David Herbert Lawrence<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 14.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eila k brance do parku, usly\u0161ela klapnout kliku. Byl tam, v lesn\u00ed tm\u011b, a vid\u011bl ji!
„To jsi hodn\u00e1, \u017ee jde\u0161 tak brzo,“ \u0159ekl ze tmy. „\u0160lo v\u0161ecko dob\u0159e?“
„Docela hladce.“
Zav\u0159el za n\u00ed ti\u0161e branku a vrhl na tmavou p\u016fdu skvrnu sv\u011btla, ve kter\u00e9 st\u00e1ly bled\u00e9 kv\u011bty, dosud v noci otev\u0159en\u00e9. \u0160li vedle sebe nedot\u00fdkaj\u00edce se a ml\u010dky.
„Ur\u010dit\u011b sis dopoledne s t\u00edm k\u0159eslem nic neud\u011blal?“ zeptala se.
„Ne, ne!“
„Kdy\u017e jsi m\u011bl ten z\u00e1pal plic, m\u011blo to n\u011bjak\u00e9 n\u00e1sledky?“
„Ale, dohromady ne. Jen mi to kapku pocuchalo srdce a pl\u00edce u\u017e mi tak neslou\u017e\u00ed. Ale tak to dopad\u00e1 v\u017edycky.“
„A nem\u011bl by ses t\u011blesn\u011b zvl\u00e1\u0161\u0165 nam\u00e1hat, \u017ee?“
„Ne \u010dasto.“
\u0160lapala d\u00e1l v rozzloben\u00e9m ml\u010den\u00ed.
„Nen\u00e1vid\u011bl jsi Clifforda v tu chv\u00edli?“ zeptala se kone\u010dn\u011b.
„Nen\u00e1vid\u011bl? Ale ne! Poznal jsem tolik takov\u00fdch jako on, \u017ee se u\u017e neroz\u010diluju n\u011bjakou nen\u00e1vist\u00ed. V\u00edm u\u017e p\u0159edem, \u017ee lidi jeho druhu nem\u00e1m r\u00e1d, a t\u00edm to pro m\u011b kon\u010d\u00ed.“
„Jak\u00e9ho druhu mysl\u00ed\u0161?“
„Inu, to snad v\u00ed\u0161 l\u00edp ne\u017e j\u00e1. Tyhlety pan\u00e1\u010dky, kapku jako sle\u010dinky, a bez kulek.“
„Jak\u00fdch kulek?“
„Jakejch kulek! Mu\u017eskejch kulek!“
Zamyslela se nad t\u00edm.
„Ale jde zrovna o tohle?“ \u0159ekla trochu dot\u010den\u011b.
„O hlup\u00e1kovi se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nem\u00e1 v hlav\u011b mozek, o mizerovi, \u017ee nem\u00e1 srdce, o zbab\u011blci, \u017ee nem\u00e1 p\u00e1te\u0159, a kdy\u017e v n\u011bm nen\u00ed kouska chlapa, \u0159\u00edk\u00e1 se, \u017ee nem\u00e1 kulky. Kdy\u017e je tak n\u011bjak vocho\u010denej.“
Zamyslela se nad t\u00edm.
„A Clifford je ocho\u010den\u00fd?“ zeptala se.
„Vocho\u010denej a z\u00e1rove\u0148 z\u00e1ludnej; jako v\u011bt\u0161ina takovejch lid\u00ed, kdy\u017e se s nima \u010dlov\u011bk sraz\u00ed.“
„A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ty nejsi ocho\u010den\u00fd?“
„Snad ne docela!“
Kone\u010dn\u011b uvid\u011bla v d\u00e1lce \u017elut\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko.
Z\u016fstala st\u00e1t.
„Je tam sv\u011btlo!“ vylekala se.
„V\u017edycky nech\u00e1v\u00e1m v dom\u011b sv\u00edtit,“ \u0159ekl.
\u0160la d\u00e1l po jeho boku, ale nedot\u00fdkala se ho a divila se v duchu, pro\u010d s n\u00edm v\u016fbec jde.
Odemkl, ve\u0161li dovnit\u0159 a on za sebou zastr\u010dil z\u00e1voru. Jako ve v\u011bzen\u00ed, napadlo ji. Kotl\u00edk bzu\u010del na rud\u011b \u017ehnouc\u00edm ohni, na stole st\u00e1ly \u0161\u00e1lky.
Posadila se do d\u0159ev\u011bn\u00e9 leno\u0161ky u krbu. Bylo tu teplo po chladu venku.
„Zuju si st\u0159ev\u00edce, m\u00e1m je prom\u00e1\u010den\u00e9,“ \u0159ekla.
Op\u0159ela si nohy v pun\u010doch\u00e1ch o lesklou ocelovou m\u0159\u00ed\u017eku p\u0159ed krbem. Hajn\u00fd za\u0161el do sp\u00ed\u017ee a p\u0159inesl j\u00eddlo: chl\u00e9b, m\u00e1slo a uzen\u00fd jazyk. Bylo j\u00ed teplo; svl\u00e9kla si pl\u00e1\u0161\u0165. Pov\u011bsil jej na dve\u0159e.
„Chce\u0161 p\u00edt kakao, \u010daj, nebo kafe?“ zeptal se.
„Nejsp\u00ed\u0161 nic,“ odpov\u011bd\u011bla s pohledem na st\u016fl. „Ale ty se najez.“
„Nechci, nem\u00e1m chu\u0165. Jenom nakrm\u00edm psa.“
P\u0159ech\u00e1zel s klidnou nevyhnutelnost\u00ed po cihlov\u00e9 podlaze a chystal \u017er\u00e1dlo pro psa do hn\u011bd\u00e9 misky. K\u0159epel\u00e1k k n\u011bmu \u00fazkostliv\u011b vzhl\u00ed\u017eel.
„No jo, dostane\u0161 ve\u010de\u0159i, nemus\u00ed\u0161 se tv\u00e1\u0159it, jako bych t\u011b cht\u011bl nechat vo hladu!“
Postavil misku na roho\u017eku pod schody a sedl si na \u017eidli u zdi, aby si svl\u00e9kl ko\u017een\u00e9 kama\u0161e a boty. Pes, m\u00edsto aby \u017eral, se vr\u00e1til k n\u011bmu, sedl si a vzhl\u00ed\u017eel k n\u011bmu popla\u0161en\u011b.
Hajn\u00fd si pomalu rozepjal p\u0159ezky kama\u0161\u00ed. Pes se p\u0159isunul o n\u011bco bl\u00ed\u017e.
„Copak to s tebou je? Se\u0161 cel\u00e1 pry\u010d, \u017ee tady n\u011bkdo je? Ty se\u0161 halt \u010dubi\u010dka, vi\u010f? No tak, b\u011b\u017e se na\u017erat!“
Polo\u017eil fence ruku na hlavu a ona se o n\u011bj hlavou op\u0159ela. Pomalu a jemn\u011b ji tahal za dlouh\u00e9 hedv\u00e1bn\u00e9 ucho.
„M\u00e1\u0161 psy r\u00e1d?“ zeptala se Connie.
„Ani vlastn\u011b ne. Sou moc vocho\u010den\u00fd a p\u0159\u00edchyln\u00fd.“
Sundal si kama\u0161e a roz\u0161n\u011brov\u00e1val si t\u011b\u017ek\u00e1 bagan\u010data. Connie se odvr\u00e1tila od ohn\u011b. Jak hol\u00e1 byla ta sv\u011btni\u010dka! Ale na st\u011bn\u011b nad jeho hlavou visela ohavn\u00e1 zv\u011bt\u0161en\u00e1 fotografie mlad\u00fdch novoman\u017eel\u016f, z\u0159ejm\u011b jeho a n\u011bjak\u00e9 mlad\u00e9 \u017eeny s drz\u00fdm v\u00fdrazem, nepochybn\u011b jeho man\u017eelky.
„To jsi ty?“ zeptala se Connie.
Zvr\u00e1til hlavu a pod\u00edval se na zv\u011bt\u0161eninu nad sebou.
„Jo. Ne\u017e jsme se brali, bylo mi jednadvacet.“ D\u00edval se na fotografii nete\u010dn\u011b.
„M\u00e1\u0161 tu fotografii r\u00e1d?“ cht\u011bla v\u011bd\u011bt Connie.
„R\u00e1d? N\u00e9! Nikd\u00e1 jsem ji r\u00e1d nem\u011bl. Ale vona to za\u0159\u00eddila, \u017ee sme se dali vyfotografovat.“
Znovu se obr\u00e1til, aby si st\u00e1hl boty.
„Kdy\u017e o ni nestoj\u00ed\u0161, pro\u010d ji tady nech\u00e1v\u00e1\u0161 viset? T\u0159eba by o ni st\u00e1la tvoje \u017eena.“
Pod\u00edval se na ni a najednou se u\u0161kl\u00edbl.
„Vodlifrovala voc\u00e1\u010f v\u0161ecko, co m\u011blo \u0148\u00e1kou cenu,“ \u0159ekl. „Ale todlecto mi nechala.“
„Tak pro\u010d si to nech\u00e1v\u00e1\u0161 ty? Ze sentimentu?“
„Ne, nikd\u00e1 se na to ani nepod\u00edv\u00e1m. Skoro sem nev\u011bd\u011bl, \u017ee tady ta fotka je. Vis\u00ed tu vod t\u00fd doby, co sme se sem nast\u011bhovali.“
„Tak pro\u010d ji nesp\u00e1l\u00ed\u0161?“ \u0159ekla Connie.
Znovu zvr\u00e1til hlavu a ohl\u00e9dl se po zv\u011bt\u0161enin\u011b. M\u011bla hn\u011bd\u00fd a pozlacen\u00fd r\u00e1m, prost\u011b ohavn\u00fd. Byl na n\u00ed hladce oholen\u00fd, \u017eiv\u00fd, velmi mlad\u00fd mu\u017e ve vysok\u00e9m l\u00edme\u010dku a trochu baculat\u00e1 p\u0159idrzl\u00e1 mlad\u00e1 \u017eena s na\u010dechran\u00fdmi a naondulovan\u00fdmi vlasy v tmav\u00e9 hedv\u00e1bn\u00e9 bl\u016fze.
