David Herbert Lawrence<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 10.<\/p>\n\n\n\n
Connie te\u010f b\u00fdvala hodn\u011b sama, na Wragby p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011blo m\u00e9n\u011b host\u016f. Clifford u\u017e o n\u011b nest\u00e1l. Obr\u00e1til se dokonce i proti sv\u00fdm star\u00fdm kump\u00e1n\u016fm. Byl divn\u00fd. D\u00e1val p\u0159ednost r\u00e1diu, kter\u00e9 si se zna\u010dn\u00fdmi v\u00fdlohami dal za\u0159\u00eddit, ale nakonec se mu vyplatilo. Chytil n\u011bkdy Madrid nebo Frankfurt, i tady v nep\u0159\u00edzniv\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch st\u0159edn\u00ed Anglie.
<\/p>\n\n\n\n
A vysed\u00e1val s\u00e1m cel\u00e9 hodiny a poslouchal vy\u0159v\u00e1vaj\u00edc\u00ed ampli\u00f3n. Connie nad t\u00edm p\u0159\u00edmo \u017easla. Ale on sed\u011bl d\u00e1l, s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem jako v transu, jako n\u011bkdo, kdo p\u0159ich\u00e1z\u00ed o rozum, a poslouchal, nebo vypadal, \u017ee poslouch\u00e1 tu nemo\u017enou v\u011bc.
<\/p>\n\n\n\n
Poslouchal opravdu? Nebo to byl jak\u00fdsi usp\u00e1vac\u00ed prost\u0159edek, kter\u00e9ho u\u017e\u00edval, zat\u00edmco v n\u011bm uvnit\u0159 pracovalo n\u011bco jin\u00e9ho? Connie nev\u011bd\u011bla. Ut\u00edkala nahoru do sv\u00e9ho pokoje nebo ven do lesa. N\u011bkdy se j\u00ed zmoc\u0148ovala jak\u00e1si hr\u016fza, hr\u016fza z toho, \u017ee cel\u00e9 civilizovan\u00e9 lidstvo za\u010d\u00edn\u00e1 \u0161\u00edlet.
<\/p>\n\n\n\n
Ale te\u010f, kdy\u017e se Clifford hrou\u017eil do t\u00e9hle druh\u00e9 podivnosti, do pr\u016fmyslov\u00e9 \u010dinnosti, a st\u00e1val se z n\u011bho skoro n\u011bm\u00fd tvor, s tvrdou, praktickou sko\u0159\u00e1pkou navenek a s ka\u0161ovit\u00fdm vnit\u0159kem, jeden z t\u011bch udivuj\u00edc\u00edch krab\u016f a humr\u016f modern\u00edho pr\u016fmyslov\u00e9ho a finan\u010dn\u00edho sv\u011bta, te\u010f Connie opravdu v\u016fbec nev\u011bd\u011bla, na \u010dem
je.<\/p>\n\n\n\n
Nebyla ani voln\u00e1, proto\u017ee Clifford ji musel m\u00edt kolem sebe. Jako by trp\u011bl n\u011bjak\u00fdm nerv\u00f3zn\u00edm d\u011bsem, \u017ee ho Connie opust\u00ed. T\u00edm sv\u00fdm podivn\u011b ka\u0161ovit\u00fdm nitrem, emocion\u00e1ln\u00edm a lidsky individu\u00e1ln\u00edm nitrem na n\u00ed p\u0159\u00edmo visel a t\u0159\u00e1sl se o ni jako d\u00edt\u011b, skoro jako idiot. Musela b\u00fdt u n\u011bho, na Wragby, jako lady Chatterleyov\u00e1, jako jeho \u017eena. Jinak by byl ztracen jako slabomysln\u00fd v ba\u017ein\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Connie si tu zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed z\u00e1vislost uv\u011bdomovala s jakousi hr\u016fzou. Sl\u00fdchala ho p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed s d\u016fln\u00edmi \u0159editeli, s \u010dleny spr\u00e1vn\u00ed rady, s mlad\u00fdmi v\u011bdci, a \u017easla nad jeho pronikavou znalost\u00ed v\u011bc\u00ed, nad jeho moc\u00ed, jeho p\u0159\u00edzra\u010dnou moc\u00ed nad takzvan\u00fdmi praktick\u00fdmi lidmi. I z n\u011bho se stal praktick\u00fd \u010dlov\u011bk, obdivuhodn\u011b zku\u0161en\u00fd a mocn\u00fd, slovem vl\u00e1dce. Connie to p\u0159i\u010d\u00edtala vlivu, kter\u00fdm na n\u011bj zap\u016fsobila pan\u00ed Boltonov\u00e1 pr\u00e1v\u011b v kritick\u00e9m okam\u017eiku jeho \u017eivota.
<\/p>\n\n\n\n
Jenom\u017ee tenhle zku\u0161en\u00fd a praktick\u00fd \u010dlov\u011bk se m\u011bnil skoro v idiota, pokud \u0161lo o jeho vlastn\u00ed citov\u00fd \u017eivot. Zbo\u017e\u0148oval Connii. Byla jeho man\u017eelka, jak\u00e1si vy\u0161\u0161\u00ed bytost, a on ji zbo\u017e\u0148oval jako vy\u0161inut\u00fd a zbab\u011bl\u00fd modloslu\u017eebn\u00edk, zbo\u017e\u0148oval ji na z\u00e1klad\u011b nesm\u00edrn\u00e9ho strachu, ba nen\u00e1visti k moci modly, sv\u00e9 ob\u00e1van\u00e9 modly. Necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby mu Connie p\u0159\u00edsahala, \u017ee ho neopust\u00ed, \u017ee se ho nez\u0159ekne.<\/p>\n\n\n\n
„Clifforde,“ \u0159ekla mu – ale to a\u017e potom, co m\u011bla kl\u00ed\u010d od chaty – „byl bys opravdu r\u00e1d, kdybych jednou m\u011bla d\u00edt\u011b?“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni s kradmou obavou v bled\u00fdch o\u010d\u00edch.
„Nevadilo by mi to, kdyby se t\u00edm nezm\u011bnilo nic mezi n\u00e1mi,“ odpov\u011bd\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
„Nezm\u011bnilo na \u010dem?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
„Na tob\u011b a na mn\u011b; na na\u0161\u00ed vz\u00e1jemn\u00e9 l\u00e1sce. Kdyby to m\u011blo ohrozit tu, tak jsem rozhodn\u011b proti. V\u017edy\u0165 bych snad jednou mohl m\u00edt d\u00edt\u011b i s\u00e1m!“
<\/p>\n\n\n\n
U\u017easle se na n\u011bj pod\u00edvala.
<\/p>\n\n\n\n
„No t\u0159eba se mi jednou ta schopnost vr\u00e1t\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Dosud na n\u011bj u\u017easle z\u00edrala a on zrozpa\u010dit\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
„Tak ty bys necht\u011bl, abych m\u011bla d\u00edt\u011b?“ nal\u00e9hala.
<\/p>\n\n\n\n
„\u0158\u00edk\u00e1m ti, \u017ee bych docela souhlasil,“ odpov\u011bd\u011bl rychle jako pes zahnan\u00fd do kouta, „za p\u0159edpokladu, \u017ee by se to nedotklo tv\u00e9 l\u00e1sky ke mn\u011b. Kdyby se to dotklo j\u00ed, jsem rozhodn\u011b proti.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie mohla jen ml\u010det s pocitem chladn\u00e9ho strachu a pohrd\u00e1n\u00ed. Takov\u00e9 \u0159e\u010di byly opravdu jako bl\u00e1bolen\u00ed idiota. Nev\u011bd\u011bl u\u017e, co mluv\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, na m\u00fdch citech k tob\u011b by to nezm\u011bnilo nic,“ prohl\u00e1sila s jist\u00fdm sarkasmem.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u00fdborn\u011b!“ zaradoval se. „O to pr\u00e1v\u011b jde! V tom p\u0159\u00edpad\u011b by mi to nevadilo ani trochu. Chci \u0159\u00edct, \u017ee by to bylo hrozn\u011b mil\u00e9, kdyby n\u00e1m tady po dom\u011b b\u011bhalo d\u00edt\u011b a \u010dlov\u011bk by c\u00edtil, \u017ee mu p\u0159ipravuje budoucnost. M\u011bl bych pro\u010d se sna\u017eit a v\u011bd\u011bl bych, \u017ee je to tvoje d\u00edt\u011b, vi\u010f, mil\u00e1\u010dku? A p\u0159ipadalo by mi, \u017ee je moje vlastn\u00ed. V\u017edy\u0165 p\u0159ece v t\u00e9hle v\u011bci z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b. To p\u0159ece v\u00ed\u0161, mil\u00e1\u010dku? J\u00e1 tady nic neplat\u00edm, j\u00e1 jsem nula. Kdy\u017e jde o \u017eivot, jsi ty to velik\u00e9 J\u00e1 jsem. To p\u0159ece v\u00ed\u0161? Mysl\u00edm, pokud jde o mne. Chci \u0159\u00edct, \u017ee bez tebe nejsem naprosto nic. \u017diju jen pro tebe a pro tvou budoucnost. S\u00e1m pro sebe nejsem nic.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie to v\u0161echno poslouchala se vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed skl\u00ed\u010denost\u00ed a odporem. Byla to jedna z t\u011bch p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdch polopravd, kter\u00e9 otravuj\u00ed lidskou existenci. Kter\u00fd mu\u017e p\u0159i zdrav\u00fdch smyslech by \u0159\u00edkal \u017een\u011b takov\u00e9hle v\u011bci! Ale mu\u017ei neb\u00fdvaj\u00ed p\u0159i zdrav\u00fdch smyslech. Kter\u00fd mu\u017e se \u0161petkou cti v t\u011ble by nalo\u017eil to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 b\u0159emeno odpov\u011bdnosti za \u017eivot na bedra \u017een\u011b a nechal ji pak samotnou v pr\u00e1zdnu?
<\/p>\n\n\n\n
Krom\u011b toho za p\u016fl hodinky nato sly\u0161ela Clifforda mluvit s pan\u00ed Boltonovou v\u0159el\u00fdm v\u00fdbu\u0161n\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fdm se t\u00e9 \u017een\u011b odhaloval v jak\u00e9si nev\u00e1\u0161niv\u00e9 v\u00e1\u0161ni, jako by mu byla nap\u016fl milenkou a nap\u016fl p\u011bstounkou. A pan\u00ed Boltonov\u00e1 ho pe\u010dliv\u011b obl\u00e9kala do smokingu, proto\u017ee m\u011bli v dom\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 obchodn\u00ed hosty.
<\/p>\n\n\n\n
Connie te\u010f opravdu m\u011bla pocit, \u017ee tentokr\u00e1t um\u0159e. C\u00edtila, jak ji drt\u00ed osudov\u00e9 l\u017ei a \u00fa\u017easn\u00e1 krutost slabomyslnosti. Cliffordova podivn\u00e1 podnikatelsk\u00e1 v\u00fdkonnost j\u00ed v jist\u00e9m smyslu nah\u00e1n\u011bla posv\u00e1tnou hr\u016fzu a jeho v\u00fdlevy soukrom\u00e9ho zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed v n\u00ed budily paniku. V\u016fbec nic mezi nimi nebylo. U\u017e se ho nikdy ani nedot\u00fdkala, a on se nikdy nedot\u00fdkal j\u00ed. Dokonce ji nikdy ani nevzal za ruku a laskav\u011b ji nepodr\u017eel. Ne, a proto\u017ee byli tak naprosto mimo jak\u00fdkoli dotyk, mu\u010dil ji sv\u00fdmi modloslu\u017eebnick\u00fdmi v\u00fdlevy. Byla to krutost naprost\u00e9 impotence. A ona m\u011bla pocit, \u017ee bu\u010fto p\u0159ijde o rozum, nebo \u017ee um\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
Jak jen mohla, ut\u00edkala do lesa. Jednou odpoledne, kdy\u017e zaduman\u011b sed\u011bla a d\u00edvala se, jak ve Svatoj\u00e1nsk\u00e9 stud\u00e1nce studen\u011b bubl\u00e1 voda, p\u0159ir\u00e1zoval k n\u00ed hajn\u00fd.
„Dal jsem v\u00e1m ud\u011blat ten kl\u00ed\u010d, milostiv\u00e1 pan\u00ed,“ \u0159ekl se zasalutov\u00e1n\u00edm a pod\u00e1val j\u00ed kl\u00ed\u010d.
<\/p>\n\n\n\n
„D\u011bkuju v\u00e1m mockr\u00e1t,“ \u0159ekla polekan\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„V chat\u011b nen\u00ed moc uklizeno, jestli v\u00e1m to nevad\u00ed,“ pokra\u010doval. „Dal jsem do po\u0159\u00e1dku, co jsem sta\u010dil.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale j\u00e1 necht\u011bla, abyste se obt\u011b\u017eoval!“ nam\u00edtla.
<\/p>\n\n\n\n
„Jak\u00e9pak obt\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed! Asi za tejden nasad\u00edm kvo\u010dny. Ale v\u00e1s se b\u00e1t nebudou. R\u00e1no a ve\u010der se na n\u011b budu muset pod\u00edvat, ale nebudu v\u00e1s ru\u0161it v\u00edc, ne\u017e bude nutn\u00e9!“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale m\u011b nijak ru\u0161it nebudete,“ prohl\u00e1sila. „To rad\u0161i do chaty nebudu chodit v\u016fbec, kdybych v\u00e1m m\u011bla p\u0159ek\u00e1\u017eet.“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni sv\u00fdma pronikav\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima. Zd\u00e1l se vl\u00eddn\u00fd, ale rezervovan\u00fd. Ale aspo\u0148 byl p\u0159\u00ed\u010detn\u00fd a zdrav\u00fd, t\u0159eba\u017ee i on vypadal huben\u011b a nemocn\u011b. Su\u017eoval ho ka\u0161el.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1te ka\u0161el,“ poznamenala.
<\/p>\n\n\n\n
„To nic – jenom nachlazen\u00ed. Od posledn\u00edho z\u00e1palu plic po\u0159\u00e1d ka\u0161lu, ale nic to nen\u00ed.“
Udr\u017eoval si od n\u00ed odstup a necht\u011bl se p\u0159ibl\u00ed\u017eit.
<\/p>\n\n\n\n
Chodila pak do chaty dost \u010dasto, dopoledne \u010di odpoledne, ale nikdy tam nebyl. Bezpochyby se j\u00ed vyh\u00fdbal naschv\u00e1l. Cht\u011bl si uchovat svoje soukrom\u00ed. Uklidil v chat\u011b, postavil stolek a \u017eidli ke krbu, p\u0159ipravil hrom\u00e1dku t\u0159\u00edsek na podpal a pol\u00ednek a odstranil pokud mo\u017en\u00e1 n\u00e1\u0159ad\u00ed a pasti; stahoval se do pozad\u00ed. Venku u m\u00fdtiny postavil n\u00edzkou st\u0159\u00ed\u0161ku z v\u011btv\u00ed a sl\u00e1my, p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed pro ba\u017eanty, a pod n\u00ed st\u00e1lo p\u011bt kurn\u00edkov\u00fdch klec\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
A kdy\u017e Connie jednou p\u0159i\u0161la, na\u0161la v t\u011bch kukan\u00edch dv\u011b hn\u011bd\u00e9 kvo\u010dny, sed\u00edc\u00ed horliv\u011b a sv\u011bdomit\u011b na ba\u017eant\u00edch vejc\u00edch, py\u0161n\u011b na\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 a cel\u00e9 rozeh\u0159\u00e1t\u00e9 \u017e\u00e1rem rozv\u00e1\u017en\u00e9 sami\u010d\u00ed krve. Connii to skoro rvalo srdce. Ona sama byla tak ztracen\u00e1 a nevyu\u017eit\u00e1, v\u016fbec ne sami\u010dka, jenom tvor zm\u00edtan\u00fd hr\u016fzou.
Pak obsadily kvo\u010dny v\u0161ech p\u011bt kukan\u00ed, t\u0159i hn\u011bd\u00e9, jedna \u0161ediv\u00e1 a jedna \u010dern\u00e1. V\u0161echny stejn\u011b se tiskly na vejce s hebkou hn\u00edzd\u00edc\u00ed t\u011b\u017ekop\u00e1dnost\u00ed sami\u010d\u00edho pudu, sami\u010d\u00ed p\u0159irozenosti a \u010dechraly si pe\u0159\u00ed. A pozorovaly z\u00e1\u0159\u00edc\u00edma o\u010dima Connii, kdy\u017e se k nim skr\u010dila do d\u0159epu, a pronikav\u011b kvokaly zlost\u00ed i popla\u0161en\u00fdm strachem, ale hlavn\u011b sami\u010d\u00ed zlost\u00ed, \u017ee je n\u011bkdo obt\u011b\u017euje.
<\/p>\n\n\n\n
Connie na\u0161la v chat\u011b truhl\u00edk se zrn\u00edm. Nab\u00edzela kvo\u010dn\u00e1m zrn\u00ed na dlani. Necht\u011bly si vz\u00edt. Jenom jedna ji klovla do ruky prudk\u00fdm seknut\u00edm zob\u00e1ku, a\u017e se Connie polekala. Ale stra\u0161n\u011b tou\u017eila d\u00e1t jim n\u011bco, t\u011bm hn\u00edzd\u00edc\u00edm m\u00e1m\u00e1m, kter\u00e9 ani nezobaly, ani nepily. P\u0159inesla vodu v mal\u00e9 plechovce a m\u011bla ohromnou radost, kdy\u017e se jedna slepice napila.<\/p>\n\n\n\n
Te\u010f chodila za kvo\u010dnami ka\u017ed\u00fd den, byly to jedin\u00e9 bytosti na sv\u011bt\u011b, kter\u00e9 ji h\u0159\u00e1ly u srdce. Cliffordova vyzn\u00e1n\u00ed ji mrazila od hlavy a\u017e k pat\u011b. Mrazil ji hlas pan\u00ed Boltonov\u00e9 a hlasy obchodn\u00edch p\u0159\u00e1tel na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. Ob\u010dasn\u00e9 dopisy od Michaelise ji studily stejn\u011b. M\u011bla pocit, \u017ee ur\u010dit\u011b um\u0159e, jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l.
Ale bylo jaro, v lese rozkv\u00e9taly modr\u00e9 zvonky a pupence l\u00edstk\u016f na l\u00edsk\u00e1ch pukaly jako kapky zelen\u00e9ho de\u0161t\u011b. Jak\u00e1 hr\u016fza – jaro a kolem sam\u00e1 studen\u00e1 srdce, studen\u00e1 srdce! Jenom ty kvo\u010dny, tak b\u00e1je\u010dn\u011b na\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 na vejc\u00edch, h\u0159\u00e1ly sv\u00fdmi hork\u00fdmi hn\u00edzd\u00edc\u00edmi t\u011bly! Connie m\u011bla pocit, \u017ee sama \u017eije po\u0159\u00e1d na pokraji mdloby.
<\/p>\n\n\n\n
A pak jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho slune\u010dn\u00e9ho dne s velk\u00fdmi trsy petrkl\u00ed\u010d\u016f pod l\u00edskami a se spoustou fialek rozset\u00fdch pod\u00e9l p\u011b\u0161in, p\u0159i\u0161la odpoledne ke kukan\u00edm a p\u0159ed jednou z nich si cupitav\u011b vykra\u010dovalo malinkat\u00e9 drz\u00e9 ku\u0159\u00e1tko a jeho m\u00e1ma kvokala hr\u016fzou. Drobou\u010dk\u00e9 ba\u017eant\u011b bylo \u0161edohn\u011bd\u00e9 s tmav\u00fdmi skvrnkami a bylo v t\u00e9 chv\u00edli tou nej\u017eiv\u011bj\u0161\u00ed jisk\u0159i\u010dkou mezi ve\u0161ker\u00fdmi tvory v sedmeru kr\u00e1lovstv\u00ed. Connie se k n\u011bmu skr\u010dila a pozorovala je jako u vytr\u017een\u00ed. \u017divot, \u017eivot! Ryz\u00ed, jiskrn\u00fd, neboj\u00e1cn\u00fd nov\u00fd \u017eivot! Nov\u00fd \u017eivot! Tak drobou\u010dk\u00fd a tak naprosto beze strachu! I kdy\u017e ku\u0159\u00e1tko trochu nemotorn\u011b vb\u011bhlo zp\u00e1tky do kukan\u011b a zmizelo pod pe\u0159\u00edm kvo\u010dny v odpov\u011b\u010f na jej\u00ed divok\u00fd pok\u0159ik, nem\u011blo ve skute\u010dnosti strach, bralo to jako hru, hru \u017eivota. V\u017edy\u0165 za okam\u017eik ze zlatohn\u011bd\u00e9ho pe\u0159\u00ed kvo\u010dny vykoukla drobn\u00e1 za\u0161pi\u010dat\u011bl\u00e1 hlavi\u010dka, a rozhl\u00ed\u017eela se po vesm\u00edru.
<\/p>\n\n\n\n
Connii to fascinovalo. A z\u00e1rove\u0148 nikdy nepoc\u00edtila tak pronikav\u011b tr\u00fdze\u0148 sv\u00e9 vlastn\u00ed \u017eensk\u00e9 ztracenosti. Bylo to pomalu nesnesiteln\u00e9.
<\/p>\n\n\n\n
Tou\u017eila te\u010f jenom po jednom, po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch na lesn\u00ed m\u00fdtin\u011b. V\u0161echno ostatn\u00ed bylo jako n\u011bjak\u00fd bolestn\u00fd sen. Ale n\u011bkdy ji povinnosti hostitelky zdr\u017eely cel\u00fd den na Wragby. A pak si p\u0159ipadala, \u017ee i ona propadne pr\u00e1zdnot\u011b, pust\u00e9 pr\u00e1zdnot\u011b a nep\u0159\u00ed\u010detnosti.
