autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 29<\/p>\n\n\n\n
Ve\u010der po poh\u0159bu jsme sed\u011bly s mladou pan\u00ed v knihovn\u011b – st\u0159\u00eddav\u011b jsme se smutkem vzpom\u00ednaly na ztr\u00e1tu, kter\u00e1 aspo\u0148 pro jednu z n\u00e1s byla tragick\u00e1, a dohadovaly se, jak\u00e1 asi chmurn\u00e1 budoucnost n\u00e1s \u010dek\u00e1. Shodly jsme se na tom, \u017ee p\u0159inejlep\u0161\u00edm by Kate\u0159ina mohla dos\u00e1hnout povolen\u00ed, aby sm\u011bla i nad\u00e1le bydlet na Drozdov\u011b, alespo\u0148 po dobu Lintonova \u017eivota, on by se k n\u00ed p\u0159ist\u011bhoval a j\u00e1 u nich z\u016fstala jako hospodyn\u011b. Jen\u017ee v to se sotva dalo doufat – a p\u0159ece jsme tou nad\u011bj\u00ed trochu pook\u0159\u00e1ly a j\u00e1 se za\u010dala t\u011b\u0161it, \u017ee mi z\u016fstane zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, domov i milovan\u00e1 pan\u00ed. Vtom vrazil do knihovny \u010deled\u00edn \u2013 jeden z t\u011bch propu\u0161t\u011bn\u00fdch, co se je\u0161t\u011b neodst\u011bhoval \u2013 a hl\u00e1sil, \u017ee sem jde \u201eten \u010f\u00e1bel Heathcliff a je u\u017e na dvo\u0159e, a jestli bychom mu nem\u011bli zav\u0159\u00edt dve\u0159e p\u0159ed nosem? Nebylo kdy to prov\u00e9st, i kdyby n\u00e1s n\u011bco tak po\u0161etil\u00e9ho napadlo.<\/p>\n\n\n\n
Ve\u0161el bez okolk\u016f – nedal se ohl\u00e1sit ani nezaklepal – v\u017edy\u0165 tu byl p\u00e1nem a jako p\u00e1n m\u011bl pr\u00e1vo chodit, kudy cht\u011bl, bez ohl\u00e1\u0161en\u00ed. Sluha, kter\u00fd s n\u00e1mi p\u0159edt\u00edm mluvil, mu uk\u00e1zal cestu do knihovny. Vstoupil, pokynem ho poslal pry\u010d a zav\u0159el dve\u0159e. Byl to t\u00fd\u017e pokoj, do kter\u00e9ho ho uvedli p\u0159ed osmn\u00e1cti lety jako hosta. Stejn\u00fd m\u011bs\u00edc z\u00e1\u0159il dovnit\u0159 a za okny se prost\u00edrala stejn\u00e1 podzimn\u00ed krajina. Je\u0161t\u011b nebylo rozsv\u00edceno, ale v pokoji bylo dob\u0159e vid\u011bt, i ty podobizny na zdi – n\u00e1dhern\u00e1 hlava pan\u00ed Lintonov\u00e9 a mil\u00e1 tv\u00e1\u0159 jej\u00edho man\u017eela. <\/p>\n\n\n\n
Heathcliff p\u0159istoupil k ohni\u0161ti. Ani on se \u010dasem navenek nezm\u011bnil. M\u011bl po\u0159\u00e1d stejn\u011b mu\u017enou postavu \u2013 jen v t\u011ble byl o n\u011bco mohutn\u011bj\u0161\u00ed a t\u011b\u017e\u0161\u00ed, v obli\u010deji sebev\u011bdom\u011bj\u0161\u00ed a bled\u0161\u00ed, jinak \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl. Jakmile ho Kate\u0159ina spat\u0159ila, vysko\u010dila a jej\u00ed prvn\u00ed my\u0161lenka byla, d\u00e1t se na \u00fat\u011bk. <\/p>\n\n\n\n
\u201eSt\u00e1t!“ poru\u010dil a chytil ji za ruku. \u201eUt\u00edkat nebude\u0161! Kam taky? P\u016fjde\u0161 se mnou dom\u016f. Nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b bu\u010f poslu\u0161n\u00e1 snacha a nepopouzej mi syna ke vzpurnosti! Nev\u011bd\u011bl jsem, jak ho potrestat, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee ti v t\u00e9 tv\u00e9 darebnosti pom\u00e1hal. Je jako p\u00e1p\u011bra, fouknut\u00ed by ho porazilo – ale a\u017e ho uvid\u00ed\u0161, pozn\u00e1\u0161 hned, \u017ee svoje dostal! P\u0159edev\u010d\u00edrem jsem si ho p\u0159ivedl