„To nen\u00ed \u0161patnej n\u00e1pad,“ poznamenal.
Zul si boty a obul si trepky. Stoupl si na \u017eidli a sundal fotografii. Z\u016fstal po n\u00ed velk\u00fd bled\u00fd obd\u00e9ln\u00edk na zelenav\u00e9 tapet\u011b.
„Nem\u00e1 cenu vopra\u0161ovat to nej\u010dko,“ \u0159ekl a postavil fotografii ke zdi.
Za\u0161el do p\u0159\u00edst\u011bnku a vr\u00e1til se s kladivem a kle\u0161t\u011bmi. Posadil se na \u017eidli, kde sed\u011bl p\u0159edt\u00edm, a za\u010dal strh\u00e1vat pap\u00edr ze zadn\u00ed strany velk\u00e9ho r\u00e1mu a vytahovat h\u0159eb\u00ed\u010dky, kter\u00e9 p\u0159idr\u017eovaly kart\u00f3n pod fotografi\u00ed. Pracoval s okam\u017eit\u00fdm klidn\u00fdm soust\u0159ed\u011bn\u00edm, kter\u00e9 pro n\u011bj bylo p\u0159\u00edzna\u010dn\u00e9.
Brzy m\u011bl h\u0159eb\u00ed\u010dky venku; pak vyt\u00e1hl zadn\u00ed kart\u00f3n a potom samu zv\u011bt\u0161eninu se solidn\u00ed b\u00edlou paspartou. Pod\u00edval se na fotografii pobaven\u011b.
„Tady je vid\u011bt, co sem byl za\u010d: svatej ut\u0159inos, a co byla vona: semetrika,“ prohl\u00e1sil. „Svatou\u0161ek a semetrika.“
„Uka\u017e!“ \u0159ekla Connie.
Opravdu vypadal velmi vyholen\u011b a v\u016fbec velice \u010dist\u011b, jeden z t\u011bch \u010dist\u00fdch ml\u00e1denc\u016f z doby p\u0159ed dvaceti roky. Ale i na t\u00e9 fotografii m\u011bl \u017eiv\u00e9 a neboj\u00e1cn\u00e9 o\u010di. A ona nebyla v\u016fbec semetrika, i kdy\u017e m\u011bla masivn\u00ed \u010delisti. Bylo na n\u00ed n\u011bco p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho.
„Takov\u00e9hle v\u011bci by si \u010dlov\u011bk nem\u011bl schov\u00e1vat,“ poznamenala Connie.
„To by teda nem\u011bl! Hlavn\u011b by si je nem\u011bl po\u0159izovat!“
Rozl\u00e1mal fotografii i jej\u00ed kart\u00f3novou paspartu p\u0159es koleno, a kdy\u017e byly kusy dost mal\u00e9, hodil je do ohn\u011b.
„Ale rozvrt\u00e1 n\u00e1m to vohe\u0148,“ poznamenal.
Sklo a zadn\u00ed kart\u00f3n odnesl opatrn\u011b nahoru.
R\u00e1m rozbil n\u011bkolika \u00fadery kladivem, a\u017e l\u00edtala s\u00e1dra. Kusy pak odnesl do p\u0159\u00edst\u011bnku.
„Ty sp\u00e1l\u00edme zejtra,“ \u0159ekl. „Je na tom moc t\u011bch s\u00e1drovejch serepeti\u010dek.“
Kdy\u017e uklidil zbytky, znovu se posadil.
„Miloval jsi svou \u017eenu?“ zeptala se ho Connie.
„Miloval?“ obr\u00e1til ot\u00e1zku. „Milovalas ty sira Clifforda?“
Connie se v\u0161ak necht\u011bla d\u00e1t odb\u00fdt.
„Ale z\u00e1le\u017eelo ti na n\u00ed, ne?“ nal\u00e9hala.
„Z\u00e1le\u017eelo?“ u\u0161kl\u00edbl se.
„T\u0159eba ti na n\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed je\u0161t\u011b dnes,“ \u0159ekla.
„Mn\u011b!“ Otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n. „Ale kde\u017e, nem\u016f\u017eu na ni ani pomyslet,“ \u0159ekl klidn\u011b.
„Pro\u010d ne?“
Ale on zavrt\u011bl hlavou.
„Tak pro\u010d se s n\u00ed ned\u00e1\u0161 rozv\u00e9st? Jednou se k tob\u011b je\u0161t\u011b vr\u00e1t\u00ed,“ \u0159ekla Connie.
Ost\u0159e k n\u00ed vzhl\u00e9dl.
„Nep\u0159ibl\u00ed\u017eila by se ke mn\u011b ani na kilometr. Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b daleko v\u00edc ne\u017eli j\u00e1 ji.“
„Uvid\u00ed\u0161, \u017ee se k tob\u011b vr\u00e1t\u00ed.“
„To nikdy! S t\u00edm je konec! Ud\u011blalo by se mi zle, kdybych ji vid\u011bl.“
„V\u0161ak ji uvid\u00ed\u0161. V\u017edy\u0165 nejste ani z\u00e1konit\u011b rozlou\u010deni, \u017ee?“
„Ne.“
„Tak se ti tedy vr\u00e1t\u00ed, a ty ji bude\u0161 muset p\u0159ijmout.“
Up\u0159en\u011b se na Connii zahled\u011bl. Pak podivn\u011b pohodil hlavou.
„M\u00e1\u0161 mo\u017en\u00e1 pravdu. Byl jsem bl\u00e1zen, \u017ee jsem se sem v\u016fbec vracel. Ale p\u0159ipadal jsem si jako ztroskotanec a musel jsem se n\u011bkde uchytit. \u010clov\u011bk je chud\u00e1k jako p\u00e1pe\u0159\u00ed ve v\u011btru. Ale m\u00e1\u0161 pravdu. D\u00e1m se s n\u00ed rozv\u00e9st a rozseknu to. Nen\u00e1vid\u00edm tyhle v\u011bci jako smrt, \u00fa\u0159edn\u00edky a soudy a soudce. Ale budu to muset skoncovat. Rozvedu se.“
A Connie vid\u011bla, jak rozhodn\u011b za\u0165al zuby. V duchu zaj\u00e1sala.
„Dala bych si te\u010f \u0161\u00e1lek \u010daje,“ prohl\u00e1sila.
Vstal, aby \u010daj ud\u011blal. Ale zuby m\u011bl po\u0159\u00e1d za\u0165at\u00e9.
„Pro\u010d sis ji v\u016fbec bral? V\u017edy\u0165 byla proti tob\u011b docela oby\u010dejn\u00e1. Vypr\u00e1v\u011bla mi o n\u00ed pan\u00ed Boltonov\u00e1, a ta nikdy nepochopila, pro\u010d sis ji vzal.“
Up\u0159en\u011b na ni hled\u011bl.
„J\u00e1 ti to pov\u00edm,“ \u0159ekl. „Se sv\u00fdm prvn\u00edm d\u011bv\u010detem jsem si za\u010dal, kdy\u017e mi bylo \u0161estn\u00e1ct. Byla to dcerka \u0159\u00edd\u00edc\u00edho z Ollertonu, hezk\u00e1, skute\u010dn\u00e1 krasavice. A j\u00e1 platil za chytr\u00e9ho ml\u00e1dence ze sheffieldsk\u00e9ho gymn\u00e1zia, co um\u00ed kapku francouzsky a n\u011bmecky a chod\u00ed s nosem v oblac\u00edch. Byla romanticky zalo\u017een\u00e1 a nen\u00e1vid\u011bla ka\u017edou oby\u010dejnost. Vedla m\u011b k poezii a ke knih\u00e1m; v jist\u00e9m smyslu ze m\u011b ud\u011blala \u010dlov\u011bka. Vrhl jsem se do \u010dten\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed s hlavou v jednom ohni, v\u0161echno kv\u016fli n\u00ed. Byl jsem kancel\u00e1\u0159sk\u00fd praktikant u Butterleyho a zrovna jsem ho\u0159el pro v\u0161echno, co jsem \u010detl. A o v\u0161em jsem mluvil s n\u00ed, ale o v\u0161em. Jednou n\u00e1s ty \u0159e\u010di zavedly do Persepole, podruh\u00e9 do Timbuktu. Byli jsme liter\u00e1rn\u011b nejvzd\u011blan\u011bj\u0161\u00ed p\u00e1rek v deseti okresech. Nad\u0161en\u011b jsem j\u00ed k\u00e1zal, \u00fapln\u011b ve vytr\u017een\u00ed. Doslova jsem se rozpl\u00fdval. A ona m\u011b zbo\u017e\u0148ovala. Jenom\u017ee v tom r\u00e1ji byl had; toti\u017e sex. Ona jako by \u017e\u00e1dn\u00e9 pohlav\u00ed ani nem\u011bla; aspo\u0148 ne tam, kde se p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1. Hubnul jsem a bl\u00e1znil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. A\u017e jsem j\u00ed prohl\u00e1sil, \u017ee se mus\u00edme milovat. Vemluvil jsem ji do toho, jako oby\u010dejn\u011b. Tak mi to ud\u011blala k v\u016fli. Byl jsem vzru\u0161en\u00edm bez sebe, ale ona to vlastn\u011b necht\u011bla. Prost\u011b o to nest\u00e1la. Zbo\u017e\u0148ovala m\u011b, byla hrozn\u011b r\u00e1da, kdy\u017e jsem s n\u00ed mluvil a l\u00edbal ji, v tom ohledu m\u011b milovala. Ale o to druh\u00e9 prost\u011b nest\u00e1la. A takov\u00fdch \u017eensk\u00fdch je spousta. A j\u00e1 zase st\u00e1l o to druh\u00e9. Tak jsme se roze\u0161li. Byl jsem surovec a nechal jsem ji. Potom jsem si za\u010dal s jinou, s u\u010ditelkou, kter\u00e1 vyvolala skand\u00e1l, proto\u017ee m\u011bla pom\u011br s jedn\u00edm \u017eenat\u00fdm a m\u00e1lem ho p\u0159ivedla do bl\u00e1zince. Byla hebk\u00e1, s b\u00edlou plet\u00ed, takov\u00fd ten hedv\u00e1bn\u00fd typ, star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, a byla to \u010f\u00e1blice. Milovala na l\u00e1sce v\u0161echno, jenom ne sex. Tulila se k \u010dlov\u011bku, mazlila se, do du\u0161e by mu vlezla, ale kdy\u017e ji nutil k sexu\u00e1ln\u00edmu styku, sk\u0159\u00edpala prost\u011b zubama a sr\u0161ela nen\u00e1vist\u00ed. Donutil jsem ji k tomu a ona m\u011b tou nen\u00e1vist\u00ed jednodu\u0161e ochromila. Tak mi zase sklaplo. V\u0161echno se mi to hnusilo. Cht\u011bl jsem \u017eenu, kter\u00e1 by cht\u011bla m\u011b a kter\u00e1 by cht\u011bla taky to.
