autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 31<\/p>\n\n\n\n
V\u010dera bylo jasn\u00e9 a mraziv\u00e9 bezv\u011bt\u0159\u00ed. Vyjel jsem na H\u016frku, jak jsem m\u011bl v \u00famyslu. Moje hospodyn\u011b m\u011b velmi prosila, abych mlad\u00e9 pan\u00ed odevzdal od n\u00ed psan\u00ed\u010dko, a j\u00e1 svolil, proto\u017ee ta dobr\u00e1 \u017eena v tom nevid\u011bla nic spole\u010densky z\u00e1vadn\u00e9ho. <\/p>\n\n\n\n
Domovn\u00ed dve\u0159e na H\u016frce zely doko\u0159\u00e1n, ale nehostinn\u00e1 vr\u00e1tka byla zatarasen\u00e1 jako p\u0159i m\u00e9 p\u0159ede\u0161l\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. Zabouchal jsem na n\u011b a p\u0159ivolal Earnshawa, kter\u00fd se hrabal na sv\u00fdch z\u00e1honc\u00edch, odmotal \u0159et\u011bz a pustil m\u011b dovnit\u0159. Tenhle venkovan je \u0161varn\u00fd jinoch k pohled\u00e1n\u00ed \u2013 tentokr\u00e1t jsem si ho prohl\u00e9dl mnohem pozorn\u011bji \u2013 ale d\u011bl\u00e1, co m\u016f\u017ee, aby sv\u00e9 p\u0159ednosti neuplatnil. <\/p>\n\n\n\n
Ptal jsem se ho, zdali je Heathcliff doma. Odpov\u011bd\u011bl, \u017ee ne, ale do ob\u011bda se vr\u00e1t\u00ed. Bylo teprve jeden\u00e1ct. Ohl\u00e1sil jsem, \u017ee m\u00edn\u00edm vej\u00edt do domu a vy\u010dkat p\u00e1nova p\u0159\u00edchodu. Na\u010de\u017e Hareton hned odhodil motyku na zem a doprov\u00e1zel m\u011b sp\u00ed\u0161e jako hl\u00eddac\u00ed pes ne\u017e jako hostitel. <\/p>\n\n\n\n
Ve\u0161li jsme spolu do s\u00edn\u011b, kde se hbit\u011b ot\u00e1\u010dela Kate\u0159ina \u2013 chystala n\u011bjakou zeleninu k brzk\u00e9mu stolov\u00e1n\u00ed. Vypadala vzdorovit\u011bji a zasmu\u0161ileji ne\u017e posledn\u011b. Ani od pr\u00e1ce nevzhl\u00e9dla a nev\u0161\u00edmala si m\u011b \u2013 nedbala zkr\u00e1tka nejz\u00e1kladn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159\u00edkaz\u016f zdvo\u0159ilosti, zas jako posledn\u011b! Ner\u00e1\u010dila ani k\u00fdvnout hlavou, kdy\u017e jsem se uklonil a pozdravil. Nezd\u00e1 se mi tak mil\u00e1, jak se mi to sna\u017eila pan\u00ed Deanov\u00e1 namluvit, pomyslel jsem si. Krasavice je, to ano, ale zdaleka ne and\u011bl! <\/p>\n\n\n\n
Earnshaw j\u00ed nevrle poru\u010dil, aby uklidila ten sajrajt do kuchyn\u011b. \u201eUkli\u010f si to s\u00e1m!“ odsekla a odstr\u010dila pr\u00e1ci, proto\u017ee zrovna skon\u010dila. Sedla si pak na stoli\u010dku k oknu a z od\u0159ezk\u016f \u0159\u00edpy, kter\u00e9 si odnesla v kl\u00edn\u011b, za\u010dala vy\u0159ez\u00e1vat figurky pt\u00e1\u010dk\u016f a zv\u00ed\u0159\u00e1tek. P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se k n\u00ed, jako bych cht\u011bl vyhl\u00e9dnout ven do zahrady, a obratn\u00fdm (podle m\u00e9ho n\u00e1zoru) pohybem jsem j\u00ed upustil do kl\u00edna psan\u00ed\u010dko od pan\u00ed Deanov\u00e9, aby si toho Hareton nev\u0161iml. Ale ona \u0159ekla nahlas: \u201eCo to m\u00e1 b\u00fdt?“ a smetla je na zem. <\/p>\n\n\n\n
