autor: Emily Bront\u00eb<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 32<\/p>\n\n\n\n
V z\u00e1\u0159\u00ed m\u011b pozval p\u0159\u00edtel ze severu, abych mu trochu zpusto\u0161il rev\u00edr, a cestou k jeho s\u00eddlu jsem se neo\u010dek\u00e1van\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil na n\u011bjak\u00fdch patn\u00e1ct mil ke Gimmertonu. V z\u00e1jezdn\u00edm hostinci mi podomek nap\u00e1jel kon\u011b vodou z v\u011bdra, a kdy\u017e kolem projela k\u00e1ra s \u010derstv\u011b pose\u010den\u00fdm ovsem, je\u0161t\u011b zelen\u00fdm, poznamenal: \u201eTihle jsou z Gimmertonu, to se pozn\u00e1. Tam maj\u00ed \u017en\u011b dycky a\u017e t\u0159i tejdny po n\u00e1s!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eZ Gimmertonu!“ opakoval jsem. M\u016fj pobyt v tom kraji mi skoro vybledl v pam\u011bti. \u201eTam to zn\u00e1m. Jak je to odsud daleko?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eDobr\u00fdch \u010dtrn\u00e1ct mil, p\u0159es kope\u010dky a mizernou cestou,“ odpov\u011bd\u011bl. Pojala m\u011b n\u00e1hl\u00e1 touha nav\u0161t\u00edvit Drozdov. Nebylo je\u0161t\u011b poledne, a tak jsem si \u0159ekl, \u017ee nemus\u00edm nocovat v hostinci, kdy\u017e m\u00e1m nedaleko vlastn\u00ed postel. Tak\u00e9 by se mi hodilo, \u017ee bych se vyrovnal s dom\u00e1c\u00edm p\u00e1nem a nemusel tam pak u\u017e znovu jezdit. Po kr\u00e1tk\u00e9m odpo\u010dinku jsem na\u0159\u00eddil sluhovi, aby se vyptal na cestu do m\u011bste\u010dka. Byla to sice pro na\u0161e kon\u011b n\u00e1maha, ale zvl\u00e1dli jsme tu vzd\u00e1lenost asi za t\u0159i hodiny. Nechal jsem sluhu v m\u011bste\u010dku a d\u00e1le jel \u00fadol\u00edm s\u00e1m. <\/p>\n\n\n\n
\u0160ediv\u00fd kostel\u00edk byl je\u0161t\u011b \u0161ediv\u011bj\u0161\u00ed a opu\u0161t\u011bn\u00fd h\u0159bit\u016fvek je\u0161t\u011b opu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00ed. Vid\u011bl jsem ovce z v\u0159esovisk, jak sp\u00e1saj\u00ed n\u00edzkou travi\u010dku na hrobech. Bylo kr\u00e1sn\u011b teplo – a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 parno na cestov\u00e1n\u00ed. Ale \u017e\u00e1r slunce mi nebr\u00e1nil se t\u011b\u0161it z p\u0159\u00edrodn\u00edch kr\u00e1s na hor\u00e1ch i v dolin\u00e1ch. Kdyby byl za\u010d\u00e1tek srpna, jist\u011b bych se dal zl\u00e1kat, abych tu pobyl aspo\u0148 m\u011bs\u00edc. V zim\u011b nezn\u00e1m nic smutn\u011bj\u0161\u00edho, v l\u00e9t\u011b nic n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e zdej\u0161\u00ed \u00fadol\u00ed, uzav\u0159en\u00e1 h\u0159ebeny kopc\u016f, a hrbolat\u00e1, vlnovit\u011b zbr\u00e1zd\u011bn\u00e1 v\u0159esovi\u0161t\u011b. <\/p>\n\n\n\n
Dojel jsem do Drozdova p\u0159ed z\u00e1padem slunce a zabu\u0161il na dve\u0159e. Ale nikdo m\u011b nesly\u0161el, patrn\u011b se obyvatel\u00e9 uch\u00fdlili do zadn\u00edch m\u00edstnost\u00ed, jak jsem usoudil podle tenk\u00e9ho modr\u00e9ho sloupku kou\u0159e, kter\u00fd se vzn\u00e1\u0161el z kuchy\u0148sk\u00e9ho kom\u00edna. Zabo\u010dil jsem tedy do dvora. Na verand\u011b sed\u011blo asi dev\u00edtilet\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko a pletlo. Na sch\u016fdc\u00edch d\u0159ep\u011bla n\u011bjak\u00e1 sta\u0159ena a bafala zamy\u0161len\u011b z d\u00fdmky. \u201eJe pan\u00ed Deanov\u00e1 doma?“ zeptal jsem se babky.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePan\u00ed Deanov\u00e1? A kdepak! Ta u\u017e tu nen\u00ed, ta je na H\u016frce!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy jste tu hospodyn\u011b?“ zji\u0161\u0165oval jsem. <\/p>\n\n\n\n
\u201eJo, j\u00e1 tu hospoda\u0159\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bla. <\/p>\n\n\n\n
\u201eTak j\u00e1 jsem Lockwood, zdej\u0161\u00ed p\u00e1n. M\u016f\u017eete mi p\u0159ichystat n\u011bkter\u00fd pokoj? R\u00e1d bych tu p\u0159espal.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA j\u00e9je, p\u00e1n je tady? I kdopak by p\u00e1na \u010dekal?“ volala cel\u00e1 popleten\u00e1. \u201eTo jste m\u011bl vzk\u00e1zat! Nikde nen\u00ed uklizeno ani vyv\u011btr\u00e1no, v\u0161ude vlhko, kam j\u00e1 v\u00e1s ulo\u017e\u00edm?“ Odhodila d\u00fdmku a kol\u00e9bala se do dve\u0159\u00ed, hol\u010di\u010dka s n\u00ed a j\u00e1 se hrnul za nimi. Zjistil jsem, \u017ee situaci vystihla spr\u00e1vn\u011b a \u017ee se z m\u00e9ho nenad\u00e1l\u00e9ho p\u0159\u00edchodu m\u016f\u017ee zbl\u00e1znit. <\/p>\n\n\n\n