Pak p\u0159i\u0161la Berta Couttsov\u00e1. Kdy\u017e jsem byl malej kluk, bydleli vedle n\u00e1s, tak\u017ee jsem je dob\u0159e znal. Byli to oby\u010dejn\u00fd lidi. No a Berta pak slou\u017eila n\u011bkde v Birminghamu, sama \u0159\u00edkala, \u017ee jako spole\u010dnice n\u011bjak\u00e9 d\u00e1my, kde\u017eto v\u0161ichni ostatn\u00ed, \u017ee jako \u010d\u00ed\u0161nice nebo n\u011bco podobn\u00e9ho v n\u011bjak\u00e9m hotelu. Tak nebo tak, zrovna kdy\u017e jsem t\u00e9 druh\u00e9 m\u011bl pln\u00e9 zuby, bylo mi tehd\u00e1 jednadvacet, Berta se vr\u00e1tila dom\u016f, sam\u00e1 kudrlinka, vyfint\u011bn\u00e1 a tak n\u011bjak rozkvetl\u00e1, s t\u00edm smysln\u00fdm p\u016fvabem, jak\u00fd ob\u010das v\u00edd\u00e1me na \u017een\u00e1ch nebo na d\u011bvk\u00e1ch. Byl jsem zrovna ve vra\u017eedn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Pra\u0161til jsem se sv\u00fdm p\u00edsa\u0159en\u00edm u Butterleyho, proto\u017ee jsem si tam p\u0159ipadal jako budi\u017ekni\u010demu, a \u0161el jsem na d\u016fl do Tevershallu jako kov\u00e1\u0159; v\u011bt\u0161inou jsem na povrchu koval kon\u011b. D\u011bl\u00e1val to m\u016fj t\u00e1ta a j\u00e1 chodil v\u017edycky za n\u00edm. Tahle pr\u00e1ce se mi l\u00edbila, m\u00edt co d\u011blat s ko\u0148ma, a p\u0159ipadala mi p\u0159irozen\u00e1. P\u0159estal jsem tedy mluvit „vybran\u011b“, jak tomu \u0159\u00edkaj\u00ed, mluvit spr\u00e1vnou angli\u010dtinou, a vr\u00e1til jsem se k n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed. Po\u0159\u00e1d jsem je\u0161t\u011b doma \u010detl, ale jinak jsem koval kon\u011b a m\u011bl jsem vlastn\u00ed kolesku s pon\u00edkem a byl jsem sv\u016fj vlastn\u00ed p\u00e1n. T\u00e1ta mi odk\u00e1zal t\u0159i sta liber, kdy\u017e um\u0159el. A tak jsem si teda za\u010dal s Bertou, a byl jsem r\u00e1d, \u017ee je oby\u010dejn\u00e1. Cht\u011bl jsem, aby byla oby\u010dejn\u00e1. Cht\u011bl jsem s\u00e1m bejt oby\u010dejnej. No, a tak jsem se s n\u00ed o\u017eenil a nebyla \u0161patn\u00e1. Ty d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed \u010dist\u00fd lilie m\u011b m\u00e1lem p\u0159ipravily o kulky, ale s n\u00ed to bylo v tomhle ohledu v po\u0159\u00e1dku. Cht\u011bla m\u011b a ned\u011blala s t\u00edm cavyky. A j\u00e1 m\u011bl radost jako malej kluk. Zrovna to jsem pot\u0159eboval: \u017eenskou, kter\u00e1 cht\u011bla, abych j\u00ed to d\u011blal. A tak jsem j\u00ed ho tam strkal osto\u0161est. A mysl\u00edm, \u017ee mnou kapku pohrdala za to, \u017ee mi to d\u011bl\u00e1 takovou radost a \u017ee j\u00ed n\u011bkdy nos\u00edm sn\u00eddani do postele. P\u0159estala se starat o dom\u00e1cnost, ned\u00e1vala mi po\u0159\u00e1dn\u011b naj\u00edst, a kdy\u017e jsem j\u00ed n\u011bco \u0159ek, jenom na m\u011b vyjela. A j\u00e1 j\u00ed to vracel, co se do n\u00ed ve\u0161lo. Hodila po mn\u011b hrnkem a j\u00e1 ji popad za krk a div jsem z n\u00ed nevycloumal du\u0161i. Takhle to dopadalo! A za\u010dala se ke mn\u011b chovat zpupn\u011b. Do\u0161lo to tak daleko, \u017ee m\u011b nikdy necht\u011bla, kdy\u017e jsem cht\u011bl j\u00e1 ji; nikdy. V\u017edycky m\u011b odstr\u010dila t\u00edm nejsurov\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. A kdy\u017e m\u011b tak odpal\u00edrovala, \u017ee jsem ji u\u017e necht\u011bl, za\u010dala sama vrkat a cukrovat a dostala m\u011b. Dal jsem se v\u017edycky ut\u00e1hnout na va\u0159en\u00fd nudli. Ale kdy\u017e jsem s n\u00ed pak le\u017eel, nebyla nikdy hotov\u00e1 z\u00e1rove\u0148 se mnou. Nikdy! V\u017edycky si po\u010dkala. Kdybych se byl zdr\u017eoval t\u0159eba p\u016fl hodiny, zdr\u017eela by se ona je\u0161t\u011b d\u00fdl. A kdy\u017e jsem pak byl docela hotovej, za\u010dala si sama pro sebe a j\u00e1 v n\u00ed musel z\u016fstat, dokud se sama neobslou\u017eila, kroutila se a k\u0159i\u010dela a sv\u00edrala, sv\u00edrala m\u011b tam dole, a tak si to odbyla \u00fapln\u011b v ext\u00e1zi. A potom \u0159\u00edkala: ‚To byla n\u00e1dhera!‘ Bylo mi z toho \u010d\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159 a ona byla \u010d\u00edm d\u00e1l div\u011bj\u0161\u00ed. Bylo pro ni \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed ukojit se a zrovna m\u011b tam dole rvala, jako by po mn\u011b klovala zob\u00e1kem. Panebo\u017ee, \u010dlov\u011bk by si myslel, \u017ee ka\u017ed\u00e1 je tam dole m\u011bkk\u00e1 jako f\u00edk. Ale \u0159\u00edk\u00e1m ti, tyhle f\u00farie maj\u00ed mezi nohama zrovna zob\u00e1ky a rvou jima chlapa, a\u017e je mu z toho nanic. Sama! Jen sama! A trh\u00e1 t\u011b a \u0159i\u010d\u00ed! Vykl\u00e1d\u00e1 se o mu\u017esk\u00e9m sobectv\u00ed, ale pochybuju, jestli se zdaleka vyrovn\u00e1 t\u00e9 slep\u00e9 dravosti \u017eensk\u00e9, kter\u00e1 se takhle zvrhne. Jako star\u00e1 d\u011bvka! A nemohla si pomoct. \u0158\u00edkal jsem j\u00ed to, \u0159\u00edkal jsem j\u00ed, jak to nen\u00e1vid\u00edm. A ona se dokonce sna\u017eila. Sna\u017eila se le\u017eet klidn\u011b a nechat to vy\u0159\u00eddit m\u011b. Sna\u017eila se. Ale nebylo to k ni\u010demu. Nic p\u0159i tom nec\u00edtila, kdy\u017e jsem to d\u011blal j\u00e1. Musela si to ud\u011blat sama. A popadalo ji to znovu jako posedlost, musela si povolit uzdu a rv\u00e1t a rv\u00e1t, jako by nem\u011bla kouska citu v t\u011ble, jenom ve \u0161pi\u010dce toho zob\u00e1ku, docela na kraj\u00ed\u010dku, kter\u00fdm se t\u0159ela a drhla. Tak prej to d\u011blaj\u00ed star\u00fd kurvy, jak \u0159\u00edkali chlapi. Byla v n\u00ed n\u011bjak\u00e1 n\u00edzk\u00e1 pali\u010datost, zu\u0159iv\u00e1 pali\u010datost; jako kdy\u017e se d\u00e1 \u017eensk\u00e1 na pit\u00ed. Nakonec jsem to u\u017e nemoh vydr\u017eet. Za\u010dali jsme sp\u00e1t ka\u017edej zvl\u00e1\u0161\u0165. Za\u010dala s t\u00edm sama, kdy\u017e si vzala do hlavy, \u017ee chce m\u00edt ode m\u011b pokoj, \u017ee ji prej tyranizuju. Za\u0159\u00eddila si tedy sv\u011btnici pro sebe. Ale p\u0159i\u0161la doba, kdy j\u00e1 jsem ji u\u017e nepustil do sv\u011btnice k sob\u011b. Prost\u011b nepustil. Nen\u00e1vid\u011bl jsem to. A ona nen\u00e1vid\u011bla m\u011b. Panebo\u017ee, jak m\u011b nen\u00e1vid\u011bla, ne\u017e se narodila ta holka! \u010casto si mysl\u00edm, \u017ee ji po\u010dala jenom z nen\u00e1visti. Tak jako tak, po narozen\u00ed holky jsem si j\u00ed p\u0159estal v\u0161\u00edmat. A pak p\u0159i\u0161la v\u00e1lka a j\u00e1 se p\u0159ihl\u00e1sil. A nevr\u00e1til jsem se, dokud jsem se nedov\u011bd\u011bl, \u017ee je s t\u00edm chlapem ve Stacks Gate.“
Odml\u010del se, v\u0161ecek pobledl\u00fd.
