David Herbert Lawrence<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 8.<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Boltonov\u00e1 pe\u010dliv\u011b bd\u011bla i nad Conni\u00ed, proto\u017ee m\u011bla pocit, \u017ee i ji mus\u00ed zahrnout pod svou \u017eenskou a odbornou ochranu. V jednom kuse milostivou pan\u00ed nutila, aby \u0161la na proch\u00e1zku, aby si vyjela do Uthwaite, aby byla na vzduchu. Connie si toti\u017e zvykla sed\u011bt ti\u0161e u krbu a tv\u00e1\u0159it se, \u017ee \u010dte, nebo mal\u00e1tn\u011b \u0161\u00edt a skoro v\u016fbec nechodit ven.<\/p>\n\n\n\n
Byl v\u011btrn\u00fd den brzy po Hildin\u011b odjezdu, kdy\u017e pan\u00ed Boltonov\u00e1 \u0159ekla: „Pro\u010dpak se nejdete proj\u00edt do lesa a nepod\u00edv\u00e1te se za h\u00e1jovnou na divok\u00e9 narcisky? Nic hez\u010d\u00edho na takov\u00e9 proch\u00e1zce nem\u016f\u017eete potkat. A m\u016f\u017eete si n\u011bjak\u00e9 natrhat dom\u016f; ti \u017elu\u0165\u00e1sci vypadaj\u00ed v\u017edycky hrozn\u011b vesele, ne?“<\/p>\n\n\n\n
Connie to p\u0159ijala v dobr\u00e9m. Divok\u00e9 narcisky! Koneckonc\u016f, \u010dlov\u011bk se nem\u016f\u017ee po\u0159\u00e1d dusit ve vlastn\u00ed \u0161\u0165\u00e1v\u011b. Zase je tu jaro\u2026 „Ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed jdou, mn\u011b se v\u0161ak nevr\u00e1t\u00ed den, ani l\u00edbezn\u00fd ve\u010der ni jitro.“
A ten hajn\u00fd, jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 b\u00edl\u00e9 t\u011blo jako osam\u011bl\u00fd pest\u00edk v n\u011bjak\u00e9m neviditeln\u00e9m kv\u011btu! Zapomn\u011bla na n\u011bj ve sv\u00e9 nemo\u017en\u00e9 depresi. Ale te\u010f se v n\u00ed n\u011bco probouzelo\u2026 „Bled\u00e1 za branami hradeb“\u2026 bylo t\u0159eba vyj\u00edt z hradebn\u00edch bran.<\/p>\n\n\n\n
Byla siln\u011bj\u0161\u00ed, l\u00e9pe se j\u00ed chodilo a doufala, \u017ee v lese nebude v\u00edtr tak \u00fanavn\u00fd jako v parku, kde se na ni lepil. Cht\u011bla zapomenout na sv\u011bt a na v\u0161echny ty stra\u0161n\u00e9 lidi s t\u011bly jako mr\u0161iny. „Mus\u00edte se znovu narodit! V\u011b\u0159\u00edm ve vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed t\u011bla! Nepadne-li zrno p\u0161eni\u010dn\u00e9 do zem\u011b a nezem\u0159e, nikdy znovu nevzejde. A\u017e vyraz\u00ed kv\u011bt \u0161afr\u00e1nu, vstanu ze zem\u011b i j\u00e1 a uz\u0159\u00edm slunce!“ V b\u0159eznov\u00e9m v\u011btru j\u00ed t\u00e1hly v\u011bdom\u00edm nekone\u010dn\u00e9 v\u011bty.
<\/p>\n\n\n\n
Drobn\u00e9 poryvy slune\u010dn\u00edho sv\u011btla vybuchovaly podivuhodn\u011b jasn\u011b a rozsv\u011bcovaly vla\u0161tovi\u010dn\u00edky na kraji lesa, pod l\u00edskov\u00fdm prout\u00edm, a t\u0159pytily se \u017elutou z\u00e1\u0159\u00ed. A les byl tich\u00fd, docela tich\u00fd, a p\u0159ece t\u0159askal probleskuj\u00edc\u00edm sluncem. Rozkvetly prvn\u00ed sasanky a cel\u00fd les jako by zbledl bledost\u00ed nes\u010detn\u00fdch anem\u00f3nek zkr\u00e1p\u011bj\u00edc\u00edch rozru\u0161enou p\u016fdu. „Sv\u011bt zbledl dechem tv\u00fdm.“ Ale tentokr\u00e1t to byl dech Persefonin; unikla z pekla za chladn\u00e9ho r\u00e1na. Zadul studen\u00fd dech a nad hlavou se vztekal chycen\u00fd v\u00edtr zapleten\u00fd do v\u011btv\u00ed. I on se chytil a sna\u017eil se vyprostit, ten v\u00edtr, jako Absol\u00f3n. Jak zk\u0159ehle vypadaly anem\u00f3nky s chv\u011bj\u00edc\u00edmi se nah\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi ram\u00ednky nad zelen\u00fdmi krinol\u00ednkami! Ale vydr\u017eely to. A p\u00e1r prvn\u00edch ble\u010fou\u010dk\u00fdch petrkl\u00ed\u010d\u016f u cesty tak\u00e9, i rozv\u00edjej\u00edc\u00ed se \u017elut\u00e1 poupata.<\/p>\n\n\n\n
V\u00edtr hu\u010del a kym\u00e1cel korunami nad hlavou, dol\u016f dos\u00e1hly jen studen\u00e9 z\u00e1vany. Connii to v lese vzru\u0161ovalo, tv\u00e1\u0159e j\u00ed za\u017ehnuly rum\u011bncem a o\u010di j\u00ed mod\u0159e zaho\u0159ely. Kr\u00e1\u010dela t\u011b\u017ece, utrhla si n\u011bkolik petrkl\u00ed\u010d\u016f a prvn\u00edch fialek, kter\u00e9 von\u011bly l\u00edbezn\u011b a chladn\u011b, tak l\u00edbezn\u011b a chladn\u011b. A loudala se d\u00e1l, ani\u017e v\u011bd\u011bla, kde vlastn\u011b je.<\/p>\n\n\n\n
A\u017e do\u0161la na m\u00fdtinu na konci lesa a uvid\u011bla zelen\u011b skvrnitou kamennou h\u00e1jovnu, kter\u00e1 se zd\u00e1la skoro r\u016f\u017eov\u00e1, jako du\u017eina na spodku klobou\u010dku n\u011bjak\u00e9 houby, jak se k\u00e1men zah\u0159\u00e1l v z\u00e1plav\u011b slunce. A u dve\u0159\u00ed jisk\u0159il \u017elut\u00fd jasm\u00edn; u zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Ale nic nebylo sly\u0161et; z kom\u00edna nevystupoval \u017e\u00e1dn\u00fd kou\u0159; \u017e\u00e1dn\u00fd pes neza\u0161t\u011bkal.<\/p>\n\n\n\n
Obe\u0161la ti\u0161e d\u016fm a\u017e dozadu, kde se zvedal svah; m\u011bla v\u00fdmluvu, cht\u011bla se pod\u00edvat na narcisky.
