David Herbert Lawrence<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 11.<\/p>\n\n\n\n
Connie kr\u00e1movala v jedn\u00e9 komo\u0159e na haraburd\u00ed. Na Wragby jich bylo n\u011bkolik; d\u016fm byl p\u0159\u00edmo p\u0159ecpan\u00fd a rodina nikdy nic neprod\u00e1vala. Otec sira Geoffreyho m\u011bl r\u00e1d obrazy a matka sira Geoffreyho m\u011bla r\u00e1da n\u00e1bytek z cinquecenta. Sir Geoffrey s\u00e1m m\u011bl r\u00e1d star\u00e9 vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 dubov\u00e9 truhly, truhly ze sakristi\u00ed. Tak to pokra\u010dovalo z generace na generaci. Clifford sb\u00edral velice modern\u00ed obrazy.<\/p>\n\n\n\n
A tak se v komo\u0159e na\u0161ly \u0161patn\u00e9 obrazy sira Edwina Landseera, tkliv\u00e1 pta\u010d\u00ed hn\u00edzde\u010dka zpodoben\u00e1 Williamem Henrym Huntem a jin\u00e9 akademick\u00e9 v\u00fdtvory, kter\u00e9 sta\u010dily pod\u011bsit i dceru \u010dlena Kr\u00e1lovsk\u00e9 akademie. Rozhodla se, \u017ee je jednou probere a vyh\u00e1z\u00ed. A groteskn\u00ed n\u00e1bytek ji zaj\u00edmal.<\/p>\n\n\n\n
Pe\u010dliv\u011b zabalena na ochranu p\u0159ed po\u0161kozen\u00edm a d\u0159evn\u00ed houbou tu st\u00e1la star\u00e1 rodinn\u00e1 kol\u00e9bka z tvrd\u00e9ho vo\u0148av\u00e9ho d\u0159eva. Musela ji rozbalit a pod\u00edvat se na ni. Kol\u00e9bka m\u011bla ur\u010dit\u00fd p\u016fvab; Connie si ji dlouho prohl\u00ed\u017eela.
<\/p>\n\n\n\n
„V\u011b\u010dn\u00e1 \u0161koda, \u017ee se nevyu\u017eije,“ povzdechla si pan\u00ed Boltonov\u00e1, kter\u00e1 Connii pom\u00e1hala. „I kdy\u017e takov\u00e9hle kol\u00edbky dneska vy\u0161ly z m\u00f3dy.“
<\/p>\n\n\n\n
„T\u0159eba se je\u0161t\u011b vyu\u017eije. T\u0159eba budu m\u00edt d\u00edt\u011b,“ \u0159ekla Connie tak mimochodem, jako by \u0159\u00edkala, \u017ee si mo\u017en\u00e1 koup\u00ed nov\u00fd klobouk.
<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edte jako, kdyby se se sirem Cliffordem n\u011bco stalo?“ zakoktala se pan\u00ed Boltonov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale ne! Mysl\u00edm i dnes. Sir Clifford m\u00e1 jenom ochrnut\u00e9 svaly – nem\u00e1 to co d\u011blat s n\u00edm,“ lhala Connie tak p\u0159irozen\u011b, jako d\u00fdchala.
<\/p>\n\n\n\n
Tu my\u0161lenku j\u00ed vnukl Clifford. Prohl\u00e1sil jednou: „Samoz\u0159ejm\u011b, je\u0161t\u011b m\u016f\u017eu m\u00edt d\u00edt\u011b j\u00e1 s\u00e1m. Nejsem vlastn\u011b v\u016fbec zmrza\u010den\u00fd. Potence se mi snadno m\u016f\u017ee vr\u00e1tit, t\u0159eba\u017ee m\u00e1m ochrnut\u00e9 svaly v boc\u00edch a na noh\u00e1ch. A taky se snad d\u00e1 semeno p\u0159en\u00e9st.“
<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e pro\u017e\u00edval n\u00e1valy energie a pracoval tak usilovn\u011b na d\u016fln\u00edch projektech, m\u00edval opravdu pocit, \u017ee se mu vrac\u00ed i sexu\u00e1ln\u00ed potence. Connie se na n\u011bj tenkr\u00e1t pod\u00edvala s hr\u016fzou. Ale byla dost bystr\u00e1, aby toho jeho n\u00e1znaku vyu\u017eila pro svou vlastn\u00ed z\u00e1chranu. Proto\u017ee se chystala m\u00edt d\u00edt\u011b, jestli toho bude schopn\u00e1; jenom\u017ee ne jeho.
<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Boltonov\u00e1 z\u016fstala chv\u00edli bez dechu, docela ohromen\u00e1. A potom tomu nev\u011b\u0159ila: vid\u011bla v tom lest. Ale dokto\u0159i p\u0159ece dneska dok\u00e1\u017eou hotov\u00e9 z\u00e1zraky. Mohli by, aby se tak \u0159eklo, semeno um\u011ble naroubovat.
<\/p>\n\n\n\n
„Inu, milostpan\u00ed, j\u00e1 jenom douf\u00e1m a modl\u00edm se, aby se v\u00e1m to povedlo. Bylo by to pro v\u00e1s b\u00e1je\u010dn\u00e9, a v\u016fbec pro ka\u017ed\u00e9ho. Namoudu\u0161i, d\u00edt\u011b na Wragby, to by se to tady, pane\u010dku, n\u011bjak zm\u011bnilo!“
<\/p>\n\n\n\n
„Aby ne!“ \u0159ekla Connie.
A vybrala t\u0159i akademick\u00e9 obrazy \u0161edes\u00e1t let star\u00e9, aby je poslala v\u00e9vodkyni ze Shortlandsu pro jej\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed dobro\u010dinn\u00fd bazar. Tahle d\u00e1ma byla zn\u00e1m\u00e1 jako „bazarov\u00e1 v\u00e9vodkyn\u011b“ a v\u017edycky mo\u0159ila lidi po cel\u00e9m okrese, aby j\u00ed pos\u00edlali v\u011bci na prodej. T\u0159i zar\u00e1movan\u00e9 v\u00fdtvory \u010dlen\u016f Kr\u00e1lovsk\u00e9 akademie ji p\u0159ivedou do vytr\u017een\u00ed. T\u0159eba kv\u016fli nim dokonce p\u0159ijede na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Jak Clifford v\u017edycky zu\u0159\u00ed, kdy\u017e ji vid\u00ed!
<\/p>\n\n\n\n
Ale prop\u00e1nakr\u00e1le! \u0159\u00edkala si v duchu pan\u00ed Boltonov\u00e1. To n\u00e1s takhle p\u0159ipravuje\u0161 na d\u00edt\u011b Olivera Mellorse? Pane\u010dku, to by bylo n\u011bco – d\u00edt\u011b z Tevershallu v z\u00e1meck\u00e9 kol\u00edbce na Wragby, namoudu\u0161i! Hanbu by j\u00ed teda neud\u011blalo!
<\/p>\n\n\n\n
Mezi ostatn\u00edmi nestv\u016frnostmi v komo\u0159e byla i dost velk\u00e1, \u010dern\u011b lakovan\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka, znamenit\u011b a d\u016fmysln\u011b zhotoven\u00e1 p\u0159ed n\u011bjak\u00fdmi \u0161edes\u00e1ti l\u00e9ty a p\u0159epln\u011bn\u00e1 v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi p\u0159edm\u011bty. Naho\u0159e byla vybran\u00e1 toaletn\u00ed souprava: kart\u00e1\u010de, lahvi\u010dky, zrcadla, h\u0159ebeny, krabi\u010dky, dokonce i t\u0159i kr\u00e1sn\u00e9 mal\u00e9 b\u0159itvy v bezpe\u010dnostn\u00edch pouzdrech, miska na holen\u00ed a v\u016fbec v\u0161echno. Pod t\u00edm byla jak\u00e1si psac\u00ed v\u00fdbava: pij\u00e1ky, pera, pap\u00edr, z\u00e1pisn\u00edky; a potom dokonal\u00e1 \u0161ic\u00ed v\u00fdbava s troj\u00edmi n\u016f\u017ekami r\u016fzn\u00e9 velikosti, s n\u00e1prstky, jehlami, s hedv\u00e1b\u00ed\u010dky a bavlnkami a s vaj\u00ed\u010dkem na l\u00e1t\u00e1n\u00ed, v\u0161e nejlep\u0161\u00ed jakosti a v dokonal\u00e9m proveden\u00ed. A pak tam byla l\u00e9k\u00e1rni\u010dka s lahvi\u010dkami ozna\u010den\u00fdmi laudanum, myrhov\u00e1 tinktura, h\u0159eb\u00ed\u010dkov\u00e1 esence a tak d\u00e1l, ale lahvi\u010dky byly pr\u00e1zdn\u00e9. V\u0161echno bylo jako nov\u00e9 a cel\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka, kdy\u017e byla zav\u0159en\u00e1, byla asi tak velk\u00e1 jako men\u0161\u00ed v\u00edkendov\u00e1 bra\u0161na. A uvnit\u0159 v\u0161echno zapadalo do sebe jako ve skl\u00e1dac\u00edm hlavolamu. <\/p>\n\n\n\n
V\u0161echno to bylo obdivuhodn\u011b vymy\u0161leno a provedeno, znamenit\u00e1 \u0159emesln\u00e1 pr\u00e1ce viktori\u00e1nsk\u00e9 \u00e9ry. Ale z\u00e1rove\u0148 to bylo n\u011bjak nestv\u016frn\u00e9. N\u011bkdo z Chatterley\u016f to nejsp\u00ed\u0161 c\u00edtil taky, pon\u011bvad\u017e se sk\u0159\u00ed\u0148ky nikdy neu\u017e\u00edvalo. Byla podivn\u011b bez du\u0161e.
<\/p>\n\n\n\n
Ale pan\u00ed Boltonov\u00e1 j\u00ed byla nad\u0161ena.
„Pod\u00edvejme se na ty kr\u00e1sn\u00e9 kart\u00e1\u010de, ty musely st\u00e1t pen\u011bz, nebo ty holic\u00ed \u0161t\u011btky, t\u0159i, a jedna lep\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1! No ne! A tyhle n\u016f\u017eky! Nejlep\u0161\u00ed kvalita, jak\u00e1 se d\u00e1 koupit! No tomuhle \u0159\u00edk\u00e1m n\u00e1dhera!“
<\/p>\n\n\n\n
„Skute\u010dn\u011b?“ odpov\u011bd\u011bla Connie. „Tak si tedy tu sk\u0159\u00ed\u0148ku vezm\u011bte.“
<\/p>\n\n\n\n
„To p\u0159ece ne, milostiv\u00e1 pan\u00ed!“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale ov\u0161em! M\u00e1 tady le\u017eet a\u017e do soudn\u00e9ho dne? Jestli ji nechcete vy, po\u0161lu ji v\u00e9vodkyni s t\u011bmi obrazy, a tolik si toho nezaslou\u017e\u00ed. Jen si ji vezm\u011bte!“
<\/p>\n\n\n\n
„Ach milostiv\u00e1 pan\u00ed! Nikdy v\u00e1m za to nebudu um\u011bt dost pod\u011bkovat.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ani se o to nemus\u00edte sna\u017eit,“ zasm\u00e1la se Connie.
