autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 26.<\/p>\n\n\n\n
L\u00e9to se pomalu ch\u00fdlilo ke konci, kdy\u017e se pan Edgar dal kone\u010dn\u011b pohnout k souhlasu a my se s Kate\u0159inou vydaly na prvn\u00ed vyj\u00ed\u017e\u010fku za bratrancem. Byl dusn\u00fd parn\u00fd den, slunce se schovalo, ale obloha nebyla zata\u017een\u00e1, jen zaml\u017een\u00e1 z\u00e1vojem ber\u00e1nk\u016f, tak\u017ee d\u00e9\u0161\u0165 nehrozil. Linton n\u00e1s m\u011bl \u010dekat u kamene na rozcest\u00ed. Na\u0161ly jsme tam ale jen pas\u00e1\u010dka, kter\u00fd m\u011bl pro n\u00e1s vzkaz – \u201eMlad\u00fd p\u00e1n \u010dek\u00e1 tamhle na H\u016frce – \u017ee v\u00e1s moc pros\u00ed, jestli byste nezajely o kousek d\u00e1l!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTak mlad\u00fd p\u00e1n zapomn\u011bl, co si pan Linton vym\u00ednil na prvn\u00edm m\u00edst\u011b – \u017ee nep\u0159ekro\u010d\u00edme hranice Drozdova,“ poznamenala jsem. \u201eJsme u\u017e skoro na nich.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo nevad\u00ed, a\u017e ho potk\u00e1me, hned se oto\u010d\u00edme a projedeme se cestou zp\u00e1tky,“ rozhodla Kate\u0159ina. Jenom\u017ee jsme ho potkaly a\u017e skoro naho\u0159e, p\u00e1r krok\u016f od domu, a bez kon\u011b – musely jsme sesednout a nechat kon\u00edky p\u00e1st. Le\u017eel ve v\u0159esu, \u010dekal, a\u017e k n\u011bmu dojdeme, a zvedl se teprve, kdy\u017e jsme byly docela bl\u00edzko. Sotva pletl nohama a byl tak stra\u0161n\u011b bled\u00fd, \u017ee jsem rovnou zvolala: \u201eAle pane Heathcliffe, v\u017edy\u0165 vy dnes nikam nem\u016f\u017eete. Jen se pod\u00edvejte, jak vypad\u00e1te!“ <\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina si ho prohl\u00ed\u017eela s bolestn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. Vyk\u0159ikla leknut\u00edm m\u00edsto radost\u00ed a tak\u00e9 jej\u00ed prvn\u00ed slova byla jin\u00e1, ne\u017e jak\u00e1 m\u011bla p\u016fvodn\u011b na jazyku – ne\u0159ekla nic o \u0161\u0165astn\u00e9m shled\u00e1n\u00ed, ale vypt\u00e1vala se znepokojen\u011b, jestli se mu skute\u010dn\u011b tak p\u0159it\u00ed\u017eilo.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe -je to lep\u0161\u00ed -je to lep\u0161\u00ed!“ vyhrkl s n\u00e1mahou. Rozklepal se a nepou\u0161t\u011bl se jej\u00ed ruky, jako by pot\u0159eboval oporu, a p\u0159itom si ji b\u00e1zliv\u011b prohl\u00ed\u017eel – modr\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 b\u00fdvaly \u0161iroce rozev\u0159en\u00e9 a unyl\u00e9, m\u011bl te\u010f hluboko zapadl\u00e9, tak\u017ee vyhl\u00ed\u017eely skoro divoce. <\/p>\n\n\n\n
\u201eAle muselo ti b\u00fdt v posledn\u00ed dob\u011b h\u016f\u0159,“ nedala se Kate\u0159ina odb\u00fdt. „Jist\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e tenkr\u00e1t naposledy. Jsi vyhubl\u00fd a\u2026“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eJsem jenom unaven\u00fd,“ sko\u010dil j\u00ed rychle do \u0159e\u010di. \u201eNa proch\u00e1zku je moc horko, poj\u010f se posadit! Dopoledne mi oby\u010dejn\u011b b\u00fdv\u00e1 slabo – tat\u00ednek \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee moc rychle rostu.“ <\/p>\n\n\n\n
