David Herbert Lawrence<\/p>\n\n\n\n
KAPITOLA 15.<\/p>\n\n\n\n
Na podnose se sn\u00eddan\u00ed le\u017eel dopis od Hildy. „Tat\u00ednek jede tenhle t\u00fdden do Lond\u00fdna, a j\u00e1 si pro tebe p\u0159ijedu p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u010dtvrtek, tedy 17. \u010dervna. Bu\u010f p\u0159ipraven\u00e1, abychom mohly hned vyrazit. Nechci na Wragby ztr\u00e1cet \u010das, je to stra\u0161n\u00e1 d\u00edra. Z\u016fstanu patrn\u011b p\u0159es noc v Retfordu u Colemanov\u00fdch, tak\u017ee k tob\u011b se dostanu ve \u010dtvrtek k ob\u011bdu. Mohly bychom pak vyjet po sva\u010din\u011b a p\u0159espat t\u0159eba v Granthamu. Nem\u00e1 cenu tr\u00e1vit ve\u010der s Cliffordem. Jestli nerad vid\u00ed, \u017ee jede\u0161, nem\u011bl by z toho stejn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed.“
<\/p>\n\n\n\n
Tak! U\u017e zase s n\u00ed n\u011bkdo postrkuje po \u0161achovnici!<\/p>\n\n\n\n
Clifford jej\u00ed odjezd vid\u011bl nerad, ale jenom proto, \u017ee v jej\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti ztr\u00e1cel jistotu. Jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost mu naopak z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu d\u00e1vala pocit jistoty a volnosti d\u011blat v\u011bci, kter\u00fdmi se zab\u00fdval. Tr\u00e1vil spoustu \u010dasu v dolech a l\u00e1mal si hlavu skoro beznad\u011bjn\u00fdmi probl\u00e9my, jak vyt\u011b\u017eit sv\u00e9 uhl\u00ed co nejhospod\u00e1rn\u011bji a pak je tak\u00e9 prodat. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl naj\u00edt n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak ho vyu\u017e\u00edt nebo je zpracovat, aby je nemusel prod\u00e1vat \u010di zlobit se s t\u00edm, \u017ee je prodat nedok\u00e1\u017ee. Ale kdyby vyr\u00e1b\u011bl elekt\u0159inu, dok\u00e1zal by pak prodat nebo zu\u017eitkovat ji? A zpracovat uhl\u00ed v tekut\u00e9 palivo bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1kladn\u00e9 a slo\u017eit\u00e9. Aby se pr\u016fmysl udr\u017eel v chodu, pot\u0159eboval dal\u0161\u00ed pr\u016fmysl, hotov\u00e9 \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Bylo to skute\u010dn\u011b \u0161\u00edlenstv\u00ed a jenom \u0161\u00edlenec v tom mohl m\u00edt \u00fasp\u011bch. No, Clifford tak trochu \u0161\u00edlen\u00fd byl. Connie si to aspo\u0148 myslela. Jeho zaujatost a ostrovtip v d\u016fln\u00edch z\u00e1le\u017eitostech j\u00ed p\u0159ipadaly jako projevy \u0161\u00edlenstv\u00ed, samy jeho n\u00e1pady byly inspirov\u00e1ny nep\u0159\u00ed\u010detnost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Vykl\u00e1dal j\u00ed o v\u0161ech sv\u00fdch v\u00e1\u017en\u00fdch pl\u00e1nech a ona ho poslouchala s jak\u00fdmsi \u00fadivem a nech\u00e1vala ho mluvit. Pak proud ustal, Clifford si zapjal ampli\u00f3n a dostal pr\u00e1zdn\u00fd v\u00fdraz, zat\u00edmco jeho pl\u00e1ny se v n\u011bm patrn\u011b rozv\u00edjely d\u00e1l jako n\u011bjak\u00fd sen.<\/p>\n\n\n\n
A ka\u017ed\u00fd ve\u010der te\u010f hr\u00e1l s pan\u00ed Boltonovou oko, tu hru voj\u00e1k\u016f v z\u00e1kopech, o hazardn\u00ed \u0161estipencov\u00e9 s\u00e1zky. A p\u0159i karbanu zase upadal do jak\u00e9hosi pr\u00e1zdn\u00e9ho opojen\u00ed \u010di opojen\u00ed pr\u00e1zdnotou, nebo co to vlastn\u011b bylo. Connii byl pohled na n\u011bho v tom stavu nesnesiteln\u00fd. Ale kdy\u017e ode\u0161la sp\u00e1t, karbanil s pan\u00ed Boltonovou do dvou \u010di do t\u0159\u00ed r\u00e1no, neru\u0161en\u011b a s podivnou v\u00e1\u0161n\u00ed. Pan\u00ed Boltonovou ta v\u00e1\u0161e\u0148 strh\u00e1vala stejn\u011b jako Clifforda, t\u00edm sp\u00ed\u0161, \u017ee skoro v\u017edycky prohr\u00e1vala.<\/p>\n\n\n\n
Jednou Connii \u0159ekla: „Prohr\u00e1la jsem v\u010dera ve\u010der se sirem Cliffordem t\u0159iadvacet \u0161ilink\u016f.“
„A to od v\u00e1s ty pen\u00edze vzal?“ zd\u011bsila se Connie.
„Inu ov\u0161em, milostiv\u00e1 pan\u00ed! \u010cestn\u00fd dluh!“<\/p>\n\n\n\n
Connie jim za to ost\u0159e vy\u010dinila a na oba se rozzlobila. M\u011blo to ten v\u00fdsledek, \u017ee sir Clifford zv\u00fd\u0161il pan\u00ed Boltonov\u00e9 plat na sto liber ro\u010dn\u011b, aby m\u011bla s \u010d\u00edm hazardovat. Zat\u00edm se Connii zd\u00e1lo, \u017ee Clifford ve skute\u010dnosti \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc odum\u00edr\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Kone\u010dn\u011b mu \u0159ekla, \u017ee sedmn\u00e1ct\u00e9ho odj\u00ed\u017ed\u00ed.
„Sedmn\u00e1ct\u00e9ho!“ poznamenal. „A kdy se vr\u00e1t\u00ed\u0161?“
„Nejpozd\u011bji dvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervence.“
„Hm, dvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervence.“<\/p>\n\n\n\n
Pod\u00edval se na ni zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem, rozt\u011bkan\u011b jako d\u00edt\u011b, ale s podivn\u011b pr\u00e1zdnou sta\u0159eckou zchytralost\u00ed.
„Nenech\u00e1\u0161 m\u011b na holi\u010dk\u00e1ch, vi\u010f, \u017ee ne?“ \u0159ekl.
„Jak to?“
„Zat\u00edmco bude\u0161 pry\u010d; mysl\u00edm, jestli se ur\u010dit\u011b vr\u00e1t\u00ed\u0161?“
“ Jestli jsem si v\u016fbec n\u011b\u010d\u00edm jist\u00e1, tak ur\u010dit\u011b t\u00edm, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm.“
„No dobr\u00e1! Dvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervence.“
A pod\u00edval se na ni znovu tak divn\u011b.
A p\u0159ece ve skute\u010dnosti cht\u011bl, aby jela. To pr\u00e1v\u011b bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Cht\u011bl rozhodn\u011b, aby jela, pro\u017eila si ty svoje avant\u00fdrky a vr\u00e1tila se dom\u016f t\u0159eba t\u011bhotn\u00e1, to v\u0161echno ano. A z\u00e1rove\u0148 se jej\u00edho odjezdu b\u00e1l.
T\u0159\u00e1sla se nedo\u010dkavost\u00ed a vyhl\u00ed\u017eela p\u0159\u00edle\u017eitost, aby od n\u011bho ode\u0161la nadobro, \u010dekala, a\u017e k tomu uzraje \u010das, ona i on.
Sed\u011bla s hajn\u00fdm a mluvila s n\u00edm o sv\u00e9 cest\u011b za hranice.
„A pak, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm,“ \u0159ekla, „pov\u00edm Cliffordovi, \u017ee od n\u011bho mus\u00edm odej\u00edt. A my dva bychom spolu mohli n\u011bkam odjet. Nikdo se ani nemus\u00ed dov\u011bd\u011bt, \u017ee jsi to ty. Mohli bychom odjet do n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 zem\u011b, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Do Afriky nebo do Austr\u00e1lie. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“
Jej\u00ed pl\u00e1n ji ohromn\u011b vzru\u0161oval.
„Tys nikdy v koloni\u00edch nebyla, vi\u010f?“ zeptal se j\u00ed.
„Ne! Ty ano?“
„Byl jsem v Indii a v Ji\u017en\u00ed Africe a v Egypt\u011b.“
„Co abychom odjeli do Ji\u017en\u00ed Afriky?“
„T\u0159eba,“ \u0159ekl po pauze.
„Nebo nechce\u0161?“ zeptala se.