„A co je ten \u010dlov\u011bk ve Stacks Gate za\u010d?“ zeptala se Connie.
„Takovej velkej d\u011btina, hrozn\u00e1 m\u011bkkotina. Ona s n\u00edm o\u0159e a oba pijou.“
„Namoudu\u0161i, kdyby se vr\u00e1tila!“
„Pane jo! Zase bych prost\u011b \u0161el, zase bych zmizel.“
Odml\u010deli se. Kart\u00f3n na ohni\u0161ti sho\u0159el na \u0161ed\u00fd popel.
„Tak\u017ee kdy\u017e jsi dostal \u017eenu, kter\u00e1 t\u011b cht\u011bla,“ poznamenala Connie, „dostal jsi trochu moc dobr\u00e9ho najednou.“
„U\u017e jo. Vypad\u00e1 to tak! Ale po\u0159\u00e1d rad\u0161i ji ne\u017eli ty net\u00fdkavky, ne\u017e tu b\u011blostnou l\u00e1sku sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed, ne\u017e tu druhou jedovatou lilii a ty ostatn\u00ed.“
„A co ty ostatn\u00ed?“ zeptala se Connie.
„Ty ostatn\u00ed? \u017d\u00e1dn\u00e9 ostatn\u00ed nejsou. V\u00edm jenom ze zku\u0161enosti, jak\u00e1 je v\u011bt\u0161ina \u017eensk\u00fdch. Ponejv\u00edc cht\u011bj\u00ed mu\u017esk\u00e9ho, ale nestoj\u00ed o sex, jenom\u017ee se s t\u00edm smi\u0159ujou, pon\u011bvad\u017e to pat\u0159\u00ed ke kupn\u00ed smlouv\u011b. Ty starom\u00f3dn\u011bj\u0161\u00ed pak prost\u011b le\u017e\u00ed jako mouchysn\u011bztesim\u011b a nechaj\u00ed \u010dlov\u011bka d\u011blat, co chce. Potom jim to nevad\u00ed, maj\u00ed to dokonce r\u00e1dy. Jenom\u017ee sama ta v\u011bc pro n\u011b nic neznamen\u00e1, je jim jen tro\u0161ku nechutn\u00e1. A v\u011bt\u0161in\u011b mu\u017esk\u00fdch to tak vyhovuje. Mn\u011b se to hnus\u00ed. Ale chyt\u0159ej\u0161\u00ed sorta \u017eensk\u00fdch p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee takov\u00e9 nejsou, i kdy\u017e jsou \u00fapln\u011b stejn\u00e9. P\u0159edst\u00edraj\u00ed, \u017ee jsou v\u00e1\u0161niv\u00e9 a \u017ee je to vzru\u0161uje. Jen\u017ee je to sam\u00e1 komedie. Jenom to hrajou. – Pak jsou takov\u00e9, co si libujou ve v\u0161em, v kdejak\u00e9m zp\u016fsobu rajcov\u00e1n\u00ed a mrousk\u00e1n\u00ed a milov\u00e1n\u00ed, a\u017e na ten p\u0159irozen\u00fd. V\u017edycky \u010dlov\u011bka vydr\u00e1\u017ed\u00ed, \u017ee skon\u010d\u00ed zrovna ve chv\u00edli, kdy nen\u00ed na tom jedin\u00e9m m\u00edst\u011b, kde by m\u011bl skon\u010dit. – Pak je ta tuh\u00e1 sorta, kter\u00e1 se d\u00e1 sakra t\u011b\u017eko v\u016fbec ukojit a uk\u00e1j\u00ed se sama, jako moje \u017eena. Ty cht\u011bj\u00ed hr\u00e1t aktivn\u00ed roli. – A potom jsou takov\u00e9, co jsou vevnit\u0159 prost\u011b mrtv\u00e9, docela mrtv\u00e9, a taky to v\u011bd\u00ed. A pak ty, co \u010dlov\u011bka vyhod\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e je, a pak se krout\u00ed d\u00e1l, a\u017e jsou hotov\u00e9 t\u0159en\u00edm o jeho stehno. Ale to jsou v\u011bt\u0161inou lesbi\u010dky. \u010clov\u011bk \u017easne, jak siln\u00e9 jsou u \u017eensk\u00fdch tyhle lesbick\u00e9 sklony, a\u0165 u\u017e v\u011bdom\u00e9 nebo nev\u011bdom\u00e9. P\u0159ipad\u00e1 mi, jako by je m\u011bly skoro v\u0161echny.“
„A vad\u00ed ti to?“ zeptala se Connie.
„Vra\u017edil bych je. Kdy\u017e jsem s \u017eenskou, kter\u00e1 je opravdu lesbi\u010dka, zrovna v duchu sku\u010d\u00edm, jak bych ji zavra\u017edil.“
„A co ud\u011bl\u00e1\u0161?“
„Ztrat\u00edm se prost\u011b, co nejrychleji m\u016f\u017eu.“
„Ale mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee lesbi\u010dky jsou hor\u0161\u00ed ne\u017e homosexu\u00e1lov\u00e9?“
„J\u00e1 ur\u010dit\u011b! Proto\u017ee jsem od nich v\u00edc zkusil. Teoreticky nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed. Ale kdy\u017e se setk\u00e1m s lesbi\u010dkou, a\u0165 u\u017e to o sob\u011b v\u00ed nebo ne, vid\u00edm rud\u011b. Ne, ne! Vlastn\u011b jsem u\u017e necht\u011bl m\u00edt nic se \u017e\u00e1dnou \u017eenskou. Cht\u011bl jsem z\u016fstat s\u00e1m, uchovat si svoje soukrom\u00ed a svou slu\u0161nost.“
Vypadal bled\u00fd a \u010delo m\u011bl zachmu\u0159en\u00e9.
„A mrzelo t\u011b, kdy\u017e jsem se objevila j\u00e1?“ zeptala se.
„Mrzelo – a taky jsem byl r\u00e1d.“
„A co te\u010f?“
„Mrz\u00ed m\u011b to z vn\u011bj\u0161\u00edch d\u016fvod\u016f: v\u0161echny ty komplikace a ohavnosti a v\u00fd\u010ditky, ke kter\u00fdm d\u0159\u00edv \u010di pozd\u011bji mus\u00ed doj\u00edt. To kdy\u017e mi v\u00e1zne krev v \u017eil\u00e1ch a c\u00edt\u00edm se na dn\u011b. Ale kdy\u017e se mi krev rozproud\u00ed, jsem r\u00e1d. U\u017e jsem v\u00e1\u017en\u011b zakys\u00e1val. Myslel jsem, \u017ee po\u0159\u00e1dn\u00fd sex u\u017e vymizel ze sv\u011bta, \u017ee se u\u017e nenajde \u017eensk\u00e1, kter\u00e9 by to p\u0159irozen\u011b vy\u0161lo z\u00e1rove\u0148 s mu\u017esk\u00fdm; a\u017e na \u010derno\u0161ky, jenom\u017ee zkr\u00e1tka, my jsme halt b\u011blo\u0161i, a \u010derno\u0161ky jsou p\u0159ece jen kapku umoun\u011bn\u00fd.“
„A te\u010f jsi r\u00e1d, \u017ee m\u011b tu m\u00e1\u0161?“ zeptala se.
„To jo! Kdy\u017e m\u016f\u017eu zapomenout na to ostatn\u00ed. Kdy\u017e na to nem\u016f\u017eu zapomenout, nejrad\u0161i bych si zalez pod st\u016fl a um\u0159el.“
„Pro\u010d zrovna pod st\u016fl?“
„Pro\u010d?“ zasm\u00e1l se. „Nejsp\u00ed\u0161, abych se tam schoval. Jako malej kluk!“
„Z\u0159ejm\u011b jsi m\u011bl se \u017eenami stra\u0161n\u00e9 zku\u0161enosti.“
„To m\u00e1\u0161 tak, nedok\u00e1zal jsem si nikdy lh\u00e1t do kapsy. V\u011bt\u0161ina mu\u017esk\u00fdch to dok\u00e1\u017ee. Zaujmou stanovisko a spolknou le\u017e. J\u00e1 si nic nalh\u00e1vat nikdy neum\u011bl. V\u011bd\u011bl jsem, co od \u017eensk\u00e9 chci, a nikdy jsem si neum\u011bl namluvit, \u017ee jsem to dostal, kdy\u017e ne.“
„A dostal jsi to te\u010f?“
„Snad. Vypad\u00e1 to tak.“
„Tak pro\u010d jsi tak bled\u00fd a zamra\u010den\u00fd?“
„M\u00e1m po krk toho vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed; a snad m\u00e1m strach s\u00e1m ze sebe.“
Sed\u011bla ml\u010dky. P\u0159ipozd\u00edvalo se.
„A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to d\u016fle\u017eit\u00e9, mu\u017e a \u017eena?“ zeptala se ho.