Katku to z\u0159ejm\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010dilo. Usedla do v\u0159esu a on se nat\u00e1hl vedle n\u00ed. \u201ePod\u00edvej se, tohle je vlastn\u011b to tvoje nebe,“ za\u010dala, aby ho n\u011bjak rozveselila. \u201eVzpom\u00edn\u00e1\u0161 si? Dohodli jsme se, \u017ee vyzkou\u0161\u00edme, v kter\u00e9m je to kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, a str\u00e1v\u00edme jeden den v tv\u00e9m a jeden v m\u00e9m. No a tohle je ur\u010dit\u011b to tvoje – a\u017e na to, \u017ee je dnes zamra\u010deno – ale ty ber\u00e1nky jsou zato hebk\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9 – je to takhle je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed, ne\u017e kdyby z\u00e1\u0159ilo slun\u00ed\u010dko. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, jestli ti bude l\u00edp, zajedeme do drozdovsk\u00e9 obory a zkus\u00edme, jak se ti bude l\u00edbit v nebi u mne.“<\/p>\n\n\n\n
Linton nedal najevo, \u017ee by se pamatoval, o \u010dem to Katka mluv\u00ed, a bylo mu z\u0159ejm\u011b zat\u011b\u017eko \u00fa\u010dastnit se rozhovoru o \u010demkoliv. A\u017e to bilo do o\u010d\u00ed, jak ho nic z toho, o \u010dem Katka za\u010dne, nezaj\u00edm\u00e1, a jak se ani nesna\u017e\u00ed pov\u011bd\u011bt j\u00ed n\u011bco s\u00e1m – a na Katce taky bylo vid\u011bt st\u011b\u017e\u00ed utajovan\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed. Byl \u00fapln\u011b zm\u011bn\u011bn\u00fd – vzhledem i chov\u00e1n\u00edm. D\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed ned\u016ftklivost, kter\u00e1 se mazlen\u00edm dala uchl\u00e1cholit, otup\u011bla v \u00faplnou nete\u010dnost. Nepodobal se u\u017e ani tak rozmazlen\u00e9mu d\u011bcku, kter\u00e9 schv\u00e1ln\u011b zlob\u00ed a dopaluje, aby si vynutilo lask\u00e1n\u00ed, ale sp\u00ed\u0161 sobeck\u00e9mu mrzut\u00e9mu nedu\u017eivci, co nechce sly\u0161et \u017e\u00e1dnou \u00fat\u011bchu a ka\u017edou veselej\u0161\u00ed n\u00e1ladu kolem sebe bere jako ur\u00e1\u017eku. I Kate\u0159ina si v\u0161imla, \u017ee se tv\u00e1\u0159\u00ed trpitelsky, jako by pro n\u011bj na\u0161e spole\u010dnost nebyla pot\u011b\u0161en\u00ed, ale trest. Zanechala ohled\u016f a prohl\u00e1sila, \u017ee je \u010das na n\u00e1vrat. <\/p>\n\n\n\n
Do Lintona jako kdy\u017e p\u00edchne – probudil se ze sv\u00e9 nete\u010dnosti a podivn\u011b zneklidn\u011bl. Ohl\u00e9dl se ustra\u0161en\u011b k H\u016frce a prosil, aby s n\u00edm aspo\u0148 p\u016flhodinku je\u0161t\u011b z\u016fstala.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNem\u011bl bys ale j\u00edt rad\u0161i dom\u016f?“ zeptala se Katka. \u201eTady ti to nesv\u011bd\u010d\u00ed a moje spole\u010dnost t\u011b dnes stejn\u011b nebav\u00ed. N\u011bjak jsi za ten p\u016flrok zmoud\u0159el \u2013 kdy\u017e ti vypravuju a zp\u00edv\u00e1m, tak u\u017e t\u011b to nezaj\u00edm\u00e1. To v\u00ed\u0161, \u017ee bych neodch\u00e1zela, kdybych vid\u011bla, \u017ee ti k n\u011b\u010demu jsem.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak si tu aspo\u0148 odpo\u010di\u0148,“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed. \u201eA poslouchej, Kate\u0159ino, nemysli si, \u017ee jsem n\u011bjak v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00fd, rozum\u00ed\u0161 – a taky to nikomu ne\u0159\u00edkej! To d\u011bl\u00e1 to horko a dusno – jsem z toho mal\u00e1tn\u00fd. A taky jsem dost chodil, ne\u017e jsi p\u0159i\u0161la, na m\u011b je to moc. Tak, pros\u00edm t\u011b, str\u00fd\u010dkovi hezky vy\u0159i\u010f, \u017ee u\u017e jsem docela v po\u0159\u00e1dku!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201e\u017de to, Lintone, tvrd\u00ed\u0161, tak ano! Za sebe bych to tvrdit nemohla,“ prohl\u00e1sila moje d\u011bvenka. Ne\u0161lo j\u00ed do hlavy, pro\u010d ji chce o tom tak mermomoc\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit, kdy\u017e to zjevn\u011b nen\u00ed pravda.<\/p>\n\n\n\n