<\/p>\n\n\n\n
A pan\u00ed Boltonov\u00e1 odplula s velkou \u010derno\u010dernou sk\u0159\u00ed\u0148kou v n\u00e1ru\u010d\u00ed, dor\u016f\u017eovA zard\u011bl\u00e1 roz\u010dilen\u00edm.
Pan Betts ji odvezl i se sk\u0159\u00ed\u0148kou dvoukol\u00fdm ko\u010d\u00e1rem do jej\u00edho vesnick\u00e9ho domku. A ona prost\u011b musela pozvat n\u011bkolik p\u0159\u00edtelky\u0148, aby se jim pochlubila: \u0159\u00edd\u00edc\u00ed u\u010ditelku, pan\u00ed l\u00e9k\u00e1rn\u00edkovou a pan\u00ed Weedonovou, man\u017eelku pomocn\u00e9ho pokladn\u00edka. Sk\u0159\u00ed\u0148ka jim p\u0159ipadala b\u00e1je\u010dn\u00e1. A pak za\u010dalo \u0161u\u0161k\u00e1n\u00ed o d\u00edt\u011bti lady Chatterleyov\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
„Po\u0159\u00e1d se je\u0161t\u011b d\u011bjou z\u00e1zraky!“ prohl\u00e1sila pan\u00ed Weedonov\u00e1.
<\/p>\n\n\n\n
Ale pan\u00ed Boltonov\u00e1 byla p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee jestli se to d\u00edt\u011b narod\u00ed, bude to d\u00edt\u011b sira Clifforda. Tak pros\u00edm!
<\/p>\n\n\n\n
Nedlouho na to \u0159ekl pan far\u00e1\u0159 jemn\u011b Cliffordovi:
„A m\u016f\u017eeme opravdu doufat na Wragby v d\u011bdice? Ach, to by opravdu zas\u00e1hla milosrdn\u00e1 ruka bo\u017e\u00ed!“
<\/p>\n\n\n\n
„No, doufat m\u016f\u017eeme,“ odpov\u011bd\u011bl Clifford s ironick\u00fdm p\u0159\u00eddechem a z\u00e1rove\u0148 i s ur\u010dit\u00fdm p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm. Za\u010dal opravdu v\u011b\u0159it v mo\u017enost, \u017ee by mohl m\u00edt svoje d\u00edt\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Pak jednou odpoledne p\u0159ijel Leslie Winter, jeho blahorod\u00ed pan Winter, jak ho v\u0161ichni titulovali; huben\u00fd, bez poskvrnky a sedmdes\u00e1tilet\u00fd; ka\u017ed\u00fdm coulem d\u017eentlmen, jak \u0159ekla pan\u00ed Boltonov\u00e1 pan\u00ed Bettsov\u00e9. Opravdu, ka\u017ed\u00fdm milimetrem! A se sv\u00fdm zastaral\u00fdm zp\u016fsobem \u0159e\u010di, s t\u00edm sv\u00fdm ha-ha!, se zd\u00e1l je\u0161t\u011b starom\u00f3dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e rokokov\u00e9 paruky. \u010cas, jak let\u00ed, upust\u00ed tu a tam takov\u00e9 vybarven\u00e9 star\u00e9 p\u00edrko.
Mluvili o dolech. Clifford m\u011bl p\u0159edstavu, \u017ee jeho uhl\u00ed, i to hor\u0161\u00ed, se d\u00e1 zpracovat v tvrd\u00e9 koncentrovan\u00e9 palivo, kter\u00e9 by ho\u0159elo vysok\u00fdm \u017e\u00e1rem, kdyby se k n\u011bmu pod dostate\u010dn\u011b siln\u00fdm tlakem dmychal vlhk\u00fd, jist\u00fdm zp\u016fsobem okyselen\u00fd vzduch. Bylo u\u017e d\u00e1vno zn\u00e1mo, \u017ee haldy v obzvl\u00e1\u0161\u0165 siln\u00e9m vlhk\u00e9m v\u011btru ho\u0159\u00ed velice prudce, nevyd\u00e1vaj\u00ed skoro \u017e\u00e1dn\u00fd kou\u0159 a z vyho\u0159el\u00e9ho uhl\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1 jemn\u00fd pop\u00edlek m\u00edsto r\u016f\u017eov\u00e9 strusky, vznikaj\u00edc\u00ed p\u0159i pomal\u00e9m spalov\u00e1n\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale kde se\u017eene\u0161 vhodn\u00e9 kotle, abys v nich topil t\u00edm sv\u00fdm palivem?“ zeptal se Winter.
<\/p>\n\n\n\n
„Vyrob\u00edm si je s\u00e1m. A s\u00e1m sv\u00e9ho paliva vyu\u017eiju. A budu prod\u00e1vat elektrick\u00fd proud. Jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee to dok\u00e1\u017eu.“
<\/p>\n\n\n\n
„Jestli to dok\u00e1\u017ee\u0161, bude to skv\u011bl\u00e9, skv\u011bl\u00e9, drah\u00fd chlap\u010de! Ha! Skv\u011bl\u00e9! Jestli ti mohu n\u011bjak pomoci, bude mi pot\u011b\u0161en\u00edm. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee j\u00e1 s\u00e1m jsem u\u017e trochu starom\u00f3dn\u00ed a moji uhlokopov\u00e9 jsou jako j\u00e1. Ale kdo\u017e v\u00ed, a\u017e j\u00e1 tady nebudu, p\u0159ijdou mo\u017en\u00e1 chlap\u00edci, jako jsi ty! Skv\u011bl\u00e9! Zam\u011bstn\u00e1\u0161 t\u00edm zase v\u0161echny svoje lidi a nebude\u0161 muset uhl\u00ed prod\u00e1vat, ani ti nez\u016fstane neprodan\u00e9 na sklad\u011b. Skv\u011bl\u00e1 my\u0161lenka, a douf\u00e1m, \u017ee se ti to poda\u0159\u00ed. Kdybych m\u011bl s\u00e1m syny, nepochybn\u011b by tak\u00e9 p\u0159i\u0161li s n\u011bjak\u00fdmi modern\u00edmi n\u00e1pady pro Shipley, nepochybn\u011b! Mimochodem, drah\u00fd chlap\u010de, maj\u00ed n\u011bjak\u00fd podklad ty \u0159e\u010di, \u017ee m\u016f\u017eeme doufat na Wragby v d\u011bdice?“
<\/p>\n\n\n\n
„To se \u0159\u00edk\u00e1?“ zeptal se Clifford.
<\/p>\n\n\n\n
„Inu, drah\u00fd chlap\u010de, Marshall z Fillingswoodu se na to ptal mne, to je v\u0161echno, co o t\u011bch \u0159e\u010dech v\u00edm. Ov\u0161em\u017ee to nebudu roz\u0161i\u0159ovat d\u00e1l, kdyby to nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd podklad.“
<\/p>\n\n\n\n
„No pros\u00edm!“ \u0159ekl Clifford rozpa\u010dit\u011b, ale s podivn\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Doufat bychom mohli. Mohli bychom doufat.“
<\/p>\n\n\n\n
Winter p\u0159e\u0161el p\u0159es pokoj a stiskl Cliffordovi ruku.
„Chlap\u010de drah\u00fd, chlap\u010de zlat\u00fd, v\u011b\u0159il bys, co to znamen\u00e1 pro mne, kdy\u017e to sly\u0161\u00edm? A kdy\u017e sly\u0161\u00edm, \u017ee ses pustil do pr\u00e1ce, proto\u017ee douf\u00e1\u0161 v syna, a \u017ee mo\u017en\u00e1 znovu zam\u011bstn\u00e1\u0161 v\u0161echny lidi z Tevershallu! Chlap\u010de zlat\u00fd! Udr\u017eet rod a m\u00edt pr\u00e1ci pro ka\u017ed\u00e9ho, kdo o ni stoj\u00ed! -„
Star\u00fd p\u00e1n byl up\u0159\u00edmn\u011b dojat.
<\/p>\n\n\n\n
Druh\u00fd den rovnala Connie do sklen\u011bn\u00e9 v\u00e1zy vysok\u00e9 \u017elut\u00e9 tulip\u00e1ny.
<\/p>\n\n\n\n
„Connie,“ obr\u00e1til se na ni Clifford, „jestlipak v\u00ed\u0161 o t\u011bch \u0159e\u010dech, \u017ee pr\u00fd d\u00e1\u0161 Wragby syna a d\u011bdice?“
<\/p>\n\n\n\n
Connii podklesly nohy leknut\u00edm, ale z\u016fstala docela ti\u0161e st\u00e1t a dot\u00fdkala se kv\u011btin.
„Ne!“ ozvala se kone\u010dn\u011b. „Je to snad vtip? Nebo n\u011bjak\u00e1 zlomyslnost?“
<\/p>\n\n\n\n
Odml\u010del se na chv\u00edli, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl:
„Ani jedno, ani druh\u00e9, jak douf\u00e1m. Snad by to mohlo b\u00fdt proroctv\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie pokra\u010dovala v rovn\u00e1n\u00ed kv\u011btin.
„Dostala jsem dnes r\u00e1no dopis od tat\u00ednka,“ \u0159ekla. „Pt\u00e1 se, jestli jsem nezapomn\u011bla, \u017ee pro m\u011b p\u0159ijal pozv\u00e1n\u00ed sira Alexandera Coopera na \u010dervenec a na srpen do vily Esmeraldy v Ben\u00e1tk\u00e1ch.“
<\/p>\n\n\n\n
„Na \u010dervenec i srpen?“ zarazil se Clifford.
„Ne, celou tu dobu bych tam nez\u016fstala. V\u00e1\u017en\u011b bys tam nejel taky?“
<\/p>\n\n\n\n
„Za hranice nikam nepojedu,“ odpov\u011bd\u011bl Clifford okam\u017eit\u011b.
<\/p>\n\n\n\n
Odnesla kv\u011btiny k oknu.
<\/p>\n\n\n\n
„A nem\u00e1\u0161 nic proti tomu, kdy\u017e pojedu j\u00e1?“ zeptala se. „V\u00ed\u0161 p\u0159ece, \u017ee to na leto\u0161n\u00ed l\u00e9to bylo domluveno.“ <\/p>\n\n\n\n
„Na jak dlouho bys jela?“
<\/p>\n\n\n\n
„Asi na t\u0159i ned\u011ble.“
<\/p>\n\n\n\n
Chv\u00edli bylo ticho.
<\/p>\n\n\n\n
„No,“ za\u010dal Clifford pomalu a trochu mrzut\u011b. „T\u0159i ned\u011ble bych to snad vydr\u017eel, kdybych m\u011bl naprostou jistotu, \u017ee se bude\u0161 cht\u00edt vr\u00e1tit.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ur\u010dit\u011b se budu cht\u00edt vr\u00e1tit,“ \u0159ekla s klidnou prostotou, plnou p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. Myslela na toho druh\u00e9ho mu\u017ee.
<\/p>\n\n\n\n
Clifford vyc\u00edtil jej\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a n\u011bjak j\u00ed uv\u011b\u0159il, v\u011b\u0159il, \u017ee to kv\u016fli n\u011bmu. Poc\u00edtil nesm\u00edrnou \u00falevu a okam\u017eit\u011b se zase rozja\u0159il.
