{"id":56524,"date":"2025-04-20T11:35:23","date_gmt":"2025-04-20T09:35:23","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=56524"},"modified":"2025-04-21T19:36:52","modified_gmt":"2025-04-21T17:36:52","slug":"duha-david-herbert-lawrence-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=56524","title":{"rendered":"DUHA \u2013 David Herbert Lawrence"},"content":{"rendered":"\n
KAPITOLA 6

Anna Victrix
<\/strong>
Will Brangwen m\u011bl po svatb\u011b n\u011bkolik t\u00fddn\u016f dovolen\u00e9, tak\u017ee si s\u00a0Annou mohli pln\u011b u\u017e\u00edt \u010dasu l\u00edb\u00e1nek o\u00a0samot\u011b ve sv\u00e9m domku.
A\u00a0jak m\u00edjely dny, jemu p\u0159ipadalo, jako by nebesa spadla na zem a\u00a0on s n\u00ed sed\u011bl v\u00a0nov\u00e9m sv\u011bt\u011b mezi troskami, pod nimi\u017e skon\u010dili v\u0161ichni ostatn\u00ed, jako by p\u0159e\u017eili jen oni dva bla\u017een\u00ed a\u00a0mohli te\u010f po libosti v\u0161\u00edm pl\u00fdtvat. Nejd\u0159\u00edv se nemohl zbavit provinil\u00e9ho pocitu, \u017ee \u010din\u00ed nepravost. Nen\u00ed venku n\u011bjak\u00e1 povinnost, kter\u00e1 ho vol\u00e1, a\u00a0on nejde?
V\u00a0noci se nic ned\u011blo, dve\u0159e byly zam\u010den\u00e9 a\u00a0ze v\u0161ech stran je obklopovala tma. Pak skute\u010dn\u011b byli jedin\u00fdmi obyvateli na viditeln\u00e9 zemi, zbytek zmizel v\u00a0potop\u011b. A\u00a0proto\u017ee byli sami na sv\u011bt\u011b, byli tak\u00e9 sami sob\u011b z\u00e1konem, mohli si u\u017e\u00edvat a\u00a0rozhazovat a\u00a0pl\u00fdtvat jako nesv\u011bdomit\u00ed bohov\u00e9.

Av\u0161ak r\u00e1no, kdy\u017e kolem rachotily vozy, d\u011bti k\u0159i\u010dely v\u00a0uli\u010dce, p\u0159ich\u00e1zeli podomn\u00ed prodava\u010di a\u00a0vyvol\u00e1vali, co maj\u00ed na prodej, hodiny na kosteln\u00ed v\u011b\u017ei odb\u00edjely jeden\u00e1ctou a\u00a0oni je\u0161t\u011b nevstali, ani na sn\u00eddani, nutn\u011b poci\u0165oval vinu, jako by snad p\u0159ekra\u010doval z\u00e1kon\u00a0\u2013 styd\u011bl se za to, \u017ee je\u0161t\u011b nevstal a\u00a0nepracuje.
\u201eA\u00a0co bys m\u011bl d\u011blat?\u201c zeptala se ho. \u201eCo je tu za pr\u00e1ci? Stejn\u011b bude\u0161 jenom leno\u0161it.\u201c

Ale i\u00a0leno\u0161en\u00ed m\u011blo jistou \u00factyhodnost. \u010clov\u011bk byl alespo\u0148 ve spojen\u00ed se sv\u011btem. Zat\u00edmco te\u010f, kdy\u017e si nehnut\u011b a\u00a0klidn\u011b le\u017e\u00ed v\u00a0posteli, a\u00a0denn\u00ed sv\u011btlo se p\u0159itom dere roletami dovnit\u0159, je od sv\u011bta odd\u011blen, uzav\u00edr\u00e1 se p\u0159ed n\u00edm a\u00a0ml\u010dky ho pop\u00edr\u00e1. A\u00a0to Willa tr\u00e1pilo.
Ale bylo to slad\u0161\u00ed ne\u017e slune\u010dn\u00ed svit a\u00a0mil\u00e9 le\u017eet a\u00a0pov\u00eddat si s\u00a0Annou o\u00a0v\u0161em mo\u017en\u00e9m. Roz\u010dilovalo ho dokonce, \u017ee ty kosteln\u00ed hodiny v\u011b\u010dn\u011b vyzv\u00e1n\u011bj\u00ed: jako by mezi jednotliv\u00fdmi hodinami nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd odstup, jenom zlatav\u00fd a\u00a0nehybn\u00fd okam\u017eik, kdy Anna naprosto bezstarostn\u011b a\u00a0\u0161\u0165astn\u011b kone\u010dky prst\u016f obkreslovala jeho tv\u00e1\u0159 a\u00a0on se z\u00a0toho t\u011b\u0161il.
Ale p\u0159ipadalo mu to divn\u00e9 a\u00a0nebyl na to zvykl\u00fd. Tak n\u00e1hle musel set\u0159\u00e1st v\u0161echno to, co existovalo p\u0159edt\u00edm. Jeden den \u017eil jako svobodn\u00fd ml\u00e1denec v\u00a0souladu se sv\u011btem. P\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne byl s\u00a0n\u00ed, tak vzd\u00e1len sv\u011btu, jako by le\u017eeli zahrab\u00e1ni ve tm\u011b jako sem\u00ednko. N\u00e1hle, jako kdy\u017e ka\u0161tan vypadne ze slupky, spadl obna\u017een\u00fd a\u00a0leskl\u00fd na m\u011bkkou, plodnou p\u016fdu a\u00a0opustil tvrdou slupku sv\u011btsk\u00fdch v\u011bdomost\u00ed a\u00a0zku\u0161enost\u00ed. Sly\u0161el je ve vyvol\u00e1v\u00e1n\u00ed podomn\u00edch prodava\u010d\u016f, v\u00a0r\u00e1musu voz\u016f, k\u0159iku d\u011bt\u00ed. A\u00a0v\u0161echno to bylo jako ta tvrd\u00e1, svle\u010den\u00e1 slupka, odhozen\u00e9. Uvnit\u0159, v\u00a0hebkosti a\u00a0tichu pokoje, z\u016fstalo nah\u00e9 j\u00e1dro, kter\u00e9 se chv\u011blo v\u00a0ml\u010denliv\u00e9 \u010dinnosti, pohrou\u017eeno do vlastn\u00ed skute\u010dnosti. Jen tam daleko venku, na okraji, pokra\u010doval hluk a\u00a0zk\u00e1za.
Postupn\u011b za\u010dali procitat, hluk venku se st\u00e1val skute\u010dn\u011bj\u0161\u00edm. Rozum\u011bli tomu vol\u00e1n\u00ed zven\u010d\u00ed a\u00a0odpov\u011bd\u011bli na n\u011b. Po\u010d\u00edtali . A\u00a0kdy\u017e napo\u010d\u00edtali dvan\u00e1ct, pochopili, \u017ee ve sv\u011bt\u011b venku je poledne, a\u00a0pro n\u011b tak\u00e9.

Najednou ji napadlo, \u017ee m\u00e1 hlad. N\u011bkde v\u00a0d\u00e1lce usly\u0161ela slova: \u201eJ\u00e1 um\u00edr\u00e1m hlady.\u201c A\u00a0p\u0159esto le\u017eela d\u00e1l bez hnut\u00ed, nev\u0161\u00edmav\u011b, v\u00a0klidu a\u00a0slova nebyla vy\u0159\u010dena. N\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed \u010das.
A\u00a0pak se zcela klidn\u011b, dokonce trochu p\u0159ekvapen\u011b, octla v\u00a0p\u0159\u00edtomnosti a\u00a0\u0159\u00edkala:
\u201eJ\u00e1 um\u00edr\u00e1m hlady.\u201c
\u201eJ\u00e1 taky,\u201c odpov\u011bd\u011bl, jako by to nem\u011blo sebemen\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitost. A\u00a0znovu se pono\u0159ili do t\u00e9 tepl\u00e9, zlatav\u00e9 nehybnosti. A\u00a0za oknem venku upl\u00fdvaly bez pov\u0161imnut\u00ed dal\u0161\u00ed minuty.
Pak se n\u00e1hle o\u00a0n\u011bj op\u0159ela.
\u201eMil\u00e1\u010dku, um\u00edr\u00e1m hlady,\u201c \u0159ekla.
Trochu ho bolelo, \u017ee se mus\u00ed vzpamatovat.
\u201eVstaneme,\u201c \u0159ekl, ale nepohnul se.
A\u00a0ona si o\u00a0n\u011bj znovu op\u0159ela hlavu a\u00a0d\u00e1l le\u017eeli bez hnut\u00ed. Zpola v\u011bdom\u011b usly\u0161el, jak hodiny odbily. 
\u201eTak vsta\u0148, pros\u00edm,\u201c zamumlala kone\u010dn\u011b, \u201ea dej mi n\u011bco k\u00a0j\u00eddlu.\u201c
\u201eAno,\u201c odpov\u011bd\u011bl a\u00a0objal ji rukou, jak tam le\u017eela tv\u00e1\u0159\u00ed na n\u011bm. 
\u201eTak m\u011b nech vst\u00e1t,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
Nadzvedla hlavu a\u00a0pustila ho. Mali\u010dko se odsunul, vylezl z\u00a0postele a\u00a0bral si \u0161aty. Nat\u00e1hla k\u00a0n\u011bmu ruku.
\u201eJsi tak p\u011bkn\u00fd,\u201c \u0159ekla a\u00a0on se na chvili\u010dku vr\u00e1til.
Pak si nat\u00e1hl n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed a\u00a0zmizel z\u00a0pokoje. Ona le\u017eela v\u00a0tom bled\u00e9m, jasn\u011bj\u0161\u00edm klidu a\u00a0m\u00edru.

Jako duch naslouchala zvuk\u016fm, kter\u00e9 d\u011blal dole, jako by u\u017e nepat\u0159ila hmotn\u00e9mu sv\u011btu.
Bylo p\u016fl druh\u00e9. Obhl\u00e9dl tichou kuchy\u0148, od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera nedot\u010denou, z\u0161e\u0159elou, proto\u017ee byla zata\u017een\u00e1 roleta. Sp\u011b\u0161n\u011b ji vyt\u00e1hl, aby lid\u00e9 v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e nejsou v\u00a0posteli. Nakonec je doma, tak co na tom z\u00e1le\u017e\u00ed. Sp\u011b\u0161n\u011b narovnal d\u0159evo na ro\u0161t a\u00a0zap\u00e1lil ohe\u0148. V\u00a0duchu se radoval, jako dobrodruh na nezn\u00e1m\u00e9m ostrov\u011b.
Ohe\u0148 zapl\u00e1l, postavil konvici s\u00a0vodou. C\u00edtil se tak \u0161\u0165astn\u00fd! Jak ti\u0161e a\u00a0stranou lid\u00ed st\u00e1l d\u016fm! Na sv\u011bt\u011b te\u010f byli jen on a\u00a0ona.
Ale kdy\u017e odsunul z\u00e1padku na dve\u0159\u00edch a\u00a0polooble\u010den\u00fd vyhl\u00e9dl ven, p\u0159ipadal si jako zlod\u011bj a\u00a0provinil\u00fd. Sv\u011bt tam nakonec byl. A\u00a0on si naho\u0159e p\u0159ipadal v\u00a0takov\u00e9m bezpe\u010d\u00ed, jako by domek byl Archou p\u0159i Potop\u011b a\u00a0v\u0161ichni ostatn\u00ed se utopili. Sv\u011bt tam byl a\u00a0nach\u00fdlil se k\u00a0odpoledni. Dopoledne zmizelo, uplynulo, dne u\u017e ub\u00fdvalo. Kam se pod\u011blo to jasn\u00e9, sv\u011b\u017e\u00ed r\u00e1no? Obvi\u0148ovalo ho. Dopoledne je pry\u010d a\u00a0on si je prole\u017eel se zata\u017een\u00fdmi roletami, nechal je minout bez pov\u0161imnut\u00ed.
Na tal\u00ed\u0159ku, kter\u00fdm byl p\u0159ikryt d\u017eb\u00e1nek s\u00a0ml\u00e9kem, le\u017eely dv\u011b v\u011btvi\u010dky jasm\u00ednovce. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kdo tu asi byl a\u00a0nechal toto znamen\u00ed. Sebral d\u017eb\u00e1nek a\u00a0sp\u011b\u0161n\u011b zav\u0159el dve\u0159e. Nech\u0165 si den a\u00a0denn\u00ed sv\u011btlo z\u016fstanou venku, projdou nepov\u0161imnuty. Je mu to jedno. O\u00a0jeden den v\u00edc, nebo m\u00e9n\u011b, co mu na tom sejde? M\u016f\u017ee si upadnout v\u00a0zapomn\u011bn\u00ed nepou\u017eit\u00fd, jestli se mu chce, tenhle jeden b\u011bh denn\u00edho sv\u011btla.

\u201eN\u011bkdo p\u0159i\u0161el a\u00a0dve\u0159e byly zam\u010den\u00e9,\u201c \u0159ekl, kdy\u017e vy\u0161el nahoru s\u00a0podnosem. Dal j\u00ed dv\u011b sn\u00edtky jasm\u00ednovce. Zasm\u00e1la se, posadila se v\u00a0posteli a\u00a0jako d\u00edt\u011b si vpl\u00e9tala kv\u011bty do \u017eiv\u016ftku no\u010dn\u00ed ko\u0161ile. Hn\u011bd\u00e9 vlasy j\u00ed nepoddajn\u011b tr\u010dely od hlavy jako svatoz\u00e1\u0159 kolem jemn\u011b projasn\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Tmav\u00fdma o\u010dima dychtiv\u011b sledovala podnos s\u00a0j\u00eddlem.
\u201eTo je dobrota!\u201c vyk\u0159ikla a\u00a0nosem nas\u00e1la v\u016fni v\u00a0chladn\u00e9m vzduchu. \u201eTo jsem r\u00e1da, \u017ees toho ud\u011blal hodn\u011b.\u201c Dychtiv\u011b se nat\u00e1hla po sv\u00e9m tal\u00ed\u0159i\u00a0\u2013 \u201ePoj\u010f zp\u00e1tky do postele, honem, je zima.\u201c Prudce si t\u0159ela ruce o\u00a0sebe.
Odlo\u017eil si to m\u00e1lo oble\u010den\u00ed, co m\u011bl, a\u00a0posadil se do postele vedle n\u00ed.
\u201eVypad\u00e1\u0161 s\u00a0tou h\u0159\u00edvou a\u00a0s\u00a0t\u00edm nosem, co \u010denich\u00e1 j\u00eddlo, jako lev,\u201c \u0159ekl.
Zvoniv\u011b se rozesm\u00e1la a\u00a0s\u00a0chut\u00ed se pustila do sn\u00eddan\u011b.

Dopoledne zapadlo nevid\u011bno, odpoledne u\u017e tak\u00e9 neochv\u011bjn\u011b ub\u00fdvalo a\u00a0on to tak nechal. Jeden pochod denn\u00edho sv\u011btla pro\u0161el bez pov\u0161imnut\u00ed! Bylo v\u00a0tom cosi nemu\u017en\u00e9ho, neposlu\u0161n\u00e9ho. Nemohl se s\u00a0tou skute\u010dnost\u00ed tak docela sm\u00ed\u0159it. M\u011bl pocit, \u017ee by m\u011bl vst\u00e1vat, rychle vyj\u00edt ven do sv\u011btla a\u00a0pracovat nebo se unavit v\u00a0odpoledn\u00edm vzduchu a\u00a0zachytit, co mu ze dne zb\u00fdvalo. Ale ne\u0161el. Kdy\u017e u\u017e, tak a\u0165 to stoj\u00ed za to! Jestli p\u0159i\u0161el o\u00a0tenhle den sv\u00e9ho \u017eivota, tak o\u00a0n\u011bj p\u0159i\u0161el. Vzdal to. Nebude po\u010d\u00edtat ztr\u00e1ty. Ona si s\u00a0t\u00edm ned\u011bl\u00e1 sebemen\u0161\u00ed starost. Tak pro\u010d by si ji m\u011bl d\u011blat on? M\u011bl by v\u00a0bezstarostnosti a\u00a0nez\u00e1vislosti pokulh\u00e1vat za n\u00ed? Ona vynikala v\u00a0lhostejnosti. Cht\u011bl b\u00fdt jako ona.

 Brala sv\u00e9 povinnosti zlehka. Kdy\u017e polila pol\u0161t\u00e1\u0159 \u010dajem, bezstarostn\u011b to ut\u0159ela kapesn\u00edkem a\u00a0p\u0159evr\u00e1tila pol\u0161t\u00e1\u0159 na druhou stranu. On by se c\u00edtil provinile. Ona ne. A\u00a0jeho to t\u011b\u0161ilo. Velice ho t\u011b\u0161ilo, kdy\u017e vid\u011bl, jak j\u00ed na t\u011bchhle v\u011bcech nez\u00e1le\u017e\u00ed.
Kdy\u017e dojedli, rychle si ot\u0159ela \u00fasta kapesn\u00edkem, spokojen\u00e1 a\u00a0\u0161\u0165astn\u00e1, lehla si zase na pol\u0161t\u00e1\u0159 a\u00a0prsty mu proj\u00ed\u017ed\u011bla ty kr\u00e1tk\u00e9, podivn\u00e9 vlasy podobn\u00e9 ko\u017ee\u0161in\u011b.
Za\u010dal se sn\u00e1\u0161et ve\u010der, sv\u011btlo u\u017e skom\u00edralo, jako by se odl\u00e9valo. P\u0159itiskl svou tv\u00e1\u0159 k\u00a0jej\u00ed.
\u201eNem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se \u0161e\u0159\u00ed,\u201c \u0159ekl.
\u201eJ\u00e1 to m\u00e1m moc r\u00e1da,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
Skryl si u\u00a0n\u00ed tv\u00e1\u0159, bylo u\u00a0n\u00ed teplo a tlukot jej\u00edho srdce mu p\u0159ipadal jako slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Byla skute\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e skute\u010dn\u00fd den\u00a0\u2013 \u010di\u0161ela z\u00a0n\u00ed vyrovnanost a\u00a0\u017eivotad\u00e1rnost. Skryl si u\u00a0n\u00ed tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco padal soumrak a\u00a0ona le\u017eela s\u00a0\u0161iroce otev\u0159en\u00fdma, nevidouc\u00edma temn\u00fdma o\u010dima, jako by se nespoutan\u011b vydala na cestu t\u00edm nevyhran\u011bn\u00fdm prostorem. 