\u201eA ve \u010dtvrtek sem zase p\u0159ije\u010f!“ pokra\u010doval a vyh\u00fdbal se jej\u00edmu nech\u00e1pav\u00e9mu pohledu. \u201eStr\u00fd\u010dkovi za m\u011b pod\u011bkuj, \u017ee ti dovolil p\u0159ijet – \u017ee mu ze srdce d\u011bkuju, nezapome\u0148, Kate\u0159ino! A – a kdybys n\u00e1hodou potkala tat\u00ednka a on se t\u011b t\u0159eba na m\u011b ptal, tak ne aby si to mohl vylo\u017eit tak, jako \u017ee se mnou nebyla \u0159e\u010d a \u017ee jsem se k ni\u010demu nem\u011bl! Takhle se p\u0159ed n\u00edm netva\u0159 – takhle zklaman\u011b a poh\u0159ebn\u011b – to by se zlobil.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eA\u0165 se zlob\u00ed – mn\u011b na tom p\u0159ece nesejde!“ uji\u0161\u0165ovala ho Katka – domn\u00edvala se, \u017ee by se zlobil na ni.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle na mne!“ vzdychl bratranec a zachv\u011bl se. \u201eKate\u0159ino, pros\u00edm t\u011b, ne\u0159\u00edkej nic, co by ho proti mn\u011b popudilo! On je moc p\u0159\u00edsn\u00fd!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak on jde na v\u00e1s zostra, mlad\u00fd pane?“ optala jsem se. \u201eU\u017e ho omrzela shov\u00edvavost? U\u017e se svou nen\u00e1vist\u00ed netaj\u00ed?“<\/p>\n\n\n\n
Linton se na mne pod\u00edval, ale ne\u0159ekl nic. Katka u n\u011bho je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli sed\u011bla – on zat\u00edm sv\u011bsil ospale hlavu a u\u017e nemluvil, jen potichu st\u00e9nal, vy\u010derp\u00e1n\u00edm nebo snad bolest\u00ed – a tak se \u0161la od\u0161kodnit sb\u00edr\u00e1n\u00edm bor\u016fvek. Rozd\u011blila se se mnou o ko\u0159ist, ale jemu ani nenab\u00eddla – vid\u011bla, \u017ee o \u017e\u00e1dn\u00e9 pozornosti nestoj\u00ed, \u017ee by ho to jen je\u0161t\u011b v\u00edc unavilo a podr\u00e1\u017edilo. <\/p>\n\n\n\n
\u201eBude to u\u017e p\u016flhodinka, Eleno?“ po\u0161eptala mi nakonec do ucha. \u201eNa\u010d vlastn\u011b \u010dek\u00e1me? Ten tu sp\u00ed a tat\u00ed\u010dek n\u00e1s pomalu bude vyhl\u00ed\u017eet.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTe\u010f ho tu nem\u016f\u017eeme jen tak nechat, kdy\u017e sp\u00ed. Po\u010dkejte, a\u017e se vzbud\u00ed, mus\u00edte to vydr\u017eet. To bylo n\u011bjak\u00e9ho sp\u011bchu, abyste u\u017eu\u017e byli spolu, a najednou ho m\u00e1te chud\u00e1ka dost!“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePro\u010d ale jemu na tom tak z\u00e1le\u017eelo, abych p\u0159i\u0161la? To mi byl milej\u0161\u00ed d\u0159\u00edv, i kdy\u017e m\u011b nejv\u00edc tr\u00e1pil, ne\u017e v t\u00e9hle podivn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Na m\u011b to d\u011bl\u00e1 dojem, \u017ee ta sch\u016fzka je pro n\u011bho jen n\u011bjak\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e1 povinnost – \u017ee p\u0159i\u0161el ze strachu, aby si nerozhn\u011bval otce. Pro\u010d ho v\u016fbec nut\u00ed, aby tu se mnou sed\u011bl jako z trestu? To je mi jedno – pro radost panu Heathcliffovi sem chodit nebudu! Jsem r\u00e1da, \u017ee se bratrancovi zdrav\u00ed zlep\u0161ilo. Vid\u00edm ale bohu\u017eel, \u017ee s n\u00edm nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0159e\u010d a \u017ee u\u017e m\u011b nem\u00e1 tak r\u00e1d.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak v\u00e1m se zd\u00e1, \u017ee se mu zlep\u0161ilo?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAno – d\u0159\u00edve si p\u0159ece po\u0159\u00e1d na n\u011bco st\u011b\u017eoval. Docela v po\u0159\u00e1dku ov\u0161em, jak vzkazuje tat\u00ed\u010dkovi, to tedy nen\u00ed. Ale trochu lip na tom asi bude.