A byly tam, kv\u011bty na kr\u00e1tk\u00fdch stonc\u00edch, \u0161evel\u00edc\u00ed a t\u0159epotaj\u00edc\u00ed a tetel\u00edc\u00ed se, tak z\u00e1\u0159iv\u00e9 a \u017eiv\u00e9, ale nem\u011bly kam schoulit tv\u00e1\u0159i\u010dky, kdy\u017e je odvracely p\u0159ed v\u011btrem. Jejich z\u00e1\u0159iv\u00e9 slune\u010dn\u00e9 had\u0159\u00ed\u010dky se t\u0159epotaly v poryvech zoufalstv\u00ed. Ale t\u0159eba se jim to vlastn\u011b l\u00edbilo; t\u0159eba se jim l\u00edbilo to zm\u00edt\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Constance si sedla a op\u0159ela se z\u00e1dy o mladou sosnu, kter\u00e1 se k n\u00ed nakl\u00e1n\u011bla pln\u00e1 podivuhodn\u00e9ho \u017eivota, pru\u017en\u00e1 a siln\u00e1, kdy\u017e se znovu vzty\u010dovala. Vzp\u0159\u00edmen\u00fd \u017eiv\u00fd kmen s korunou ve slunci! A d\u00edvala se, jak narcisky zl\u00e1tnou v exploz\u00edch slunce, kter\u00e9 j\u00ed h\u0159\u00e1lo ruce a kl\u00edn. Dokonce zachytila slabou dehtovou v\u016fni kv\u011bt\u016f. A pak, jak byla tak tich\u00e1 a tak sama, jako by vplynula do proudu sv\u00e9ho vlastn\u00edho osudu. P\u0159edt\u00edm byla p\u0159ipoutan\u00e1 provazem a \u0161kubala sebou a st\u00e9nala jako \u010dlun v kotvi\u0161ti; te\u010f se odpoutala a voln\u011b plula.<\/p>\n\n\n\n
Slunce ustoupilo chladu; narcisky se octly ve st\u00ednu a ml\u010dky se skl\u00e1n\u011bly. Tak se budou klonit cel\u00fd den a dlouhou studenou noc. Tak siln\u00e9 ve sv\u00e9 k\u0159ehkosti!<\/p>\n\n\n\n
Vstala, trochu ztuhl\u00e1, utrhla si jich n\u011bkolik a pustila se dol\u016f po svahu. Nerada trhala kv\u011btiny, ale cht\u011bla jich alespo\u0148 p\u00e1r s sebou. Musela se vr\u00e1tit na Wragby a do jeho zd\u00ed, a te\u010f Wragby nen\u00e1vid\u011bla, zvl\u00e1\u0161\u0165 ty jeho tlust\u00e9 zdi. Zdi! Po\u0159\u00e1d zdi! Ale \u010dlov\u011bk je pot\u0159ebuje v tomhle v\u011btru.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se vr\u00e1tila dom\u016f, Clifford se j\u00ed zeptal:
„Kdes byla?“<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u0161la jsem cel\u00fd les. Pod\u00edvej, nejsou ty narcisky rozko\u0161n\u00e9? Kdy\u017e si \u010dlov\u011bk pomysl\u00ed, \u017ee poch\u00e1zej\u00ed ze zem\u011b!“<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
„Pr\u00e1v\u011b tak jako ze vzduchu a slune\u010dn\u00edho sv\u011btla,“ podotkl.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale zformovaly se v zemi,“ odsekla mu s pohotovost\u00ed, kter\u00e1 ji samotnou trochu p\u0159ekvapila.
<\/p>\n\n\n\n
Druh\u00fd den odpoledne \u0161la do lesa znovu. Pustila se \u0161irokou cestou, kter\u00e1 se to\u010dila vzh\u016fru mezi mod\u0159\u00edny k prameni, jemu\u017e se \u0159\u00edkalo Svatoj\u00e1nsk\u00e1 stud\u00e1nka. Na tomhle svahu bylo chladno a v p\u0159\u00edtm\u00ed mod\u0159\u00edn\u016f ani kv\u00edte\u010dek. Ale ledov\u00fd pram\u00ednek tichounce zur\u010dil ve stud\u00e1nce mezi omyt\u00fdmi \u010dervenob\u00edl\u00fdmi obl\u00e1zky. Jak byl ledov\u00fd a \u010dir\u00fd! Jak z\u00e1\u0159iv\u00fd! Nov\u00fd hajn\u00fd do stud\u00e1nky jist\u011b nasypal \u010derstv\u00e9 obl\u00e1zky. Sly\u0161ela slab\u00e9 zur\u010den\u00ed, jak voda pr\u00fd\u0161tila p\u0159es okraj a st\u00e9kala ze svahu. I v \u0161umiv\u00e9m hu\u010den\u00ed mod\u0159\u00ednov\u00e9ho lesa, kter\u00fd st\u00ednil str\u00e1\u0148 svou naje\u017eenou, bezlistou vl\u010d\u00ed temnotou, sly\u0161ela jakoby cink\u00e1n\u00ed drobn\u00fdch vodn\u00edch rolni\u010dek.
<\/p>\n\n\n\n
Bylo tu trochu po\u0161mourno, chladno a vlhko. Ale p\u0159esto stud\u00e1nka jist\u011b slou\u017eila po stalet\u00ed jako napajedlo. Te\u010f u\u017e ne. M\u00fdtinka kolem byla bujn\u011b zarostl\u00e1 tr\u00e1vou, studen\u00e1 a zpustl\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
Connie vstala a vykro\u010dila pomalu k domovu. Cestou zaslechla daleko vpravo slab\u00e9 klep\u00e1n\u00ed a z\u016fstala st\u00e1t, aby se zaposlouchala. Jsou to r\u00e1ny kladivem, nebo datel? Ur\u010dit\u011b r\u00e1ny kladivem.
<\/p>\n\n\n\n
Pokra\u010dovala v ch\u016fzi a naslouchala. A pak si v\u0161imla \u00fazk\u00e9 p\u011b\u0161inky mezi mlad\u00fdmi jedlemi, kter\u00e1 jako by nevedla nikam. Ale Connie m\u011bla pocit, \u017ee se po n\u00ed chod\u00ed. Dobrodru\u017en\u011b se po n\u00ed pustila mlad\u00fdm jedlov\u00fdm hou\u0161t\u00edm, je\u017e brzy ustoupilo star\u00fdm dub\u016fm. Sledovala p\u011b\u0161inu a r\u00e1ny kladivem se v ti\u0161in\u011b v\u011btrn\u00e9ho lesa oz\u00fdvaly bl\u00ed\u017e, proto\u017ee stromy vytv\u00e1\u0159ej\u00ed ti\u0161inu i v hukotu v\u011btru.
<\/p>\n\n\n\n
Uvid\u011bla ukrytou m\u00fdtinku a ukrytou chati\u010dku sroubenou z neotesan\u00fdch kl\u00e1d. A nikdy tady je\u0161t\u011b nebyla! Uv\u011bdomila si, \u017ee v tomhle klidn\u00e9m z\u00e1ti\u0161\u00ed se chovaj\u00ed mlad\u00ed ba\u017eanti; hajn\u00fd bez kab\u00e1tu kle\u010del a bu\u0161il kladivem. Pes vyrazil vp\u0159ed s kr\u00e1tk\u00fdm ostr\u00fdm za\u0161t\u011bk\u00e1n\u00edm, hajn\u00fd najednou zdvihl hlavu a uvid\u011bl ji. V o\u010d\u00edch m\u011bl vylekan\u00fd v\u00fdraz.