Kdy\u017e se obracel k\u00a0tepu jej\u00edho srdce, bylo pro n\u011bj v\u0161echno velice nehybn\u00e9 a\u00a0tepl\u00e9 a\u00a0velice bl\u00edzk\u00e9 jako v\u00a0poledn\u00edm zenitu. M\u011bl radost, \u017ee poznal to tepl\u00e9, pln\u00e9 poledne. Cosi v\u00a0n\u011bm uzr\u00e1lo a\u00a0zmizel pocit zodpov\u011bdnosti, \u010d\u00e1st v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed.
Vstali, kdy\u017e u\u017e byla tma. Sp\u011b\u0161n\u011b si spletla vlasy do uzlu a\u00a0v\u00a0okam\u017een\u00ed se obl\u00e9kla. Pak se\u0161li dol\u016f, p\u0159isedli si k\u00a0ohni a\u00a0ml\u010dky sed\u011bli, jen ob\u010das \u0159ekli p\u00e1r slov.
M\u011bl p\u0159ij\u00edt otec. Odnesla n\u00e1dob\u00ed, rychle poklidila pokoj, vzala na sebe jinou podobu a\u00a0op\u011bt se posadila. On p\u0159em\u00fd\u0161lel o\u00a0sv\u00e9 d\u0159evo\u0159ezb\u011b Evy. S\u00a0chut\u00ed si v\u00a0hlav\u011b postavi\u010dku p\u0159edstavoval, zdr\u017eoval se u\u00a0ka\u017ed\u00e9ho tahu, u\u00a0ka\u017ed\u00e9 linky. S\u00a0jakou chut\u00ed to pr\u00e1v\u011b te\u010f \u010dinil! A\u017e se zase vr\u00e1t\u00ed ke sv\u00e9mu d\u0159evorytu Stvo\u0159en\u00ed, dokon\u010d\u00ed Evu, aby byla n\u011b\u017en\u00e1 a\u00a0jiskrn\u00e1. Zat\u00edm s\u00a0n\u00ed nebyl spokojen. P\u00e1n by se j\u00ed m\u011bl zab\u00fdvat v\u00a0tich\u00e9m zaujet\u00ed Stvo\u0159en\u00ed a\u00a0Adam by m\u011bl b\u00fdt strnul\u00fd jako ve snu o\u00a0nesmrtelnosti a\u00a0Eva by m\u011bla nab\u00fdvat tvaru s\u00a0t\u0159pytnou matnost\u00ed, jako by vystupovala ze st\u00ednu, jako by P\u00e1n musel o\u00a0ni z\u00e1pasit se Svou du\u0161\u00ed, a\u00a0p\u0159esto by z\u00a0n\u00ed m\u011blo cosi vyza\u0159ovat.
\u201eNa co mysl\u00ed\u0161?\u201c zeptala se ho.
P\u0159i\u0161lo mu zat\u011b\u017eko j\u00ed to vysv\u011btlit. V\u00a0du\u0161i m\u011bl boj\u00e1cn\u00fd pocit, kdy\u017e se sna\u017eil n\u011bco takov\u00e9ho sd\u011blit.
\u201eMyslel jsem na to, \u017ee m\u00e1 Eva je p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00e1 a\u00a0\u017eivotn\u00e1.\u201c
\u201ePro\u010d?\u201c
\u201eNev\u00edm. M\u011bla by b\u00fdt v\u00edc\u00a0\u2013 \u201c gestem nazna\u010dil nekone\u010dnou n\u011bhu.
Nastalo ticho s\u00a0tro\u0161kou radosti. V\u00edc u\u017e j\u00ed \u0159\u00edci nemohl. Pro\u010d j\u00ed nemohl pov\u011bd\u011bt v\u00edc? Poc\u00edtila bolest bez\u00fat\u011b\u0161n\u00e9ho smutku. Ale nic to nebylo. \u0160la k\u00a0n\u011bmu.

Otec p\u0159i\u0161el a\u00a0na\u0161el je oba s\u00a0projasn\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed, jako kdy\u017e se rozvije kv\u011btina. Moc r\u00e1d s\u00a0nimi posed\u011bl. Tam, kde von\u00ed l\u00e1ska, mus\u00ed ji uc\u00edtit ka\u017ed\u00fd p\u0159\u00edchoz\u00ed.
Oba byli velice vn\u00edmav\u00ed a\u00a0\u017eiv\u00ed, proz\u00e1\u0159en\u00ed t\u00edm druh\u00fdm sv\u011btem, \u017easli nad t\u00edm, \u017ee existuje je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd.
Ale proto\u017ee m\u011bl Will Brangwen smysl pro \u0159\u00e1d a\u00a0konvenci, p\u0159ece jenom mu d\u011blalo pon\u011bkud starost, \u017ee tu naprosto zmizel zaveden\u00fd \u0159\u00e1d v\u011bc\u00ed. \u010clov\u011bk by m\u011bl r\u00e1no vst\u00e1t, um\u00fdt se a\u00a0chovat se jako slu\u0161n\u00e1 spole\u010densk\u00e1 bytost. M\u00edsto toho ti dva z\u016fstali v\u00a0posteli a\u017e do setm\u011bn\u00ed a\u00a0pak teprve vstali, ona si ani neumyla obli\u010dej a\u00a0sed\u011bla tam a\u00a0pov\u00eddala si s\u00a0otcem zcela bez ostychu, jasn\u00e1 jako kopretina, kdy\u017e set\u0159ese rosu.
 
Jindy vstala v\u00a0deset hodin, a\u00a0zcela bezstarostn\u011b se ve t\u0159i nebo v\u00a0p\u016fl p\u00e1t\u00e9 op\u011bt odebrala do postele, je\u0161t\u011b za sv\u011btla ho svl\u00e9kla donaha, s\u00a0nesm\u00edrnou chut\u00ed a\u00a0dokonalost\u00ed, naprosto nev\u0161\u00edmav\u00e1 k\u00a0jeho v\u00fd\u010ditk\u00e1m sv\u011bdom\u00ed.
Nechal ji, aby si s\u00a0n\u00edm d\u011blala, co chce, a\u00a0z\u00e1\u0159il zvl\u00e1\u0161tn\u00ed rozko\u0161\u00ed. Mohla s\u00a0n\u00edm nakl\u00e1dat po libosti. V\u00a0jej\u00edch rukou se ochotn\u011b m\u011bnil. A\u00a0padly jeho v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, jeho z\u00e1sady, jeho pravidla, drobnosti, o\u00a0nich\u017e byl p\u0159esv\u011bd\u010den, rozpr\u00e1\u0161ila je jako vynikaj\u00edc\u00ed hr\u00e1\u010d ku\u017eelek. \u017dasl nad t\u00edm a\u00a0t\u011b\u0161ilo ho, kdy\u017e je vid\u011bl rozpr\u00e1\u0161en\u00e9.
St\u00e1l, z\u00edral a\u00a0zubil se \u00fa\u017easem nad t\u00edm, \u017ee kameny, na nich\u017e je veps\u00e1n jeho Z\u00e1kon, se hrout\u00ed, nar\u00e1\u017eej\u00ed do sebe a\u00a0\u0159\u00edt\u00ed se z\u00a0kopce dol\u016f, nav\u017edy ztracen\u00e9. Skute\u010dn\u011b je pravda to, co se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee mu\u017e se nenarod\u00ed, dokud se neo\u017een\u00ed. Jak\u00e1 zm\u011bna!

Obhl\u00ed\u017eel slupku sv\u011bta: domy, tov\u00e1rny, tramvaje; lidi sp\u011bchaj\u00edc\u00ed sem a\u00a0tam, pr\u00e1ci, kter\u00e1 pokra\u010duje, a\u00a0to v\u0161e na tom odhozen\u00e9m povrchu.
Zem\u011bt\u0159esen\u00ed to v\u0161echno rozbilo zevnit\u0159. Bylo to, jako by se povrch sv\u011bta \u00fapln\u011b odd\u011blil: Ilkeston, ulice, kostel, lid\u00e9, pr\u00e1ce, ka\u017edodenn\u00ed pravidla, v\u0161echno nedot\u010den\u00e9, a\u00a0p\u0159esto odlo\u017een\u00e9 do oblasti neskute\u010dna, z\u016fstal zde jen obna\u017een\u00fd vnit\u0159ek, skute\u010dnost: vlastn\u00ed bytost, city a\u00a0v\u00e1\u0161n\u011b, touhy, v\u00edry a\u00a0aspirace, kter\u00e9 se n\u00e1hle zp\u0159\u00edtomnily, odhalily, to st\u00e1l\u00e9 dno, spojen\u00e9 v\u00a0jednu sk\u00e1lu s\u00a0\u017eenou, kterou \u010dlov\u011bk miluje. M\u00e1tlo ho to. V\u011bci nejsou t\u00edm, \u010d\u00edm se zdaj\u00ed! Kdy\u017e byl d\u00edt\u011b, myslel si, \u017ee \u017eena je \u017eenou jen na z\u00e1klad\u011b sv\u00fdch sukn\u00ed a\u00a0spodni\u010dek. A\u00a0nyn\u00ed vid\u00ed, \u017ee cel\u00fd sv\u011bt je mo\u017eno zbavit od\u011bvu, ten od\u011bv tu m\u016f\u017ee le\u017eet odlo\u017een\u00fd a\u00a0\u010dlov\u011bk pak stoj\u00ed v\u00a0nov\u00e9m sv\u011bt\u011b, na nov\u00e9 zemi, nah\u00fd v\u00a0nov\u00e9m, nah\u00e9m vesm\u00edru. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u00fa\u017easn\u00e9 a\u00a0z\u00e1zra\u010dn\u00e9.

Tak tohle je man\u017eelstv\u00ed! Na ni\u010dem d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edm u\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed. \u010clov\u011bk vst\u00e1v\u00e1 ve \u010dty\u0159i odpoledne, kolem \u0161est\u00e9 si d\u00e1 pol\u00e9vku a\u00a0uprost\u0159ed noci si va\u0159\u00ed karamely.
Ona byla p\u0159izp\u016fsobiv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on a\u00a0rychleji se nasytila, a\u00a0tud\u00ed\u017e byla d\u0159\u00edve p\u0159ipravena znovu se s\u00a0chut\u00ed vr\u00e1tit do vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta. Chystala se uspo\u0159\u00e1dat \u010dajov\u00fd d\u00fdch\u00e1nek. Poc\u00edtil zklam\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl pokra\u010dovat tak jako dosud. Cht\u011bl skoncovat s\u00a0vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btem, prohl\u00e1sit ho za odepsan\u00fd. Choval \u00fazkostnou hlubokou touhu a\u00a0strach o\u00a0to, aby s\u00a0n\u00edm z\u016fstala v\u00a0tom bez\u010dasov\u00e9m vesm\u00edru dokonal\u00fdch \u00fad\u016f a\u00a0nesmrteln\u00fdch \u0148ader a\u00a0potvrdila tak, \u017ee vn\u011bj\u0161\u00ed \u0159\u00e1d skon\u010dil. Vztekal se a\u00a0tr\u00e1pilo ho to. B\u00e1l se, \u017ee ztrat\u00ed v\u0161e, k\u00a0\u010demu tak ned\u00e1vno p\u0159i\u0161el: jako ten mlad\u00edk v\u00a0poh\u00e1dce, kter\u00fd byl kr\u00e1lem jeden den v\u00a0roce, a\u00a0po zbytek dn\u00ed jen uboh\u00fd pas\u00e1\u010dek; nebo jako Popelka na b\u00e1le. Trucoval. Strach ho zm\u00e1hal, tr\u00e1pil se, nen\u00e1vid\u011bl jej\u00ed povrchn\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a\u00a0radost. Nezahazuje snad ona tu jedinou skute\u010dnost, v\u00fdm\u011bnou za v\u0161e, co je povrchn\u00ed a\u00a0bezcenn\u00e9? Neodkl\u00e1d\u00e1 snad lehkomysln\u011b korunu, aby se stala um\u011blou postavou, kter\u00e1 si pozve jin\u00e9 um\u011bl\u00e9 \u017eeny na \u010daj? A\u00a0p\u0159itom mohla s\u00a0n\u00edm b\u00fdt dokonal\u00e1 a\u00a0tak\u00e9 udr\u017eovat jeho v\u00a0dokonalosti, v\u00a0krajin\u011b intimn\u00edho spojen\u00ed. Te\u010f on mus\u00ed b\u00fdt sesazen, jeho radost zni\u010dena, mus\u00ed se sm\u00ed\u0159it s\u00a0vulg\u00e1rn\u00ed, povrchn\u00ed smrt\u00ed vn\u011bj\u0161\u00ed existence.

Mu\u010dil svou du\u0161i, jak byl nesv\u016fj a\u00a0b\u00e1l se. Ale ona se s\u00a0vervou pustila do dom\u00e1c\u00edch prac\u00ed, odstrkuj\u00edc ho, kdy\u017e odstavovala n\u00e1bytek, aby mohla zam\u00e9st. On st\u00e1l a\u00a0mrzut\u011b \u010dekal opod\u00e1l. Cht\u011bl ji zp\u00e1tky. Hr\u016fza a\u00a0touha, aby z\u016fstala s\u00a0n\u00edm, a\u00a0hanba z\u00a0toho, jak je na n\u00ed z\u00e1visl\u00fd, ho doh\u00e1n\u011bly k\u00a0hn\u011bvu. Za\u010dal ztr\u00e1cet hlavu. Za\u010dal tohle na n\u00ed nen\u00e1vid\u011bt. Strachem z\u00a0jej\u00edho odchodu zahn\u00e1n do stavu bezmocnosti, t\u00e9m\u011b\u0159 slabomyslnosti, chodil po dom\u011b jako st\u00edn.

A\u00a0ona s\u00a0vykasan\u00fdmi sukn\u011bmi poletovala kolem p\u0159i pr\u00e1ci, zcela do n\u00ed pohrou\u017een\u00e1.
\u201eVyt\u0159epej kobere\u010dek, kdy\u017e u\u017e se tu mus\u00ed\u0161 pl\u00e9st,\u201c na\u0159\u00eddila mu.
A\u00a0on \u0161el otr\u00e1ven\u011b vyklepat kobere\u010dek. Bezstarostn\u011b si ho nev\u0161\u00edmala. Vr\u00e1til se a\u00a0zdr\u017eoval se bl\u00edzko n\u00ed.
\u201eNem\u016f\u017ee\u0161 n\u011bco d\u011blat?\u201c zeptala se ho netrp\u011bliv\u011b jako d\u00edt\u011bte. \u201eNem\u016f\u017ee\u0161 si vy\u0159ez\u00e1vat?\u201c
\u201eKde to m\u00e1m d\u011blat?\u201c zeptal se ochrapt\u011bl\u00fd bolest\u00ed.
\u201eKde chce\u0161.\u201c
To ho je\u0161t\u011b v\u00edc popudilo.
\u201eNebo jdi na proch\u00e1zku,\u201c pokra\u010dovala. \u201eZajdi na Blata. Ale necho\u010f tu jako duch.\u201c
Odt\u00e1hl se v\u00a0nen\u00e1visti. Ode\u0161el si \u010d\u00edst. Nikdy nem\u011bl v\u00a0du\u0161i tak zbit\u00fd a\u00a0nehotov\u00fd pocit.
A\u00a0brzy u\u017e u\u00a0n\u00ed byl zas. To, \u017ee se u\u00a0n\u00ed st\u00e1le zdr\u017eoval, \u017ee cht\u011bl b\u00fdt s\u00a0n\u00ed, ta jeho ne\u010dinnost, to, jak m\u011bl sv\u011b\u0161en\u00e9 ruce, ji roz\u010dilovalo k\u00a0nesnesen\u00ed. Slep\u011b a\u00a0ni\u010div\u011b ho napadla, za\u010dal \u0161\u00edlet, cel\u00fd temn\u00fd a\u00a0nabit\u00fd vztekem. Zvedly se v\u00a0n\u011bm temn\u00e9 bou\u0159e, o\u010di mu \u010dern\u011b a\u00a0zle pl\u00e1ly, v\u00a0zmarn\u011bn\u00ed du\u0161e se stal \u010f\u00e1blem.