dol\u016f, posadil ho do k\u0159esla, jinak jsem na n\u011bj nes\u00e1hnul, ale poslal jsem Haretona pry\u010d, \u017ee si to vy\u0159\u00edd\u00edme mezi \u010dty\u0159ma o\u010dima. Za dv\u011b hodiny potom ho musel Josef odn\u00e9st do postele a od t\u00e9 chv\u00edle by kluk rad\u0161i vid\u011bl stra\u0161idlo ne\u017e m\u011b – nervy m\u00e1 nadranc! Aspo\u0148 Hareton o n\u011bm tvrd\u00ed, \u017ee pr\u00fd se v noci bud\u00ed a v\u0159\u00edsk\u00e1 cel\u00e9 hodiny a vol\u00e1 t\u011b na pomoc proti mn\u011b. Ned\u00e1 se nic d\u011blat, a\u0165 se ti mu\u017e\u00ed\u010dek l\u00edb\u00ed nebo nel\u00edb\u00ed, mus\u00ed\u0161 za n\u00edm. M\u00e1\u0161 ho te\u010f na starosti, j\u00e1 nad n\u00edm ud\u011blal k\u0159\u00ed\u017e a odkazuju ti ho.“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePros\u00edm v\u00e1s, nechte Kate\u0159inu tady a po\u0161lete mlad\u00e9ho p\u00e1na sem k n\u00e1m!“ p\u0159imlouvala jsem se. \u201eBeztak je nem\u00e1te r\u00e1d, nebudou v\u00e1m chyb\u011bt. Rodina pro v\u00e1s nic neznamen\u00e1, zbyte\u010dn\u011b by v\u00e1s po\u0159\u00e1d jen roz\u010dilovali!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDrozdov pot\u0159ebuju pronajmout,“ odpov\u011bd\u011bl, \u201ea d\u011bti chci m\u00edt samoz\u0159ejm\u011b u sebe. A pani\u010dka si p\u0159ece mus\u00ed odpracovat, \u017ee ji \u017eiv\u00edm. A\u0165 ne\u010dek\u00e1, \u017ee ji budu piplat v zah\u00e1lce a p\u0159epychu, a\u017e tu Linton nebude! Tak d\u011blej a stroj se na cestu, abych t\u011b nemusel popohnat!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJdu,“ p\u0159ik\u00fdvla Kate\u0159ina. \u201eLinton je to jedin\u00e9, co mi zb\u00fdv\u00e1 na sv\u011bt\u011b drah\u00e9ho. D\u011blal jste, co jste mohl, abyste mi ho zprotivil, a m\u011b zase jemu, ale nikdy nedoc\u00edl\u00edte, abychom se nen\u00e1vid\u011bli. A\u017e budu u n\u011bho, ned\u00e1m mu ubli\u017eovat a sama se od v\u00e1s zastra\u0161ovat taky ned\u00e1m!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eMoc se nevytahuj, ty poveden\u00e1 z\u00e1\u0161tito!“ u\u0161kl\u00edbl se Heathcliff. \u201eJeho u\u017e nech\u00e1m na pokoji, ale na tebe m\u00e1m spadeno a v\u0161echno tr\u00e1pen\u00ed te\u010f ponese\u0161 za dva, dokud to vydr\u017e\u00ed\u0161. A nemysli si, \u017ee ti Lintona zprotiv\u00edm j\u00e1 – jeho roztomil\u00e1 povaha to obstar\u00e1 sama. U\u017e te\u010f \u017eehr\u00e1 na to, \u017ees utekla a co mu z toho vze\u0161lo. \u017d\u00e1dn\u00e9 d\u00edky za svou u\u0161lechtilou oddanost nesklid\u00ed\u0161. Sly\u0161el jsem, jak Zile vykl\u00e1d\u00e1 p\u0159ita\u017elivou vizi, co by ti v\u0161echno provedl, kdyby m\u011bl tu s\u00edlu co j\u00e1. Katovsk\u00e9 sklony by m\u011bl, a \u010d\u00edm je slab\u0161\u00ed, t\u00edm v\u00edc se mu byst\u0159\u00ed vynal\u00e9zavost.