„Mn\u011b je to jedno. Je mi dost jedno, co ud\u011bl\u00e1m.“
„Ale nem\u00e1\u0161 z toho radost? Pro\u010d ne? Chud\u00ed nebudeme. M\u00e1m asi \u0161est set liber ro\u010dn\u011b, zeptala jsem se na to dopisem. Nen\u00ed to moc, ale sta\u010d\u00ed to, ne?“
„Pro m\u011b je to bohatstv\u00ed.“
„Uvid\u00ed\u0161, bude to b\u00e1je\u010dn\u00e9!“
“ Jen\u017ee bych se m\u011bl d\u00e1t rozv\u00e9st a ty taky, jestli z toho nechceme m\u00edt komplikace.“
Bylo t\u0159eba promyslet spoustu v\u011bc\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Jindy se ho za\u010dala vypt\u00e1vat na jeho \u017eivot. Byli v chat\u011b a venku byla bou\u0159ka.
„A net\u011b\u0161ilo t\u011b, kdy\u017e jsi byl poru\u010d\u00edk – d\u016fstojn\u00edk a d\u017eentlmen?“
„T\u011b\u0161ilo? Pro\u010d ne? M\u011bl jsem r\u00e1d sv\u00e9ho plukovn\u00edka.“
„M\u011bl jsi ho hodn\u011b r\u00e1d?“
„Ano. Hodn\u011b r\u00e1d.“
„A m\u011bl on hodn\u011b r\u00e1d tebe?“
„Ano. Sv\u00fdm zp\u016fsobem ano.“
„Pov\u00eddej mi o n\u011bm!“
„Co bych ti pov\u00eddal? Za\u010d\u00ednal od p\u00edky. M\u011bl vojnu r\u00e1d. A nikdy se neo\u017eenil. Byl o dvacet let star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Byl to ohromn\u011b inteligentn\u00ed \u010dlov\u011bk, a byl mezi voj\u00e1ky s\u00e1m, jak u\u017e takov\u00fd \u010dlov\u011bk b\u00fdv\u00e1; v\u00e1\u0161niv\u00fd \u010dlov\u011bk sv\u00fdm zp\u016fsobem; a ohromn\u011b schopn\u00fd d\u016fstojn\u00edk. Moc na m\u011b p\u016fsobil, kdy\u017e jsem s n\u00edm byl. Vlastn\u011b jsem si od n\u011bho nechal \u0159\u00eddit \u017eivot. A nikdy jsem toho nelitoval.“
„A dolehlo to na tebe hodn\u011b, kdy\u017e um\u0159el?“
„M\u011bl jsem s\u00e1m smrt na jazyku. Ale kdy\u017e jsem se vyl\u00edzal, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee je ve mn\u011b zase s n\u011b\u010d\u00edm konec. Jen\u017ee to jsem ostatn\u011b v\u011bd\u011bl v\u017edycky, \u017ee to skon\u010d\u00ed smrt\u00ed. Kon\u010d\u00ed tak v\u0161ecko, kdy\u017e se to tak vezme.“
Connie sed\u011bla a p\u0159em\u00fd\u0161lela. Venku bur\u00e1cel hrom. P\u0159ipadala si jako v mal\u00e9 ar\u0161e p\u0159i potop\u011b sv\u011bta.
„Ty toho m\u00e1\u0161 z\u0159ejm\u011b tolik za sebou,“ \u0159ekla.
„Tak? Mn\u011b se zd\u00e1, \u017ee jsem u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t um\u0159el. Ale po\u0159\u00e1d jsem tady, t\u00e1hnu to d\u00e1l a \u017eenu se do dal\u0161\u00edch mal\u00e9r\u016f.“
Usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela, ale poslouchala p\u0159itom bou\u0159ku.
„A pak u\u017e t\u011b net\u011b\u0161ilo, \u017ee jsi d\u016fstojn\u00edk a d\u017eentlmen, kdy\u017e ten tv\u016fj plukovn\u00edk um\u0159el?“
„Ne. Byla to banda chc\u00edp\u00e1k\u016f!“ Najednou se zasm\u00e1l. „Plukovn\u00edk mi \u0159\u00edk\u00e1val: Chlap\u010de, Angli\u010dan ze st\u0159edn\u00edch vrstev mus\u00ed t\u0159icetkr\u00e1t roz\u017evejkat ka\u017edej \u017evanec, proto\u017ee m\u00e1 tak \u00fazk\u00e1 st\u0159eva, \u017ee by mu kousek velikosti hr\u00e1\u0161ku zp\u016fsobil z\u00e1cpu! Jsou to nejhor\u0161\u00ed chc\u00edp\u00e1ci ze v\u0161ech t\u0159aso\u0159itek, co jich kdy bylo na sv\u011bt\u011b: nafukujou se a\u017e b\u011bda, zelenaj\u00ed strachy u\u017e kdy\u017e nemaj\u00ed v po\u0159\u00e1dku tkani\u010dky u bot, zam\u0159eli jsou jako ule\u017eel\u00e1 zv\u011b\u0159ina, a v\u017edycky jsou v pr\u00e1vu! Z toho bych pr\u00e1v\u011b po\u0161el! Poklonkujou, prdelkujou, l\u00edzaj\u00ed zadky, a\u017e maj\u00ed na jazyk\u00e1ch mozoly, ale jsou v\u017edycky v pr\u00e1vu! Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu jsou to \u0161os\u00e1ci. \u0160os\u00e1ck\u00e9 t\u0159aso\u0159itky s jednou kulkou -„
Connie se zasm\u00e1la. Venku \u0161um\u011bl lij\u00e1k.
„Ten je nen\u00e1vid\u011bl!“
„To ne,“ nam\u00edtl. „Za to mu nest\u00e1li. Nem\u011bl je prost\u011b r\u00e1d. V tom je rozd\u00edl. Proto\u017ee i z oby\u010dejn\u00fdch voj\u00e1k\u016f, jak \u0159\u00edkal, se dneska st\u00e1vaj\u00ed zrovna takov\u00ed \u0161os\u00e1ci s jednou kulkou a s \u00fazk\u00fdmi st\u0159evy. To u\u017e je tak osud lidstva.“
„I z oby\u010dejn\u00fdch lid\u00ed? Z d\u011bln\u00edk\u016f?“
„Ze v\u0161ech dohromady. Vysych\u00e1 jim m\u00edza. Auta a bij\u00e1ky a \u00e9ropl\u00e1ny z nich vycuc\u00e1vaj\u00ed posledn\u00ed kapky. \u0158\u00edk\u00e1m ti, ka\u017ed\u00e1 generace plod\u00ed generaci je\u0161t\u011b podobn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1l\u00edk\u016fm, s gumov\u00fdma hadi\u010dkama m\u00edsto st\u0159ev a s plechov\u00fdma nohama. Plechov\u00ed \u0161a\u0161ci! Je to v\u0161ecko n\u011bjak\u00e1 sorta za\u017eran\u00e9ho bol\u0161evismu, co ub\u00edj\u00ed lidskost a zbo\u017e\u0148uje jenom ma\u0161iny. Pen\u00edze, pen\u00edze, pen\u00edze! Cel\u00e1 ta modern\u00ed pak\u00e1\u017e se vy\u017e\u00edv\u00e1 jen t\u00edm, \u017ee v \u010dlov\u011bku ub\u00edj\u00ed star\u00fd lidsk\u00fd cit a ze star\u00fdho Adama a Evy d\u011bl\u00e1 fa\u0161\u00edrku. Je to v\u0161ecko jedna banda. V\u0161ecko na jedno brdo – zab\u00edt lidskou skute\u010dnost, libru za ka\u017edou p\u0159edko\u017eku, dv\u011b libry za ka\u017edej p\u00e1r kulek! Co je dneska kunda ne\u017e ma\u0161ina na \u0161oust\u00e1n\u00ed! V\u0161ecko na jedno brdo! Zapla\u0165 jim – a u\u0159\u00edznou sv\u011btu pt\u00e1ka! Strkej do nich prachy, prachy, prachy, aby lidstvu vycucali v\u0161ecku m\u00edzu a nad\u011blali ze v\u0161ech hrac\u00ed ma\u0161inky!“
Sed\u011bl v chat\u011b s obli\u010dejem se\u0161kleben\u00fdm posm\u011b\u0161nou ironi\u00ed. Ale i v t\u00e9 chv\u00edli nap\u00ednal jedno ucho a sledoval bou\u0159ku v lese. P\u0159ipadal si v n\u00ed tak osam\u011bl\u00fd.
„Ale copak to nikdy neskon\u010d\u00ed?“ \u0159ekla Connie.
„Jo, skon\u010d\u00ed. Dohrabe se to samo ke sp\u00e1se. A\u017e zabijou posledn\u00edho vopravdovsk\u00fdho \u010dlov\u011bka a v\u0161ichni budou vocho\u010den\u00fd; b\u00edl\u00fd, \u010dern\u00fd, \u017elut\u00fd; vocho\u010den\u00fd ve v\u0161ech barv\u00e1ch, pak budou v\u0161ichni nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd. Proto\u017ee z\u00e1klad zdrav\u00e9ho rozumu je v koul\u00edch. Potom budou v\u0161ichni nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd a uspo\u0159\u00e1daj\u00ed si svoje kolos\u00e1ln\u00ed autodaf\u00e9. V\u00ed\u0161 to, \u017ee autodaf\u00e9 znamen\u00e1 akt v\u00edry? Tak teda uspo\u0159\u00e1daj\u00ed sv\u016fj kolos\u00e1ln\u00ed akt\u00ed\u010dek v\u00edry. Ob\u011btujou jeden druh\u00fdho.“
„Mysl\u00ed\u0161, pozab\u00edjej\u00ed jeden druh\u00e9ho?“
„Pr\u00e1v\u011b to, pusinko! Jestli budeme pokra\u010dovat t\u00edm dne\u0161n\u00edm tempem, do sta let nezbude na tomhle ostrov\u011b ani deset tis\u00edc lid\u00ed; mo\u017en\u00e1 ani deset ne. Vyhlad\u00ed se l\u00e1skypln\u011b navz\u00e1jem.“ Hrom zabur\u00e1cel o n\u011bco d\u00e1l.