Uklidnil jsem ji, a\u0165 se nepla\u0161\u00ed, \u017ee se je\u0161t\u011b p\u011bkn\u011b projdu a ona a\u0165 mi zat\u00edm uchyst\u00e1 ve\u010de\u0159i a p\u0159iprav\u00ed koutek ob\u00fdvac\u00edho pokoje pro ve\u010de\u0159i a lo\u017enici na span\u00ed! Nepot\u0159ebuji \u017e\u00e1dn\u00e9 zamet\u00e1n\u00ed a sm\u00fd\u010den\u00ed, pouze par\u00e1dn\u00ed ohe\u0148 a suchou postel. M\u011bla z\u0159ejm\u011b nejlep\u0161\u00ed v\u016fli mi vyhov\u011bt, i kdy\u017e za\u010dala prohrab\u00e1vat ohe\u0148 ko\u0161t\u011btem m\u00edsto pohrab\u00e1\u010dem, a v\u016fbec si v chvatu pletla r\u016fzn\u00e9 pracovn\u00ed n\u00e1\u010din\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Vzd\u00e1lil jsem se v pevn\u00e9 v\u00ed\u0159e, \u017ee babka se u\u017e n\u011bjak postar\u00e1, abych si m\u011bl po n\u00e1vratu kde odpo\u010dinout. C\u00edlem m\u00e9 proch\u00e1zky byla V\u011btrn\u00e1 h\u016frka. Je\u0161t\u011b m\u011b n\u011bco napadlo, vr\u00e1til jsem se ze dvora a zeptal se: \u201eJak je na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce? V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJo, co by bylo?“ A odkvapila se \u017ehav\u00fdmi oharky, kter\u00e9 nabrala na p\u00e1nev m\u00edsto na lopatku. Byl bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, pro\u010d pan\u00ed Deanov\u00e1 opustila Drozdov, ale nebylo mo\u017en\u00e9 vyru\u0161ovat hospodyni v t\u00e9to kritick\u00e9 chv\u00edli, a proto jsem vyklidil pole. <\/p>\n\n\n\n
Kr\u00e1\u010del jsem pohodln\u011b parkem – za sebou jsem m\u011bl \u010derv\u00e1nky zapadaj\u00edc\u00edho slunce, p\u0159ed sebou z\u00e1\u0159i vych\u00e1zej\u00edc\u00edho m\u011bs\u00edce – za sebou st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed tmu, p\u0159ed sebou jasn\u011bj\u0161\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed t\u0159pyt – a\u017e jsem vy\u0161el z parku a stoupal kamenitou p\u011b\u0161inou, kter\u00e1 zkracovala cestu ke dvoru pana Heathcliffa. Ne\u017e jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil na dohled, zbyl z denn\u00edho sv\u011btla jen matn\u00fd jantarov\u00fd pruh na z\u00e1pad\u011b – ale v jasn\u00e9m m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm svitu jsem rozeznal ka\u017ed\u00fd obl\u00e1zek na cest\u011b a ka\u017ed\u00e9 st\u00e9blo tr\u00e1vy. <\/p>\n\n\n\n
Nemusel jsem klepat u vr\u00e1tek ani je p\u0159el\u00e9zat, povolila mi pod rukou sama! Tohle je pokrok! \u0159ekl jsem si. A je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed zm\u011bnu mi ozn\u00e1mil \u010dich – vzduchem se nesla z ovocn\u00e9ho sadu v\u016fn\u011b zahradn\u00edch kv\u011btin! Dve\u0159e i okenice v dom\u011b byly otev\u0159en\u00e9, ale uvnit\u0159 z ohni\u0161t\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b \u0161lehal rud\u00fd plamen – b\u00fdv\u00e1 zvykem v na\u0161ich uheln\u00fdch kraj\u00edch zat\u00e1p\u011bt i v m\u00edrn\u00e9m po\u010das\u00ed – pod\u00edvan\u00e1 na ohn\u00ed\u010dek od\u0161kod\u0148uje lidi za tu trochu rozma\u0159ilosti.<\/p>\n\n\n\n
Ale s\u00ed\u0148 na V\u011btrn\u00e9 h\u016frce je tak prostorn\u00e1, \u017ee se obyvatel\u00e9 mohou uch\u00fdlit d\u00e1l od h\u0159ej\u00edc\u00edho krbu. A vskutku, obyvatel\u00e9 te\u010f sed\u011bli pobl\u00ed\u017e okna – vid\u011bl jsem je a sly\u0161el, jak hovo\u0159\u00ed, je\u0161t\u011b ne\u017e jsem vstoupil. Z\u016fstal jsem tedy st\u00e1t a d\u00edval se a poslouchal. Vedla m\u011b k tomu sm\u011bsice zv\u011bdavosti i z\u00e1visti.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKontrastov\u00e1n\u00ed‘.“ p\u0159ed\u010d\u00edtal hlas zvu\u010dn\u00fd jako st\u0159\u00edbrn\u00fd zvonek. \u201eTo u\u017e je pot\u0159et\u00ed, ty moulo! Po \u010dtvrt\u00e9 to opakovat nebudu. \u0158ekni to po\u0159\u00e1dn\u011b, nebo t\u011b vytah\u00e1m za vlasy!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eKontrastov\u00e1n\u00ed – pros\u00edm!“ odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd hlas, hlubok\u00fd, ale zjemn\u011bl\u00fd. \u201eA te\u010f mi dej hubi\u010dku, \u017ee to tak hezky um\u00edm!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eNe, ne, nap\u0159ed mi p\u0159e\u010dte\u0161 celou v\u011btu bez jedin\u00e9 chybi\u010dky!“<\/p>\n\n\n\n