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eAno, m\u00e1 zlou povahu,“ souhlasila Kate\u0159ina, \u201ev\u017edy\u0165 je to v\u00e1\u0161 syn! Na\u0161t\u011bst\u00ed j\u00e1 m\u00e1m lep\u0161\u00ed a dovedu mu odpustit. V\u00edm, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, a proto ho m\u00e1m r\u00e1da i j\u00e1. Vy, pane Heathcliffe, nem\u00e1te nikoho, kdo by v\u00e1s m\u011bl r\u00e1d. M\u016f\u017eete n\u00e1s mu\u010dit, jak chcete, jedinou pomstu n\u00e1m vz\u00edt nem\u016f\u017eete – v\u00edme, \u017ee va\u0161e krutost poch\u00e1z\u00ed z toho, \u017ee jste ne\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e my. Vy jste ne\u0161\u0165astn\u00fd k nepops\u00e1n\u00ed! S\u00e1m a s\u00e1m, jako satan – z\u00e1vistiv\u00fd jako on! Nikdo v\u00e1s nemiluje, nikdo pro v\u00e1s nezapl\u00e1\u010de, a\u017e um\u0159ete. Necht\u011bla bych b\u00fdt v\u00e1mi!“ Kate\u0159ina mluvila v jak\u00e9msi ponur\u00e9m vytr\u017een\u00ed – jako by se u\u017e p\u0159izp\u016fsobovala sv\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rodin\u011b a radovala se z muk sv\u00fdch nep\u0159\u00e1tel!<\/p>\n\n\n\n
\u201eA j\u00e1 bych necht\u011bl b\u00fdt tebou, jestli okam\u017eit\u011b nevypadne\u0161,“ osopil se na ni tch\u00e1n. \u201eMrskni sebou, jezinko, seber si sv\u00fdch p\u011bt \u0161vestek!“ <\/p>\n\n\n\n
Ode\u0161la opovr\u017eliv\u011b z pokoje. Kdy\u017e byla pry\u010d, za\u010dala jsem ho prosit o m\u00edsto hospodyn\u011b na H\u016frce a nab\u00edzela jsem, \u017ee si zdej\u0161\u00ed slu\u017ebu vym\u011bn\u00edm s Zilou, ale necht\u011bl o tom ani sly\u0161et. Na\u0159\u00eddil mi, abych dr\u017eela hubu, a pak se teprve porozhl\u00e9dl m\u00edstnost\u00ed a zad\u00edval se na obrazy. Dlouho z\u00edral na podobiznu pan\u00ed Lintonov\u00e9 a pak prohl\u00e1sil: \u201eTuhle si vezmu s sebou dom\u016f. Ne \u017ee bych ji pot\u0159eboval\u2026“<\/p>\n\n\n\n
Prudce se oto\u010dil ke krbu a mluvil d\u00e1l s jak\u00fdmsi \u00fasm\u011bvem \u2013 nev\u00edm ani, jak to vlastn\u011b nazvat – \u201eJ\u00e1 v\u00e1m pov\u00edm,“ pokra\u010doval, \u201eco jsem v\u010dera ud\u011blal. Dohodl jsem se s hrobn\u00edkem, kdy\u017e kopal hrob pro Lintona, a dal jsem odkopat hl\u00ednu i z jej\u00ed rakve. Odsunul jsem v\u00edko. Tam u n\u00ed jsem si p\u0159\u00e1val le\u017eet v\u011b\u010dn\u011b. Kdy\u017e jsem znovu spat\u0159il jej\u00ed obli\u010dej \u2013 je\u0161t\u011b se nezm\u011bnil! -nemohl m\u011b hrobn\u00edk dostat pry\u010d, a\u017e teprve kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee by ji vzduch zni\u010dil. Ale ne\u017e jsem zav\u0159el v\u00edko, vylomil jsem u jej\u00ed rakve postrann\u00ed prkno a jenom je zase lehce p\u0159isadil – ov\u0161em z druh\u00e9 strany, ne\u017e bude le\u017eet Linton, ten proklat\u00fd chlap! \u017de ho nedali do olova! Ale nevad\u00ed, hrobn\u00edka jsem uplatil, aby to prkno odklopil, a\u017e tam budou z t\u00e9 druh\u00e9 strany jednou poh\u0159b\u00edvat m\u011b. A j\u00e1 si d\u00e1m u\u017e p\u0159edem u rakve ud\u011blat skl\u00e1p\u011bc\u00ed postranici, kterou hrobn\u00edk jen otev\u0159e. A pak, ne\u017e se k n\u00e1m Linton jednou dostane, d\u00e1vno se n\u00e1\u0161 prach sm\u00eds\u00ed a on n\u00e1s nerozezn\u00e1 jednoho od druh\u00e9ho!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTo je h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, pane Heathcliffe,“ zvolala jsem. \u201eNeboj\u00edte se ru\u0161it mrtv\u00e9?