N\u00e1sledovaly dva \u010dern\u00e9 a\u00a0hr\u016fzn\u00e9 dny, kdy st\u00e1la v\u00a0utrpen\u00ed proti n\u011bmu a\u00a0on se c\u00edtil, jako by se octl v\u00a0\u010dern\u00e9m, d\u011bsiv\u00e9m podsv\u011bt\u00ed a\u00a0z\u00e1p\u011bst\u00ed se mu vra\u017eednicky chv\u011bla. A\u00a0ona mu odporovala. P\u0159ipadal j\u00ed jako cosi temn\u00e9ho, t\u00e9m\u011b\u0159 zl\u00e9ho, jak za n\u00ed po\u0159\u00e1d chodil, visel na n\u00ed, zat\u011b\u017eoval ji. Dala by nev\u00edm co, aby se vzd\u00e1lil.
\u201ePot\u0159ebuje\u0161 n\u011bjakou pr\u00e1ci,\u201c \u0159ekla. \u201eNem\u016f\u017ee\u0161 n\u011bco d\u011blat?\u201c
Jeho du\u0161e t\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc potemn\u011bla. Jeho stav te\u010f byl nezm\u011bniteln\u00fd, temnota v\u00a0jeho du\u0161i naprost\u00e1. V\u0161echno zmizelo: z\u016fstal nem\u011bnn\u011b uzav\u0159en do sv\u00e9 napjat\u00e9, \u010dern\u00e9 v\u016fle. Te\u010f u\u017e ji nevn\u00edmal. Neexistovala. Jeho temn\u00e1, v\u00e1\u0161niv\u00e1 du\u0161e se st\u00e1hla do sebe a\u00a0nyn\u00ed, p\u0159ipevn\u011bn\u00e1 a\u00a0obto\u010den\u00e1 kolem nen\u00e1vistn\u00e9ho st\u0159edu, existovala svou vlastn\u00ed silou. Ve tv\u00e1\u0159i se mu objevila podivn\u011b o\u0161kliv\u00e1 bledost, bezv\u00fdraznost. T\u0159\u00e1sla se p\u0159ed n\u00edm strachy. B\u00e1la se ho. Jeho v\u016fle jako by ji tla\u010dila.
Ut\u00edkala p\u0159ed n\u00edm. \u0160la se pod\u00edvat na Blata, vstoupila znovu pod ochranu rodi\u010dovsk\u00e9 l\u00e1sky. On z\u016fst\u00e1val v\u00a0domku U\u00a0tisu, \u010dern\u00fd a\u00a0za\u0165at\u00fd, s\u00a0mrtvou mysl\u00ed. Nebyl schopen pokra\u010dovat ve vy\u0159ez\u00e1v\u00e1n\u00ed. Pracoval jednotv\u00e1rn\u011b na zahrad\u011b, slep\u011b jako krtek.
Jak \u0161la dom\u016f a\u00a0stoupala do svahu, pohl\u00e9dla na modrav\u00e9, nez\u0159eteln\u00e9 m\u011bste\u010dko na kopci, v\u00a0srdci j\u00ed cosi povolilo a\u00a0za\u010dala po n\u011bm tou\u017eit. Necht\u011bla s\u00a0n\u00edm u\u017e z\u00e1pasit. Cht\u011bla l\u00e1sku\u00a0\u2013 ano, l\u00e1sku. Nohy se j\u00ed rozb\u011bhly rychleji. Cht\u011bla se k\u00a0n\u011bmu rychle vr\u00e1tit. Srdce se j\u00ed st\u00e1hlo touhou po n\u011bm.
D\u00e1val do po\u0159\u00e1dku zahradu, zarovn\u00e1val okraj tr\u00e1vn\u00edku, dl\u00e1\u017edil cesti\u010dku kameny. Byl to dobr\u00fd, schopn\u00fd pracant.
\u201eMoc hezky jsi to ud\u011blal,\u201c \u0159ekla, kdy\u017e se opatrn\u011b bl\u00ed\u017eila po cesti\u010dce.
Ale on si j\u00ed nev\u0161\u00edmal, nesly\u0161el ji. Mozek mu ztuhl a\u00a0zmrtv\u011bl.
\u201eMoc p\u011bkn\u011b jsi to upravil,\u201c zopakovala u\u017e \u017eadoniv\u011b.
On se na ni pod\u00edval t\u00edm nem\u011bnn\u00fdm, bezv\u00fdrazn\u00fdm obli\u010dejem a\u00a0nevidom\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 ji d\u011bsily a\u00a0dod\u00e1valy j\u00ed pocit om\u00e1menosti a\u00a0slepoty. Pak se odvr\u00e1til.
Vid\u011bla, jak jeho \u0161t\u00edhl\u00e1, sehnut\u00e1 postava t\u00e1pe po cest\u011b. Poc\u00edtila odpor. Ode\u0161la dovnit\u0159.
Kdy\u017e si odkl\u00e1dala v\u00a0lo\u017enici klobouk, zjistila, \u017ee ho\u0159ce pl\u00e1\u010de, s\u00a0tou d\u00e1vnou mu\u010divou d\u011btskou bez\u00fat\u011b\u0161nost\u00ed. Sed\u011bla bez hnut\u00ed a\u00a0plakala d\u00e1l. Necht\u011bla, aby to v\u011bd\u011bl. B\u00e1la se jeho tvrd\u00fdch, zl\u00fdch pohyb\u016f, trochu ztuhle sklopen\u00e9 hlavy, jako by na n\u011bco krut\u011b \u010d\u00edhal. Jako by zra\u0148oval jej\u00ed citlivou \u017eenskost, jej\u00ed l\u016fno a\u00a0t\u011b\u0161ilo ho, \u017ee ji mu\u010d\u00ed.
Ve\u0161el do domu. Zvuk jeho krok\u016f v\u00a0t\u011b\u017ek\u00fdch bot\u00e1ch j\u00ed nah\u00e1n\u011bl hr\u016fzu: tvrd\u00fd, krut\u00fd a\u00a0zlovoln\u00fd zvuk. B\u00e1la se, \u017ee p\u0159ijde nahoru. Ale ne. \u00dazkostn\u011b \u010dekala. Vy\u0161el ven.
N\u00e1hle si slzy osu\u0161ila. Mus\u00ed p\u0159ipravit ve\u010de\u0159i. Se\u0161la dol\u016f a\u00a0prost\u0159ela na st\u016fl. Kdy\u017e bylo j\u00eddlo hotov\u00e9, zavolala ho.
\u201eP\u0159ichystala jsem ve\u010de\u0159i, Wille, p\u0159ijde\u0161?\u201c
Sama sly\u0161ela slzy ve sv\u00e9m hlase a\u00a0znovu se rozplakala. Neodpov\u011bd\u011bl, ale pokra\u010doval v\u00a0pr\u00e1ci. P\u00e1r minut nerv\u00f3zn\u011b \u010dekala. P\u0159epadl ji strach, zachv\u00e1tila ji panick\u00e1 hr\u016fza, jako d\u00edt\u011b; a\u00a0nemohla j\u00edt zp\u00e1tky dom\u016f k\u00a0otci; dr\u017eela ji tu moc mu\u017ee, kter\u00fd si ji vzal.
Za\u0161la dovnit\u0159, aby nevid\u011bl jej\u00ed slzy. Posadila se ke stolu. Brzy ve\u0161el do p\u0159eds\u00edn\u011b. Jak sly\u0161ela jeho pohyby, rvalo j\u00ed to u\u0161i. Jak hrozn\u00fdm zp\u016fsobem na\u0161lapoval, jit\u0159iv\u011b, krut\u011b! Jak ty zvuky nen\u00e1vid\u011bla! Jak ji nen\u00e1vid\u011bl! A\u00a0jeho nen\u00e1vist dopadala na ni jako r\u00e1ny! Znovu se j\u00ed do o\u010d\u00ed draly slzy.
Ve\u0161el dovnit\u0159, tv\u00e1\u0159 m\u011bl bez v\u00fdrazu a\u00a0ne\u017eivou, nem\u011bnnou, um\u00edn\u011bnou. Posadil se k\u00a0j\u00eddlu, s\u00a0hlavou o\u0161kliv\u011b sklon\u011bnou. Ruce m\u011bl \u010derven\u00e9 od studen\u00e9 vody, za nehty prou\u017eky hl\u00edny. Jedl.
Pr\u00e1v\u011b tu nic nevid\u00edc\u00ed necitlivost v\u016f\u010di n\u00ed nemohla sn\u00e9st, jako by na n\u00ed ulp\u00edvalo cosi o\u0161kliv\u00e9ho. Jeho inteligence se obr\u00e1tila do sebe. Jak nep\u0159irozen\u00e9 se zd\u00e1lo sed\u011bt tu s\u00a0tvorem obr\u00e1cen\u00fdm do sebe, jako by se proti \u010dlov\u011bku usadilo cosi negativn\u00edho. Nic k\u00a0n\u011bmu nemohlo proniknout\u00a0\u2013 dok\u00e1zal jen vst\u0159eb\u00e1vat do sebe.
Slzy se j\u00ed kut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159i. Cosi ho vypla\u0161ilo a\u00a0vzhl\u00e9dl k\u00a0n\u00ed t\u011bma nen\u00e1vistn\u00fdma, tvrd\u00fdma, rozhodn\u00fdma o\u010dima jako o\u010di dravce.
\u201ePro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?\u201c zeptal se sk\u0159\u00edpav\u00fd hlas.
Cukla sebou a\u017e v\u00a0l\u016fn\u011b. Nemohla p\u0159estat plakat.
\u201ePro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?\u201c ozvala se t\u00e1\u017e ot\u00e1zka, stejn\u00fdm t\u00f3nem. A\u00a0znovu j\u00ed odpov\u011bd\u011blo ticho, jen popotahovala, jak plakala.
V\u00a0o\u010d\u00edch mu bl\u00fdsklo jakoby zlovoln\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm. Ona se st\u00e1hla do sebe a\u00a0zaslepila. P\u0159ipadala si jako pt\u00e1k, kter\u00e9ho n\u011bkdo bije. P\u0159epadla ji mal\u00e1tnost bezmoci.
Byla z\u00a0jin\u00e9ho t\u011bsta ne\u017e on, nem\u011bla proti n\u011bmu obranu.
Tv\u00e1\u0159\u00ed v\u00a0tv\u00e1\u0159 n\u011b\u010demu takov\u00e9mu byla pouze zraniteln\u00e1, jemu napospas.
Ode\u0161el ven, posedl\u00fd zl\u00fdm duchem. Mu\u010dil ho a\u00a0ni\u010dil a\u00a0rval se s\u00a0n\u00edm v\u00a0jeho nitru. A\u00a0jak Will d\u00e1l pracoval v\u00a0houstnouc\u00edm \u0161eru, opustil ho. Najednou pochopil, \u017ee j\u00ed ubl\u00ed\u017eil. P\u0159edt\u00edm ji vid\u011bl jen jako v\u00edt\u011bzku. Jeho srdce n\u00e1hle za\u010dalo pukat soucitem k\u00a0n\u00ed. Znovu o\u017eil v\u00a0muk\u00e1ch soucitu. Nemohl sn\u00e9st pomy\u0161len\u00ed na jej\u00ed slzy. Cht\u011bl j\u00edt k\u00a0n\u00ed a\u00a0nab\u00eddnout j\u00ed krev sv\u00e9ho srdce. Cht\u011bl j\u00ed d\u00e1t v\u0161e, sv\u016fj \u017eivot, a\u017e do posledn\u00edho zbyte\u010dku, v\u0161echno j\u00ed odevzdat. 

Vy\u0161la ve\u010derka a\u00a0nast\u00e1vala noc. Anna nerozsv\u00edtila lampu. Srdce mu ho\u0159elo bolest\u00ed a\u00a0smutkem. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e \u0161el k\u00a0n\u00ed.
A\u00a0kone\u010dn\u011b \u0161el, v\u00e1haje, obt\u00ed\u017een velkou ob\u011bt\u00ed. Tvrdost ho opustila, t\u011blo se zjit\u0159ilo, m\u00edrn\u011b se chv\u011blo. Ruku m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u011b citlivou, kdy\u017e zav\u00edral dve\u0159e, jako by se scvrk\u00e1vala. T\u00e9m\u011b\u0159 s\u00a0n\u011bhou zastr\u010dil z\u00e1padku.
V\u00a0kuchyni se kom\u00edhala pouze z\u00e1\u0159 ohn\u011b, Annu nevid\u011bl. Chv\u011bl se hr\u016fzou, jestli neode\u0161la\u00a0\u2013 nev\u011bd\u011bl kam. Sna\u017eil se hr\u016fzu zapla\u0161it, pro\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a\u017e k\u00a0\u00fapat\u00ed schod\u016f.
\u201eAnno,\u201c zavolal.
Nic se neozvalo. Vy\u0161el do schod\u016f v\u00a0hr\u016fze p\u0159ed pr\u00e1zdn\u00fdm domem\u00a0\u2013 p\u0159ed stra\u0161livou pr\u00e1zdnotou, kter\u00e1 mu vh\u00e1n\u011bla do srdce \u0161\u00edlenstv\u00ed. Otev\u0159el dve\u0159e lo\u017enice a\u00a0srdcem mu probleskla jistota, \u017ee tam nen\u00ed, \u017ee je s\u00e1m.
Ale uvid\u011bl ji na posteli, le\u017eela nehnut\u011b, sotva viditeln\u00e1, z\u00e1dy k\u00a0n\u011bmu. \u0160el k\u00a0n\u00ed a\u00a0polo\u017eil j\u00ed ruku na rameno, velice jemn\u011b a\u00a0v\u00e1hav\u011b, s\u00a0velkou b\u00e1zn\u00ed j\u00ed nab\u00edzel sebe. Nepohnula se. \u010cekal. Ruka, kterou se dotkl jej\u00edho ramene, ho rozbolela, jako by ho Anna pos\u00edlala pry\u010d. St\u00e1l tam leptan\u00fd bolest\u00ed.
\u201eAnno,\u201c opakoval.
Ale po\u0159\u00e1d se neh\u00fdbala, jako n\u011bjak\u00e9 sto\u010den\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, kter\u00e9 nev\u00ed o\u00a0sv\u011bt\u011b. Srdce mu tlouklo v\u00a0n\u00e1valu bolesti. Pak podle chv\u011bn\u00ed pod rukou poznal, \u017ee pl\u00e1\u010de, dr\u017e\u00ed se, jak m\u016f\u017ee, aby o\u00a0tom nev\u011bd\u011bl. \u010cekal. Nap\u011bt\u00ed pokra\u010dovalo\u00a0\u2013 mo\u017en\u00e1 nepl\u00e1\u010de\u00a0\u2013 pak n\u00e1hle vzlykla. Srdce mu zapl\u00e1lo l\u00e1skou a\u00a0utrpen\u00edm pro ni.
Opatrn\u011b si klekl na postel, aby se j\u00ed nedotkl zabl\u00e1cen\u00fdmi botami, vzal Annu do n\u00e1ru\u010de, aby ji uti\u0161il. Vzlyky se v\u00a0n\u00ed nast\u0159\u00e1daly, vzlykala te\u010f ho\u0159ce. Ale ne k\u00a0n\u011bmu. Je\u0161t\u011b byla od n\u011bj daleko.
P\u0159itiskl si ji k\u00a0hrudi, zat\u00edmco ona vzlykala vzd\u00e1len\u00e1 od n\u011bj, a\u00a0cel\u00e9 jeho t\u011blo se chv\u011blo k\u00a0n\u00ed.
\u201eNepla\u010d\u00a0\u2013 nepla\u010d,\u201c \u0159\u00edkal s\u00a0d\u00e1vnou prostotou. Nyn\u00ed m\u011bl srdce klidn\u00e9 a\u00a0zjihl\u00e9 jakousi nevinnost\u00ed l\u00e1sky.
Ona st\u00e1le je\u0161t\u011b vzlykala, nev\u0161\u00edmala si ho, nevn\u00edmala, \u017ee ji obj\u00edm\u00e1. Rty mu vyschly.
\u201eNepla\u010d, l\u00e1sko moje,\u201c \u0159ekl znovu roztr\u017eit\u011b. V\u00a0hrudi mu srdce planulo bolest\u00ed jako pochode\u0148. Nemohl sn\u00e9st bez\u00fat\u011b\u0161nost jej\u00edho pl\u00e1\u010de. Byl by ji cht\u011bl uti\u0161it svou krv\u00ed. Poslouchal odb\u00edjen\u00ed hodin na kostele, jako by se ho p\u0159\u00edmo dot\u00fdkalo, a\u00a0napjat\u011b \u010dekal, a\u017e pomine. Znovu se rozhostilo ticho.
\u201eL\u00e1sko moje,\u201c \u0159\u00edkal j\u00ed a\u00a0sehnul se, aby se \u00fasty dotkl jej\u00ed mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e. T\u011blo se mu t\u0159\u00e1slo, jak ji dr\u017eel v\u00a0n\u00e1ru\u010di.
Miloval ji tak, \u017ee m\u011bl pocit, \u017ee mu mus\u00ed puknout srdce a\u00a0\u017e\u00edly a\u00a0zaplavit ji jeho horkou, l\u00e9\u010divou krv\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho krev ji vyl\u00e9\u010d\u00ed a\u00a0uzdrav\u00ed.
Uklid\u0148ovala se. D\u011bkoval Bohu za tu milost, \u017ee se kone\u010dn\u011b uti\u0161uje. V\u00a0hlav\u011b m\u011bl takov\u00fd divn\u00fd, planouc\u00ed pocit. St\u00e1le ji v\u00a0chv\u011bjiv\u00e9m objet\u00ed tiskl k\u00a0sob\u011b. C\u00edtil, jakou s\u00edlu m\u00e1 v\u00a0krvi, a\u00a0jak ji ta s\u00edla obklopuje.

Kone\u010dn\u011b se k n\u011bmu p\u0159ivinula. Jeho \u00fady, jeho t\u011blo vzplanuly a\u00a0ho\u0159ely plamenem. Lnula k\u00a0jeho t\u011blu. K\u00e9\u017e by ho pol\u00edbila! Sehnul se k\u00a0n\u00ed \u00fasty. A\u00a0jej\u00ed \u00fasta, hebk\u00e1 a\u00a0vlhk\u00e1, ho p\u0159ijala. M\u011bl pocit, \u017ee mu popraskaj\u00ed \u017e\u00edly mu\u010divou vd\u011b\u010dnost\u00ed, srdce mu p\u0159et\u00e9kalo vd\u011bkem, mohl by se takhle vyl\u00e9vat k\u00a0n\u00ed nav\u011bky.
Kdy\u017e se vzpamatovali, byl u\u017e velmi temn\u00fd ve\u010der. Ub\u011bhly dv\u011b hodiny. Le\u017eeli bez hnut\u00ed, v\u00a0teple, slab\u00ed, jako znovuzrozen\u00ed spolu. A\u00a0zavl\u00e1dlo ticho skoro jako nenarozen\u00e9ho. Pouze jeho srdce plakalo po t\u00e9 bolesti \u0161t\u011bst\u00edm. Nech\u00e1pal to, poddal se, ustoupil. Nebylo co ch\u00e1pat. \u0160lo jen o\u00a0to p\u0159ijmout a\u00a0podvolit se a\u00a0chv\u011bjiv\u011b se oddat z\u00e1zraku napln\u011bn\u00ed.
Kdy\u017e se naz\u00edt\u0159\u00ed probudili, venku le\u017eel sn\u00edh. Divil se, co znamen\u00e1 ta zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bledost ve vzduchu a\u00a0nezvykl\u00fd \u0159\u00edz. Na tr\u00e1v\u011b i\u00a0na okenn\u00edm parapetu le\u017eel sn\u00edh, zat\u011b\u017eoval \u010dern\u00e9, st\u0159apat\u00e9 v\u011btve tis\u016f, vyhladil hroby na h\u0159bitov\u011b.
Museli z\u016fstat doma. Byl tomu r\u00e1d, proto\u017ee pak se jich ve stinn\u00e9m tichu nemohlo nic dotknout, neexistoval sv\u011bt a\u00a0\u010das.

Sn\u00edh vydr\u017eel p\u00e1r dn\u00ed. V\u00a0ned\u011bli \u0161li do kostela. Na zahrad\u011b zanechali \u0159\u00e1dku stop, otisk jeho ruky z\u016fstal na z\u00eddce, jak p\u0159es ni p\u0159esko\u010dil, pro\u0161lapali se sn\u011bhem p\u0159es h\u0159bitov. T\u0159i dny tak z\u016fstali nedotknuteln\u00ed v\u00a0dokonal\u00e9 l\u00e1sce.
V\u00a0kostele se se\u0161lo velice m\u00e1lo lid\u00ed a\u00a0ona byla r\u00e1da. Chozen\u00ed do kostela j\u00ed bylo pon\u011bkud lhostejn\u00e9. Nikdy nezpochyb\u0148ovala \u017e\u00e1dnou v\u00edru a\u00a0ze zvyku pravideln\u011b chodila na rann\u00ed bohoslu\u017ebu. Ale p\u0159estala sem chodit s\u00a0o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Dnes, v\u00a0nezvykle zasn\u011b\u017een\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, po takov\u00e9m l\u00e1skypln\u00e9m napln\u011bn\u00ed, m\u011bla op\u011bt pocit o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a\u00a0radosti. St\u00e1le se je\u0161t\u011b nach\u00e1zela v\u00a0tom v\u011b\u010dn\u00e9m sv\u011bt\u011b.

Kdysi, kdy\u017e chodila na st\u0159edn\u00ed \u0161kolu a\u00a0m\u011bla v\u00a0\u00famyslu st\u00e1t se d\u00e1mou, cht\u011bla napl\u0148ovat jak\u00fdsi tajemn\u00fd ide\u00e1l a\u00a0v\u017edycky naslouchala k\u00e1z\u00e1n\u00ed a\u00a0sna\u017eila se vz\u00edt si z\u00a0n\u011bj ponau\u010den\u00ed. Far\u00e1\u0159 ji nab\u00e1dal, aby byla ctnostn\u00e1, tak a\u00a0zase onak. Odch\u00e1zela s\u00a0pocitem, \u017ee jej\u00edm nejvy\u0161\u0161\u00edm c\u00edlem je tyto podn\u011bty napl\u0148ovat. Ale to rychle pominulo. Po kr\u00e1tk\u00e9m \u010dase u\u017e se o\u00a0ctnost moc nesna\u017eila. Jej\u00ed du\u0161e cosi hledala, ale nebylo to pouze to, aby \u010dinila dobro a\u00a0sna\u017eila se ze v\u0161ech sil. Ne, cht\u011bla cosi jin\u00e9ho: cosi, co nebyla p\u0159edem dan\u00e1 povinnost. V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt pouhou z\u00e1le\u017eitost\u00ed spole\u010densk\u00e9 povinnosti, a\u00a0nikdy j\u00ed sam\u00e9.
Mluvili o\u00a0jej\u00ed du\u0161i, ale tak n\u011bjak se jim ji nikdy nepoda\u0159ilo zburcovat nebo zas\u00e1hnout. Prozat\u00edm v\u00a0tom jej\u00ed du\u0161e v\u016fbec nebyla.
By\u0165 tedy chovala jistou n\u00e1klonnost k\u00a0far\u00e1\u0159i, panu Loverseedovi, a\u00a0m\u011bla jak\u00fdsi ochranitelsk\u00fd vztah ke cossethaysk\u00e9mu kostelu, cht\u011bj\u00edc ho v\u017edycky br\u00e1nit a\u00a0pom\u00e1hat mu, v\u00a0jej\u00edm \u017eivot\u011b to znamenalo m\u00e1lo.