<\/p>\n\n\n\n
Vstal a zasalutoval a ml\u010dky ji pozoroval, kdy\u017e vykro\u010dila s podkles\u00e1vaj\u00edc\u00edmi koleny. Jej\u00ed vp\u00e1d mu byl protivn\u00fd; chr\u00e1nil si svou samotu jako svou jedinou a posledn\u00ed svobodu v \u017eivot\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Byla jsem zv\u011bdav\u00e1, kdo to tady tlu\u010de,“ \u0159ekla s pocitem slabosti a zad\u00fdchanosti a trochu i strachu p\u0159ed n\u00edm, kdy\u017e se na ni d\u00edval tak zp\u0159\u00edma.
<\/p>\n\n\n\n
„Rychtuju tady kurn\u00edky pro mlad\u00fd ba\u017ean\u0165ata,“ odpov\u011bd\u011bl lidov\u00fdm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm.
<\/p>\n\n\n\n
Nev\u011bd\u011bla, co na to \u0159\u00edci, a c\u00edtila slabost.
„R\u00e1da bych si na chvilku sedla,“ \u0159ekla nakonec.
<\/p>\n\n\n\n
„Po\u010fte se posadit tady do t\u00fd chajdy,“ vyzval ji a vykro\u010dil p\u0159ed n\u00ed do chaty, odstr\u010dil stranou n\u011bjak\u00e9 d\u0159\u00edv\u00ed a haramp\u00e1d\u00ed a vyt\u00e1hl nemotornou \u017eidli z l\u00edskov\u00fdch prut\u016f.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1m v\u00e1m kapku rozd\u011blat vohe\u0148?“ zeptal se.<\/p>\n\n\n\n
„To ne, neobt\u011b\u017eujte se,“ odpov\u011bd\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
Ale pod\u00edval se j\u00ed na ruce; byly cel\u00e9 promodral\u00e9. Odt\u00e1hl tedy rychle p\u00e1r v\u011bt\u0161\u00edch mod\u0159\u00ednov\u00fdch v\u011btv\u00ed k mal\u00e9mu cihlov\u00e9mu ohni\u0161ti v kout\u011b a za okam\u017eik \u0161lehal do kom\u00edna \u017elut\u00fd plamen. Ud\u011blal j\u00ed u krbu m\u00edsto.
„Posa\u010fte se sem a kapku se voh\u0159ejte,“ \u0159ekl.
<\/p>\n\n\n\n
Poslechla ho. Vyza\u0159ovala z n\u011bho jak\u00e1si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ochranitelsk\u00e1 autorita, kter\u00e9 se r\u00e1zem pod\u0159\u00eddila. Sed\u011bla tedy a oh\u0159\u00edvala si ruce nad pl\u00e1polaj\u00edc\u00edmi plameny a p\u0159ikl\u00e1dala na ohe\u0148 pol\u00ednka, zat\u00edmco on venku zase tloukl kladivem. Necht\u011blo se j\u00ed vlastn\u011b sed\u011bt v zastr\u010den\u00e9m kout\u011b u krbu; rad\u011bji by se d\u00edvala ze dve\u0159\u00ed, ale staral se o ni, a tak se musela podrobit.
<\/p>\n\n\n\n
Chata byla docela \u00fatuln\u00e1, s ost\u011bn\u00edm z nenat\u0159en\u00fdch prken, krom\u011b jej\u00ed \u017eidle tu st\u00e1l podom\u00e1cku stlu\u010den\u00fd stolek a stoli\u010dka a truhl\u00e1\u0159sk\u00fd ponk, potom n\u011bjak\u00e1 velk\u00e1 bedna, n\u00e1\u0159ad\u00ed, nov\u00e1 prkna a h\u0159eb\u00edky, a mnoho v\u011bc\u00ed viselo na skob\u00e1ch: d\u0159evorubeck\u00e1 sekyra, sekyrka, pasti, n\u011bco v pytl\u00edch, jeho kab\u00e1t. Nebylo tu okno, sv\u011btlo dopadalo otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi. Bylo to skladi\u0161t\u011b haramp\u00e1d\u00ed, ale taky to byla jak\u00e1si mal\u00e1 svatyn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Poslouchala, jak ten \u010dlov\u011bk venku tlu\u010de kladivem; nezn\u011blo to nijak \u0161\u0165astn\u011b. Byl st\u00edsn\u011bn\u00fd. N\u011bkdo se vet\u0159el do jeho soukrom\u00ed, vet\u0159elec. \u017densk\u00e1! Dosp\u011bl k bodu, kdy na sv\u011bt\u011b necht\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e b\u00fdt s\u00e1m. A p\u0159ece byl bezmocn\u00fd, aby si sv\u00e9 soukrom\u00ed zachoval; byl n\u00e1mezdn\u00ed s\u00edla, a tihle lid\u00e9 byli jeho p\u00e1ni.<\/p>\n\n\n\n
Hlavn\u011b se u\u017e necht\u011bl dostat do styku se \u017e\u00e1dnou \u017eenskou. M\u011bl z toho strach; po\u0159\u00e1dn\u011b se u\u017e d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edmi zku\u0161enostmi sp\u00e1lil. M\u011bl pocit, \u017ee um\u0159e, jestli nebude moci z\u016fstat s\u00e1m a jestli nebude o samot\u011b ponech\u00e1n. Jeho odpor k vn\u011bj\u0161\u00edmu sv\u011btu byl naprost\u00fd; jeho posledn\u00edm \u00fato\u010di\u0161t\u011bm byl tenhle les; schovat se tam!<\/p>\n\n\n\n
Connie se oh\u0159\u00e1la u ohn\u011b, kter\u00fd ud\u011blala p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd; pak j\u00ed za\u010dalo b\u00fdt vedro. \u0160la a sedla si na stoli\u010dku do dve\u0159\u00ed a sledovala mu\u017ee p\u0159i pr\u00e1ci. Zd\u00e1lo se, \u017ee ji nevn\u00edm\u00e1, ale v\u011bd\u011bl to. P\u0159esto v\u0161ak pokra\u010doval v pr\u00e1ci, jako by do n\u00ed byl docela zabr\u00e1n, a jeho hn\u011bd\u00e1 fenka sed\u011bla vedle n\u011bho a pozorovala sv\u011bt, kter\u00e9mu nen\u00ed co v\u011b\u0159it.<\/p>\n\n\n\n
\u0160t\u00edhl\u00fd, klidn\u00fd a hbit\u00fd, dokon\u010dil pr\u00e1ci na kleci kurn\u00edku, p\u0159evr\u00e1til ji, zkusil zasouvac\u00ed dv\u00ed\u0159ka a odlo\u017eil ji stranou. Pak vstal, do\u0161el si pro jednu starou klec a p\u0159inesl si ji ke \u0161palku, na kter\u00e9m pracoval. Sehnul se a zkusil jej\u00ed la\u0165ky; n\u011bkter\u00e9 se mu zlomily pod rukama; za\u010dal vytahovat h\u0159eb\u00edky. Pak obr\u00e1til klec dnem vzh\u016fru, zamyslel se a nedal naprosto nijak najevo, \u017ee si uv\u011bdomuje \u017eeninu p\u0159\u00edtomnost.<\/p>\n\n\n\n