„P\u011bkn\u00e9 vyhl\u00eddky!“ poznamenala.
„Docela! Kdy\u017e si \u010dlov\u011bk p\u0159edstav\u00ed vyhuben\u00ed lidsk\u00e9ho druhu a pak tu dlouhou p\u0159est\u00e1vku, ne\u017e se zase objev\u00ed n\u011bjak\u00fd jin\u00fd druh, uklidn\u00ed ho to v\u00edc ne\u017e v\u0161ecko ostatn\u00ed. A jestli takhle budeme pokra\u010dovat, jestli v\u0161ichni – intelektu\u00e1lov\u00e9, um\u011blci, vl\u00e1da, pr\u016fmysln\u00edci i d\u011bln\u00edci – budou jako bl\u00e1zni pokra\u010dovat v ub\u00edjen\u00ed posledn\u00edch zbytk\u016f lidsk\u00e9ho citu, posledn\u00edch zbytk\u016f sv\u00e9 intuice a posledn\u00edch zdrav\u00fdch instinkt\u016f; jestli to p\u016fjde d\u00e1l tou geometrickou \u0159adou jako te\u010f, tak sbohem, lidstvo! Adi\u00e9, drahou\u0161kov\u00e9! Had spolkne s\u00e1m sebe a nech\u00e1 po sob\u011b pr\u00e1zdnotu, po\u0159\u00e1dn\u011b zane\u0159\u00e1d\u011bnou, ale ne beznad\u011bjnou. Ohromn\u011b p\u011bkn\u00e9 vyhl\u00eddky! A\u017e budou na Wragby \u0161t\u011bkat zdivo\u010del\u00ed psi a na tevershallsk\u00fdch hald\u00e1ch dupat zdivo\u010del\u00ed d\u016fln\u00ed pon\u00edci! Te deum laudamtis!“
Connie se zasm\u00e1la, ale ne zrovna vesele.
„Tak bys m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee jsou to sam\u00ed bol\u0161evici,“ \u0159ekla. „M\u011bl bys byt r\u00e1d, \u017ee se tak \u017eenou ke konci.“
„To taky jsem. J\u00e1 je nezastav\u00edm. Proto\u017ee nem\u016f\u017eu, ani kdybych cht\u011bl.“
„Tak pro\u010d jsi tak zatrpkl\u00fd?“
„To zase nejsem. Jestli m\u016fj kohout kokrh\u00e1 naposledy, mn\u011b je to jedno!“
„Ale kdybys m\u011bl d\u00edt\u011b?“ \u0159ekla.
Sv\u011bsil hlavu.
„Hm,“ \u0159ekl nakonec. „P\u0159ipad\u00e1 mi to jako hrozn\u00e1 k\u0159ivda, p\u0159iv\u00e1d\u011bt d\u00edt\u011b na tenhle sv\u011bt.“
„Ne! To ne\u0159\u00edkej! Tohle ne\u0159\u00edkej!“ zaprosila. „Mysl\u00edm, \u017ee ho budu m\u00edt. \u0158ekni, \u017ee jsi r\u00e1d!“ Polo\u017eila mu ruku na jeho ruku.
„Jsem r\u00e1d, proto\u017ee jsi r\u00e1da ty,“ \u0159ekl. „Ale mn\u011b to p\u0159ipad\u00e1 jako hrozn\u00e1 zrada na tom nenarozen\u00e9m stvo\u0159en\u00ed.“
„To ne!“ vyk\u0159ikla zd\u011b\u0161en\u011b. „To m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 opravdu cht\u00edt! Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b cht\u00edt, kdy\u017e si tohle mysl\u00ed\u0161!“
Znovu se odml\u010del a zachmu\u0159il. Venku jenom bubnoval d\u00e9\u0161\u0165.
„Nen\u00ed to docela pravda!“ \u0161eptala. „Nen\u00ed! Je je\u0161t\u011b jin\u00e1 pravda.“ C\u00edtila, \u017ee je te\u010f roztrp\u010den \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b i proto, \u017ee ho ona opou\u0161t\u00ed, \u017ee \u00famysln\u011b jede do Ben\u00e1tek. A to ji skoro t\u011b\u0161ilo.
Rozepjala mu \u0161aty a odhalila mu b\u0159icho a pol\u00edbila ho na pupek. Pak mu polo\u017eila na b\u0159icho tv\u00e1\u0159 a pevn\u011b ho objala pa\u017e\u00ed kolem tepl\u00fdch beder. Byli sami uprost\u0159ed potopy.
„\u0158ekni mi, \u017ee chce\u0161 d\u00edt\u011b, \u017ee v n\u011b douf\u00e1\u0161!“ mumlala s obli\u010dejem p\u0159itisknut\u00fdm k jeho b\u0159ichu. „\u0158ekni mi to!“
„V\u00ed\u0161,“ ozval se kone\u010dn\u011b a ona uc\u00edtila, jak mu t\u011blem projelo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zachv\u011bn\u00ed, jak se mu my\u0161lenky obr\u00e1tily jin\u00fdm sm\u011brem a jak se mu ulevilo. „V\u00ed\u0161, n\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, kdyby to jen \u010dlov\u011bk zkusil, i tady mezi hav\u00ed\u0159ema! Nenajdou te\u010f tak snadno pr\u00e1ci a moc toho nevyd\u011blaj\u00ed. Kdyby jim tak n\u011bkdo moh \u0159\u00edct: Nemyslete furt jenom na pen\u00edze! Dy\u017e de vo to, co vopravdu pot\u0159ebujeme, tak n\u00e1m toho sta\u010d\u00ed moc m\u00e1lo. Neho\u0148me se jen za pen\u011bzma -„
T\u0159ela se hebce tv\u00e1\u0159\u00ed o jeho b\u0159icho a vzala do ruky jeho koule. Pyj se lehce za\u0161evelil podivn\u00fdm \u017eivotem, ale nevstal. D\u00e9\u0161\u0165 venku drtiv\u011b ml\u00e1til.
„\u017dijeme pro n\u011bco jin\u00fdho! Ne\u017eijme jenom, abysme vyd\u011bl\u00e1vali pen\u00edze, pro sebe ani pro nikoho jin\u00fdho! Nej\u010dko n\u00e1s k tomu nut\u011bj. Nut\u011bj n\u00e1s vyd\u011blat p\u00e1r krejcar\u016f pro sebe a f\u016fru pen\u011bz pro p\u00e1ny. Vyka\u0161leme se na to! Kr\u016f\u010dek za kr\u016f\u010dkem toho nechme! Nemus\u00ed to bejt s krav\u00e1lem a rand\u00e1lem. Kr\u016f\u010dek za kr\u016f\u010dkem, nechme fabriky fabrikama a vra\u0165me se zp\u00e1tky! Tro\u0161ka pen\u011bz n\u00e1m sta\u010d\u00ed. Ka\u017ed\u00fdmu, mn\u011b i v\u00e1m, \u0161\u00e9f\u016fm a p\u00e1n\u016fm, i samotn\u00fdmu kr\u00e1li. Docela mali\u010dko pen\u011bz vopravdu sta\u010d\u00ed. Jen se k tomu rozhoupat, a dostanete se z toho svinstva.“ Odml\u010del se a pak pokra\u010doval:
„A j\u00e1 bych jim \u0159ek: Pod\u00edvejte se! Jen se pod\u00edvejte tady na frant\u00edka! Jak p\u011bkn\u011b se hejb\u00e1! Pod\u00edvejte, jak se hejb\u00e1, jako \u017eivej! To je kr\u00e1sa! A nej\u010dko se koukn\u011bte na toho sv\u00fdho! Je nemotornej a vo\u0161klivej, pon\u011bva\u010d nikd\u00e1 nechce zvednout hlavu. \u0158ek bych jim: Pod\u00edvejte se sami na sebe! Jedno rameno vej\u0161 ne\u017e druh\u00fd, nohy pa\u0165at\u00fd a na nich kopyta! Kam ste to p\u0159ivedli s tou svou zatracenou rachotou? Zmrza\u010dili ste se. Dy\u0165 nemus\u00edte tolika d\u0159\u00edt! Sl\u00edkn\u011bte se a koukn\u011bte se na sebe! M\u011bli byste bejt \u017eiv\u00fd a kr\u00e1sn\u00fd, a ste \u0161eredn\u00fd a nap\u016fl mrtvoly. Tak bych jim to \u0159ek. A navl\u00edk bych je do jinejch \u0161at\u016f, t\u0159eba do p\u0159ilehavejch \u010dervenejch nohavic a do kr\u00e1tkejch b\u00edlejch kab\u00e1tk\u016f. Namoudu\u0161i, kdyby chlapi m\u011bli hezk\u00fd nohy v \u010dervenejch nohavic\u00edch, u\u017e to by je za m\u011bs\u00edc zm\u011bnilo! Stali by se z nich chlapi! A \u017eensk\u00fd by se mohly strojit, jak by cht\u011bly. Kdyby mu\u017esk\u00fd chodili v p\u0159ilehavejch \u0161arlatovejch nohavic\u00edch s hezkejma zadkama pod t\u011bma b\u00edlejma kab\u00e1tkama, tak by ze \u017eenskejch za\u010daly bejt \u017eensk\u00fd. To jen proto, \u017ee mu\u017esk\u00fd nejsou mu\u017esk\u00fd, tak si na n\u011b musej hr\u00e1t \u017eensk\u00fd. – A za \u010das bych zboural Tevershall a postavil p\u00e1r kr\u00e1snejch budov, tam bysme se ve\u0161li v\u0161ichni. A vy\u010distil bych krajinu kolem. A nikdo by nem\u011bl moc d\u011bt\u00ed, pon\u011bva\u010d sv\u011bt je p\u0159elidn\u011bnej.