“ \u201eNikoho jsem neru\u0161il, Nely, a sebe jsem trochu uklidnil,“ odpov\u011bd\u011bl. \u201eBudu te\u010f m\u00edt nesrovnateln\u011b v\u011bt\u0161\u00ed pokoj na zemi, a a\u017e budu pod zem\u00ed, r\u00e1d tam z\u016fstanu. Ru\u0161it mrtvou? Ne, ona ru\u0161ila m\u011b, ve dne v noci, bez ust\u00e1n\u00ed cel\u00fdch osmn\u00e1ct let – nemilosrdn\u011b – a\u017e do v\u010derej\u0161ka! A v\u010dera v noci jsem zas poprv\u00e9 klidn\u011b usnul. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee tam sp\u00edme spolu, posledn\u00edm sp\u00e1nkem, srdce ztuhl\u00e1 a tv\u00e1\u0159emi p\u0159imrzl\u00ed k sob\u011b.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA kdyby byla zat\u00edm v zemi zpr\u00e1chniv\u011bla – nebo je\u0161t\u011b n\u011bco hor\u0161\u00edho – co by se v\u00e1m zd\u00e1lo?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201e\u017de pr\u00e1chniv\u00edm s n\u00ed – jak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed!“ odpov\u011bd\u011bl. \u201eMysl\u00edte, \u017ee se boj\u00edm posmrtn\u00e9ho rozkladu? V\u017edy\u0165 jsem takovou zm\u011bnu \u010dekal, kdy\u017e jsem zvedal v\u00edko, ale je mi milej\u0161\u00ed, \u017ee u n\u00ed za\u010dne a\u017e spole\u010dn\u011b se mnou. A taky je dob\u0159e, \u017ee jsem je\u0161t\u011b mohl rozeznat jej\u00ed podobu, jinak by m\u011b ta m\u00e1 divn\u00e1 posedlost neopustila! Za\u010dalo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Pamatujete se, jak jsem \u0161\u00edlel, kdy\u017e um\u0159ela. Ustavi\u010dn\u011b, od sv\u00edt\u00e1n\u00ed do sv\u00edt\u00e1n\u00ed jsem se modl\u00edval, aby se mi zjevila jako duch. V\u011b\u0159\u00edm pevn\u011b v duchy, m\u00e1m jistotu, \u017ee pob\u00fdvaj\u00ed mezi n\u00e1mi, \u017ee tu jsou! Ten den, kdy ji poh\u0159bili, napadl sn\u00edh. Ve\u010der jsem za\u0161el na h\u0159bitov. Fi\u010delo mraziv\u011b jako v zim\u011b, kolem ani \u017eiv\u00e1 du\u0161e. Ne\u010dekal jsem, \u017ee by se jej\u00ed ubo\u017e\u00e1ck\u00fd man\u017eel zatoulal do \u00fadol\u00ed tak pozd\u011b, a nikdo jin\u00fd tam nem\u011bl co d\u011blat. Byl jsem s\u00e1m, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jedinou p\u0159ehradu mezi n\u00e1mi tvo\u0159\u00ed dva metry sypk\u00e9 hl\u00edny, a tak jsem si um\u00ednil: Je\u0161t\u011b jednou ji obejmu v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Kdy\u017e bude studen\u00e1, pomysl\u00edm si, \u017ee m\u011b to mraz\u00ed sever\u00e1k – a kdy\u017e se nepohne, \u0159eknu si, \u017ee sp\u00ed! – Vzal jsem z m\u00e1rnice r\u00fd\u010d a ryl v\u0161\u00ed silou, a\u017e zask\u0159\u00edp\u011bl o rakev. Pak jsem trhal rakev hol\u00fdma rukama, a\u017e d\u0159evo u \u0161roub\u016f pra\u0161t\u011blo. U\u017e to skoro bylo, ale pojednou sly\u0161\u00edm, jako by n\u011bkdo povzdechl – naho\u0159e na kraji hrobu, n\u011bkdo sklon\u011bn\u00fd nade mnou. – Jen je\u0161t\u011b tohle a\u0165 rozbiju, pak n\u00e1s tu t\u0159eba zah\u00e1zejte oba hl\u00ednou! \u0159\u00edk\u00e1m si a p\u00e1\u010d\u00edm d\u0159evo je\u0161t\u011b urputn\u011bji. Nov\u00fd vzdech se mi ozval t\u011bsn\u011b u ucha a j\u00e1 c\u00edtil tepl\u00fd z\u00e1van m\u00edsto sn\u011bhov\u00e9 vich\u0159ice. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tu nen\u00ed \u017eiv\u00fd tvor, ale stejn\u011b jako pozn\u00e1te, \u017ee se k v\u00e1m ve tm\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed hmotn\u00e9 t\u011blo, i kdy\u017e je nem\u016f\u017eete vid\u011bt, tak jsem poznal, \u017ee je tu Katka \u2013 ne dole v zemi, ale naho\u0159e nad zem\u00ed! \u00daleva se mi rozlila ze srdce do v\u0161ech \u00fad\u016f. Nechal jsem t\u00e9 vra\u017eedn\u00e9 d\u0159iny a ode\u0161el s v\u011bdom\u00edm \u00fat\u011bchy, nev\u00fdslovn\u00e9 \u00fat\u011bchy. Jej\u00ed bytost byla u m\u011b! Z\u016fstala se mnou, i kdy\u017e jsem zah\u00e1zel hrob, prov\u00e1zela m\u011b dom\u016f. Sm\u011bjte se, chcete-li, ale v\u011b\u0159il jsem, \u017ee doma se mi uk\u00e1\u017ee i viditeln\u011b. Takovou jistotu jsem m\u011bl, \u017ee jde se mnou, a mluvil jsem s n\u00ed jako s \u017eivou. Kdy\u017e jsme do\u0161li na H\u016frku, rozb\u011bhl jsem se nedo\u010dkav\u011b ke dve\u0159\u00edm. Byly zam\u010den\u00e9. Vzpom\u00edn\u00e1m, jak ten proklat\u00fd Earnshaw a moje \u017eena m\u011b necht\u011bli pustit dovnit\u0159. A jak jsem se pak zastavil jen na tu chvilku, abych ho zkopal, div jsem z n\u011bho posledn\u00ed dech nevyrazil, a u\u017e jsem se \u0159\u00edtil nahoru do sv\u00e9ho pokoje – sv\u00e9ho, kdysi jej\u00edho! Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se nedo\u010dkav\u011b – c\u00edt\u00edm ji vedle sebe – skoro ji vid\u00edm – a p\u0159ece ji nevid\u00edm! Byl bych cedil krev pro tu mu\u010divou touhu, \u00fap\u011bnliv\u011b jsem ji prosil, aby se mi na jedin\u00fd okam\u017eik zjevila – ale ona ne! Kolikr\u00e1t m\u011b za\u017eiva nap\u00ednala \u010f\u00e1belsky na sk\u0159ipec – a po smrti znova! Od t\u00e9 chv\u00edle jsem pro ni nep\u0159estal b\u00fdt h\u0159\u00ed\u010dkou, n\u011bkdy v\u00edc, n\u011bkdy m\u00ed\u0148, tr\u00fdznila m\u011b nesnesiteln\u011b. Pekeln\u00e1 muka! M\u011bl jsem nervy ustavi\u010dn\u011b napnut\u00e9 k prasknut\u00ed – neb\u00fdt toho, \u017ee jsou pevn\u00e9 jako struny, d\u00e1vno by mi povolily a mohl jsem b\u00fdt stejn\u00e1 t\u0159tina jako Linton. Kdy\u017e jsem sed\u00e1val s Haretonem v s\u00edni, zd\u00e1valo se mi, \u017ee sta\u010d\u00ed jen vyj\u00edt ven a potk\u00e1m ji! A kdy\u017e jsem chodil po slatin\u00e1ch, \u017ee ji najdu \u010dekat doma! Nerad jsem z domu vych\u00e1zel a v\u017edycky jsem sp\u011bchal nazp\u011bt, v\u011b\u0159il jsem, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt n\u011bkde na H\u016frce! A kdy\u017e jsem sp\u00e1val v jej\u00edm pokoji, nakonec to mnou \u0161ilo. Nemohl jsem tam usnout v klidu – jen jsem zav\u0159el o\u010di, u\u017e byla venku za oknem nebo uvnit\u0159 odsunovala p\u0159ep\u00e1\u017eku, otv\u00edrala dve\u0159e, nebo si dokonce pokl\u00e1dala hlavu u mne na pol\u0161t\u00e1\u0159 – na stejn\u00e9 m\u00edsto jako v d\u011btstv\u00ed. Musel jsem otev\u0159\u00edt o\u010di – cht\u011bl jsem ji vid\u011bt. Stokr\u00e1t za noc jsem je otv\u00edral a zav\u00edral – v\u017edycky marn\u011b! Dr\u00e1salo m\u011b to a j\u00e1 n\u011bkdy k\u0159i\u010del nahlas, a\u017e si ten star\u00fd lotr Josef jist\u011b myslel, \u017ee m\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. Dnes, kdy\u017e jsem ji kone\u010dn\u011b vid\u011bl, m\u00e1m zase klid \u2013 trochu! Ta ale um\u011bla rdousit! – p\u0159itahovala smy\u010dku ne po centimetrech, ne po milimetrech, ale jenom o vl\u00e1sek, o st\u00edn vl\u00e1sku! Osmn\u00e1ct let m\u011b pokou\u0161ela p\u0159\u00edzrakem nad\u011bje!“ <\/p>\n\n\n\n