Nicm\u00e9n\u011b si byla v\u011bdoma jak\u00e9hosi neuspokojen\u00ed. Kdy\u017e jej\u00ed mu\u017e zap\u00e1len\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel o\u00a0kostelech, poci\u0165ovala nevra\u017eivost v\u016f\u010di honosnosti kostela, nen\u00e1vid\u011bla ho za to, \u017ee v\u00a0n\u00ed nic nenapl\u0148uje. C\u00edrkev j\u00ed p\u0159ikazovala, aby \u017eila ctnostn\u011b; dobr\u00e1, v\u017edy\u0165 se tomu necht\u011bla nijak br\u00e1nit. C\u00edrkev mluvila o\u00a0jej\u00ed du\u0161i, o\u00a0blahu lidstva, jako by sp\u00e1sa jej\u00ed du\u0161e spo\u010d\u00edvala v\u00a0tom, \u017ee bude konat jist\u00e9 \u010diny vedouc\u00ed k\u00a0blahu lidstva. Tak dob\u0159e\u00a0\u2013 a\u0165 to tak je.
Av\u0161ak kdy\u017e sed\u011bla v\u00a0kostele, na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se objevoval jist\u00fd smutek a\u00a0doj\u00edmav\u00e1 kr\u00e1sa. Tohle \u017ee si p\u0159i\u0161la poslechnout? Jak m\u016f\u017ee t\u00edm, \u017ee ud\u011bl\u00e1 tohle a\u00a0nebude d\u011blat ono, spasit svou du\u0161i? Neh\u00e1dala se o\u00a0to. Ale smutek v\u00a0jej\u00ed tv\u00e1\u0159i ji prozrazoval. Od c\u00edrkve si \u017e\u00e1dala cosi jin\u00e9ho.
Ale kdo je, aby to tvrdila? A\u00a0co d\u011bl\u00e1 s\u00a0t\u011bmi neuspokojen\u00fdmi tu\u017ebami? Zastyd\u011bla se. Nev\u0161\u00edmala si jich a\u00a0nech\u00e1vala je co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc stranou, ty hlubok\u00e9 touhy. Vyvol\u00e1valy v\u00a0n\u00ed hn\u011bv. Cht\u011bla b\u00fdt jako jin\u00ed lid\u00e9, slu\u0161n\u011b spokojen\u00e1.

On ji roz\u010diloval v\u00edc ne\u017e kdy. Kostel pro n\u011bj m\u011bl nep\u0159ekonatelnou p\u0159ita\u017elivost. A\u00a0t\u00e9 \u010d\u00e1sti bohoslu\u017eby, kter\u00e1 p\u0159edstavovala kostel pro ni, nev\u011bnoval o\u00a0nic v\u00edc pozornosti, ne\u017e kdyby vedle n\u00ed sed\u011bl and\u011bl \u010di b\u00e1jn\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Prost\u011b si k\u00e1z\u00e1n\u00ed \u010di smyslu bohoslu\u017eby v\u016fbec nev\u0161\u00edmal. Cosi tup\u00e9ho, temn\u00e9ho, hutn\u00e9ho a\u00a0mocn\u00e9ho v\u00a0n\u011bm ji tak hluboce dr\u00e1\u017edilo, \u017ee o\u00a0tom ani nemohla mluvit. C\u00edrkevn\u00ed doktr\u00edna jako takov\u00e1 pro n\u011bj nic neznamenala. \u201eA\u00a0odpus\u0165 n\u00e1m na\u0161e viny, jako\u017e i\u00a0my odpou\u0161t\u00edme na\u0161im vin\u00edk\u016fm\u201c\u00a0\u2013 to mu prost\u011b nic ne\u0159\u00edkalo. Mohly to b\u00fdt pouh\u00e9 neartikulovan\u00e9 zvuky a\u00a0v\u00fdsledek by byl t\u00fd\u017e. Nep\u0159\u00e1l si srozumitelnost a\u00a0sd\u011blnost v\u00a0t\u011bchto v\u011bcech. A\u00a0kdy\u017e byl v\u00a0kostele, byly mu lhostejn\u00e9 vlastn\u00ed viny, jako\u017e i\u00a0viny bli\u017en\u00edho. Tyhle starosti nechme na v\u0161edn\u00ed dny. Zapom\u00ednal na sv\u016fj ka\u017edodenn\u00ed \u017eivot. To pat\u0159ilo v\u0161edn\u00edm dn\u016fm. A\u00a0pokud \u0161lo o\u00a0blaho lidstva, prost\u011b si neuv\u011bdomoval, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho existuje\u00a0\u2013 krom\u011b ve v\u0161edn\u00ed dny, kdy byl celkem dobromysln\u00fd. Od kostela cht\u011bl temn\u00fd, bezejmenn\u00fd cit, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se ve v\u0161ech velk\u00fdch z\u00e1had\u00e1ch v\u00e1\u0161n\u011b.
Jeho du\u0161e byla temn\u00e1, nelidsk\u00e1, lidstvo j\u00ed bylo \u00fapln\u011b lhostejn\u00e9. Tak to ch\u00e1pala ona. A\u00a0v\u00a0p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed a\u00a0tajemn\u00e9m prostoru kostela jeho du\u0161e o\u017e\u00edvala a\u00a0osvobozovala se jako cosi podivn\u00e9ho, abstraktn\u011b nezemsk\u00e9ho.
V\u00a0takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch v\u00a0kostele se j\u00ed odcizoval, a\u00a0kdy\u017e myslel na svou du\u0161i, jako by se osvobozoval od n\u00ed, od Anny. Sv\u00fdm zp\u016fsobem mu z\u00e1vid\u011bla tu temnou svobodu a\u00a0j\u00e1sot du\u0161e, jakousi podivnou bytost v\u00a0n\u011bm. Fascinovala ji. Jindy ji nen\u00e1vid\u011bla. A\u00a0je\u0161t\u011b jindy j\u00edm pohrdala a\u00a0cht\u011bla to v\u00a0n\u011bm zni\u010dit.

To zasn\u011b\u017een\u00e9 r\u00e1no sed\u011bl vedle n\u00ed s\u00a0tajemn\u011b projasn\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed, nevn\u00edmaje ji, a\u00a0ona m\u011bla najednou pocit, \u017ee tu l\u00e1sku k\u00a0n\u00ed, kter\u00e1 v\u00a0n\u011bm vzkl\u00ed\u010dila, odv\u00e1d\u00ed do nezn\u00e1m\u00fdch a\u00a0tajemn\u00fdch m\u00edst. Sed\u011bl tam v\u00a0temn\u00e9m vytr\u017een\u00ed, s\u00a0nap\u016fl rozradostn\u011bn\u00fdm obli\u010dejem a\u00a0d\u00edval se na mal\u00e9 okno s\u00a0olovnat\u00fdm sklem. Vid\u011bla rub\u00ednov\u011b zbarven\u00e9 sklo, se st\u00ednem od hrom\u00e1dky sn\u011bhu u\u00a0\u00fapat\u00ed a\u00a0zn\u00e1mou \u017elutou postavou ber\u00e1nka dr\u017e\u00edc\u00edho korouhev, nyn\u00ed trochu potemn\u011blou, ale v\u00a0\u0161er\u00e9m interi\u00e9ru podivn\u011b sv\u011bt\u00e9lkuj\u00edc\u00ed a\u00a0v\u00fdraznou.
V\u017edycky se j\u00ed to \u010derveno\u017elut\u00e9 okno l\u00edbilo. Ber\u00e1nek s\u00a0velice hloup\u00fdm a\u00a0vyjeven\u00fdm v\u00fdrazem zvedal p\u0159edn\u00ed kop\u00fdtko, v\u00a0jeho\u017e roz\u0161t\u011bpu nejist\u011b spo\u010d\u00edvala vlaje\u010dka
s\u00a0\u010derven\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem. Ber\u00e1nek byl bled\u011b \u017elut\u00e9 barvy se zelenav\u00fdmi st\u00edny. Od d\u011btstv\u00ed se j\u00ed tenhle tvor l\u00edbil, m\u011bla ho r\u00e1da stejn\u011b jako mal\u00e1 hu\u0148at\u00e1 jeh\u0148\u00e1tka na zelen\u00fdch no\u017ek\u00e1ch, kter\u00e1 si d\u011bti ka\u017edoro\u010dn\u011b nosily dom\u016f z\u00a0trhu. V\u017edycky se j\u00ed takov\u00e9 hra\u010dky l\u00edbily a\u00a0ve stejn\u00e9, pobaven\u00e9 a\u00a0d\u011btinsk\u00e9 oblib\u011b m\u011bla i\u00a0tohoto kosteln\u00edho ber\u00e1nka. A\u00a0p\u0159esto si p\u0159ed n\u00edm p\u0159ipadala nesv\u00e1. Nikdy jist\u011b nev\u011bd\u011bla, jestli tenhle ber\u00e1nek s\u00a0vlaje\u010dkou nechce b\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc, ne\u017e se zd\u00e1. Tak mu d\u016fv\u011b\u0159ovala jen nap\u016fl, do jej\u00edho vztahu k\u00a0n\u011bmu se m\u00edsila tak\u00e9 nechu\u0165.
Nyn\u00ed v\u00a0n\u00ed Will sv\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u011b sta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm a\u00a0n\u00e1znakem extatick\u00e9ho nap\u011bt\u00ed ve tv\u00e1\u0159i vzbuzoval nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, \u017ee komunikuje s\u00a0t\u00edm tvorem. Zmocnil se j\u00ed chladn\u00fd \u00fadiv\u00a0\u2013 jej\u00ed du\u0161i to m\u00e1tlo. Sed\u00ed tam bez hnut\u00ed, mimo \u010das, s\u00a0n\u00e1znakem projasn\u011bn\u00e9ho nap\u011bt\u00ed na tv\u00e1\u0159i. Co to d\u011bl\u00e1? Jak\u00e9 spojen\u00ed prob\u00edh\u00e1 mezi n\u00edm a\u00a0t\u00edm ber\u00e1nkem na skle?
N\u00e1hle pro ni dominantn\u011b zaz\u00e1\u0159il, ten ber\u00e1nek s\u00a0vlaje\u010dkou. Dos\u00e1hla n\u00e1hle siln\u00e9ho mystick\u00e9ho pro\u017eitku, zmocnila se j\u00ed s\u00edla tradice, p\u0159enesla se do jin\u00e9ho sv\u011bta. A\u00a0ona to nesnesla, vzp\u00edrala se tomu.
V\u00a0okam\u017eiku to byl op\u011bt jen ten hloupou\u010dk\u00fd ber\u00e1nek na skle. A\u00a0vzedmula se v\u00a0n\u00ed temn\u00e1, divok\u00e1 nen\u00e1vist k\u00a0man\u017eelovi. Co to prov\u00e1d\u00ed, kdy\u017e tam tak sed\u00ed a\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed, unesen, zduchovn\u011bl\u00fd?

Prudce sebou zavrt\u011bla, str\u010dila do n\u011bj, kdy\u017e p\u0159edst\u00edrala, \u017ee chce zvednout spadlou rukavici, \u0161\u00e1trala mu mezi botami.
P\u0159i\u0161el k\u00a0sob\u011b, pon\u011bkud zmaten\u011b, odhalen\u00fd. Ka\u017ed\u00fd krom\u011b n\u00ed by ho politoval. Ona ho cht\u011bla roztrhnout. Nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, co ud\u011blal.
Kdy\u017e pak doma sed\u011bli u\u00a0ob\u011bda, ohromovala ho jej\u00ed chladn\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165. 
\u201ePro\u010d nikdy neposlouch\u00e1\u0161 k\u00e1z\u00e1n\u00ed?\u201c zeptala se ho a\u00a0v\u0159ela v\u00a0n\u00ed nevra\u017eivost a\u00a0ura\u017eenost.
\u201ePoslouch\u00e1m,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eNeposlouch\u00e1\u0161\u00a0\u2013 nesly\u0161\u00ed\u0161 ani jedno slovo.\u201c
St\u00e1hl se do sebe, aby se kochal vlastn\u00edm pro\u017eitkem. Bylo v\u00a0n\u011bm cosi nezemsk\u00e9ho, jako by m\u011bl n\u011bkde v\u00a0podsv\u011bt\u00ed \u00fato\u010di\u0161t\u011b. D\u00edvka nesn\u00e1\u0161ela, kdy\u017e s\u00a0n\u00edm musela b\u00fdt doma v\u00a0tomto jeho stavu.
Po ob\u011bd\u011b se odebral do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. P\u0159istoupil ke knihovni\u010dce a\u00a0vyt\u00e1hl knihy, kter\u00e9 si cht\u011bl prohl\u00ed\u017eet. Knihy, kter\u00fdm ona v\u011bnovala sotva letm\u00fd pohled. Sed\u011bl a\u00a0soust\u0159ed\u011bn\u011b se v\u011bnoval knize o\u00a0iluminac\u00edch ve star\u00fdch mis\u00e1lech a\u00a0pak knize o\u00a0kosteln\u00edch malb\u00e1ch: italsk\u00fdch, anglick\u00fdch, francouzsk\u00fdch a\u00a0n\u011bmeck\u00fdch.
V\u00a0\u0161estn\u00e1cti letech objevil \u0159\u00edmsko-katolick\u00e9 knihkupectv\u00ed, kde takov\u00e9 knihy z\u00edsk\u00e1val.
Soust\u0159ed\u011bn\u011b obracel listy, nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Byl jako \u010dlov\u011bk, kter\u00fd m\u00e1 o\u010di na hrudi, \u0159ekla o\u00a0n\u011bm pozd\u011bji.
P\u0159i\u0161la se tak\u00e9 pod\u00edvat na ty v\u011bci. Nap\u016fl ji fascinovaly. Nev\u011bd\u011bla, co si m\u00e1 myslet, zaj\u00edmalo ji to a\u00a0vzbuzovalo to v\u00a0n\u00ed nevra\u017eivost.
Kdy\u017e narazila na obr\u00e1zky Piety, vybuchla.
\u201eJe to ohavn\u00e9,\u201c vyk\u0159ikla.
\u201eCo?\u201c zeptal se p\u0159ekvapen\u011b a\u00a0nech\u00e1pav\u011b.
\u201eTa t\u011bla s\u00a0otev\u0159en\u00fdmi ranami, vystaven\u00e1, aby je lid\u00e9 uct\u00edvali.\u201c
\u201eV\u00ed\u0161, znamen\u00e1 to Sv\u00e1tost, Bo\u017e\u00ed t\u011blo,\u201c \u0159ekl pomalu. 
\u201eNe\u0159\u00edkej!\u201c k\u0159i\u010dela. \u201eTak to je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. J\u00e1 si nep\u0159eju vid\u011bt, jak m\u00e1\u0161 v\u00a0hrudn\u00edku d\u00edru, ani polykat tv\u00fd mrtv\u00fd t\u011blo, i\u00a0kdybys mi to nab\u00edzel. Nevid\u00ed\u0161, jak je to hrozn\u00e9?\u201c
\u201eTo nejsem p\u0159ece j\u00e1, ale Kristus.\u201c
\u201eNo a\u00a0co kdybys to byl ty?! Je to hr\u016fza, \u017ee se tak vy\u017e\u00edv\u00e1\u0161 ve vlastn\u00edm mrtv\u00e9m t\u011ble a\u00a0mysl\u00ed\u0161 na to, jak je polyk\u00e1\u0161 ve sv\u00e1tosti olt\u00e1\u0159n\u00ed.\u201c
\u201eMus\u00ed\u0161 to br\u00e1t jako symbol.\u201c
\u201eTen symbol tkv\u00ed v\u00a0tom, \u017ee tv\u00e9 lidsk\u00e9 t\u011blo nechaj\u00ed probodat a\u00a0zab\u00edt, aby je pak mohli uct\u00edvat\u00a0\u2013 co jin\u00e9ho?\u201c
Odml\u010deli se. V\u00a0duchu se za\u010dal zlobit a\u00a0odtahovat.
\u201eA\u00a0j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee ten ber\u00e1nek v\u00a0kostele,\u201c pokra\u010dovala, \u201eje to nejlegra\u010dn\u011bj\u0161\u00ed v\u00a0cel\u00e9 farnosti\u00a0\u2013\u201c
V\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b se rozesm\u00e1la.
\u201eT\u0159eba ano, pro ty, co v\u00a0n\u011bm nic nevid\u00ed,\u201c \u0159ekl. \u201eV\u00ed\u0161, je to symbol Krista, Jeho nevinnosti a\u00a0ob\u011bti.\u201c
\u201eA\u0165 to znamen\u00e1, co chce, je to jehn\u011b!\u201c \u0159ekla. \u201eA\u00a0na to m\u00e1m jeh\u0148ata moc r\u00e1da, abych je brala, jako \u017ee musej\u00ed n\u011bco znamenat. A\u00a0ta v\u00e1no\u010dn\u00ed vlaje\u010dka\u00a0\u2013\u201c
Znovu si pohrdliv\u011b odfrkla.
\u201eTo proto, \u017ee tomu v\u016fbec nerozum\u00ed\u0161,\u201c ozval se p\u0159\u00edk\u0159e a\u00a0tvrd\u011b. \u201eSm\u011bj se tomu, \u010demu rozum\u00ed\u0161, a\u00a0ne tomu, \u010demu nerozum\u00ed\u0161.\u201c
\u201e\u010cemu nerozum\u00edm?\u201c
\u201eCo v\u011bci znamenaj\u00ed.\u201c
\u201eA\u00a0co to znamen\u00e1?\u201c
Necht\u011blo se mu odpov\u00eddat. P\u0159ipadalo mu to obt\u00ed\u017en\u00e9. \u201eNo, co to znamen\u00e1?\u201c nal\u00e9hala.
\u201eZnamen\u00e1 to v\u00edt\u011bzn\u00e9 zmrtv\u00fdchvst\u00e1n\u00ed.\u201c
Zmaten\u011b zav\u00e1hala, p\u0159epadl ji strach. Co je to v\u0161echno? Jako by se p\u0159ed n\u00ed prost\u00edralo cosi temn\u00e9ho a\u00a0mocn\u00e9ho. Nen\u00ed to snad nakonec z\u00e1zra\u010dn\u00e9?
Ale ne\u00a0\u2013 odm\u00edtla to.
\u201eCokoli se to sna\u017e\u00ed p\u0159edst\u00edrat, je to nakonec hloupou\u010dk\u00e9 sm\u011b\u0161n\u00e9 jehn\u011b s\u00a0v\u00e1no\u010dn\u00ed vlaje\u010dkou na kop\u00fdtku\u00a0\u2013 a\u00a0jestli to m\u00e1 znamenat n\u011bco jin\u00e9ho, mus\u00ed to vypadat jinak.\u201c
Siln\u011b ho vydr\u00e1\u017edila. Z\u010d\u00e1sti se styd\u011bl za to, \u017ee takov\u00e9 v\u011bci miluje; svou v\u00e1\u0161e\u0148 skr\u00fdval. Na p\u00e1r okam\u017eik\u016f nen\u00e1vid\u011bl toho ber\u00e1nka a\u00a0mystick\u00e9 obrazy Sv\u00e1tosti prudkou, popelavou nen\u00e1vist\u00ed. Jeho ohe\u0148 uhasl, ona na n\u011bj chrstla studenou vodu. Cel\u00e1 ta v\u011bc byla nechutn\u00e1, \u00fasta m\u011bl pln\u00e1 popela. Vy\u0161el ven chladn\u00fd mrtvoln\u00fdm hn\u011bvem a\u00a0nechal ji samotnou. Nen\u00e1vid\u011bl ji. \u0160el b\u00edl\u00fdm sn\u011bhem, nad hlavou olov\u011bnou oblohu.
A\u00a0ona znovu plakala, v\u00a0ho\u0159k\u00e9 obdob\u011b p\u0159ede\u0161l\u00e9ho z\u00e1rmutku. Ale u\u00a0srdce j\u00ed bylo leh\u010deji\u00a0\u2013 mnohem leh\u010deji.