<\/p>\n\n\n\n
Jednou k podve\u010deru, hosti nehosti, utekla po \u010daji ven. Bylo pozd\u011b a prchala parkem jako \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se boj\u00ed, \u017ee ho zavolaj\u00ed zp\u00e1tky. Slunce r\u016f\u017eov\u011b zapadalo, kdy\u017e vch\u00e1zela do lesa, ale sp\u011bchala d\u00e1l mezi kv\u00edt\u00edm. Nad hlavou se udr\u017e\u00ed sv\u011btlo je\u0161t\u011b dlouho.
<\/p>\n\n\n\n
Dorazila na m\u00fdtinu u\u0159\u00edcen\u00e1 a nap\u016fl bez sebe. Hajn\u00fd bez kab\u00e1tu tam pr\u00e1v\u011b zav\u00edral kukan\u011b na noc, aby byli jejich mal\u00ed obyvatel\u00e9 v bezpe\u010d\u00ed. Ale trio \u010dil\u00fdch \u0161edohn\u011bd\u00fdch drobe\u010dk\u016f dosud cupitalo na drobn\u00fdch no\u017ek\u00e1ch pod slam\u011bn\u00fdm p\u0159\u00edst\u0159e\u0161kem a nedalo se p\u0159ivolat \u00fazkostlivou m\u00e1mou.
<\/p>\n\n\n\n
„Musela jsem se p\u0159ij\u00edt pod\u00edvat na ba\u017ean\u0165ata!“ \u0159ekla bez dechu a pod\u00edvala se pla\u0161e na hajn\u00e9ho, kter\u00e9ho skoro nevn\u00edmala. „Jsou tu zas n\u011bjak\u00e1 nov\u00e1?“
<\/p>\n\n\n\n
„Zat\u00edm jich je \u0161estat\u0159icet,“ odpov\u011bd\u011bl. „To nen\u00ed \u0161patn\u00fd.“
<\/p>\n\n\n\n
I on c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed rozko\u0161, kdy\u017e pozoroval, jak se ti tvore\u010dkov\u00e9 klubou ze sko\u0159\u00e1pek.
<\/p>\n\n\n\n
Connie se sklonila k posledn\u00ed kukani. T\u0159i ba\u017ean\u0165ata vb\u011bhla dovnit\u0159. Ale jejich drz\u00e9 hlavi\u010dky dosud za\u0161pi\u010dat\u011ble vykukovaly mezi \u017elut\u00fdm pe\u0159\u00edm, pak se zat\u00e1hly a pak u\u017e jenom jedna hlavi\u010dka s kor\u00e1lkov\u00fdma o\u010dkama vyhl\u00e9dla zpod ohromn\u00e9ho m\u00e1mina t\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
„R\u00e1da bych si na n\u011b s\u00e1hla,“ \u0159ekla Connie a prostr\u010dila opatrn\u011b prsty mezi la\u0165ky klece. Ale m\u00e1ma kvo\u010dna prudce klovla po jej\u00ed ruce a Connie p\u0159ekvapen\u011b a vylekan\u011b ucukla.
<\/p>\n\n\n\n
Mu\u017e stoj\u00edc\u00ed nad n\u00ed se zasm\u00e1l, p\u0159id\u0159epl si vedle n\u00ed s koleny od sebe a s klidn\u00fdm sebev\u011bdom\u00edm str\u010dil pomalu ruku do kukan\u011b. Star\u00e1 slepice po n\u011bm klovla, ale ne tak zu\u0159iv\u011b. A on pomalu a jemn\u011b, jist\u00fdmi a n\u011b\u017en\u00fdmi prsty prohmatal kvo\u010dn\u011b pe\u0159\u00ed a vyt\u00e1hl v sev\u0159en\u00e9 ruce slab\u011b p\u00edpaj\u00edc\u00ed ku\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
„Tum\u00e1te!“ vzt\u00e1hl ruku ke Connii. Vzala to \u0161ediv\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko mezi ob\u011b dlan\u011b, a ono tam st\u00e1lo na sv\u00fdch nemo\u017en\u00fdch h\u016flkov\u00fdch no\u017ek\u00e1ch a balancuj\u00edc\u00ed atom jeho \u017eivota se prochv\u00edval skoro bezt\u00ed\u017en\u00fdmi dr\u00e1pky do Conniin\u00fdch rukou. Ale sm\u011ble zvedlo hezkou, p\u011bkn\u011b modelovanou hlavi\u010dku, byst\u0159e se rozhl\u00ed\u017eelo kolem a tence zap\u00edpalo. „To je milou\u010dk\u00e9! A tak odv\u00e1\u017en\u00e9!“ \u0159ekla n\u011b\u017en\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Hajn\u00fd v pod\u0159epu vedle n\u00ed tak\u00e9 pobaven\u011b pozoroval kur\u00e1\u017en\u00e9 pt\u00e1\u010d\u00e1tko v jej\u00edch dlan\u00edch. Najednou uvid\u011bl slzu, kter\u00e1 j\u00ed skanula na z\u00e1p\u011bst\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
A vstal, odstoupil a p\u0159e\u0161el k druh\u00e9 kukani. Uv\u011bdomil si toti\u017e n\u00e1hle, \u017ee mu ledv\u00edm pro\u0161leh\u00e1v\u00e1 a tan\u010d\u00ed ten star\u00fd plamen, o kter\u00e9m doufal, \u017ee se u\u017e nadobro uklidnil. Br\u00e1nil se tomu a obr\u00e1til se k n\u00ed z\u00e1dy. Ale plamen \u0161lehal a sklouzl n\u00ed\u017e a zakrou\u017eil mu v kolenou.
<\/p>\n\n\n\n
Oto\u010dil se znovu, aby se na ni pod\u00edval. Kle\u010dela a vztahovala ob\u011b ruce pomalu vp\u0159ed, poslepu, aby ku\u0159e mohlo vb\u011bhnout zp\u00e1tky k m\u00e1m\u011b. A p\u016fsobila p\u0159itom tak n\u011bm\u011b a opu\u0161t\u011bn\u011b, \u017ee se mu \u00fatroby sev\u0159ely soucitem.
<\/p>\n\n\n\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b k n\u00ed rychle p\u0159istoupil, d\u0159epl si znovu vedle n\u00ed, vzal j\u00ed ba\u017eant\u011b z rukou, proto\u017ee se b\u00e1la kvo\u010dny, a str\u010dil je zp\u00e1tky do kukan\u011b. Ohe\u0148 v bedrech mu najednou zapl\u00e1polal prud\u010deji.
<\/p>\n\n\n\n
Starostliv\u011b na ni \u00fakosem pohl\u00e9dl. M\u011bla odvr\u00e1cen\u00fd obli\u010dej a slep\u011b plakala se v\u0161\u00ed \u00fazkost\u00ed sv\u00e9 ztracen\u00e9 generace. Srdce mu najednou rozt\u00e1lo jako kapka ohn\u011b a vzt\u00e1hl ruku a polo\u017eil j\u00ed prsty na koleno.
„Nem\u011bla byste plakat,“ \u0159ekl jemn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Ale ona si zakryla tv\u00e1\u0159 rukama a m\u011bla pocit, \u017ee j\u00ed opravdu puk\u00e1 srdce a \u017ee u\u017e na ni\u010dem nez\u00e1le\u017e\u00ed.
Polo\u017eil j\u00ed ruku na rameno a ruka za\u010dala jemn\u011b a n\u011b\u017en\u011b putovat dol\u016f po k\u0159ivce jej\u00edch zad, slep\u011b, t\u00e1pav\u00fdm hlad\u00edc\u00edm pohybem, a\u017e ke k\u0159ivce jej\u00edch sch\u00fdlen\u00fdch beder. A tam velice n\u011b\u017en\u011b pohladila k\u0159ivku jej\u00edch bok\u016f, bezd\u011b\u010dn\u00fdm instinktivn\u00edm polask\u00e1n\u00edm.
<\/p>\n\n\n\n
Connie na\u0161la sv\u016fj nepatrn\u00fd kapesn\u00ed\u010dek a sna\u017eila se naslepo ut\u0159\u00edt si obli\u010dej.
<\/p>\n\n\n\n
„P\u016fjdete do chaty?“ zeptal se j\u00ed klidn\u00fdm neutr\u00e1ln\u00edm t\u00f3nem.
<\/p>\n\n\n\n
A stiskl j\u00ed dlan\u00ed jemn\u011b pa\u017ei, zdvihl ji, odvedl ji pomalu k chat\u011b a nepustil ji, dokud nebyli uvnit\u0159. Pak odsunul stranou \u017eidli a stolek a st\u00e1hl ze sk\u0159\u00ed\u0148ky na n\u00e1\u0159ad\u00ed hn\u011bdou vojenskou pokr\u00fdvku a pomalu ji rozprost\u0159el. Pod\u00edvala se mu do obli\u010deje, ale st\u00e1la bez pohnut\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Jeho tv\u00e1\u0159 byla bled\u00e1 a bez v\u00fdrazu jako tv\u00e1\u0159 mu\u017ee, kter\u00fd se podrobuje osudu.
„Lehn\u011bte si tady,“ \u0159ekl ti\u0161e a zav\u0159el dve\u0159e, tak\u017ee se ud\u011blala tma, \u00fapln\u00e1 tma.
<\/p>\n\n\n\n
S podivnou poslu\u0161nost\u00ed se polo\u017eila na pokr\u00fdvku. Pak c\u00edtila, jak se jej\u00edho t\u011bla jemn\u011b a t\u00e1pav\u011b dot\u00fdk\u00e1 bezmocn\u011b tou\u017e\u00edc\u00ed ruka a hled\u00e1 jej\u00ed obli\u010dej. Ruka ji hebce, hebou\u010dce, nekone\u010dn\u011b konej\u0161iv\u011b a povzbudiv\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a nakonec j\u00ed na l\u00ed\u010dku ulp\u011bl jemn\u00fd dotyk polibku.
<\/p>\n\n\n\n
Le\u017eela docela ti\u0161e, v jak\u00e9msi sp\u00e1nku, v jak\u00e9msi snu. Pak se zachv\u011bla, kdy\u017e uc\u00edtila, jak jeho ruka jemn\u011b, ale p\u0159esto s jakousi podivn\u011b \u00fapornou neobratnost\u00ed t\u00e1pe po jej\u00edch \u0161atech. Ale z\u00e1rove\u0148 ji ta ruka um\u011bla svl\u00e9knout, kde cht\u011bla. St\u00e1hl tenkou hedv\u00e1bnou slupi\u010dku pomalu a opatrn\u011b a\u017e dol\u016f a p\u0159es nohy. Pak se se zachv\u011bn\u00edm nev\u00fdslovn\u00e9 rozko\u0161e dotkl tepl\u00e9ho hebk\u00e9ho t\u011bla a na okam\u017eik se dotkl jej\u00edho pupku polibkem. A hned do n\u00ed musel vej\u00edt, vstoupit do pozemsk\u00e9ho m\u00edru jej\u00edho hebk\u00e9ho ztichl\u00e9ho t\u011bla. Byl to pro n\u011bj okam\u017eik naprost\u00e9ho m\u00edru, vstoupit do \u017eenina t\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
Le\u017eela ti\u0161e, jakoby ve sp\u00e1nku, po\u0159\u00e1d jakoby ve sp\u00e1nku. Aktivita, orgasmus byl jeho, docela jeho; ona u\u017e nedok\u00e1zala usilovat za sebe. Dokonce i t\u011bsn\u00e9 objet\u00ed jeho pa\u017e\u00ed, i nal\u00e9hav\u00fd pohyb jeho t\u011bla a vyst\u0159\u00edknut\u00ed jeho semene c\u00edtila jakoby v jak\u00e9msi sp\u00e1nku, ze kter\u00e9ho se neza\u010dala probouzet, dokud neskon\u010dil a nele\u017eel m\u00edrn\u011b zad\u00fdchan\u011b na jej\u00edch prsou.
<\/p>\n\n\n\n
Potom se podivila, jenom mlhav\u011b podivila: pro\u010d? Pro\u010d bylo tohle nutn\u00e9? Pro\u010d to s n\u00ed s\u0148alo ten t\u011b\u017ek\u00fd mrak a dalo j\u00ed to m\u00edr? Byla to pravda? Byla to skute\u010dn\u011b pravda?
<\/p>\n\n\n\n
Jej\u00ed ut\u00fdran\u00fd mozek modern\u00ed \u017eeny dosud nem\u011bl pokoj. Bylo to skute\u010dn\u00e9? A p\u0159itom v\u011bd\u011bla, \u017ee jestli se tomu mu\u017ei opravdu dala, \u017ee to skute\u010dn\u00e9 bylo. Ale kdyby si sama sebe ponechala, nebylo by to nic. M\u011bla pocit, \u017ee je star\u00e1; star\u00e1 mili\u00f3ny let. A \u017ee u\u017e kone\u010dn\u011b nem\u016f\u017ee un\u00e9st b\u0159emeno sebe sam\u00e9. Kdo si ji vezme, ten ji bude m\u00edt. Bude ji m\u00edt.
<\/p>\n\n\n\n
Mu\u017e le\u017eel tajemn\u011b tich\u00fd. Co asi c\u00edt\u00ed? Co si mysl\u00ed? Nev\u011bd\u011bla. Byl to pro ni cizinec, neznala ho. Nezb\u00fdvalo j\u00ed ne\u017e \u010dekat, pon\u011bvad\u017e se neodva\u017eovala ru\u0161it jeho tajemnou nehybnost. Le\u017eel tu s pa\u017eemi kolem n\u00ed, jeho t\u011blo na jej\u00edm, jeho vlhk\u00e9 t\u011blo se dot\u00fdkalo jej\u00edho, tak t\u011bsn\u011b. A docela nezn\u00e1m\u00e9. Ale pln\u00e9 m\u00edru. U\u017e ta jeho nehybnost byla m\u00edrupln\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
Poznala to, kdy\u017e nakonec vstal a odt\u00e1hl se od n\u00ed. Bylo to, jako by ji opustil. St\u00e1hl j\u00ed potm\u011b \u0161aty p\u0159es kolena a z\u016fstal chv\u00edli st\u00e1t, patrn\u011b si upravoval vlastn\u00ed oble\u010den\u00ed. Pak ti\u0161e otev\u0159el dve\u0159e a vy\u0161el ven.
<\/p>\n\n\n\n
Uvid\u011bla velmi jasn\u00fd m\u011bs\u00ed\u010dek sv\u00edt\u00edc\u00ed nad \u010derv\u00e1nky za korunami dub\u016f. Rychle vstala a urovnala si \u0161aty; byla v po\u0159\u00e1dku. Pak p\u0159istoupila ke dve\u0159\u00edm chaty.
<\/p>\n\n\n\n
Cel\u00fd les dole byl ve st\u00ednu, skoro ve tm\u011b. Ale obloha nad hlavou byla k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e1. Nevyza\u0159ovala v\u0161ak skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u00ed spodn\u00edm st\u00ednem se zdvi\u017een\u00fdm obli\u010dejem jako s bledou skvrnou.
<\/p>\n\n\n\n
„P\u016fjdeme?“ zeptal se.
<\/p>\n\n\n\n
„Kam?“
<\/p>\n\n\n\n
„Doprovod\u00edm v\u00e1s k brance.“
<\/p>\n\n\n\n
Za\u0159izoval v\u011bci po sv\u00e9m. Zamkl chatu a vykro\u010dil za n\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Nelitujete toho snad?“ zeptal se, kdy\u017e j\u00ed \u0161el po boku.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne! ne! A vy?“
<\/p>\n\n\n\n
„Toho! Ne!“ zavrt\u011bl hlavou. Pak po chv\u00edli dodal: „Ale je tady to v\u0161echno ostatn\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Co ostatn\u00ed?“
<\/p>\n\n\n\n
„Sir Clifford. Ostatn\u00ed lidi. V\u0161echny ty komplikace.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jak\u00e9 komplikace?“ hlesla zklaman\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Ty p\u0159ijdou v\u017edycky. Pro v\u00e1s jako pro m\u011b. V\u017edycky p\u0159ijdou komplikace.“ Kr\u00e1\u010del r\u00e1zn\u011b tmou.
<\/p>\n\n\n\n
„A litujete toho?“ ozvala se.
<\/p>\n\n\n\n
„Sv\u00fdm zp\u016fsobem,“ \u0159ekl a vzhl\u00e9dl k obloze. „Myslel jsem, \u017ee to m\u00e1m v\u0161echno za sebou. A te\u010f to za\u010d\u00edn\u00e1 znovu.“
<\/p>\n\n\n\n
„Co za\u010d\u00edn\u00e1?“
<\/p>\n\n\n\n
„\u017divot.“
<\/p>\n\n\n\n
„\u017divot!“ opakovala ozv\u011bnou s podivn\u00fdm rozechv\u011bn\u00edm.
<\/p>\n\n\n\n
„To je \u017eivot,“ \u0159ekl. „\u010clov\u011bk p\u0159ed n\u00edm neute\u010de. A kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm ut\u00edk\u00e1, tak u\u017e rovnou m\u016f\u017ee um\u0159\u00edt. No, jestli se znovu mus\u00edm d\u00e1t rozb\u00edt, budi\u017e!“
<\/p>\n\n\n\n
Nebrala to docela tak, ale p\u0159ece jen\u2026
„Je to prost\u011b l\u00e1ska,“ prohl\u00e1sila vesele.
<\/p>\n\n\n\n
„A\u0165 u\u017e to slovo znamen\u00e1, co chce,“ odpov\u011bd\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
Pokra\u010dovali v ch\u016fzi temn\u011bj\u00edc\u00edm lesem ml\u010dky, a\u017e do\u0161li skoro k brance.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale nec\u00edt\u00edte snad ke mn\u011b \u017e\u00e1dnou nen\u00e1vist?“ ozvala se zamy\u0161len\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale kdepak!“ ohradil se. A najednou si ji znovu p\u0159ivinul pevn\u011b na prsa s tou starou v\u00e1\u0161n\u00ed t\u011bsn\u00e9ho spojen\u00ed. „Ne, mn\u011b to ud\u011blalo dob\u0159e, moc dob\u0159e. A tob\u011b?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ano, mn\u011b taky,“ odpov\u011bd\u011bla trochu neup\u0159\u00edmn\u011b, proto\u017ee v chat\u011b nebyla tak docela p\u0159i v\u011bdom\u00ed.
L\u00edbal ji n\u011b\u017en\u011b, n\u011b\u017en\u00fdmi vrouc\u00edmi polibky.
<\/p>\n\n\n\n
„Jen kdyby na sv\u011bt\u011b nebylo tolik jin\u00fdch lid\u00ed,“ povzdechl si \u017ealostn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Zasm\u00e1la se. St\u00e1li u branky do parku. Otev\u0159el j\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„D\u00e1l nep\u016fjdu,“ \u0159ekl.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne.“ A vzt\u00e1hla ruku, jako by mu ji cht\u011bla podat. Ale on ji vzal do obou sv\u00fdch.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1m zase p\u0159ij\u00edt?“ hlesla tou\u017eebn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b! Jist\u011b!“
<\/p>\n\n\n\n
Opustila ho a vykro\u010dila parkem.
Z\u016fstal st\u00e1t a d\u00edval se za n\u00ed, jak jde do tmy proti bled\u00e9mu obzoru. D\u00edval se za n\u00ed skoro s trpkost\u00ed. Znovu ho zapojila, t\u0159eba\u017ee cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. P\u0159ipravila ho o to trpk\u00e9 soukrom\u00ed mu\u017ee, kter\u00fd nakonec nechce nic jin\u00e9ho ne\u017e b\u00fdt s\u00e1m.
<\/p>\n\n\n\n
Obr\u00e1til se do tmy lesa. V\u0161echno bylo tich\u00e9, m\u011bs\u00edc za\u0161el. Ale uv\u011bdomoval si no\u010dn\u00ed hluky, rachot stroj\u016f ve Stacks Gate, dopravn\u00ed ruch na hlavn\u00ed silnici. Pomalu vystoupil na vyk\u00e1cen\u00fd pahorek. A s vr\u0161ku uvid\u011bl cel\u00fd kraj, z\u00e1\u0159iv\u00e9 \u0161\u0148\u016fry sv\u011btel ve Stacks Gate, men\u0161\u00ed sv\u011btla u tevershallsk\u00e9 \u0161achty, \u017elut\u00e1 sv\u011btla Tevershallu a sv\u011btla roztrou\u0161en\u00e1 tu a tam po ztemn\u011bl\u00e9m kraji, se vzd\u00e1lenou z\u00e1\u0159\u00ed vysok\u00fdch pec\u00ed, slabou a nar\u016f\u017eov\u011blou, pon\u011bvad\u017e noc byla jasn\u00e1, nar\u016f\u017eov\u011blou od b\u00edl\u00e9ho \u017e\u00e1ru roztaven\u00e9ho kovu. Zlobn\u011b ostr\u00e1 elektrick\u00e1 sv\u011btla ve Stacks Gate! Nedefinovateln\u00e9 bly\u0161t\u011bn\u00ed zla v t\u011bch sv\u011btlech! A v\u0161echen ten neklid, ten v\u011b\u010dn\u011b ruchaj\u00edc\u00ed d\u011bs pr\u016fmyslov\u00e9 noci v anglick\u00e9m st\u0159edozem\u00ed. Sly\u0161el t\u011b\u017en\u00ed stroje ve Stacks Gate, jak spou\u0161t\u011bj\u00ed klece se sedmihodinovou sm\u011bnou. D\u016fl pracoval na t\u0159i \u0161ichty.<\/p>\n\n\n\n
Znovu sestoupil do tmy a odlou\u010den\u00ed lesa. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to odlou\u010den\u00ed je jenom iluze. Pr\u016fmyslov\u00e9 hluky ru\u0161ily samotu, ostr\u00e1 sv\u011btla, t\u0159eba\u017ee neviditeln\u00e1, se j\u00ed vysm\u00edvala. \u010clov\u011bk se u\u017e nem\u016f\u017ee st\u00e1hnout do soukrom\u00ed. Sv\u011bt netrp\u00ed poustevn\u00edky. A te\u010f si vzal \u017eenu a zapletl se do nov\u00e9ho zhoubn\u00e9ho koloto\u010de bolesti. V\u011bd\u011bl u\u017e ze zku\u0161enosti, co to znamen\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
Nen\u00ed to vina t\u00e9 \u017eeny, ba ani l\u00e1sky ne, ani vina sexu. Vina tkv\u00ed tam venku, v t\u011bch zlovoln\u00fdch elektrick\u00fdch sv\u011btlech a v \u010f\u00e1belsk\u00e9m rachotu stroj\u016f. Tam, v tom sv\u011bt\u011b mechanicky hltav\u00fdch mechanism\u016f a zmechanizovan\u00e9 hltavosti, ve sv\u011bt\u011b s jisk\u0159\u00edc\u00edmi sv\u011btly a p\u0159\u00edvaly roztaven\u00e9ho kovu a s \u0159evem dopravn\u00edho ruchu, tam tkv\u00ed ono nesm\u00edrn\u00e9 zlo, p\u0159ipraven\u00e9 zni\u010dit v\u0161echno, co se mu nep\u0159izp\u016fsob\u00ed. Brzy zni\u010d\u00ed i les a modr\u00e9 zvonky u\u017e nevykvetou. V\u0161echno k\u0159ehk\u00e9 a zraniteln\u00e9 mus\u00ed zahynout pod p\u0159\u00edvaly a proudy \u017eeleza.