A tak ho Connie up\u0159en\u011b pozorovala. A uvid\u011bla v n\u011bm, te\u010f kdy\u017e byl oble\u010den\u00fd, tut\u00e9\u017e samot\u00e1\u0159skou osam\u011blost, jakou v n\u011bm uz\u0159ela, kdy\u017e byl svle\u010den\u00fd; zarytou osam\u011blost, jako kdy\u017e o samot\u011b n\u011bco kut\u00ed n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e, ale taky zahloubanou, jako kdy\u017e du\u0161e couv\u00e1 pry\u010d p\u0159ed lidsk\u00fdm dotekem. Ml\u010dky a trp\u011bliv\u011b p\u0159ed n\u00ed couval dokonce i te\u010f. Pr\u00e1v\u011b ta tich\u00e1 trp\u011blivost v mu\u017ei netrp\u011bliv\u00e9m a v\u00e1\u0161niv\u00e9m se dotkla Connie a\u017e v l\u016fn\u011b. Vid\u011bla to v jeho sklon\u011bn\u00e9 hlav\u011b, v hbit\u00fdch rukou, v p\u0159edklonu jeho \u0161t\u00edhl\u00fdch, citliv\u00fdch beder: cosi trp\u011bliv\u00e9ho a stahuj\u00edc\u00edho se do sebe. C\u00edtila, \u017ee jeho zku\u0161enost je hlub\u0161\u00ed a \u0161ir\u0161\u00ed ne\u017e jej\u00ed vlastn\u00ed; a snad i vra\u017eedn\u011bj\u0161\u00ed. A to j\u00ed ulevovalo od sebe sam\u00e9; p\u0159ipadala si skoro neodpov\u011bdn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Sed\u011bla tedy ve dve\u0159\u00edch chaty jako ve snu a v\u016fbec si neuv\u011bdomovala \u010das ani jednotliv\u00e9 okolnosti. Odplula v my\u0161lenk\u00e1ch tak daleko, \u017ee mu\u017e k n\u00ed rychle vzhl\u00e9dl a uvid\u011bl j\u00ed v tv\u00e1\u0159i ten naprosto tich\u00fd v\u00fdraz \u010dek\u00e1n\u00ed. Pro n\u011bj to byl v\u00fdraz \u010dek\u00e1n\u00ed. A tenk\u00fd plam\u00ednek ohn\u011b mu n\u00e1hle pro\u0161lehl ledv\u00edm u ko\u0159ene p\u00e1te\u0159e, a\u017e v duchu zast\u00e9nal. D\u011bsil se s odporem skoro a\u017e k smrti ka\u017ed\u00e9ho dal\u0161\u00edho t\u011bsn\u00e9ho lidsk\u00e9ho styku. Nade v\u0161ecko si p\u0159\u00e1l, aby ode\u0161la a nechala ho jeho vlastn\u00edmu soukrom\u00ed. D\u011bsil se jej\u00ed \u017eensk\u00e9 v\u016fle, a jej\u00ed modern\u00ed \u017eensk\u00e9 nal\u00e9havosti. A nade v\u0161e se d\u011bsil jej\u00ed chladn\u00e9, nad\u0159azen\u00e9 nestoudnosti, s jakou si ta \u017eensk\u00e1 jde za sv\u00fdm. V\u017edy\u0165 on je koneckonc\u016f jenom n\u00e1mezdn\u00e1 s\u00edla.<\/p>\n\n\n\n
Connie se vzpamatovala s pocitem n\u00e1hl\u00e9 nevolnosti. Vstala. Odpoledne se ch\u00fdlilo k ve\u010deru, ale nedok\u00e1zala odej\u00edt. P\u0159istoupila k tomu \u010dlov\u011bku, kter\u00fd se postavil do pozoru, s unaven\u00fdm obli\u010dejem nehybn\u00fdm a bezv\u00fdrazn\u00fdm, s o\u010dima, kter\u00e9 ji pozorovaly.
„Je tady tak hezky, takov\u00fd klid,“ \u0159ekla. „Nikdy jsem tu je\u0161t\u011b nebyla.“<\/p>\n\n\n\n
„Ne?“<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si sem ob\u010das p\u0159ijdu posed\u011bt.“<\/p>\n\n\n\n
„Tak?“<\/p>\n\n\n\n
„Zamyk\u00e1te tu chatu, kdy\u017e tady nejste?“<\/p>\n\n\n\n
„Zamyk\u00e1m, milospan\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edte, \u017ee bych taky mohla dostat kl\u00ed\u010d, abych tady n\u011bkdy mohla sed\u00e1vat? Jsou k chat\u011b dva kl\u00ed\u010de?“
<\/p>\n\n\n\n
„Co j\u00e1 v\u00edm, tak teda n\u00e9.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie zav\u00e1hala; aha, stav\u00ed se na zadn\u00ed. Je to snad jeho chata, co? „Nemohli bychom ten druh\u00fd kl\u00ed\u010d opat\u0159it?“ zeptala se m\u011bkk\u00fdm hlasem, ale vespod zn\u011bl spodn\u00ed t\u00f3n \u017eeny rozhodnut\u00e9 prosadit svou.
<\/p>\n\n\n\n
„Druhej kl\u00ed\u010d!“ bleskl po n\u00ed vztekle o\u010dima s n\u00e1dechem posm\u011bchu.
<\/p>\n\n\n\n
„Ano, duplik\u00e1t,“ \u0159ekla a za\u010dervenala se.
<\/p>\n\n\n\n
„T\u0159ebas vo \u0148om v\u00ed sir Clifford,“ odrazil ji.
<\/p>\n\n\n\n
„Pravda!“ \u0159ekla. „Snad ho m\u00e1. Jinak bychom ho mohli d\u00e1t ud\u011blat podle toho, kter\u00fd m\u00e1te vy. Netrvalo by to mysl\u00edm v\u00edc ne\u017e den \u010di dva. Na tak dlouho byste mohl sv\u016fj kl\u00ed\u010d postr\u00e1dat.“
<\/p>\n\n\n\n
„To v\u00e1m teda, milospan\u00ed, nepov\u00edm. Nezn\u00e1m tady vokolo nikoho, kdo by kl\u00ed\u010de d\u011blal.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie najednou zrudla zlost\u00ed.
„No dobr\u00e1!“ odsekla. „Zjist\u00edm si to sama.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jak je libo, milospan\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
St\u0159etli se o\u010dima. V jeho byl chladn\u00fd, o\u0161kliv\u00fd v\u00fdraz nechuti a pohrd\u00e1n\u00ed a lhostejnosti k tomu, co z toho bude. Jej\u00ed ho\u0159ely ur\u00e1\u017ekou z odmr\u0161t\u011bn\u00ed. Ale srdce j\u00ed pokleslo, vid\u011bla, jak zaryt\u011b ji nen\u00e1vid\u00ed, kdy\u017e na n\u011bm chce n\u011bco, co mu jde proti srsti. A vid\u011bla to s jak\u00fdmsi zoufalstv\u00edm.