Byla naprosto ochotna se s\u00a0n\u00edm sm\u00ed\u0159it, kdy\u017e p\u0159i\u0161el zase dom\u016f. Tv\u00e1\u0159il se zarputile a\u00a0nevrle, ale hn\u011bv se zm\u00edrnil. Cosi v\u00a0n\u011bm zlomila. A\u00a0nakonec r\u00e1d z\u00a0du\u0161e vyhostil v\u0161echny ty symboly a\u00a0nechal ji, aby se s\u00a0n\u00edm mazlila. M\u011bl moc r\u00e1d, kdy\u017e si mu polo\u017eila hlavu do kl\u00edna, ani\u017e si o\u00a0to \u0159ekl \u010di to cht\u011bl, miloval ji, kdy\u017e ho objala a\u00a0odv\u00e1\u017en\u011b laskala, a\u00a0on ji ne. C\u00edtil op\u011bt ve sv\u00fdch \u00fadech s\u00edlu krve.
A\u00a0ona milovala ten up\u0159en\u00fd, vzd\u00e1len\u00fd pohled v\u00a0jeho o\u010d\u00edch, kdy\u017e na n\u00ed spo\u010dinuly: up\u0159en\u011b, a\u00a0p\u0159esto daleko, ne u\u00a0n\u00ed. Cht\u011bla, aby p\u0159istoupily k\u00a0jej\u00edm, aby ji poznaly. A\u00a0ony ne. Z\u016fstaly nehybn\u00e9,\u00a0daleko,\u00a0py\u0161n\u00e9, naivn\u00ed a\u00a0nelidsk\u00e9 jako o\u010di sokola.
A\u00a0tak se s\u00a0n\u00edm mazlila,\u00a0laskala ho a\u00a0vzru\u0161ovala, a\u017e po n\u00ed dychtil a\u00a0byl p\u0159ipraven, ale nebyla v\u00a0tom n\u011bha. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k\u00a0n\u00ed divoce a\u00a0zprudka, jako kdy\u017e za\u00fato\u010d\u00ed sokol, a\u00a0vzal si ji. Mystik v\u00a0n\u011bm se vytratil, ona se stala jeho c\u00edlem a\u00a0\u00fa\u010delem, jeho ko\u0159ist\u00ed. A\u00a0byla unesena a\u00a0on byl spokojen, nebo
ales\u00adpo\u0148 ukojen.
Pak mu to okam\u017eit\u011b za\u010dala vracet. Ona tak\u00e9 dok\u00e1zala b\u00fdt sokolem. Kdy\u017e jako prosebnice napodobovala tu ubohou \u010dejku b\u011b\u017e\u00edc\u00ed k\u00a0n\u011bmu, byla to sou\u010d\u00e1st hry.
Kdy\u017e se on, uspokojen, odvr\u00e1til od n\u00ed s\u00a0py\u0161n\u00fdm nahrben\u00edm t\u011bla a\u00a0nap\u016fl opovr\u017eliv\u011b sklon\u011bnou hlavou, pop\u00edraje tak jej\u00ed existenci, pot\u00e9, co si vzal, co cht\u011bl, a\u00a0z\u00edskal u\u00a0n\u00ed uspokojen\u00ed, jej\u00ed du\u0161e se vzbou\u0159ila, jej\u00ed perut\u011b se prom\u011bnily v\u00a0ocel a\u00a0ona na n\u011bj za\u00fato\u010dila. Kdy\u017e sed\u011bl na sv\u00e9m bid\u00fdlku a\u00a0rozhl\u00ed\u017eel se py\u0161n\u011b kolem, s\u00a0tou zjevnou a\u00a0nespoutanou p\u00fdchou, vrhla se na n\u011bj a\u00a0divo\u0161sky ho shodila z\u00a0toho jeho posedu, vyprovokovala ho z\u00a0t\u00e9 je\u0161itn\u00e9 mu\u017esk\u00e9 d\u016fstojnosti, vy\u0161tvala ho z\u00a0t\u00e9 ni\u010d\u00edm neru\u0161en\u00e9 p\u00fdchy, a\u017e zu\u0159il vzteky, sv\u011btlehn\u011bd\u00e9 o\u010di mu ho\u0159ely zu\u0159ivost\u00ed a\u00a0nyn\u00ed ji uvid\u011bly, jako hn\u011bviv\u00e9 plameny ji nasv\u00edtily a\u00a0poznaly v\u00a0n\u00ed nep\u0159\u00edtele.
Byla nep\u0159\u00edtelem. Kdy\u017e na ni \u010d\u00edhal, sledovala ho. A\u00a0kdy\u017e ude\u0159il, br\u00e1nila se. Zlobil se, proto\u017ee mu ledabyle odstr\u010dila n\u00e1\u0159ad\u00ed, a\u00a0ono zreziv\u011blo.
\u201eTak je tu nenech\u00e1vej v\u00e1let,\u201c \u0159ekla.
\u201eBudu je nech\u00e1vat, kde budu cht\u00edt,\u201c k\u0159i\u010del.
\u201ePak j\u00e1 je budu vyhazovat, kam budu cht\u00edt.\u201c
Z\u00a0o\u010d\u00ed jim sr\u0161ely blesky, jemu lomcoval vztek rukama, jej\u00ed du\u0161e se divoce radovala z\u00a0v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Velice dob\u0159e se k\u00a0sob\u011b hodili. V\u017edycky se dok\u00e1zali utkat.

Pustila se do \u0161it\u00ed. Hned pot\u00e9, co sklidila n\u00e1dob\u00ed po sva\u010din\u011b a\u00a0on v\u00a0duchu znovu zu\u0159il. Bezmezn\u011b nen\u00e1vid\u011bl ten dr\u00e1sav\u00fd zvuk, kdy\u017e jedn\u00edm pohybem roztrhla kalikovou l\u00e1tku, jako by j\u00ed to d\u011blalo radost. A\u00a0chod \u0161ic\u00edho stroje ho postupn\u011b doh\u00e1n\u011bl k\u00a0\u0161\u00edlenstv\u00ed.
\u201eNem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159estat s\u00a0t\u00edm rand\u00e1lem?\u201c k\u0159i\u010del. \u201eNem\u016f\u017ee\u0161 to d\u011blat ve dne?\u201c
Nevra\u017eiv\u011b zprudka vzhl\u00e9dla od pr\u00e1ce.
\u201eNe, nem\u016f\u017eu, m\u00e1m jin\u00e9 v\u011bci na pr\u00e1ci. Krom toho \u0161iju r\u00e1da a\u00a0ty mi v\u00a0tom nezabr\u00e1n\u00ed\u0161.\u201c
Na\u010de\u017e se vr\u00e1tila k\u00a0l\u00e1tce a\u00a0rovnala, \u0161pendlila, stehovala a\u00a0jeho nervy pulsovaly vzteky, kdy\u017e spustila \u0161ic\u00ed stroj a\u00a0ten se rytmicky zastavoval a\u00a0bzu\u010del.
Ale ji to moc bavilo, m\u011bla pocit v\u00edt\u011bze a\u00a0\u0161\u0165astn\u011b sledovala, jak m\u00edhaj\u00edc\u00ed se jehla extaticky tan\u010d\u00ed po okraji l\u00e1tky a\u00a0neodolateln\u011b po n\u00ed kresl\u00ed sv\u00fdm \u017eiv\u00fdm bodcem. Stroj jenom vrn\u011bl. Podle sv\u00e9 v\u016fle jej zastavila, jej\u00ed prsty pracovaly \u0161ikovn\u011b, hbit\u011b a\u00a0mistrovsky.

Kdy\u017e tam tak sed\u011bl za n\u00ed, nehybn\u00fd bezmocn\u00fdm vztekem, jeho rozechv\u011bn\u00ed pouze p\u0159ech\u00e1zelo v\u00a0jej\u00ed energii. Pracovala d\u00e1l. Nakonec \u0161el vztekl\u00fd sp\u00e1t a\u00a0le\u017eel ztuhle, kus od n\u00ed. A\u00a0ona se k\u00a0n\u011bmu oto\u010dila z\u00e1dy. R\u00e1no pak spolu nemluvili, vyslovovali pouh\u00e9 chladn\u00e9 zdvo\u0159ilosti.
A\u00a0kdy\u017e p\u0159i\u0161el ve\u010der dom\u016f, cosi v\u00a0n\u011bm povolilo a\u00a0u\u017e zase ho\u0159el l\u00e1skou k\u00a0n\u00ed, p\u0159ipraven poc\u00edtit, \u017ee nem\u011bl pravdu, a\u00a0kdy\u017e \u010dekal, \u017ee ona poc\u00edt\u00ed tot\u00e9\u017e, na\u0161el ji sed\u011bt u\u00a0\u0161ic\u00edho stroje, v\u0161ude se v\u00e1lely odst\u0159i\u017eky l\u00e1tky, a\u00a0dokonce ani nepostavila na \u010daj.
Polekan\u011b vysko\u010dila a\u00a0p\u0159edst\u00edrala starost.
\u201eTo u\u017e je tak pozd\u011b?\u201c vyk\u0159ikla.
Ale jemu tv\u00e1\u0159 ztuhla zlost\u00ed. Pro\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, pak se vr\u00e1til a\u00a0vy\u0161el znovu z\u00a0domu. Polekala se. Velice rychle za\u010dala p\u0159ipravovat sva\u010dinu.
Se zasmu\u0161il\u00fdm srdcem se ub\u00edral po cest\u011b do Ilkestonu. Kdy\u017e se octl v\u00a0tomto stavu, nikdy nemyslel. Jako by na dve\u0159\u00edch jeho mysli zasko\u010dila z\u00e1padka a\u00a0jako v\u011bzn\u011b ho tam uzav\u0159ela. Dal si pivo. Co bude d\u011blat? Necht\u011bl nikoho vid\u011bt.
Odjede do rodn\u00e9ho Nottinghamu. Do\u0161el na n\u00e1dra\u017e\u00ed a\u00a0nastoupil do vlaku. Kdy\u017e p\u0159ijeli do Nottinghamu, st\u00e1le nem\u011bl kam j\u00edt. Bylo v\u0161ak p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed chodit po zn\u00e1m\u00fdch ulic\u00edch. S\u00a0\u0161\u00edleneck\u00fdm neklidem chodil sem a\u00a0tam, jako by se zbl\u00e1znil. Pak vstoupil do knihkupectv\u00ed a\u00a0na\u0161el tam knihu o\u00a0bambersk\u00e9 katedr\u00e1le. To byl objev! To je n\u011bco pro n\u011bj! Za\u0161el do klidn\u00e9 restaurace, aby si knihu prohl\u00e9dl. Kdy\u017e si prohl\u00ed\u017eel obr\u00e1zek za obr\u00e1zkem, bla\u017een\u011b se rozz\u00e1\u0159il. Kone\u010dn\u011b n\u011bco na\u0161el v\u00a0t\u011bch d\u0159evo\u0159ezb\u00e1ch, jeho du\u0161e dos\u00e1hla velk\u00e9ho uspokojen\u00ed. Nevy\u0161el ven, aby hledal, a\u00a0p\u0159esto na\u0161el! Zachv\u00e1tila ho v\u00e1\u0161e\u0148 napln\u011bn\u00ed. To jsou ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u0159evo\u0159ezby a\u00a0sochy, jak\u00e9 kdy vid\u011bl. Sv\u00edral knihu v\u00a0ruce, jako by ho m\u011bla kamsi v\u00e9st. Sv\u011bt kolem n\u011bj byl pouh\u00fdm vymezen\u00fdm prostorem, m\u00edstnost\u00ed. Ale on se odpoutal. Setrv\u00e1val pohledem na kr\u00e1sn\u00fdch soch\u00e1ch \u017een. Kdy\u017e se znovu a\u00a0znovu d\u00edval na ty koruny, pletence vlas\u016f, \u017eensk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, krystalizoval kolem n\u011bj b\u00e1je\u010dn\u00fd, kr\u00e1sn\u011b proveden\u00fd sv\u011bt. Je\u0161t\u011b v\u00edc se mu l\u00edbil nesrozumiteln\u00fd n\u011bmeck\u00fd text. M\u011bl rad\u011bji v\u011bci, kter\u00e9 nemohl ch\u00e1pat mozkem. Miloval neobjeven\u00e9 a\u00a0neobjeviteln\u00e9.
Soust\u0159ed\u011bn\u011b si obr\u00e1zky prohl\u00ed\u017eel. A\u00a0ty sochy byly d\u0159ev\u011bn\u00e9, v\u011bd\u011bl, \u017ee \u201eHolz\u201c znamen\u00e1 d\u0159evo. D\u0159ev\u011bn\u00e9 sochy jako stvo\u0159en\u00e9 pro jeho du\u0161i! Byl nav\u00fdsost ob\u0161\u0165astn\u011bn.
Jak neobjeven\u00fd je je\u0161t\u011b sv\u011bt, jak se odhaluje p\u0159ed jeho du\u0161\u00ed! Jak kr\u00e1sn\u00fd a\u00a0vzru\u0161uj\u00edc\u00ed je jeho \u017eivot, v\u0161echno m\u00e1 po ruce! Nep\u0159ivlast\u0148uje si snad skrze bamberskou katedr\u00e1lu sv\u011bt? Radoval se ze sv\u00e9 s\u00edly, kter\u00e1 zv\u00edt\u011bzila, ze \u017eivota a\u00a0pravdy a\u00a0poj\u00edmal do sebe to obrovsk\u00e9 bohatstv\u00ed, kter\u00e9 zd\u011bdil.
Ale byl pomalu \u010das vr\u00e1tit se dom\u016f. Mus\u00ed na vlak. Celou tu dobu c\u00edtil stejnom\u011brnou bolest na dn\u011b du\u0161e.

Bylo deset hodin, kdy\u017e stoupal do kopce v\u00a0Cossethay a\u00a0nesl si bro\u017eovanou knihu o\u00a0bambersk\u00e9 katedr\u00e1le. Zat\u00edm nepomyslel na Annu, ne s\u00a0ur\u010ditost\u00ed. Temn\u00fd prst, tla\u010d\u00edc\u00ed na bolest v\u00a0du\u0161i, ho bezd\u011b\u010dn\u011b ovl\u00e1dal.
Anna se provinile polekala, kdy\u017e ode\u0161el z\u00a0domu. Posp\u00ed\u0161ila si s\u00a0p\u0159\u00edpravou ve\u010de\u0159e, proto\u017ee doufala, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed. Opekla topinky a\u00a0v\u0161echno nachystala. Ale on ne\u0161el. Plakala znepokojen\u00edm a\u00a0zklam\u00e1n\u00edm. Pro\u010d ode\u0161el? Pro\u010d se st\u00e1le o\u00a0n\u011bco sv\u00e1\u0159ej\u00ed? Miluje ho\u00a0\u2013 opravdu\u00a0\u2013, tak pro\u010d k\u00a0n\u00ed nem\u016f\u017ee b\u00fdt hodn\u011bj\u0161\u00ed, milej\u0161\u00ed? Ne\u0161\u0165astn\u011b \u010dekala, pak se zatvrdila. Pustila ho z\u00a0hlavy. Rozho\u0159\u010den\u011b si \u0159\u00edkala, jak\u00e9 m\u00e1 pr\u00e1vo pl\u00e9st se j\u00ed do \u0161it\u00ed? J\u00ed se do \u017eivota nikdo pl\u00e9st nebude. Nesta\u010d\u00ed si snad sama a\u00a0nen\u00ed on nav\u00edc?
P\u0159esto se zachv\u011bla strachem. Co kdyby ji opustil? Sed\u011bla a\u00a0vym\u00fd\u0161lela si r\u016fzn\u00e9 obavy a\u00a0tr\u00e1pen\u00ed, a\u017e se dala sebel\u00edtost\u00ed do pl\u00e1\u010de. Nev\u011bd\u011bla, co by d\u011blala, kdyby ji opustil, nebo se proti n\u00ed zatvrdil. Takov\u00e9 pomy\u0161len\u00ed ji mrazilo, nah\u00e1n\u011blo j\u00ed bez\u00fat\u011b\u0161n\u00fd, kru\u0161n\u00fd pocit. A\u00a0z\u016fstala proti n\u011bmu\u00a0\u2013 cizinci, vet\u0159elci, bytosti, kter\u00e1 si cht\u011bla osobovat autoritu\u00a0\u2013, nad\u00e1le obrn\u011bn\u00e1.  V\u011bd\u011bla, \u017ee j\u00ed nelze pohnout, nelze ji zm\u011bnit, neb\u00e1la se o\u00a0vlastn\u00ed bytost. B\u00e1la se jen v\u0161eho, co nebyla ona sama. Dot\u00edral na ni, dor\u00e1\u017eel a\u00a0vkr\u00e1dal se do n\u00ed v\u00a0podob\u011b jej\u00edho mu\u017ee, ten obrovsk\u00fd, rezonuj\u00edc\u00ed, ciz\u00ed sv\u011bt, kter\u00fdm nebyla ona sama. A\u00a0m\u011bl tolik zbran\u00ed, mohl ude\u0159it z\u00a0tolika stran!