Pomyslel s nekone\u010dnou n\u011bhou na tu \u017eenu. Uboh\u00e1 ove\u010dka ztracen\u00e1, ani nev\u00ed, jak je mil\u00e1, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e1 pro ten drsn\u00fd \u00fad\u011bl, kter\u00fd ji postihl! Chudinka, i v n\u00ed je n\u011bco ze zranitelnosti divok\u00fdch hyacint\u016f, nen\u00ed cel\u00e1 z odoln\u00e9 gumy a platiny jako ta modern\u00ed d\u011bv\u010data. A oni ji odd\u011blaj\u00ed! Docela ur\u010dit\u011b, zni\u010d\u00ed ji, jako ni\u010d\u00ed v\u0161echen od p\u0159\u00edrody n\u011b\u017en\u00fd \u017eivot. N\u011b\u017en\u00fd! Je n\u011bjak n\u011b\u017en\u00e1, n\u011b\u017en\u00e1 jako rozkv\u00e9taj\u00edc\u00ed hyacinty, je v n\u00ed n\u011bco, co vyprchalo z t\u011bch dne\u0161n\u00edch celuloidov\u00fdch \u017eensk\u00fdch. Ale on ji na chv\u00edli ochr\u00e1n\u00ed sv\u00fdm srdcem. Na chvili\u010dku, ne\u017e je neciteln\u00fd \u017eelezn\u00fd sv\u011bt a mamon zmechanizovan\u00e9 hltavosti odd\u011bl\u00e1 oba, ji i jeho.
<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161el s pu\u0161kou a se psem dom\u016f, do setm\u011bl\u00e9 h\u00e1jovny, rozsv\u00edtil lampu, rozd\u011blal ohe\u0148 a sn\u011bdl ve\u010de\u0159i, chleba se s\u00fdrem, mlad\u00e9 cibulky a pivo. Byl s\u00e1m, v tichu, kter\u00e9 miloval. Jeho sv\u011btnice byla \u010dist\u00e1 a \u00fapravn\u00e1, jen\u017ee trochu stroh\u00e1. Ale ohe\u0148 jasn\u011b pl\u00e1polal, krb byl b\u00edl\u00fd, nad stolem s b\u00edl\u00fdm voskovan\u00fdm pl\u00e1tnem visela rozsv\u00edcen\u00e1 petrolejka. Pokusil se \u010d\u00edst jednu knihu o Indii, ale dneska \u010d\u00edst nedok\u00e1zal. Sed\u011bl bez kab\u00e1tu u ohn\u011b, nekou\u0159il, ale na dosah m\u011bl d\u017eb\u00e1nek piva. A myslel na Connii.
<\/p>\n\n\n\n
Po pravd\u011b \u0159e\u010deno, litoval toho, k \u010demu do\u0161lo, nejv\u00edc snad kv\u016fli n\u00ed. M\u011bl n\u011bjakou p\u0159edtuchu. Ne pocit nepravosti nebo h\u0159\u00edchu; v tom ohledu ho sv\u011bdom\u00ed netr\u00e1pilo. V\u011bd\u011bl, \u017ee sv\u011bdom\u00ed je hlavn\u011b strach ze spole\u010dnosti nebo strach p\u0159ed sebou sam\u00fdm. S\u00e1m sebe se neb\u00e1l. Ale docela v\u011bdom\u011b se b\u00e1l spole\u010dnosti, kterou instinktivn\u011b znal jako zlomyslnou, nap\u016fl nep\u0159\u00ed\u010detnou bestii.
<\/p>\n\n\n\n
Ta \u017eena! Kdyby tady mohla b\u00fdt s n\u00edm a nikdo jin\u00fd na sv\u011bt\u011b by neexistoval! Znovu se v n\u011bm vzepjala touha, jeho \u00fad se za\u010dal pohybovat jako \u017eiv\u00fd pt\u00e1k. A z\u00e1rove\u0148 mu dolehla na bedra jak\u00e1si t\u00edse\u0148, hr\u016fza, \u017ee vyd\u00e1 sebe i ji t\u00e9 V\u011bci, kter\u00e1 tam venku zlobn\u011b bl\u00fdsk\u00e1 elektrick\u00fdmi sv\u011btly. Ji, tu chudinku mladou, bral jenom jako mladou sami\u010dku; ale jako mladou sami\u010dku, do kter\u00e9 vstoupil a po kter\u00e9 znovu tou\u017eil.
<\/p>\n\n\n\n
Prot\u00e1hl se s podivn\u00fdm roztou\u017een\u00fdm z\u00edvnut\u00edm, pon\u011bvad\u017e \u017eil \u010dty\u0159i roky s\u00e1m a stranou mu\u017e\u016f i \u017een, vstal a vzal si znovu kab\u00e1t a pu\u0161ku, st\u00e1hl knot lampy a vy\u0161el se psem ven do hv\u011bzdnat\u00e9 noci. Hn\u00e1n touhou a d\u011bsem z t\u00e9 zlovoln\u00e9 V\u011bci tam venku, obch\u00e1zel pomalu a ti\u0161e lesem. Miloval tmu a spl\u00fdval s n\u00ed. Odpov\u00eddala vzdouv\u00e1n\u00ed jeho touhy, kter\u00e1 p\u0159ese v\u0161echno p\u0159ece jen byla jako vz\u00e1cn\u00e9 bohatstv\u00ed; vzru\u0161en\u00fd neklid jeho \u00fadu, ohe\u0148 pro\u0161lehuj\u00edc\u00ed jeho ledv\u00edm! Ach, kdyby tu byli je\u0161t\u011b jin\u00ed mu\u017ei, kte\u0159\u00ed by s n\u00edm bojovali proti t\u00e9 jisk\u0159\u00edc\u00ed elektrick\u00e9 V\u011bci tam venku, aby zachovali n\u011bhu \u017eivota, n\u011bhu \u017een a p\u0159irozen\u00e9 bohatstv\u00ed touhy! Kdyby tu byli mu\u017ei, kte\u0159\u00ed by s n\u00edm bojovali bok po boku! Ale v\u0161ichni mu\u017ei jsou tam venku a py\u0161n\u00ed se tou V\u011bc\u00ed, triumfuj\u00ed, nebo jsou u\u0161lap\u00e1v\u00e1ni ve shonu zmechanizovan\u00e9 hltavosti \u010di hltav\u00e9ho mechanismu.
<\/p>\n\n\n\n
Constance zat\u00edm sp\u011bchala p\u0159es park dom\u016f, skoro bezmy\u0161lenkovit\u011b. Je\u0161t\u011b o tom v\u0161em neza\u010dala uva\u017eovat. Cht\u011bla p\u0159ij\u00edt v\u010das k ve\u010de\u0159i.
<\/p>\n\n\n\n
Rozmrzelo ji, kdy\u017e na\u0161la dve\u0159e zam\u010den\u00e9, tak\u017ee musela zvonit. Otev\u0159ela j\u00ed pan\u00ed Boltonov\u00e1.
„Vida, tady jste, milostiv\u00e1 pan\u00ed! U\u017e jsem si myslela, \u017ee jste se ztratila!“ \u0159ekla trochu \u010dtvera\u010div\u011b. „Sir Clifford se po v\u00e1s ale neptal; je u n\u011bho pan Linley, o n\u011b\u010dem se dohaduj\u00ed. Vypad\u00e1 to, \u017ee z\u016fstane na ve\u010de\u0159i, nemysl\u00edte, milostpan\u00ed?“
<\/p>\n\n\n\n
„Vypad\u00e1 to tak,“ p\u0159isv\u011bd\u010dila Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1m ve\u010de\u0159i o \u010dtvrt hodiny odlo\u017eit? Abyste m\u011bla \u010das pohodln\u011b se p\u0159evl\u00e9ct.“
<\/p>\n\n\n\n
„To by snad bylo lep\u0161\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Pan Linley byl vrchn\u00ed \u0159editel dol\u016f, star\u0161\u00ed p\u00e1n ze severu, ne dost pr\u016fbojn\u00fd, aby vyhovoval Cliffordovi; nesta\u010dil na pov\u00e1le\u010dn\u00e9 pom\u011bry ani na pov\u00e1le\u010dn\u00e9 horn\u00edky s t\u00edm jejich heslem „Jen se nep\u0159etrhnout!“. Ale Connie m\u011bla pana Linleyho r\u00e1da, i kdy\u017e se hled\u011bla vyhnout podl\u00e9zavosti jeho man\u017eelky.
<\/p>\n\n\n\n
Linley z\u016fstal na ve\u010de\u0159i a Connie byla hostitelkou, kterou m\u011bli mu\u017ei tolik r\u00e1di, tak skromnou, a p\u0159ece tak pozornou a vn\u00edmavou, s velk\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima doko\u0159\u00e1n a s t\u00edm hedv\u00e1bn\u00fdm poklidem, kter\u00fd dostate\u010dn\u011b zakr\u00fdval, co si opravdu mysl\u00ed. Connie hr\u00e1la tuhle \u017eenu tak \u010dasto, \u017ee se j\u00ed to skoro stalo druhou p\u0159irozenost\u00ed, ale p\u0159ece jen a\u017e druhou. Stejn\u011b v\u0161ak bylo zaj\u00edmav\u00e9, jak se j\u00ed v\u0161echno ostatn\u00ed vytr\u00e1celo z v\u011bdom\u00ed, kdy\u017e hr\u00e1la tuhle roli.
<\/p>\n\n\n\n
Trp\u011bliv\u011b \u010dekala, a\u017e bude moci odej\u00edt nahoru a myslet si svoje. Po\u0159\u00e1d \u010dekala, to byla z\u0159ejm\u011b jej\u00ed siln\u00e1 str\u00e1nka.
<\/p>\n\n\n\n
Jakmile se v\u0161ak octla ve sv\u00e9m pokoji, c\u00edtila se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nejist\u00e1 a zmaten\u00e1. Nev\u011bd\u011bla, co si m\u00e1 myslet. Jak\u00fd je to vlastn\u011b opravdu \u010dlov\u011bk? M\u00e1 ji opravdu r\u00e1d? M\u011bla pocit, \u017ee ne zvl\u00e1\u0161\u0165. Ale je laskav\u00fd. Je v n\u011bm n\u011bco, n\u011bjak\u00e1 h\u0159ejiv\u00e1 naivn\u00ed laskavost, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a n\u00e1hl\u00e1, kter\u00e1 mu otev\u0159ela jej\u00ed kl\u00edn. Jen\u017ee m\u011bla pocit, \u017ee takhle laskav\u00fd by mohl b\u00fdt ke ka\u017ed\u00e9 \u017een\u011b. Ale i tak to bylo podivn\u011b konej\u0161iv\u00e9 a ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed. A je to v\u00e1\u0161niv\u00fd mu\u017e, zdrav\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd. Ale t\u0159eba nen\u00ed zam\u011b\u0159en\u00fd dost individu\u00e1ln\u011b; takov\u00fd jako s n\u00ed je mo\u017en\u00e1 s ka\u017edou \u017eenou. Opravdu to nebylo osobn\u00ed. Bral ji vlastn\u011b jenom jako sami\u010dku.
<\/p>\n\n\n\n
Ale snad je to tak lep\u0161\u00ed. A koneckonc\u016f byl laskav\u00fd k sami\u010dce v n\u00ed, co\u017e nikdy \u017e\u00e1dn\u00fd mu\u017e nebyl. Mu\u017ei byli velmi laskav\u00ed k jej\u00ed osob\u011b, ale po\u0159\u00e1dn\u011b krut\u00ed k sami\u010dce, kterou bu\u010fto pohrdali, nebo ji \u00fapln\u011b p\u0159ez\u00edrali. Mu\u017ei byli ohromn\u011b laskav\u00ed ke Constanci Reidov\u00e9 nebo k lady Chatterleyov\u00e9, ale k jej\u00edmu l\u016fnu laskav\u00ed nebyli. Kde\u017eto on si Constance nebo lady Chatterleyov\u00e9 ani nev\u0161iml; jenom n\u011b\u017en\u011b hladil jej\u00ed bedra a jej\u00ed \u0148adra.
<\/p>\n\n\n\n
P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den \u0161la do lesa zase. Bylo \u0161ediv\u00e9, p\u0159itichl\u00e9 odpoledne, pod l\u00edskov\u00fdm o\u0159e\u0161\u00edm se rozr\u016fstala tmavozelen\u00e1 lebeda a v\u0161echny stromy se ml\u010denliv\u011b nam\u00e1haly rozpuknout pupence. Dnes to skoro c\u00edtila ve vlastn\u00edm t\u011ble, to obrovsk\u00e9 vzl\u00edn\u00e1n\u00ed m\u00edzy v mohutn\u00fdch kmenech, vzh\u016fru a v\u00fd\u0161, v\u00fd\u0161 do \u0161pi\u010dek pupenc\u016f, aby tam m\u00edza vy\u0161lehla plam\u00ednky dubov\u00fdch l\u00edstk\u016f, bronzov\u00fdch jako krev. Bylo to jako p\u0159\u00edliv vzdouvaj\u00edc\u00ed se vzh\u016fru a rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se po obloze.
<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i\u0161la na m\u00fdtinu, ale on tam nebyl. O\u010dek\u00e1vala ho jenom napolo. Ba\u017ean\u0165ata lehce pob\u00edhala kolem, lehk\u00e1 jako hmyz, vyb\u00edhala z kukan\u00ed, kde \u00fazkostliv\u011b kvokaly hn\u011bdo\u017elut\u00e9 kvo\u010dny. Connie si sedla, pozorovala je a \u010dekala. Jenom \u010dekala. Ani ba\u017ean\u0165ata po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmala. \u010cekala.
<\/p>\n\n\n\n
\u010cas plynul se snovou pomalost\u00ed, a on nep\u0159ich\u00e1zel. O\u010dek\u00e1vala ho jenom napolo. Odpoledne nikdy nechodil. Musela se vr\u00e1tit dom\u016f k sva\u010din\u011b. Ale k odchodu se musela p\u0159inutit.
Kdy\u017e \u0161la dom\u016f, za\u010dalo m\u017eiv\u011b poprch\u00e1vat.
<\/p>\n\n\n\n
„To zase pr\u0161\u00ed?“ zeptal se Clifford, kdy\u017e ji vid\u011bl, jak si ot\u0159ep\u00e1v\u00e1 \u010dapku.
<\/p>\n\n\n\n
„Jenom poprch\u00e1v\u00e1.“
<\/p>\n\n\n\n
Nalila \u010daj ml\u010dky, s jak\u00fdmsi pali\u010dat\u00fdm zaujet\u00edm. Cht\u011bla hajn\u00e9ho vid\u011bt je\u0161t\u011b dnes, p\u0159esv\u011bd\u010dit se, jestli to v\u0161echno byla pravda. Jestli to skute\u010dn\u011b byla pravda.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1m ti potom n\u011bco p\u0159e\u010d\u00edst?“ zeptal se Clifford.
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj. Vyc\u00edtil snad n\u011bco?
<\/p>\n\n\n\n
„To\u010d\u00ed se mi z toho jara n\u011bjak hlava – r\u00e1da bych si trochu odpo\u010dala,“ \u0159ekla.
<\/p>\n\n\n\n
„Jak chce\u0161. Ale snad ti nen\u00ed opravdu zle?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne! Jsem jenom dost unaven\u00e1 – t\u00edm jarem. Zahraje\u0161 si n\u011bco s pan\u00ed Boltonovou?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne. Budu nejsp\u00ed\u0161 poslouchat r\u00e1dio.“
<\/p>\n\n\n\n
Zaslechla v jeho t\u00f3nu podivn\u00e9 zadostiu\u010din\u011bn\u00ed. Ode\u0161la nahoru do sv\u00e9 lo\u017enice. Sly\u0161ela tam, jak tlampa\u010d spustil sametov\u00fdm hlasem cosi jako litanii kram\u00e1\u0159sk\u00e9ho pok\u0159iku, prav\u00fd bonb\u00f3nek u\u0161lechtile afektovan\u00e9ho napodoben\u00ed star\u00fdch pouli\u010dn\u00edch vyvol\u00e1va\u010d\u016f. Obl\u00e9kla si fialov\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 do de\u0161t\u011b a vyklouzla z domu postrann\u00edm vchodem.
<\/p>\n\n\n\n
Drobn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 zast\u00edral sv\u011bt jakoby z\u00e1vojem, tajemn\u00fdm, tich\u00fdm a ne chladn\u00fdm. Cel\u00e1 se rozeh\u0159\u00e1la, jak sp\u011bchala parkem. Musela si rozepnout lehk\u00fd pr\u0161\u00e1k.
<\/p>\n\n\n\n
Les byl ve ve\u010dern\u00edm m\u017een\u00ed ml\u010denliv\u00fd, tich\u00fd a tajupln\u00fd, pln\u00fd tajemstv\u00ed vaj\u00ed\u010dek a polorozvit\u00fdch pupenc\u016f, polorozkvetl\u00fdch kv\u011bt\u016f. V jeho \u0161eru se v\u0161echny stromy naze a temn\u011b leskly, jako by se byly vysvl\u00e9kly, a zelen\u00fd podrost na zemi jako by bzu\u010del zelen\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Na m\u00fdtin\u011b nebyl dosud nikdo. Skoro v\u0161echna ba\u017ean\u0165ata zalezla pod m\u00e1my kvo\u010dny, jenom p\u00e1r dobrodru\u017en\u00fdch podnikavc\u016f dosud zobalo v suchu pod slam\u011bnou st\u0159echou. Ale netv\u00e1\u0159ili se dvakr\u00e1t sebejist\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Tak! Dosud tady nen\u00ed. Nep\u0159i\u0161el \u00famysln\u011b. Nebo se snad n\u011bco stalo? Snad by se m\u011bla j\u00edt pod\u00edvat do h\u00e1jovny.
Ale narodila se, aby \u010dekala. Otev\u0159ela si chatu sv\u00fdm kl\u00ed\u010dem. V\u0161echno bylo uklizeno, zrn\u00ed p\u0159ipraveno v truhl\u00edku, pokr\u00fdvky slo\u017een\u00e9 na polici, v kout\u011b narovnan\u00e1 sl\u00e1ma; v\u011bchet \u010derstv\u00e9 sl\u00e1my. Na h\u0159eb\u00edku visela lucerna. Stolek a \u017eidle st\u00e1ly zase tam, kde Connie v\u010dera le\u017eela.
<\/p>\n\n\n\n
Posadila se na stoli\u010dku do dve\u0159\u00ed. Jak bylo v\u0161ude ticho! Jemn\u00fd de\u0161t\u00edk hebce vanul jako mlhav\u00e1 clona, ale v\u00edtr nebylo sly\u0161et. Nic nebylo sly\u0161et. Stromy se ty\u010dily jako mocn\u00e9 bytosti, nez\u0159eteln\u00e9 v soumraku, ml\u010denliv\u011b a \u017eivouc\u00ed. Jak \u017eivouc\u00ed tu bylo v\u0161echno!
<\/p>\n\n\n\n
Znovu se sn\u00e1\u0161ela noc; Connie c\u00edtila, \u017ee bude muset j\u00edt. On se j\u00ed vyh\u00fdb\u00e1.
Ale najednou p\u0159ir\u00e1zoval na m\u00fdtinu, ve sv\u00e9m \u010dern\u00e9m nepromokav\u00e9m kab\u00e1t\u011b, a leskl se mokrem. Mrkl k chat\u011b, nap\u016fl zasalutoval, pak se sto\u010dil stranou a zam\u00ed\u0159il ke kukan\u00edm. Tam se ml\u010dky skr\u010dil, v\u0161echno si pe\u010dliv\u011b prohl\u00e9dl a potom pe\u010dliv\u011b zav\u0159el kvo\u010dny i ku\u0159ata do bezpe\u010d\u00ed na noc.
<\/p>\n\n\n\n
Kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el pomalu k n\u00ed. Dosud sed\u011bla na stoli\u010dce. Z\u016fstal p\u0159ed n\u00ed st\u00e1t pod st\u0159\u00ed\u0161kou vchodu.
„Tak si teda p\u0159i\u0161la,“ \u0159ekl n\u00e1\u0159e\u010dn\u00ed intonac\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Ano,“ vzhl\u00e9dla k n\u011bmu. „Jde\u0161 pozd\u011b!“
Pomalu vstala a odt\u00e1hla stoli\u010dku stranou.
„Cht\u011bls dovnit\u0159?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
Li\u0161\u00e1cky se na ni pod\u00edval.
„Nenasad\u00ed to lidem brouka do hlavy, \u017ee sem chod\u00ed\u0161 ka\u017edej ve\u010d\u00edr?“
<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d?“ Bezradn\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. „\u0158ekla jsem ti, \u017ee p\u0159ijdu. Nikdo to nev\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Brzo se to dozv\u011bd\u00ed,“ poznamenal. „A co potom?“
<\/p>\n\n\n\n
Nev\u011bd\u011bla, co odpov\u011bd\u011bt.