„Na shledanou!“
<\/p>\n\n\n\n
„Na shledanou, milospan\u00ed!“ Zasalutoval a obr\u00e1til se na pat\u011b. Probudila v n\u011bm sp\u00edc\u00ed psy star\u00e9ho hlodav\u00e9ho vzteku, vzteku na pali\u010datou samici. A byl bezmocn\u00fd. To v\u011bd\u011bl!
A ona dostala vztek na pali\u010dat\u00e9ho samce. Je\u0161t\u011b k tomu sluha! Pustila se mrzut\u011b dom\u016f.
<\/p>\n\n\n\n
Pod velk\u00fdm bukem na n\u00e1vr\u0161\u00ed potkala pan\u00ed Boltonovou, kter\u00e1 ji vyhl\u00ed\u017eela.
„Zrovna si l\u00e1mu hlavu, kdy p\u0159ijdete, milostiv\u00e1 pan\u00ed,“ za\u0161veholila.
<\/p>\n\n\n\n
„Jdu snad pozd\u011b?“ zeptala se Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Inu\u2026 j\u00e1 jenom, \u017ee sir Clifford \u010dek\u00e1 na \u010daj.“
<\/p>\n\n\n\n
„Tak pro\u010d jste mu ho neud\u011blala vy?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale to by se p\u0159ece pro m\u011b nehodilo. Sir Clifford by se na to asi divn\u011b d\u00edval, milostiv\u00e1 pan\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„To nech\u00e1pu pro\u010d,“ \u0159ekla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
Za\u0161la do Cliffordovy pracovny, kde bublal na podnose star\u00fd mosazn\u00fd \u010dajn\u00edk.
„Jdu pozd\u011b, Clifforde?“ zeptala se, odlo\u017eila p\u00e1r kyti\u010dek a vzala krabici s \u010dajem, jak st\u00e1la p\u0159ed podnosem v \u010dapce a v \u0161\u00e1le. „To m\u011b mrz\u00ed. Pro\u010d sis ne\u0159ekl, aby ti \u010daj ud\u011blala pan\u00ed Boltonov\u00e1?“
<\/p>\n\n\n\n
„To m\u011b nenapadlo,“ odpov\u011bd\u011bl ironicky. „Nedovedu si ji dob\u0159e p\u0159edstavit, jak p\u0159edsed\u00e1 p\u0159i \u010daji.“
<\/p>\n\n\n\n
„Na st\u0159\u00edbrn\u00e9 \u010dajov\u00e9 konvici nen\u00ed snad nic tak posv\u00e1tn\u00e9ho,“ nam\u00edtla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
Vzhl\u00e9dl k n\u00ed zv\u011bdav\u011b.
„Cos d\u011blala cel\u00e9 odpoledne?“ zeptal se.
<\/p>\n\n\n\n
„Chodila jsem a sed\u011bla jsem pod st\u0159echou. V\u00ed\u0161, \u017ee na t\u00e9 velk\u00e9 cesm\u00edn\u011b jsou je\u0161t\u011b bobule?“
Sundala si \u0161\u00e1lu, ale ne \u010dapku, a posadila se, aby p\u0159ipravila \u010daj. Topinky budou jist\u011b jako k\u016f\u017ee. P\u0159ikryla konvici \u010dajovou panenkou a vstala, aby si p\u0159inesla skleni\u010dku na fialky. Chudinky zplihle klonily hlavi\u010dky na stonc\u00edch.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u0161ak se vzpamatuj\u00ed!“ prohl\u00e1sila a postavila je ve skleni\u010dce p\u0159ed n\u011bj, aby si p\u0159ivon\u011bl.
„Slad\u0161\u00ed ne\u017e v\u00ed\u010dka Junonin\u00fdch o\u010d\u00ed,“ zacitoval.
<\/p>\n\n\n\n
„Nevid\u00edm v tom nejmen\u0161\u00ed souvislost s opravdov\u00fdmi fialkami,“ poznamenala. „Tihle al\u017eb\u011btin\u0161t\u00ed b\u00e1sn\u00edci jsou trochu nabub\u0159el\u00ed.“
Nalila mu \u010daj.
„Nev\u00ed\u0161, jestli m\u00e1me druh\u00fd kl\u00ed\u010d k t\u00e9 chati\u010dce bl\u00edzko u Svatoj\u00e1nsk\u00e9 stud\u00e1nky, tam, co jsou mal\u00ed ba\u017eanti?“
<\/p>\n\n\n\n
„Snad. Pro\u010d?“
<\/p>\n\n\n\n
„N\u00e1hodou jsem ji dnes objevila – nikdy p\u0159edt\u00edm jsem ji nevid\u011bla. P\u0159ipad\u00e1 mi rozko\u0161n\u00e1. Mohla bych tam n\u011bkdy sed\u00e1vat, ne?“
<\/p>\n\n\n\n
„Byl tam Mellors?“
<\/p>\n\n\n\n
„Byl. Tak jsem ji taky na\u0161la, podle jeho tlu\u010den\u00ed kladivem. Z\u0159ejm\u011b se mu v\u016fbec nel\u00edbilo, \u017ee jsem ho
tak p\u0159epadla. Vlastn\u011b byl skoro hrub\u00fd, kdy\u017e jsem se ho zeptala na druh\u00fd kl\u00ed\u010d.“
<\/p>\n\n\n\n
„Co \u0159\u00edkal?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale nic, jak u\u017e to m\u00e1 ve zvyku, a o kl\u00ed\u010d\u00edch pr\u00fd nic nev\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jeden mo\u017en\u00e1 bude v otcov\u011b pracovn\u011b. Betts je v\u0161echny zn\u00e1, v\u0161echny jsou tam. \u0158eknu mu, aby se pod\u00edval.“
<\/p>\n\n\n\n
„Bu\u010f tak hodn\u00fd!“
<\/p>\n\n\n\n
„Tak Mellors byl skoro hrub\u00fd?“
<\/p>\n\n\n\n
„No, vlastn\u011b to nic nebylo. Ale z\u0159ejm\u011b m\u011b nerad vid\u011bl ve sv\u00e9m hradu.“
<\/p>\n\n\n\n
„To nejsp\u00ed\u0161.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale stejn\u011b po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu, pro\u010d by mu to m\u011blo vadit. Nen\u00ed to p\u0159ece jeho domov! Nen\u00ed to jeho soukrom\u00fd byt. Nev\u00edm, pro\u010d bych si tam nemohla j\u00edt sednout, kdy\u017e se mi zachce.“
<\/p>\n\n\n\n