Kdy\u017e vch\u00e1zel do dve\u0159\u00ed, srdce mu zapl\u00e1lo soucitem a\u00a0n\u011bhou, vypadala tak ztracen\u011b a\u00a0opu\u0161t\u011bn\u011b a\u00a0mlad\u011b. V\u00a0b\u00e1zni vzhl\u00e9dla. A\u00a0s\u00a0p\u0159ekvapen\u00edm uvid\u011bla, \u017ee z\u00e1\u0159\u00ed, m\u00e1 jasn\u00e9 a\u00a0kr\u00e1sn\u00e9 pohyby, jako by byl projasn\u011bn. Projel j\u00ed bolestn\u00fd strach a\u00a0hanba za sebe samu.
Oba \u010dekali, \u017ee za\u010dne ten druh\u00fd.
\u201eChce\u0161 n\u011bco j\u00edst?\u201c zeptala se ho.
\u201eVezmu si to s\u00e1m,\u201c odpov\u011bd\u011bl, proto\u017ee necht\u011bl, aby mu poslou\u017eila. Ale ona j\u00eddlo p\u0159inesla. A\u00a0jeho pot\u011b\u0161ilo, \u017ee to pro n\u011bj ud\u011blala. Op\u011bt byl t\u00edm rozz\u00e1\u0159en\u00fdm p\u00e1nem.
\u201eJel jsem do Nottinghamu,\u201c \u0159ekl m\u00edrn\u011b.
\u201eK\u00a0matce?\u201c zeptala se s\u00a0opovr\u017een\u00edm v\u00a0hlase.
\u201eNe\u00a0\u2013 nejel jsem dom\u016f.\u201c
\u201eKoho jsi teda nav\u0161t\u00edvil?\u201c
\u201eNikoho jsem nenav\u0161t\u00edvil.\u201c
\u201eTak pro\u010d jsi jezdil do Nottinghamu?\u201c
\u201eJel jsem tam, proto\u017ee jsem cht\u011bl.\u201c
U\u017e se za\u010d\u00ednal zlobit, \u017ee se mu zase vzpouz\u00ed, kdy\u017e on nem\u00e1 v\u00a0sob\u011b \u017e\u00e1dnou zlobu, a\u00a0naopak z\u00e1\u0159\u00ed.
\u201eA\u00a0koho jsi teda vid\u011bl?\u201c
\u201eNikoho jsem nevid\u011bl.\u201c
\u201eNikoho?\u201c
\u201eNe\u00a0\u2013 koho bych m\u011bl vid\u011bt?\u201c
\u201eNevid\u011bl jsi nikoho, koho zn\u00e1\u0161?\u201c
\u201eNe, nevid\u011bl,\u201c odpov\u011bd\u011bl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.
Uv\u011b\u0159ila mu a\u00a0zchladla.
\u201eKoupil jsem si knihu,\u201c \u0159ekl a\u00a0podal j\u00ed tu knihu, kter\u00e1 ho sm\u00ed\u0159ila.
Zb\u011b\u017en\u011b si prohl\u00ed\u017eela obr\u00e1zky. Kr\u00e1sa\u00a0\u2013 ty \u010dist\u00e9 \u017eeny se spl\u00fdvav\u00fdmi rouchy. Srdce j\u00ed ochladlo. Co pro n\u011bj znamenaj\u00ed?
Sed\u011bl a\u00a0\u010dekal na ni. Sklonila se nad knihou.
\u201e\u017de jsou p\u011bkn\u00e9?\u201c zeptal se j\u00ed vzru\u0161en\u00fdm a\u00a0radostn\u00fdm hlasem. Rozproudila se j\u00ed krev, ale hlavu nezvedla.
\u201eAno,\u201c odpov\u011bd\u011bla. Necht\u011bn\u011b ji p\u0159itahoval. Byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159ita\u017eliv\u00fd, m\u011bl nad n\u00ed jakousi moc.
P\u0159istoupil k\u00a0n\u00ed a\u00a0jemn\u011b se j\u00ed dotkl. Srdce se j\u00ed rozbu\u0161ilo divokou a nespoutan\u011b bou\u0159livou v\u00e1\u0161n\u00ed. Ale zat\u00edm odol\u00e1vala. V\u017edycky to byl krok do nezn\u00e1ma, a\u00a0ona se zuby nehty dr\u017eela toho, co znala v\u00a0sob\u011b. Ale nechala se un\u00e9st vzedmut\u00fdmi city.
Milovali se op\u011bt a\u017e do ext\u00e1ze, v\u00e1\u0161niv\u011b a\u00a0pln\u011b.
\u201eNen\u00ed to snad n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy?\u201c ptala se ho rozz\u00e1\u0159en\u00e1 jako \u010derstv\u011b rozvit\u00e1 kv\u011btina, se slzami m\u00edsto rosy.
P\u0159itiskl ji k\u00a0sob\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u011b nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz.
\u201eV\u017edycky je to je\u0161t\u011b n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed,\u201c tvrdila d\u016frazn\u011b, radostn\u00fdm d\u011btsk\u00fdm hlasem, proto\u017ee si vzpomn\u011bla na sv\u016fj strach, jen\u017e ji je\u0161t\u011b tak docela neopustil.

Tak to \u0161lo tedy neust\u00e1le: v\u00e1\u0161niv\u00e1 l\u00e1ska se st\u0159\u00eddala se st\u0159ety mezi nimi. Jeden den to vypadalo, jako by se v\u0161e rozt\u0159\u00ed\u0161tilo, cel\u00fd \u017eivot zkazil, zni\u010dil, poplenil a\u00a0zpusto\u0161il. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den bylo zase v\u0161echno n\u00e1dhern\u00e9, prost\u011b n\u00e1dhern\u00e9. Jeden den si \u0159\u00edkala, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00ed z\u00a0pouh\u00e9 jeho p\u0159\u00edtomnosti, odpuzovalo ji, kdy\u017e sly\u0161ela, jak pije. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den milovala zp\u016fsob, kter\u00fdm p\u0159ech\u00e1zel po podlaze, radovala se z\u00a0toho, byl sluncem, m\u011bs\u00edcem i\u00a0hv\u011bzdami v\u00a0jednom. Nakonec ji v\u0161ak znepokojoval nedostatek stability. Kdy\u017e se navr\u00e1tily ty dokonal\u00e9 hodiny, v\u00a0srdci si dosud pamatovala, \u017ee zase pominou. C\u00edtila se nesv\u00e1.
Jistotu, jistotu, vnit\u0159n\u00ed jistotu a\u00a0v\u00edru ve st\u00e1lost l\u00e1sky, to cht\u011bla. A\u00a0toho se j\u00ed nedost\u00e1valo. V\u011bd\u011bla tak\u00e9, \u017ee ji nem\u00e1 ani on.
Nicm\u00e9n\u011b to byl b\u00e1je\u010dn\u00fd sv\u011bt, v\u011bt\u0161inou ji pohlcovala jeho b\u00e1je\u010dnost. I\u00a0jej\u00ed velk\u00e9 smutky j\u00ed p\u0159ipadaly b\u00e1je\u010dn\u00e9.
Dok\u00e1zala b\u00fdt velice \u0161\u0165astn\u00e1. A\u00a0cht\u011bla b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00e1. Pak ho mohla zab\u00edt, vyhostit. 

Mnoho dn\u00ed \u010dekala na chv\u00edli, kdy odejde do pr\u00e1ce. Pak se proud jej\u00edho \u017eivota, kter\u00fd on jakoby p\u0159ehrazoval, uvolnil a\u00a0ona byla svobodn\u00e1, pln\u00e1 radosti. V\u0161echno ji t\u011b\u0161ilo. Vzala kobere\u010dek a\u00a0\u0161la ho vypr\u00e1\u0161it na zahradu.
Na pol\u00edch le\u017eely zbytky sn\u011bhu, vzduch byl lehk\u00fd. Sly\u0161ela kachny povykovat na rybn\u00ed\u010dku, vid\u011bla je, jak vyr\u00e1\u017eej\u00ed a\u00a0pluj\u00ed nap\u0159\u00ed\u010d, jako by se vyd\u00e1valy na vp\u00e1d do sv\u011bta. D\u00edvala se na chundelat\u00e9 kon\u011b, z\u00a0nich\u017e jeden m\u011bl nakr\u00e1tko ost\u0159\u00edhan\u00e9 b\u0159icho, tak\u017ee vypadal, jako by m\u011bl kab\u00e1t a\u00a0dlouh\u00e9 pun\u010dochy z\u00a0hn\u011bd\u00e9 ko\u017ee\u0161iny, jak se v\u00a0zimn\u00edm r\u00e1nu l\u00edbaj\u00ed u\u00a0h\u0159bitovn\u00ed zdi. V\u0161echno ji t\u011b\u0161ilo, kdy\u017e byl pry\u010d, kdy\u017e zmizel ten izola\u010dn\u00ed \u010dinitel, ta p\u0159ek\u00e1\u017eka, sv\u011bt se st\u00e1val jej\u00edm, byla s\u00a0n\u00edm ve spojen\u00ed.

Radostn\u011b pracovala. Nic ji net\u011b\u0161ilo v\u00edc ne\u017e v\u011b\u0161et pr\u00e1dlo v\u00a0siln\u00e9m v\u011btru, kter\u00fd vyr\u00e1\u017eel zpoza obliny kopce, rval j\u00ed mokr\u00e9 kusy od\u011bv\u016f z\u00a0rukou a\u00a0s\u00a0pl\u00e1c\u00e1n\u00edm zm\u00edtal l\u00e1tkou. Sm\u00e1la se, z\u00e1pasila s\u00a0n\u00edm a\u00a0pomalu ji za\u010d\u00ednal zlobit. Ale milovala ty dny o\u00a0samot\u011b.
Pak p\u0159i\u0161el ve\u010der dom\u016f a\u00a0ona svra\u0161tila obo\u010d\u00ed kv\u016fli tomu nekone\u010dn\u00e9mu vz\u00e1jemn\u00e9mu z\u00e1pasu. Kdy\u017e se objevil ve dve\u0159\u00edch, cosi v\u00a0jej\u00edm srdci se obrnilo. Sm\u00edch a\u00a0energie dne ji opustily. Jako by ztuhla. Bojovali nezn\u00e1m\u00fd boj, nev\u011bdomky. St\u00e1le je\u0161t\u011b byli do sebe zamilovan\u00ed, v\u00e1\u0161e\u0148 nezmizela. 

P\u0159i\u0161la ned\u011ble, kdy na ni p\u016fsobil podivn\u00fdm kouzlem. Nap\u016fl to milovala. Za\u010d\u00ednala se mu trochu podobat. Ve v\u0161edn\u00ed dny obloha i\u00a0pole odr\u00e1\u017eely sv\u011btlo, kostel\u00edk jako by propov\u00eddal s\u00a0domky cel\u00e9 r\u00e1no. Av\u0161ak v\u00a0ned\u011bli, kdy z\u016fst\u00e1val Will doma, jako by se na zemi usadilo temn\u00e9, siln\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed, kostel jako by se naplnil st\u00edny, vyrostl, stal se jej\u00edm vesm\u00edrem a\u00a0pl\u00e1la v\u00a0n\u011bm mod\u0159 a\u00a0rub\u00ednov\u00e1 \u010derve\u0148, obklopilo ji slovo bohoslu\u017eby. A\u00a0kdy\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e a\u00a0ona vy\u0161la ven do sv\u011bta, byl to nov\u011b stvo\u0159en\u00fd sv\u011bt, vstoupila do vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed sv\u011bta a\u00a0srdce j\u00ed tlouklo p\u0159i vzpom\u00ednce na to temno a\u00a0utrpen\u00ed.
Jestli\u017ee, a\u00a0st\u00e1valo se to \u010dasto, \u0161li v\u00a0ned\u011bli na Blata na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, znovu si p\u0159isvojovala jin\u00fd, odleh\u010den\u011bj\u0161\u00ed sv\u011bt, kter\u00fd nikdy nepoznal p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed a\u00a0olovnat\u00e9 sklo a\u00a0ext\u00e1zi kosteln\u00edho zp\u011bvu. Na man\u017eela mohla zapomenout, byla op\u011bt s\u00a0otcem, kter\u00fd byl tak sv\u011b\u017e\u00ed a\u00a0svobodn\u00fd, sam\u00e9 denn\u00ed sv\u011btlo. Jej\u00ed man\u017eel, se sv\u00fdm siln\u00fdm citem a\u00a0temnotou, byl zapomenut. P\u0159ijala sv\u00e9ho otce. Ov\u0161em jakmile \u0161la zase dom\u016f s\u00a0mlad\u00edkem, zkusmo mu polo\u017eila ruku na pa\u017ei, tro\u0161ku zahanben\u00e1, tou rukou ho prosila, aby j\u00ed to odpadlictv\u00ed nem\u011bl za zl\u00e9. Ale on vypadal neproniknuteln\u011b. Jako by se zaslepil a v\u016fbec tam s\u00a0n\u00ed nebyl. Tehdy se b\u00e1la. Cht\u011bla ho. Kdy\u017e ji nevn\u00edmal, t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161\u00edlela strachy. P\u0159ipadala si tak zraniteln\u00e1, tak odhalen\u00e1. Jej\u00ed man\u017eel pro ni byl st\u00e1le t\u00edm nezn\u00e1mem, kter\u00e9mu se vzd\u00e1vala. Jako kv\u011btina, kter\u00e1 byla svedena do rozkv\u011btu, a\u00a0te\u010f nem\u016f\u017ee zp\u011bt. M\u011bl jej\u00ed nahotu ve sv\u00e9 moci. A\u00a0kdo to byl, \u010d\u00edm byl? \u010c\u00edmsi slep\u00fdm, temnou, nevn\u00edmavou silou. Cht\u011bla si udr\u017eet sebe samu.
Pak ho k\u00a0sob\u011b op\u011bt p\u0159it\u00e1hla a\u00a0na okam\u017eik dos\u00e1hla uspokojen\u00ed. Ale jak \u010das pokra\u010doval, za\u010dala si st\u00e1le v\u00edce uv\u011bdomovat, \u017ee on se nem\u011bn\u00ed, \u017ee je v\u016f\u010di n\u00ed \u010d\u00edmsi temn\u00fdm a\u00a0ciz\u00edm. Myslela si, \u017ee je pouh\u00fdm sv\u011bteln\u00fdm odrazem j\u00ed sam\u00e9. Jak m\u00edjely t\u00fddny a\u00a0m\u011bs\u00edce, uv\u011bdomovala si, \u017ee je jej\u00edm temn\u00fdm protikladem, \u017ee stoj\u00ed proti sob\u011b, ne \u017ee se dopl\u0148uj\u00ed.
Nem\u011bnil se, z\u016fst\u00e1val odd\u011blen\u011b s\u00e1m sebou, a\u00a0od n\u00ed jako by o\u010dek\u00e1val, \u017ee se stane jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed, prodlou\u017een\u00edm jeho v\u016fle. C\u00edtila, \u017ee se sna\u017e\u00ed z\u00edskat nad n\u00ed moc, ani\u017e by ji poznal. Co cht\u011bl? To se ji bude sna\u017eit p\u0159im\u011bt silou? A\u00a0co cht\u011bla ona sama? Odpov\u00eddala si, \u017ee chce b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00e1, p\u0159irozen\u00e1 jako slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo a\u00a0\u017eiv\u00fd den. A\u00a0na dn\u011b sv\u00e9 du\u0161e c\u00edtila, \u017ee on chce, aby byla temn\u00e1, nep\u0159irozen\u00e1. N\u011bkdy, kdy\u017e m\u011bla pocit, \u017ee ji zakr\u00fdv\u00e1 a\u00a0dus\u00ed jako temnota, odvracela se od n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00a0hr\u016fze a\u00a0ude\u0159ila. Zranila ho do krve, a\u00a0on se stal zl\u00fdm. Nyn\u00ed si \u0161li ka\u017ed\u00fd po sv\u00e9m zachmu\u0159en\u00ed a\u00a0pot\u0159\u00edsn\u011bni krv\u00ed, s\u00a0pocitem, \u017ee sv\u011bt je daleko od nich a\u00a0neschopen jim pomoci. Do chv\u00edle, kdy se za\u010dala c\u00edtit unavena.

Po ur\u010dit\u00e9 dob\u011b zlhostejn\u011bla, nem\u011bl s\u00a0n\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho. On byl v\u017edycky hotov vybuchnout vra\u017eedn\u011b proti n\u00ed. Jej\u00ed du\u0161e se pozvedla a\u00a0opustila ho, Anna si \u0161la svou cestou. Nicm\u00e9n\u011b se p\u0159es svou vn\u011bj\u0161\u00ed bla\u017eenost, kv\u016fli n\u00ed\u017e jeho du\u0161e \u010dernala odporem, chv\u011bla, jako by krv\u00e1cela.
A\u00a0znovu a\u00a0znovu mezi nimi vytrysk\u00e1valy paprsky \u010dist\u00e9 l\u00e1sky, byla pro n\u011bj jako kv\u011btina ve slunci, tak kr\u00e1sn\u00e1 a\u00a0z\u00e1\u0159iv\u00e1, tak nesm\u00edrn\u011b drah\u00e1, \u017ee to sotva mohl vydr\u017eet. Pak jako by jeho du\u0161e m\u011bla \u0161estero bla\u017een\u00fdch k\u0159\u00eddel, st\u00e1l zaujat chv\u00e1lou, s\u00a0pocitem z\u00e1\u0159e od V\u0161emohouc\u00edho, kter\u00e1 j\u00edm tepala jako puls, st\u00e1l ve vznosn\u00e9m plameni chv\u00e1ly a\u00a0p\u0159ed\u00e1val puls Stvo\u0159en\u00ed.
A\u00a0znovu a\u00a0znovu se j\u00ed jevil jako stra\u0161liv\u00fd plamen s\u00edly. N\u011bkdy, kdy\u017e st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch s\u00a0tv\u00e1\u0159\u00ed proz\u00e1\u0159enou, p\u0159ipadal j\u00ed jako Zv\u011bstov\u00e1n\u00ed a\u00a0srdce j\u00ed rychle bilo.
Pak tohle v\u0161echno p\u0159e\u0161lo. Miloval ji pro jej\u00ed d\u011btinskost a\u00a0proto, \u017ee je mu tak ciz\u00ed, pro z\u00e1zrak jej\u00ed du\u0161e, kter\u00e1 se li\u0161ila od jeho a\u00a0kter\u00e1 ho nutila k\u00a0opravdovosti m\u00edsto fal\u0161e. A\u00a0ona ho milovala pro to, jak leda\u00adbyle sed\u00ed v\u00a0k\u0159esle, nebo jak vch\u00e1z\u00ed do dve\u0159\u00ed s\u00a0tv\u00e1\u0159\u00ed otev\u0159enou a\u00a0dychtivou. Milovala jeho zvu\u010dn\u00fd, dychtiv\u00fd hlas a\u00a0ten prvek nezn\u00e1ma v\u00a0n\u011bm, jeho dokonalou prostotu.