Heathcliff umlkl a ot\u00edral si \u010delo. Zpocen\u00e9 vlasy se mu na n\u011b lepily, o\u010di m\u011bl up\u0159en\u00e9 na rud\u00e9 uhl\u00edky v krbu, obo\u010d\u00ed se mu te\u010f nestahovalo, ale klenulo vysoko k sp\u00e1nk\u016fm, tak\u017ee u\u017e nevypadal tak hroziv\u011b jako jindy. Sp\u00ed\u0161e m\u011bl vzhled \u010dlov\u011bka znepokojen\u00e9ho a hloubav\u011b, a\u017e bolestn\u011b zaujat\u00e9ho jedinou my\u0161lenkou. Mluvil ke mn\u011b jen nap\u016fl a j\u00e1 ml\u010dela. Nel\u00edbilo se mi, co \u0159\u00edkal. Po chv\u00edli ho op\u011bt zaujala podobizna, sundal ji ze zdi a op\u0159el o pohovku, aby si ji mohl l\u00edp prohl\u00e9dnout. Mezit\u00edm p\u0159i\u0161la Kate\u0159ina ohl\u00e1sit, \u017ee je hotov\u00e1 a m\u016f\u017ee jet, jenom co j\u00ed osedlaj\u00ed kon\u011b. <\/p>\n\n\n\n
\u201eZ\u00edtra mi to po\u0161lete!“ \u0159ekl mi Heathcliff, obr\u00e1til se ke Kate\u0159in\u011b a dodal: \u201eObejde\u0161 se bez kon\u011b. Ve\u010der je hezk\u00e1 proch\u00e1zka a na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce ho u\u017e pot\u0159ebovat nebude\u0161. Jestli t\u011b pro n\u011bco po\u0161lu, p\u016fjde\u0161 po sv\u00fdch! Jdeme!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eSbohem, Eleno,“ za\u0161eptala mi m\u00e1 drah\u00e1 zlat\u00e1 pan\u00ed. Kdy\u017e m\u011b pol\u00edbila, studily jej\u00ed rty jako led. \u201eP\u0159ij\u010fte se na m\u011b n\u011bkdy pod\u00edvat, Eleno, nezapome\u0148te!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eVarujte se toho, pan\u00ed Deanov\u00e1,“ prohl\u00e1sil Kate\u0159inin nov\u00fd otec. \u201eA\u017e s v\u00e1mi budu cht\u00edt mluvit, p\u0159ijdu na Drozdov s\u00e1m, ale v m\u00e9 dom\u00e1cnosti sl\u00eddit nebudete!“ Pokynul Kate\u0159in\u011b, aby \u0161la nap\u0159ed. V\u011bnovala mi je\u0161t\u011b posledn\u00ed pohled, kter\u00fd m\u011b bodl do srdce, a poslechla. Vyhl\u00ed\u017eela jsem za nimi z okna, jak proch\u00e1zeli zahradou. Heathcliff vzal Kate\u0159inu pevn\u011b pod pa\u017e\u00ed, a\u010dkoliv se z\u0159ejm\u011b vzp\u00edrala, a kvapn\u011b ji vedl k aleji, kde je st\u00edn strom\u016f pohltil.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 29 Ve\u010der po poh\u0159bu jsme sed\u011bly s mladou pan\u00ed v knihovn\u011b – st\u0159\u00eddav\u011b jsme se smutkem vzpom\u00ednaly na ztr\u00e1tu, kter\u00e1 aspo\u0148 […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49462,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-50672","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50672","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50672"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50672\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49462"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50672"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50672"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50672"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}