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b to snad bude v po\u0159\u00e1dku, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“
<\/p>\n\n\n\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“
<\/p>\n\n\n\n
„Bude t\u011b ta zm\u011bna t\u011b\u0161it?“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj podivn\u011b modr\u00fdma o\u010dima.
„R\u00e1da bych zase vid\u011bla Ben\u00e1tky,“ \u0159ekla, „a koupala se na n\u011bkter\u00e9m z t\u011bch ostrov\u016f s obl\u00e1zkov\u00fdmi pl\u00e1\u017eemi za lagunou. Ale v\u00ed\u0161, jak se mi hnus\u00ed Lido. A nezd\u00e1 se mi, \u017ee budu dvakr\u00e1t nad\u0161en\u00e1 sirem Alexanderem Cooperem a lady Cooperovou. Ale jestli tam bude Hilda a budeme m\u00edt svou vlastn\u00ed gondolu, tak to bude st\u00e1t za to. V\u00e1\u017en\u011b bych r\u00e1da, kdybys jel taky“
\u0158ekla to up\u0159\u00edmn\u011b. Tolik tou\u017eila ob\u0161\u0165astnit ho alespo\u0148 t\u00edmhle zp\u016fsobem.
<\/p>\n\n\n\n
„Jen si m\u011b p\u0159edstav na per\u00f3nu na Gare du Nord nebo v p\u0159\u00edstavu v Calais!“
<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d ne? Vid\u011bla jsem v nos\u00edtkov\u00fdch \u017eidl\u00edch i jin\u00e9 mu\u017ee zran\u011bn\u00e9 ve v\u00e1lce. Ostatn\u011b bychom jeli celou cestu autem.“
<\/p>\n\n\n\n
„Museli bychom s sebou vz\u00edt dva nosi\u010de.“
<\/p>\n\n\n\n
„I ne! Sta\u010dil by n\u00e1m Field. Druh\u00e9ho bychom v\u017edycky sehnali na m\u00edst\u011b.“
<\/p>\n\n\n\n
Ale Clifford zavrt\u011bl hlavou.
<\/p>\n\n\n\n
„Letos ne, mil\u00e1\u010dku! Letos ne! Zkus\u00edm to snad nap\u0159esrok.“
<\/p>\n\n\n\n
Odch\u00e1zela ve st\u00edsn\u011bn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Nap\u0159esrok! Co bude nap\u0159esrok? Sama vlastn\u011b ani do Ben\u00e1tek necht\u011bla, ne te\u010f, kdy\u017e tady byl ten druh\u00fd. Ale rozhodla se jet jaksi ze smyslu pro k\u00e1ze\u0148, a tak\u00e9 proto, \u017ee kdyby m\u011bla d\u00edt\u011b, Clifford by si mohl myslet, \u017ee m\u011bla milence v Ben\u00e1tk\u00e1ch.
<\/p>\n\n\n\n
Byl u\u017e kv\u011bten, a v \u010dervnu m\u011bli vyrazit. Po\u0159\u00e1d tohle za\u0159izov\u00e1n\u00ed! \u010clov\u011bku po\u0159\u00e1d n\u011bkdo jin\u00fd za\u0159izuje \u017eivot! Kola, kter\u00e1 \u010dlov\u011bka zpracov\u00e1vaj\u00ed a un\u00e1\u0161ej\u00ed, a nad kter\u00fdmi nem\u00e1 ve skute\u010dnosti \u017e\u00e1dnou vl\u00e1du!
<\/p>\n\n\n\n
Byl m\u00e1j, ale znovu bylo chladno a de\u0161tivo. Studen\u00fd m\u00e1j, v stodole r\u00e1j! Jako by dnes z\u00e1le\u017eelo na stodol\u00e1ch! Connie musela zajet do Uthwaite, to bylo jejich m\u011bste\u010dko, kde jm\u00e9no Chatterley m\u011blo dosud jaksepat\u0159\u00ed zvuk. Jela sama, Field \u0159\u00eddil v\u016fz.<\/p>\n\n\n\n
Navzdory m\u00e1ji a nov\u00e9 zeleni p\u016fsobila krajina skli\u010duj\u00edc\u00edm dojmem. Bylo dost zima a d\u00e9\u0161\u0165 byl prosycen kou\u0159em a pov\u011bt\u0159\u00ed na\u010dp\u011blo n\u011b\u010d\u00edm jako v\u00fdfukov\u00fdmi plyny. \u010clov\u011bk prost\u011b musel spol\u00e9hat na svou vlastn\u00ed odolnost. Nebylo divu, \u017ee zdej\u0161\u00ed lid\u00e9 jsou tak \u0161kared\u00ed a drsn\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Auto se dralo do kopce dlouh\u00fdm, roztrou\u0161en\u00fdm a \u0161pinav\u00fdm Tevershallem kolem ukopt\u011bn\u00fdch cihlov\u00fdch bar\u00e1\u010dk\u016f, \u010dern\u00e9 b\u0159idlicov\u00e9 st\u0159echy bl\u00fdskaly ostr\u00fdmi hranami, bl\u00e1to z\u010dernalo uheln\u00fdm mourem, dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed bylo mokr\u00e9 a \u010dern\u00e9. Jako by tu v\u0161echno skrznaskrz pros\u00e1klo skli\u010duj\u00edc\u00ed hr\u016fzou. Tohle naprost\u00e9 pop\u0159en\u00ed p\u0159irozen\u00e9 kr\u00e1sy, ten naprost\u00fd nedostatek smyslu pro \u00fahlednost, kter\u00fd m\u00e1 ka\u017ed\u00fd pt\u00e1k i zv\u00ed\u0159e, tohle naprost\u00e9 odum\u0159en\u00ed lidsk\u00fdch intuitivn\u00edch schopnost\u00ed, to bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9. Pyramidy m\u00fddla v hokyn\u00e1\u0159stv\u00edch, rebarbora a citr\u00f3ny v zelin\u00e1\u0159stv\u00edch, ohavn\u00e9 klobouky u modistek, v\u0161echno to defilovalo kolem, \u0161kared\u00e9, \u0161kared\u00e9, a potom s\u00e1drov\u00e1 a pozl\u00e1tkov\u00e1 hr\u016fza kina se zmokl\u00fdmi plak\u00e1ty na film – „L\u00e1ska \u017eeny!“ – a nov\u00e1 velik\u00e1 kaple primitivist\u016f, jaksepat\u0159\u00ed primitivn\u00ed s t\u011bmi stroh\u00fdmi cihlov\u00fdmi zdmi a s velk\u00fdmi tabulemi zelenav\u00e9ho a malinov\u00e9ho skla v oknech. Metodistick\u00e1 kaple byla z ukopt\u011bn\u00fdch cihel a st\u00e1la za \u017eeleznou m\u0159\u00ed\u017e\u00ed a z\u010dernal\u00fdm k\u0159ov\u00edm. Kongrega\u010dn\u00ed kaple, kter\u00e1 se pova\u017eovala za n\u011bco lep\u0161\u00edho ne\u017e ostatn\u00ed, byla vystav\u011bna z nahrubo p\u0159itesan\u00e9ho p\u00edskovce a m\u011bla v\u011b\u017ei\u010dku, ale ne p\u0159\u00edli\u0161 vysokou. Hned za n\u00ed st\u00e1ly nov\u00e9 \u0161koln\u00ed budovy z n\u00e1kladn\u00fdch r\u016f\u017eov\u00fdch cihel a s h\u0159i\u0161t\u011bm vysypan\u00fdm struskou za \u017eeleznou m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, impozantn\u00ed a p\u016fsob\u00edc\u00ed jako k\u0159\u00ed\u017eenec kaple s v\u011bznic\u00ed. \u017d\u00e1kyn\u011b p\u00e1t\u00e9 t\u0159\u00eddy m\u011bly hodinu zp\u011bvu, pr\u00e1v\u011b skon\u010dily do-mi-sol-do a za\u010daly „p\u00edsni\u010dku \u0161\u0165astn\u00fdch d\u011bt\u00ed“. Nebylo mo\u017eno p\u0159edstavit si n\u011bco m\u00e9n\u011b podobn\u00e9ho zp\u011bvu, spont\u00e1nn\u00edmu zp\u011bvu: podivn\u00fd me\u010div\u00fd jekot, kter\u00fd sledoval obrysy melodie. Nebylo to jako zp\u011bv divoch\u016f: divo\u0161i znaj\u00ed subtiln\u00ed rytmy. Nebylo to jako hlasy zv\u00ed\u0159at: zv\u00ed\u0159e t\u00edm n\u011bco mysl\u00ed, kdy\u017e me\u010d\u00ed. Nepodobalo se to ni\u010demu na sv\u011bt\u011b a \u0159\u00edkalo se tomu zp\u011bv. Connie sed\u011bla a poslouchala to se sklesl\u00fdm srdcem, zat\u00edmco Field bral benz\u00edn. Jak to m\u016f\u017ee dopadnout s takov\u00fdmihle lidmi, s lidmi, ve kter\u00fdch jsou \u017eiv\u00e9 intuitivn\u00ed schopnosti mrtv\u00e9 jako k\u00e1men a kter\u00fdm zb\u00fdv\u00e1 jenom nep\u0159irozen\u00fd mechanick\u00fd jekot a stra\u0161ideln\u00e1 s\u00edla v\u016fle?<\/p>\n\n\n\n
Ze svahu proti nim rachotil v de\u0161ti v\u016fz s uhl\u00edm. Field se rozjel do kopce, kolem velk\u00fdch, zch\u00e1tral\u00fdch obchod\u016f s l\u00e1tkami a se \u0161atstvem, kolem po\u0161ty na mal\u00e9 tr\u017ei\u0161t\u011b, kde ze dve\u0159\u00ed lok\u00e1lu U slunce, kter\u00fd si \u0159\u00edkal hotel a ne hospoda, a kde p\u0159esp\u00e1vali obchodn\u00ed cestuj\u00edc\u00ed, vyhl\u00ed\u017eel Sam Black a poklonil se autu lady Chatterleyov\u00e9.
<\/p>\n\n\n\n
Kostel st\u00e1l d\u00e1l vlevo mezi \u010dern\u00fdmi stromy. Auto klouzalo z kopce kolem Hornick\u00e9ho erbu. Minulo u\u017e hostince Wellington, Nelson, U t\u0159\u00ed sud\u016f a te\u010f projelo kolem Hornick\u00e9ho erbu, pak kolem Strojnick\u00e9ho domu, potom kolem nov\u00e9ho a t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159iklav\u011b nafint\u011bn\u00e9ho Hav\u00ed\u0159sk\u00e9ho r\u00e1je, kolem n\u011bkolika nov\u00fdch „vilek“ na z\u010dernalou silnici mezi \u017eiv\u00fdmi ploty a tmavozelen\u00fdmi poli sm\u011brem ke Stacks Gate.