„Pro m\u011b jo. Pro m\u011b je to j\u00e1dro \u017eivota, naj\u00edt po\u0159\u00e1dn\u00fd vztah k \u017een\u011b.“
„A kdybys ho nena\u0161el?“
„Musel bych se obej\u00edt bez n\u011bho.“
Znovu se zamyslela, ne\u017e se zeptala:
„A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ty ses v\u017edycky choval spr\u00e1vn\u011b k \u017een\u00e1m?“
„Chra\u0148b\u016fh! Dopustil jsem, aby se z m\u00e9 \u017eeny stalo, co se z n\u00ed stalo; byla to hlavn\u011b moje vina. Zkazil jsem ji. A jsem hrozn\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd. S t\u00edm mus\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat. To se u\u017e mus\u00ed hodn\u011b moc st\u00e1t, abych n\u011bkomu vnit\u0159n\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval. Tak\u017ee jsem mo\u017en\u00e1 taky podvodn\u00edk. Ned\u016fv\u011b\u0159uju. A n\u011b\u017enost by nikoho nem\u011bla mejlit.“
Pod\u00edvala se na n\u011bj.
„Tvoje t\u011blo ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9 nen\u00ed, kdy\u017e se ti rozproud\u00ed krev,“ \u0159ekla. „Pak p\u0159ece ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd nejsi, \u017ee ne?“
„Bohu\u017eel ne. Tak jsem se pr\u00e1v\u011b dostal do v\u0161ech t\u011bch pat\u00e1li\u00ed. A proto pr\u00e1v\u011b tolik ned\u016fv\u011b\u0159uju rozumem.“
Pes na roho\u017ece zak\u0148u\u010del nelibost\u00ed. Ohe\u0148 udu\u0161en\u00fd popelem uhas\u00ednal.
„Jsme my to dva otlu\u010den\u00ed veter\u00e1ni,“ \u0159ekla Connie.
„Ty jsi taky otlu\u010den\u00e1?“ zasm\u00e1l se. „A te\u010f se zase vrac\u00edme do boje!“
„Ano! M\u00e1m z toho v\u00e1\u017en\u011b strach.“
„No jo.“
Vstal, postavil jej\u00ed st\u0159ev\u00edce, aby proschly, ot\u0159el si vlastn\u00ed boty a p\u0159istavil je k ohni. R\u00e1no si je namast\u00ed. Odhrabal popel z kart\u00f3nu, pokud to \u0161lo, z ohn\u011b. „I po sp\u00e1len\u00ed je to svinstvo,“ poznamenal. Pak p\u0159inesl ro\u0161t\u00ed a polo\u017eil je ke krbu na r\u00e1no. Potom vy\u0161el na chv\u00edli se psem ven.
Kdy\u017e se vr\u00e1til, Connie \u0159ekla: „P\u016fjdu taky na chvilku ven.“
Vy\u0161la sama do tmy. Nad hlavou sv\u00edtily hv\u011bzdy. C\u00edtila v no\u010dn\u00edm vzduchu v\u016fni kv\u011bt\u016f. A c\u00edtila, jak j\u00ed prom\u00e1\u010den\u00e9 st\u0159ev\u00edce je\u0161t\u011b v\u00edc vlhnou. Ale nejrad\u011bji by ode\u0161la pry\u010d, od n\u011bho a ode v\u0161ech.
Bylo chladno. Ot\u0159\u00e1sla se a vr\u00e1tila se dovnit\u0159. Sed\u011bl p\u0159ed dohas\u00ednaj\u00edc\u00edm ohn\u011bm.
„Br! To je zima!“ ot\u0159\u00e1sla se.
P\u0159ilo\u017eil na ohe\u0148 ro\u0161t\u00ed a p\u0159inesl dal\u0161\u00ed, a\u017e m\u011bli pln\u00fd kom\u00edn vesele praskaj\u00edc\u00edho \u017e\u00e1ru. Tan\u010d\u00edc\u00ed a pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed \u017elut\u00e9 plameny je oba obla\u017eily, zah\u0159\u00e1ly jim obli\u010deje i du\u0161e.
„Netrap se u\u017e!“ vzala ho za ruku, jak tak sed\u011bl zamlkl\u00fd a zabran\u00fd do sebe. „\u010clov\u011bk d\u011bl\u00e1, co m\u016f\u017ee.“
„No jo!“ povzdychl si s k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
P\u0159istoupila k n\u011bmu a vklouzla mu do n\u00e1ru\u010d\u00ed, jak tak sed\u011bl u ohn\u011b.
„Zapome\u0148 na to!“ po\u0161eptala mu. „Zapome\u0148!“
P\u0159ivinul ji k sob\u011b v linouc\u00edm se teple ohn\u011b. Plameny samy byly jako zapomn\u011bn\u00ed. A jej\u00ed hebk\u00e1, tepl\u00e1, zral\u00e1 t\u00edha! Krev mu pomalu za\u010dala proudit a vzdouvat se znovu do pocitu s\u00edly a bezstarostn\u00e9 energie.
„A t\u0159eba ty \u017eeny opravdu cht\u011bly b\u00fdt s tebou a milovat t\u011b jaksepat\u0159\u00ed, jenom\u017ee nemohly. T\u0159eba to nebyla jenom jejich vina,“ \u0159ekla.
„J\u00e1 v\u00edm. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee nev\u00edm, jak\u00fd jsem byl had s po\u0161lapanou a zlomenou p\u00e1te\u0159\u00ed?“
N\u00e1hle se k n\u011bmu p\u0159itiskla. Necht\u011bla to v\u0161echno zase znovu za\u010d\u00ednat. Ale n\u011bjak\u00e1 zvr\u00e1cenost ji k tomu p\u0159esto hnala.
„Ale te\u010f u\u017e nejsi,“ \u0159ekla, „Te\u010f u\u017e nejsi \u017e\u00e1dn\u00fd had s po\u0161lapanou a zlomenou p\u00e1te\u0159\u00ed.“
„J\u00e1 nev\u00edm, co jsem. \u010cekaj\u00ed n\u00e1s \u010dern\u00e9 \u010dasy.“
„Ne!“ zaprotestovala tisknouc se k n\u011bmu. „Pro\u010d? Pro\u010d?“
„\u010cekaj\u00ed n\u00e1s \u010dern\u00e9 \u010dasy, n\u00e1s v\u0161echny a ka\u017ed\u00e9ho,“ opakoval s v\u011b\u0161teckou zasmu\u0161ilost\u00ed.
„Ne! To nesm\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat!“
Ml\u010del. Ale ona v n\u011bm c\u00edtila \u010dernou pr\u00e1zdnotu zoufalstv\u00ed. To je smrt ve\u0161ker\u00e9 l\u00e1sky; tohle zoufalstv\u00ed v mu\u017esk\u00e9m nitru, jako temn\u00e1 jeskyn\u011b, ve kter\u00e9 se ztr\u00e1c\u00ed jejich duch.
„A mluv\u00ed\u0161 tak chladn\u011b o sexu,“ \u0159ekla. „Mluv\u00ed\u0161, jako by ti \u0161lo jenom o tvou vlastn\u00ed rozko\u0161 a ukojen\u00ed.“
Nerv\u00f3zn\u011b t\u00edm proti n\u011bmu protestovala.
„Ba ne,“ odpov\u011bd\u011bl. „Cht\u011bl jsem od \u017eensk\u00e9 rozko\u0161 a ukojen\u00ed a nikdy se mi to nepoda\u0159ilo, proto\u017ee mi to \u017e\u00e1dn\u00e1 nem\u016f\u017ee d\u00e1t, jestli\u017ee to j\u00e1 z\u00e1rove\u0148 ned\u00e1m j\u00ed. A k tomu nikdy nedo\u0161lo. Na to jsou t\u0159eba dva.“
„Ale ty jsi ve sv\u00e9 \u017eeny nikdy nev\u011b\u0159il. Nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 doopravdy ani ve mn\u011b,“ \u0159ekla.
„Nev\u00edm, co to znamen\u00e1, v\u011b\u0159it v n\u011bjakou \u017eenskou.“
„Vid\u00ed\u0161, to je pr\u00e1v\u011b to!“
Sed\u011bla dosud stulen\u00e1 na jeho kl\u00edn\u011b. Ale jeho duch se chmu\u0159il a unikal j\u00ed, nebyl tu pro ni. A ka\u017ed\u00e9 jej\u00ed slovo ho zah\u00e1n\u011blo je\u0161t\u011b d\u00e1l.
„Ale v co vlastn\u011b v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“ nal\u00e9hala.
„Nev\u00edm.“
„V nic, jako v\u0161ichni mu\u017ei, kter\u00e9 jsem kdy poznala,“ \u0159ekla.
Oba se odml\u010deli. Pak se vzchopil a prohl\u00e1sil:
„P\u0159ece jen v n\u011bco v\u011b\u0159\u00edm. V\u011b\u0159\u00edm ve v\u0159el\u00e9 srdce. A zvl\u00e1\u0161\u0165 v\u011b\u0159\u00edm ve v\u0159elost v l\u00e1sce, ve v\u0159elost p\u0159i milov\u00e1n\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee kdyby chlapi dok\u00e1zali p\u0159e\u0159\u00edznout \u017eenskou s v\u0159el\u00fdm srdcem a \u017eensk\u00e9 to stejn\u011b v\u0159ele p\u0159ij\u00edmaly, bylo by v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Ale v\u0161echno tohle milov\u00e1n\u00ed na studeno vede jen k smrti a ke zblbnut\u00ed.“
„Ale se mnou se nemiluje\u0161 na studeno,“ protestovala.
„Nechci se s tebou milovat v\u016fbec. M\u00e1m zrovna te\u010f srdce studen\u00e9 jako studen\u00e9 brambory.“
„Ale!“ pol\u00edbila ho posm\u011b\u0161n\u011b. „Tak si je ope\u010dme!“ Zasm\u00e1l se a nap\u0159\u00edmil se.