<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d by se to m\u011bli dozv\u011bd\u011bt?“ \u0159ekla kone\u010dn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Lidi se to dycky dozv\u011bd\u00ed,“ prohl\u00e1sil osudov\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Zachv\u011bly se j\u00ed trochu rty.
„Hm, j\u00e1 proti tomu nem\u016f\u017eu nic d\u011blat,“ zaj\u00edkla se.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale jo, m\u016f\u017ee\u0161,“ nam\u00edtl. „Dy\u017e sem nebude\u0161 chodit – esli chce\u0161,“ dodal ti\u0161\u0161\u00edm hlasem.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale to j\u00e1 nechci,“ \u0161pitla.
<\/p>\n\n\n\n
Zad\u00edval se stranou do lesa a ml\u010del.
„Ale co dy\u017e na to lidi p\u0159\u00eddou?“ ozval se kone\u010dn\u011b. „Rozmysli si to! P\u0159edstav si, jak si pak bude\u0161 p\u0159ipadat poko\u0159en\u00e1 – s n\u00e1den\u00edkem sv\u00fdho man\u017eela!“
<\/p>\n\n\n\n
Vzhl\u00e9dla k jeho odvr\u00e1cen\u00e9 tv\u00e1\u0159i.
„To proto,“ zakoktala, „to proto, \u017ee m\u011b nechce\u0161?“
<\/p>\n\n\n\n
„Rozmysli se!“ opakoval. „P\u0159edstav si, co dy\u017e na to lidi p\u0159\u00eddou – sir Clifford a – a dostane\u0161 se do lidskejch \u0159e\u010d\u00ed -„
<\/p>\n\n\n\n
„M\u016f\u017eu taky odjet pry\u010d.“
<\/p>\n\n\n\n
„Kamp\u00e1?“
<\/p>\n\n\n\n
„Kamkoli. M\u00e1m svoje vlastn\u00ed pen\u00edze. Zd\u011bdila jsem po mamince dvacet tis\u00edc liber a Clifford na n\u011b, jak v\u00edm, nem\u016f\u017ee s\u00e1hnout. M\u016f\u017eu odjet.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale co dy\u017e se ti t\u0159ebas nebude cht\u011bt?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale ano! Je mi jedno, co se mnou bude.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jo, to si mysl\u00ed\u0161 nej\u010dko. Ale nebude ti to fuk. Bude ti na tom muset z\u00e1le\u017eet, ka\u017ed\u00fdmu na tom z\u00e1le\u017e\u00ed. Nesm\u00ed\u0161 zapomenout, \u017ee se\u0161 milospani\u010dka, \u017ee se\u0161 n\u00f3bl lady, a spou\u0161t\u00ed\u0161 se s hajn\u00fdm. To je jin\u00fd kafe, ne\u017e dybych byl p\u00e1n. Nebude ti to fuk, uvid\u00ed\u0161. Nebude.“
<\/p>\n\n\n\n
„A pro\u010d ne? Co je mi po m\u00e9m titulu? Stejn\u011b ho nen\u00e1vid\u00edm. M\u00e1m pocit, \u017ee se mi lid\u00e9 posm\u00edvaj\u00ed, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e ho vyslov\u00ed. A taky se mi posm\u00edvaj\u00ed! I ty se mi vy\u0161klebuje\u0161, kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161!“
<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1!“
Poprv\u00e9 se na ni pod\u00edval p\u0159\u00edmo a do o\u010d\u00ed.
„J\u00e1 se ti nevy\u0161klibuju,“ prohl\u00e1sil.
<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se j\u00ed zad\u00edval do o\u010d\u00ed, vid\u011bla, jak jeho o\u010di tmavnou, docela tmavnou, a zorni\u010dky se mu roz\u0161i\u0159uj\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Tob\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co riskuje\u0161?“ zeptal se ochrapt\u011ble. „To by teda m\u011blo. Abys nena\u0159\u00edkala, a\u017e bude pozd\u011b!“
V hlase mu zazn\u011bla podivn\u00e1 v\u00fdstraha.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edy\u0165 nem\u00e1m co ztratit!“ odsekla popuzen\u011b. „Kdybys v\u011bd\u011bl, o\u010d jde, ch\u00e1pal bys, \u017ee bych to ztratila je\u0161t\u011b r\u00e1da. Ale boj\u00ed\u0161 se snad o sebe?“
<\/p>\n\n\n\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl stru\u010dn\u011b. „Boj\u00edm se. Boj\u00edm se toho v\u0161eho.“
<\/p>\n\n\n\n
„\u010ceho v\u0161eho?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
Trhl podivn\u011b hlavou nazad, aby nazna\u010dil vn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011bt.
„Toho! Ka\u017ed\u00fdho! V\u0161ech dohromady.“
Pak se sklonil a najednou ji pol\u00edbil na utr\u00e1penou tv\u00e1\u0159.
„Ale n\u00e9, je mi to fuk,“ prohl\u00e1sil. „Bu\u010fme halt spolu a k \u010dertu s t\u00edm vostatn\u00edm! Ale dybys m\u011bla n\u011bkd\u00e1 litovat, \u017ees to ud\u011blala -!“
<\/p>\n\n\n\n
„Neodh\u00e1n\u011bj m\u011b!“ zaprosila. Polo\u017eil j\u00ed prsty na l\u00ed\u010dko a znovu ji n\u00e1hle pol\u00edbil. „Tak m\u011b teda pus\u0165 k sob\u011b,“ \u0159ekl ti\u0161e. „A sundej si ten pr\u0161\u00e1k.“
Pov\u011bsil si pu\u0161ku, vyklouzl z mokr\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho kab\u00e1tu a s\u00e1hl po p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch.
„P\u0159ines sem e\u0161t\u011b jednu deku,“ poznamenal, „abysme se mohli p\u0159ikrejt, dy\u017e bude\u0161 cht\u011bt.“
<\/p>\n\n\n\n
„Nem\u016f\u017eu se zdr\u017eet dlouho,“ \u0159ekla. „Ve\u010de\u0159e je v p\u016fl osm\u00e9.“
<\/p>\n\n\n\n
Rychle se pod\u00edval na ni a pak na hodinky.
„No dobr\u00e1,“ prohl\u00e1sil.
Zav\u0159el dve\u0159e a rozsv\u00edtil mal\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko v zav\u011b\u0161en\u00e9 lucern\u011b.
„Jednou,“ \u0159ekl, „spolu budeme na d\u00fdl.“
Rozt\u00e1hl pe\u010dliv\u011b jednu pokr\u00fdvku na zem a druhou j\u00ed slo\u017eil pod hlavu. Pak si na okam\u017eik sedl na stoli\u010dku a p\u0159it\u00e1hl si Connii k sob\u011b, objal ji pevn\u011b jednou pa\u017e\u00ed a volnou rukou j\u00ed hmatal po t\u011ble. Usly\u0161ela, jak najednou zadr\u017eel dech, kdy\u017e ji na\u0161el. Pod tenkou spodni\u010dkou byla nah\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„To je dobrota, takhle si t\u011b moct pohladit!“ \u0159ekl, kdy\u017e laskal jemnou, teplou a skrytou ple\u0165 jej\u00edho pasu a bok\u016f. Sklonil obli\u010dej a t\u0159el se j\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed o b\u0159icho a stehna, znovu a znovu. A ji znovu trochu udivilo, do jak\u00e9ho vytr\u017een\u00ed ho to uv\u00e1d\u00ed. Nech\u00e1pala kr\u00e1su, kterou v n\u00ed objevuje, kdy\u017e se dot\u00fdk\u00e1 jej\u00edho \u017eivouc\u00edho t\u011bla na tajn\u00fdch m\u00edstech, tu skoro ext\u00e1zi kr\u00e1sy. Ta si toti\u017e uv\u011bdomuje pouze v\u00e1\u0161e\u0148. A jestli\u017ee v\u00e1\u0161e\u0148 vyhasne \u010di neexistuje, z\u016fst\u00e1v\u00e1 velkolep\u00fd tep kr\u00e1sy nepochopiteln\u00fd, ba dokonce trochu nechutn\u00fd; vrouc\u00ed a \u017eivouc\u00ed kr\u00e1sa dotyku, o tolik hlub\u0161\u00ed ne\u017e kr\u00e1sa pohledu. C\u00edtila klouz\u00e1n\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e po sv\u00fdch stehnech a po b\u0159i\u0161e a zadku a d\u016fv\u011brn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed jeho vous\u016f a jeho hebk\u00fdch hust\u00fdch vlas\u016f a rozt\u0159\u00e1sla se j\u00ed kolena. Hluboko v sob\u011b c\u00edtila jak\u00fdsi nov\u00fd pohyb, n\u011bjakou novou, vyno\u0159uj\u00edc\u00ed se nahotu. A m\u00e1lem se toho polekala. M\u00e1lem si p\u0159\u00e1la, aby ji tak nelaskal. N\u011bjak ji t\u00edm celou obkli\u010doval. Ale p\u0159esto \u010dekala, \u010dekala.
<\/p>\n\n\n\n
A kdy\u017e do n\u00ed vnikal se stup\u0148uj\u00edc\u00ed se \u00falevou sp\u011bj\u00edc\u00ed k dovr\u0161en\u00ed, kter\u00e9 pro n\u011bj znamenalo \u010dir\u00fd m\u00edr, \u010dekala je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d. P\u0159ipadala si trochu stranou. A v\u011bd\u011bla, \u017ee si za to \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b m\u016f\u017ee sama. Sama se do toho odlou\u010den\u00ed vemluvila. A te\u010f je k n\u011bmu snad odsouzena. Le\u017eela ti\u0161e a c\u00edtila jeho pohyb v sob\u011b, jeho hluboko pronikaj\u00edc\u00ed \u00fasil\u00ed, jeho n\u00e1hl\u00e9 zachv\u011bn\u00ed p\u0159i vyst\u0159\u00edknut\u00ed semene a pak ochabuj\u00edc\u00ed p\u0159ir\u00e1\u017een\u00ed. Tohle p\u0159ir\u00e1\u017een\u00ed zadkem je trochu sm\u011b\u0161n\u00e9. Kdy\u017e je \u010dlov\u011bk \u017eena a stranou toho v\u0161eho, je tohle p\u0159ir\u00e1\u017een\u00ed mu\u017esk\u00e9ho zadku krajn\u011b komick\u00e9. A mu\u017e v t\u00e9hle pozici a p\u0159i tom kon\u00e1n\u00ed je nanejv\u00fd\u0161 sm\u011b\u0161n\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
Le\u017eela v\u0161ak ti\u0161e a nevzp\u00edrala se. Ani kdy\u017e byl hotov, nevzchopila se, aby si vydobyla sv\u00e9 vlastn\u00ed ukojen\u00ed, jako to d\u011bl\u00e1vala s Michaelisem; le\u017eela ti\u0161e a o\u010di se j\u00ed pomalu zal\u00e9valy a p\u0159et\u00e9kaly slzami.
<\/p>\n\n\n\n
I on le\u017eel ti\u0161e. Ale pevn\u011b ji obj\u00edmal a sna\u017eil se p\u0159ikr\u00fdt jej\u00ed chudinky nah\u00e9 nohy sv\u00fdma nohama, aby je zah\u0159\u00e1l. Le\u017eel na n\u00ed s d\u016fv\u011brnou a d\u016fv\u011b\u0159ivou vroucnost\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Je ti zima?“ zeptal se j\u00ed tich\u00fdm polohlasem, jako by mu byla co nejbl\u00ed\u017e. Zat\u00edmco ona byla stranou, daleko.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne! Ale mus\u00edm j\u00edt,“ \u0159ekla jemn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Povzdechl si, p\u0159itiskl ji pevn\u011bji a pak se op\u011bt nat\u00e1hl k odpo\u010dinku.
Nevytu\u0161il jej\u00ed slzy. Myslel si, \u017ee je tu s n\u00edm.
<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00edm j\u00edt,“ opakovala. Zvedl se, poklekl na chvilku vedle n\u00ed, pol\u00edbil ji na vnit\u0159n\u00ed stranu stehen, pak j\u00ed shrnul sukn\u011b p\u0159es kolena a zap\u00ednal si bezmy\u0161lenkovit\u011b vlastn\u00ed oble\u010den\u00ed, ani se p\u0159i tom neobr\u00e1til, ve slabou\u010dk\u00e9m sv\u011btle lucerny.
<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00ed\u0161 halt jednou p\u0159ij\u00edt do h\u00e1jenky,“ \u0159ekl, shl\u00ed\u017eeje na ni s h\u0159ejiv\u00fdm, jist\u00fdm a nenucen\u00fdm v\u00fdrazem.
Ale ona tu le\u017eela nete\u010dn\u011b, vzhl\u00ed\u017eela up\u0159en\u011b k n\u011bmu a myslela si: Ciz\u00ed \u010dlov\u011bk! Ciz\u00ed \u010dlov\u011bk! Dokonce se j\u00ed trochu protivil.
<\/p>\n\n\n\n
Obl\u00e9kl si kab\u00e1t a rozhl\u00ed\u017eel se po klobouku, kter\u00fd mu spadl, a pak si p\u0159ehodil pu\u0161ku.
„Tak po\u010f!“ vyzval ji, shl\u00ed\u017eeje na ni t\u011bma tepl\u00fdma m\u00edrupln\u00fdma o\u010dima.
<\/p>\n\n\n\n
Pomalu vstala. Necht\u011blo se j\u00ed odej\u00edt. Ale taky se j\u00ed dost protivilo z\u016fstat. Pomohl j\u00ed do tenk\u00e9ho nepromokav\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b a prohl\u00e9dl ji, jestli je v po\u0159\u00e1dku.
<\/p>\n\n\n\n
Pak otev\u0159el dve\u0159e. Venku byla \u00fapln\u00e1 tma. V\u011brn\u00fd pes na z\u00e1pra\u017e\u00ed vysko\u010dil radost\u00ed, \u017ee ho vid\u00ed. De\u0161tiv\u00e9 m\u017een\u00ed \u0161edav\u011b t\u00e1hlo tmou. Byla tma jako v pytli.
<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00edm vz\u00edt lucernu,“ prohl\u00e1sil. „Nepotk\u00e1me ani \u017eiv\u00e1\u010dka.“
Vykro\u010dil t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00ed po \u00fazk\u00e9 p\u011b\u0161in\u011b a pohupoval p\u0159i zemi lucernou, kter\u00e1 osv\u011btlovala mokrou tr\u00e1vu, \u010dern\u00e9 leskl\u00e9 ko\u0159eny strom\u016f jako hady a sinal\u00e9 kv\u011bty. Jinak v\u0161echno halilo \u0161ediv\u00e9 m\u017een\u00ed a naprost\u00e1 temnota.
<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00ed\u0161 halt jednou p\u0159ij\u00edt do h\u00e1jenky,“ opakoval. „P\u0159\u00edde\u0161? Dy\u017e u\u017e n\u00e1s pov\u011bsej, tak a\u0165 u\u017e to stoj\u00ed za to!“
<\/p>\n\n\n\n
Divila se tomu, jak nepochopiteln\u011b a \u00faporn\u011b po n\u00ed tou\u017e\u00ed, kdy\u017e mezi nimi vlastn\u011b nic nen\u00ed, kdy\u017e s n\u00ed vlastn\u011b nikdy ani opravdu nemluvil, a mimovoln\u011b se j\u00ed protivilo i jeho n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed. To jeho „mus\u00ed\u0161 halt p\u0159ij\u00edt“ jako by nepat\u0159ilo j\u00ed, ale n\u011bjak\u00e9 oby\u010dejn\u00e9 nanynce. Rozeznala listy n\u00e1prstn\u00edku u lesn\u00ed cesty a v\u00edcem\u00e9n\u011b poznala, kde jsou.
<\/p>\n\n\n\n
„Je \u010dtvrt na vos\u016fm,“ \u0159ekl, „to akor\u00e1t stihne\u0161.“ Zm\u011bnil t\u00f3n, jako by vyc\u00edtil jej\u00ed odstup. Kdy\u017e ve\u0161li do posledn\u00edho z\u00e1krutu cesty p\u0159ed l\u00edskov\u00fdm hou\u0161t\u00edm a p\u0159ed brankou, sfoukl lucernu. „Voc\u00e1\u010f u\u017e uvid\u00edme,“ \u0159ekl a vzal ji jemn\u011b v podpa\u017e\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Ale \u0161lo to t\u011b\u017eko, p\u016fda pod nohama byla pln\u00e1 z\u00e1had, jen\u017ee on cestu vyc\u00edtil nohama; byl na to zvykl\u00fd. U branky j\u00ed dal elektrickou sv\u00edtilnu. „V parku je kapku sv\u011btlejc,“ poznamenal, „ale vem si ji, abys nese\u0161la z cesty.“
<\/p>\n\n\n\n
M\u011bl pravdu, na otev\u0159en\u00e9m prostranstv\u00ed parku jako by prosv\u00edtala p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e1 \u0161e\u010f. Najednou ji k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl, zajel j\u00ed rukou pod \u0161aty a hmatal j\u00ed vlhkou studenou rukou po tepl\u00e9m t\u011ble.
<\/p>\n\n\n\n
„Dal bych za to \u017eivot, za takov\u00fd vobjet\u00ed se \u017eenskou, jako se\u0161 ty,“ zamumlal a\u017e v hrdle. „Dybys mohla e\u0161t\u011b chvili\u010dku po\u010dkat.“
<\/p>\n\n\n\n
Uc\u00edtila n\u00e1hl\u00fd n\u00e1por jeho op\u011btovan\u00e9 touhy.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, mus\u00edm b\u011b\u017eet,“ vyhrkla trochu popla\u0161en\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„No jo,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil najednou zm\u011bn\u011bn\u00fdm t\u00f3nem a pustil ji.
<\/p>\n\n\n\n
Odvr\u00e1tila se, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se k n\u011bmu oto\u010dila zp\u00e1tky a \u0159ekla: „Polib m\u011b!“
<\/p>\n\n\n\n
Sklonil se k n\u00ed v nerozeznateln\u00e9m obrysu a dal j\u00ed hubi\u010dku na lev\u00e9 oko. Nastavila mu \u00fasta a on ji hebce pol\u00edbil na n\u011b; ale hned se zas odt\u00e1hl. Nen\u00e1vid\u011bl l\u00edb\u00e1n\u00ed na \u00fasta.
<\/p>\n\n\n\n
„P\u0159ijdu z\u00edtra,“ \u0159ekla a vyvinula se mu z n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Jestli to p\u016fjde,“ dodala.
<\/p>\n\n\n\n
„Dobr\u00e1. Ale ne tak pozd\u011b!“ odpov\u011bd\u011bl ze tmy. U\u017e ho v\u016fbec nevid\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
„Dobrou noc!“ \u0159ekla.
<\/p>\n\n\n\n
„Dobrou noc, milospan\u00ed!“ ozval se jeho hlas.
<\/p>\n\n\n\n
Zarazila se a ohl\u00e9dla se do mokr\u00e9 tmy. Rozezn\u00e1vala jenom jeho obrys. „Pro\u010d jsi to \u0159ekl?“ zeptala se.
<\/p>\n\n\n\n
„To nic,“ zamumlal. „Tak teda dobrou noc, b\u011b\u017e!“
<\/p>\n\n\n\n
Pohrou\u017eila se do temn\u011b \u0161ed\u00e9 hmatateln\u00e9 noci. Na\u0161la postrann\u00ed vchod otev\u0159en\u00fd a proklouzla do sv\u00e9ho pokoje nepozorovan\u011b. Kdy\u017e za sebou zav\u00edrala dve\u0159e, ozval se gong, ale stejn\u011b se rozhodla, \u017ee se vykoupe – musela se vykoupat. „Ale u\u017e nikdy nep\u0159ijdu pozd\u011b,“ um\u00ednila si, „jsou s t\u00edm moc velk\u00e9 pot\u00ed\u017ee.“
<\/p>\n\n\n\n
P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den do lesa ne\u0161la. M\u00edsto toho jela s Cliffordem do Uthwaite. Mohl si te\u010f ob\u010das vyjet autem a opat\u0159il si siln\u00e9ho mlad\u00e9ho mu\u017ee jako \u0161of\u00e9ra, kter\u00fd mu v p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby pom\u00e1hal z vozu. Hlavn\u011b cht\u011bl nav\u0161t\u00edvit sv\u00e9ho kmotra Leslieho Wintera, kter\u00fd \u017eil na z\u00e1me\u010dku Shipley nedaleko Uthwaite. Winter te\u010f byl star\u0161\u00ed p\u00e1n, boh\u00e1\u010d, jeden z t\u011bch zazoban\u00fdch majitel\u016f dol\u016f, kte\u0159\u00ed pro\u017eili i\u00edejlep\u0161\u00ed l\u00e9ta za kr\u00e1le Eduarda. Kr\u00e1l Eduard nejednou na Shipley p\u0159espal na hon\u011b. Byl to p\u011bkn\u00fd star\u00fd \u0161tukov\u00fd z\u00e1me\u010dek, velmi elegantn\u011b za\u0159\u00edzen\u00fd, nebo\u0165 Winter byl star\u00fd ml\u00e1denec a py\u0161nil se sv\u00fdm smyslem pro styl; jenom\u017ee z\u00e1me\u010dek byl obkl\u00ed\u010den uheln\u00fdmi doly. Leslie Winter byl Cliffordovi naklon\u011bn, ale osobn\u011b ho nem\u011bl ve valn\u00e9 v\u00e1\u017enosti; to kv\u016fli jeho fotografi\u00edm v obr\u00e1zkov\u00fdch \u010dasopisech a kv\u016fli jeho spisov\u00e1n\u00ed. Star\u00fd p\u00e1n byl \u0161vih\u00e1k ze \u0161koly kr\u00e1le Eduarda, kter\u00fd si myslel, \u017ee \u017eivot je \u017eivot, kde\u017eto tihle \u0161krab\u00e1ci jsou n\u011bco docela jin\u00e9ho. Ke Connii byl star\u00fd venkovsk\u00fd \u0161lechtic v\u017edycky velice galantn\u00ed; pokl\u00e1dal ji za p\u016fvabnou skromnou d\u00edvenku, kter\u00e9 je pro Clifforda celkem \u0161koda, a tis\u00edckr\u00e1t \u0161koda, \u017ee nem\u00e1 nad\u011bji d\u00e1t Wragby d\u011bdice. S\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9ho d\u011bdice nem\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
Connie by r\u00e1da v\u011bd\u011bla, co by asi \u0159ekl, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00ed soulo\u017eil Clifford\u016fv hajn\u00fd a \u0159\u00edkal j\u00ed: „Mus\u00ed\u0161 halt jednou p\u0159ij\u00edt do h\u00e1jenky.“ Zo\u0161klivil by si ji a pohrdal by j\u00ed, pon\u011bvad\u017e dosp\u011bl skoro a\u017e k nen\u00e1visti v\u016f\u010di d\u011blnick\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b derouc\u00ed se vp\u0159ed. Mu\u017e z jej\u00ed vlastn\u00ed t\u0159\u00eddy by mu nevadil, proto\u017ee p\u0159\u00edroda Connii obda\u0159ila t\u00edm skromn\u00fdm, pokorn\u011b panensk\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem a snad to pat\u0159ilo i k jej\u00ed povaze. Winter j\u00ed \u0159\u00edkal „drah\u00e9 d\u011b\u0165\u00e1tko“ a dal j\u00ed docela roztomilou miniaturu n\u011bjak\u00e9 d\u00e1my z osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed, vlastn\u011b proti jej\u00ed v\u016fli.