<\/p>\n\n\n\n
Tevershall! Tohle tedy byl Tevershall! Star\u00e1 vesel\u00e1 Anglie! Shakespearova Anglie! To ne, ale dne\u0161n\u00ed Anglie, jak si Connie uv\u011bdomila, jakmile sem p\u0159ed \u010dasem p\u0159i\u0161la, aby tady \u017eila. Produkovala novou lidskou rasu, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 uv\u011bdom\u011blou v ot\u00e1zk\u00e1ch pen\u011b\u017en\u00edch, soci\u00e1ln\u00edch a politick\u00fdch, ale mrtvou, docela mrtvou v\u0161ude tam, kde \u0161lo o spont\u00e1nnost a intuici. Sam\u00e9 polovi\u010dni mrtvoly, ale stra\u0161n\u011b uv\u011bdom\u011bl\u00e9. Bylo na tom v\u0161em n\u011bco podzemn\u00edho. Bylo to jak\u00e9si podsv\u011bt\u00ed. A naprosto nevypo\u010ditateln\u011b podsv\u011bt\u00ed. Jak m\u00e1me pochopit reakce polovi\u010dn\u00edch mrtvol? Kdy\u017e Connie vid\u011bla velk\u00e9 n\u00e1kla\u010f\u00e1ky pln\u00e9 d\u011bln\u00edk\u016f z ocel\u00e1ren v Sheffieldu,, pokroucen\u00fdch, zakrsl\u00fdch stvo\u0159en\u00ed podobn\u00fdch lidem, kte\u0159\u00ed jeli na v\u00fdlet do Matlocku, sev\u0159ely se j\u00ed vnit\u0159nosti a pomyslela si: Panebo\u017ee, co to ud\u011blal \u010dlov\u011bk \u010dlov\u011bku? Co to provedli v\u016fdcov\u00e9 lid\u00ed sv\u00fdm bli\u017en\u00edm? Degradovali je na n\u011bco podlidsk\u00e9ho, a te\u010f u\u017e nem\u016f\u017ee existovat \u017e\u00e1dn\u00e1 dru\u017enost. Je to v\u0161echno jako no\u010dn\u00ed m\u016fra.<\/p>\n\n\n\n
Znovu poc\u00edtila ve vln\u011b hr\u016fzy tu \u0161edivou, \u0161t\u011brkovitou beznad\u011bjnost v\u0161eho. S takov\u00fdmihle tvory, ze kter\u00fdch se skl\u00e1daj\u00ed masy pr\u016fmyslov\u00e9ho d\u011blnictva, a s takov\u00fdmi vy\u0161\u0161\u00edmi t\u0159\u00eddami, jak je sama poznala, nezb\u00fdv\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje, v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje. Ale ona chce d\u00edt\u011b, a d\u011bdice pro Wragby! D\u011bdice pro Wragby! Ot\u0159\u00e1sla se hr\u016fzou.
<\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee Mellors p\u0159ece z tohohle v\u0161eho vy\u0161el! – Ano, ale stoj\u00ed stejn\u011b stranou toho v\u0161eho jako ona. Ani v n\u011bm u\u017e nezb\u00fdv\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 dru\u017enost. Po dru\u017enosti je veta. Zb\u00fdv\u00e1 jenom odlou\u010denost a beznad\u011bj, pokud jde o tohle v\u0161echno. A to je Anglie, ohromn\u00fd kus Anglie.<\/p>\n\n\n\n
Auto stoupalo ke Stacks Gate. P\u0159est\u00e1valo pr\u0161et a vzduchem prokmitl podivn\u011b jasn\u00fd z\u00e1blesk m\u00e1je. Krajina se vlnila v t\u00e1hl\u00fdch vln\u00e1ch, na jih sm\u011brem k Peaku, na v\u00fdchod k Mansfieldu a k Nottinghamu. Connie jela na jih.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e vystoupali na vyso\u010dinu, uvid\u011bla vlevo na vr\u0161ku nad zvln\u011bn\u00fdm krajem mohutn\u00fd mas\u00edv hradu Warsop, temn\u011b \u0161ed\u00fd, a pod n\u00edm \u010dervenav\u00e9 skvrny hornick\u00fdch domk\u016f a chocholy tmav\u00e9ho kou\u0159e a b\u00edl\u00e9 p\u00e1ry z velk\u00e9ho dolu, kter\u00fd vyn\u00e1\u0161el ro\u010dn\u011b tolik tis\u00edc liber do kapes v\u00e9vody a ostatn\u00edch akcion\u00e1\u0159\u016f. Z mohutn\u00e9ho star\u00e9ho hradu zbyla jen z\u0159\u00edcenina, ale dosud \u010dn\u011bla na n\u00edzk\u00e9m obzoru nad \u010dern\u00fdmi a b\u00edl\u00fdmi chocholy, kter\u00e9 vl\u00e1ly ve vlhk\u00e9m pov\u011bt\u0159\u00ed dole.<\/p>\n\n\n\n
Zat\u00e1\u010dka, a rozjeli se po vyv\u00fd\u0161en\u00e9 plo\u0161in\u011b ke Stacks Gate. Stacks Gate byl p\u0159i pohledu ze silnice jenom obrovsk\u00fd a nabl\u00fdskan\u00fd hotel Coningsby, \u010derven\u00fd, b\u00edl\u00fd a zlat\u00fd, kter\u00fd st\u00e1l v barbarsk\u00e9 izolaci u silnice. Ale kdy\u017e se \u010dlov\u011bk rozhl\u00e9dl, uvid\u011bl vlevo \u0159ady p\u011bkn\u00fdch „modern\u00edch“ domk\u016f, postaven\u00fdch jako kostky domina, s prolukami a zahr\u00e1dkami, jako domino, kter\u00e9 hraj\u00ed n\u011bjac\u00ed p\u0159\u00edzra\u010dn\u00ed „p\u00e1ni“ na p\u0159ekvapen\u00e9 zemi. A za t\u011bmi bloky domk\u016f se v pozad\u00ed ty\u010dily v\u0161echny ty ohromuj\u00edc\u00ed a d\u011bsiv\u00e9 v\u00fd\u0161kov\u00e9 stavby opravdu modern\u00edho dolu, haly chemick\u00e9ho z\u00e1vodu a dlouh\u00e9 galerie, gigantick\u00e9 a dosud nev\u00eddan\u00e9 tvary. T\u011b\u017en\u00ed v\u011b\u017e a haldy dolu mezi t\u011bmi obrovsk\u00fdmi nov\u00fdmi konstrukcemi zanikaly. A p\u0159ed t\u00edm v\u0161\u00edm st\u00e1ly rozestav\u011bn\u00e9 kostky domina v jak\u00e9msi ustrnut\u00ed a \u010dekaly, a\u017e se n\u011bkdo pust\u00ed do hry.<\/p>\n\n\n\n
Tohle tedy byla osada Stacks Gate, n\u011bco nov\u00e9ho na tv\u00e1\u0159i zem\u011b, vyrostl\u00e1 po v\u00e1lce. Ale ve skute\u010dnosti, t\u0159eba\u017ee to ani Connie nev\u011bd\u011bla, necel\u00fd kilometr dole p\u0159ed hotelem st\u00e1la star\u00e1 vesnice Stacks Gate se starou malou \u0161achtou a se star\u00fdmi cihlov\u00fdmi bar\u00e1ky, n\u011bkolika kr\u00e1mky a hosp\u016fdkami.<\/p>\n\n\n\n
Ale ta u\u017e nic neznamenala. Ohromn\u00e9 chocholy kou\u0159e a p\u00e1ry stoupaly z nov\u00e9ho z\u00e1vodu naho\u0159e, ten te\u010f byl Stacks Gate. Jenom obrovsk\u00fd „z\u00e1vod“, kter\u00fd je modern\u00ed Olympi\u00ed s chr\u00e1my pro v\u0161echny bohy; potom vzorn\u00e9 s\u00eddli\u0161t\u011b a pak hotel. Hotel ve skute\u010dnosti nebyl nic jin\u00e9ho ne\u017e hornick\u00e1 hospoda, t\u0159eba\u017ee vypadal tak prvot\u0159\u00eddn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Tahle nov\u00e1 osada vyvstala na tv\u00e1\u0159i zem\u011b teprve po Conniin\u011b p\u0159\u00edchodu na Wragby a vzorn\u00e9 s\u00eddli\u0161t\u011b se naplnilo ch\u00e1trou, kter\u00e1 se sem nat\u00e1hla odev\u0161ad, aby krom\u011b jin\u00fdch zam\u011bstn\u00e1n\u00ed pytla\u010dila v Cliffordov\u011b obo\u0159e.