„Je to tak,“ \u0159ekl. „V\u0161echno za kapku v\u0159elosti. Ale \u017eensk\u00e9 to nemaj\u00ed r\u00e1dy. Ani ty to vlastn\u011b nem\u00e1\u0161 r\u00e1da. M\u00e1\u0161 r\u00e1da, kdy\u017e t\u011b chlap po\u0159\u00e1dn\u011b, s d\u016frazem a zostra p\u0159e\u0159\u00edzne na studeno, a pak se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161, jako by to pro tebe byl med. Jsi ke mn\u011b v\u016fbec n\u011b\u017en\u00e1? Podez\u00edr\u00e1\u0161 m\u011b jako ko\u010dka psa. \u0158\u00edk\u00e1m ti, i na to jsou t\u0159eba dva, aby ch\u00e1pali, co je to n\u011bha a v\u0159elost. Docela r\u00e1da se d\u00e1\u0161 p\u0159e\u0159\u00edznout, ale pot\u0159ebuje\u0161, aby se tomu \u0159\u00edkalo n\u011bjak vzne\u0161en\u011b a tajemn\u011b, jen aby to lichotilo tvoj\u00ed samolibosti. Tvoje samolibost je pro tebe d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, pades\u00e1tkr\u00e1t d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ka\u017ed\u00fd mu\u017esk\u00fd nebo styk s n\u00edm.“
„Ale zrovna to bych mohla \u0159\u00edct j\u00e1 o tob\u011b. Tvoje samolibost je ti nade v\u0161echno!“
„Jo? Tak dobr\u00e1!“ pohnul se, jako by cht\u011bl vst\u00e1t. „Z\u016fsta\u0148me teda rad\u0161i ka\u017ed\u00fd pro sebe. Rad\u0161i bych um\u0159el, ne\u017e pokra\u010dovat v tomhle \u0161oust\u00e1n\u00ed na studeno!“
Vyklouzla od n\u011bho a on vstal.
„A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee j\u00e1 to chci?“ \u0159ekla.
„Douf\u00e1m, \u017ee ne,“ odpov\u011bd\u011bl. „Ale stejn\u011b si b\u011b\u017e lehnout do postele a j\u00e1 se vysp\u00edm tady dole.“
Pod\u00edvala se na n\u011bj. Byl bled\u00fd, \u010delo m\u011bl zakabon\u011bn\u00e9, odt\u00e1hl se od n\u00ed daleko jako severn\u00ed p\u00f3l. Mu\u017ei jsou v\u0161ichni stejn\u00ed.
„Nem\u016f\u017eu dom\u016f d\u0159\u00edv ne\u017e r\u00e1no,“ \u0159ekla.
„Ne. B\u011b\u017e si lehnout! Je t\u0159i \u010dtvrt\u011b na jednu.“
„To rozhodn\u011b nep\u016fjdu!“ prohl\u00e1sila.
„Tak p\u016fjdu j\u00e1 ven!“ odsekl.
Za\u010dal si obouvat boty. Z\u016fstala na n\u011bj z\u00edrat.
„Po\u010dkej!“ zaj\u00edkla se. „Po\u010dkej! Co to mezi n\u00e1s p\u0159i\u0161lo?“
Byl sklon\u011bn\u00fd, jak si \u0161n\u011broval botu, a neodpov\u011bd\u011bl. Okam\u017eiky m\u00edjely. Zmocnila se j\u00ed n\u011bjak\u00e1 tupost, jako mdloba. V\u0161echno jej\u00ed v\u011bdom\u00ed odum\u0159elo a z\u016fstala st\u00e1t s o\u010dima doko\u0159\u00e1n, d\u00edvala se na n\u011bj z nezn\u00e1ma a nev\u011bd\u011bla u\u017e v\u016fbec nic.
Vzhl\u00e9dl vyburcov\u00e1n jej\u00edm ml\u010den\u00edm a uvid\u011bl ji s o\u010dima doko\u0159\u00e1n a ztracenou. A jako by j\u00edm sm\u00fdkl n\u011bjak\u00fd v\u00edtr, vstal a dokulhal k n\u00ed, s jednou botou zutou a s druhou obutou, vzal ji do n\u00e1ru\u010de a p\u0159itiskl si ji k t\u011blu, kter\u00e9 jako by m\u011bl skrznaskrz poran\u011bno. A tam si ji p\u0159ivinul a tam z\u016fstala.
A\u017e jeho ruce sklouzly slep\u011b dol\u016f a hmataly po n\u00ed a zat\u00e1paly pod \u0161aty, kde byla hladk\u00e1 a tepl\u00e1.
„Holka moje!“ mumlal. „Hol\u010di\u010dko moje! Neperme se u\u017e! Nikd\u00e1 se u\u017e spolu neperme! Miluju t\u011b, dy\u017e se t\u011b takdle dot\u00fdk\u00e1m. Neh\u00e1dej se se mnou! U\u017e ne! U\u017e ne! U\u017e ne! Bu\u010fme spolu!“
Zvedla obli\u010dej a pod\u00edvala se na n\u011bj.
„Netrap se!“ \u0159ekla mu pevn\u011b. „K ni\u010demu to nen\u00ed, tr\u00e1pit se. Chce\u0161 b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b se mnou?“
D\u00edvala se mu roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima up\u0159en\u011b do tv\u00e1\u0159e. Zarazil se, najednou ztichl a odvr\u00e1til obli\u010dej. Cel\u00e9 t\u011blo mu naprosto znehybn\u011blo, ale neodt\u00e1hlo se.
Pak zvedl hlavu a pod\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed s t\u00edm sv\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, trochu posm\u011b\u0161n\u00fdm \u00fa\u0161klebkem a prohl\u00e1sil: „U\u017e jo! Vodp\u0159is\u00e1hn\u011bme si to!“
„Ale v\u00e1\u017en\u011b?“ zeptala se a o\u010di se j\u00ed zalily slzami.
„Jo, v\u00e1\u017en\u011b! Srdce i b\u0159icho i pt\u00e1k!“
Dosud na ni shl\u00ed\u017eel se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem, se z\u00e1kmitem ironie v o\u010d\u00edch a s trochou trpkosti.
Ml\u010dky plakala a on si s n\u00ed lehl na kobere\u010dek p\u0159ed krbem a ve\u0161el do n\u00ed, a tak se do jist\u00e9 m\u00edry uklidnili. A pak si \u0161li rychle lehnout do postele, proto\u017ee za\u010d\u00ednalo b\u00fdt chladno a oba se vz\u00e1jemn\u011b vy\u010derpali. A ona se k n\u011bmu p\u0159itulila a p\u0159ipadala si mal\u00e1 a jako v bavlnce a oba okam\u017eit\u011b usnuli, jakoby jedn\u00edm sp\u00e1nkem. A tak le\u017eeli a v\u016fbec se nepohnuli, dokud nad lesem nevy\u0161lo slunce a neza\u010dal den.
Pak se probudil a pod\u00edval se do sv\u011btla. Z\u00e1clonky byly sta\u017een\u00e9. Poslouchal divok\u00fd pok\u0159ik kos\u016f a drozd\u016f v lese. Je jist\u011b n\u00e1dhern\u00e9 r\u00e1no, asi p\u016fl \u0161est\u00e9, kdy oby\u010dejn\u011b vst\u00e1v\u00e1. Spal tak tvrd\u011b! A je takov\u00fd nov\u00fd den! \u017dena dosud spala, schoulen\u00e1 do klub\u00ed\u010dka a n\u011b\u017en\u00e1. P\u0159ejel j\u00ed rukou po t\u011ble a ona otev\u0159ela modr\u00e9 udiven\u00e9 o\u010di a usm\u00e1la se mu nech\u00e1pav\u011b do obli\u010deje.
„Ty jsi vzh\u016fru?“ zeptala se ho.
D\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed. Usm\u00e1l se a pol\u00edbil ji. A ona se najednou probrala a posadila se.
„P\u0159edstav si, \u017ee jsem tady!“ \u0159ekla.
Rozhl\u00e9dla se po vyb\u00edlen\u00e9 lo\u017eni\u010dce se \u0161ikm\u00fdm stropem a s vik\u00fd\u0159ov\u00fdm oknem se zata\u017een\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi z\u00e1clonkami. Sv\u011btni\u010dka byla pr\u00e1zdn\u00e1, a\u017e na mal\u00fd \u017elut\u011b nat\u0159en\u00fd pr\u00e1deln\u00edk, \u017eidli – a malou b\u00edlou postel, ve kter\u00e9 s n\u00edm le\u017eela.
„P\u0159edstav si, \u017ee jsme tady!“ \u0159ekla a pod\u00edvala se dol\u016f na n\u011bj. Le\u017eel a pozoroval ji a hladil j\u00ed prsty \u0148adra pod tenkou no\u010dn\u00ed ko\u0161il\u00ed. Kdy\u017e byl zah\u0159\u00e1t\u00fd a odpo\u010dat\u00fd, vypadal mlad\u011b a hezky. Jeho o\u010di se dovedly d\u00edvat tak h\u0159ejiv\u011b. A ona byla mlad\u00e1 a sv\u011b\u017e\u00ed jako kyti\u010dka.
„Chci si tohle sundat!“ vzala za tenkou batistovou ko\u0161ili a p\u0159et\u00e1hla si ji p\u0159es hlavu. Z\u016fstala sed\u011bt s nazl\u00e1tl\u00fdmi nah\u00fdmi rameny a podlouhl\u00fdmi \u0148adry. Zamilovan\u011b j\u00ed je m\u011bkce rozhoupal, jako zvony.
„Ty si mus\u00ed\u0161 taky sundat py\u017eamo!“ \u0159ekla mu.
„Ale ne!“
„Ano! Ano!“ rozk\u00e1zala mu.