„Pr\u00e1v\u011b!“ p\u0159ik\u00fdvl Clifford. „Ten \u010dlov\u011bk si o sob\u011b moc mysl\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Zd\u00e1 se ti?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ur\u010dit\u011b! Mysl\u00ed si, \u017ee je n\u011bco extra. V\u00ed\u0161, m\u011bl \u017eenu, se kterou mu to neklapalo, tak se v roce 1915 p\u0159ihl\u00e1sil na vojnu a poslali ho mysl\u00edm do Indie. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b byl n\u011bjakou dobu kov\u00e1\u0159em u kavalerie v Egypt\u011b; po\u0159\u00e1d m\u011bl co d\u011blat s ko\u0148mi, v tom se vyzn\u00e1. Potom se v n\u011bm zhl\u00eddl n\u011bjak\u00fd indick\u00fd plukovn\u00edk a ud\u011blal ho poru\u010d\u00edkem. V\u00e1\u017en\u011b, jmenovali ho d\u016fstojn\u00edkem. Mysl\u00edm, \u017ee se s t\u00edm sv\u00fdm plukovn\u00edkem vr\u00e1til do Indie a \u017ee byl na severoz\u00e1padn\u00ed hranici. Onemocn\u011bl pak a te\u010f dost\u00e1v\u00e1 penzi. Z vojny mysl\u00edm p\u0159i\u0161el teprve loni, a pro takov\u00e9ho \u010dlov\u011bka nen\u00ed p\u0159irozen\u011b snadn\u00e9 vr\u00e1tit se na svou vlastn\u00ed \u00farove\u0148. Pl\u00e1c\u00e1 se jako ryba na suchu. Ale svoje povinnosti zast\u00e1v\u00e1 dob\u0159e, pokud se mne t\u00fd\u010de. Jenom nechci nic sly\u0161et o \u017e\u00e1dn\u00e9m poru\u010d\u00edku Mellorsovi.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jak ho mohli ud\u011blat d\u016fstojn\u00edkem, kdy\u017e mluv\u00ed t\u00edm hrozn\u00fdm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm?“
<\/p>\n\n\n\n
„Nemluv\u00ed tak\u2026 jenom kdy\u017e to do n\u011bho vjede. Dovede mluvit \u00fapln\u011b bezvadn\u011b, na to sv\u00e9 postaven\u00ed. \u0158\u00edk\u00e1 si nejsp\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e spadl zase dol\u016f mezi mu\u017estvo, bude lep\u0161\u00ed mluvit, jako mluv\u00ed mu\u017estvo.“ <\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d jsi mi o n\u011bm nikdy nepov\u011bd\u011bl?“
<\/p>\n\n\n\n
„Chm, nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle romantick\u00e9 historky. Rozvrac\u00ed to v\u0161echen po\u0159\u00e1dek. Tis\u00edckr\u00e1t \u0161koda, \u017ee k nim v\u016fbec doch\u00e1z\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie byla naklon\u011bna souhlasit. Co z toho maj\u00ed nespokojen\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed nikam nezapadnou?
<\/p>\n\n\n\n
Ve dnech kr\u00e1sn\u00e9ho po\u010das\u00ed se i Clifford rozhodl vyjet si do lesa. V\u00edtr byl studen\u00fd, ale ne tolik \u00fanavn\u00fd, a slune\u010dn\u00ed svit byl jako s\u00e1m \u017eivot, tepl\u00fd a pln\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
„To je \u00fa\u017easn\u00e9,“ poznamenala Connie, „jak jinak se \u010dlov\u011bk c\u00edt\u00ed, kdy\u017e je takov\u00fd opravdu sv\u011b\u017e\u00ed kr\u00e1sn\u00fd den. Oby\u010dejn\u011b m\u00e1 pocit, jako by i ten vzduch byl polomrtv\u00fd. Lid\u00e9 zab\u00edjej\u00ed i ten vzduch.“
<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to d\u011blaj\u00ed lid\u00e9?“ zeptal se.
<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edm. Ty v\u00fdpary sam\u00e9 nudy a nespokojenosti a vzteku z tolika lid\u00ed ub\u00edjej\u00ed ve vzduchu v\u0161echnu \u017eivotnost. O tom jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1.“
<\/p>\n\n\n\n
„T\u0159eba n\u011bco v pov\u011bt\u0159\u00ed ub\u00edj\u00ed \u017eivotnost lid\u00ed?“ nam\u00edtl.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, pr\u00e1v\u011b \u010dlov\u011bk otravuje vesm\u00edr,“ st\u00e1la na sv\u00e9m.
<\/p>\n\n\n\n
„K\u00e1l\u00ed do vlastn\u00edho hn\u00edzda,“ poznamenal Clifford.
<\/p>\n\n\n\n
Poj\u00edzdn\u00e9 k\u0159eslo sup\u011blo d\u00e1l. V l\u00edskov\u00e9m hou\u0161t\u00ed visely bled\u011b zlat\u00e9 jehn\u011bdy a na slunn\u00fdch m\u00edstech se do\u0161iroka otv\u00edraly lesn\u00ed sasanky, jako by j\u00e1saly radost\u00ed ze \u017eivota, pr\u00e1v\u011b tak jako za d\u00e1vn\u00fdch dob, kdy lid\u00e9 dovedli j\u00e1sat s nimi. Von\u011bly slab\u011b po jablo\u0148ov\u00fdch kv\u011btech. Connie jich p\u00e1r natrhala Cliffordovi.
Vzal je a zv\u011bdav\u011b se na n\u011b zad\u00edval.
<\/p>\n\n\n\n
„Nev\u011bsto m\u00edru, dosud neposkvrn\u011bn\u00e1,“ zacitoval. „Na kv\u011btiny jako by se to hodilo daleko l\u00edp ne\u017eli na \u0159eck\u00e9 v\u00e1zy.“
<\/p>\n\n\n\n
„Poskvrnit je tak hrozn\u00e9 slovo!“ \u0159ekla. „Jenom lid\u00e9 poskvr\u0148uj\u00ed v\u011bci.“
<\/p>\n\n\n\n
„No, j\u00e1 nev\u00edm\u2026 co slim\u00e1ci a podobn\u011b?“
<\/p>\n\n\n\n
„Slim\u00e1ci je pouze jed\u00ed, a v\u010dely nic neposkvr\u0148uj\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Dostala na n\u011bj zlost, jak v\u0161echno obracel ve slova. Fialky byly v\u00ed\u010dka Junonin\u00fdch o\u010d\u00ed a sasanky neposkvrn\u011bn\u00e9 nev\u011bsty. Jak nen\u00e1vid\u011bla slova, kter\u00e1 se po\u0159\u00e1d vt\u00edrala mezi ni a \u017eivot; slova v\u0161echno poskvr\u0148ovala, jestli v\u016fbec n\u011bco; konfek\u010dn\u00ed slova a fr\u00e1ze, vys\u00e1vaj\u00edc\u00ed z \u017eivouc\u00edch v\u011bc\u00ed v\u0161echnu \u017eivotn\u00ed m\u00edzu.
Proch\u00e1zka s Cliffordem se p\u0159\u00edli\u0161 nevyda\u0159ila. Bylo mezi nimi n\u011bjak\u00e9 nap\u011bt\u00ed, a t\u0159eba\u017ee se oba tv\u00e1\u0159ili, \u017ee je nepozoruj\u00ed, p\u0159ece tu bylo. Connie najednou s ve\u0161kerou silou sv\u00e9ho \u017eensk\u00e9ho instinktu Clifforda od sebe odstrk\u00e1vala. Cht\u011bla se ho zbavit, a hlavn\u011b jeho v\u011bdom\u00ed, jeho slov, jeho posedlosti sebou sam\u00fdm, t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 posedlosti, podobn\u00e9 \u0161lapac\u00edmu ml\u00fdnku, posedlosti vlastn\u00ed osobou a vlastn\u00edmi slovy.