<\/p>\n\n\n\n
V\u016fz uh\u00e1n\u011bl po vyso\u010din\u011b a pod n\u00edm se rozkl\u00e1dalo zvln\u011bn\u00e9 hrabstv\u00ed. Hrabstv\u00ed! Zdej\u0161\u00ed okres kdysi skute\u010dn\u011b b\u00fdval py\u0161n\u00fdm a mocn\u00fdm hrabstv\u00edm. Vp\u0159edu se r\u00fdsovala, zav\u011b\u0161ena na obo\u010d\u00ed obzoru, obrovsk\u00e1 a n\u00e1dhern\u00e1 masa z\u00e1mku Chadwick, v\u00edc oken ne\u017e zdiva, jedno z nejslavn\u011bj\u0161\u00edch al\u017eb\u011btinsk\u00fdch s\u00eddel. Zdvihalo se vzne\u0161en\u011b nad velkolep\u00fdm parkem, ale jen jako p\u0159ipom\u00ednka za\u0161l\u00fdch \u010das\u016f. Bylo dosud udr\u017eov\u00e1no, ale jenom jako staro\u017eitn\u00e1 pam\u00e1tka. „Pod\u00edvejte, jak pansky si vedli na\u0161i p\u0159edkov\u00e9!“<\/p>\n\n\n\n
To byla minulost. P\u0159\u00edtomnost le\u017e\u00ed n\u00ed\u017e. B\u016fhs\u00e1mv\u00ed, kam dosp\u011bje budoucnost. V\u016fz u\u017e zat\u00e1\u010del mezi hornick\u00fdmi chalupami, aby sjel do Uthwaite. A m\u011bste\u010dko Uthwaite za de\u0161tiv\u00e9ho dne vys\u00edlalo cel\u00fd \u0161ik chochol\u016f kou\u0159e a p\u00e1ry k jak\u00fdmsi nezn\u00e1m\u00fdm bo\u017estv\u016fm. Uthwaite dole v \u00fadol\u00ed, se v\u0161emi ocelov\u00fdmi nitkami \u017eelezni\u010dn\u00edch trat\u00ed, na nich\u017e bylo navle\u010deno, s uheln\u00fdmi doly a ocel\u00e1rnami, kter\u00e9 chrlily z vysok\u00fdch kom\u00edn\u016f d\u00fdm a z\u00e1\u0159i, a s dojemnou v\u00fdvrtkou kosteln\u00ed v\u00ed\u017eky, je\u017e se zavrt\u00e1vala do kou\u0159ov\u00fdch mra\u010den. Bylo to star\u00e9 tr\u017en\u00ed m\u011bsto, st\u0159edisko okoln\u00edch dolin. <\/p>\n\n\n\n
Ukopt\u011bn\u00e9 \u0159ady hornick\u00fdch bar\u00e1\u010dk\u016f se t\u00edsnily k dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed s d\u016fv\u011brnost\u00ed a tit\u011brnost\u00ed hav\u00ed\u0159sk\u00fdch p\u0159\u00edbytk\u016f star\u00fdch v\u00edc ne\u017e sto let. Silnice p\u0159e\u0161la v ulici, a jak \u010dlov\u011bk sj\u00ed\u017ed\u011bl n\u00ed\u017e, zapomn\u011bl na otev\u0159enou zvln\u011bnou krajinu, kde dosud dominovaly hrady a z\u00e1mky. Tady se octl p\u0159\u00edmo nad splet\u00ed hol\u00fdch \u017eelezni\u010dn\u00edch kolej\u00ed a kolem n\u011bho se ty\u010dily sl\u00e9v\u00e1rny a jin\u00e9 „z\u00e1vody“, tak vysok\u00e9, \u017ee si \u010dlov\u011bk uv\u011bdomoval jenom zdi. A \u017eelezo h\u0159motilo rachotiv\u011b se rozl\u00e9haj\u00edc\u00edm \u0159inkotem, obrovsk\u00e9 n\u00e1kla\u010f\u00e1ky ot\u0159\u00e1saly zem\u00ed a je\u010dely p\u00ed\u0161\u0165aly.<\/p>\n\n\n\n
Ale jakmile se \u010dlov\u011bk dostal a\u017e dol\u016f, do spletit\u00fdch a pokroucen\u00fdch vl\u00e1se\u010dnic v srdci m\u011bsta za kostelem, octl se v dob\u011b p\u0159ed dv\u011bma stolet\u00edmi, v k\u0159ivolak\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch s hostincem U chatterleysk\u00e9ho erbu a se starou apatykou, v uli\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 kdysi vedly do nespoutan\u00e9ho sv\u011bta hrad\u016f a honosn\u011b se rozvaluj\u00edc\u00edch s\u00eddel.<\/p>\n\n\n\n
Ale te\u010f zvedl policista na rohu ruku, kdy\u017e kolem rachotila t\u0159i n\u00e1kladn\u00ed auta se \u017eelezem a rozt\u0159\u00e1sla uboh\u00fd star\u00fd kostel\u00edk. A teprve kdy\u017e n\u00e1kla\u010f\u00e1ky p\u0159erachotily, mohl zasalutovat jej\u00ed milosti.<\/p>\n\n\n\n
Tak to bylo. Do starod\u00e1vn\u00fdch uli\u010dek m\u011bste\u010dka vtrhly hordy za\u010dernal\u00fdch hornick\u00fdch bar\u00e1\u010dk\u016f. A hned za nimi p\u0159i\u0161ly nov\u011bj\u0161\u00ed a r\u016f\u017eov\u011bj\u0161\u00ed \u0159ady v\u011bt\u0161\u00edch domk\u016f, napl\u00e1can\u00e9 do \u00fadol\u00ed: obydl\u00ed modern\u011bj\u0161\u00edch d\u011bln\u00edk\u016f. A je\u0161t\u011b d\u00e1l, v \u0161ir\u00e9 zvln\u011bn\u00e9 oblasti hrad\u016f, t\u00e1hl kou\u0159 proti p\u00e1\u0159e, a z\u00e1platy syrov\u00fdch \u010derven\u00fdch cihel, jedna za druhou, ozna\u010dovaly nov\u011bj\u0161\u00ed hornick\u00e1 s\u00eddli\u0161t\u011b, n\u011bkdy v prol\u00e1klin\u00e1ch, n\u011bkdy hrozn\u011b \u0161kared\u011b tr\u010d\u00edc\u00ed na obrysech svah\u016f. A mezi t\u00edm zb\u00fdvaly rozedran\u00e9 c\u00e1ry star\u00e9 Anglie, Anglie ko\u010d\u00e1r\u016f a chaloupek, ba dokonce Anglie Robina Hooda, kde se pytl\u00e1cky pl\u00ed\u017eili horn\u00edci, dus\u00edc\u00ed se potla\u010den\u00fdm loveck\u00fdm pudem, kdy\u017e nebyli zrovna v pr\u00e1ci.<\/p>\n\n\n\n
Anglie, moje Anglie! Ale kter\u00e1 Anglie je ta moje? Honosn\u00e1 anglick\u00e1 s\u00eddla se dob\u0159e vyj\u00edmaj\u00ed na fotografi\u00edch a vyvol\u00e1vaj\u00ed iluzi souvislosti s al\u017eb\u011btinci. Stoj\u00ed tu v\u00fdstavn\u00e9 star\u00e9 z\u00e1mky z doby dobr\u00e9 kr\u00e1lovny Anny a Toma Jonese. Jenom\u017ee padaj\u00ed saze a pod nimi \u010dern\u00e1 \u0161tukatura, ze kter\u00e9 se d\u00e1vno oloupalo pozl\u00e1tko. A jeden za druh\u00fdm propadaj\u00ed zk\u00e1ze, stejn\u011b jako ta honosn\u00e1 pansk\u00e1 s\u00eddla. Te\u010f je bouraj\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Bouraj\u00ed se honosn\u00e9 domy, georgi\u00e1nsk\u00e9 rokokov\u00e9 z\u00e1mky miz\u00ed. Fritchley, dokonal\u00e9 star\u00e9 georgi\u00e1nsk\u00e9 s\u00eddlo, strh\u00e1vali pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy\u017e jela Connie kolem. Bylo v dokonal\u00e9m stavu; Wetherleyovi tu stylov\u011b \u017eili a\u017e do v\u00e1lky. Ale te\u010f bylo p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9, p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1kladn\u00e9 a okoln\u00ed krajina s n\u00edm p\u0159estala sourod\u011b harmonovat. \u0160lechta se st\u011bhovala na p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsta, kde mohla utr\u00e1cet sv\u00e9 pen\u00edze a nevid\u011bt p\u0159itom, jak se vyd\u011bl\u00e1vaj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Tohle je historie. Jedna Anglie pohlcuje druhou. Doly p\u0159inesly pansk\u00fdm s\u00eddl\u016fm bohatstv\u00ed. A te\u010f je pohlcuj\u00ed, jako u\u017e pohltily chaloupky. Pr\u016fmyslov\u00e1 Anglie pohlcuje zem\u011bd\u011blskou Anglii. Nov\u00e1 Anglie vymaz\u00e1v\u00e1 starou Anglii. A posloupnost nen\u00ed organick\u00e1, n\u00fdbr\u017e mechanick\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Connie jako p\u0159\u00edslu\u0161nice zah\u00e1l\u010div\u00e9 t\u0159\u00eddy lp\u011bla na zbytc\u00edch star\u00e9 Anglie. Trvalo j\u00ed l\u00e9ta, ne\u017e si uv\u011bdomila, \u017ee starou Anglii opravdu pohlcuje tahle d\u011bsiv\u011b nov\u00e1, p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 Anglie, a \u017ee to pohlcov\u00e1n\u00ed bude pokra\u010dovat, dokud nebude dokon\u00e1no. Fritchley je pry\u010d, Eastwood je pry\u010d a Shipley bude pry\u010d co nevid\u011bt: milovan\u00e9 s\u00eddlo jeho blahorod\u00ed pana Wintera.<\/p>\n\n\n\n
Connie se tam na chv\u00edli zastavila. Zadn\u00ed br\u00e1na do parku se otev\u00edrala t\u011bsn\u011b p\u0159ed k\u0159i\u017eovatkou s d\u016fln\u00ed \u017eelezni\u010dn\u00ed trat\u00ed; shipleysk\u00fd d\u016fl st\u00e1l zrovna za stromy. Br\u00e1na byla otev\u0159en\u00e1, pon\u011bvad\u017e parkem vedla ve\u0159ejn\u00e1 cesta, kudy chodili horn\u00edci. Potloukali se po parku.<\/p>\n\n\n\n
Auto minulo ozdobn\u00e9 rybn\u00ed\u010dky, do kter\u00fdch horn\u00edci nah\u00e1zeli noviny, a zahnulo na soukromou cestu k domu. Ten st\u00e1l o n\u011bco v\u00fd\u0161 stranou, p\u0159\u00edjemn\u00e1 \u0161tukov\u00e1 budova z poloviny osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed. Vedla k n\u00ed kr\u00e1sn\u00e1 alej star\u00fdch tis\u016f. A vzadu byly opravdu n\u00e1dhern\u00e9 zahrady.
<\/p>\n\n\n\n
Vnit\u0159ek z\u00e1me\u010dku se Connii l\u00edbil mnohem v\u00edc ne\u017e Wragby. Byl daleko sv\u011btlej\u0161\u00ed, \u00fapravn\u011bj\u0161\u00ed a elegantn\u011bj\u0161\u00ed. Pokoje m\u011bly smetanov\u011b nat\u0159en\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 ost\u011bn\u00ed, stropy byly tu a tam pozlacen\u00e9, v\u0161echno bylo udr\u017eov\u00e1no ve vzorn\u00e9m po\u0159\u00e1dku a v\u0161echno za\u0159\u00edzen\u00ed bylo v dokonal\u00e9m stavu, bez ohledu na vyd\u00e1n\u00ed. Dokonce i chodby dok\u00e1zaly p\u016fsobit prostorn\u011b a p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b, povlovn\u011b se zat\u00e1\u010dely a byly pln\u00e9 \u017eivota.
<\/p>\n\n\n\n
Jenom\u017ee Leslie Winter byl s\u00e1m. Zbo\u017e\u0148oval sv\u016fj d\u016fm. Ale park byl obklopen t\u0159emi jeho vlastn\u00edmi doly. Winter byl p\u0159ej\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk. Skoro v\u00edtal hav\u00ed\u0159e ve sv\u00e9m parku. Co\u017e z n\u011bho uhlokopov\u00e9 neud\u011blali boh\u00e1\u010de? Tak\u017ee kdy\u017e jednou vid\u011bl tlupy nevzhledn\u00fdch chlap\u00edk\u016f okoun\u011bt u sv\u00fdch ozdobn\u00fdch rybn\u00ed\u010dk\u016f – ne ov\u0161em v soukrom\u00e9 \u010d\u00e1sti parku, to ne, tam vyty\u010dil hranici -, prohl\u00e1sil: „Hav\u00ed\u0159i mo\u017en\u00e1 nejsou tak ozdobn\u00ed jako vysok\u00e1 zv\u011b\u0159, ale jsou daleko v\u00fdnosn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee to bylo ve zlat\u00e9 – pen\u011b\u017en\u011b zlat\u00e9 – druh\u00e9 polovin\u011b vl\u00e1dy kr\u00e1lovny Viktorie. Hav\u00ed\u0159i tehdy byli „ten dobr\u00fd d\u011bln\u00fd lid“.<\/p>\n\n\n\n
Winter adresoval zm\u00edn\u011bn\u00fd v\u00fdrok, nap\u016fl omluvn\u011b, sv\u00e9mu hostu, tehdej\u0161\u00edmu princi walesk\u00e9mu. A princ mu svou hrdeln\u00ed angli\u010dtinou odpov\u011bd\u011bl:
„M\u00e1te docela pravdu. Kdyby bylo uhl\u00ed pod Sandringhamem, otev\u0159el bych si d\u016fl v parku na tr\u00e1vn\u00edku a pokl\u00e1dal bych to za prvot\u0159\u00eddn\u00ed zahradn\u00ed architekturu. Za tu cenu bych docela ochotn\u011b vym\u011bnil srn\u010d\u00ed za uhlokopy. A vy tu pr\u00fd m\u00e1te dobr\u00e9 horn\u00edky.“<\/p>\n\n\n\n
Ale princ m\u011bl mo\u017en\u00e1 trochu p\u0159ehnanou p\u0159edstavu o kr\u00e1se pen\u011bz a po\u017eehn\u00e1n\u00ed pr\u016fmyslu.