A on si svl\u00e9kl kab\u00e1tek star\u00e9ho bavln\u011bn\u00e9ho py\u017eama a st\u00e1hl si kalhoty. A\u017e na ruce, z\u00e1p\u011bst\u00ed, obli\u010dej a krk byl b\u00edl\u00fd jako ml\u00e9ko, m\u011bl jemn\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9, svalnat\u00e9 t\u011blo. Connii najednou p\u0159ipadal zase tak pronikav\u011b kr\u00e1sn\u00fd, jako kdy\u017e ho tenkr\u00e1t odpoledne zastihla p\u0159i myt\u00ed.
Zlat\u00e9 slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo se dotklo sta\u017een\u00fdch z\u00e1clonek. M\u011bla pocit, \u017ee chce dovnit\u0159.
„Rozhr\u0148me ty z\u00e1clonky! Ti pt\u00e1ci tak zp\u00edvaj\u00ed! Pus\u0165 sem to slunce!“ \u0159ekla.
Vyklouzl z postele z\u00e1dy k n\u00ed, nah\u00fd a b\u00edl\u00fd a huben\u00fd, a \u0161el k oknu, trochu nach\u00fdlen\u011b, rozhrnul z\u00e1clonky a zad\u00edval se na okam\u017eik ven. Z\u00e1da m\u011bl b\u00edl\u00e1 a u\u0161lechtil\u00e1, zadek kr\u00e1sn\u00fd vybranou \u00fatlou mu\u017enost\u00ed, z\u00e1tylek o\u0161lehan\u00fd, \u00fatl\u00fd, a p\u0159ece siln\u00fd.
V tom delik\u00e1tn\u00edm \u00fatl\u00e9m t\u011ble byla jak\u00e1si vnit\u0159n\u00ed, ne vn\u011bj\u0161\u00ed s\u00edla.
„Ale ty jsi kr\u00e1sn\u00fd,“ \u0159ekla. „Tak \u010dist\u00fd a jemn\u00fd! Poj\u010f!“ rozepjala pa\u017ee.
Styd\u011bl se obr\u00e1tit se k n\u00ed kv\u016fli sv\u00e9 vzty\u010den\u00e9 nahot\u011b.
Zvedl z podlahy svou ko\u0161ili a zakryl se, kdy\u017e k n\u00ed vykro\u010dil.
„Ne!“ nam\u00edtla s dosud vzta\u017een\u00fdmi kr\u00e1sn\u00fdmi \u0161t\u00edhl\u00fdmi pa\u017eemi nad svisl\u00fdmi \u0148adry. „Uka\u017e se mi!“
Pustil ko\u0161ili a z\u016fstal st\u00e1t s pohledem na ni. Slunce poslalo n\u00edzk\u00fdm oknem dovnit\u0159 paprsek, kter\u00fd oz\u00e1\u0159il jeho stehna, ploch\u00e9 b\u0159icho a ztopo\u0159en\u00fd pyj, kter\u00fd se ty\u010dil, tmav\u00fd a rozp\u00e1len\u00fd, z obl\u00e1\u010dku zlatorezav\u00fdch chlup\u016f. Zarazila se a polekala.
„Ten je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed!“ \u0159ekla po chv\u00edli. „Jak divn\u011b si tu stoj\u00ed! Tak velik\u00fd! A tak tmav\u00fd a sebejist\u00fd! Takov\u00fd tedy je?“
Mu\u017e se pod\u00edval dol\u016f na sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 b\u00edl\u00e9 t\u011blo a zasm\u00e1l se. Na \u0161t\u00edhl\u00e9 hrudi m\u011bl chlupy tmav\u00e9, skoro \u010dern\u00e9. Ale u ko\u0159ene b\u0159icha, kde se ty\u010dil tlust\u00fd a klenut\u00fd pyj, byly zlatorezav\u00e9, v \u017eiv\u00e9m obl\u00e1\u010dku.
„Jak je py\u0161n\u00fd!“ \u0161eptala v rozpac\u00edch. „A jak p\u00e1novit\u00fd! Te\u010f u\u017e v\u00edm, pro\u010d jsou mu\u017ei takov\u00ed suver\u00e9ni! Ale je b\u00e1je\u010dn\u00fd, opravdu. Jako samostatn\u00e1 bytost! Jde z n\u011bho trochu strach. Ale je opravdu b\u00e1je\u010dn\u00fd! A jde ke mn\u011b -“ Skousla si spodn\u00ed ret sam\u00fdm strachem a vzru\u0161en\u00edm.
Mu\u017e se ml\u010dky d\u00edval dol\u016f na napjat\u00fd pyj, kter\u00fd se nem\u011bnil. – „No jo!“ \u0159ekl kone\u010dn\u011b polohlasem. „No jo, chlap\u010de, tak u\u017e se\u0161 tady zas. A to se v\u00ed, mus\u00ed\u0161 zvedat hlavu! Se\u0161 sv\u016fj vlastn\u00ed p\u00e1n, co? A na nikoho se nevohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161! Ze m\u011b si nic ned\u011bl\u00e1\u0161, pane Frant\u00edku. Se\u0161 snad m\u016fj p\u00e1n? No co, mysl\u00ed\u0161 si vo sob\u011b v\u00edc ne\u017e j\u00e1 a m\u00ed\u0148 toho namluv\u00ed\u0161. Pane Frant\u00edku! Chce\u0161 ji. Chce\u0161 milostivou pan\u00ed Bla\u017eenku? Zase si m\u011b do n\u011b\u010deho namo\u010dil, to teda jo. A e\u0161t\u011b se tomu sm\u011bje\u0161! – Tak si j\u00ed \u0159ekni! \u0158ekni si pan\u00ed Bla\u017eence! \u0158ekni: Votev\u0159te br\u00e1nu doko\u0159\u00e1n, a\u0165 m\u016f\u017ee n\u00e1\u0161 slavnej hrdina d\u00e1l! Ty m\u00e1\u0161 ale drzost! Kunda, to je to, po \u010dem pase\u0161. \u0158ekni milostiv\u00fd pan\u00ed Bla\u017eence, \u017ee chce\u0161 kundu! Pan Frant\u00edk a kunda pan\u00ed Bla\u017eenky! -„
„Ne, ned\u011blej si z n\u011bho legraci!“ \u0159ekla Connie, p\u0159elezla na kolenou p\u0159es postel k n\u011bmu, objala ho kolem bok\u016f a p\u0159it\u00e1hla si ho k sob\u011b, tak\u017ee se jej\u00ed svisl\u00e9 rozhoupan\u00e9 prsy dot\u00fdkaly pohybuj\u00edc\u00edho se ztopo\u0159en\u00e9ho pyje a zachytily kapku vl\u00e1hy. P\u0159itiskla mu\u017ee pevn\u011b k sob\u011b.
„Lehni si!“ \u0159ekl j\u00ed. „Lehni si! Pus\u0165 m\u011b k sob\u011b!“
Te\u010f posp\u00edchal.
A potom, kdy\u017e u\u017e le\u017eeli docela nehybn\u011b, musela \u017eena mu\u017ee znovu odkr\u00fdt, aby se pod\u00edvala na tajemstv\u00ed pyje.
„A te\u010f je mali\u010dkat\u00fd a m\u011bkk\u00fd jako poup\u00e1tko \u017eivota!“ \u0159ekla a vzala m\u011bkk\u00e9ho pind\u00edka do ruky. „Nen\u00ed roztomil\u00fd? Tak samostatn\u00fd, tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed! A tak nevi\u0148ou\u010dk\u00fd! A jde do mne tak hluboko! Nikdy ho nesm\u00ed\u0161 urazit, rozum\u00ed\u0161? Je taky m\u016fj. Nejenom tv\u016fj! Je m\u016fj! A je tak roztomil\u00fd a nevinn\u00fd!“ A dr\u017eela pind\u00edka m\u011bkce v ruce.
Zasm\u00e1l se.
„Bu\u010f po\u017eehn\u00e1no pouto, kter\u00e9 sp\u00edn\u00e1 se srdcem srdce v p\u0159\u00edbuzenstv\u00ed l\u00e1sky,“ \u0159ekl.
„To se v\u00ed!“ odpov\u011bd\u011bla. „I kdy\u017e je m\u011bkk\u00fd a mali\u010dk\u00fd, c\u00edt\u00edm prost\u011b, jak jsem s n\u00edm srdcem spjat\u00e1. A jak\u00e9 tady m\u00e1\u0161 rozko\u0161n\u00e9 vl\u00e1sky! Docela, docela jin\u00e9!“
„To jsou vlasy pana Frant\u00edka, ne moje!“ \u0159ekl.
„Pan Frant\u00edk! Frant\u00edk!“ a rychle pol\u00edbila m\u011bkk\u00e9ho pind\u00edka, kter\u00fd se u\u017e zase za\u010d\u00ednal h\u00fdbat.
„No jo!“ vzdychl mu\u017e a skoro bolestn\u011b se prot\u00e1hl. „M\u00e1 ko\u0159\u00ednek v m\u00fd du\u0161i, tendle p\u00e1n! A n\u011bkdy nev\u00edm, co si s n\u00edm m\u00e1m po\u010d\u00edt. D\u011bl\u00e1 si halt, co s\u00e1m chce, a je mu t\u011b\u017ek\u00fd vyhov\u011bt. Ale p\u0159ece bych necht\u011bl, aby ho n\u011bkdo zabil.“
„Nen\u00ed divu, \u017ee lidem nah\u00e1n\u011bl v\u017edycky strach!“ \u0159ekla. „Je vlastn\u011b hrozn\u00fd.“
Mu\u017eov\u00fdm t\u011blem prob\u011bhlo zachv\u011bn\u00ed, kdy\u017e proud v\u011bdom\u00ed znovu zm\u011bnil sm\u011br a obr\u00e1til se dol\u016f. A mu\u017e byl bezmocn\u00fd, kdy\u017e se pyj v pomal\u00fdch hebk\u00fdch vln\u00e1ch znovu nal\u00e9val a vzp\u00ednal a vst\u00e1val a tuhl, a\u017e tu st\u00e1l tvrd\u00fd a dom\u00fd\u0161liv\u00fd ve sv\u00e9 v\u011b\u017eovit\u00e9 ztopo\u0159enosti. I \u017eena se trochu zachv\u011bla, kdy\u017e to pozorovala.