\u201eDopis od va\u0161\u00ed star\u00e9 zn\u00e1m\u00e9, hospodyn\u011b na Drozdov\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl jsem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Mrzelo m\u011b, \u017ee odm\u00edtla mou vl\u00eddnou slu\u017ebu, a byl jsem na rozpac\u00edch, aby si snad nemyslela, \u017ee je ten l\u00edstek ode mne. Te\u010f by ho r\u00e1da zvedla, jen\u017ee Hareton ji p\u0159ede\u0161el. Sko\u010dil po pap\u00edru, zastr\u010dil ho do kapsy a prohl\u00e1sil, \u017ee si ho mus\u00ed nap\u0159ed p\u0159e\u010d\u00edst pan Heathcliff. <\/p>\n\n\n\n
Nato se od n\u00e1s Kate\u0159ina ml\u010dky odvr\u00e1tila, nen\u00e1padn\u011b vyt\u00e1hla kapesn\u00ed\u010dek a p\u0159itiskla si jej k o\u010d\u00edm. Jej\u00ed bratranec sv\u00e1d\u011bl chv\u00edli vnit\u0159n\u00ed boj, aby potla\u010dil sv\u00e9 lep\u0161\u00ed city, ale pak vyt\u00e1hl dopis a hodil j\u00ed ho pod nohy. <\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina ho sebrala a dychtiv\u011b pro\u010detla. Pak se mne za\u010dala vypt\u00e1vat na sv\u016fj d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed domov a jeho obyvatele a s pohledem up\u0159en\u00fdm na kopce na obzoru si \u0161eptala jakoby sama pro sebe: \u201eJak r\u00e1da bych si zajela na Mince tam dol\u016f. A r\u00e1da bych si vyjela i nahoru ke skal\u00e1m. Ale to u\u017e nen\u00ed pro mne! Jsem tu nadosmrti v kleci!“ A op\u0159ela si kr\u00e1snou hlavi\u010dku o okenn\u00ed r\u00e1m. Zpola vzdychla, zpola z\u00edvla \u00fanavou a vypadala nep\u0159\u00edtomn\u011b a z\u00e1dum\u010div\u011b. Bylo j\u00ed jedno, zda se na ni d\u00edv\u00e1me \u2013 ani to nepozorovala.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePan\u00ed Heathcliffov\u00e1,“ vyru\u0161il jsem ji, kdy\u017e jsem tak chv\u00edli sed\u011bl jako n\u011bm\u00fd, \u201evy asi netu\u0161\u00edte, \u017ee v\u00e1s dob\u0159e zn\u00e1m \u2013 dokonce d\u016fv\u011brn\u011b, tak\u017ee se mi zd\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee se mnou nechcete mluvit! M\u00e1 hospodyn\u011b, pan\u00ed Deanov\u00e1, toti\u017e o v\u00e1s cel\u00e9 dlouh\u00e9 hodiny hovo\u0159\u00ed \u2013 samou chv\u00e1lu ov\u0161em! Ta bude zklaman\u00e1, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm a nep\u0159inesu \u017e\u00e1dn\u00e9 zpr\u00e1vy o v\u00e1s ani od v\u00e1s \u2013 nanejv\u00fd\u0161 to, \u017ee jste dostala psan\u00ed a nic ne\u0159ekla.“ <\/p>\n\n\n\n
N\u011bco se j\u00ed na t\u00e9 m\u00e9 \u0159e\u010di zd\u00e1lo divn\u00e9. Zeptala se: \u201eA to v\u00e1s m\u00e1 Elena tak r\u00e1da?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eNejsp\u00ed\u0161 ano,“ odpov\u011bd\u011bl jsem bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy\u0159i\u010fte j\u00ed tedy,“ pravila, \u201e\u017ee bych j\u00ed r\u00e1da odpov\u011bd\u011bla, ale nem\u00e1m psac\u00ed pot\u0159eby. Nem\u00e1m jedinou knihu, abych z n\u00ed aspo\u0148 vytrhla list!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAni kn\u00ed\u017eku?