Z prince se nicm\u00e9n\u011b stal kr\u00e1l a ten kr\u00e1l um\u0159el a te\u010f vl\u00e1dl jin\u00fd kr\u00e1l, jeho\u017e hlavn\u00ed funkc\u00ed se zd\u00e1lo b\u00fdt, \u017ee otev\u00edr\u00e1 lidov\u00e9 v\u00fdva\u0159ovny.<\/p>\n\n\n\n
A ten dobr\u00fd d\u011bln\u00fd lid n\u011bjak sv\u00edral Shipley do kle\u0161t\u00ed. Na park se tla\u010dily nov\u00e9 hornick\u00e9 vesnice a jeho blahorod\u00ed poc\u00edtilo, \u017ee jde o n\u011bjak\u00fd ciz\u00ed \u017eivel. Zvykl si pokl\u00e1dat se, sice blahovoln\u011b, ale docela velkopansky, za vl\u00e1dce sv\u00e9ho panstv\u00ed a sv\u00fdch uhlokop\u016f. A te\u010f, s postupn\u00fdm pronik\u00e1n\u00edm nov\u00e9ho ducha, byl n\u011bjak vytla\u010dov\u00e1n. To on u\u017e sem nepat\u0159il. Nedalo se o tom pochybovat. Doly, pr\u016fmysl, m\u011bly svou vlastn\u00ed v\u016fli, a ta v\u016fle m\u00ed\u0159ila proti \u0161lechtick\u00e9mu majiteli. Sou\u010d\u00e1st\u00ed t\u00e9 v\u016fle byli i v\u0161ichni uhlokopov\u00e9, a tomu bylo t\u011b\u017eko vzdorovat. <\/p>\n\n\n\n
Jeho blahorod\u00ed pan Winter tomu jako voj\u00e1k odolal. Ale nest\u00e1l u\u017e po ve\u010de\u0159i o proch\u00e1zky parkem. Skoro se schov\u00e1val uvnit\u0159 v dom\u011b. Jednou doprov\u00e1zel Connii a\u017e k br\u00e1n\u011b do parku, prostovlas\u00fd, v lak\u00fdrk\u00e1ch a ve fialov\u00fdch hedv\u00e1bn\u00fdch pono\u017ek\u00e1ch, a hovo\u0159il s n\u00ed sv\u00fdm dob\u0159e vychovan\u00fdm zp\u016fsobem se sam\u00fdm ha-ha! Ale kdy\u017e m\u00edjeli hlou\u010dky horn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed st\u00e1li a civ\u011bli bez pozdravu a bez pohnut\u00ed, Connie c\u00edtila, jak sebou ten huben\u00fd, dob\u0159e vychovan\u00fd star\u00fd p\u00e1n trhl, jak by sebou trhl u\u0161lechtil\u00fd antilop\u00ed samec v kleci, kdy\u017e ho vulg\u00e1rn\u011b o\u010dumuj\u00ed. Horn\u00edci k n\u011bmu nebyli osobn\u011b nep\u0159\u00e1tel\u0161t\u00ed, v\u016fbec ne. Jenom jim byl v duchu lhostejn\u00fd a odstrkovali ho od sebe. A na dn\u011b du\u0161e v nich byla hlubok\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165 – „d\u011blali na n\u011bj“. A ve sv\u00e9 o\u0161klivosti nemohli sn\u00e9st jeho eleganci, \u00fapravnost a dobr\u00e9 vychov\u00e1n\u00ed. „Co se na n\u00e1s vytahuje?“ Ten rozd\u00edl nemohli sn\u00e9st.<\/p>\n\n\n\n
A on v skrytu sv\u00e9ho anglick\u00e9ho srdce, pon\u011bvad\u017e v n\u011bm bylo hodn\u011b z voj\u00e1ka, c\u00edtil, \u017ee maj\u00ed pr\u00e1vo ten rozd\u00edl nesn\u00e1\u0161et. P\u0159ipadal si s\u00e1m tak trochu v nepr\u00e1vu, \u017ee m\u00e1 v\u0161echny v\u00fdhody. Nicm\u00e9n\u011b p\u0159edstavoval ur\u010dit\u00fd syst\u00e9m a necht\u011bl se d\u00e1t vytla\u010dit.<\/p>\n\n\n\n
Leda smrt\u00ed. A ta ho zastihla n\u00e1hle, brzy po Conniin\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. A pamatoval na Clifforda hezkou sumi\u010dkou ve sv\u00e9 z\u00e1v\u011bti.<\/p>\n\n\n\n
D\u011bdicov\u00e9 okam\u017eit\u011b na\u0159\u00eddili Shipley zbourat. Udr\u017eov\u00e1n\u00ed st\u00e1lo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. Nikdo tam necht\u011bl \u017e\u00edt. A tak byl d\u016fm str\u017een. Tisov\u00e1 alej byla pora\u017eena. Park byl vyk\u00e1cen a rozd\u011blen ve stavebn\u00ed parcely. Le\u017eel dost bl\u00edzko Uthwaite. Podivnou holou pou\u0161t\u00ed se rozb\u011bhly uli\u010dky dvojdomk\u016f! Z\u00e1meck\u00e9 s\u00eddli\u0161t\u011b Shipley!<\/p>\n\n\n\n
Do\u0161lo k tomu do roka od posledn\u00ed Conniiny n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Nikoho by ani ve sn\u00e1ch nenapadlo, \u017ee tu p\u0159ed dvan\u00e1cti m\u011bs\u00edci st\u00e1l \u0161tukov\u00fd z\u00e1me\u010dek. Anglie jejich p\u00e1n\u016f Winter\u016f a z\u00e1me\u010dk\u016f Wragby byla pry\u010d, mrtv\u00e1. <\/p>\n\n\n\n
A co p\u0159ijde potom? Connie si to nedovedla p\u0159edstavit. Vid\u011bla jenom nov\u00e9 cihlov\u00e9 ulice roztahuj\u00edc\u00ed se do pol\u00ed, nov\u00e1 d\u011bv\u010data v hedv\u00e1bn\u00fdch pun\u010doch\u00e1ch, nov\u00e9 hornick\u00e9 ml\u00e1dence t\u00e1hnouc\u00ed se do dup\u00e1rny v Pal\u00e1ci nebo do R\u00e1je. Mlad\u0161\u00ed generace nem\u011bla o star\u00e9 Anglii ani pon\u011bt\u00ed. V posloupnosti v\u011bdom\u00ed se objevila mezera, skoro americk\u00e1, ale ve skute\u010dnosti pr\u016fmyslov\u00e1. Co d\u00e1l?<\/p>\n\n\n\n
Connie m\u011bla v\u017edycky pocit, \u017ee d\u00e1l u\u017e nebude nic. Nejrad\u0161i by byla schovala hlavu do p\u00edsku, nebo aspo\u0148 na prsou n\u011bjak\u00e9ho \u017eiv\u00e9ho mu\u017ee.<\/p>\n\n\n\n
Sv\u011bt je tak zamotan\u00fd a nep\u0159irozen\u00fd a p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd. Oby\u010dejn\u00fdch lid\u00ed je tolik a jsou tak hrozn\u00ed, myslela si na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b, kdy\u017e vid\u011bla horn\u00edky vlekouc\u00ed se ze \u0161achet, s jedn\u00edm ramenem v\u00fd\u0161 ne\u017e druh\u00fdm, \u0161kobrtaj\u00edc\u00ed t\u011b\u017ek\u00fdmi okovan\u00fdmi bagan\u010daty. Podzemn\u00ed \u0161ediv\u00e9 obli\u010deje, vypoulen\u00e1 o\u010dn\u00ed b\u011blma, \u0161\u00edje sehnut\u00e9 od stropu \u0161toly, pok\u0159iven\u00e1 ramena. Mu\u017ei! Bohu\u017eel, v n\u011bkter\u00fdch ohledech trp\u011bliv\u00ed a hodn\u00ed mu\u017ei. V jin\u00fdch ohledech – neexistuj\u00edc\u00ed. Cosi, co by mu\u017ei m\u011bli m\u00edt, v nich je udu\u0161eno a umrtveno. A p\u0159ece jsou to mu\u017ei. Plod\u00ed d\u011bti. \u017dena jim m\u016f\u017ee porodit d\u00edt\u011b. Jsou hodn\u00ed a mil\u00ed. Ale jsou jenom polovi\u010dn\u00ed, je v nich jen ta \u0161ediv\u00e1 polovina lidsk\u00e9 bytosti. Zat\u00edm jsou „hodn\u00ed“. Ale i ta jejich dobrota je polovi\u010dat\u00e1. Co kdyby se ta mrtv\u00e1 polovina v nich n\u011bkdy probudila? Ale ne, to pomy\u0161len\u00ed je p\u0159\u00edli\u0161 stra\u0161n\u00e9! Connie se zoufale d\u011bsila pr\u016fmyslov\u00fdch z\u00e1stup\u016f. P\u0159ipadaly j\u00ed tak p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e9. \u017divot naprosto zbaven\u00fd v\u0161\u00ed kr\u00e1sy, po\u0159\u00e1d jen „v \u0161acht\u011b“.
D\u011bti od takov\u00fdch mu\u017e\u016f! Ach bo\u017ee m\u016fj!<\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee Mellors poch\u00e1z\u00ed z takov\u00e9ho otce. Ne tak docela. Za \u010dty\u0159icet let se mu\u017ei zm\u011bnili, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b zm\u011bnili. Do t\u011bla i do du\u0161e se jim hluboko za\u017eralo \u017eelezo a uhl\u00ed.