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo j\u00e1, sle\u010dno Katko, bych \u0159ekla prav\u00fd opak – podle m\u00e9ho je to s n\u00edm mnohem hor\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Linton se vytrhl z d\u0159\u00edmoty, byl cel\u00fd zmaten\u00fd a ptal se ustra\u0161en\u011b, jestli ho n\u011bkdo nevolal.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe,“ ujistila ho Kate\u0159ina, \u201eto se ti asi n\u011bco zd\u00e1lo. Jak jsi mohl usnout, pros\u00edm t\u011b? Hned po r\u00e1nu, a venku k tomu!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJako by volal tat\u00ednek,“ zakoktal a ohl\u00e9dl se k zamra\u010den\u00e9mu temeni kopce za n\u00e1mi. \u201eV\u00ed\u0161 jist\u011b, \u017ee tu nikdo nemluvil?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNo na mou du\u0161i,“ trvala na sv\u00e9m sest\u0159enka. \u201eJen my s Elenou jsme si tu pov\u00eddaly -jak je to vlastn\u011b s tv\u00fdm zdrav\u00edm. Lintone, jsi opravdu siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tenkr\u00e1t v zim\u011b? Jestli je to pravda, tak ale mus\u00ed\u0161 p\u0159iznat, \u017ee jsi zase ochabl v n\u011b\u010dem jin\u00e9m – nem\u00e1\u0161 m\u011b u\u017e tak r\u00e1d, vi\u010f?“<\/p>\n\n\n\n
Lintonovi vyhrkly slzy z o\u010d\u00ed. \u201eAle m\u00e1m, m\u00e1m\u2026!“ a p\u0159itom st\u00e1le t\u011bkal pohledem kolem, jako by cht\u011bl mermomoc\u00ed vyp\u00e1trat toho, kdo tu mluvil. Katka se zvedla. \u201eRad\u011bji se rozejdeme – pro dne\u0161ek. \u0158\u00edk\u00e1m ti otev\u0159en\u011b, \u017ee jsem si to shled\u00e1n\u00ed takhle nep\u0159edstavovala. Nikomu jin\u00e9mu to ale nepov\u00edm. Ne proto, \u017ee bych si z pana Heathcliffa n\u011bco d\u011blala!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTi\u0161e!“ za\u0161eptal Linton, \u201eMl\u010d, proboha! U\u017e jde!“ Pov\u011bsil se Kate\u0159in\u011b na ruku a cht\u011bl ji n\u00e1sil\u00edm zadr\u017eet. Ta ale, jak to sly\u0161ela, se mu rychle vytrhla. Zahv\u00edzdla a Minka k n\u00ed poslu\u0161n\u011b p\u0159ib\u011bhla jako pejsek.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVe \u010dtvrtek sem p\u0159ijdu zase! Sbohem!“ zavolala, kdy\u017e byla v sedle. \u201eHonem, Eleno!“ <\/p>\n\n\n\n
Ani skoro nevn\u00edmal, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00edme, nespou\u0161t\u011bl o\u010di z m\u00edsta, odkud se bl\u00ed\u017eil otec. Je\u0161t\u011b jsme nedojely dom\u016f, a Kate\u0159ina zase rozt\u00e1la. M\u00edsto roztrp\u010den\u00ed c\u00edtila te\u010f s Lintonem sp\u00ed\u0161 soucit a l\u00edtost, ani\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bla pro\u010d, a zneklid\u0148ovaly ji dohady, jak je to vlastn\u011b s jeho zdravotn\u00edm stavem a jak s n\u00edm tam na H\u016frce zach\u00e1zej\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
J\u00e1 jsem m\u011bla taky sv\u00e9 podez\u0159en\u00ed, ale radila jsem j\u00ed, aby se o tom prozat\u00edm moc ne\u0161\u00ed\u0159ila, po druh\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b \u017ee budeme moud\u0159ej\u0161\u00ed. Pan Linton si vy\u017e\u00e1dal hl\u00e1\u0161en\u00ed, jak to v\u0161echno bylo. Sle\u010dna Katka mu doslovn\u011b vy\u0159\u00eddila od bratrance pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, ale o ostatn\u00edm se vyjad\u0159ovala opatrn\u011b. Ani z m\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi nebyl moc moudr\u00fd – nev\u011bd\u011bla jsem si toti\u017e rady, co mu m\u00e1m zatajit, a co ne.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n\n\n\n \u2013<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"