00e1vid\u00edm. Kdy\u017e si to p\u0159eje\u0161, m\u016f\u017eeme
se rozlou\u010dit, zbav\u00ed\u0161 se aspo\u0148 p\u0159\u00edt\u011b\u017ee! Jen jedno pochop, Kate\u0159ino, pros\u00edm t\u011b o to! V\u011b\u0159, \u017ee
bych byl r\u00e1d stejn\u011b mil\u00fd a hodn\u00fd a vl\u00eddn\u00fd jako ty – kdybych mohl! P\u0159\u00e1l bych si to je\u0161t\u011b
v\u00edc ne\u017e b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a zdrav\u00fd jako ty. A v\u011b\u0159, \u017ee pro tvou shov\u00edvavost T\u011b miluju vroucn\u011bji,
ne\u017e kdybych byl jin\u00fd a zasluhoval si t\u011b. M\u00e1m u\u017e prost\u011b takovou povahu a jinak to nedok\u00e1\u017eu –
ale lituju toho a bol\u00ed m\u011b to. A nep\u0159estane m\u011b to bolet do smrti.“ C\u00edtila jsem v t\u011bch slovech
pravdu a tu\u0161ila, \u017ee mu mus\u00edm odpustit. Sm\u00ed\u0159ili jsme se, ale ob\u011bma n\u00e1m tekly slzy po celou
dobu n\u00e1v\u0161t\u011bvy. A nebyly to jen slzy bolesti – a\u010dkoliv m\u011b mrzelo, \u017ee m\u00e1 Linton tak pok\u0159iven\u00fd
charakter. V\u017edycky bude tr\u00e1pit sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele a v\u017edycky bude s\u00e1m trp\u011bt. Od toho ve\u010dera jsem za
n\u00edm chodila do jeho pokoj\u00edku, proto\u017ee jeho otec se naz\u00edt\u0159\u00ed vr\u00e1til. Jen asi t\u0159ikr\u00e1t jsme
byli tak vesel\u00ed a bez obav do budoucna jako tehdy ten prvn\u00ed ve\u010der. Ostatn\u00ed m\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy byly
nevesel\u00e9 a rozjit\u0159en\u00e9 \u2013 jednou pro jeho sobectv\u00ed a zatrpklost, jindy zas pro jeho nemoc – ale
u\u017e jsem se nau\u010dila sn\u00e1\u0161et to v\u0161echno bez roztrp\u010den\u00ed. Pan Heathcliff se mi schv\u00e1ln\u011b vyh\u00fdb\u00e1,
sotva ho potk\u00e1m. A\u010dkoli minulou ned\u011bli, kdy\u017e jsem p\u0159ijela o n\u011bco d\u0159\u00edv, jsem
ho sly\u0161ela hrub\u011b sp\u00edlat Lintonovi za to, jak si vedl p\u0159ede\u0161l\u00fd ve\u010der. Je mi z\u00e1hadou, jak o
tom v\u011bd\u011bl, snad poslouchal za dve\u0159mi. Linton byl ov\u0161em nemo\u017en\u011b protivn\u00fd, ale to se kone\u010dn\u011b
t\u00fdkalo jen m\u011b, co bylo komu do toho? Hned jsem to panu Heathcliffovi \u0159ekla – vtrhla jsem
dovnit\u0159 a k\u00e1z\u00e1n\u00ed mu p\u0159eru\u0161ila. On se jen rozchechtal a ode\u0161el se slovy, \u017ee je pot\u011b\u0161iteln\u00e9,
jak se na to d\u00edv\u00e1m. Doporu\u010dila jsem Lintonovi, aby p\u0159\u00ed\u0161t\u011b mluvil \u0161eptem, a\u017e si bude cht\u00edt
vyl\u00e9vat \u017elu\u010d. Tak te\u010f, Eleno, v\u00edte v\u0161echno. M\u016f\u017eete mi p\u0159ekazit n\u00e1v\u0161t\u011bvy na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce, ale
kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1te, budou dva lid\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00ed. Sta\u010d\u00ed, abyste tat\u00ednkovi nic neprozradila, a moje
v\u00fdlety nikoho nerozru\u0161\u00ed. Vi\u010fte, \u017ee na m\u011b nebudete \u017ealovat! P\u0159ece byste nebyla tak stra\u0161n\u011b
bezcitn\u00e1.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTo si mus\u00edm je\u0161t\u011b do z\u00edt\u0159ka rozv\u00e1\u017eit, sle\u010dno Katko,“ odpov\u011bd\u011bla jsem \u201eD\u00e1 to
trochu p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Zat\u00edm b\u011b\u017ete sp\u00e1t a j\u00e1 si to p\u0159eberu.\u201c<\/p>\n\n\n\n
To jsem taky d\u011blala, jen\u017ee v p\u00e1nov\u011b p\u0159\u00edtomnosti a nahlas! \u0160la jsem toti\u017e z jej\u00edho pokoje rovnou k n\u011bmu a v\u0161echno mu vyklopila – jen jsem vynechala jej\u00ed hovory s bratrancem a v\u0161echno o Haretonovi. Pana Lintona
to rozru\u0161ilo v\u00edc, ne\u017e dal najevo. <\/p>\n\n\n\n
R\u00e1no se Kate\u0159ina dov\u011bd\u011bla, \u017ee jsem zradila jej\u00ed
d\u016fv\u011bru a tak\u00e9 to, \u017ee jej\u00ed tajn\u00e9 toulky mus\u00ed p\u0159estat. Marn\u011b plakala a bou\u0159ila se proti
ortelu, marn\u011b zap\u0159\u00edsahala otce, aby se slitoval nad Lintonem -jedinou \u00fat\u011bchou j\u00ed byl slib,
\u017ee mu otec nap\u00ed\u0161e a dovol\u00ed mu nav\u0161t\u011bvovat Drozdov podle libosti.<\/p>\n\n\n\n
Pan Linton mu v\u0161ak sou\u010dasn\u011b hodlal ozn\u00e1mit, \u017ee na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce Kate\u0159inu v\u00edckr\u00e1t neuvid\u00ed! Mo\u017en\u00e1 \u017ee kdyby by znal synovcovu povahu a zdravotn\u00ed stav, tak by \u0161krtl i tu slabou \u00fat\u011bchu.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n –<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 24. Ub\u011bhly t\u0159i t\u00fddny a j\u00e1 kone\u010dn\u011b mohla vyj\u00edt ze sv\u00e9 kom\u016frky a p\u0159ech\u00e1zet po dom\u011b.Kdy\u017e jsem si prvn\u011b ve\u010der posed\u011bla, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":50040,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-50070","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50070","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50070"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50070\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/50040"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50070"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50070"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50070"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}