Jenom\u017ee Connie m\u011bla plnou hlavu sv\u00e9ho pom\u011bru s hajn\u00fdm. Koneckonc\u016f pan Winter, kter\u00fd byl opravdov\u00fd d\u017eentlmen a sv\u011bt\u00e1k, s n\u00ed zach\u00e1zel jako s osobnost\u00ed a s individualitou vybran\u00e9ho vkusu; neh\u00e1zel ji do jednoho pytle se v\u0161emi ostatn\u00edmi \u017eensk\u00fdmi kolem sebe n\u011bjak\u00fdm sv\u00fdm „halt“ a „voc\u00e1\u010f“.
<\/p>\n\n\n\n
Ne\u0161la do lesa ten den ani p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den ani poz\u00edt\u0159\u00ed. Ne\u0161la tam, dokud m\u011bla pocit nebo si aspo\u0148 p\u0159edstavovala, \u017ee tam ten \u010dlov\u011bk na ni \u010dek\u00e1 a chce ji. Ale \u010dtvrt\u00fd den byla hrozn\u011b neklidn\u00e1 a nesv\u00e1. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b odm\u00edtala j\u00edt do lesa a rozt\u00e1hnout p\u0159ed t\u00edm \u010dlov\u011bkem znovu stehna. Uva\u017eovala o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, co by mohla podniknout – zajet si do Sheffieldu, chodit po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch, a pomy\u0161len\u00ed na to v\u0161echno ji odpuzovalo. <\/p>\n\n\n\n
Nakonec se rozhodla j\u00edt na proch\u00e1zku, ne do lesa, ale opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem; p\u016fjde do Marehay, tou \u017eeleznou brankou na druh\u00e9 stran\u011b parku. Byl klidn\u00fd \u0161ediv\u00fd jarn\u00ed den, skoro tepl\u00fd. \u0160la nev\u0161\u00edmav\u011b, zabran\u00e1 do my\u0161lenek, kter\u00e9 si ani neuv\u011bdomovala. Skute\u010dn\u011b nevn\u00edmala nic mimo sebe, dokud ji nevylekalo hlasit\u00e9 \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed psa na marehaysk\u00e9m statku. Marehaysk\u00fd statek! Jeho pastviny se t\u00e1hly a\u017e k ohrad\u011b parku na Wragby, tak\u017ee byli sousedi, ale Connie tam u\u017e dlouho neza\u0161la.
<\/p>\n\n\n\n
„Bello!“ vyk\u0159ikla na velk\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho bullteri\u00e9ra. „Bello! Copak jsi na m\u011b zapomn\u011bla? U\u017e m\u011b nepozn\u00e1v\u00e1\u0161?“ B\u00e1la se ps\u016f, a Bella st\u00e1la a \u0161t\u011bkala, kdy\u017e Connie cht\u011bla proj\u00edt dvorem statku na p\u011b\u0161inu k obo\u0159e. Objevila se pan\u00ed Flintov\u00e1. Byla to \u017eena v Constancin\u011b v\u011bku, b\u00fdval\u00e1 u\u010ditelka, ale Connie ji podez\u00edrala, \u017ee je to dost fale\u0161n\u00e1 treperendi\u010dka.
<\/p>\n\n\n\n
„Pod\u00edvejme, v\u017edy\u0165 je to lady Chatterleyov\u00e1! Pod\u00edvejme se!“ A pan\u00ed Flintov\u00e9 se rozz\u00e1\u0159ily o\u010di a zard\u011bla se jako d\u011bv\u010d\u00e1tko. „Bello, Bello! Copak to je, \u0161t\u011bkat na lady Chatterleyovou! Bello! Bude\u0161 zticha!“ Rozb\u011bhla se a \u0161vihla po psu b\u00edl\u00fdm ubrouskem, kter\u00fd dr\u017eela v ruce, a pak vy\u0161la vst\u0159\u00edc Connii.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u017edycky m\u011b pozn\u00e1vala,“ \u0159ekla Connie a podala j\u00ed ruku. Flintov\u00ed byli Chatterleyovi n\u00e1jemci.
<\/p>\n\n\n\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee milostivou pan\u00ed pozn\u00e1v\u00e1! Jenom se tak p\u0159edv\u00e1d\u00ed,“ \u0161t\u011bbetala pan\u00ed Flintov\u00e1 v\u0161ecka z\u00e1\u0159\u00edc a vzhl\u00ed\u017eej\u00edc ke Connii v jak\u00e9msi uzard\u011bl\u00e9m zmatku, „ale u\u017e je to tak d\u00e1vno, co v\u00e1s nevid\u011bla. Up\u0159\u00edmn\u011b douf\u00e1m, \u017ee je v\u00e1m u\u017e l\u00edp.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ano, d\u011bkuju, jsem docela v po\u0159\u00e1dku.“
<\/p>\n\n\n\n
„Celou zimu jsme v\u00e1s skoro nevid\u011bli. Nen\u00ed libo d\u00e1l a pod\u00edvat se na d\u011b\u0165\u00e1tko?“
<\/p>\n\n\n\n
„No,“ zav\u00e1hala Connie, „ale jenom na chvilku.“
<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Flintov\u00e1 se prudce vrhla nap\u0159ed, aby uklidila, a Connie ve\u0161la pomalu za n\u00ed se zav\u00e1h\u00e1n\u00edm v tmav\u00e9 kuchyni, kde v\u0159el na ohni\u0161ti \u010dajn\u00edk. Pan\u00ed Flintov\u00e1 se vr\u00e1tila.
<\/p>\n\n\n\n
„Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b omluv\u00edte,“ \u0161veholila. „Obt\u011b\u017eovala byste se sem?“
<\/p>\n\n\n\n
Ve\u0161ly do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde na se\u0161\u00edvan\u00e9m kobere\u010dku p\u0159ed krbem sed\u011blo mal\u00e9 d\u00edt\u011b a st\u016fl byl prost\u0159en\u00fd k prost\u00e9 sva\u010din\u011b. Ze dve\u0159\u00ed pla\u0161e a neohraban\u011b uhnula mlad\u00e1 d\u011bve\u010dka.
<\/p>\n\n\n\n
D\u00edt\u011b bylo \u010dipern\u00fd drobe\u010dek, asi ro\u010dn\u00ed, se zrzav\u00fdmi vl\u00e1sky po otci a s kur\u00e1\u017en\u00fdma bled\u011b modr\u00fdma o\u010dima. Byla to hol\u010di\u010dka a ni\u010deho se tak hned nelekla. Sed\u011bla mezi pol\u0161t\u00e1\u0159i, obklopen\u00e1 hadrov\u00fdmi panenkami a jin\u00fdmi hra\u010dkami v modern\u00edm nadbytku.
<\/p>\n\n\n\n
„Ach, ta je roztomil\u00e1!“ zvolala Connie. „A jak vyrostla! V\u017edy\u0165 u\u017e je to sle\u010dna! Velk\u00e1 sle\u010dna!“
Dala hol\u010di\u010dce \u0161\u00e1lu, kdy\u017e se narodila, a k v\u00e1noc\u016fm celuloidov\u00e9 kachni\u010dky.
<\/p>\n\n\n\n
„Pod\u00edvej se, Josef\u00ednko! Kdo se to na tebe p\u0159i\u0161el pod\u00edvat? Kdopak je to, Josef\u00ednko? Lady Chatterleyov\u00e1 – zn\u00e1\u0161 p\u0159ece lady Chatterleyovou, nezn\u00e1\u0161?“
<\/p>\n\n\n\n
Legra\u010dn\u00ed \u010dipern\u00e1 os\u016fbka vykulila na lady Chatterleyovou drze o\u010di. Lady nelady, to j\u00ed bylo zat\u00edm v\u0161echno jedno.
<\/p>\n\n\n\n
„No poj\u010f sem! P\u016fjde\u0161 ke mn\u011b?“ l\u00e1kala ji Connie.
<\/p>\n\n\n\n
Hol\u010di\u010dka se nevyslovila tak ani onak, a tak ji Connie zvedla a posadila si ji na kl\u00edn. Jak to h\u0159\u00e1lo a bla\u017eilo dr\u017eet na kl\u00edn\u011b d\u00edt\u011b, a ty m\u011bkk\u00e9 ru\u010di\u010dky, ty neuv\u011bdom\u011bl\u00e9 kur\u00e1\u017en\u00e9 no\u017ei\u010dky!
<\/p>\n\n\n\n
„Zrovna jsem si nalila jen tak \u0161\u00e1lek \u010daje. Luke odjel na trh, tak m\u016f\u017eu sva\u010dit, kdy chci. Nen\u00ed libo taky \u0161\u00e1lek, lady Chatterleyov\u00e1? Jist\u011b to nebude to, na co jste zvykl\u00e1, ale kdybyste cht\u011bla\u2026“
<\/p>\n\n\n\n
Connie cht\u011bla, t\u0159eba\u017ee nem\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e j\u00ed n\u011bkdo p\u0159ipom\u00ednal, na co je zvykl\u00e1. Na stole vypuklo velk\u00e9 nov\u00e9 prost\u00edr\u00e1n\u00ed a byly p\u0159ineseny bo\u017e\u00edhodov\u00e9 \u0161\u00e1lky a bo\u017e\u00edhodov\u00e1 konvice.
<\/p>\n\n\n\n
„Jen kdybyste se neobt\u011b\u017eovala,“ nam\u00edtla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
Ale kdyby se pan\u00ed Flintov\u00e1 neobt\u011b\u017eovala, jak\u00e9 by v tom bylo povyra\u017een\u00ed? A tak si Connie hr\u00e1la s hol\u010di\u010dkou, bavila se neohro\u017eenost\u00ed t\u00e9 mal\u00e9 \u017eenu\u0161ky a c\u00edtila hlubokou po\u017eitk\u00e1\u0159skou rozko\u0161 z jej\u00edho hebk\u00e9ho mlad\u00e9ho tepla. Mlad\u00fd \u017eivot! A tak neboj\u00e1cn\u00fd! Tak neboj\u00e1cn\u00fd, proto\u017ee tak bezbrann\u00fd. V\u0161ichni ostatn\u00ed lid\u00e9 jsou tak spout\u00e1ni strachem!
<\/p>\n\n\n\n
Vypila \u0161\u00e1lek \u010daje, kter\u00fd byl velmi siln\u00fd, a sn\u011bdla velice dobr\u00fd chl\u00e9b s m\u00e1slem a zava\u0159ovan\u00fdmi sl\u00edvami. Pan\u00ed Flintov\u00e1 z\u00e1\u0159ila a p\u00fd\u0159ila se a vzp\u00ednala se roz\u010dilen\u00edm jako klisna, jako by Connie byla n\u011bjak\u00fd chrabr\u00fd ryt\u00ed\u0159. A opravdu po \u017eensku si pokl\u00e1bosily a ob\u011bma to ud\u011blalo dob\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale je to p\u0159ece jen chud\u00e1 sva\u010dinka,“ omlouvala se pan\u00ed Flintov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Je daleko lep\u0161\u00ed ne\u017e u n\u00e1s doma,“ odpov\u011bd\u011bla Connie po pravd\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale to snad ne!“ p\u00fd\u0159ila se pan\u00ed Flintov\u00e1, kter\u00e1 tomu ov\u0161em nev\u011b\u0159ila.
<\/p>\n\n\n\n
Ale nakonec Connie vstala.
„Mus\u00edm b\u011b\u017eet,“ \u0159ekla. „Man\u017eel nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, kde jsem. Bude si p\u0159edstavovat b\u016fhv\u00edco.“
<\/p>\n\n\n\n
„Nikdy ho nenapadne, \u017ee jste tady,“ zasm\u00e1la se pan\u00ed Flintov\u00e1 vzru\u0161en\u011b. „D\u00e1 v\u00e1s je\u0161t\u011b vybubnovat.“
<\/p>\n\n\n\n
„P\u00e1, Josef\u00ednko,“ rozlou\u010dila se Connie, dala hol\u010di\u010dce hubi\u010dku a pocuchala j\u00ed rezav\u00e9 chm\u00fd\u0159\u00ed na hlavi\u010dce. Pan\u00ed Flintov\u00e1 trvala na tom, \u017ee otev\u0159e zam\u010den\u00e9 a z\u00e1vorou zastr\u010den\u00e9 p\u0159edn\u00ed dve\u0159e. Connie vy\u0161la na zahr\u00e1dku p\u0159ed statkem, obehnanou \u017eiv\u00fdm plotem z pta\u010d\u00edho zobu. Pod\u00e9l cesti\u010dky rostly dv\u011b \u0159ady aurikul\u00ed, velmi sametov\u00fdch a plnokv\u011bt\u00fdch.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1te kr\u00e1sn\u00e9 aurikule,“ poznamenala Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Nedbalky, jak jim \u0159\u00edk\u00e1 Luke,“ zasm\u00e1la se pan\u00ed Flintov\u00e1. „Vezm\u011bte si jich p\u00e1r!“
A horliv\u011b za\u010dala trhat sametov\u00e9 zahradn\u00ed prvosenky.
<\/p>\n\n\n\n
„Dost! Dost u\u017e!“ br\u00e1nila se Connie.
<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161ly k zahradn\u00edm vr\u00e1tk\u016fm.
„Kudy jste cht\u011bla j\u00edt?“ zeptala se pan\u00ed Flintov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Oborou.“
<\/p>\n\n\n\n
„Po\u010dkejme! No ano, kr\u00e1vy u\u017e budou z pastvy doma. Ale je\u0161t\u011b nejsou sehnan\u00e9. Jen\u017ee branka je zav\u0159en\u00e1, budete muset p\u0159el\u00e9zt.“
<\/p>\n\n\n\n
„To dok\u00e1\u017eu,“ \u0159ekla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Snad abych s v\u00e1mi do\u0161la je\u0161t\u011b k ohrad\u011b.“
<\/p>\n\n\n\n
\u0160ly po chud\u00e9 pastvin\u011b, okousan\u00e9 od kr\u00e1l\u00edk\u016f. Pt\u00e1ci v lese \u0161t\u011bbetali v divok\u00e9m ve\u010dern\u00edm triumfu. N\u011bjak\u00fd \u010dlov\u011bk svol\u00e1val posledn\u00ed kr\u00e1vy, kter\u00e9 se pomalu vlekly po udupan\u00e9 louce.
<\/p>\n\n\n\n
„Zpozdili se dneska s dojen\u00edm,“ poznamenala pan\u00ed Flintov\u00e1 p\u0159\u00edsn\u011b. „V\u011bd\u00ed, \u017ee se Luke nevr\u00e1t\u00ed d\u0159\u00edv ne\u017e po setm\u011bn\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161ly k ohrad\u011b, za kterou se je\u017eila mlad\u00e1 jedlov\u00e1 hou\u0161tina. Byla tam branka, ale zam\u010den\u00e1. V tr\u00e1v\u011b na vnit\u0159n\u00ed stran\u011b st\u00e1la pr\u00e1zdn\u00e1 l\u00e1hev.
<\/p>\n\n\n\n
„To je hajn\u00e9ho pr\u00e1zdn\u00e1 l\u00e1hev na ml\u00e9ko,“ vysv\u011btlila pan\u00ed Flintov\u00e1. „Nos\u00edme mu ho a\u017e sem a on si ho pak v\u017edycky odn\u00e1\u0161\u00ed s\u00e1m.“
<\/p>\n\n\n\n
„Kdy?“ zeptala se Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Inu, kdy\u017e jde pr\u00e1v\u011b kolem. \u010casto r\u00e1no. Tak sbohem, lady Chatterleyov\u00e1! A p\u0159ij\u010fte se zase pod\u00edvat! Bylo to tak hezk\u00e9, \u017ee jste p\u0159i\u0161la.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie p\u0159elezla p\u0159es ohradu na \u00fazkou p\u011b\u0161inku mezi hust\u011b naje\u017een\u00fdmi mlad\u00fdmi jedlemi. Pan\u00ed Flintov\u00e1 se rozb\u011bhla zp\u00e1tky p\u0159es pastvinu, v klobouku proti slunci, proto\u017ee byla opravdu u\u010ditelkou. Constanci se tahle nov\u011b vysazen\u00e1 lesn\u00ed hou\u0161tina nel\u00edbila; p\u0159ipadala j\u00ed stra\u0161ideln\u00e1 a k zadu\u0161en\u00ed. Posp\u00edchala se sklopenou hlavou, v my\u0161lenk\u00e1ch na d\u00edt\u011b Flintov\u00fdch. Je to roztomil\u00e1 hol\u010di\u010dka, ale bude m\u00edt po tat\u00ednkovi nohy do O. U\u017e je to trochu vid\u011bt, ale snad z toho je\u0161t\u011b vyroste. Jak to \u010dlov\u011bka h\u0159eje a tak n\u011bjak napl\u0148uje, m\u00edt takov\u00e9 d\u00edt\u011b, a jak se t\u00edm pan\u00ed Flintov\u00e1 vychloub\u00e1. M\u00e1 v ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b n\u011bco, co Connie nem\u00e1 a z\u0159ejm\u011b m\u00edt nem\u016f\u017ee. Ano, pan\u00ed Flintov\u00e1 se vyn\u00e1\u0161\u00ed sv\u00fdm mate\u0159stv\u00edm. A Connie na ni trochu, jen docela mali\u010dko \u017e\u00e1rlila. Nemohla se tomu ubr\u00e1nit.
<\/p>\n\n\n\n
Vytrhla se z toho zadum\u00e1n\u00ed a pod\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikla. St\u00e1l p\u0159ed n\u00ed n\u011bjak\u00fd mu\u017e.
Byl to hajn\u00fd. St\u00e1l na p\u011b\u0161in\u011b jako Balaamova oslice a br\u00e1nil j\u00ed v cest\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Copak, copak?“ vyhrkl p\u0159ekvapen\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Jak ses tu vzal?“ vydechla.
<\/p>\n\n\n\n
„Jak ty? Bylas v chat\u011b?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, ne! Byla jsem v Marehay.“
<\/p>\n\n\n\n
Zad\u00edval se na ni zv\u011bdav\u011b a p\u00e1trav\u011b a ona trochu provinile sklopila hlavu.
<\/p>\n\n\n\n
„A te\u010f jsi \u0161la do chaty?“ zeptal se skoro p\u0159\u00edsn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne! Nem\u016f\u017eu. Zdr\u017eela jsem se v Marehay. Nikdo nev\u00ed, kde jsem. Jdu pozd\u011b. Mus\u00edm b\u011b\u017eet.“
<\/p>\n\n\n\n
„Chce\u0161 mi upl\u00e1chnout?“ \u0159ekl s lehk\u00fdm ironick\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne! Ne! To ne. Jenom\u017ee -„
<\/p>\n\n\n\n
„Tak co teda?“ zeptal se. A p\u0159istoupil k n\u00ed a objal ji. C\u00edtila p\u0159edek jeho t\u011bla hrozn\u011b bl\u00edzko a \u017eiv\u011b u sebe.
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, te\u010f ne, te\u010f ne!“ vyk\u0159ikla a sna\u017eila se ho odstr\u010dit.
<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d ne? Je teprva \u0161est. M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b p\u016flhodinu. Ne, ne! Chci t\u011b.“
Dr\u017eel ji pevn\u011b a ona c\u00edtila jeho nal\u00e9h\u00e1n\u00ed. Star\u00fd instinkt j\u00ed na\u0161ept\u00e1val, aby si vybojovala svobodu. Ale cosi jin\u00e9ho v n\u00ed ji ochromovalo jako n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 z\u00e1va\u017e\u00ed. Jeho t\u011blo na ni nal\u00e9halo a ona u\u017e nem\u011bla s\u00edlu d\u00e1l bojovat.
Rozhl\u00e9dl se.
„Poj\u010f – poj\u010f tamhle! Tudy!“ vyzval ji a pronikav\u011b se zahled\u011bl mezi hust\u00e9 jedle, kter\u00e9 byly mlad\u00e9 a teprve poodrostl\u00e9.
Ohl\u00e9dl se po n\u00ed. Vid\u011bla jeho o\u010di, up\u0159en\u00e9 a leskl\u00e9, divok\u00e9 a nemiluj\u00edc\u00ed. Ale v\u016fle ji opustila. \u00dady j\u00ed zt\u011b\u017ekly divnou t\u00edhou. Ustupovala. Vzd\u00e1vala se.