Mu\u017esk\u00fd hlas za\u010dal \u010d\u00edst. Pat\u0159il p\u011bkn\u011b od\u011bn\u00e9mu ml\u00e1denci sed\u00edc\u00edmu u stolu nad knihou. Jeho hezk\u00e1 tv\u00e1\u0159 se usm\u00edvala a o\u010di nedo\u010dkav\u011b bloudily od str\u00e1nek knihy k mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 ru\u010dce spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na jeho rameni, je\u017e ho ob\u010das r\u00e1zn\u00fdm plesknut\u00edm potrestala za nepozornost. Ru\u010dka pat\u0159ila d\u00edvce, kter\u00e1 st\u00e1la za mu\u017eem. Jej\u00ed zlatoplav\u00e9 lesknouc\u00ed se kade\u0159e se chv\u00edlemi propletly s jeho hn\u011bd\u00fdmi vlasy, kdy\u017e se k n\u011bmu nakl\u00e1n\u011bla, aby dohl\u00e9dla na jeho studium. A ta jej\u00ed tv\u00e1\u0159i\u010dka! Ml\u00e1denec mohl b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee j\u00ed nevid\u00ed do obli\u010deje, jinak by se sotva mohl soust\u0159edit. <\/p>\n\n\n\n
Mohl jsem vylet\u011bt z k\u016f\u017ee! Takovou p\u0159\u00edle\u017eitost ke sbl\u00ed\u017een\u00ed jsem m\u011bl a j\u00e1 ji zahodil! te\u010f nezb\u00fdv\u00e1 ne\u017e se d\u00edvat na tu usm\u011bvavou kr\u00e1su z d\u00e1lky. \u00dakol byl do\u010dten, ne bez dal\u0161\u00edch omyl\u016f, ale \u017e\u00e1\u010dek vy\u017eadoval odm\u011bnu a dostal dob\u0159e po\u010d\u00edt\u00e1no p\u011bt hubi\u010dek. Nezi\u0161tn\u011b je v\u0161ecky vr\u00e1til. Pak p\u0159istoupil ke dve\u0159\u00edm a z jejich hovoru jsem vyrozum\u011bl, \u017ee se chystaj\u00ed ven, na proch\u00e1zku ke slatin\u00e1m. Usoudil jsem, \u017ee by m\u011b Hareton poslal – ne-li slovy, tedy v duchu – do horouc\u00edch pekel, kdybych se v tu chv\u00edli vyno\u0159il jako nezvan\u00fd host, a s velmi nehezk\u00fdm a z\u00e1vistiv\u00fdm pocitem jsem se odpl\u00ed\u017eil za roh a hledal \u00fato\u010di\u0161t\u011b v kuchyni.<\/p>\n\n\n\n
Ani na t\u00e9 stran\u011b nebyl vchod zabarik\u00e1dov\u00e1n a p\u0159ed otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi sed\u011bla m\u00e1 star\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b Nely Deanov\u00e1. \u0160ila a zp\u00edvala si p\u0159itom p\u00edsni\u010dku, kterou z kouta kuchyn\u011b p\u0159eru\u0161oval nemelodick\u00fd hlas p\u0159\u00edsn\u011b mravok\u00e1rn\u00fdm v\u00fdrazivem. \u201eKdyby ta banda zpustl\u00e1 klela od r\u00e1na do ve\u010dera, nemohlo by to b\u00fdt hor\u0161\u00ed – aspo\u0148 bych to neposlouchal!“ skuhral starousedl\u00edk z kuchyn\u011b, patrn\u011b jako repliku na n\u011bjak\u00fd v\u00fdrok pan\u00ed Deanov\u00e9. \u201eHanba hanob\u00edc\u00ed, \u010dlov\u011bk tu nem\u016f\u017ee \u010d\u00edst ani P\u00edsmo svat\u00fd, abyste ho p\u0159itom nesv\u00e1d\u011bli h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdmi p\u00edsni\u010dkami o milov\u00e1n\u00ed a podobn\u00fdch ohavnostech, kter\u00fd n\u00e1m satan seslal na sv\u011bt k na\u0161\u00ed zk\u00e1ze! Vy jste mi p\u011bkn\u00e1 \u010darod\u011bjnice a ta druh\u00e1 jakbysmet! Chud\u00e1k ml\u00e1denec je mezi v\u00e1mi ztracen\u00fd, u\u017e je s n\u00edm amen! N\u00e1\u0161 kluk ne\u0161\u0165astn\u00e1, kam dal rozum,“ na\u0159\u00edkal d\u011bdek, \u201eta holka mu u\u010darovala, to je nad slunce jasn\u011bj\u0161\u00ed! V\u0161ak on v\u00e1s P\u00e1nb\u016fh potrest\u00e1, kdy\u017e je na v\u00e1s sv\u011btsk\u00e1 spravedlnost kr\u00e1tk\u00e1!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy byste n\u00e1s, Josefe, cht\u011bl up\u00e1lit na hranici?“ krotila ho zp\u011bva\u010dka. \u201eDejte s t\u00edm pokoj, d\u011bdo, a \u010dt\u011bte si v bibli jako \u0159\u00e1dn\u00fd k\u0159es\u0165an – v\u0161ak m\u011b poslouchat nemus\u00edte. Jen jsem zp\u00edvala Nanynka se vd\u00e1vala! To je pane\u010dku p\u00edsni\u010dka – v nohou jen hraje!“<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Deanov\u00e1 cht\u011bla spustit znovu, kdy\u017e vtom jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Hned m\u011b poznala a vysko\u010dila. \u201eNo pozdrav b\u016fh, pan Lockwood! Copak \u017ee tak najednou? Drozdov m\u00e1me zav\u0159en\u00fd. M\u011bl jste n\u00e1m d\u00e1t v\u011bd\u011bt p\u0159edem!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eU\u017e jsem si tam za\u0159\u00eddil ubytov\u00e1n\u00ed na noc,“ upokojil jsem ji. \u201eZ\u00edtra jedu d\u00e1l. A co\u017ee v\u00e1s p\u0159elo\u017eili z Drozdova, pan\u00ed Deanov\u00e1, pov\u00eddejte!