Ale nikomu bych nek\u00e1zal. Jenom bych lidi sl\u00edk a \u0159ek jim: Pod\u00edvejte se na sebe! To m\u00e1te z toho, \u017ee d\u011bl\u00e1te pro pen\u00edze! – Poslechn\u011bte si ty svoje sk\u0159eky! To m\u00e1te z t\u00fd pr\u00e1ce pro pen\u00edze! D\u0159eli ste se pro pen\u00edze! Pod\u00edvejte se na Tevershall! Je stra\u0161nej! Pon\u011bva\u010d ste si ho postavili, dy\u017e ste d\u011blali pro pen\u00edze. Pod\u00edvejte se na svoje holky! Ka\u0161lou na v\u00e1s, pon\u011bva\u010d vy ka\u0161lete na n\u011b. To proto, \u017ee ste utratili v\u0161echen \u010das hon\u011bn\u00edm za pen\u011bzma. Neum\u00edte mluvit, hejbat se, ani \u017e\u00edt, neum\u00edte se ani po\u0159\u00e1dn\u011b vyspat s \u017eenskou. Dy\u0165 vy v\u016fbec ne\u017eijete. Pod\u00edvejte se na sebe!“
Nastalo naprost\u00e9 ticho. Connie nap\u016fl poslouchala a vpl\u00e9tala mu p\u0159itom do chlup\u016f pod b\u0159ichem p\u00e1r pomn\u011bnek, kter\u00e9 natrhala cestou k chat\u011b. Venku sv\u011bt zmlkl a trochu zledovat\u011bl.
„M\u00e1\u0161 \u010dty\u0159i druhy vlas\u016f,“ \u0159ekla mu. „Na prsou jsou skoro \u010dern\u00e9, ale na hlav\u011b je tmav\u00e9 nem\u00e1\u0161, a vousy m\u00e1\u0161 tvrd\u00e9 a tmavorezav\u00e9, a ty chloupky tady, tuhle \u0161o\u0161olku, tu m\u00e1\u0161 jako metli\u010dku zlatorezav\u00e9ho jmel\u00ed. Ty jsou ze v\u0161ech nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed!“
Pod\u00edval se dol\u016f a uvid\u011bl ml\u00e9\u010dn\u00e9 pomn\u011bnky v chlupech na sv\u00e9m ohanb\u00ed.
„No jo! To je akor\u00e1t m\u00edsto pro pomn\u011bnky, mu\u017esk\u00e1 nebo panensk\u00e1 \u0161o\u0161olka. Ale tob\u011b na budoucnosti nez\u00e1le\u017e\u00ed?“
Vzhl\u00e9dla k n\u011bmu.
„Ale ano, hrozn\u011b!“ \u0159ekla.
„Proto\u017ee j\u00e1, kdy\u017e m\u00e1m pocit, \u017ee je lidsk\u00fd sv\u011bt odsouzen k z\u00e1hub\u011b, \u017ee se odsoudil s\u00e1m sv\u00fdm chc\u00edp\u00e1ck\u00fdm hamoun\u011bn\u00edm, tak se mi zd\u00e1, \u017ee ani kolonie nejsou dost daleko, proto\u017ee i odtamtud by se \u010dlov\u011bk moh ohl\u00eddnout a vid\u011bt zem\u011bkouli, \u0161pinavou, hnusnou a nechutnou mezi v\u0161emi hv\u011bzdami, zane\u0159\u00e1d\u011bnou lidmi. A pak m\u00e1m pocit, jako bych spolk \u017elu\u010d a \u017eere m\u011b to vevnit\u0159 a \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u00e1lka se mi nezd\u00e1 dost daleko, abych tomu utek. Ale kdy\u017e dostanu jinou n\u00e1ladu, zase na to v\u0161ecko zapomenu. Jen\u017ee je to stejn\u011b hanba, jak se lidem ubl\u00ed\u017eilo za t\u011bch posledn\u00edch sto let; z mu\u017esk\u00fdch se stali upracovan\u00ed mravenci, p\u0159i\u0161li o v\u0161echnu mu\u017enost a v\u0161echen opravdov\u00fd \u017eivot. Smetl bych zase v\u0161echny ty ma\u0161iny z povrchu zem\u011b a skoncoval nadobro s pr\u016fmyslovou \u00e9rou jako se smutn\u00fdm omylem. Ale proto\u017ee to nem\u016f\u017eu a nikdo to nem\u016f\u017ee, dr\u017e\u00edm rad\u0161i hubu a sna\u017e\u00edm se \u017e\u00edt si sv\u00fdm \u017eivotem, jestli n\u011bjak\u00fd m\u00e1m, a o tom dost pochybuju.“
Hromobit\u00ed venku ustalo, ale d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd na chv\u00edli povolil, se najednou roz\u0161um\u011bl znovu s posledn\u00edm bleskem a s rachotem vzdaluj\u00edc\u00ed se bou\u0159ky. Connie byla nesv\u00e1. Mluvil te\u010f u\u017e tak dlouho a mluvil vlastn\u011b s\u00e1m pro sebe, ne na ni. Jako by ho cel\u00e9ho zalehlo zoufalstv\u00ed, a ona te\u010f byla \u0161\u0165astn\u00e1, nen\u00e1vid\u011bla zoufalstv\u00ed. V\u011bd\u011bla, \u017ee ho do t\u00e9 n\u00e1lady strhl zp\u00e1tky jej\u00ed bl\u00edzk\u00fd odjezd, kter\u00fd si teprve te\u010f po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011bdomil. A trochu nad t\u00edm triumfovala.