Ale p\u0159esto ani jeden z\u00a0nich nebyl docela spokojen. M\u011bl takov\u00fd pocit, \u017ee si ho nev\u00e1\u017e\u00ed. V\u00e1\u017eila si ho pouze ve vztahu k\u00a0sob\u011b. To, co byl mimo vztah k\u00a0n\u00ed, ji nezaj\u00edmalo. Bylo j\u00ed lhostejn\u00e9, co p\u0159edstavuje s\u00e1m o\u00a0sob\u011b. Pravda, on s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co p\u0159edstavuje. Ale a\u0165 to bylo cokoli, ona si toho nijak nev\u00e1\u017eila.
Nev\u00e1\u017eila si jeho pr\u00e1ce n\u00e1vrh\u00e1\u0159e krajek, ani jeho sam\u00e9ho jako \u017eivitele. To, \u017ee chodil denn\u011b do kancel\u00e1\u0159e a\u00a0cel\u00fd den pracoval, mu u\u00a0n\u00ed nezaji\u0161\u0165ovalo \u017e\u00e1dnou \u00factu ani ohledy, to v\u011bd\u011bl. Sp\u00ed\u0161e j\u00edm pro to pohrdala. A\u00a0on ji za to t\u00e9m\u011b\u0159 miloval, t\u0159eba\u017ee nejd\u0159\u00edv se ho to dotklo.
A\u00a0je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed bylo, \u017ee brzy za\u010dala bojovat s\u00a0jeho nejhlub\u0161\u00edmi city. P\u0159\u00edli\u0161 j\u00ed nez\u00e1le\u017eelo na tom, co si on mysl\u00ed o\u00a0\u017eivot\u011b, o\u00a0spole\u010dnosti, o\u00a0lidstvu: jeho pravda byla ned\u016fle\u017eit\u00e1. To ho op\u011bt dr\u00e1\u017edilo. Ona si o\u00a0t\u011bchhle v\u011bcech myslela sv\u00e9, a\u00a0t\u00edm ho p\u0159evy\u0161ovala. Ale nakonec za\u010dal jej\u00ed sm\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159ij\u00edmat, objevoval je, jako by na n\u011b p\u0159i\u0161el s\u00e1m. V\u00a0tom tedy ta nejv\u011bt\u0161\u00ed pot\u00ed\u017e nespo\u010d\u00edvala. Hlubok\u00fd ko\u0159en jeho nevra\u017eivosti v\u011bzel v\u00a0tom, \u017ee se vysm\u00edvala jeho du\u0161i. Nedok\u00e1zal dob\u0159e formulovat sv\u00e9 my\u0161lenky, byl hloup\u00fd. Ale na n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech v\u00e1\u0161niv\u011b lp\u011bl. Miloval c\u00edrkev, a\u00a0pokud se Anna sna\u017eila vyko\u0159enit z\u00a0n\u011bj jeho v\u00edru, oba se brzy rozzu\u0159ili dob\u011bla.
V\u011b\u0159\u00ed snad tomu, \u017ee v\u00a0K\u00e1ni galilejsk\u00e9 se voda prom\u011bnila ve v\u00edno? Postavila mu to jako historick\u00fd fakt: tolik de\u0161\u0165ov\u00e9 vody spadne\u00a0\u2013 jen pod\u00edvej\u00a0\u2013 m\u016f\u017ee se z\u00a0n\u00ed st\u00e1t hroznov\u00e1 \u0161\u0165\u00e1va, v\u00edno? Na okam\u017eik se na to d\u00edval o\u010dima jasn\u00e9ho rozumu a\u00a0odpov\u011bd\u011bl ne. Jeho jasn\u00e1 mysl na okam\u017eik tu my\u0161lenku odm\u00edtla. Ale hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed cel\u00e1 jeho du\u0161e k\u0159i\u010dela \u0161\u00edlenou, z\u00e1rode\u010dnou nen\u00e1vist\u00ed proti tomu, jak s\u00e1m sebe potupil. Pro n\u011bj to byla pravda. Op\u011bt v\u00a0okam\u017een\u00ed zdusil mysl, krev se vzbou\u0159ila. Ve sv\u00e9 krvi a\u00a0v\u00a0kostech cht\u011bl, aby se to stalo\u00a0\u2013 svatba, voda p\u0159inesen\u00e1 v\u00a0soudku prom\u011bn\u011bn\u00e1 v\u00a0\u010derven\u00e9 v\u00edno a\u00a0Kristus \u0159\u00edk\u00e1 sv\u00e9 matce: \u201eCo to ode mne \u017e\u00e1d\u00e1\u0161? Je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161la m\u00e1 hodina.\u201c
A\u00a0pak: \u201eMatka \u0159ekla slu\u017eebn\u00edk\u016fm: ,Ud\u011blejte, cokoli v\u00e1m na\u0159\u00edd\u00ed.\u2018\u201c
Brangwen to miloval, c\u00edtil to v\u00a0kostech a\u00a0v\u00a0krvi. A\u00a0p\u0159ece ho nutila, aby tu v\u00edru opustil. Nen\u00e1vid\u011bla jeho slep\u00e1 pouta.
Mohla se snad oby\u010dejn\u00e1 voda n\u00e1hle a\u00a0nep\u0159irozen\u011b zm\u011bnit ve v\u00edno, odlou\u010dit se od sv\u00e9 podstaty a\u00a0libovoln\u011b vz\u00edt na sebe jinou podstatu? Ne, v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00e9.
Stalo se z\u00a0n\u00ed op\u011bt to rozechv\u011bl\u00e9, nevra\u017eiv\u00e9 a\u00a0nen\u00e1vistn\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 cht\u011blo ni\u010dit. On p\u0159estal mluvit a\u00a0naslouchat. Jeho vlastn\u00ed byt\u00ed ho usv\u011bd\u010dovalo ze l\u017ei. V\u011bd\u011bl, \u017ee to tak je: v\u00edno je v\u00edno, voda je voda, nav\u017edycky. Voda se neprom\u011bnila ve v\u00edno. Z\u00e1zrak nebyl skute\u010dn\u00fd. P\u0159ipadalo mu, \u017ee ho Anna ni\u010d\u00ed. Vy\u0161el ven, temn\u00fd a\u00a0zni\u010den\u00fd, du\u0161e mu krv\u00e1cela. A\u00a0zakusil, jak chutn\u00e1 smrt. Nebo\u0165 jeho \u017eivot tvo\u0159ily tyto nezpochyb\u0148ovan\u00e9 pojmy.
Ona, op\u011bt opu\u0161t\u011bn\u00e1, jako kdy\u017e byla d\u00edt\u011b, ode\u0161la a\u00a0vzlykala. Bylo j\u00ed to jedno, nez\u00e1le\u017eelo j\u00ed na tom, jestli se voda zm\u011bnila ve v\u00edno, \u010di ne. Ale v\u011bd\u011bla, \u017ee zv\u00edt\u011bzila. A\u00a0zmocnila se j\u00ed \u0161ediv\u00e1 bez\u00fat\u011b\u0161nost.


N\u011bjakou dobu byli \u0161ediv\u011b ne\u0161\u0165astn\u00ed. Pak se \u017eivot za\u010dal vracet. Will ne\u00fastupn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Znovu vzpomn\u011bl na tu kapitolu z\u00a0Evangelia podle Jana. Poc\u00edtil silnou sv\u00edravou bolest. \u201aTy jsi v\u0161ak uchoval to nejlep\u0161\u00ed v\u00edno a\u017e pro tuto chv\u00edli.\u2018 Mlad\u00edkovo srdce reagovalo touhou, triumfem, t\u0159eba\u017ee v\u011bdom\u00ed, \u017ee to nen\u00ed pravda, ho s\u017e\u00edralo v\u00a0srdci jako lasi\u010dka. Co bylo siln\u011bj\u0161\u00ed\u00a0\u2013 bolest pop\u0159en\u00ed, \u010di touha po potvrzen\u00ed? Byl tvrdohlav\u00fd a\u00a0zachoval se podle sv\u00e9 touhy.
Ale u\u017e netvrdil, \u017ee z\u00e1zraky jsou pravdiv\u00e9.
No dobr\u00e1, tak to nen\u00ed pravda, voda se neprom\u011bnila ve v\u00edno. Ale dokud bude \u017e\u00edt, v\u00a0du\u0161i to bude br\u00e1t tak, \u017ee voda se ve v\u00edno prom\u011bnila. 
\u201eNep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o\u00a0tom, jestli se prom\u011bnila ve v\u00edno, nebo ne,\u201c \u0159ekl, \u201eberu to tak, jak to je.\u201c
\u201eA\u00a0jak to je?\u201c zeptala se rychle, s\u00a0nad\u011bj\u00ed.
\u201eJe to prost\u011b Bible,\u201c \u0159ekl.
Ta odpov\u011b\u010f ji rozzu\u0159ila a\u00a0opovrhovala j\u00edm. Ona se nesna\u017eila zpochyb\u0148ovat Bibli. Ale on ji doh\u00e1n\u011bl k\u00a0tomu, aby j\u00edm opovrhovala.
A\u00a0p\u0159esto jemu na Bibli, na psan\u00e9m slov\u011b tolik nez\u00e1le\u017eelo. T\u0159eba\u017ee j\u00ed nedok\u00e1zal d\u00e1t uspokojivou odpov\u011b\u010f, v\u011bd\u011bla, \u017ee on m\u00e1 cosi skute\u010dn\u00e9ho. Nebyl dogmatik.
Bral si z\u00a0P\u00edsma to, co pro n\u011bj bylo cenn\u00e9, a\u00a0obohatil t\u00edm svou du\u0161i. Mysl nechal sp\u00e1t.
A\u00a0ona se nel\u00edtostn\u011b postavila proti n\u011bmu, proto\u017ee mysl nech\u00e1val sp\u00e1t. To, co bylo lidsk\u00e9, pat\u0159ilo k\u00a0lidstv\u00ed, necht\u011bl p\u011bstovat. Z\u00e1le\u017eelo mu pouze na n\u011bm sam\u00e9m. Nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd k\u0159es\u0165an. Kristus prosazoval p\u0159edev\u0161\u00edm bratrstv\u00ed mezi lidmi.
T\u00e9m\u011b\u0159 proti sv\u00e9 p\u0159irozenosti lp\u011bla na uct\u00edv\u00e1n\u00ed lidsk\u00fdch v\u011bdomost\u00ed. T\u011blo \u010dlov\u011bka mus\u00ed zem\u0159\u00edt, ale jeho v\u011bdomosti jsou nesmrteln\u00e9. To byla jak\u00e1si jej\u00ed v\u00edra, zcela temn\u00e1 a\u00a0nevysloven\u00e1. V\u011b\u0159ila ve v\u0161emohoucnost lidsk\u00e9 mysli.
On naopak, slep\u00fd jako krtek, lidskou mysl prost\u011b opom\u00edjel a\u00a0hnal se za vlastn\u00edmi touhami temn\u00e9 du\u0161e, veden vlastn\u00edm nosem, kter\u00fd mu d\u011blal cesti\u010dku. \u010casto m\u011bla pocit, \u017ee se snad zadus\u00ed. A\u00a0sv\u00e1d\u011bla s\u00a0n\u00edm boj.
Pak on, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je slep\u00fd, a\u00a0d\u011bsil se t\u00e9 slepoty, vztekle zase \u00fato\u010dil na ni. Choval se po\u0161etile. Utvrzoval se ve sv\u00fdch pr\u00e1vech, osoboval si d\u00e1vn\u00e9 postaven\u00ed p\u00e1na domu.
\u201eM\u00e1\u0161 pr\u00e1vo d\u011blat, co chci j\u00e1! Uvid\u00ed\u0161, kdo je tu p\u00e1nem!\u201c k\u0159i\u010del.
\u201eBl\u00e1zne!\u201c odpov\u00eddala. \u201eBl\u00e1zne! Zn\u00e1m sv\u00e9ho otce, a\u00a0ten by si mohl tucet takov\u00fdch, jako jsi ty, nacpat do fajfky a\u00a0zatla\u010dit je \u0161pi\u010dkou prstu.\u201c
On s\u00e1m v\u011bd\u011bl, \u017ee je bl\u00e1zen, a\u00a0to v\u011bdom\u00ed ho dr\u00e1salo. P\u0159esto se d\u00e1l sna\u017eil kormidlovat lo\u010f jejich spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota. Prosazoval sv\u00e9 postaven\u00ed kapit\u00e1na. Ale ji kapit\u00e1n s\u00a0lod\u00ed nudily. Cht\u011bl se d\u016fle\u017eit\u011b ty\u010dit jako p\u00e1n jednoho z\u00a0t\u011bch nes\u010detn\u00fdch dom\u00e1c\u00edch plavidel, kter\u00e1 vytv\u00e1\u0159ej\u00ed flotilu spole\u010dnosti.
J\u00ed to p\u0159ipadalo jako sm\u011b\u0161n\u00e9 lo\u010fstvo tvo\u0159en\u00e9 neckami, kter\u00e9 do sebe neplodn\u011b strkaj\u00ed. V\u016fbec v\u00a0toto lo\u010fstvo nev\u011b\u0159ila. Posm\u00edvala se mu coby p\u00e1nu domu, p\u00e1nu jejich spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota. A\u00a0on se chmu\u0159il hanbou a\u00a0vzteky. S\u00a0hanbou si uv\u011bdomoval, \u017ee jej\u00ed otec byl v\u017edycky mu\u017eem, ani\u017e si osoboval n\u011bjakou autoritu.
Dostal se na \u0161patnou kolej a\u00a0p\u0159ipadalo mu t\u011b\u017ek\u00e9 tu v\u00fdpravu vzd\u00e1t. V\u0161echno v\u00a0n\u011bm v\u0159elo a\u00a0styd\u011bl se. Pak se vzdal. Vzdal se my\u0161lenky p\u00e1na domu.
N\u011bco nicm\u00e9n\u011b cht\u011bl, cht\u011bl n\u011bjak ovl\u00e1dat. Znovu a\u00a0znovu, v\u017edycky pot\u00e9, co upadl do malichernosti a\u00a0ostudnosti, se zvedal a\u00a0tvrdo\u0161\u00edjn\u00fd duchem, siln\u00fd ve schopnosti za\u010d\u00edt znovu, se mu\u017esky je\u0161itn\u011b vyd\u00e1val napl\u0148ovat skrytou v\u00e1\u0161e\u0148 sv\u00e9 du\u0161e.
Za\u010dalo to dob\u0159e, ale v\u017edycky to skon\u010dilo v\u00e1lkou mezi nimi, kter\u00e1 je oba doh\u00e1n\u011bla t\u00e9m\u011b\u0159 k\u00a0nep\u0159\u00ed\u010detnosti. On \u0159\u00edkal, \u017ee si ho nev\u00e1\u017e\u00ed. Ona se tomu tvrzen\u00ed opovr\u017eliv\u011b sm\u00e1la. Podle n\u00ed sta\u010dilo, \u017ee ho miluje.
\u201eA\u00a0\u010deho si m\u00e1m v\u00e1\u017eit?\u201c ptala se.
Ale on v\u017edycky odpov\u011bd\u011bl \u0161patn\u011b. A\u00a0t\u0159eba\u017ee si nam\u00e1hala hlavu, nemohla na to p\u0159ij\u00edt.
\u201ePro\u010d nepokra\u010duje\u0161 v\u00a0t\u00e9 d\u0159evo\u0159ezb\u011b?\u201c zeptala se. \u201ePro\u010d nedokon\u010d\u00ed\u0161 Adama a\u00a0Evu?\u201c
Ale j\u00ed na Adamovi a\u00a0Ev\u011b nez\u00e1le\u017eelo, a\u00a0on u\u017e na n\u011b nikdy nes\u00e1hl. Posm\u00edvala se Ev\u011b a\u00a0\u0159\u00edkala: \u201eJe jako loutka. Pro\u010d je tak mal\u00e1? Adama jsi ud\u011blal tak velk\u00e9ho jako Boha, a\u00a0Evu jako panenku.\u201c
\u201eJe to drzost \u0159\u00edkat, \u017ee \u017dena byla stvo\u0159ena z\u00a0Mu\u017eova t\u011bla,\u201c pokra\u010dovala, \u201ekdy\u017e se ka\u017ed\u00fd mu\u017e narod\u00ed z\u00a0\u017eeny. Ta drzost, co v\u00a0sob\u011b maj\u00ed mu\u017ei, takov\u00e1 zpupnost!\u201c
Kdy\u017e se jednoho dne sna\u017eil pracovat na reli\u00e9fu, a\u00a0neda\u0159ilo se mu to, tak se rozvzteklil, \u017ee poc\u00edtil s\u017e\u00edravou nevolnost v\u00a0b\u0159i\u0161e, roz\u0161t\u00edpal desku a\u00a0p\u0159ilo\u017eil
ji do ohn\u011b. Anna to nev\u011bd\u011bla. Pot\u00e9 chodil n\u011bkolik dn\u00ed velmi ti\u0161e a\u00a0zara\u017een\u011b.
\u201eKde je ta deska s\u00a0Adamem a\u00a0Evou?\u201c zeptala se.
\u201eSp\u00e1len\u00e1.\u201c
Pod\u00edvala se na n\u011bj.
\u201eAle co tvoje d\u0159evo\u0159ezba?\u201c
\u201eSp\u00e1lil jsem ji.\u201c
\u201eKdy?\u201c
Nev\u011b\u0159ila mu.
\u201eV\u00a0p\u00e1tek ve\u010der.\u201c
\u201eKdy\u017e jsem byla na Blatech?\u201c
\u201eAno.\u201c
U\u017e ne\u0159ekla ani slovo.

Pak, kdy\u017e ode\u0161el do pr\u00e1ce, proplakala cel\u00fd den a\u00a0velice si o\u010distila du\u0161i. Z\u00a0popela t\u00e9to posledn\u00ed bolesti pak vy\u0161lehl nov\u00fd, k\u0159ehk\u00fd plamen l\u00e1sky.
Najednou ji napadlo, \u017ee bude m\u00edt d\u00edt\u011b. V\u00a0du\u0161i poc\u00edtila velk\u00e9 rozechv\u011bn\u00ed z\u00e1zraku a\u00a0o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Cht\u011bla d\u00edt\u011b. Ne \u017ee by tolik milovala miminka, i\u00a0kdy\u017e ml\u00e1\u010fata
ji doj\u00edmala, ale cht\u011bla rodit d\u011bti. A\u00a0v\u00a0srdci prahla po tom, aby se s\u00a0man\u017eelem spojila v\u00a0d\u00edt\u011bti.
Cht\u011bla syna. M\u011bla pocit, \u017ee syn by byl v\u0161\u00edm. Cht\u011bla to sv\u00e9mu mu\u017ei \u0159\u00edci. Ale byla to takov\u00e1 choulostiv\u00e1, d\u016fv\u011brn\u00e1 v\u011bc a\u00a0on byl pr\u00e1v\u011b nyn\u00ed tak tvrd\u00fd a\u00a0necitliv\u00fd.
Tak se \u0161la zase vyplakat. P\u0159i\u0161la o\u00a0kr\u00e1snou p\u0159\u00edle\u017eitost, poup\u011b jednoho z\u00a0kr\u00e1sn\u00fdch okam\u017eik\u016f jej\u00edho \u017eivota se\u017eehl mr\u00e1z. Obt\u00ed\u017eena chv\u011bjiv\u00fdm tajemstv\u00edm, cht\u011bla
se Willa dotknout, velice jemn\u011b, a\u00a0uvid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159, temnou a\u00a0citlivou, jak p\u0159ijme jej\u00ed zpr\u00e1vu. \u010cekala a\u00a0\u010dekala, a\u017e za\u010dne b\u00fdt hodn\u00fd a\u00a0klidn\u00fd. Ale byl neust\u00e1le nerudn\u00fd a\u00a0zl\u00fd.