“ zvolal jsem. \u201ePros\u00edm v\u00e1s, jak tu m\u016f\u017eete \u017e\u00edt bez \u010detby, sm\u00edm-li se pt\u00e1t? J\u00e1 m\u00e1m rozs\u00e1hlou knihovnu, ale i s n\u00ed se leckdy na Drozdov\u011b nud\u00edm \u2013 ov\u0161em bez knih bych si tady zoufal!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eTaky jsem \u010detla, dokud jsem m\u011bla sv\u00e9 knihy, ale pan Heathcliff nikdy ne\u010dte a zamanul si, \u017ee o n\u011b p\u0159iprav\u00ed i m\u011b. U\u017e t\u00fddny jsem nem\u011bla knihu v ruce. Jen jednou jsem si prohl\u00ed\u017eela Josefovy pobo\u017en\u00e9 tiskoviny \u2013 ten se roz\u010dilil! – a jednou, Haretone, jsem p\u0159i\u0161la na skr\u00fd\u0161 v tv\u00e9m pokoji \u2013 m\u00e1\u0161 tam plno latinsk\u00fdch a \u0159eck\u00fdch spis\u016f, krom\u011b toho i pov\u00eddky a sb\u00edrky b\u00e1sn\u00ed, jsou to sam\u00ed moji dob\u0159\u00ed zn\u00e1m\u00ed! Ty jsem si k v\u00e1m p\u0159inesla \u2013 vzals mi je, jako straka krade st\u0159\u00edbrn\u00e9 l\u017ei\u010dky, jen z pot\u0159eby kr\u00e1st. Tob\u011b p\u0159ece k ni\u010demu nejsou! Nebo jsi mi je schoval ze zlomyslnosti \u2013 kdy\u017e z nich nic nem\u00e1\u0161 ty, a\u0165 tedy nikdo! Mo\u017en\u00e1 \u017ees to byl ty, kdo ze z\u00e1visti poradil panu Heathcliffovi, aby m\u011b oloupil o m\u00e9 poklady! Ale j\u00e1 je m\u00e1m zapsan\u00e9 v mozku a vtisknut\u00e9 do srdce, o ty m\u011b nep\u0159iprav\u00ed\u0161!“ <\/p>\n\n\n\n
Earnshaw se zard\u011bl do ruda, kdy\u017e sest\u0159enka ve\u0159ejn\u011b odhalila jeho kni\u017en\u00ed sb\u00edrku, a koktal jak\u00e9si n\u00e1mitky. <\/p>\n\n\n\n
\u201ePan Hareton snad jen tou\u017e\u00ed prohlubovat svoje vzd\u011bl\u00e1n\u00ed,“ p\u0159isp\u011bl jsem mu na pomoc. \u201eNem\u00edn\u00ed v\u00e1m z\u00e1vid\u011bt, n\u00fdbr\u017e jen s v\u00e1mi soupe\u0159it v kultu\u0159e ducha. Za p\u00e1r let z n\u011bho bude vzd\u011blanec!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA j\u00e1 a\u0165 zat\u00edm zblbnu!“ u\u0161kl\u00edbla se Kate\u0159ina. \u201eCo\u017e o to, sl\u00fdch\u00e1m ho \u010dasto, jak si \u010dte \u2013 lu\u0161t\u00ed si p\u00edsmenka pro sebe, a to jsou v\u00e1m nesmysly! M\u011bl bys n\u00e1m tu zopakovat, Haretone, jaks v\u010dera p\u0159edn\u00e1\u0161el tu skotskou baladu, to byla z\u00e1bava! Bylo t\u011b sly\u0161et na d\u00e1lku \u2013 i s t\u00edm, jak sis hledal ve slovn\u00edku nezn\u00e1m\u00e1 sl\u016fvka a klel, proto\u017ee jsi nerozum\u011bl vysv\u011btlivk\u00e1m.“ <\/p>\n\n\n\n
Mlad\u00fd mu\u017e se opr\u00e1vn\u011bn\u011b urazil, proto\u017ee d\u0159\u00edve skl\u00edzel posm\u011bch pro nev\u011bdomost a te\u010f zase pro touhu po v\u011bd\u011bn\u00ed. I mne se to dotklo. Vzpomn\u011bl jsem si, jak mi pan\u00ed Deanov\u00e1 vypr\u00e1v\u011bla o jeho prvn\u00edch kr\u016f\u010dc\u00edch z temnoty k osv\u011bt\u011b, a podotkl jsem: \u201eAle pan\u00ed Heathcliffov\u00e1, ka\u017ed\u00fd jsme musili jednou za\u010d\u00ednat a klop\u00fdtali o pr\u00e1h. Kdyby se n\u00e1m u\u010ditel\u00e9 posm\u00edvali, m\u00edsto pom\u00e1hali, klop\u00fdtali bychom dodnes.