<\/p>\n\n\n\n
Provedl ji st\u011bnou pichlav\u00fdch strom\u016f, kter\u00fdmi se t\u011b\u017eko prod\u00edrali, na mal\u00e9 prostranstv\u00ed s kupou such\u00fdch v\u011btv\u00ed. Hodil jich n\u011bkolik na zem, rozprost\u0159el na n\u011b sv\u016fj kab\u00e1t a vestu a ona si tam musela lehnout pod v\u011btvemi stromu jako n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e, zat\u00edmco on \u010dekal, st\u00e1l tu jen v ko\u0161ili a v rajtk\u00e1ch a d\u00edval se na ni u\u0161tvan\u00fdma o\u010dima. Ale dosud byl starostliv\u00fd – ulo\u017eil si ji p\u011bkn\u011b, jaksepat\u0159\u00ed. Ale p\u0159etrhl j\u00ed gumu v pr\u00e1dle, proto\u017ee mu nepom\u00e1hala, jenom nete\u010dn\u011b le\u017eela.
<\/p>\n\n\n\n
I on se vep\u0159edu obna\u017eil a Connie uc\u00edtila jeho nah\u00e9 t\u011blo na sv\u00e9m, kdy\u017e do n\u00ed vnikal. Na okam\u017eik v n\u00ed z\u016fstal v klidu, ztopo\u0159en\u00fd a chv\u011bj\u00edc\u00ed se. A pak, kdy\u017e se za\u010dal pohybovat v n\u00e1hl\u00e9m nezadr\u017eiteln\u00e9m orgasmu, probudily se v n\u00ed nov\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 vzn\u011bty, kter\u00e9 ji uvnit\u0159 celou rozvlnily. \u010ce\u0159ily se a vlnily, jako pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed a propl\u00e9taj\u00edc\u00ed se hebk\u00e9 plameny, hebk\u00e9 jako pe\u0159\u00ed, vy\u0161leh\u00e1vaj\u00edc\u00ed v t\u0159pytiv\u00e9 hroty, n\u00e1dhern\u00e9, tak n\u00e1dhern\u00e9, a celou ji uvnit\u0159 roztavuj\u00edc\u00ed. Bylo to jako zvony rozhoupan\u00e9 v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161 a\u017e k vyvrcholen\u00ed. Le\u017eela a v\u016fbec si neuv\u011bdomovala divok\u00e9 drobn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, kter\u00e9 nakonec vyr\u00e1\u017eela. Ale pominulo to p\u0159\u00edli\u0161 brzy, p\u0159\u00edli\u0161 brzy, a ona si u\u017e nedok\u00e1zala vynutit, aby byla sama hotova vlastn\u00edm \u00fasil\u00edm. Tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho, docela jin\u00e9ho. Nemohla d\u011blat nic. Nedok\u00e1zala se u\u017e sebrat a sev\u0159\u00edt ho pro sv\u00e9 vlastn\u00ed ukojen\u00ed. Mohla jenom \u010dekat, \u010dekat a v duchu st\u00e9nat, kdy\u017e ho c\u00edtila, jak se v n\u00ed stahuje, stahuje a smr\u0161\u0165uje, a bl\u00ed\u017e\u00ed se k tomu stra\u0161n\u00e9mu okam\u017eiku, kdy z n\u00ed vyklouzne a bude pry\u010d. Zat\u00edmco cel\u00e9 jej\u00ed l\u016fno bylo otev\u0159en\u00e9 a hebk\u00e9 a m\u011bkce \u017eadon\u00edc\u00ed, jako mo\u0159sk\u00e1 sasanka pod n\u00e1razy p\u0159\u00edlivu, \u017eadon\u00edc\u00ed, aby se do n\u00ed znovu vr\u00e1til a p\u0159inesl j\u00ed napln\u011bn\u00ed. Tiskla se k n\u011bmu v bezv\u011bdom\u00ed v\u00e1\u0161n\u011b a on z n\u00ed ani na chv\u00edli nevyklouzl docela, a c\u00edtila, jak se v n\u00ed jeho m\u011bkk\u00e9 poup\u011b h\u00fdb\u00e1 a jak se v n\u00ed vzdouvaj\u00ed nezn\u00e1m\u00e9 rytmy s nezn\u00e1m\u00fdm zrychluj\u00edc\u00edm se rytmick\u00fdm pohybem, nar\u016fstaj\u00edc\u00edm a nar\u016fstaj\u00edc\u00edm, a\u017e vyplnil cel\u00e9 jej\u00ed doko\u0159\u00e1n zej\u00edc\u00ed v\u011bdom\u00ed, a pak za\u010dal znovu onen nev\u00fdslovn\u00fd pohyb, kter\u00fd nebyl vlastn\u011b pohyb, ale \u010dir\u00fd prohlubuj\u00edc\u00ed se v\u00edr pocitu, kter\u00fd krou\u017eiv\u011b pronikal hloub a hloub\u011bji ve\u0161kerou jej\u00ed tk\u00e1n\u00ed a v\u011bdom\u00edm, a\u017e byla jedin\u00fdm dokonale soust\u0159ed\u011bn\u00fdm fluidem citu a le\u017eela tu, st\u00e9naj\u00edc neuv\u011bdom\u011bl\u00fdmi, neartikulovan\u00fdmi v\u00fdk\u0159iky. Hlas z nejhlub\u0161\u00ed noci, \u017eivot! Mu\u017e jej sly\u0161el pod sebou s jakousi posv\u00e1tnou b\u00e1zn\u00ed, kdy\u017e jeho \u017eivot vyst\u0159ikoval do jej\u00edho. A kdy\u017e se hlas uti\u0161il, uti\u0161il se i on a le\u017eel naprosto nehybn\u011b, nic u\u017e si neuv\u011bdomoval, zat\u00edmco jej\u00ed sev\u0159en\u00ed, kter\u00fdm ho dr\u017eela, pozvolna povolovalo a ona z\u016fstala le\u017eet bez hnut\u00ed. A tak le\u017eeli a nev\u011bd\u011bli nic, u\u017e ani jeden o druh\u00e9m, oba ztraceni. A\u017e se on nakonec za\u010dal zvedat a uv\u011bdomil si svou bezbrannou nahotu a ona si uv\u011bdomila, \u017ee jeho t\u011blo v n\u00ed p\u0159est\u00e1v\u00e1 tkv\u00edt. Odlu\u010doval se od n\u00ed; ale ona c\u00edtila v prsou, \u017ee by nesnesla, aby ji nechal nep\u0159ikrytou. Te\u010f ji mus\u00ed p\u0159ikr\u00fdt nav\u017edycky.
<\/p>\n\n\n\n
Ale nakonec se od n\u00ed odt\u00e1hl a pol\u00edbil ji a p\u0159ikryl ji a za\u010dal se zahalovat s\u00e1m. Le\u017eela a vzhl\u00ed\u017eela do v\u011btv\u00ed stromu, dosud neschopn\u00e1 pohybu. St\u00e1l a zap\u00ednal si kalhoty, rozhl\u00ed\u017eeje se kolem. V\u0161echno bylo hust\u00e9 a ml\u010denliv\u011b, a\u017e na vyd\u011b\u0161en\u00e9ho psa, kter\u00fd le\u017eel s tlapami na \u010denichu. Mu\u017e se znovu posadil na chrast\u00ed a vzal Connii ml\u010dky za ruku.
<\/p>\n\n\n\n
Obr\u00e1tila se a pod\u00edvala se na n\u011bj. „Tentokr\u00e1t jsme byli z\u00e1rove\u0148,“ \u0159ekl.
<\/p>\n\n\n\n
Neodpov\u011bd\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
„To je dob\u0159e, kdy\u017e to tak vyjde. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed pro\u017eije celej \u017eivot a nikd\u00e1 to nepoznaj\u00ed,“ \u0159ekl skoro zasn\u011bn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se do jeho zahlouban\u00e9 tv\u00e1\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
„Opravdu?“ \u0159ekla. „Jsi r\u00e1d?“
<\/p>\n\n\n\n
Odpov\u011bd\u011bl j\u00ed pohledem do o\u010d\u00ed. „R\u00e1d,“ \u0159ekl. „Jo, ale nechme toho.“ Necht\u011bl, aby mluvila. A naklonil se k n\u00ed a pol\u00edbil ji a ona m\u011bla pocit, \u017ee ji tak mus\u00ed l\u00edbat v\u011b\u010dn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Kone\u010dn\u011b se posadila.
„Copak lidi nejsou \u010dasto z\u00e1rove\u0148?“ zeptala se s naivn\u00ed zv\u011bdavost\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u011bt\u0161inou nikd\u00e1. Vid\u00ed\u0161 to na nich, jak zakysle se tv\u00e1\u0159\u00ed.“ Promluvil mimod\u011bk a hned litoval, \u017ee za\u010dal.
<\/p>\n\n\n\n
„Byl jsi taky tak z\u00e1rove\u0148 s n\u011bjakou jinou?“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni pobaven\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Ani nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl, „ani ti nev\u00edm.“
<\/p>\n\n\n\n
A ona si uv\u011bdomila, \u017ee j\u00ed nikdy nepov\u00ed nic, co j\u00ed nebude cht\u00edt pov\u011bd\u011bt. Zahled\u011bla se mu do obli\u010deje a v\u00e1\u0161e\u0148 k n\u011bmu j\u00ed hnula \u00fatrobami. Vzdorovala tomu, dokud mohla, proto\u017ee t\u00edm ztr\u00e1cela sama sebe.
<\/p>\n\n\n\n
Obl\u00e9kl si vestu a kab\u00e1t a prorazil cestu zp\u00e1tky na p\u011b\u0161inu.
Posledn\u00ed vodorovn\u00e9 paprsky slunce se dot\u00fdkaly lesa. „Nep\u016fjdu s tebou,“ \u0159ekl; „rad\u0161i ne.“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj tou\u017eebn\u011b, ne\u017e se odvr\u00e1tila. Jeho pes \u010dekal tak netrp\u011bliv\u011b, a\u017e p\u00e1n p\u016fjde, a on z\u0159ejm\u011b nem\u011bl, co by \u0159ekl. Nic nezbylo.
<\/p>\n\n\n\n
Connie \u0161la pomalu dom\u016f a uv\u011bdomovala si hloubku toho nov\u00e9ho pocitu v t\u011ble. Probudilo se v n\u00ed k \u017eivotu n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 j\u00e1, \u017ehne j\u00ed jako hebk\u00e1 l\u00e1va v l\u016fn\u011b i v \u00fatrob\u00e1ch, a ona ho t\u00edmhle sv\u00fdm nov\u00fdm j\u00e1 zbo\u017e\u0148uje. Zbo\u017e\u0148uje ho, a\u017e j\u00ed v ch\u016fzi podkles\u00e1vaj\u00ed kolena. V l\u016fn\u011b a v \u00fatrob\u00e1ch se te\u010f v\u0161ecka rozpl\u00fdv\u00e1 a \u017eije a je zraniteln\u00e1 a bezmocn\u00e1 ve sv\u00e9m zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed jako ta nejnaivn\u011bj\u0161\u00ed husi\u010dka. „Jako bych c\u00edtila d\u00edt\u011b,“ \u0159\u00edkala si; „jako bych v sob\u011b c\u00edtila d\u00edt\u011b.“ A tak\u00e9 ano, jako by se jej\u00ed l\u016fno, a\u017e dosud v\u017edycky zav\u0159en\u00e9, najednou otev\u0159elo a naplnilo nov\u00fdm \u017eivotem, skoro b\u0159emenem, ale rozko\u0161n\u00fdm.
<\/p>\n\n\n\n
„Kdybych tak m\u011bla d\u00edt\u011b!“ myslela si; „kdybych m\u011bla jeho v sob\u011b jako d\u00edt\u011b!“ A \u00fady jako by j\u00ed p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed t\u00e1ly, a ona si uv\u011bdomila, jak nesm\u00edrn\u00fd rozd\u00edl je m\u00edt d\u00edt\u011b sama pro sebe a m\u00edt d\u00edt\u011b s mu\u017eem, po kter\u00e9m tou\u017e\u00ed ve sv\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch. To prvn\u00ed se j\u00ed zd\u00e1lo v jist\u00e9m smyslu b\u011b\u017en\u00e9 a v\u0161edn\u00ed, kde\u017eto m\u00edt d\u00edt\u011b s mu\u017eem, jeho\u017e zbo\u017e\u0148uje ve sv\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch a v l\u016fn\u011b, to j\u00ed d\u00e1valo pocit, \u017ee se hodn\u011b zm\u011bnila od sv\u00e9ho star\u00e9ho j\u00e1, pocit, jako by se hrou\u017eila hloub a hloub do st\u0159edu ve\u0161ker\u00e9ho \u017eenstv\u00ed a do sp\u00e1nku, v n\u011bm\u017e se tvo\u0159\u00ed sv\u011bt.
<\/p>\n\n\n\n
Nebyla pro ni nov\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148, ale pr\u00e1v\u011b ono tou\u017eebn\u00e9 zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bla, \u017ee se toho v\u017edycky b\u00e1la, pon\u011bvad\u017e ji to zanech\u00e1 bezbrannou; b\u00e1la se toho dosud, pon\u011bvad\u017e jestli ho bude zbo\u017e\u0148ovat p\u0159\u00edli\u0161, ztrat\u00ed sama sebe, bude smaz\u00e1na, a ona necht\u011bla b\u00fdt smaz\u00e1na, st\u00e1t se n\u011bjakou otrokyn\u00ed, n\u011b\u010d\u00edm jako divo\u0161ka. Nesm\u00ed se st\u00e1t otrokyn\u00ed. B\u00e1la se sv\u00e9ho zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed, ale nem\u011bla chu\u0165 pustit se proti n\u011bmu okam\u017eit\u011b do boje. V\u011bd\u011bla, \u017ee by proti n\u011bmu bojovat mohla. Byla v n\u00ed \u010f\u00e1belsk\u00e1 pali\u010datost, kter\u00e1 by byla dok\u00e1zala zdolat to pln\u00e9, hebk\u00e9 a vzdouvaj\u00edc\u00ed se zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed jej\u00edho l\u016fna a nadobro je potla\u010dit. Dok\u00e1zala by to i te\u010f, alespo\u0148 si to myslela, a mohla by pak pod\u0159\u00eddit svou v\u00e1\u0161e\u0148 sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u016fli.
<\/p>\n\n\n\n
Ach ano, b\u00fdt v\u00e1\u0161niv\u00e1 jako bakchantka, jako bakchantka prchaj\u00edc\u00ed lesy, a vz\u00fdvat Iakcha, z\u00e1\u0159iv\u00fd falos, za kter\u00fdm nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 neodvisl\u00e1 osobnost, ale kter\u00fd je pouh\u00fdm bohoslu\u017eebn\u00edkem \u017eeny! Mu\u017e, individualita, nech\u0165 se neodv\u00e1\u017e\u00ed pl\u00e9st se do toho! Je to jen chr\u00e1mov\u00fd sluha, nositel a str\u00e1\u017ece z\u00e1\u0159iv\u00e9ho falu, kter\u00fd pat\u0159\u00ed jen j\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Tak v n\u00ed v prom\u011bnliv\u00e9m proudu nov\u00e9ho probuzen\u00ed vzpl\u00e1la na n\u011bjak\u00fd \u010das star\u00e1 tvrd\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148 a mu\u017e byl degradov\u00e1n na opovr\u017een\u00edhodn\u00fd p\u0159edm\u011bt, na pouh\u00e9ho nositele falu, kter\u00fd je roztrh\u00e1n, kdy\u017e si odslou\u017e\u00ed svoje. C\u00edtila v \u00fadech i v t\u011ble s\u00edlu bakchantky, \u017eeny t\u0159pytn\u00e9 a rychl\u00e9 jako v\u00edtr, sr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed mu\u017esk\u00e9 pokolen\u00ed; ale kdy\u017e to c\u00edtila, t\u011b\u017eklo j\u00ed srdce. Necht\u011bla to, poznala to u\u017e a bylo to jalov\u00e9 a neplodn\u00e9; kde\u017eto ono zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed je jej\u00ed poklad. Je tak propastn\u00e9, tak hebk\u00e9, tak hlubok\u00e9 a tak nepoznan\u00e9. Ne, ne, vzd\u00e1 se sv\u00e9 tvrd\u00e9 t\u0159pytn\u00e9 \u017eensk\u00e9 moci; je z n\u00ed u\u017e unaven\u00e1 a v\u0161ecka zkornat\u011bl\u00e1; pohrou\u017e\u00ed se do nov\u00e9 l\u00e1zn\u011b \u017eivota, do hloubek sv\u00e9ho l\u016fna a sv\u00fdch \u00fatrob, kter\u00e9 zp\u00edvaj\u00ed ten bezhlas\u00fd zp\u011bv zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed. Je je\u0161t\u011b brzy za\u010d\u00edt se mu\u017ee b\u00e1t.
<\/p>\n\n\n\n
„\u0160la jsem proch\u00e1zkou do Marehay a sva\u010dila jsem u pan\u00ed Flintov\u00e9,“ \u0159ekla Cliffordovi. „Cht\u011bla jsem se pod\u00edvat na jej\u00ed hol\u010di\u010dku. Je tak roztomil\u00e1, vl\u00e1sky m\u00e1 jako rezav\u00e9 pavu\u010diny. Takov\u00e1 pusinka sladk\u00e1! Pan Flint jel na trh, a tak jsme sva\u010dily spolu, j\u00e1, ona a ta hol\u010di\u010dka. Divil ses, kde jsem asi z\u016fstala?“
<\/p>\n\n\n\n
„To divil, ale napadlo m\u011b, \u017ees n\u011bkde z\u016fstala na sva\u010dinu,“ \u0159ekl Clifford \u017e\u00e1rliv\u011b. N\u011bjak\u00fdm druh\u00fdm zrakem na n\u00ed post\u0159ehl n\u011bco nov\u00e9ho, n\u011bco pro n\u011bj naprosto nepochopiteln\u00e9ho, ale p\u0159ipsal to tomu d\u00edt\u011bti. Myslel si, \u017ee Connie se netr\u00e1p\u00ed ni\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017eli \u017ee nem\u00e1 d\u00edt\u011b, \u017ee je nem\u016f\u017ee porodit automaticky, abychom tak \u0159ekli.
<\/p>\n\n\n\n
„Vid\u011bla jsem v\u00e1s j\u00edt parkem k t\u00e9 \u017eelezn\u00e9 brance, milostpan\u00ed,“ \u0159ekla pan\u00ed Boltonov\u00e1; „tak jsem si myslela, \u017ee snad jdete na faru.“
<\/p>\n\n\n\n
„M\u00e1lem jsem tam za\u0161la, ale pak jsem m\u00edsto toho zahnula do Marehay.“
<\/p>\n\n\n\n
O\u010di obou \u017een se setkaly: o\u010di pan\u00ed Boltonov\u00e9 \u0161ed\u00e9 a jasn\u00e9 a p\u00e1trav\u00e9; o\u010di Conniiny modr\u00e9 a zast\u0159en\u00e9 a kr\u00e1sn\u00e9. Pan\u00ed Boltonov\u00e1 si byla skoro jist\u00e1, \u017ee Connie m\u00e1 milence, ale jak by to bylo mo\u017en\u00e9 a kdo by to mohl b\u00fdt? Kde tu je n\u011bjak\u00fd mu\u017e?
<\/p>\n\n\n\n
„No, to v\u00e1m ud\u011bl\u00e1 tak dob\u0159e, kdy\u017e si ob\u010das vyjdete a dostanete se trochu do spole\u010dnosti,“ poznamenala pan\u00ed Boltonov\u00e1. „\u0158\u00edkala jsem siru Cliffordovi, \u017ee to by milostiv\u00e9 pan\u00ed prosp\u011blo nejv\u00edc, kdyby se dostala v\u00edc mezi lidi.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ano, jsem r\u00e1da, \u017ee jsem tam \u0161la, a to legra\u010dn\u00ed roztomil\u00e9 d\u011b\u0165\u00e1tko, Clifforde!“ vykl\u00e1dala Connie. „M\u00e1 vl\u00e1sky docela jako pavu\u010diny, a \u010derven\u00e9 jako mrkev, a ty nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed, nejtroufalej\u0161\u00ed bled\u011b modr\u00e9 o\u010di, jako z porcel\u00e1nu. Samoz\u0159ejm\u011b je to hol\u010di\u010dka, jinak by nebyla tak kur\u00e1\u017en\u00e1, kur\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e n\u011bjak\u00fd pir\u00e1tsk\u00fd hrdina sedmi mo\u0159\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Svat\u00e1 pravda, milostpan\u00ed – jako by Flintovi z oka vypadla. V\u017edycky to byla troufal\u00e1 a zrzav\u00e1 rodina,“ p\u0159ikyvovala pan\u00ed Boltonov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Necht\u011bl bys ji vid\u011bt, Clifforde? Pozvala jsem je na sva\u010dinu, aby ses na ni pod\u00edval.“
<\/p>\n\n\n\n
„Koho?“ zeptal se a pod\u00edval se na Connii ve velk\u00fdch rozpac\u00edch.
<\/p>\n\n\n\n
„Pan\u00ed Flintovou s hol\u010di\u010dkou, na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed pond\u011bl\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„M\u016f\u017ee\u0161 jim d\u00e1t sva\u010dinu naho\u0159e ve sv\u00e9m pokoji,“ nam\u00edtl.
<\/p>\n\n\n\n
„Copak tu hol\u010di\u010dku nechce\u0161 vid\u011bt?“ zvolala.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale ano, pod\u00edv\u00e1m se na ni, ale nechci s nimi sed\u011bt p\u0159i sva\u010din\u011b.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ach!“ vydechla Connie a pod\u00edvala se na n\u011bj doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00fdma zam\u017een\u00fdma o\u010dima.
Nevid\u011bla ve skute\u010dnosti jeho, byl n\u011bkdo jin\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
„M\u016f\u017eete se p\u011bkn\u011b v klidu nasva\u010dit ve sv\u00e9m pokoji, milostpan\u00ed, a pan\u00ed Flintov\u00e1 se bude c\u00edtit l\u00edp, ne\u017e kdyby tam byl sir Clifford,“ \u0159ekla pan\u00ed Boltonov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
Byla si jista, \u017ee Connie m\u00e1 milence, a n\u011bco j\u00ed zaj\u00e1salo v du\u0161i. Ale kdo to tak m\u016f\u017ee b\u00fdt? Kdo? Pan\u00ed Flintov\u00e1 snad j\u00ed k tomu d\u00e1 kl\u00ed\u010d.