Otev\u0159ela dve\u0159e a vyhl\u00e9dla do hust\u00e9ho t\u011b\u017ek\u00e9ho de\u0161t\u011b, padaj\u00edc\u00edho jako ocelov\u00e1 opona, a zatou\u017eila n\u00e1hle vyrazit do toho de\u0161t\u011b a b\u011b\u017eet pry\u010d. Vstala a za\u010dala si rychle svl\u00e9kat pun\u010dochy, pak \u0161aty a pr\u00e1dlo, a jemu se zatajil dech. Jej\u00ed hrotit\u00e1, \u017eivo\u010di\u0161n\u011b dychtiv\u00e1 \u0148adra se j\u00ed p\u0159i pohybu \u0161pi\u010datila a houpala. Jej\u00ed t\u011blo m\u011blo v zelenav\u00e9m p\u0159\u00edsvitu barvu slonoviny. Vklouzla znovu do gumovek a vyb\u011bhla ven s divok\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm, nastavila prsa lij\u00e1ku, rozp\u0159\u00e1hla pa\u017ee a rozb\u011bhla se, rozmazan\u00e1 de\u0161t\u011bm, rytmick\u00fdmi tane\u010dn\u00edmi pohyby, kter\u00fdm se nau\u010dila p\u0159ed tak d\u00e1vn\u00fdmi \u010dasy v Dr\u00e1\u017e\u010fanech. Byla to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bled\u00e1 postava, vzty\u010duj\u00edc\u00ed se a klesaj\u00edc\u00ed, sh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se tak, \u017ee d\u00e9\u0161\u0165 bubnoval a leskl se na pln\u00fdch ky\u010dl\u00edch, znovu se vzp\u00ednaj\u00edc\u00ed a b\u011b\u017e\u00edc\u00ed, s vystr\u010den\u00fdm b\u0159ichem v de\u0161ti, a pak se znovu skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed, tak\u017ee mu nab\u00edzela jen pln\u00e9 boky a zadek v jak\u00e9msi holdu, v opakovan\u00fdch divok\u00fdch poklon\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n
K\u0159iv\u011b se zasm\u00e1l a odhodil svoje \u0161aty. Tohle bylo trochu moc! Vysko\u010dil ven, nah\u00fd a b\u00edl\u00fd a trochu rozt\u0159esen\u00fd, ven do \u0161ikm\u00e9ho \u0161lehaj\u00edc\u00edho de\u0161t\u011b. Flossie se hnala p\u0159ed n\u00edm se zu\u0159iv\u00fdm po\u0161t\u011bk\u00e1v\u00e1n\u00edm. Connie s mokr\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 se j\u00ed lepily k hlav\u011b, se ohl\u00e9dla rozp\u00e1lenou tv\u00e1\u0159\u00ed a uvid\u011bla ho. Modr\u00e9 o\u010di j\u00ed zaho\u0159ely vzru\u0161en\u00edm, kdy\u017e se od n\u011bho odvr\u00e1tila a zvl\u00e1\u0161tn\u00edm \u00fato\u010dn\u00fdm krokem se prudce rozb\u011bhla pry\u010d z m\u00fdtiny a po p\u011b\u0161in\u011b, kde ji bi\u010dovaly mokr\u00e9 v\u011btve. B\u011b\u017eela a on nevid\u011bl nic ne\u017e jej\u00ed mokrou kulatou hlavu, mokr\u00e1 z\u00e1da, p\u0159edklon\u011bn\u00e1 v prudk\u00e9m b\u011bhu, a bleskotaj\u00edc\u00ed kulat\u00e9 p\u016flky; b\u00e1je\u010dnou p\u0159ikr\u010denou \u017eenskou nahotu v pln\u00e9m trysku.<\/p>\n\n\n\n
Dob\u011bhla skoro k \u0161irok\u00e9mu pr\u016fseku, kdy\u017e ji dohonil a objal ji nahou pa\u017e\u00ed kolem hebk\u00e9ho a naze mokr\u00e9ho pasu. Vyk\u0159ikla a vzty\u010dila se a hmota jej\u00edho hebk\u00e9ho prochladl\u00e9ho t\u011bla narazila na jeho t\u011blo. P\u0159itiskl si ji celou k sob\u011b, jako \u0161\u00edlenec, celou tu spoustu hebk\u00e9ho prochladl\u00e9ho \u017eensk\u00e9ho masa, kter\u00e9 se p\u0159i dotyku rychle rozeh\u0159\u00e1lo jako plamen. D\u00e9\u0161\u0165 se na n\u011b lil, a\u017e se z nich kou\u0159ilo. Popadl ka\u017edou rukou jednu jej\u00ed rozko\u0161nou hutnou p\u016flku a tiskl ji celou v\u00e1\u0161niv\u011b k sob\u011b, nehybn\u011b rozechv\u011bl\u00fd v de\u0161ti. Pak ji najednou povalil a padl s n\u00ed na p\u011b\u0161inu v hu\u010d\u00edc\u00edm tichu lij\u00e1ku a kr\u00e1tce a ost\u0159e se j\u00ed zmocnil, kr\u00e1tce a ost\u0159e a byl hotov\u00fd jako n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e.
Okam\u017eit\u011b vstal a vyt\u00edral si d\u00e9\u0161\u0165 z o\u010d\u00ed.
„Poj\u010f dovnit\u0159!“ vyzval ji a rozb\u011bhli se zp\u00e1tky k chat\u011b. On b\u011b\u017eel p\u0159\u00edmo a rychle; nem\u011bl r\u00e1d d\u00e9\u0161\u0165. Ale ona \u0161la pomaleji, trhala cestou pomn\u011bnky a hvozd\u00edky a modr\u00e9 zvonky, p\u00e1r krok\u016f popob\u011bhla a d\u00edvala se za n\u00edm, jak od n\u00ed ut\u00edk\u00e1.
Kdy\u017e se ud\u00fdchan\u00e1 vr\u00e1tila s kv\u00edt\u00edm do chaty, rozd\u011blal u\u017e ohe\u0148 a v\u011btvi\u010dky praskaly. Jej\u00ed ostr\u00e1 \u0148adra se zdvihala a klesala, vlasy m\u011bla p\u0159ilepen\u00e9 de\u0161t\u011bm, obli\u010dej zard\u011bl\u00fd a t\u011blo se j\u00ed lesklo a \u010d\u016frkem po n\u011bm st\u00e9kaly pram\u00e9nky vody. S o\u010dima doko\u0159\u00e1n a bez dechu, s mokrou hlavou a s pln\u00fdmi, naivn\u00edmi ky\u010dlemi, lesknouc\u00edmi se vodou, vypadala jako jin\u00e1 bytost.
Vzal star\u00e9 prost\u011bradlo a za\u010dal ji t\u0159\u00edt, zat\u00edmco st\u00e1la jako d\u00edt\u011b. Pak se osu\u0161il s\u00e1m, kdy\u017e p\u0159edt\u00edm zav\u0159el dve\u0159e chaty. Ohe\u0148 pl\u00e1polal. Sklonila hlavu na druh\u00fd konec prost\u011bradla a vysu\u0161ovala si mokr\u00e9 vlasy.
„Ut\u00edr\u00e1me se do jednoho ru\u010dn\u00edku, to se poh\u00e1d\u00e1me!“ poznamenal.
Na okam\u017eik vzhl\u00e9dla, s vlasy jako vrab\u010d\u00ed hn\u00edzdo.
„Ne!“ nam\u00edtla s o\u010dima doko\u0159\u00e1n. „To nen\u00ed ru\u010dn\u00edk, to je prost\u011bradlo.“
A drbala si d\u00e1l d\u016fkladn\u011b hlavu, zat\u00edmco on si d\u016fkladn\u011b drbal svou.
Je\u0161t\u011b ud\u00fdchan\u00ed tou n\u00e1mahou, ka\u017ed\u00fd zabalen\u00fd do jedn\u00e9 vojensk\u00e9 pokr\u00fdvky, ale vp\u0159edu rozhalen\u00fd vst\u0159\u00edc ohni, sed\u011bli vedle sebe na polen\u011b p\u0159ed plameny, aby se uklidnili. Connii byl protivn\u00fd dotyk pokr\u00fdvky na k\u016f\u017ei. Jen\u017ee prost\u011bradlo bylo docela mokr\u00e9.
Odhodila pokr\u00fdvku a klekla si na udusanou hl\u00ednu ke krbu, str\u010dila hlavu k ohni a \u010dechrala si vlasy, aby j\u00ed uschly. Pozoroval kr\u00e1snou zaoblenou k\u0159ivku jej\u00edch ky\u010dl\u00ed. To ho dnes fascinovalo. Jak se sva\u017eovala vykrou\u017een\u00fdm obrysem k hutn\u00e9 kulatosti jej\u00edch p\u016flek! A mezi nimi, schoulen\u00e9 v h\u0159ejiv\u00e9m tajemstv\u00ed, jej\u00ed tajn\u00e9 vchody!
P\u0159ejel j\u00ed zadek rukou, dlouze a n\u011b\u017en\u011b vychutn\u00e1vaje k\u0159ivky a zaoblenou plnost.
„Ty m\u00e1\u0161 tak n\u00e1dhernej zadek,“ \u0159ekl hrdeln\u00edm mazliv\u00fdm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm. „Nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed prdel na sv\u011bt\u011b. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed prdel ze v\u0161ech \u017eenskejch! A docela \u017eenskou, \u017eenskou k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed! Ty nejse\u0161 jako ty vizuny s prdelkama jako knofl\u00edky, co by m\u011bly bejt rad\u0161i kluci, to teda n\u00e9. M\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1dnou m\u011bkkou kulatou prdel, jak si jen chlap m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1t. Takov\u00e1 prdel by udr\u017eela celej sv\u011bt, holka!“
A celou tu dobu n\u011b\u017en\u011b hladil kulat\u00fd zadek, a\u017e se zd\u00e1lo, jako by mu z n\u011bho s\u00e1lal do dlan\u00ed n\u011bjak\u00fd klouzav\u00fd plamen. A chv\u00edlemi se \u0161pi\u010dkami prst\u016f dot\u00fdkal obou tajn\u00fdch otvor\u016f jej\u00edho t\u011bla, a\u017e poka\u017ed\u00e9 zapl\u00e1l hebk\u00fd plam\u00ednek.
„A m\u00e1m r\u00e1d, i dy\u017e sere\u0161 a ch\u010dije\u0161. Necht\u011bl bych \u017eenskou, kter\u00e1 by nesrala a nechcala.“
Connie se neubr\u00e1nila n\u00e1hl\u00e9mu vyprsknut\u00ed u\u017easl\u00e9ho sm\u00edchu, ale on nevyru\u0161en\u011b pokra\u010doval.
„Se\u0161 toti\u017e vopravdovsk\u00e1! Se\u0161 vopravdovsk\u00e1, i dy\u017e se\u0161 kapku mrcha. Tudy sere\u0161 a tudy ch\u010dije\u0161, a j\u00e1 ti tam d\u00e1v\u00e1m ruku, a m\u00e1m t\u011b proto r\u00e1d. M\u00e1m t\u011b proto r\u00e1d. M\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1dnou \u017eenskou prdel, kter\u00e1 je na sebe py\u0161n\u00e1. Ta se za sebe nestyd\u00ed, to zase n\u00e9.“
Polo\u017eil j\u00ed ruku pevn\u011b do tajn\u00e9 \u00fa\u017elabinky, jako by ji tam d\u016fv\u011brn\u011b zdravil.