<\/p>\n\n\n\n
Zt\u011blesn\u011bn\u00e1 \u0161karedost, a p\u0159ece \u017eiv\u00e1! Co z nich v\u0161ech bude? T\u0159eba a\u017e dojde uhl\u00ed, zmiz\u00ed z tv\u00e1\u0159e zem\u011b i oni. Objevili se v tis\u00edcov\u00fdch z\u00e1stupech odnikud, kdy\u017e je uhl\u00ed zavolalo. T\u0159eba jsou jenom n\u011bjak\u00e1 tajemn\u00e1 fauna z uheln\u00fdch sloj\u00ed. Tvorov\u00e9 z jin\u00e9 reality, duchov\u00e9 slou\u017e\u00edc\u00ed \u017eivlu uhl\u00ed, stejn\u011b jako hutn\u00edci slou\u017e\u00ed \u017eivlu \u017eeleza. Ne lid\u00e9, ale sama podstata uhl\u00ed a \u017eeleza a hl\u00edny. Fauna pral\u00e1tek, uhl\u00edku, \u017eeleza, k\u0159em\u00edku: duchov\u00e9 \u017eivl\u016f. T\u0159eba jsou kr\u00e1sn\u00ed n\u011bjakou p\u0159\u00edzra\u010dnou nelidskou kr\u00e1sou nerost\u016f, leskem uhl\u00ed, mod\u0159\u00ed a hou\u017eevnatost\u00ed \u017eeleza, pr\u016fhlednost\u00ed skla. Pat\u0159\u00ed k uhl\u00ed, k \u017eelezu a k hl\u00edn\u011b, jako ryba pat\u0159\u00ed k mo\u0159i a \u010dervi k zetlel\u00e9mu d\u0159evu.<\/p>\n\n\n\n
Connie byla r\u00e1da, \u017ee je doma, \u017ee m\u016f\u017ee str\u010dit hlavu do p\u00edsku. Byla dokonce r\u00e1da, \u017ee m\u016f\u017ee \u017evatlat s Cliffordem. Strach z uheln\u00e9ho st\u0159edozem\u00ed ji toti\u017e zachv\u00e1til podivn\u00fdm pocitem, kter\u00fd ji celou rozt\u0159\u00e1sl jako ch\u0159ipka.<\/p>\n\n\n\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem v kr\u00e1m\u011b u sle\u010dny Bentleyov\u00e9 musela z\u016fstat na \u010daj.“<\/p>\n\n\n\n
„Pros\u00edm t\u011b! Winter by ti byl \u010daj dal.“<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b, ale netroufala jsem si sle\u010dnu Bentleyovou zklamat.“
<\/p>\n\n\n\n
Sle\u010dna Bentleyov\u00e1 byla prostomysln\u00e1 star\u00e1 panna s velik\u00fdm nosem a s romantick\u00fdm zalo\u017een\u00edm, kter\u00e1 serv\u00edrovala \u010daj s horlivou p\u00e9\u010d\u00ed hodnou sv\u00e1tosti.
<\/p>\n\n\n\n
„Ptala se po mn\u011b?“ \u0159ekl Clifford.
<\/p>\n\n\n\n
„Samoz\u0159ejm\u011b! – Sm\u00edm se va\u0161\u00ed milosti pt\u00e1t, jak se vede siru Cliffordovi? – Mysl\u00edm, \u017ee pro ni znamen\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e milosrdn\u00e1 sestra Cavellov\u00e1.“
<\/p>\n\n\n\n
„A tys j\u00ed nejsp\u00ed\u0161 \u0159ekla, \u017ee jen kvetu.“<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b! A ona se zatv\u00e1\u0159ila tak unesen\u011b, jako bych j\u00ed \u0159ekla, \u017ee se p\u0159ed tebou otev\u0159elo nebe. Pozvala jsem ji, aby t\u011b p\u0159i\u0161la nav\u0161t\u00edvit, jestli se n\u011bkdy dostane do Tevershallu.“<\/p>\n\n\n\n
„M\u011b! A pro\u010d? Pro\u010d by m\u011b nav\u0161t\u011bvovala?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale ano, Clifforde. Nem\u016f\u017ee\u0161 se d\u00e1t takhle zbo\u017e\u0148ovat a nem\u00edt za to ani trochu uzn\u00e1n\u00ed. Svat\u00fd Ji\u0159\u00ed z Kapadocie nen\u00ed proti tob\u011b v jej\u00edch o\u010d\u00edch v\u016fbec nikdo.“
<\/p>\n\n\n\n
„A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee p\u0159ijede?“
<\/p>\n\n\n\n
„Kdybys ji vid\u011bl, jak se \u010dervenala! \u00dapln\u011b t\u00edm na chvilku zkr\u00e1sn\u011bla, chudinka! Pro\u010d si mu\u017ei neberou \u017eeny, kter\u00e9 by je opravdu zbo\u017e\u0148ovaly?“
<\/p>\n\n\n\n
„\u017deny s t\u00edm zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00edm za\u010d\u00ednaj\u00ed pozd\u011b. Ale \u0159ekla, \u017ee p\u0159ijede?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ach!“ napodobila Connie sle\u010dnu Bentleyovou. „Va\u0161e milosti, jak bych si troufala dovolit si n\u011bco takov\u00e9ho!“<\/p>\n\n\n\n
„Troufala dovolit si! To je komick\u00e9! Ale douf\u00e1m, \u017ee se tady neobjev\u00ed. A jak\u00fd byl jej\u00ed \u010daj?“<\/p>\n\n\n\n
„Lipton\u016fv, a ohromn\u011b siln\u00fd. Ale Clifforde, uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee jsi pro takovou sle\u010dnu Bentleyovou a spoustu j\u00ed podobn\u00fdch n\u011bco jako ryt\u00ed\u0159 z Roman de la rose?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ani to mi nelichot\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Vyst\u0159ihuj\u00ed si ka\u017edou tvou fotografii z obr\u00e1zkov\u00fdch \u010dasopis\u016f a nejsp\u00ed\u0161 se za tebe ka\u017ed\u00fd ve\u010der modl\u00ed. V\u017edy\u0165 je to \u00fa\u017easn\u00e9!“
\u0160la se nahoru p\u0159evl\u00e9ci.
<\/p>\n\n\n\n
Ten ve\u010der j\u00ed \u0159ekl:
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 p\u0159ece, \u017ee na man\u017eelstv\u00ed je n\u011bco v\u011b\u010dn\u00e9ho?“
<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj.
„Ale Clifforde, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 to, jako by v\u011b\u010dnost byla n\u011bjak\u00e1 pokli\u010dka nad n\u00e1mi nebo dlouhat\u00e1nsk\u00fd \u0159et\u011bz, kter\u00fd za sebou t\u00e1hneme, a\u0165 jdeme b\u016fhv\u00edkam.“
<\/p>\n\n\n\n
Loupl po n\u00ed podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b o\u010dima.
„Mysl\u00edm t\u00edm,“ \u0159ekl, „\u017ee kdy\u017e pojede\u0161 do Ben\u00e1tek, nedouf\u00e1\u0161 tam snad v n\u011bjak\u00fd milostn\u00fd pom\u011br, kter\u00fd bys brala au grand s\u00e9rieux, \u017ee ne?“
<\/p>\n\n\n\n
„Milostn\u00fd pom\u011br v Ben\u00e1tk\u00e1ch, kter\u00fd bych brala au grand s\u00e9rieux, smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b? Ne! To t\u011b uji\u0161\u0165uju! \u017d\u00e1dn\u00fd milostn\u00fd pom\u011br v Ben\u00e1tk\u00e1ch bych nikdy nebrala v\u00e1\u017en\u011bji ne\u017e au tr\u00e9s petit s\u00e9rieux.“
Mluvila s podivn\u00fdm opovr\u017een\u00edm. Pod\u00edval se na ni se svra\u0161t\u011bn\u00fdm obo\u010d\u00edm.
<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e p\u0159i\u0161la p\u0159edt\u00edm r\u00e1no dol\u016f, na\u0161la na chodb\u011b p\u0159ed Cliffordov\u00fdm pokojem sed\u011bt hajn\u00e9ho fenku Flossii, kter\u00e1 slabou\u010dce k\u0148u\u010dela.
„Pod\u00edvejme, Flossie!“ \u0159ekla ti\u0161e. „Copak tady d\u011bl\u00e1\u0161?“
<\/p>\n\n\n\n
A otev\u0159ela klidn\u011b Cliffordovy dve\u0159e. Clifford sed\u011bl v posteli, stolek s psac\u00edm strojem m\u011bl odstr\u010den\u00fd stranou, a hajn\u00fd st\u00e1l v pozoru v noh\u00e1ch postele. Flossie vb\u011bhla dovnit\u0159. Mellors ji drobn\u00fdm pokynem hlavy a pohledem poslal zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm a Flossie se vypl\u00ed\u017eila ven.
<\/p>\n\n\n\n
„Dobr\u00e9 jitro, Clifforde!“ \u0159ekla Connie. „Nev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 jedn\u00e1n\u00ed.“ Pak se pod\u00edvala na hajn\u00e9ho a dala dobr\u00e9 jitro jemu. Zamumlal odpov\u011b\u010f a d\u00edval se na ni jen \u00fakosem. Ale ji ovanul dech v\u00e1\u0161n\u011b, z pouh\u00e9 jeho p\u0159\u00edtomnosti.
<\/p>\n\n\n\n
„Vyru\u0161ila jsem t\u011b, Clifforde? Promi\u0148.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, nen\u00ed to nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho.“
<\/p>\n\n\n\n
Vyklouzla zase z pokoje a za\u0161la do modr\u00e9ho budo\u00e1ru v prvn\u00edm pat\u0159e. Sed\u011bla v okn\u011b a d\u00edvala se za n\u00edm, jak odch\u00e1z\u00ed po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b sv\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm tich\u00fdm krokem, jako by na sebe necht\u011bl upozor\u0148ovat. Byla v n\u011bm jak\u00e1si p\u0159irozen\u00e1 klidn\u00e1 u\u0161lechtilost, hrd\u00e1 povznesenost i jist\u00e1 k\u0159ehkost. N\u00e1mezdn\u00edk! Jeden z Cliffordov\u00fdch n\u00e1mezdn\u00edk\u016f! „Nen\u00ed to, drah\u00fd Brute, vinou hv\u011bzd, sami jsme vinni t\u00edm sv\u00fdm poddanstv\u00edm.“
Je to poddan\u00fd? Je? Co si asi mysl\u00ed o n\u00ed?
<\/p>\n\n\n\n
Byl slune\u010dn\u00fd den, Connie pracovala na zahrad\u011b a pan\u00ed Boltonov\u00e1 j\u00ed pom\u00e1hala. Ob\u011b \u017eeny se z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu sbl\u00ed\u017eily v jednom z t\u011bch nevypo\u010ditateln\u00fdch p\u0159\u00edliv\u016f a odliv\u016f sympatie, k jak\u00fdm mezi lidmi doch\u00e1z\u00ed. S\u00e1zely karafi\u00e1ty a drobn\u00e9 letn\u00ed kv\u011btiny. Ob\u011b tu pr\u00e1ci m\u011bly r\u00e1dy. Connii zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u016fsobilo radost vkl\u00e1dat hebk\u00e9 ko\u0159\u00ednky mlad\u00fdch rostlin do \u010dern\u00e9 jamky a zahrnovat je zem\u00ed. Toho jarn\u00edho r\u00e1na c\u00edtila i rozechv\u011bn\u00ed v l\u016fn\u011b, jako by se ho dot\u00fdkaly slune\u010dn\u00ed paprsky a obla\u017eovaly je.<\/p>\n\n\n\n
„Je to u\u017e hodn\u011b let, co jste p\u0159i\u0161la o man\u017eela?“ zeptala se pan\u00ed Boltonov\u00e9, kdy\u017e brala dal\u0161\u00ed rostlinku a zasazovala ji do jamky.
<\/p>\n\n\n\n
„T\u0159iadvacet!“ odpov\u011bd\u011bla pan\u00ed Boltonov\u00e1, kter\u00e1 pe\u010dliv\u011b odd\u011blovala jednotliv\u00e9 mlad\u00e9 orl\u00ed\u010dky. „T\u0159iadvacet let, co mi ho p\u0159inesli dom\u016f.“
<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d ho to zabilo, co mysl\u00edte?“ zeptala se Connie. „Byl s v\u00e1mi \u0161\u0165astn\u00fd?“
<\/p>\n\n\n\n
Byla to ot\u00e1zka \u017eeny \u017een\u011b. Pan\u00ed Boltonov\u00e1 si h\u0159betem ruky odhrnula pramen vlas\u016f z tv\u00e1\u0159e.