“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eInu, Zila \u0161la pry\u010d, hned jak jste odjel do Lond\u00fdna, a pan Heathcliff si p\u0159\u00e1l, abych mu \u0161la hospoda\u0159it, aspo\u0148 na tu dobu ne\u017e se vr\u00e1t\u00edte. Ale poj\u010fte d\u00e1l! To jste se vypravil p\u011b\u0161ky a\u017e z Gimmertonu, a tak pozd\u011b ve\u010der?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eJen z Drozdova,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. \u201eA ne\u017e mi tam p\u0159ichystaj\u00ed nocleh, r\u00e1d bych se vyrovnal s hospod\u00e1\u0159em, proto\u017ee jinak nev\u00edm, kdy k v\u00e1m op\u011bt zav\u00edt\u00e1m.“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eCo byste mu cht\u011bl?“ ptala se Nely a vedla m\u011b do domu. \u201eTe\u010f \u0161el zrovna na proch\u00e1zku a tak brzy se nevr\u00e1t\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZaplatit n\u00e1jemn\u00e9.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA to mus\u00edte platit pan\u00ed Heathcliffov\u00e9,“ pou\u010dila m\u011b. \u201eAnebo rovnou mn\u011b! Ona se je\u0161t\u011b ve spr\u00e1v\u011b majetku nevyzn\u00e1, tak to za ni d\u011bl\u00e1m j\u00e1, jin\u00e9ho na to nem\u00e1.“<\/p>\n\n\n\n
Zatv\u00e1\u0159il jsem se nech\u00e1pav\u011b. \u201eAch tak, vy je\u0161t\u011b nev\u00edte, \u017ee pan Heathcliff um\u0159el?“ pokra\u010dovala. <\/p>\n\n\n\n
\u201eHeathcliff \u017ee um\u0159el?“ u\u017easl jsem. \u201eA kdy?“ <\/p>\n\n\n\n
\u201eBudou to t\u0159i m\u011bs\u00edce – ale posa\u010fte se – s dovolen\u00edm, vezmu v\u00e1m klobouk – v\u0161echno usly\u0161\u00edte. Ale po\u010dkat – ve\u010de\u0159el jste?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eD\u011bkuji, nebudu j\u00edst, poru\u010dil jsem si ve\u010de\u0159i doma. Posa\u010fte se taky! To jsou mi ne\u010dekan\u00e9 zpr\u00e1vy! Tak on je mrtev! Pov\u00eddejte, jak to bylo! Mlad\u00ed se stejn\u011b brzy nevr\u00e1t\u00ed, co mysl\u00edte?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdepak! Ka\u017ed\u00fd ve\u010der je mus\u00edm hubovat, \u017ee se do noci toulaj\u00ed venku, ale oni si z toho moc ned\u011blaj\u00ed. Aspo\u0148 se napijte na\u0161eho ule\u017eel\u00e9ho piva, to v\u00e1s pos\u00edl\u00ed, vypad\u00e1te schv\u00e1cen\u011b.“ Ne\u017e jsem mohl odm\u00edtnout, odb\u011bhla pro pivo. Sly\u0161el jsem Josefa \u017eehrat, jestlipak to pr\u00fd nevol\u00e1 do nebes, \u017ee si ta \u017eensk\u00e1 ve sv\u00fdm v\u011bku je\u0161t\u011b zve mu\u017esk\u00fd do domu! A krade pro n\u011b pivo hospod\u00e1\u0159i ze sklepa! Copak se to sm\u00ed? To se jen tak nenech\u00e1! Nezastavila se ani, aby si to s n\u00edm vy\u0159\u00eddila, za minutku se vr\u00e1tila se st\u0159\u00edbrn\u00fdm korbelem, jeho\u017e obsah jsem po z\u00e1sluze ocenil. A pak m\u011b po\u010dastovala dal\u0161\u00edm vypr\u00e1v\u011bn\u00edm o Heatcliffov\u011b osudu. <\/p>\n\n\n\n
Dopadlo to s n\u00edm \u201eprapodivn\u011b,“ jak se vyj\u00e1d\u0159ila. „Asi dva t\u00fddny po va\u0161em odjezdu (pravila pan\u00ed Deanov\u00e1) m\u011b pan Heathcliff povolal na V\u011btrnou h\u016frku a j\u00e1 s radost\u00ed poslechla, kv\u016fli Kate\u0159in\u011b. Moje prvn\u00ed shled\u00e1n\u00ed s mladou pan\u00ed bylo smutn\u00e9 – a\u017e jsem se lekla, jak se od na\u0161eho rozlou\u010den\u00ed zm\u011bnila. Pan Heathcliff mi nic nevysv\u011btlil, pro\u010d si to najednou rozmyslel – d\u0159\u00edv m\u011b tu necht\u011bl a te\u010f zas jo – jen mi ozn\u00e1mil, \u017ee m\u011b tu pot\u0159ebuje a Kate\u0159inu \u017ee nem\u016f\u017ee ani vid\u011bt. A\u0165 si pr\u00fd za\u0159\u00edd\u00edm salonek jako sv\u016fj pokoj a dr\u017e\u00edm si Kate\u0159inu u sebe! Jemu \u017ee sta\u010d\u00ed, kdy\u017e ji zahl\u00eddne jednou dvakr\u00e1t za den. Tohle uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed se j\u00ed l\u00edbilo a j\u00e1 jsem j\u00ed tam propa\u0161ovala spoustu knih a jin\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 ji na Drozdov\u011b t\u011b\u0161\u00edvaly. Libovala jsem si, jak si te\u010f budeme docela p\u0159epychov\u011b \u017e\u00edt! Ale brzy jsem poznala sv\u016fj omyl. Kate\u0159ina, zprvu spokojen\u00e1, se zanedlouho za\u010dala o\u0161\u00edvat, byla nesv\u00e1 a