„M\u00e1m ji r\u00e1d,“ \u0159ekl, „m\u00e1m ji r\u00e1d! A kdybych \u017eil jenom deset minut a moh takhle hladit tvoji prdel a v\u011bd\u011bt vo tom, namoudu\u0161i bych si moh \u0159\u00edct, \u017ee sem pro\u017eil jeden celej \u017eivot. Fabriky nefabriky! Tady ten \u017eivot dr\u017e\u00edm v ruce!“
Oto\u010dila se, posadila se mu do kl\u00edna a p\u0159ivinula se k n\u011bmu. „Polib m\u011b!“ \u0161pitla.
A v\u011bd\u011bla, \u017ee oba tajn\u011b mysl\u00ed na sv\u00e9 nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed rozlou\u010den\u00ed, a kone\u010dn\u011b zesmutn\u011bla.
Sed\u011bla mu na stehnech s hlavou op\u0159enou o jeho prsa a s trochu rozta\u017een\u00fdma nohama, kter\u00e9 se j\u00ed leskly jako slonovina, jak je nestejnom\u011brn\u011b oza\u0159ovaly plameny. On sed\u011bl se sklopenou hlavou a d\u00edval se na z\u00e1hyby jej\u00edho t\u011bla v z\u00e1\u0159i ohn\u011b a na hebk\u00e9 rouno hn\u011bd\u00fdch chlup\u016f, kter\u00e9 j\u00ed visely do \u0161pi\u010dky mezi rozev\u0159en\u00fdmi stehny. S\u00e1hl za sebe na st\u016fl a vzal kytici jej\u00edho kv\u00edt\u00ed, dosud tak mokr\u00e9ho, \u017ee na ni skanuly kapky de\u0161t\u011b.
„Kytky z\u016fst\u00e1vaj\u00ed venku za ka\u017ed\u00fdho po\u010das\u00ed,“ prohodil. „Nemaj\u00ed bar\u00e1ky.“
„Dokonce ani chatu ne,“ zamumlala.
Vpletl j\u00ed klidn\u00fdmi prsty n\u011bkolik pomn\u011bnek do jemn\u00e9ho hn\u011bd\u00e9ho rouna na Venu\u0161in\u011b pahorku.
„Tak!“ \u0159ekl. „To m\u00edsto je pro pomn\u011bnky jako stvo\u0159en\u00fd.“
Pod\u00edvala se dol\u016f na ml\u00e9\u010dn\u00e9 drobn\u00e9 kv\u00edtky v hn\u011bd\u00e9 \u0161o\u0161olce sv\u00e9ho kl\u00edna.
„Nejsou tam hezk\u00e9?“ \u0159ekla.
„Hezk\u00fd jako s\u00e1m \u017eivot,“ odpov\u011bd\u011bl.
A zastr\u010dil do rouna r\u016f\u017eov\u00e9 poup\u011b hvozd\u00edku.
„Tak! A todle sem j\u00e1, abys na m\u011b nezapomn\u011bla! Jako Moj\u017e\u00ed\u0161 v r\u00e1kos\u00ed.“
„Nezlob\u00ed\u0161 se, \u017ee jedu pry\u010d, vi\u010f, \u017ee ne?“ zeptala se ho zamy\u0161len\u011b a pod\u00edvala se mu do obli\u010deje.
Ale jeho tv\u00e1\u0159 pod nachmu\u0159en\u00fdm obo\u010d\u00edm byla nevyzpytateln\u00e1. Tv\u00e1\u0159il se \u00fapln\u011b bezv\u00fdrazn\u011b.
„D\u011blej si, co chce\u0161,“ \u0159ekl.
A \u0159ekl to spisovn\u011b.
„Ale j\u00e1 nepojedu, jestli nechce\u0161 ty,“ \u0159ekla a p\u0159itulila se k n\u011bmu.
Nastalo ticho. Naklonil se a p\u0159ilo\u017eil dal\u0161\u00ed kus d\u0159eva do ohn\u011b. Plameny oz\u00e1\u0159ily jeho ml\u010denliv\u00fd nep\u0159\u00edtomn\u00fd obli\u010dej. \u010cekala, ale ne\u0159ekl nic.
„Myslela jsem jen, \u017ee to bude dobr\u00fd zp\u016fsob, jak za\u010d\u00edt rozchod s Cliffordem. Chci m\u00edt d\u00edt\u011b. A tohle mi d\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, abych, abych -“ promluvila znovu.
„Abys lidem nabul\u00edkovala p\u00e1r l\u017e\u00ed,“ \u0159ekl.
„Ano, to mezi jin\u00fdm. Nebo chce\u0161, aby si mysleli pravdu?“
„Mn\u011b je to jedno, co si lidi mysl\u00ed.“
„Mn\u011b ne! Nechci, aby m\u011b p\u0159em\u00edlali ve sv\u00fdch nep\u0159\u00edjemn\u00fdch studen\u00fdch mozc\u00edch, aspo\u0148 pokud jsem je\u0161t\u011b na Wragby. Pak a\u0165 si mysl\u00ed, co cht\u011bj\u00ed, a\u017e nadobro odejdu.“
Ml\u010del.
„Ale sir Clifford \u010dek\u00e1, \u017ee se k n\u011bmu vr\u00e1t\u00ed\u0161?“
„Mus\u00edm se vr\u00e1tit,“ \u0159ekla a znovu se odml\u010deli.
„A to chce\u0161 m\u00edt d\u00edt\u011b na Wragby?“ zeptal se.
Ovinula mu pa\u017ei kolem krku.
„Jestli m\u011b odtud neodvede\u0161, budu muset,“ \u0159ekla.
„Kam t\u011b m\u00e1m odv\u00e9st?“
„Kamkoli! Pry\u010d! Ale docela pry\u010d z Wragby.“
„A kdy?“
„P\u0159ece a\u017e se vr\u00e1t\u00edm.“
„Ale jakou m\u00e1 cenu vracet se a d\u011blat to nadvakr\u00e1t, kdy\u017e u\u017e odejde\u0161 jednou?“ nam\u00edtl.
„Mus\u00edm se vr\u00e1tit. Sl\u00edbila jsem to! Sl\u00edbila jsem to napevno. Ostatn\u011b se vr\u00e1t\u00edm vlastn\u011b k tob\u011b.“
„K hajn\u00e9mu sv\u00e9ho mu\u017ee?“
„Nech\u00e1pu, \u017ee by to n\u011bjak vadilo,“ \u0159ekla.
„Ne?“ Na okam\u017eik se zamyslel. „A kdy bys pak cht\u011bla odej\u00edt znovu, nadobro? Kdy p\u0159esn\u011b?“
„To je\u0161t\u011b nev\u00edm. Nejd\u0159\u00edv se vr\u00e1t\u00edm z Ben\u00e1tek. A pak v\u0161echno p\u0159iprav\u00edme.“
„Jak p\u0159iprav\u00edme?“
„No, \u0159eknu to Cliffordovi. Budu mu to muset pov\u011bd\u011bt.“
„Aha!“
Odml\u010del se. Objala ho kolem krku ob\u011bma pa\u017eemi.
„Nezt\u011b\u017euj mi to!“ zaprosila.
„Co ti nem\u00e1m zt\u011b\u017eovat?“
„Tu cestu do Ben\u00e1tek, abych v\u0161echno za\u0159\u00eddila.“
Obli\u010dejem se mu mihl lehk\u00fd \u00fasm\u011bv, nap\u016fl po\u0161klebek.
„Nic ti nezt\u011b\u017euju,“ \u0159ekl. „Chci jenom sly\u0161et, o\u010d ti vlastn\u011b jde. Jen\u017ee ty to nev\u00ed\u0161 sama. Chce\u0161 z\u00edskat \u010das, odjet si a pod\u00edvat se na to z odstupu. Nevy\u010d\u00edt\u00e1m ti to. Mysl\u00edm si, \u017ee jedn\u00e1\u0161 moud\u0159e. T\u0159eba d\u00e1\u0161 p\u0159ednost tomu, \u017ee z\u016fstane\u0161 pan\u00ed na Wragby. Nevy\u010d\u00edt\u00e1m ti to. J\u00e1 ti \u017e\u00e1dn\u00e9 Wragby nab\u00eddnout nem\u016f\u017eu. V\u00ed\u0161 ostatn\u011b, co ode m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 \u010dekat. Ne, ne, mysl\u00edm si, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu! Namoudu\u0161i! A nijak se ne\u017eenu, abych \u017eil z tebe, dal se od tebe vydr\u017eovat. S t\u00edm je t\u0159eba taky po\u010d\u00edtat.“
M\u011bla n\u011bjak pocit, jako by j\u00ed opl\u00e1cel r\u00e1nu za r\u00e1nu.
„Ale chce\u0161 m\u011b, ne?“ zeptala se.
„A chce\u0161 ty m\u011b?“
„To p\u0159ece v\u00ed\u0161. To je samoz\u0159ejm\u00e9.“
„Jist\u011b! A kdy m\u011b chce\u0161?“
„V\u00ed\u0161, \u017ee to v\u0161echno m\u016f\u017eeme za\u0159\u00eddit, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm. Te\u010f jsi mi trochu vyrazil dech. Mus\u00edm se uklidnit a myslet jasn\u011b.“
„Jist\u011b! Uklidnit a myslet jasn\u011b!“
Trochu ji to urazilo.
„Ale v\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi snad, ne?“ zeptala se.