„J\u00e1 nev\u00edm, milostpan\u00ed. N\u011bjak se nikdy necht\u011bl ni\u010demu podvolit; nikdy necht\u011bl j\u00edt s ostatn\u00edmi. A hrbit se p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm na sv\u011bt\u011b, to nen\u00e1vid\u011bl. Byla v n\u011bm n\u011bjak\u00e1 pali\u010datost, kter\u00e1 si \u0159\u00edk\u00e1 o smrt. V\u00edte, vlastn\u011b mu na tom nez\u00e1le\u017eelo. Mysl\u00edm, \u017ee za to mohla \u0161achta. Nikdy tam nem\u011bl sf\u00e1rat. Ale jeho t\u00e1ta ho donutil, je\u0161t\u011b jako kluka, a kdy\u017e je pak \u010dlov\u011bku p\u0159es dvacet, nevyhrabe se odtamtud tak snadno.“
<\/p>\n\n\n\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee \u0161achtu nen\u00e1vid\u00ed?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ne, to nikdy! Nikdy ne\u0159ekl, \u017ee n\u011bco nen\u00e1vid\u00ed. Jenom se v\u017edycky za\u0161klebil. Pat\u0159il k t\u011bm, co na sebe nikdy nedaj\u00ed pozor; jako n\u011bkte\u0159\u00ed z t\u011bch prvn\u00edch ml\u00e1denc\u016f, co se tak nad\u0161en\u011b hrnuli do v\u00e1lky a rovnou padli. Ne \u017ee by byl zbrkl\u00fd. Ale nedbal o to. \u0158\u00edk\u00e1vala jsem mu: ‚Ty nedb\u00e1\u0161 o nic a o nikoho!‘ Ale nebyla to pravda. Jak sed\u011bl p\u0159i porodu, kdy\u017e jsem m\u011bla prvn\u00ed mali\u010dkou, ani se nehnul, a jak\u00fdma ut\u00fdran\u00fdma o\u010dima se na m\u011b pod\u00edval, kdy\u017e bylo po tom. Zkusila jsem hodn\u011b, ale musela jsem ut\u011b\u0161ovat jeho. ‚U\u017e je to v po\u0159\u00e1dku, chlape, no tak!‘ A on se na m\u011b pod\u00edval a tak se na m\u011b usm\u00e1l. Nikdy nic ne\u0159\u00edkal. Ale mysl\u00edm, \u017ee od t\u00e9 doby si u\u017e se mnou v noci jaksepat\u0159\u00ed neu\u017eil; nikdy si nepopustil uzdu. \u0158\u00edk\u00e1vala jsem mu sama: ‚Neboj se, chlap\u010de, a \u0161up do toho!‘ – Mluvila jsem s n\u00edm n\u011bkdy takhle lidov\u011b. A on ne\u0159\u00edkal nic. Ale nikdy u\u017e necht\u011bl naplno. Necht\u011bl, abych m\u011bla dal\u0161\u00ed d\u011bti. V\u017edycky jsem m\u011bla za zl\u00e9 jeho m\u00e1m\u011b, \u017ee ho p\u0159i tom nechala ve sv\u011btnici. Nem\u011bl tam co d\u011blat. Mu\u017esk\u00fd v\u017edycky ze v\u0161eho nad\u011blaj\u00ed daleko v\u00edc, ne\u017e na tom je, jakmile jim n\u011bco za\u010dne vrtat hlavou.“<\/p>\n\n\n\n
„To si to bral tak siln\u011b?“ podivila se Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Inu, nedok\u00e1zal to br\u00e1t jako p\u0159irozenou v\u011bc, v\u0161echny ty bolesti. A zkazilo mu to pot\u011b\u0161en\u00ed z t\u00e9 tro\u0161ky man\u017eelsk\u00e9 l\u00e1sky. \u0158\u00edk\u00e1vala jsem mu: ‚Kdy\u017e to nevad\u00ed mn\u011b, tak pro\u010d tob\u011b? To je moje z\u00e1le\u017eitost!‘ Ale on v\u017edycky jenom: ‚To nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 spravedlnost!'“
<\/p>\n\n\n\n
„T\u0159eba byl p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd,“ poznamenala Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„To je to! Kdy\u017e \u010dlov\u011bk pozn\u00e1 mu\u017esk\u00e9, tak takov\u00ed jsou: p\u0159ecitliv\u011bl\u00ed na neprav\u00e9m m\u00edst\u011b. A j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to ani s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, ale \u0161achtu \u017ee nen\u00e1vid\u011bl. Vypadal tak klidn\u011b, kdy\u017e byl po smrti, jako by se byl vysvobodil. Takov\u00fd to byl hezk\u00fd chlapec. Pukalo mi srdce, kdy\u017e jsem ho vid\u011bla tak tich\u00e9ho a \u010dist\u00e9ho, jako by cht\u011bl um\u0159\u00edt. Rvalo mi to srdce, to mi v\u011b\u0159te. Ale mohla za to \u0161achta.“<\/p>\n\n\n\n
Zaplakala si n\u011bkolika trpk\u00fdmi slzami a Connie plakala je\u0161t\u011b v\u00edc. Byl tepl\u00fd jarn\u00ed den, von\u011bl zem\u00ed a \u017elut\u00fdmi kv\u011bty a zahrada ztichla zalita m\u00edzou slune\u010dn\u00edho svitu.
<\/p>\n\n\n\n
„Muselo to pro v\u00e1s b\u00fdt hrozn\u00e9!“ \u0159ekla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Ach milostpan\u00ed! V prvn\u00ed chv\u00edli jsem si to ani neuv\u011bdomila. Jenom jsem opakovala: ‚Chlap\u010de m\u016fj, chlap\u010de, tys mi cht\u011bl odej\u00edt. Pro\u010d?‘ – Nic jin\u00e9ho jsem ze sebe nevypravila. Ale n\u011bjak jsem c\u00edtila, \u017ee se mi vr\u00e1t\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
„Ale on v\u00e1m p\u0159ece necht\u011bl odej\u00edt,“ nam\u00edtla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b ne, milostpan\u00ed! To jsem jenom tak hloup\u011b na\u0159\u00edkala. A po\u0159\u00e1d jsem \u010dekala, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Hlavn\u011b v noci. Probouzela jsem se a myslela jsem si: Jak to, \u017ee nele\u017e\u00ed se mnou? – Jako by m\u016fj cit necht\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee je pry\u010d. Prost\u011b jsem m\u011bla pocit, \u017ee se mus\u00ed vr\u00e1tit a lehnout si vedle m\u011b, abych se ho mohla dotknout. Po ni\u010dem jin\u00e9m jsem netou\u017eila, jen dot\u00fdkat se ho, c\u00edtit jeho teplo. A p\u0159e\u017eila jsem tis\u00edc \u0161ok\u016f, ne\u017e jsem pochopila, \u017ee se mi nevr\u00e1t\u00ed, trvalo mi to l\u00e9ta.“
<\/p>\n\n\n\n
„Dot\u00fdkat se ho,“ hlesla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„To je to, milostpan\u00ed, dot\u00fdkat se ho! Nep\u0159ekonala jsem to dodne\u0161ka, a nikdy to u\u017e nep\u0159ekon\u00e1m. A jestli je n\u011bjak\u00e9 nebe, najdu ho tam a bude le\u017eet se mnou, tak\u017ee budu moct sp\u00e1t.“
<\/p>\n\n\n\n
Connie p\u0159elet\u011bla polekan\u00fdm pohledem jej\u00ed hezkou zamy\u0161lenou tv\u00e1\u0159. Dal\u0161\u00ed v\u00e1\u0161niv\u00e1 povaha z Tevershallu. Dot\u00fdkat se ho! Tak t\u011b\u017ek\u00e9 uvolnit je pouta l\u00e1sky!
“ Je to hrozn\u00e9, kdy\u017e n\u00e1m jednou pronikne mu\u017e do krve!“ \u0159ekla.
<\/p>\n\n\n\n
„Ach milostpan\u00ed! Pr\u00e1v\u011b z toho je \u010dlov\u011bku tak ho\u0159ko. M\u00e1 pocit, \u017ee ho lidi cht\u011bli zab\u00edt. \u017de ho \u0161achta zrovna cht\u011bla zab\u00edt. M\u011bla jsem pocit, \u017ee kdyby nebylo t\u00e9 \u0161achty a t\u011bch, co ji \u0159\u00edd\u00ed, \u017ee by ode m\u011b neode\u0161el. Ale oni v\u0161ichni cht\u011bj\u00ed odtrhnout \u017eenu a mu\u017ee od sebe, kdy\u017e jsou spolu.“
<\/p>\n\n\n\n
„Kdy\u017e jsou t\u011blesn\u011b spolu,“ hlesla Connie.
<\/p>\n\n\n\n
„Svat\u00e1 pravda, milostpan\u00ed! Spousta lid\u00ed na sv\u011bt\u011b m\u00e1 srdce z kamene. A ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdy\u017e vstal a ode\u0161el na \u0161achtu, m\u011bla jsem pocit, \u017ee je to p\u0159\u00edko\u0159\u00ed, k\u0159ivda! Ale co jin\u00e9ho mohl d\u011blat? Co m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk d\u011blat?“
Vzpl\u00e1la v n\u00ed podivn\u00e1 nen\u00e1vist.
<\/p>\n\n\n\n
„Ale m\u016f\u017ee takov\u00fd dotek vydr\u017eet tak dlouho?“ zeptala se Connie najednou. „Aby ho \u010dlov\u011bk c\u00edtil tak dlouho?“
<\/p>\n\n\n\n
„Ach milostpan\u00ed, co jin\u00e9ho \u010dlov\u011bku vydr\u017e\u00ed? D\u011bti odrostou a odejdou v\u00e1m. Ale mu\u017e, ach jo! Jen\u017ee i to by ve v\u00e1s nejrad\u0161i zabili, i to pomy\u0161len\u00ed, jak se ho dot\u00fdk\u00e1te. Ach jo! T\u0159eba bychom se nakonec taky roze\u0161li, kdo\u017e v\u00ed. Ale ten pocit je docela jin\u00e1 v\u011bc. Snad je lep\u0161\u00ed nikdy si nic nebrat k srdci. Ale kdy\u017e se tak pod\u00edv\u00e1m na ty \u017eensk\u00e9, kter\u00e9 \u017e\u00e1dn\u00fd mu\u017esk\u00fd nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b nezah\u0159\u00e1l, p\u0159ipadaj\u00ed mi jako chudinky ucouran\u00e9, a\u0165 jsou sebev\u00edc nastrojen\u00e9 a nafint\u011bn\u00e9. Kdepak, j\u00e1 u\u017e z\u016fstanu p\u0159i sv\u00e9m. K lidem moc respektu nem\u00e1m.“<\/p>\n\n\n\n
p\u0159eklad a \u00fapravy: Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" David Herbert Lawrence KAPITOLA 11. Connie kr\u00e1movala v jedn\u00e9 komo\u0159e na haraburd\u00ed. Na Wragby jich bylo n\u011bkolik; d\u016fm byl p\u0159\u00edmo p\u0159ecpan\u00fd a rodina nikdy nic […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":54879,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-54878","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54878","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=54878"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/54878\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/54879"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=54878"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=54878"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=54878"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}