popudliv\u00e1. Jednak nesm\u011bla opustit zahradu – a to j\u00ed siln\u011b vadilo, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt jako p\u0159iv\u00e1zan\u00e1 na takov\u00e9m kous\u00ed\u010dku p\u016fdy, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e bylo jaro. A pak jsem ji \u010dasto nech\u00e1vala samotnou, proto\u017ee jsem m\u011bla na starosti dom\u00e1cnost, a j\u00ed se st\u00fdskalo. Rad\u0161i se v kuchyni h\u00e1dala s Josefem, ne\u017e sedala v klidu naho\u0159e ve sv\u00e9 samovazb\u011b. Copak o to, a\u0165 se h\u00e1dali. Jen\u017ee te\u010f se \u010dasto zdr\u017eoval v kuchyni i Hareton, kdy\u017e p\u00e1n cht\u011bl m\u00edt s\u00ed\u0148 pro sebe. Zpo\u010d\u00e1tku, kdy\u017e Hareton p\u0159i\u0161el, sama ode\u0161la – nebo mi. ml\u010dky pom\u00e1hala p\u0159i pr\u00e1ci a na n\u011bho nikdy nemluvila, jako by tu nebyl. On byl st\u00e1le nemluvn\u00fd a nerudn\u00fd, zato ona se ponen\u00e1hlu za\u010d\u00ednala m\u011bnit – nenechala ho chvilku na pokoji. Mluvila na n\u011bj, dob\u00edrala si ho, jak je hloup\u00fd a l\u00edn\u00fd, divila se, jak m\u016f\u017ee v\u00e9st tak tup\u00fd \u017eivot – cel\u00fd ve\u010der jen \u010du\u010det do ohn\u011b a pod\u0159imovat! \u201e\u017de p\u0159ipom\u00edn\u00e1 psa, co mysl\u00edte, Eleno?“ poznamenala jednou. \u201eNebo ta\u017en\u00e9ho kon\u011b! Zn\u00e1 jenom pr\u00e1ci, j\u00eddlo a span\u00ed. Ten mus\u00ed m\u00edt pr\u00e1zdnou hlavu! Jestlipak se mu aspo\u0148 n\u011bco zd\u00e1? Zd\u00e1v\u00e1 se ti n\u011bco, Haretone? Jestli ano, tak co? Ty neum\u00ed\u0161 mluvit?“ Pak se na n\u011bho pod\u00edvala, ale on nic, v\u016fbec neotev\u0159el \u00fasta ani o\u010di. \u201eMo\u017en\u00e1 \u017ee se mu te\u010f zrovna n\u011bco zd\u00e1,“ r\u00fdpala do n\u011bho d\u00e1l. \u201eCuk\u00e1 sebou jako na\u0161e Juno. Zeptejte se ho, Eleno!“ \u201eJestli se nebudete chovat slu\u0161n\u011b, t\u0159eba \u0159ekne p\u00e1novi, aby v\u00e1s poslal nahoru,“ varovala jsem ji. Zpozorovala jsem, \u017ee Hareton nejen \u0161kubl ramenem, ale za\u0165al p\u011bst, jako by se chystal Katku ude\u0159it: \u201eJ\u00e1 v\u00edm, pro\u010d Hareton v\u017edycky ml\u010d\u00ed, kdy\u017e jsem v kuchyni,“ podotkla jindy. \u201eBoj\u00ed se, \u017ee se mu budu sm\u00e1t. Co mysl\u00edte, Eleno? Jednou se s\u00e1m cht\u011bl u\u010dit \u010d\u00edst, ale proto\u017ee jsem se mu sm\u00e1la, tak knihy sp\u00e1lil a nechal toho – bl\u00e1z\u00ednek!“ \u201eA nebylo to od v\u00e1s o\u0161kliv\u00e9? P\u0159iznejte!“ \u201eSnad bylo,“ p\u0159ipustila, \u201eale kdo mohl tu\u0161it, \u017ee proto bude tak vyv\u00e1d\u011bt? Haretone, kdybych ti te\u010f dala knihu, p\u0159ijme\u0161 ji ode m\u011b? Uvid\u00edme!“ Dala mu do ruky kn\u00ed\u017eku, kterou pr\u00e1v\u011b \u010detla. Pr\u00e1skl knihou o zem a vy\u0161t\u011bkl, aby mu dala pokoj, nebo \u017ee j\u00ed p\u0159eraz\u00ed vaz! \u201ePros\u00edm, d\u00e1m ji tedy sem,“ \u0159ekla, \u201em\u00e1\u0161 ji v z\u00e1suvce u stolu, a j\u00e1 jdu sp\u00e1t!“ Ne\u017e ode\u0161la, po\u0161eptala mi, abych si v\u0161imla, jestli po knize s\u00e1hne. Ale on se ke stolu ani nep\u0159ibl\u00ed\u017eil – nic jin\u00e9ho jsem nemohla r\u00e1no hl\u00e1sit, k jej\u00edmu velk\u00e9mu zklam\u00e1n\u00ed. Bylo vid\u011bt, \u017ee si p\u0159i\u010d\u00edt\u00e1 vinu za jeho zasmu\u0161ilost a nete\u010dnost – sv\u011bdom\u00ed j\u00ed vy\u010d\u00edtalo, \u017ee ho odradila od vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed – a to se j\u00ed tedy dokonale poda\u0159ilo! L\u00e1mala si hlavu, jak to napravit. <\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem \u017eehlila nebo m\u011bla jinou klidnou pr\u00e1ci, se kterou jsem nemohla z\u016fstat v na\u0161em pokoj\u00edku, p\u0159in\u00e1\u0161ela n\u011bjak\u00fd hezk\u00fd svaze\u010dek a \u010d\u00edtala mi nahlas. Kdy\u017e byl Hareton p\u0159i tom, oby\u010dejn\u011b v nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edm p\u0159estala a nechala knihu n\u011bkde le\u017eet. Tak to d\u011blala \u010dasto, ale on byl zatvrzel\u00fd jako mezek, a m\u00edsto aby se dal chytit na n\u00e1vnadu, poku\u0159oval s Josefem – zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e bylo de\u0161tivo. Sedali tam proti sob\u011b u ohni\u0161t\u011b jako d\u0159ev\u011bn\u00ed pan\u00e1ci. D\u011bda je