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1 ho nechci omezovat,“ odpov\u011bd\u011bla, \u201eale a\u0165 mi neohmat\u00e1v\u00e1 moje knihy a a\u0165 mi je nezesm\u011b\u0161\u0148uje hnusn\u00fdmi chybami! Ty kn\u00ed\u017eky p\u0159\u00edb\u011bh\u016f a ver\u0161\u016f maj\u00ed pro m\u011b cenu pam\u00e1tek, jsou posv\u011bcen\u00e9 vzpom\u00ednkami. Ch\u00e1pejte, jak se mi p\u0159\u00ed\u010d\u00ed, kdy\u017e mi je t\u00edm sv\u00fdm kokt\u00e1n\u00edm komol\u00ed a mrza\u010d\u00ed! A zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e si k tomu vyb\u00edr\u00e1 m\u00e1 nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsta, jako by to d\u011blal naschv\u00e1l! Zlomysln\u00fd chlap!“ <\/p>\n\n\n\n
Hareton nebyl chv\u00edli schopen slova. Hru\u010f se mu prudce vzdouvala v\u011bdom\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9 k\u0159ivdy, ovl\u00e1dal se jen s velk\u00fdm \u00fasil\u00edm. Vstal jsem a vy\u0161el na pr\u00e1h. Kochal jsem se odtud pohledem na krajinu \u2013 vedl m\u011b k tomu spole\u010densk\u00fd ohled, abych ml\u00e1denci nep\u0159it\u011b\u017eoval v jeho rozpac\u00edch. Hareton m\u011b napodobil a vy\u0161el ze s\u00edn\u011b. Za chv\u00edli se v\u0161ak vr\u00e1til s n\u00e1ru\u010d\u00ed plnou knih. Hodil je Kate\u0159in\u011b do kl\u00edna a k\u0159ikl: \u201eNech si je! Nechci o nich sly\u0161et! Nebudu je \u010d\u00edst! Ani po nich nevzdechnu!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1 je taky nechci,“ odsekla. \u201eP\u0159ipom\u00ednaly by mi tebe! Hnus\u00ed se mi!“ Otev\u0159ela jednu, z\u0159ejm\u011b hodn\u011b \u010dtenou, a zp\u011bvav\u011b z n\u00ed slabikovala jako \u0161kola\u010dka, pak se u\u0161kl\u00edbla a zahodila ji. \u201eA je\u0161t\u011b tohle si poslechn\u011bte!“ dr\u00e1\u017edila ho. Za\u010dala od\u0159\u00edk\u00e1vat sloku star\u00e9 balady podobn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/p>\n\n\n\n
Takovou pohanu u\u017e nesnesl. Bylo hezky nahlas sly\u0161et, jak\u00fdm pohybem uml\u010del jej\u00ed drz\u00fd jazyk, a m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsem mu to nem\u011bl za zl\u00e9. Ta darebnice neznala mez\u00ed, kdy\u017e jednou za\u010dala sni\u017eovat bratrancovo u\u0161lechtil\u00e9, by\u0165 samorostl\u00e9 \u00fasil\u00ed \u2013 a t\u011blesn\u00fd trest byl jedin\u00fd zp\u016fsob, jak\u00fdm si mohl zjednat zadostiu\u010din\u011bn\u00ed a oplatit j\u00ed bolest, kterou mu zp\u016fsobila. Pak posb\u00edral knihy a nah\u00e1zel je do ohn\u011b. Ho\u0159ely plamenem – a j\u00e1 jsem si za n\u011bho p\u0159edstavoval, kolik pot\u011b\u0161en\u00ed mu u\u017e poskytly a jakou p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed radost, jak\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed si od nich sliboval! Tu\u0161il jsem tak\u00e9, jak\u00fd popud ho hnal k tajn\u00e9mu vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed. Ne\u017e mu zk\u0159\u00ed\u017eila cestu Kate\u0159ina, byl docela spokojen\u00fd se zdej\u0161\u00ed d\u0159inou a s hrub\u00fdmi \u017eivo\u010di\u0161n\u00fdmi po\u017eitky. K vy\u0161\u0161\u00edm c\u00edl\u016fm ho podn\u00edtilo a\u017e zahanben\u00ed z jej\u00edho v\u00fdsm\u011bchu a nad\u011bje na jej\u00ed pochvalu. Ale jeho snaha ho neuchr\u00e1nila ani posm\u011bchu, ani mu nevynesla chv\u00e1lu – m\u011bla v\u00fdsledek pr\u00e1v\u011b opa\u010dn\u00fd. <\/p>\n\n\n\n