<\/p>\n\n\n\n
Connie se ten ve\u010der necht\u011bla koupat. Pocit dotyku jeho t\u011bla, dokonce i ten jeho pot, kter\u00fd na n\u00ed ulp\u011bl, j\u00ed byl drah\u00fd a v jist\u00e9m smyslu posv\u00e1tn\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
Clifford byl hrozn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Necht\u011bl ji po ve\u010de\u0159i pustit, a ona tolik tou\u017eila b\u00fdt sama. Pod\u00edvala se na n\u011bj, ale tv\u00e1\u0159ila se podivn\u011b poddajn\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„Zahrajeme si n\u011bjakou hru, nebo ti m\u00e1m \u010d\u00edst, nebo co chce\u0161?“ zeptal se nejist\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
„\u010cti mi n\u011bco,“ \u0159ekla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„A co m\u00e1m \u010d\u00edst? Ver\u0161e nebo pr\u00f3zu? Nebo n\u011bjak\u00e9 drama?“
<\/p>\n\n\n\n
„\u010cti Racina,“ odpov\u011bd\u011bla.
To b\u00fdvalo jedno z jeho par\u00e1dn\u00edch \u010d\u00edsel, \u010d\u00edst Racina s prav\u00fdmi francouzsk\u00fdmi fanf\u00e1rami, ale te\u010f vy\u0161el z praxe a byl trochu nesv\u016fj; ve skute\u010dnosti d\u00e1val p\u0159ednost ampli\u00f3nu. Ale Connie n\u011bco \u0161ila, \u0161ila \u0161ati\u010dky z hedv\u00e1b\u00ed petrkl\u00ed\u010dov\u00e9 barvy, kter\u00e9 vyst\u0159ihla z jedn\u011bch sv\u00fdch \u0161at\u016f, pro hol\u010di\u010dku pan\u00ed Flintov\u00e9. Mezi n\u00e1vratem dom\u016f a ve\u010de\u0159\u00ed si na n\u011b st\u0159ihla a te\u010f sed\u011bla v tich\u00e9m poklidn\u00e9m zahloub\u00e1n\u00ed a \u0161ila, zat\u00edmco \u010dten\u00fd text rachotil do pr\u00e1zdna.
<\/p>\n\n\n\n
V nitru c\u00edtila zvu\u010den\u00ed v\u00e1\u0161n\u011b jako dozn\u00edv\u00e1n\u00ed hlubok\u00fdch zvon\u016f.
<\/p>\n\n\n\n
Clifford se k n\u00ed obr\u00e1til n\u011bjakou pozn\u00e1mkou o Racinovi. Smysl j\u00ed do\u0161el, a\u017e kdy\u017e se slova rozplynula.
„Ano! Ano!“ vzhl\u00e9dla k n\u011bmu. „Je to opravdu b\u00e1je\u010dn\u00e9!“
<\/p>\n\n\n\n
Znovu se polekal hlubok\u00e9ho modr\u00e9ho \u017e\u00e1ru v jej\u00edch o\u010d\u00edch a jej\u00ed tich\u00e9 nehybnosti, jak tu sed\u011bla. Takhle naprosto tich\u00e1 a nehybn\u00e1 nikdy neb\u00fdvala. Fascinovala ho do bezmocnosti, jako by ho omamoval n\u011bjak\u00fd jej\u00ed parf\u00e9m. Pokra\u010doval tedy bezmocn\u011b ve \u010dten\u00ed a hrdeln\u00ed t\u00f3ny francouz\u0161tiny j\u00ed p\u0159ipadaly jako sku\u010den\u00ed v\u011btru v kom\u00edn\u011b. Z Racina nesly\u0161ela ani slabiku.
<\/p>\n\n\n\n
Propadla sv\u00e9mu vlastn\u00edmu hebk\u00e9mu okouzlen\u00ed jako les, \u0161eveliv\u011b vzdychaj\u00edc\u00ed radostn\u00fdm jarn\u00edm \u00fap\u011bn\u00edm, kdy\u017e nasazuje na pupeny. C\u00edtila, \u017ee je v jednom sv\u011bt\u011b s mu\u017eem, s bezejmenn\u00fdm mu\u017eem kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edm kr\u00e1sn\u00fdma nohama, kr\u00e1sn\u00fdma nohama ve falick\u00e9m myst\u00e9riu. A c\u00edtila ho v sob\u011b, ve v\u0161ech sv\u00fdch \u017eil\u00e1ch, jeho a jeho d\u00edt\u011b. Jeho d\u00edt\u011b j\u00ed prol\u00ednalo v\u0161emi \u017eilami jako n\u011bjak\u00fd \u0161erosvit.
<\/p>\n\n\n\n
„Neb ona nem\u00e1 ruce ani o\u010di ani nohy, ani zlat\u00fd poklad vlas\u016f\u2026“
<\/p>\n\n\n\n
Byla jako les, jako temn\u00e1 sple\u0165 doubravy, \u0161um\u00edc\u00ed nesly\u0161n\u011b tyr\u00e1dou pukaj\u00edc\u00edch pupen\u016f. Pt\u00e1ci touhy zat\u00edm spali v nesm\u00edrn\u00e9 spletit\u00e9 hlubin\u011b jej\u00edho t\u011bla.
<\/p>\n\n\n\n
Ale Clifford\u016fv hlas zn\u011bl d\u00e1l, hr\u010del a zur\u010del nezvykl\u00fdmi zvuky. Jak je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, pomyslela si. Jak je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed on, kdy\u017e se tak skl\u00e1n\u00ed nad knihou, podivn\u00fd a hltav\u00fd i civilizovan\u00fd, se \u0161irok\u00fdmi rameny a bez opravdov\u00fdch nohou! Jeden z t\u011bch tvor\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159ijdou po n\u00e1s, kte\u0159\u00ed nebudou m\u00edt du\u0161i, ale zato neoby\u010dejn\u011b \u010dinnou v\u016fli, chladnou v\u016fli. Zamrazilo ji trochu strachem z n\u011bho. Jenom\u017ee tich\u00fd tepl\u00fd plamen \u017eivota byl siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on a skute\u010dnost mu z\u016fstala skryta.
<\/p>\n\n\n\n
\u010cten\u00ed skon\u010dilo. Trhla sebou. Vzhl\u00e9dla a polekala se je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee ji Clifford pozoruje bled\u00fdma zlov\u011bstn\u00fdma o\u010dima, jako by ji nen\u00e1vid\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
„Mockr\u00e1t ti d\u011bkuju! \u010dte\u0161 Racina kr\u00e1sn\u011b!“ \u0159ekla m\u011bkce.
<\/p>\n\n\n\n
„Skoro tak kr\u00e1sn\u011b, jako ho ty poslouch\u00e1\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl krut\u011b.
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se.
<\/p>\n\n\n\n
„\u0160iju \u0161ati\u010dky pro d\u011b\u0165\u00e1tko pan\u00ed Flintov\u00e9.“
<\/p>\n\n\n\n
Odvr\u00e1til se. D\u00edt\u011b! D\u00edt\u011b! Je t\u00edm cel\u00e1 posedl\u00e1.
„Koneckonc\u016f,“ prohl\u00e1sil deklam\u00e1torsk\u00fdm t\u00f3nem, „v Racinovi \u010dlov\u011bk najde v\u0161echno, co pot\u0159ebuje. Uspo\u0159\u00e1dan\u00e9 city, kter\u00e9 dostanou tvar, jsou d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e city neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9 a zmaten\u00e9.“
<\/p>\n\n\n\n
D\u00edvala se na n\u011bj velk\u00fdma, zara\u017een\u00fdma, zast\u0159en\u00fdma o\u010dima.
„Jist\u011b, to m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159isv\u011bd\u010dila.
<\/p>\n\n\n\n
„Modern\u00ed sv\u011bt city jenom zvulgarizoval, t\u00edm, \u017ee je pustil ze \u0159et\u011bzu. Co pot\u0159ebujeme, je klasick\u00e1 sebevl\u00e1da.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b,“ \u0159ekla po chv\u00edli a p\u0159edstavila si ho, jak s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem poslouch\u00e1 citov\u00e9 bl\u00e1bolen\u00ed v r\u00e1diu. „Lid\u00e9 city p\u0159edst\u00edraj\u00ed, ale vlastn\u011b nec\u00edt\u00ed nic. Pokl\u00e1daj\u00ed to nejsp\u00ed\u0161 za romantick\u00e9.“
<\/p>\n\n\n\n
„P\u0159esn\u011b tak!“ p\u0159ik\u00fdvl.
<\/p>\n\n\n\n
Byl vlastn\u011b unaven. Tenhle ve\u010der ho vy\u010derpal. Rad\u011bji by sed\u011bl se sv\u00fdmi technick\u00fdmi knihami nebo s \u0159editelem sv\u00e9ho dolu nebo u r\u00e1dia.
<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Boltonov\u00e1 p\u0159inesla dv\u011b sklenice ml\u00e9ka se sladem: pro Clifforda, aby usnul, a pro Connii, aby zase p\u0159ibrala. Byl to pravideln\u00fd n\u00e1poj p\u0159ed span\u00edm, kter\u00fd pan\u00ed Boltonov\u00e1 zavedla.
<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e Connie vypila svou sklenici, byla r\u00e1da, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt, a byla vd\u011b\u010dn\u00e1, \u017ee nemus\u00ed Cliffordovi pom\u00e1hat do postele. Vzala jeho sklenici, postavila ji na podnos a pak vzala podnos, aby ho vynesla ven.
<\/p>\n\n\n\n
„Dobrou noc, Clifforde! Dob\u0159e se vyspi! Ten Racine \u010dlov\u011bka uchv\u00e1t\u00ed jako sen. Dobrou noc!“
<\/p>\n\n\n\n
Odplula ke dve\u0159\u00edm. Odch\u00e1zela, a nepol\u00edbila ho na dobrou noc. Sledoval ji ostr\u00fdm chladn\u00fdm pohledem.
Tak! Ani ho nepol\u00edb\u00ed na dobrou noc, kdy\u017e str\u00e1vil cel\u00fd ve\u010der t\u00edm, \u017ee j\u00ed p\u0159ed\u010d\u00edtal! Takov\u00e1 propastn\u00e1 necitelnost! I kdy\u017e je ten polibek jenom formalita, pr\u00e1v\u011b na takov\u00fdch formalit\u00e1ch z\u00e1vis\u00ed \u017eivot. Je to vlastn\u011b bol\u0161evicka! M\u00e1 bol\u0161evick\u00e9 sklony! Z\u00edral chladn\u011b a vztekle na dve\u0159e, kter\u00fdmi ode\u0161la. M\u011bl vztek!
A znovu ho p\u0159epadla hr\u016fza z noci. Byl uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f, a kdy\u017e se nesoust\u0159edil na pr\u00e1ci, tak\u017ee byl pln\u00fd energie, nebo kdy\u017e neposlouchal r\u00e1dio, tak\u017ee byl naprosto neutr\u00e1ln\u00ed, pak ho posedala \u00fazkost a pocit nebezpe\u010dn\u011b hroziv\u00e9 pr\u00e1zdnoty. M\u011bl strach. A Connie by ten strach mohla zahnat, kdyby cht\u011bla. Ale je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee nechce, nechce. Je neciteln\u00e1, chladn\u00e1 a neciteln\u00e1 ke v\u0161emu, co pro ni ud\u011blal. Ob\u011btoval pro ni \u017eivot, a ona je k n\u011bmu neciteln\u00e1. Jde si jen za sv\u00fdm. „D\u00e1ma m\u00e1 r\u00e1da jen svou v\u016fli.“
Te\u010f ji posedla ta my\u0161lenka na d\u00edt\u011b. Tak, aby bylo jej\u00ed, jenom jej\u00ed, a ne jeho!
<\/p>\n\n\n\n
Clifford relativn\u011b p\u0159ekypoval zdrav\u00edm. V obli\u010deji vypadal tak dob\u0159e a rum\u011bn\u011b, m\u011bl \u0161irok\u00e1 a mocn\u00e1 ramena, mohutn\u00fd hrudn\u00edk, a zaobalil se masem. A p\u0159esto m\u011bl z\u00e1rove\u0148 strach ze smrti. Jako by ho n\u011bkde n\u011bjak ohro\u017eovala jak\u00e1si stra\u0161n\u00e1 propast, n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1zdno, a do toho pr\u00e1zdna se hroutila jeho energie. Zbaven energie si ob\u010das p\u0159ipadal jako mrtv\u00fd, opravdu mrtv\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
A tak se mu v bled\u00fdch o\u010d\u00edch objevoval divn\u00fd v\u00fdraz, kradm\u00fd a z\u00e1rove\u0148 trochu krut\u00fd, hrozn\u011b studen\u00fd, a p\u0159itom skoro nestydat\u00fd. Byl to velice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz, tenhle nestydat\u00fd v\u00fdraz: jako by triumfoval nad \u017eivotem \u017eivotu navzdory. „Kdo zn\u00e1 tajemstv\u00ed v\u016fle, nebo\u0165 v\u016fle, ta triumfuje t\u0159eba nad and\u011bly -„
<\/p>\n\n\n\n
Ale nejhrozn\u011bj\u0161\u00ed byly noci, kdy nemohl sp\u00e1t. Pak to bylo opravdu d\u011bsn\u00e9, kdy\u017e na n\u011bj hrozba zni\u010den\u00ed dol\u00e9hala ze v\u0161ech stran. Pak to bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9: existovat a v\u016fbec p\u0159itom ne\u017e\u00edt; bez \u017eivota, v noci, existovat.
Ale te\u010f si mohl zazvonit na pan\u00ed Boltonovou. A ona v\u017edycky p\u0159i\u0161la. To byla velk\u00e1 \u00fat\u011bcha. P\u0159i\u0161la v \u017eupanu, s vlasy spleten\u00fdmi v cop na z\u00e1dech, podivn\u011b d\u00edv\u010d\u00ed a nejist\u00e1, t\u0159eba\u017ee m\u011bla hn\u011bd\u00fd cop prokvetl\u00fd \u0161edinami. A uva\u0159ila mu k\u00e1vu nebo he\u0159m\u00e1nek a hr\u00e1la s n\u00edm \u0161achy nebo piket. M\u011bla tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u017eenskou schopnost hr\u00e1t i \u0161achy docela dob\u0159e, t\u0159eba\u017ee ze t\u0159\u00ed \u010dtvrtin spala, alespo\u0148 natolik dob\u0159e, aby st\u00e1lo za to porazit ji. Tak sed\u00e1vali v ml\u010denliv\u00e9 intimit\u011b noci, nebo ona sed\u011bla a on le\u017eel v posteli, s lampi\u010dkou na \u010dten\u00ed, kter\u00e1 na n\u011b vrhala samot\u00e1\u0159sk\u00e9 sv\u011btlo, ona skoro propadl\u00e1 sp\u00e1nku, on skoro propadl\u00fd jak\u00e9musi strachu, a hr\u00e1li spolu – pak vypili \u0161\u00e1lek \u010daje a sn\u011bdli su\u0161enku, skoro beze slov, v no\u010dn\u00ed ti\u0161in\u011b, ale jeden tak povzbuzoval druh\u00e9ho.
<\/p>\n\n\n\n
A dnes v noci si pan\u00ed Boltonov\u00e1 l\u00e1mala hlavu, kdo asi je ten milenec lady Chatterleyov\u00e9. A myslela na sv\u00e9ho vlastn\u00edho Teda, tak d\u00e1vno mrtv\u00e9ho, ale pro ni nikdy docela mrtv\u00e9ho. A kdy\u017e na n\u011bj myslela, probudila se v n\u00ed prastar\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165 ke sv\u011btu, ale p\u0159edev\u0161\u00edm k p\u00e1n\u016fm, proto\u017ee oni Teda zabili. Nezabili ho doopravdy. Ale v jej\u00edch p\u0159edstav\u00e1ch, podle jej\u00edho c\u00edt\u011bn\u00ed to ud\u011blali. A proto byla n\u011bkde v hloubi du\u0161e nihilistka, vlastn\u011b opravdov\u00e1 anarchistka.
<\/p>\n\n\n\n
My\u0161lenky na jej\u00edho a na nezn\u00e1m\u00e9ho milence lady Chatterleyov\u00e9 se v polosp\u00e1nku prolnuly a pak poc\u00edtila, \u017ee s tou druhou \u017eenou sd\u00edl\u00ed prudkou z\u00e1\u0161\u0165 k siru Cliffordovi a ke v\u0161emu, co sir Clifford p\u0159edstavuje. P\u0159itom s n\u00edm sou\u010dasn\u011b hr\u00e1la piket o hazardn\u00ed \u0161estipencov\u00e9 s\u00e1zky. A d\u00e1valo j\u00ed to jak\u00e9si zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, \u017ee hraje piket s baronetem, a dokonce s n\u00edm prohr\u00e1v\u00e1 \u0161estipence.
<\/p>\n\n\n\n
Hr\u00e1li karty v\u017edycky o pen\u00edze. Pom\u00e1halo mu to zapomenout na sebe. A oby\u010dejn\u011b vyhr\u00e1val. Vyhr\u00e1val i dnes. Tak\u017ee neusnul d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dalo sv\u00edtat. Na\u0161t\u011bst\u00ed za\u010d\u00ednalo sv\u00edtat asi kolem p\u016fl p\u00e1t\u00e9.
<\/p>\n\n\n\n
Connie le\u017eela v posteli a celou tu dobu pevn\u011b spala. Ale hajn\u00fd tak\u00e9 nemohl usnout. Zav\u0159el kukan\u011b a odbyl si obch\u016fzku lesem, pak \u0161el dom\u016f a nave\u010de\u0159el se. Ale ne\u0161el si lehnout. M\u00edsto toho sed\u011bl u krbu a p\u0159em\u00fd\u0161lel.
Myslel na sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed v Tevershallu a na p\u011bt \u010di \u0161est let sv\u00e9ho man\u017eelstv\u00ed. Myslel na svou \u017eenu, jako v\u017edycky s trpkost\u00ed. P\u0159ipadala mu tak brut\u00e1ln\u00ed. Ale te\u010f ji nevid\u011bl u\u017e od roku 1915, kdy se na ja\u0159e p\u0159ihl\u00e1sil na vojnu. A p\u0159ece tu byla, ani ne p\u011bt kilometr\u016f odtud, a brut\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. Doufal, \u017ee ji u\u017e jakt\u011b\u017eiv neuvid\u00ed.
Myslel na sv\u016fj \u017eivot za mo\u0159em, kdy\u017e voj\u00e1koval. Indie, Egypt, pak znovu Indie: ten bezc\u00edln\u00fd, bezmy\u0161lenkovit\u00fd \u017eivot u kon\u00ed; ten plukovn\u00edk, kter\u00fd ho m\u011bl r\u00e1d, a kter\u00e9ho m\u011bl r\u00e1d on; t\u011bch n\u011bkolik let, kdy byl d\u016fstojn\u00edkem, poru\u010d\u00edkem se zna\u010dnou nad\u011bj\u00ed st\u00e1t se kapit\u00e1nem. A potom plukovn\u00edk zem\u0159el na z\u00e1pal plic a on s\u00e1m unikl smrti jen o vl\u00e1sek; podryl si zdrav\u00ed; zmocnil se ho hlubok\u00fd neklid; ode\u0161el z vojny a vr\u00e1til se do Anglie, aby se znovu stal d\u011bln\u00edkem.
<\/p>\n\n\n\n
Hr\u00e1l se \u017eivotem o \u010das. Myslel si nejd\u0159\u00edv, \u017ee bude alespo\u0148 na chv\u00edli v bezpe\u010d\u00ed tady v tom lese. Zat\u00edm se tady nest\u0159\u00edl\u00ed; nejd\u0159\u00edv mus\u00ed odchovat ba\u017eanty. Nebude muset nikomu pod\u00e1vat pu\u0161ky. Bude tu s\u00e1m, stranou \u017eivota, a nic jin\u00e9ho nechce. Mus\u00ed p\u0159ece m\u00edt n\u011bjak\u00e9 ko\u0159eny. A tohle je jeho rodi\u0161t\u011b. \u017dije tu dokonce jeho matka, i kdy\u017e pro n\u011bho nikdy moc neznamenala. A bude moci pokra\u010dovat v \u017eivot\u011b, \u017e\u00edt ze dne na den, bez lidsk\u00fdch vztah\u016f a bez nad\u011bje. Nev\u011bd\u011bl toti\u017e, co si s\u00e1m se sebou po\u010d\u00edt.
<\/p>\n\n\n\n
Pon\u011bvad\u017e byl n\u011bkolik let d\u016fstojn\u00edkem a st\u00fdkal se s ostatn\u00edmi d\u016fstojn\u00edky a spr\u00e1vn\u00edmi \u00fa\u0159edn\u00edky i s jejich man\u017eelkami a rodinami, p\u0159e\u0161la ho ve\u0161ker\u00e1 cti\u017e\u00e1dost „n\u011bkam to dot\u00e1hnout“. St\u0159edn\u00ed a vy\u0161\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy, jak je poznal, se vyzna\u010duj\u00ed jakousi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u010dumilskou zkornat\u011blost\u00ed a nedostatkem smyslu pro \u017eivot, tak\u017ee k nim z\u016fstal lhostejn\u00fd, s pocitem, \u017ee je s\u00e1m jin\u00fd.