na\u0161t\u011bst\u00ed hodn\u011b hluch\u00fd a nerozum\u011bl t\u011bm \u201eh\u0159\u00ed\u0161n\u00fdm nepravostem“, o nich\u017e \u010detla, a ml\u00e1denec se tv\u00e1\u0159il, jako by nic nesly\u0161el. <\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e bylo ve\u010der hezky, vypravil se na lov a Kate\u0159ina zat\u00edm z\u00edvala. Vzdychala a tr\u00e1pila m\u011b, abych j\u00ed n\u011bco pov\u00eddala – jen\u017ee sotva jsem za\u010dala, ut\u00edkala na dv\u016fr nebo do zahrady. Jej\u00ed posledn\u00ed \u00fato\u010di\u0161t\u011b byly mold\u00e1nky – f\u0148ukala, \u017ee ji \u017eivot omrzel a \u017ee nem\u00e1 cenu. Pan Heathcliff se lid\u00ed stranil st\u00e1le v\u00edc a skoro \u00fapln\u011b vyhostil Earnshawa ze s\u00edn\u011b. Toho potkala na za\u010d\u00e1tku b\u0159ezna nehoda, kter\u00e1 mu nedovolovala n\u011bjak\u00fd \u010das vych\u00e1zet z kuchyn\u011b. Kdy\u017e se jednou vypravil s\u00e1m do kopc\u016f, vybuchl mu prach v pu\u0161ce a od\u0161t\u011bpek kovu se mu zasekl do pa\u017ee. Ztratil hodn\u011b krve, ne\u017e dob\u011bhl dom\u016f. D\u00edky tomu byl odsouzen k ne\u010dinnosti u dom\u00e1c\u00edho krbu, dokud se nezotavil. Kate\u0159in\u011b v\u016fbec nevadilo, \u017ee ho m\u00e1 nabl\u00edzku. Horn\u00ed pokoj\u00edk se j\u00ed te\u010f protivil k nesnesen\u00ed. A ustavi\u010dn\u011b pro mne vym\u00fd\u0161lela novou pr\u00e1ci v kuchyni, aby tam mohla b\u00fdt se mnou. <\/p>\n\n\n\n
Na Velikono\u010dn\u00ed pond\u011bl\u00ed vedl Josef na prodej p\u00e1r kousk\u016f dobytka na gimmertonsk\u00fd trh. Bylo odpoledne, j\u00e1 jsem v kuchyni chystala pr\u00e1dlo. U krbu sed\u011bl Earnshaw, mrzut\u00fd jako v\u017edycky. Mlad\u00e1 pan\u00ed si kr\u00e1tila dlouhou chv\u00edli t\u00edm, \u017ee malovala obr\u00e1zky prstem po okn\u011b, ob\u010das si prozp\u011bvovala \u00faryvky p\u00edsn\u00ed, pak zase zmlkla, \u0161eptem zahubovala a v\u016fbec nespokojen\u011b a dot\u010den\u011b pokukovala po bratranci, kter\u00fd vytrvale kou\u0159il z d\u00fdmky a z\u00edral do plamen\u016f. Poznamenala jsem, \u017ee by mi nemusela st\u00e1t ve sv\u011btle, a ona se r\u00e1da p\u0159est\u011bhovala k ohni\u0161ti. Moc jsem si jej\u00edch man\u00e9vr\u016f nev\u0161\u00edmala, ale za chv\u00edli jsem sly\u0161ela, jak za\u010d\u00edn\u00e1 rozhovor. \u201eN\u011bco m\u011b napadlo, Haretone. J\u00e1 bych r\u00e1da – j\u00e1 jsem r\u00e1da – no zkr\u00e1tka mn\u011b to nevad\u00ed, \u017ee jsi m\u016fj bratranec, jen kdybys nebyl tak neurval\u00fd a hrub\u00fd!“ Hareton neodpov\u00eddal. \u201eHaretone, Haretone, Haretone, poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“ \u201eDej mi pokoj!“ zabru\u010del Hareton nerudn\u011b. \u201e\u017de ti tu d\u00fdmku vezmu!“ zasm\u00e1la se, lstiv\u011b po n\u00ed ch\u0148apla a vyt\u00e1hla mu ji z \u00fast. Ne\u017e se j\u00ed mohl zase zmocnit, u\u017e let\u011bla do ohn\u011b a byla na kusy! Zaklel a vzal si jinou. \u201ePo\u010dkej,“ zvolala, \u201enap\u0159ed m\u011b chvilku poslouchej! Jakpak m\u016f\u017eu mluvit, kdy\u017e mi \u010dud\u00ed\u0161 zrovna pod nos?“ \u201eT\u00e1hni k \u010dertu,“ k\u0159ikl zu\u0159iv\u011b, \u201ea nech m\u011b b\u00fdt!“ \u201eA to zas ne! D\u011bl\u00e1m, co m\u016f\u017eu, abych t\u011b rozpov\u00eddala, a ty si schv\u00e1ln\u011b ned\u00e1\u0161 \u0159\u00edct. J\u00e1 t\u00edm nemysl\u00edm nic zl\u00e9ho, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jsi hloup\u00fd, to neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b podce\u0148uju. Vezmi m\u011b taky na v\u011bdom\u00ed, Haretone! Jsi m\u016fj bratranec, pat\u0159\u00ed\u0161 ke mn\u011b!“ \u201eJ\u00e1 s tebou nechci nic m\u00edt, ty n\u00e1no nadut\u00e1! M\u00e1m si nech\u00e1vat po\u0159\u00e1d l\u00edbit ty tvoje posm\u011b\u0161ky? A\u0165 se na m\u00edst\u011b propadnu, jestli se na tebe je\u0161t\u011b n\u011bkdy kouknu! Nechci t\u011b vid\u011bt ani zd\u00e1lky, zmiz, u\u017e a\u0165 jsi pry\u010d!“ Kate\u0159ina se zasmu\u0161ila a ustoupila k sed\u00e1tku pod oknem. Kousala se do rt\u016f, a aby potla\u010dila pl\u00e1\u010d, kter\u00fd jen jen propuknout, pobrukovala si rozpustilou p\u00edsni\u010dku. \u201eM\u011bl byste se sm\u00ed\u0159it se sest\u0159enkou, pane Haretone,“ domlouvala jsem mu, \u201ev\u017edy\u0165 vid\u00edte, jak lituje, \u017ee na v\u00e1s byla hubat\u00e1! V\u00e1m by moc prosp\u011blo, kdybyste se skamar\u00e1dili. Stal by se z v\u00e1s docela jin\u00fd \u010dlov\u011bk.