„Tu m\u00e1\u0161! Tak si ho vem! Je tv\u016fj!“ \u0159ekl mu\u017e.
A ona se rozt\u0159\u00e1sla a jej\u00ed v\u011bdom\u00ed se rozplynulo. P\u0159elily se p\u0159es ni ostr\u00e9 hebk\u00e9 vlny nev\u00fdslovn\u00e9 rozko\u0161e, kdy\u017e do n\u00ed vstoupil a vyvolal v n\u00ed to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed roztaven\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 se \u0161\u00ed\u0159ilo a \u0161\u00ed\u0159ilo, a\u017e byla str\u017eena posledn\u00edm slep\u00fdm v\u00fdtryskem vrcholn\u00e9ho okam\u017eiku.
Sly\u0161el vzd\u00e1len\u00e9 sir\u00e9ny ve Stacks Gate houkat sedmou hodinu. Bylo pond\u011bln\u00ed r\u00e1no. Trochu se ot\u0159\u00e1sl a s tv\u00e1\u0159\u00ed mezi jej\u00edmi \u0148adry si p\u0159itiskl m\u011bkk\u00e1 \u0148adra na u\u0161i, aby se ohlu\u0161il.
Ona houk\u00e1n\u00ed ani nesly\u0161ela. Le\u017eela naprosto ti\u0161e, s du\u0161\u00ed omytou do pr\u016fhlednosti.
„Mus\u00ed\u0161 vst\u00e1vat, ne?“ zamumlal.
„Kolik je hodin?“ ozval se jej\u00ed bezbarv\u00fd hlas.
„P\u0159ed chvilkou houkalo sed\u016fm.“
„U\u017e asi mus\u00edm.“
Jako v\u017edycky se j\u00ed protivil n\u00e1tlak zven\u010d\u00ed.
Mu\u017e se posadil a zad\u00edval se do pr\u00e1zdna z okna.
„Miluje\u0161 m\u011b, vi\u010f?“ zeptala se klidn\u011b.
Pod\u00edval se dol\u016f na ni.
„Dy\u0165 v\u00ed\u0161. Co se pt\u00e1\u0161?“ zabru\u010del trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.
„Chci, aby sis m\u011b tu nechal, abys m\u011b nepou\u0161t\u011bl,“ \u0159ekla.
Jeho o\u010di se zd\u00e1ly pln\u00e9 n\u011bjak\u00e9 tepl\u00e9, m\u011bkk\u00e9 tmy, neschopn\u00e9 myslet.
„Kdy. Nej\u010dko?“
„Zat\u00edm ve sv\u00e9m srdci. Pak chci brzy p\u0159ij\u00edt a \u017e\u00edt s tebou nav\u017edycky.“
Sed\u011bl v posteli nah\u00fd se sklon\u011bnou hlavou, neschopen myslet.
„Nechce\u0161 to?“ zeptala se.
„Jo!“ p\u0159isv\u011bd\u010dil.
Pak se na ni pod\u00edval stejn\u00fdma o\u010dima, potemn\u011bl\u00fdma jin\u00fdm plamenem v\u011bdom\u00ed, skoro jako ze sp\u00e1nku.
„Nej\u010dko se m\u011b na nic neptej,“ \u0159ekl. „Nech m\u011b bejt. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d. Miluju t\u011b, dy\u017e tady tak le\u017e\u00ed\u0161. \u017densk\u00e1 je moc fajn, dy\u017e se do n\u00ed d\u00e1 j\u00edt tak hluboko a dy\u017e m\u00e1 dobrou kundu. Miluju t\u011b, ty tvoje nohy a tvoje t\u011blo a \u017ee se\u0161 tak \u017eensk\u00e1. Miluju t\u011b, \u017ee se\u0161 tak \u017eensk\u00e1. Miluju t\u011b svejma kulkama i srdcem. Ale nej\u010dko se m\u011b na nic neptej. Necht\u011bj, abych ti n\u011bco pov\u00eddal. Nech m\u011b e\u0161t\u011b chvilku tak, jak sem, dok\u00e1\u010f to de. Potom se m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 zeptat na v\u0161ecko. Ale nej\u010dko m\u011b nech, nech m\u011b!“
A m\u011bkce j\u00ed polo\u017eil ruku na Venu\u0161in pahorek, na hebk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 panensk\u00e9 chm\u00fd\u0159\u00ed, a s\u00e1m z\u016fstal nah\u00fd a nehybn\u00fd sed\u011bt v posteli, s obli\u010dejem strnul\u00fdm fyzickou nep\u0159\u00edtomnost\u00ed, skoro s obli\u010dejem Buddhov\u00fdm. Sed\u011bl strnule v neviditeln\u00e9m plameni jin\u00e9ho v\u011bdom\u00ed s rukou na jej\u00edm t\u011ble a \u010dekal na obrat.
Po chv\u00edli s\u00e1hl po ko\u0161ili a nat\u00e1hl si ji, rychle se beze slova obl\u00e9kl, pod\u00edval se jednou na ni, jak tu dosud le\u017eela na posteli nah\u00e1 a zlatav\u00e1 jako r\u016f\u017ee Gloire de Dijon, a vy\u0161el ven.
Sly\u0161ela ho dole otv\u00edrat dve\u0159e.
A st\u00e1le je\u0161t\u011b le\u017eela a hloubala, hloubala. Bylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9 odej\u00edt: odej\u00edt z jeho n\u00e1ru\u010de. Zavolal zdola od paty schod\u016f: „P\u016fl vosm\u00fd!“
Povzdechla si a vstala z postele. Ta hol\u00e1 sv\u011btni\u010dka! Nic v n\u00ed ne\u017e ten mal\u00fd pr\u00e1deln\u00edk a ta post\u00fdlka. Ale prkenn\u00e1 podlaha byla \u010dist\u011b vydrhnut\u00e1. A v kout\u011b u okna st\u00e1la police s n\u011bkolika knihami; n\u011bkter\u00e9 byly vyp\u016fj\u010den\u00e9 z knihovny. Pod\u00edvala se na n\u011b. Byly tu knihy o bol\u0161evick\u00e9m Rusku, cestopisy, jeden svazek o atomech a elektronech, jin\u00fd o slo\u017een\u00ed zemsk\u00e9ho j\u00e1dra a o p\u0159\u00ed\u010din\u00e1ch zem\u011bt\u0159esen\u00ed; potom p\u00e1r rom\u00e1n\u016f a pak t\u0159i knihy o Indii. Tak! P\u0159ece jen \u010dte!
Slunce j\u00ed dopadalo vik\u00fd\u0159ov\u00fdm oknem na nah\u00e9 \u00fady. Venku vid\u011bla pob\u00edhat fenku Flossii. L\u00edskov\u00e9 hou\u0161t\u00ed bylo post\u0159\u00edk\u00e1no zelen\u00ed a pod n\u00edm rostla tmav\u011b zelen\u00e1 ps\u00ed lebeda. Bylo jasn\u00e9 \u010dist\u00e9 r\u00e1no, pt\u00e1ci poletovali a triumf\u00e1ln\u011b zp\u00edvali. Kdyby tu jenom mohla z\u016fstat! Kdyby jenom neexistoval ten druh\u00fd p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd sv\u011bt kou\u0159e a \u017eeleza! Kdyby jenom on byl jej\u00ed sv\u011bt!
Se\u0161la dol\u016f po p\u0159\u00edkr\u00fdch a \u00fazk\u00fdch d\u0159ev\u011bn\u00fdch schodech. Ale spokojila by se s t\u00edm dome\u010dkem, jen kdyby m\u011bl kolem sebe sv\u011bt s\u00e1m pro sebe.
Hajn\u00fd byl umyt\u00fd a sv\u011b\u017e\u00ed a ohe\u0148 ho\u0159el.
„Chce\u0161 n\u011bco j\u00edst?“ zeptal se.
„Ne. Jen mi p\u016fj\u010d h\u0159eben!“
\u0160la za n\u00edm do p\u0159\u00edst\u011bnku a u\u010desala se p\u0159ed zrc\u00e1tkem na dla\u0148 \u0161irok\u00fdm vedle zadn\u00edch dve\u0159\u00ed. Pak byla p\u0159ipravena k odchodu.
St\u00e1la na zahr\u00e1dce p\u0159ed domem a d\u00edvala se na orosen\u00e9 kv\u011btiny; z\u00e1hon karafi\u00e1t\u016f m\u011bl u\u017e poupata.
„Nejrad\u0161i bych, aby cel\u00fd ostatn\u00ed sv\u011bt zmizel,“ \u0159ekla, „a abych tady \u017eila s tebou.“
„Sv\u011bt nezmiz\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl.
\u0160li ml\u010dky l\u00edbezn\u00fdm orosen\u00fdm lesem. Ale byli spolu ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b.
Bylo pro ni trpk\u00e9 pokra\u010dovat v cest\u011b na Wragby.
„Chci brzy p\u0159ij\u00edt a \u017e\u00edt s tebou nadobro,“ \u0159ekla mu p\u0159i lou\u010den\u00ed.
Usm\u00e1l se bez odpov\u011bdi.
Dostala se dom\u016f ti\u0161e a nepozorovan\u011b a \u0161la nahoru do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n\n\n\n
p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" David Herbert Lawrence KAPITOLA 14. Kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eila k brance do parku, usly\u0161ela klapnout kliku. Byl tam, v lesn\u00ed tm\u011b, a vid\u011bl ji!„To jsi hodn\u00e1, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":55168,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-55166","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/55166","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=55166"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/55166\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/55168"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=55166"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=55166"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=55166"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}