<\/p>\n\n\n\n
Vr\u00e1til se tedy ke sv\u00e9 vlastn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b. Jenom aby tu na\u0161el, na\u010d za l\u00e9ta nep\u0159\u00edtomnosti zapomn\u011bl: krajn\u011b nechutnou malichernost a vulg\u00e1rnost v chov\u00e1n\u00ed. P\u0159ipou\u0161t\u011bl te\u010f kone\u010dn\u011b, \u017ee na chov\u00e1n\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed. P\u0159ipou\u0161t\u011bl tak\u00e9, jak d\u016fle\u017eit\u00e9 je t\u0159eba jen p\u0159edst\u00edrat, \u017ee \u010dlov\u011bku nejde o ka\u017edou p\u016flpenci a jin\u00e9 nicotnosti v \u017eivot\u011b. Ale prost\u00fd lid si na \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed nepotrp\u00ed. Jedna pence v\u00edc nebo m\u00ed\u0148 na cen\u011b \u0161peku je mu d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e zm\u011bna v evangeliu. Nemohl to sn\u00e9st.
<\/p>\n\n\n\n
A znovu narazil na ty tahanice o mzdy. Proto\u017ee \u017eil mezi lidmi z majetn\u00fdch t\u0159\u00edd, poznal, jak naprosto marn\u00e9 je \u010dekat od mzdov\u00fdch boj\u016f n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed neexistuje, leda smrt. Jedin\u00e1 mo\u017enost je, nestarat se o mzdu.
<\/p>\n\n\n\n
Jenom\u017ee kdy\u017e je \u010dlov\u011bk chud\u00fd a zubo\u017een\u00fd, tak se mus\u00ed starat. Bu\u010f jak bu\u010f, st\u00e1v\u00e1 se to jedinou v\u011bc\u00ed, o kterou se star\u00e1. Tahle starost o pen\u00edze je jako hrozn\u00e1 rakovina, roze\u017e\u00edraj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky v\u0161ech t\u0159\u00edd. Odm\u00edtal starat se o pen\u00edze.
<\/p>\n\n\n\n
Ale co pak? Co \u017eivot nab\u00edz\u00ed, krom\u011b t\u00e9 starosti o pen\u00edze? Nic.
P\u0159esto v\u0161ak by dok\u00e1zal \u017e\u00edt s\u00e1m, s chab\u00fdm uspokojen\u00edm ze sv\u00e9 osam\u011blosti, a chovat ba\u017eanty, kter\u00e9 nakonec po sn\u00eddani post\u0159\u00edlej\u00ed vypasen\u00ed tlus\u0165o\u0161i. Je to marnost, marnost na x-tou.
<\/p>\n\n\n\n
Ale pro\u010d se starat, pro\u010d se s t\u00edm otravovat? A on se nestaral a neotravoval, a\u017e do dne\u0161ka, kdy se mu do \u017eivota p\u0159ipletla tahle \u017eena. S\u00e1m je skoro o deset let star\u0161\u00ed ne\u017e ona. A o tis\u00edc let star\u0161\u00ed zku\u0161enostmi, proto\u017ee za\u010d\u00ednal ode dna. Vztah mezi nimi je \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011bsn\u011bj\u0161\u00ed. U\u017e vid\u00ed, jak to jednoho dne sklapne, a pak budou muset za\u010d\u00edt \u017eivot spolu. „Jak t\u011b\u017ek\u00e9 uvolnit je pouta l\u00e1sky!“
<\/p>\n\n\n\n
Ale co pak? Co pak? Mus\u00ed za\u010d\u00edt znovu, kdy\u017e nem\u00e1 za\u010d\u00edt s \u010d\u00edm? Mus\u00ed do toho zatahovat tu \u017eenu? Mus\u00ed podstoupit ten hrozn\u00fd krav\u00e1l s jej\u00edm zmrza\u010den\u00fdm mu\u017eem? A krom\u011b toho n\u011bjak\u00fd hrozn\u00fd krav\u00e1l se svou vlastn\u00ed brut\u00e1ln\u00ed man\u017eelkou, kter\u00e1 ho nen\u00e1vid\u00ed? Je to miz\u00e9rie! Zatracen\u00e1 miz\u00e9rie! A on u\u017e nen\u00ed mlad\u00fd, aby jenom poskakoval po vlnk\u00e1ch. A taky nen\u00ed z t\u011bch lehkomysln\u00edk\u016f. Ka\u017ed\u00e1 ho\u0159kost a ka\u017ed\u00e1 o\u0161klivost ho ran\u00ed – i tu \u017eenu!
<\/p>\n\n\n\n
Ale i kdyby se osvobodili od sira Clifforda a od jeho vlastn\u00ed man\u017eelky, i kdyby se od nich osvobodili, co si po\u010dnou? Co si po\u010dne on s\u00e1m? Co si po\u010dne se sv\u00fdm \u017eivotem? N\u011bco s n\u00edm ud\u011blat mus\u00ed. Nem\u016f\u017ee z\u016fstat z\u00e1visl\u00fd na jej\u00edch pen\u011bz\u00edch a na t\u00e9 sv\u00e9 penzi\u010dce.
<\/p>\n\n\n\n
Bylo to ne\u0159e\u0161iteln\u00e9. Nenapadalo ho nic jin\u00e9ho ne\u017e odjet do Ameriky, zkusit nov\u00e9 pov\u011bt\u0159\u00ed. V\u016fbec nev\u011b\u0159il v dolary. Ale snad, snad se najde n\u011bco jin\u00e9ho.
<\/p>\n\n\n\n
Nemohl se uklidnit a nedok\u00e1zal si dokonce ani j\u00edt lehnout. Kdy\u017e strnule sed\u011bl v trpk\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch a\u017e do p\u016flnoci, vstal najednou ze \u017eidle a s\u00e1hl po kab\u00e1tu a pu\u0161ce.
<\/p>\n\n\n\n
„Po\u010f, holka!“ \u0159ekl fence. „Venku n\u00e1m bude l\u00edp.“
<\/p>\n\n\n\n
Byla hv\u011bzdnat\u00e1 noc, ale bez m\u011bs\u00edce. Vydal se na pomalou, pe\u010dlivou, tichou a pokradmou obch\u016fzku. To jedin\u00e9, s \u010d\u00edm se mohl st\u0159etnout, byli hav\u00ed\u0159i, l\u00ed\u010d\u00edc\u00ed oka na kr\u00e1l\u00edky, hlavn\u011b hav\u00ed\u0159i ze Stacks Gate na marehaysk\u00e9 stran\u011b. Ale kr\u00e1l\u00edci te\u010f m\u011bli mlad\u00e9, a dokonce i hav\u00ed\u0159i to trochu respektovali. P\u0159esto v\u0161ak mu tich\u00e9, pokradm\u00e9 na\u0161lapov\u00e1n\u00ed p\u0159i obch\u016fzce po stop\u00e1ch pytl\u00e1k\u016f uklidnilo nervy a p\u0159ivedlo ho na jin\u00e9 my\u0161lenky.
<\/p>\n\n\n\n
Jenom\u017ee kdy\u017e ten pomal\u00fd a opatrn\u00fd okruh dokon\u010dil – bylo to skoro osm kilometr\u016f ch\u016fze -, byl unaven. Vystoupil na vrcholek pahorku a rozhl\u00e9dl se. Nebylo sly\u0161et nic krom\u011b vzd\u00e1len\u00e9ho \u0161ramotu z dolu ve Stacks Gate, kde pr\u00e1ce nikdy neust\u00e1vala; a nebylo vid\u011bt skoro \u017e\u00e1dn\u00e1 sv\u011btla, a\u017e na z\u00e1\u0159iv\u00e9 \u0161\u0148\u016fry elektrick\u00fdch \u017e\u00e1rovek u chemi\u010dky. Sv\u011bt v temnot\u011b a ml\u017en\u00fdch v\u00fdparech spal. Bylo p\u016fl t\u0159et\u00ed. Ale i v tom sp\u00e1nku se neklidn\u011b p\u0159evaloval, krut\u00fd sv\u011bt, ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed se sup\u011bn\u00edm n\u011bjak\u00e9ho vlaku nebo t\u011b\u017ek\u00e9ho n\u00e1kla\u010f\u00e1ku na silnici a bl\u00fdskaj\u00edc\u00ed r\u016f\u017eov\u00fdmi z\u00e1blesky od vysok\u00fdch pec\u00ed. Byl to sv\u011bt \u017eeleza a uhl\u00ed, \u017eelezn\u00e9 krutosti a uheln\u00e9ho \u010dmoudu a nekone\u010dn\u00e9 hltavosti, kter\u00e1 to v\u0161echno poh\u00e1n\u011bla. Jenom hltavosti p\u0159evaluj\u00edc\u00ed se ve sp\u00e1nku.<\/p>\n\n\n\n
Bylo chladno a on se rozka\u0161lal. Nad pahorkem zadul studen\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk. Za\u010dal myslet na tu \u017eenu. Te\u010f by dal v\u0161echno, co m\u011bl i co by kdy mohl m\u00edt, za to, aby ji sm\u011bl dr\u017eet teplou v n\u00e1ru\u010d\u00ed, aby mohli oba le\u017eet pod jednou pokr\u00fdvkou a sp\u00e1t. V\u0161echnu nad\u011bji na v\u011b\u010dnost a v\u0161echny v\u00fdt\u011b\u017eky z minulosti by dal za to, aby ji m\u011bl tady, aby s n\u00ed byl teple zachuml\u00e1n do jedn\u00e9 pokr\u00fdvky, aby mohli sp\u00e1t, jenom sp\u00e1t. Sp\u00e1t s tou \u017eenou v n\u00e1ru\u010d\u00ed mu p\u0159ipadalo jako jedin\u00e1 nezbytnost.<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161el do chaty, zachumlal se do pokr\u00fdvky a ulo\u017eil se na zem k sp\u00e1nku. Ale nemohl usnout, byla mu zima. A krom\u011b toho krut\u011b poci\u0165oval svou vlastn\u00ed nedovr\u0161enou p\u0159irozenost. Poci\u0165oval krut\u011b sv\u016fj vlastn\u00ed nedovr\u0161en\u00fd stav osamocenosti. Tou\u017eil po n\u00ed, cht\u011bl se j\u00ed dot\u00fdkat, pevn\u011b ji k sob\u011b tisknout v jedin\u00e9m okam\u017eiku \u00faplnosti a sp\u00e1nku.
<\/p>\n\n\n\n
Znovu vstal a vy\u0161el ven, tentokr\u00e1t k brance do parku a pak pomalu p\u011b\u0161inou k domu. Byly skoro \u010dty\u0159i hodiny, po\u0159\u00e1d bezmra\u010dno a chladno, ale nikde stopa sv\u00edt\u00e1n\u00ed. Byl zvykl\u00fd na tmu, vid\u011bl dob\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
Velk\u00fd d\u016fm ho pomalu, pomali\u010dku p\u0159itahoval jako magnet. Cht\u011bl b\u00fdt bl\u00edzko n\u00ed. Nebyla to touha, tohle ne. Byl to krut\u00fd pocit nedovr\u0161en\u00e9 osam\u011blosti, kter\u00e1 pot\u0159ebuje \u017eenu, ti\u0161e schoulenou v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Snad ji najde. Snad se mu dokonce poda\u0159\u00ed zavolat ji ven k sob\u011b; nebo naj\u00edt n\u011bjakou cestu k n\u00ed. Pot\u0159eboval ji tak nal\u00e9hav\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Pomalu a ti\u0161e stoupal do svahu k z\u00e1me\u010dku. Pak obe\u0161el velk\u00e9 stromy na vr\u0161ku pahorku a pokra\u010doval sm\u011brem k p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, kter\u00e1 se prudce zat\u00e1\u010dela kolem tr\u00e1vn\u00edku p\u0159ed vchodem. Vid\u011bl u\u017e dva velkolep\u00e9 buky na tom rozlehl\u00e9m rovn\u00e9m koso\u010dtverci p\u0159ed domem, kter\u00e9 se temn\u011b odr\u00e1\u017eely od temn\u00e9 noci.<\/p>\n\n\n\n
Vyno\u0159il se p\u0159ed n\u00edm d\u016fm, n\u00edzk\u00fd, dlouh\u00fd a tmav\u00fd, s jedin\u00fdm sv\u011btlem v p\u0159\u00edzem\u00ed, v pokoji sira Clifforda. Ale ve kter\u00e9m pokoji je ona, ta \u017eena, kter\u00e1 dr\u017e\u00ed druh\u00fd konec k\u0159ehk\u00e9 nitky, je\u017e ho tak nemilosrdn\u011b p\u0159itahuje, to nev\u011bd\u011bl.
<\/p>\n\n\n\n
Popo\u0161el o n\u011bco bl\u00ed\u017e, s pu\u0161kou v ruce, a z\u016fstal bez hnut\u00ed st\u00e1t na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, s pohledem up\u0159en\u00fdm na d\u016fm. T\u0159eba ji najde i te\u010f, n\u011bjak se k n\u00ed dostane. D\u016fm nen\u00ed neproniknuteln\u00fd a on je mazan\u00fd jako lupi\u010d. Pro\u010d by k n\u00ed ne\u0161el?
<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1l bez pohnut\u00ed a \u010dekal, zat\u00edmco za n\u00edm slab\u011b a nepozorovateln\u011b sv\u00edtalo. Vid\u011bl, jak sv\u011btlo v dom\u011b zhaslo. Ale nevid\u011bl pan\u00ed Boltonovou, jak jde k oknu a odtahuje starou z\u00e1clonu z tmavomodr\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed, jak stoj\u00ed v tmav\u00e9m pokoji a vyhl\u00ed\u017e\u00ed ven do polotmy bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se dne, jak vyhl\u00ed\u017e\u00ed vytou\u017een\u00fd \u00fasvit a \u010dek\u00e1, \u010dek\u00e1, a\u017e se Clifford ujist\u00ed, \u017ee opravdu sv\u00edt\u00e1. Kdy\u017e se toti\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee sv\u00edt\u00e1, us\u00ednal skoro okam\u017eit\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1la oslepen\u00e1 sp\u00e1nkem u okna a \u010dekala. A jak tak st\u00e1la, najednou sebou trhla a skoro vyk\u0159ikla. Venku na cest\u011b st\u00e1l n\u011bjak\u00fd mu\u017e, \u010dern\u00e1 postava v \u0161eru. Prot\u0159ela si o\u010di a napjala je, ale ani nemukla, aby nevyru\u0161ila sira Clifforda.
<\/p>\n\n\n\n
Do sv\u011bta vtrhl \u0161eveliv\u011b \u00fasvit a tmav\u00e1 postava jako by se zmen\u0161ovala a vyvst\u00e1vala z\u0159eteln\u011bji. Pan\u00ed Boltonov\u00e1 rozeznala pu\u0161ku a kama\u0161e a vyboulen\u00fd kab\u00e1t – to bude Oliver Mellors, hajn\u00fd. Ano, v\u017edy\u0165 kolem n\u011bho \u010denich\u00e1 jeho pes, jako st\u00edn, a \u010dek\u00e1 na n\u011bj.
<\/p>\n\n\n\n
A co tady ten chlap\u00edk chce? Chce snad zburcovat d\u016fm ze sp\u00e1nku? Co tu tak stoj\u00ed jako zkamen\u011bl\u00fd a vzhl\u00ed\u017e\u00ed k domu jako zamilovan\u00fd pes p\u0159ed domem, kde maj\u00ed fenku?
<\/p>\n\n\n\n
Prop\u00e1nakr\u00e1le! To pozn\u00e1n\u00ed projelo pan\u00ed Boltonovou jako blesk. V\u017edy\u0165 on je ten milenec lady Chatterleyov\u00e9! On! On!
<\/p>\n\n\n\n
Koho by to napadlo? Pod\u00edvejme, v\u017edy\u0165 i ona sama, Ivy Boltonov\u00e1, do n\u011bho kdysi byla tak tro\u0161\u00ed\u010dku zamilovan\u00e1. Kdy\u017e byl \u0161estn\u00e1ctilet\u00fd ml\u00e1dene\u010dek a ona \u0161estadvacetilet\u00e1 \u017eena. Chodila tenkr\u00e1t zrovna do kurzu a on j\u00ed moc pom\u00e1hal s anatomi\u00ed a s jin\u00fdmi v\u011bcmi, kter\u00e9 se musela nau\u010dit. Byl to chytr\u00fd chlapec, m\u011bl stipendium na gymn\u00e1ziu v Sheffieldu a studoval francouz\u0161tinu a b\u016fhv\u00edco je\u0161t\u011b; a nakonec se p\u0159esto stal kov\u00e1\u0159em na dole a koval kon\u011b, proto\u017ee m\u011bl kon\u011b r\u00e1d, jak \u0159\u00edkal; ale ve skute\u010dnosti proto, \u017ee m\u011bl strach pustit se do sv\u011bta a chytit se s n\u00edm do k\u0159\u00ed\u017eku, jenom\u017ee to nikdy nep\u0159iznal.
<\/p>\n\n\n\n
Ale b\u00fdval to hodn\u00fd chlapec, a j\u00ed ohromn\u011b pomohl, tak chyt\u0159e um\u011bl \u010dlov\u011bku v\u0161echno vysv\u011btlit. Byl \u00fapln\u011b stejn\u011b chytr\u00fd jako sir Clifford, a \u017eensk\u00e9 ho v\u017edycky m\u011bly r\u00e1dy. \u017densk\u00e9 v\u00edc ne\u017e mu\u017ei, jak se \u0159\u00edkalo.
<\/p>\n\n\n\n
A\u017e se sebral a vzal si tu Bertu Couttsovou, jakoby navztek s\u00e1m sob\u011b. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 se tak \u017een\u00ed, navztek sami sob\u011b, pon\u011bvad\u017e se v n\u011b\u010dem zklamali. Tak\u017ee nen\u00ed divu, \u017ee to man\u017eelstv\u00ed skon\u010dilo \u0161patn\u011b. – L\u00e9ta pak byl pry\u010d, celou v\u00e1lku, a stal se z n\u011bho poru\u010d\u00edk a v\u016fbec, \u00fapln\u00fd d\u017eentlmen, namoudu\u0161i, \u00fapln\u00fd d\u017eentlmen! – A pak se vr\u00e1til do Tevershallu a skon\u010dil jako hajn\u00fd! Namoudu\u0161i, n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 nedovedou vyu\u017e\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitosti, kdy\u017e se jim naskytne! A mluv\u00ed zase zdej\u0161\u00edm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm, jako venkovsk\u00fd bal\u00edk, kdy\u017e ona, Ivy Boltonov\u00e1, dob\u0159e v\u00ed, \u017ee dovede mluvit jako ka\u017ed\u00fd d\u017eentlmen, namoudu\u0161i.
<\/p>\n\n\n\n
Inu, inu! Tak tedy milostiv\u00e1 pan\u00ed se do n\u011bho zakoukala! No – milostiv\u00e1 pan\u00ed nen\u00ed prvn\u00ed; ten chlap\u00edk m\u00e1 n\u011bco do sebe. Ale p\u0159edstavte si to! Ml\u00e1denec vyrostl\u00fd v Tevershallu a jej\u00ed milost, z\u00e1meck\u00e1 pan\u00ed na Wragby! Namoudu\u0161i, tohle je facka do tv\u00e1\u0159e t\u011bch vzne\u0161en\u00fdch a mocn\u00fdch Chatterley\u016f!
<\/p>\n\n\n\n
Ale on, hajn\u00fd, si s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm dnem uv\u011bdomil: nem\u00e1 to cenu! Nem\u00e1 to cenu pokou\u0161et se vyj\u00edt ze sv\u00e9 osam\u011blosti. \u010clov\u011bk v n\u00ed mus\u00ed vydr\u017eet cel\u00fd \u017eivot. Jenom ob\u010das, se trhlina zacel\u00ed. Ob\u010das! Ale na to si \u010dlov\u011bk mus\u00ed po\u010dkat. P\u0159ijmout svou osam\u011blost a vydr\u017eet v n\u00ed, cel\u00fd \u017eivot. A pak p\u0159ijmout chv\u00edle, kdy se trhlina zacel\u00ed, jak se naskytnou. Ale mus\u00ed p\u0159ij\u00edt samy. \u010clov\u011bk si je nem\u016f\u017ee vytrucovat.
<\/p>\n\n\n\n
Krv\u00e1cej\u00edc\u00ed touha, kter\u00e1 ho za n\u00ed t\u00e1hla, se s n\u00e1hl\u00fdm k\u0159upnut\u00edm zlomila. Zlomil ji on s\u00e1m, pon\u011bvad\u017e to tak muselo b\u00fdt. Mus\u00ed se vyj\u00edt vst\u0159\u00edc z obou stran. A kdy\u017e ona nep\u0159ich\u00e1z\u00ed k n\u011bmu, on nebude b\u011bhat za n\u00ed. Nesm\u00ed. Mus\u00ed odej\u00edt, dokud nep\u0159ijde ona sama.
<\/p>\n\n\n\n
Pomalu, zamy\u0161len\u011b se odvr\u00e1til, smi\u0159oval se znovu s izolac\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to tak lep\u0161\u00ed. Ona mus\u00ed p\u0159ij\u00edt k n\u011bmu; nem\u00e1 smysl t\u00e1hnout se v jej\u00edch stop\u00e1ch. Nem\u00e1 to smysl!
<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Boltonov\u00e1 ho vid\u011bla, jak miz\u00ed, vid\u011bla, jak jeho pes b\u011b\u017e\u00ed za n\u00edm.
„Inu, inu!“ \u0159ekla si. „Je to jedin\u00fd mu\u017esk\u00fd, na kter\u00e9ho jsem si ani nevzpomn\u011bla, a jedin\u00fd mu\u017esk\u00fd, na kter\u00e9ho jsem si mohla vzpomenout. Byl ke mn\u011b hodn\u00fd jako chlapec, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161la o Teda. Inu, inu! Co by tomu asi \u0159ekl on, kdyby to v\u011bd\u011bl?“
A vrhla v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd pohled na sp\u00edc\u00edho Clifforda a vy\u0161la ti\u0161e z pokoje.<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" David Herbert Lawrence KAPITOLA 10. Connie te\u010f b\u00fdvala hodn\u011b sama, na Wragby p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011blo m\u00e9n\u011b host\u016f. Clifford u\u017e o n\u011b nest\u00e1l. Obr\u00e1til se dokonce i proti […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":54846,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-54841","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54841","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=54841"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54841\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/54846"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=54841"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=54841"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=54841"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}