“ \u201eJak\u00fdpak kamar\u00e1dstv\u00ed?“ vybuchl. \u201eOna m\u011b nen\u00e1vid\u00ed, i kdybych byl t\u0159eba kr\u00e1lem! Podle n\u00ed nejsem dobr\u00fd ani k tomu, abych j\u00ed pucoval boty! Ne, j\u00e1 j\u00ed u\u017e v\u00edckr\u00e1t podl\u00e9zat nebudu!“ \u201eTo ty m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161, a ne j\u00e1 tebe!“ plakala Katka. Nesna\u017eila se u\u017e tajit sv\u016fj \u017eal. \u201eNen\u00e1vid\u00ed\u0161 m\u011b jako pan Heathcliff, a je\u0161t\u011b h\u016f\u0159!“ \u201eSe\u0161 lh\u00e1\u0159ka prolhan\u00e1,“ bou\u0159il Earnshaw. \u201ePro\u010d teda jsem se za tebe stokr\u00e1t u n\u011bho p\u0159imlouval, a\u017e m\u011bl na m\u011b dopal? A ty ses mi zat\u00edm po\u0161klebovala a odkop\u00e1valas m\u011b a – a v\u016fbec, jestli nep\u0159estane\u0161 dot\u00edrat, p\u016fjdu vedle a budu mu \u017ealovat, \u017ees m\u011b provokovala v kuchyni! \u201eJ\u00e1 nev\u011bd\u011bla, \u017ee ses za m\u011b p\u0159imlouval!“ br\u00e1nila se a osu\u0161ovala si o\u010di. \u201eByla jsem ne\u0161\u0165astn\u00e1 a m\u011bla jsem vztek na ka\u017ed\u00e9ho. Ale te\u010f ti za v\u0161ecko d\u011bkuju a pros\u00edm, abys mi odpustil. Co m\u016f\u017eu d\u011blat v\u00edc?“ P\u0159ibl\u00ed\u017eila se znovu k ohni\u0161ti a up\u0159\u00edmn\u011b mu pod\u00e1vala ruku. On se za\u0161karedil a zachmu\u0159il jako bou\u0159liv\u00fd mrak a dr\u017eel p\u011bst pevn\u011b za\u0165atou, pohled up\u0159en\u00fd na zem. Kate\u0159ina ur\u010dit\u011b n\u011bjak\u00fdm \u0161est\u00fdm smyslem uhodla, \u017ee se tak zarputile vzp\u00edr\u00e1 jen z pali\u010datosti, ne ze zloby, proto\u017ee po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed se k n\u011bmu sklonila a vdechla mu na tv\u00e1\u0159 lehk\u00fd polibek. Myslela, potv\u016frka, \u017ee to nevid\u00edm. Nato si \u0161la sednout k oknu jakoby nic. J\u00e1 na ni k\u00e1rav\u011b k\u00fdvla hlavou, ona se zard\u011bla a po\u0161eptala mi: \u201eA co jsem m\u011bla d\u011blat, Eleno? Ruku mi podat necht\u011bl ani se na mne nepod\u00edv\u00e1 \u2014 n\u011bjak jsem mu musela d\u00e1t najevo, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1da. A \u017ee s n\u00edm chci b\u00fdt zadob\u0159e!“ Snad ten polibek Haretona p\u0159esv\u011bd\u010dil\u2026 t\u011b\u017eko \u0159\u00edct! Aspo\u0148 dlouho odvracel tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e se zas oto\u010dil, nev\u011bd\u011bl, kam se rozpaky d\u00edvat. Jak se zat\u00edm bavila Kate\u0159ina? Zabalila p\u011bknou kn\u00ed\u017eku do b\u00edl\u00e9ho pap\u00edru, zav\u00e1zala stu\u017ekou a nadepsala adresu: Panu Haretonu Earnshawovi. Po\u017e\u00e1dala m\u011b, abych j\u00ed d\u011blala posl\u00ed\u010dka a doru\u010dila d\u00e1rek adres\u00e1tovi. \u201eA vy\u0159i\u010fte mu, \u017ee kdy\u017e to p\u0159ijme, pom\u016f\u017eu mu s u\u010den\u00edm, aby dok\u00e1zal hezky \u010d\u00edst,“ \u0159ekla. \u201eA kdy\u017e to nep\u0159ijme, \u017ee p\u016fjdu do sv\u00e9ho pokoje a v\u00edckr\u00e1t ho obt\u011b\u017eovat nebudu.“ Odevzdala jsem d\u00e1rek a opakovala vzkaz. M\u00e1 pan\u00ed m\u011b p\u0159i tom boj\u00e1cn\u011b pozorovala. Hareton m\u011bl st\u00e1le sev\u0159en\u00e9 prsty, dala jsem mu tedy d\u00e1rek na koleno. Neshodil ho. Pustila jsem se zas do pr\u00e1ce. Kate\u0159ina si polo\u017eila ruce na st\u016fl a op\u0159ela o n\u011b hlavu – \u010dekala, a\u017e bylo sly\u0161et \u0161ustit pap\u00edr, jak Hareton rozbaloval d\u00e1rek. Pak se ti\u0161e p\u0159ikradla a posadila se vedle bratrance. Rozt\u0159\u00e1sl se, obli\u010dej m\u011bl jako v ohni a v\u0161echna zloba a hrub\u00e1 p\u0159\u00edkrost byly tatam – nejd\u0159\u00edv se nemohl ani vzpamatovat, ani sl\u016fvkem odpov\u011bd\u011bt na jej\u00ed t\u00e1zav\u00fd pohled a tichou prosbu. \u201eHaretone, \u0159ekni, \u017ee mi odpou\u0161t\u00ed\u0161! \u0158ekni! Jedin\u00e9 slov\u00ed\u010dko – nev\u00ed\u0161, co to pro m\u011b znamen\u00e1!“ Zahu\u010del cosi nesrozumiteln\u00e9ho. \u201eA budeme p\u0159\u00e1tel\u00e9?“ t\u00e1zala se. \u201eNe, za nic! To by ses musela denn\u011b za m\u011b styd\u011bt,“ odpov\u011bd\u011bl. \u201e\u010c\u00edm l\u00edp bys m\u011b znala, t\u00edm by to bylo hor\u0161\u00ed. A to bych se utr\u00e1pil!