„Ov\u0161em, naprosto!“
Sly\u0161ela v jeho hlase posm\u011bch.
„\u0158ekni mi to rovnou,“ za\u00fato\u010dila, „mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed, abych do t\u011bch Ben\u00e1tek nejezdila?“
„Jist\u011b bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e do t\u011bch Ben\u00e1tek pojede\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl chladn\u00fdm, lehce posm\u011b\u0161n\u00fdn t\u00f3nem.
„V\u00ed\u0161, \u017ee to je p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u010dtvrtek?“ \u0159ekla.
„V\u00edm!“
Te\u010f se zamyslela ona. Kone\u010dn\u011b \u0159ekla:
„A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, budeme l\u00edp v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsme, \u017ee?“
„To ur\u010dit\u011b!“
A podivn\u00e1 propast ml\u010den\u00ed mezi nimi.
„Byl jsem u advok\u00e1ta kv\u016fli sv\u00e9mu rozvodu,“ \u0159ekl kone\u010dn\u011b nucen\u011b.
Trochu se zachv\u011bla.
„No ne!“ zvolala. „A co \u0159\u00edkal?“
„\u017de jsem to m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u0159\u00edv, \u017ee se to m\u016f\u017ee zkomplikovat. Ale pon\u011bvad\u017e jsem byl na vojn\u011b, douf\u00e1, \u017ee to p\u016fjde hladce. Jenom aby to ji nepo\u0161tvalo proti mn\u011b!“
„Mus\u00ed se to dov\u011bd\u011bt?“
„Mus\u00ed. Po\u0161lou j\u00ed vyrozum\u011bn\u00ed, stejn\u011b jako tomu chlapovi, co s n\u00edm \u017eije, jako spolu\u017ealovan\u00e9 stran\u011b.“
„Nen\u00ed to hrozn\u00e9, v\u0161echny ty komedie? Budu to z\u0159ejm\u011b taky muset prod\u011blat s Cliffordem.“
Odml\u010deli se.
„A samoz\u0159ejm\u011b,“ pokra\u010doval, „j\u00e1 budu muset p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch \u0161est \u010di osm m\u011bs\u00edc\u016f sekat dobrotu. Tak\u017ee kdy\u017e pojede\u0161 do t\u011bch Ben\u00e1tek, nepropadnu aspo\u0148 na tejden \u010di na \u010dtrn\u00e1ct dn\u016f poku\u0161en\u00ed.“
„Poku\u0161en\u00ed!“ \u0159ekla a pohladila ho po tv\u00e1\u0159i. „Jsem tak r\u00e1da, \u017ee jsem pro tebe poku\u0161en\u00ed! Nemysleme u\u017e na to! Nah\u00e1n\u00ed\u0161 mi strach, kdy\u017e za\u010dne\u0161 myslet; \u00fapln\u011b m\u011b t\u00edm vy\u0159\u00edd\u00ed\u0161. Nemysleme na to! Je\u0161t\u011b se tolik namysl\u00edme, a\u017e spolu nebudeme. To je pr\u00e1v\u011b to! \u0158ekla jsem si, \u017ee k tob\u011b mus\u00edm p\u0159ij\u00edt je\u0161t\u011b na jednu noc, ne\u017e odjedu. Mus\u00edm p\u0159ij\u00edt je\u0161t\u011b jednou do h\u00e1jovny. M\u00e1m p\u0159ij\u00edt ve \u010dtvrtek ve\u010der?“
„Ale to tady bude\u0161 m\u00edt sestru, ne?“
„Ano. Ale psala, \u017ee vyjedeme po sva\u010din\u011b. Tak bychom mohly vyjet po sva\u010din\u011b, ale ona by mohla sp\u00e1t n\u011bkde jinde a j\u00e1 bych mohla sp\u00e1t u tebe.“
„Ale to se bude muset dov\u011bd\u011bt.“
„V\u0161ak j\u00e1 j\u00ed to pov\u00edm. Stejn\u011b jsem j\u00ed to u\u017e v\u00edcem\u00e9n\u011b \u0159ekla. Mus\u00edm si s Hildou promluvit o tom v\u0161em. M\u00e1m v n\u00ed velkou oporu, je takov\u00e1 rozumn\u00e1.“
Zamyslel se nad jej\u00edm pl\u00e1nem.
„Tak vyjedete z Wragby po sva\u010din\u011b, jako byste jely do Lond\u00fdna? Kudy pojedete?“
„P\u0159es Nottingham a Grantham.“
„A pak by t\u011b sestra n\u011bkde vysadila a ty bys p\u0159i\u0161la nebo p\u0159ijela sem zp\u00e1tky? To se mi zd\u00e1 hodn\u011b riskantn\u00ed.“
„Mysl\u00ed\u0161? Tak m\u011b sem m\u016f\u017ee zav\u00e9zt Hilda. Mohla by sp\u00e1t v Mansfieldu, p\u0159iv\u00e9zt m\u011b ve\u010der sem a r\u00e1no si pro m\u011b zase p\u0159ijet. Je to docela snadn\u00e9.“
„A kdy\u017e t\u011b n\u011bkdo uvid\u00ed?“
„Vezmu si automobilov\u00e9 br\u00fdle a z\u00e1voj.“
Chv\u00edli uva\u017eoval.
„No,“ \u0159ekl nakonec. „Jak je libo, jako obvykle.“
„Ale tob\u011b by se to nel\u00edbilo?“
„I l\u00edbilo! A jak!“ \u0159ekl trochu navztekan\u011b. „Pro\u010d bych nekul, dokud je \u017eelezo \u017ehav\u00e9?“
„V\u00ed\u0161, co m\u011b te\u010f napadlo?“ zeptala se n\u00e1hle. „Docela najednou. \u017de jsi ryt\u00ed\u0159 Rozp\u00e1len\u00e1 Pali\u010dka!“
„Jo? A co jsi ty? Jsi ty baronka \u017dhav\u00e1-Hmo\u017ed\u00ed\u0159ov\u00e1?“
„Ano! Ano, ty jsi ryt\u00ed\u0159 Pali\u010dka a j\u00e1 baronka Hmo\u017ed\u00ed\u0159ov\u00e1!“
„No dobr\u00e1, tak jsem pasov\u00e1n na ryt\u00ed\u0159e. M\u016fj frant\u00edk je pan Frant\u00edk pro tvou milostivou pan\u00ed Bla\u017eenku.“
„Ano! Tv\u016fj pan Frant\u00edk je pasov\u00e1n na ryt\u00ed\u0159e! A j\u00e1 tedy m\u00e1m svou baronskou korunku a ty mus\u00ed\u0161 dostat korunku taky. Ano!“
A vpletla dva r\u016f\u017eov\u00e9 hvozd\u00edky do hou\u0161t\u00ed rezav\u011b zlat\u00fdch chlup\u016f nad jeho pyjem.
„Tak!“ \u0159ekla. „To je b\u00e1je\u010dn\u00e9! Pan Frant\u00edk!“
A zastr\u010dila mu p\u00e1r pomn\u011bnek do tmav\u00fdch chlup\u016f na prsou.
„A tady te\u010f na m\u011b taky nezapomene\u0161, vi\u010f?“ Pol\u00edbila ho na prsa, zastr\u010dila mu sn\u00edtku pomn\u011bnek nad ka\u017edou bradavku a pol\u00edbila ho znovu.
„Ud\u011blej si ze m\u011b kalend\u00e1\u0159!“ zasm\u00e1l se a kv\u00edtka mu spadla z prsou.
„Po\u010dkej chvilku!“ \u0159ekl.
Vstal a otev\u0159el dve\u0159e chaty. Flossie le\u017e\u00edc\u00ed na prahu se zvedla a pod\u00edvala se na n\u011bj.
„No jo, to sem j\u00e1!“ \u0159ekl j\u00ed.
P\u0159estalo pr\u0161et. Venku bylo mokr\u00e9, t\u011b\u017ek\u00e9, vo\u0148av\u00e9 ticho. Bl\u00ed\u017eil se ve\u010der.
Vy\u0161el ven a pustil se p\u011b\u0161inkou na opa\u010dnou stranu od pr\u016fseku. Connie se d\u00edvala za jeho hubenou b\u00edlou postavou, a ta j\u00ed p\u0159ipadala jako duch, jako n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edzrak vzdaluj\u00edc\u00ed se od n\u00ed.
Kdy\u017e j\u00ed zmizel z o\u010d\u00ed, zabolelo ji u srdce. St\u00e1la ve dve\u0159\u00edch chaty zahalen\u00e1 pokr\u00fdvkou a d\u00edvala se do promo\u010den\u00e9ho nehybn\u00e9ho ticha.
Ale on u\u017e se vracel nezvykl\u00fdm klusem a nesl kv\u00edt\u00ed. Trochu se ho b\u00e1la, jako by nebyl docela lidsk\u00fd. A kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil, pod\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed, ale ona nech\u00e1pala, co t\u00edm chce vyj\u00e1d\u0159it.