\u201eNo ov\u0161em, nic lep\u0161\u00edho s nimi nesvede\u0161, surov\u010de!“ k\u0159i\u010dela Kate\u0159ina a navlh\u010dovala si poran\u011bn\u00fd ret. Rozho\u0159\u010den\u011b se d\u00edvala na d\u00edlo zk\u00e1zy. <\/p>\n\n\n\n
\u201eDr\u017e hubu!“ za\u0159val na ni vztekle. Zu\u0159il tak, \u017ee u\u017e nebyl schopen slova. Vy\u0159\u00edtil se ze dve\u0159\u00ed, musel jsem uhnout a nechat ho proj\u00edt. Ale na schodech u vchodu vlet\u011bl do pana Heathcliffa, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel po chodn\u00ed\u010dku. Ten ho popadl za rameno a zvolal: \u201eKampak, hochu, kam se to \u017eene\u0161?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNikam,“ vy\u0161kubl se mu mlad\u00edk a odkvapil, aby n\u011bkde v skrytu dal pr\u016fchod z\u00e1rmutku a hn\u011bvu. Heathcliff se za n\u00edm d\u00edval a povzdechl si. \u201eJ\u00e1 se jednou neudr\u017e\u00edm\u2026,“ zabru\u010del a netu\u0161il, \u017ee stoj\u00edm za n\u00edm. \u201eAle co je to platn\u00e9, kdy\u017e mu hled\u00e1m v obli\u010deji rysy po otci, nal\u00e9z\u00e1m st\u00e1le v\u00edce jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Pro\u010d tak roste do jej\u00ed podoby? U\u017e ho nem\u016f\u017eu skoro ani vid\u011bt!“ Sklopil o\u010di a nevrle ve\u0161el dovnit\u0159. Tv\u00e1\u0159il se neklidn\u011b a \u00fazkostliv\u011b. Tak\u00e9 byl trochu pohubl\u00fd. Jeho snacha ho u\u017e p\u0159edt\u00edm zahl\u00e9dla z okna a ihned prchla do kuchyn\u011b, tak\u017ee jsme v s\u00edni z\u016fstali sami.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee zas chod\u00edte,“ odpov\u011bd\u011bl mi na pozdrav. \u201eM\u00e1m radost i ze sobeck\u00fdch d\u016fvod\u016f, proto\u017ee bych za v\u00e1s t\u011b\u017eko v t\u00e9hle pustin\u011b z\u00edskal n\u00e1hradu. Kolikr\u00e1t jsem se divil, co v\u00e1s sem t\u00e1hne.“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePouh\u00fd rozmar m\u011b sem p\u0159iv\u00e1l, pane Heathcliffe, a rozmar m\u011b bohu\u017eel zase odvane,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. \u201eP\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden se vyd\u00e1m do Lond\u00fdna a upozor\u0148uji p\u0159edem, \u017ee nezam\u00fd\u0161l\u00edm prodlou\u017eit si n\u00e1jem Drozdova p\u0159es dvan\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f, na kter\u00e9 jsem smluvn\u011b v\u00e1z\u00e1n. Ba mysl\u00edm, \u017ee vyklid\u00edm Drozdov u\u017e te\u010f!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eAle, ale, tak v\u00e1s u\u017e omrzelo \u017e\u00edt daleko od sv\u011bta?