<\/p>\n\n\n\n
Nastalo zase de\u0161tiv\u00e9 po\u010das\u00ed. Ale Connie za p\u00e1r dn\u00ed \u0161la ven i v de\u0161ti a pustila se do lesa. A jakmile tam byla, zam\u00ed\u0159ila k chat\u011b. Pr\u0161elo, ale nebylo p\u0159\u00edli\u0161 chladno, a les p\u016fsobil ml\u010denliv\u011b a odlehle, nedostupn\u011b v de\u0161tiv\u00e9m \u0161eru.
<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161la na m\u00fdtinu. Nikdo tam! Chata byla zam\u010den\u00e1. Ale posadila se na tr\u00e1mek prahu pod hrubou st\u0159\u00ed\u0161ku a zachoulila se do sv\u00e9ho vlastn\u00edho tepla. Sed\u011bla tak a d\u00edvala se do de\u0161t\u011b, naslouchala jeho \u010detn\u00fdm nehlu\u010dn\u00fdm \u0161elest\u016fm a \u0161um\u011bn\u00ed v\u011btru v ho\u0159ej\u0161\u00edch v\u011btv\u00edch, i kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00edtr nen\u00ed. Okolo st\u00e1ly star\u00e9 duby, \u0161ed\u00e9, mocn\u00e9 kmeny z\u010dernal\u00e9 de\u0161t\u011bm, zaoblen\u00e9 a \u017eivouc\u00ed, vztahuj\u00edc\u00ed bezstarostn\u00e9 \u00fady. P\u016fda byla skoro \u00fapln\u011b bez podrostu, poset\u00e1 sasankami, tu a tam rostl n\u011bjak\u00fd ke\u0159, \u010dern\u00fd bez nebo kalina a nafialov\u011bl\u00e1 sple\u0165 ostru\u017ein\u00ed; za\u0161l\u00e1 nareziv\u011blost kaprad\u00ed skoro mizela pod zelen\u00fdmi trsy sasanek. Tohle snad je jedno z neposkvrn\u011bn\u00fdch m\u00edst. Neposkvrn\u011bn\u00fdch! Cel\u00fd sv\u011bt je poskvrn\u011bn\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
N\u011bkter\u00e9 v\u011bci se poskvrnit nedaj\u00ed. Nem\u016f\u017eete poskvrnit konzervu sardinek. A tolik \u017een je podobn\u00fdch, i mu\u017e\u016f. Ale zem\u011b\u2026!
<\/p>\n\n\n\n
D\u00e9\u0161\u0165 ust\u00e1val. U\u017e sotva zatm\u00edval prostor mezi duby. Connie cht\u011bla odej\u00edt, a p\u0159ece sed\u011bla d\u00e1l. Za\u010d\u00ednala j\u00ed b\u00fdt zima, jenom\u017ee p\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00ed setrva\u010dnost vnit\u0159n\u00edho znechucen\u00ed ji zadr\u017eovala na m\u00edst\u011b jako ochrnutou.
Poskvrn\u011bn\u00e1! Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt \u010dlov\u011bk poskvrn\u011bn, ani\u017e se ho v\u016fbec n\u011bkdo dotkne! Poskvrn\u011bn mrtv\u00fdmi slovy, kter\u00e1 se prom\u011bnila v oplzlosti, a mrtv\u00fdmi my\u0161lenkami, kter\u00e9 se prom\u011bnily v posedlost.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159ib\u011bhl mokr\u00fd hn\u011bd\u00fd pes a neza\u0161t\u011bkal, jenom zdvihl mokr\u00fd chochol ocasu. Mu\u017e \u0161el za psem v mokr\u00e9m
\u010dern\u00e9m nepromokav\u00e9m kab\u00e1t\u011b jako \u0161of\u00e9r, s trochu zard\u011bl\u00fdm obli\u010dejem. C\u00edtila, jak se v rychl\u00e9 ch\u016fzi \u0161t\u00edtiv\u011b zarazil, kdy\u017e ji uvid\u011bl. Vstala v uzou\u010dk\u00e9m pruhu sucha pod hrubou st\u0159\u00ed\u0161kou. Beze slova j\u00ed zasalutoval a pomalu se bl\u00ed\u017eil. Za\u010dala ustupovat.<\/p>\n\n\n\n
„Pr\u00e1v\u011b odch\u00e1z\u00edm,“ \u0159ekla.
<\/p>\n\n\n\n
„To jste \u010dekala, abyste se dostala dovnit\u0159?“ zeptal se s pohledem na chatu, ne na ni.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, jenom jsem si tu na chv\u00edli sedla, abych se schovala,“ odpov\u011bd\u011bla s klidnou d\u016fstojnost\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni. Vypadala prostydl\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Tak halt sir Clifford ten druhej kl\u00ed\u010d nem\u00e1?“ zeptal se.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, ale to nevad\u00ed. Mohu sed\u011bt docela v suchu tady pod tou st\u0159\u00ed\u0161kou. Dobr\u00e9 odpoledne!“ Protivilo se j\u00ed p\u0159ehnan\u00e9 n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed v jeho slovech.
<\/p>\n\n\n\n
Up\u0159en\u011b ji sledoval, jak odch\u00e1z\u00ed. Pak si odhrnul kab\u00e1t, s\u00e1hl rukou do kapsy rajtek a vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010d od chaty.
„Ra\u010di si vemte tendle kl\u00ed\u010d, j\u00e1 se s t\u011bma ba\u017ean\u0165atama m\u016f\u017eu pakovat n\u011bkam jin\u00e1m.“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj.
„Co t\u00edm mysl\u00edte?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edm halt, \u017ee si pro ty ba\u017eant\u00ed kurn\u00edky m\u016f\u017eu naj\u00edt plac jinde. Dy\u017e sem chcete chodit, tak by v\u00e1m asi ne\u0161lo pod nos, abysem se v\u00e1m tady furt vochomejtal.“
<\/p>\n\n\n\n
D\u00edvala se na n\u011bj a uhadovala mlhou n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed, co vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1.
„Pro\u010d nemluv\u00edte oby\u010dejn\u011b?“ zeptala se chladn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1? J\u00e1 myslel, \u017ee mluv\u00edm oupln\u011b voby\u010dejn\u011b.“
<\/p>\n\n\n\n
Chv\u00edli rozzloben\u011b ml\u010dela.
<\/p>\n\n\n\n
„Tak esli chcete ten kl\u00ed\u010d, tak si ho ra\u010di vemte. Nebo bysem v\u00e1m ho m\u011bl p\u0159in\u00fdst ra\u010di a\u017e zejtra, a\u017e d\u00e1m kapku do rychtyku ty kr\u00e1my vevnit\u0159? Hod\u00ed se v\u00e1m to?“
<\/p>\n\n\n\n
Rozzlobila se je\u0161t\u011b v\u00edc.