P\u0159inesl orl\u00ed\u010dky a hvozd\u00edky a \u010derstv\u011b pokosen\u00e9 seno a dubov\u00e9 v\u011btvi\u010dky a poupata zimolezu. Ovinul j\u00ed hebk\u00e9 dubov\u00e9 sn\u00edtky kolem \u0148ader, za sn\u00edtky zastrkal zvonky a hvozd\u00edky, do pupku j\u00ed vlo\u017eil kv\u011bt hvozd\u00edku a do \u0161o\u0161olky v kl\u00edn\u011b j\u00ed vpletl pomn\u011bnky a ma\u0159inku.
„To jsi ty v cel\u00e9 sv\u00e9 sl\u00e1v\u011b. Milostiv\u00e1 pan\u00ed Bla\u017eenka p\u0159i svatb\u011b s panem Frant\u00edkem.“
A zastrkal si kv\u00edt\u00ed do chlup\u016f na sv\u00e9m vlastn\u00edm t\u011ble a ovinul si stvol prysky\u0159n\u00edku kolem pyje a do pupku si vsadil jedin\u00fd zvonek hyacintu. Pozorovala pobaven\u011b jeho podivnou horlivost. A str\u010dila mu kv\u011bt hvozd\u00edku do kn\u00edr\u016f, kde z\u016fstal tr\u010det a k\u00fdval se mu pod nosem.
„Pan Frant\u00edk se \u017een\u00ed s milostivou pan\u00ed Bla\u017eenkou,“ \u0159ekl. „A Constanci s Oliverem mus\u00edme nechat, a\u0165 si jdou po svejch. T\u0159eba -„
Zagestikuloval rozta\u017een\u00fdma rukama a pak k\u00fdchl, a\u017e mu odlet\u011bly kv\u011bty zpod nosu a z pupku. Znovu k\u00fdchl.
„T\u0159eba co?“ pob\u00eddla ho a \u010dekala, co \u0159ekne.
Pod\u00edval se na ni trochu udiven\u011b.
„He?“ \u0159ekl.
„T\u0159eba co? Do\u0159ekni, cos m\u011bl na jazyku!“ nal\u00e9hala.
„No jo, co jen jsem to m\u011bl na jazyku?“
Zapomn\u011bl. A \u017ee to nikdy nedopov\u011bd\u011bl, bylo jedn\u00edm ze zklam\u00e1n\u00ed jej\u00edho \u017eivota.
Nad stromy zaz\u00e1\u0159il \u017elut\u00fd slune\u010dn\u00ed paprsek.
„Slunce!“ \u0159ekl. „A \u010das, abys \u0161la. \u010cas, milostiv\u00e1, \u010das! Co let\u00ed bez k\u0159\u00eddel, va\u0161e milosti? \u010cas! \u010cas!“
S\u00e1hl si pro ko\u0161ili.
„Dej panu Frant\u00edkovi dobrou noc!“ \u0159ekl a pod\u00edval se na sv\u016fj pyj. „Je bezpe\u010dn\u011b v objet\u00ed prysky\u0159n\u00edku. Na rozp\u00e1lenou pali\u010dku te\u010f zrovna moc nevypad\u00e1.“
A navl\u00e9kl si flanelovou ko\u0161ili p\u0159es hlavu.
„Nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed moment pro mu\u017ee,“ \u0159ekl, kdy\u017e se mu hlava vyno\u0159ila, „je p\u0159i obl\u00e9k\u00e1n\u00ed ko\u0161ile. To strk\u00e1 hlavu do pytle. Pr\u00e1v\u011b proto d\u00e1v\u00e1m p\u0159ednost t\u011bm americk\u00fdm ko\u0161il\u00edm, co se obl\u00edkaj\u00ed jako sako.“ St\u00e1la ti\u0161e a pozorovala ho. Navl\u00e9kl si kr\u00e1tk\u00e9 spodky a zap\u00ednal si je v pase.
„Pod\u00edvej se na Bla\u017eenku!“ \u0159ekl. „Cel\u00e1 n\u00e1m rozkvetla! Kdo ti p\u0159inese kv\u011bty nap\u0159esrok, Bl\u00e1\u017eo? J\u00e1, nebo n\u011bkdo jin\u00fd? ‚Sbohem, m\u00e1 r\u016f\u017ei\u010dko, sbohem, na shledanou!‘ Nen\u00e1vid\u00edm tuhle p\u00edsni\u010dku, je z prvn\u00edch dn\u016f v\u00e1lky.“ Pak se posadil a natahoval si pun\u010dochy.
Connie dosud st\u00e1la nehybn\u011b. Polo\u017eil j\u00ed ruku na oblinu zadku. „Mal\u00e1 hezk\u00e1 Bla\u017eenka!“ \u0159ekl. „T\u0159eba v Ben\u00e1tk\u00e1ch najde\u0161 n\u011bkoho, kdo ti vplete do kl\u00edna jasm\u00edn a do pupku ti d\u00e1 kv\u011bt pomeran\u010de. Chudinko Bla\u017eenko!“
„Nemluv takhle,“ ohradila se. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161 to jenom, abys m\u011b ranil.“
Sv\u011bsil hlavu. Pak \u0159ekl n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm:
„No jo, mo\u017en\u00e1 \u017ee jo. Tak halt u\u017e ne\u0159eknu nic a budu dr\u017eet hubu. Ale ty se mus\u00ed\u0161 vobl\u00edct a vr\u00e1tit se na sv\u00fd vzne\u0161en\u00fd anglick\u00fd s\u00eddlo, na svoje panstv\u00ed. \u010cas vypr\u0161el! \u010cas vypr\u0161el pro pana Frant\u00edka a pro malou Bla\u017eenku! Vobl\u00edkni si ko\u0161ili, lady Chatterleyov\u00e1! To bys mohla bejt ledajak\u00e1, dy\u017e tady tak stoj\u00ed\u0161 bez ko\u0161ile a m\u00e1\u0161 na sob\u011b jen t\u011bch p\u00e1r kyti\u010dek. Tak po\u010f, po\u010f, j\u00e1 t\u011b sl\u00edknu, ty sejkorko s p\u0159ist\u0159i\u017eenejma k\u0159id\u00fdlkama!“ A vytahal j\u00ed list\u00ed z vlas\u016f a na vlhk\u00e9 vlasy ji pol\u00edbil, sundal j\u00ed kv\u00edt\u00ed z \u0148ader a pol\u00edbil ji na \u0148adra a pol\u00edbil ji na pupek a pol\u00edbil ji na \u0161o\u0161olku v kl\u00edn\u011b, kde nechal kv\u011bty vpleten\u00e9.
\u201eTy tam z\u016fstanou, jak dlouho budou cht\u011bt,“ \u0159ekl. \u201eTak nej\u010dko si zase jen nahat\u00e1, nic ne\u017e holka s holou prdel\u00ed a s tou svou Bla\u017eenkou! A nej\u010dko si navle\u010d ko\u0161ili, nebo p\u0159\u00edde lady Chatterleyov\u00e1 pozd\u011b na ve\u010de\u0159i, a siv\u00e1 holubi\u010dko, kdes byla?“
Connie nikdy nev\u011bd\u011bla, jak mu odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e byl v t\u00e9hle n\u00e1lad\u011b. Tak se tedy obl\u00e9kla a p\u0159ichystala k trochu potupn\u00e9mu n\u00e1vratu dom\u016f na Wragby. Nebo to tak aspo\u0148 c\u00edtila: k trochu potupn\u00e9mu n\u00e1vratu.
Cht\u011bl ji doprovodit k \u0161irok\u00e9mu pr\u016fseku. Jeho mlad\u00ed ba\u017eanti byli v bezpe\u010d\u00ed pod st\u0159\u00ed\u0161kou.
Kdy\u017e spolu vy\u0161li na cestu pr\u016fsekem, klop\u00fdtala jim vst\u0159\u00edc bled\u00e1 pan\u00ed Boltonov\u00e1.
\u201eAch, milostiv\u00e1 pan\u00ed, u\u017e jsme m\u011bli strach, jestli se n\u011bco nestalo!“
\u201eNe! Nic se nestalo.“
Pan\u00ed Boltonov\u00e1 se pod\u00edvala mu\u017ei do obli\u010deje, kter\u00fd byl hladk\u00fd a jako nov\u00fd l\u00e1skou. St\u0159etla se pohledem s jeho nap\u016fl rozesm\u00e1t\u00fdma a nap\u016fl posm\u011b\u0161n\u00fdma o\u010dima. V\u017edycky se sm\u00e1l nehod\u00e1m. Ale d\u00edval se na ni vl\u00eddn\u011b.
\u201eDobr\u00fd ve\u010der, pan\u00ed Boltonov\u00e1! Milostpan\u00ed, te\u010f u\u017e budete v po\u0159\u00e1dku, tak v\u00e1s m\u016f\u017eu opustit. Dobrou noc, milostiv\u00e1 pan\u00ed! Dobrou noc, pan\u00ed Boltonov\u00e1!“
Zasalutoval a oto\u010dil se k odchodu.<\/p>\n\n\n\n
p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" David Herbert Lawrence KAPITOLA 15. Na podnose se sn\u00eddan\u00ed le\u017eel dopis od Hildy. „Tat\u00ednek jede tenhle t\u00fdden do Lond\u00fdna, a j\u00e1 si pro tebe p\u0159ijedu […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":54928,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-55355","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/55355","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=55355"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/55355\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/54928"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=55355"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=55355"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=55355"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}