“ \u201eTak nebudeme p\u0159\u00e1tel\u00e9?“ usm\u00e1la se sladce jako med a p\u0159isedla t\u011bsn\u011b k n\u011bmu. D\u00e1le u\u017e nebylo rozum\u011bt, co si \u0161eptali, ale kdy\u017e jsem se po nich ohl\u00e9dla, vid\u011bla jsem nad str\u00e1nkami knihy dva tak rozz\u00e1\u0159en\u00e9 obli\u010deje, \u017ee m\u00edrov\u00e1 smlouva byla nepochybn\u011b stvrzena a z nep\u0159\u00e1tel se stali v\u011brn\u00ed spojenci. Kniha, kterou si prohl\u00ed\u017eeli, byla pln\u00e1 n\u00e1dhern\u00fdch obr\u00e1zk\u016f – ta pod\u00edvan\u00e1 a vz\u00e1jemn\u00e1 bl\u00edzkost je dok\u00e1zala udr\u017eet na jednom m\u00edst\u011b, ne\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f Josef. Chud\u00e1k se stra\u0161n\u011b vyd\u011bsil, jak spolu Kate\u0159ina a Hareton sed\u00ed na jedn\u00e9 lavici – ona s rukou na jeho rameni a on tu d\u016fv\u011brnost strp\u011bl! Byl ten ve\u010der p\u0159\u00edli\u0161 zdrcen\u00fd, ne\u017e aby je\u0161t\u011b n\u011bco brblal. Jen hlasit\u00e9 vzdechy, kter\u00e9 vyd\u00e1val kdy\u017e si na stole slavnostn\u011b rozev\u0159el obrovskou bibli a p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1val na n\u00ed \u0161pinav\u00e9 bankovky z trhu, d\u00e1valy tu\u0161it m\u00edru jeho roz\u010dilen\u00ed. Pak odvolal Haretona z lavice. \u201eOdevzdej tohle p\u00e1novi, ml\u00e1den\u010de, a z\u016fsta\u0148 u n\u011bho! J\u00e1 jdu k sob\u011b nahoru! Tenhle brloh zpustl\u00fdch nepravost\u00ed se pro n\u00e1s mu\u017ee nehod\u00ed. Mus\u00edme se \u017eejbrovat jinam.“ \u201ePoj\u010fte, sle\u010dno Kate\u0159ino,“ pov\u00edd\u00e1m, \u201emus\u00edme se taky, \u017eejbrovat. Jde se sp\u00e1t!“ \u201eV\u017edy\u0165 je sotva osm,“ st\u011b\u017eovala si a neochotn\u011b vst\u00e1vala. \u201eHaretone, nech\u00e1m ti tu knihu na krbu a z\u00edtra ti p\u0159inesu dal\u0161\u00ed.“ \u201eJo jo, jen si ji tu nech\u00e1vejte,“ huhlal Josef. \u201eJ\u00e1 v\u00e1m ji zabav\u00edm a d\u00e1m ji p\u00e1novi – v\u00edckr\u00e1t ji neuvid\u00edte, a basta! Tak si dejte pozor!“ Katka pohrozila, \u017ee mu to oplat\u00ed na jeho knihovn\u011b. Usm\u00e1la se na Haretona, kdy\u017e \u0161la kolem n\u011bho, a se zp\u011bvem na rtech stoupala po schodech. V\u011bru j\u00ed v tom dom\u011b nikdy nebylo tak lehko u srdce, leda snad za prvn\u00edch n\u00e1v\u0161t\u011bv u Lintona.<\/p>\n\n\n\n
Jejich porozum\u011bn\u00ed se rychle upev\u0148ovalo, by\u0165 s ob\u010dasn\u00fdmi bou\u0159kami. Earnshaw se nedal p\u0159evychovat jen tak snadno a mlad\u00e1 pan\u00ed nebyla trp\u011bliv\u00fd filozof a vzor shov\u00edvavosti. Ale v duchu sm\u011b\u0159ovali k stejn\u00e9mu c\u00edli – ona milovala a tou\u017eila i ct\u00edt, on miloval a tou\u017eil po \u00fact\u011b – a nakonec k c\u00edli dosp\u011bli. \u201eJak vid\u00edte, pane Lockwoode, pan\u00ed Heathcliffov\u00e1 nem\u011bla srdce nep\u0159\u00edstupn\u00e9. Ale dnes jsem r\u00e1da, \u017ee jste se o n\u011b neuch\u00e1zel. S\u0148atek t\u011bch mlad\u00fdch lid\u00ed je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co si m\u016f\u017eu p\u0159\u00e1t. O jejich svatb\u011b nemus\u00edm nikomu z\u00e1vid\u011bt – v cel\u00e9 Anglii nebude \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka nade mne!“<\/p>\n\n\n\n
P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch Knihy<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" autor: Emily Bront\u00eb Kapitola 32 V z\u00e1\u0159\u00ed m\u011b pozval p\u0159\u00edtel ze severu, abych mu trochu zpusto\u0161il rev\u00edr, a cestou k jeho s\u00eddlu jsem se neo\u010dek\u00e1van\u011b […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":50040,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9],"tags":[],"class_list":["post-50911","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-zpravy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50911","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=50911"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/50911\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/50040"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=50911"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=50911"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=50911"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}