„Necht\u011bla jsem v\u00e1\u0161 kl\u00ed\u010d,“ odsekla. „Nechci, abyste v\u016fbec n\u011bco d\u00e1val do po\u0159\u00e1dku. Ani m\u011b nenapadlo vyh\u00e1n\u011bt v\u00e1s z va\u0161\u00ed chaty, d\u011bkuju v\u00e1m! Cht\u011bla jsem jen m\u00edt mo\u017enost p\u0159ij\u00edt si sem n\u011bkdy sednout, tak jako dnes. Ale mohu docela dob\u0159e sed\u011bt i pod st\u0159\u00ed\u0161kou, tak u\u017e o tom pros\u00edm v\u00e1s nemluvte!“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni znovu t\u011bma modr\u00fdma o\u010dima. „Inu,“ za\u010dal pomal\u00fdm rozvlekl\u00fdm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm. „Milospan\u00ed si sem do chajdy m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt, kdy se j\u00ed zamane, a dostat kl\u00ed\u010d a v\u0161ecko, co bude cht\u011bt. Jenom\u017ee se zrovna nej\u010dko chyst\u00e1m nasadit mal\u00fd ba\u017ean\u0165ata a mus\u00edm se tady kolem nich furt vochomejtat, piplat se s nima a tak. Jo v zim\u011b, to sem cel\u00fd dny ani nep\u00e1chnu, ale nej\u010dko na ja\u0159e chce m\u00edt sir Clifford ty ba\u017eanty\u2026 A milospan\u00ed by jist\u011b necht\u011bla, abysem ji tady furt votravoval, dy\u017e tady chce bejt sama.“<\/p>\n\n\n\n
Poslouchala ho s tup\u00fdm \u00fa\u017easem.
„Pro\u010d by mi m\u011blo vadit, \u017ee tu jste?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
Zv\u011bdav\u011b se na ni pod\u00edval.
„No, votrava to je!“ prohl\u00e1sil stru\u010dn\u011b, ale v\u00fdznamn\u011b. <\/p>\n\n\n\n
Zard\u011bla se. „No dobr\u00e1!“ \u0159ekla kone\u010dn\u011b. „Nechci v\u00e1s obt\u011b\u017eovat. Ale mysl\u00edm, \u017ee by mi nevadilo sed\u011bt tady a d\u00edvat se, jak se o ty ba\u017eanty star\u00e1te. Bylo by se mi to l\u00edbilo. Ale kdy\u017e mysl\u00edte, \u017ee by v\u00e1m to p\u0159ek\u00e1\u017eelo, nebudu v\u00e1s ru\u0161it, nebojte se. Jste hajn\u00fd sira Clifforda, ne m\u016fj.“
Ta v\u011bta zazn\u011bla nep\u0159irozen\u011b, nev\u011bd\u011bla pro\u010d. <\/p>\n\n\n\n
„Ale kdep\u00e1, milospan\u00ed! Dy\u0165 je to p\u0159ece va\u0161e chata. Jak si milospan\u00ed p\u0159eje a jak porou\u010d\u00ed, dycinky. M\u016f\u017eete m\u011b t\u0159ebas na hodinu vyhodit. To j\u00e1 jenom\u2026“
<\/p>\n\n\n\n
„Jenom co?“ zeptala se zmaten\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Po\u0161oupl si zvl\u00e1\u0161tn\u00edm komick\u00fdm pohybem klobouk z \u010dela.
„J\u00e1 halt, \u017ee byste t\u0159ebas m\u011bla r\u00e1da tu chajdu sama pro sebe, a\u017e p\u0159\u00eddete, abysem se v\u00e1m tady nemotal kolem.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale pro\u010d?“ zeptala se rozzloben\u011b. „Copak nejste civilizovan\u00fd \u010dlov\u011bk? Mysl\u00edte si, \u017ee bych z v\u00e1s m\u011bla m\u00edt strach? Pro\u010d bych si m\u011bla v\u016fbec v\u0161\u00edmat, jestli tady jste, nebo ne? Z\u00e1le\u017e\u00ed snad na tom?“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni a cel\u00fd obli\u010dej se mu rozsv\u00edtil ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fdm sm\u00edchem.
„Ale n\u00e9, milospan\u00ed. Ani co by za nehet vlezlo.“
<\/p>\n\n\n\n
„Tak pro\u010d tedy?“ opakovala.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1m teda pro milospan\u00ed vobstarat ten druhej kl\u00ed\u010d?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, d\u011bkuju v\u00e1m. Nepot\u0159ebuju ho.“
<\/p>\n\n\n\n
„Vobstar\u00e1m ho stejn\u011b. Bude lep\u010d\u00ed, dy\u017e k t\u00fd chajd\u011b budeme m\u011bt kl\u00ed\u010de dv\u00e1.“
<\/p>\n\n\n\n
„Tak se mi zd\u00e1, \u017ee jste drz\u00fd,“ \u0159ekla Connie, cel\u00e1 zrudl\u00e1 a zad\u00fdchan\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale kdep\u00e1, to n\u00e9!“ nam\u00edtl honem. „Todle ne\u0159\u00edkejte! To n\u00e9! Zl\u00fdho sem t\u00edm nic nemyslel. Jenom sem si \u0159\u00edkal, \u017ee dy\u017e sem budete chodit, budu voc\u00e1\u010f muset vypadnout, a to by znamenalo f\u016fru rachoty, pakovat se a st\u011bhovat n\u011bkam jin\u00e1m. Ale dy\u017e si m\u011b milospan\u00ed nebude v\u0161\u00edmat\u2026 je to p\u0159ece chajda sira Clifforda, v\u0161ecko bude, jak si milospan\u00ed p\u0159eje a jak porou\u010d\u00ed, dy\u017e si m\u011b nebude v\u0161\u00edmat, j\u00e1 si jen budu hled\u011bt sv\u00fdho, abysem m\u011bl v\u0161ecko v rychtyku.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie odch\u00e1zela docela zmatena. Nebyla si jista, jestli je dot\u010dena a smrteln\u011b ura\u017eena, nebo ne. T\u0159eba ten \u010dlov\u011bk opravdu jenom myslel, co \u0159\u00edkal; snad m\u011bl strach, \u017ee na n\u011bm bude cht\u00edt, aby z chaty zmizel. Ve sn\u00e1ch by ji to nenapadlo! Jako by j\u00ed na n\u011bm a na jeho hloup\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti mohlo v\u016fbec n\u011bjak z\u00e1le\u017eet!
\u0160la dom\u016f cel\u00e1 popleten\u00e1 a nev\u011bd\u011bla, co si vlastn\u011b mysl\u00ed a co c\u00edt\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" David Herbert Lawrence KAPITOLA 8. Pan\u00ed Boltonov\u00e1 pe\u010dliv\u011b bd\u011bla i nad Conni\u00ed, proto\u017ee m\u011bla pocit, \u017ee i ji mus\u00ed zahrnout pod svou \u017eenskou a odbornou […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":54732,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-54730","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54730","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=54730"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54730\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":54736,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54730\/revisions\/54736"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/54732"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=54730"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=54730"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=54730"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}