“ podivil se. \u201eAle jestli mysl\u00edte, \u017ee v\u00e1m slev\u00edm na n\u00e1jmu, proto\u017ee nebudete d\u016fm pou\u017e\u00edvat, zbyte\u010dn\u011b jste se k n\u00e1m obt\u011b\u017eoval. J\u00e1 neodpust\u00edm nikomu, co mi dlu\u017e\u00ed!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eNep\u0159i\u0161el jsem \u017e\u00e1dat o slevu,“ ohradil jsem se. \u201eP\u0159ejete-li si, vyrovn\u00e1me se na m\u00edst\u011b!“ A vyt\u00e1hl jsem z kapsy tobolku. \u201eNen\u00ed t\u0159eba,“ odv\u011btil nevzru\u0161en\u011b. \u201eV\u0161ak toho po sob\u011b nech\u00e1te dost, aby to krylo pohled\u00e1vku, kdybyste se nevr\u00e1til! Nem\u00e1m tak nasp\u011bch. Sedn\u011bte si a poob\u011bdvejte u n\u00e1s! V\u0161ude si v\u00e1\u017e\u00ed hosta, kter\u00fd zaru\u010den\u011b nebude n\u00e1v\u0161t\u011bvu opakovat. Kate\u0159ino, prost\u0159i! Kde v\u011bz\u00ed\u0161?“<\/p>\n\n\n\n
Kate\u0159ina ve\u0161la a nesla na podnosu p\u0159\u00edbory. \u201eTy se najez v kuchyni s Josefem,“ p\u0159ik\u00e1zal j\u00ed po stran\u011b, \u201ea z\u016fsta\u0148 tam, ne\u017e tenhle odejde!“ Poslechla na slovo.<\/p>\n\n\n\n
Ob\u011bd byl nevesel\u00fd – se zamra\u010den\u00fdm a urputn\u00fdm Heathcliffem z jedn\u00e9 strany, s hluchon\u011bm\u00fdm Haretonem z druh\u00e9! Brzy jsem se porou\u010del. Byl bych r\u00e1d ode\u0161el vedlej\u0161\u00edm vchodem – u\u017e proto, abych naposled zahl\u00e9dl Kate\u0159inu a pop\u00edchl Josefa – ale Hareton dostal p\u0159\u00edkaz, aby mi p\u0159ivedl kon\u011b p\u0159ed port\u00e1l, a s\u00e1m hostitel m\u011b doprovodil na pr\u00e1h. <\/p>\n\n\n\n
A tak se m\u00e1 touha nesplnila. Jak v\u0161edn\u011b plyne \u017eivot v tom dom\u011b! uva\u017eoval jsem cestou dom\u016f. Jak\u00e1 budoucnost, romanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e poh\u00e1dka, by \u010dekala vdovu po Lintonu Heathcliffovi, kdyby to dopadlo podle p\u0159\u00e1n\u00ed jej\u00ed dobr\u00e9 ch\u016fvy – a j\u00e1 v n\u00ed vzbudil n\u00e1klonnost a ona ve mn\u011b a kdyby se mnou ode\u0161la do strhuj\u00edc\u00edho ruchu velkom\u011bsta.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 31 V\u010dera bylo jasn\u00e9 a mraziv\u00e9 bezv\u011bt\u0159\u00ed. Vyjel jsem na H\u016frku, jak jsem m\u011bl v \u00famyslu. Moje hospodyn\u011b m\u011b velmi prosila, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":49021,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9],"tags":[],"class_list":["post-50899","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-zpravy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50899","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50899"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50899\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/49021"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50899"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50899"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50899"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}