Poup\u011b se bez d\u016fv\u011bry scvrklo, cosi ji zmrazilo. \u0160la na Blata.
Kdy\u017e se na ni otec pod\u00edval a\u00a0prohl\u00e9dl ji jedn\u00edm pohledem, zeptal se: \u201eCopak se zase d\u011bje?\u201c
Dotekem sv\u00e9 l\u00e1sky spustil slzy.
\u201eNic,\u201c \u0159ekla.
\u201eNevych\u00e1z\u00ed v\u00e1m to?\u201c zeptal se.
\u201eJe tak tvrdohlav\u00fd,\u201c zachv\u011bla se; ale jej\u00ed du\u0161e byla tak\u00e9 tvrdo\u0161\u00edjn\u00e1.
\u201eTo jo, a\u00a0zn\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bkoho jin\u00e9ho, kdo je zrovna takov\u00fd,\u201c p\u0159isv\u011bd\u010dil otec.
\u201eP\u0159ece si nebudete po\u0159\u00e1d takhle ztrp\u010dovat \u017eivot kv\u016fli nicotnostem.\u201c 
\u201eOn nem\u00e1 trpk\u00fd \u017eivot,\u201c nam\u00edtla.
\u201eVsad\u00edm svou hlavu, \u017ee kdy\u017e nic jin\u00e9ho, dovede\u0161 mu \u017eivot p\u011bkn\u011b ztrp\u010dovat. Tohle jsi v\u017edycky um\u011bla moc dob\u0159e, d\u011bvenko.\u201c
\u201eJ\u00e1 ned\u011bl\u00e1m nic, abych mu ztrp\u010dovala \u017eivot,\u201c op\u00e1\u010dila.
\u201eKdepak, kdepak! Ty jsi sladk\u00e1 jako bonbonek.\u201c
Pousm\u00e1la se.
\u201eNesm\u00ed\u0161 si myslet, \u017ee mu chci n\u011bco ztrp\u010dovat,\u201c vyk\u0159ikla. \u201eTo nechci.\u201c
\u201eTomu docela dob\u0159e v\u011b\u0159\u00edme,\u201c op\u00e1\u010dil Brangwen. \u201eAle ty se taky nesna\u017e\u00ed\u0161, aby j\u00e1sal radost\u00ed jako pt\u00e1\u010dek.\u201c
P\u0159i\u0161la matka a\u00a0v\u0161ichni se usadili k\u00a0sva\u010din\u011b a\u00a0pov\u00eddali si o\u00a0v\u0161edn\u00edch v\u011bcech.
\u201eNezapom\u00ednej, d\u00edt\u011b,\u201c \u0159ekla j\u00ed matka, \u201e\u017ee na tebe ne\u010dek\u00e1 v\u0161echno tak, \u017ee jenom nat\u00e1hne\u0161 ruku a\u00a0vezme\u0161 si, co chce\u0161. Mezi dv\u011bma lidmi je d\u016fle\u017eit\u00e1 l\u00e1ska, a\u00a0to nejsi ani ty, ani on. To je cosi t\u0159et\u00edho, co mus\u00edte vytvo\u0159it. Nesm\u00ed\u0161 \u010dekat, \u017ee bude st\u00e1le po tv\u00e9m.\u201c
\u201eHa\u00a0\u2013 to taky ned\u011bl\u00e1m. Kdyby ano, brzy bych se se zlou pot\u00e1zala. Kdybych vzt\u00e1hla ruku, abych si n\u011bco vzala, brzy bych ji m\u011bla ukousnutou, to v\u00e1m pov\u00edm.\u201c
\u201ePak mus\u00ed\u0161 d\u00e1vat pozor, kam tu ruku strk\u00e1\u0161,\u201c nam\u00edtl otec.
Annu dost rozzlobilo, \u017ee berou trag\u00e9dii jej\u00edho novoman\u017eelsk\u00e9ho \u017eivota s\u00a0takovou vyrovnanost\u00ed.
\u201eMiluje\u0161 toho mu\u017ee,\u201c \u0159ekl otec a\u00a0ne\u0161\u0165astn\u011b svra\u0161til \u010delo. \u201eTo je to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.\u201c
\u201eMiluju ho, t\u00edm v\u00edc by se m\u011bl styd\u011bt,\u201c vyk\u0159ikla. \u201eChci mu \u0159\u00edct\u00a0\u2013 u\u017e \u010dty\u0159i dny mu chci \u0159\u00edct\u00a0\u2013\u201c hlas se j\u00ed za\u010dal t\u0159\u00e1st, do o\u010d\u00ed j\u00ed vstoupily slzy. Rodi\u010de ji ml\u010dky sledovali. Nepokra\u010dovala.
\u201eCo mu chce\u0161 \u0159\u00edct?\u201c zeptal se otec.
\u201e\u017de budeme m\u00edt d\u00edt\u011b,\u201c vzlykla, \u201ea on m\u011b to nikdy nenech\u00e1 \u0159\u00edct, poka\u017ed\u00e9,\u00a0 kdy\u017e jsem za n\u00edm p\u0159i\u0161la, byl na m\u011b hrozn\u00fd, a\u00a0j\u00e1 jsem mu to cht\u011bla \u0159\u00edct, cht\u011bla. A\u00a0on m\u011b nenechal\u00a0\u2013 je na m\u011b krut\u00fd.\u201c
Vzlykala, jako by j\u00ed m\u011blo puknout srdce. Matka vstala a\u00a0t\u011b\u0161ila ji, objala ji a\u00a0p\u0159itiskla k\u00a0sob\u011b. Otec sed\u011bl s\u00a0svra\u0161t\u011bl\u00fdm \u010delem, bled\u0161\u00ed ne\u017e jindy. Srdce mu ztvrdlo nen\u00e1vist\u00ed k\u00a0zeti.
Tak\u017ee, kdy\u017e se Anna vyplakala a\u00a0dostalo se j\u00ed soucitu, vypili pomalu \u010daj a\u00a0cel\u00fd krou\u017eek se znovu uklidnil, my\u0161lenka na p\u0159\u00edchod Willa Brangwena nebyla zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e1.
Poslali Tilly, aby hl\u00eddala, a\u017e p\u016fjde kolem z\u00a0pr\u00e1ce. Mal\u00e1 spole\u010dnost u\u00a0stolu zaslechla slu\u017e\u010dino pronikav\u00e9 vol\u00e1n\u00ed:
\u201eMus\u00ed\u0161 j\u00edt d\u00e1l, Wille. Je tady Anna.\u201c
Po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch mlad\u00edk vstoupil.
\u201eZdr\u017e\u00ed\u0161 se tu?\u201c zeptal se tvrd\u00fdm, hrub\u00fdm hlasem.
Jak tam st\u00e1l, vypadal jako ni\u010div\u00e9 ost\u0159\u00ed. Za\u010dala se zase t\u0159\u00e1st k\u00a0slz\u00e1m.
\u201ePosa\u010f se p\u0159ece,\u201c vyzval ho Tom Brangwen, \u201ea\u0165 n\u00e1m nevynese\u0161 span\u00ed.\u201c
Will se posadil. C\u00edtil ve vzduchu cosi podivn\u00e9ho. M\u011bl tmav\u00e9 obo\u010d\u00ed, ale o\u010di m\u011bly dychtiv\u00fd, soust\u0159ed\u011bn\u00fd, pronikav\u00fd pohled, jako by vid\u011bl pouze n\u011bco v\u00a0d\u00e1lce; to bylo na n\u011bm kr\u00e1sn\u00e9 a\u00a0Annu to velmi zlobilo.
\u201ePro\u010d m\u011b v\u017edycky pop\u00edr\u00e1?\u201c \u0159\u00edkala si. \u201ePro\u010d je mu jedno, co j\u00e1 jsem?\u201c
A\u00a0Tom Brangwen si sedl proti mlad\u00edkovi, v\u00a0modr\u00fdch o\u010d\u00edch m\u011bl p\u0159\u00edv\u011btivost.
\u201eJak dlouho se tu zdr\u017e\u00ed\u0161?\u201c zeptal se mlad\u00fd man\u017eel sv\u00e9 \u017eeny.
\u201eNe moc dlouho,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
\u201eNasva\u010d se, hochu,\u201c \u0159ekl Tom Brangwen. \u201eTo jsi tak nedo\u010dkav\u00fd, abys u\u017e \u0161el, sotva jsi dorazil?\u201c
Pov\u00eddali si o\u00a0b\u011b\u017en\u00fdch v\u011bcech. Otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi sem proudily \u0161ikm\u00e9 paprsky slunce a\u00a0osv\u011btlovaly podlahu. \u0160ediv\u00e1 slepice rychle vstoupila na pr\u00e1h, cosi sezobla a\u00a0sv\u011btlo proch\u00e1zej\u00edc\u00ed jej\u00edm h\u0159eb\u00ednkem vytv\u00e1\u0159elo oriflamu, kter\u00e1 pov\u00edvala sem a\u00a0tam, jak slepice \u0161la, jej\u00ed \u0161ed\u00e9 t\u011blo vypadalo jako duch.
Anna ji sledovala a\u00a0h\u00e1zela j\u00ed drobe\u010dky chleba a\u00a0poc\u00edtila v\u00a0sob\u011b plamen d\u00edt\u011bte. Jako by si vzpomn\u011bla znovu na ty zapomenut\u00e9, pal\u010div\u00e9 d\u00e1vn\u00e9 v\u011bci.
\u201eKde jsem se narodila, mami?\u201c zeptala se.
\u201eV\u00a0Lond\u00fdn\u011b.\u201c
\u201eA\u00a0m\u016fj otec byl tmavovlas\u00fd?\u201c
\u201eM\u011bl tmavohn\u011bd\u00e9 vlasy a\u00a0tmav\u00e9 o\u010di a\u00a0\u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Ople\u0161at\u011bl, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b dost mlad\u00fd,\u201c odpov\u011bd\u011bla matka, jako by vypr\u00e1v\u011bla p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd si n\u011bkdo d\u00e1vno vymyslel.
\u201eByl fe\u0161\u00e1k?\u201c
\u201eAno\u00a0\u2013 byl velk\u00fd fe\u0161\u00e1k. Nikdy jsem nevid\u011bla Angli\u010dana, kter\u00fd by vypadal jako on.\u201c
\u201ePro\u010d?\u201c
Matka nazna\u010dila rukama cosi rychl\u00e9ho a\u00a0upl\u00fdvav\u00e9ho\u00a0\u2013 \u201ebyl v\u00a0neust\u00e1l\u00e9m pohybu, m\u011bnil se, nevydr\u017eel na m\u00edst\u011b. Nebyl ani trochu usazen\u00fd\u00a0\u2013 po\u0159\u00e1d jako tekouc\u00ed byst\u0159ina.\u201c
Mlad\u00edka n\u00e1hle napadlo, \u017ee Anna je tak\u00e9 jako tekouc\u00ed byst\u0159ina. Okam\u017eit\u011b byl do n\u00ed zase zamilovan\u00fd.
Toma Brangwena to d\u011bsilo. Do srdce se mu v\u017edycky vkradl strach z\u00a0nezn\u00e1ma, kdy\u017e sly\u0161el sv\u00e9 \u017eeny mluvit o\u00a0d\u00e1vn\u00fdch mu\u017e\u00edch jako o\u00a0ciz\u00edch lidech, kter\u00e9
letmo potkaly a\u00a0zase se s\u00a0nimi rozlou\u010dily.
V\u00a0m\u00edstnosti se rozhostilo ticho, ka\u017ed\u00e9 srdce z\u016fstalo samo. Jako by ka\u017ed\u00fd \u017eil zvl\u00e1\u0161\u0165, s\u00a0odd\u011blen\u00fdm osudem. Pro\u010d by si m\u011bli, ka\u017ed\u00fd z\u00a0nich, osobovat pr\u00e1vo na toho druh\u00e9ho?
Kdy\u017e se v\u00a0jarn\u00edm soumraku objevil na obloze srpek m\u011bs\u00edce, mlad\u00ed ode\u0161li dom\u016f. Naho\u0159e nad nimi se pnuly koruny strom\u016f, na vrcholku kopce prot\u00ednala st\u00edny v\u011b\u017e kostel\u00edka, zemi pokr\u00fdval tmavomodr\u00fd st\u00edn.
Lehce mu polo\u017eila ruku na pa\u017ei, ze sv\u00e9 velk\u00e9 d\u00e1lky. A\u00a0tak\u00e9 z\u00a0d\u00e1lky on ten dotek uc\u00edtil. \u0160li d\u00e1l ruku v\u00a0ruce, pod\u00e9l protilehl\u00fdch obzor\u016f, dot\u00fdkaj\u00edce se p\u0159es ten soumrak. V\u00a0tmavomodr\u00e9m p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed bylo sly\u0161et drozdy.
\u201eMysl\u00edm, \u017ee budeme m\u00edt d\u00edt\u011b, Bille,\u201c \u0159ekla z\u00a0t\u00e9 d\u00e1lky.
Zachv\u011bl se a\u00a0stiskl j\u00ed prsty.
\u201eCo\u017ee?\u201c zeptal se s\u00a0tlukouc\u00edm srdcem. \u201eTy to nev\u00ed\u0161 jist\u011b?\u201c
\u201eV\u00edm,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
\u0160li d\u00e1l, ani\u017e n\u011bco dodali, d\u00e1l kr\u00e1\u010deli pod\u00e9l t\u011bch protilehl\u00fdch obzor\u016f, ruku v\u00a0ruce p\u0159es ten prostor mezi nimi, dva odd\u011blen\u00ed lid\u00e9. A\u00a0on se chv\u011bl, jako by do n\u011bj v\u00a0siln\u00fdch poryvech nar\u00e1\u017eel v\u00edtr z\u00a0neviditeln\u00fdch m\u00edst. B\u00e1l se. B\u00e1l se pomyslet, \u017ee je s\u00e1m. Nebo\u0165 ona jako by do\u0161la napln\u011bn\u00ed, odd\u011blila se a\u00a0vysta\u010dila si ve sv\u00e9 polovin\u011b sv\u011bta. Nesnesl pomy\u0161len\u00ed, \u017ee k\u00a0n\u00ed nesm\u00ed. Pro\u010d by nemohl b\u00fdt nav\u017edy s\u00a0n\u00ed spojen? To on j\u00ed dal to d\u00edt\u011b. Pevn\u011b tiskl jej\u00ed ruku ve sv\u00e9. Nev\u011bd\u011bla, co si mysl\u00ed. Jej\u00ed srdce oza\u0159ovalo kr\u00e1sn\u00e9 a\u00a0oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo z\u00a0plodu v\u00a0jej\u00edm l\u016fn\u011b. Kr\u00e1\u010dela v\u00a0gloriole a\u00a0zvuk drozd\u016f, vlak\u016f v\u00a0\u00fadol\u00ed, vzd\u00e1len\u00e9, nez\u0159eteln\u00e9 hluky m\u011bsta byly jej\u00edm Magnificat.
Ale on ml\u010dky sv\u00e1d\u011bl boj. P\u0159ipadalo mu, jako by p\u0159ed n\u00edm vyrostla pevn\u00e1 st\u011bna temnoty, kter\u00e1 mu br\u00e1n\u00ed v\u00a0pohybu, dus\u00ed ho a\u00a0doh\u00e1n\u00ed k\u00a0\u0161\u00edlenstv\u00ed. Cht\u011bl, aby Anna p\u0159i\u0161la k\u00a0n\u011bmu, aby ho u\u010dinila celistv\u00fdm, st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm, aby se jeho o\u010di nesetk\u00e1valy s\u00a0tou nahou temnotou. Na ni\u010dem jin\u00e9m mu nez\u00e1le\u017eelo, ne\u017e aby p\u0159i\u0161la a\u00a0u\u010dinila ho celistv\u00fdm. Nebo\u0165 ho zachv\u00e1til pocit vlastn\u00ed omezenosti. Jako by n\u00e1hle nebyl cel\u00fd, jako by byl nestvo\u0159en\u00fd, ve tm\u011b, a\u00a0on cht\u011bl, aby k\u00a0n\u011bmu p\u0159i\u0161la a\u00a0osvobodila ho, aby byl op\u011bt cel\u00fd.
Av\u0161ak ona byla celistv\u00e1 sama o\u00a0sob\u011b a\u00a0on se styd\u011bl za svou bezmocnou pot\u0159ebu j\u00ed. Jeho pot\u0159eba a\u00a0hanba z\u00a0t\u00e9 pot\u0159eby ho drtily jako \u0161\u00edlenstv\u00ed.
Ale p\u0159esto byl klidn\u00fd a\u00a0hodn\u00fd, v\u00a0\u00fact\u011b k\u00a0jej\u00edmu po\u010det\u00ed, a\u00a0proto\u017ee nosila jeho d\u00edt\u011b.
A\u00a0ona se c\u00edtila \u0161\u0165astn\u00e1 v\u00a0z\u00e1plav\u011b slune\u010dn\u00edho sv\u011btla. Milovala sv\u00e9ho man\u017eela jako n\u011bkoho, kdo je nabl\u00edzku, jako vd\u011b\u010dnou podm\u00ednku. Ale v\u00a0tuto chv\u00edli byla jej\u00ed pot\u0159eba napln\u011bna a\u00a0nyn\u00ed cht\u011bla sv\u00e9ho mu\u017ee pouze dr\u017eet za ruku v\u00a0\u010dist\u00e9m pocitu \u0161t\u011bst\u00ed, ani\u017e myslela, pouze byla r\u00e1da.
M\u011bl r\u016fzn\u00e9 soubory reprodukc\u00ed a\u00a0mezi nimi levn\u00fd grafick\u00fd list ze \u201eVstupu Blahoslaven\u00fdch do R\u00e1je\u201c od Fra Angelica. Ten kr\u00e1sn\u00fd, nevinn\u00fd zp\u016fsob, j\u00edm\u017e se Blahoslaven\u00ed dr\u017eeli za ruce, kdy\u017e se bl\u00ed\u017eili z\u00e1\u0159i, ta p\u0159eskute\u010dn\u00e1 and\u011blsk\u00e1 melodie j\u00ed vh\u00e1n\u011bla do o\u010d\u00ed slzy \u0161t\u011bst\u00ed. Ty kv\u011btiny a\u00a0sv\u011bteln\u00e9 paprsky, spojen\u00ed rukou, to v\u0161e
bylo p\u0159\u00edli\u0161 nevinn\u00e9.

Den po dni z\u00e1\u0159il skrze br\u00e1nu R\u00e1je, den po dni vstupovala do t\u00e9 z\u00e1\u0159e. D\u00edt\u011b v\u00a0n\u00ed z\u00e1\u0159ilo, a\u017e se ona sama stala paprskem slunce; a\u00a0jak kr\u00e1sn\u00fd byl slune\u010dn\u00ed svit, kter\u00fd se loudal a\u00a0toulal venku, kde jehn\u011bdy na velk\u00fdch l\u00edskov\u00fdch ke\u0159\u00edch na konci zahrady visely ve sv\u00e9 ot\u0159esen\u00e9, plovouc\u00ed aureole, kde z\u00a0\u010dern\u00fdch tis\u016f vyl\u00e9tal pyl jako ohe\u0148, kdy\u017e se na v\u011btv\u00edch usadil n\u011bjak\u00fd pt\u00e1k! Jednoho dne se u\u00a0\u00fapat\u00ed \u017eiv\u00fdch plot\u016f objevily lado\u0148ky, pak se na luk\u00e1ch zat\u0159pytily jako mana zlat\u00e9 a\u00a0pom\u00edjiv\u00e9 petrkl\u00ed\u010de. Napl\u0148ovala ji syt\u00e1 ospalost a\u00a0samota. Jak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, jak\u00e1 n\u00e1dhera \u017e\u00edt: poznat samu sebe, man\u017eela, v\u00e1\u0161e\u0148 l\u00e1sky a\u00a0plozen\u00ed; a\u00a0v\u011bd\u011bt, \u017ee v\u0161echno tohle \u017eije a\u00a0\u010dek\u00e1 a\u00a0plane d\u00e1l kolem n\u00ed, stra\u0161liv\u00fdm o\u010distn\u00fdm ohn\u011bm, j\u00edm\u017e jednou pro\u0161la, aby se octla v\u00a0tomto klidu a\u00a0m\u00edru zlat\u00e9 z\u00e1\u0159e, kdy \u010dek\u00e1 d\u00edt\u011b a\u00a0je tak nevinn\u00e1 a\u00a0zamilovan\u00e1 do sv\u00e9ho man\u017eela a\u00a0spolu s\u00a0n\u00edm do v\u0161ech t\u011bch and\u011bl\u016f. Pozvedla hrdlo k\u00a0v\u00e1nku, kter\u00fd sem zafoukal p\u0159es pole, a\u00a0uc\u00edtila, \u017ee se j\u00ed dot\u00fdk\u00e1 jako laskav\u00e9 sestry, pila ho ve v\u016fni petrkl\u00ed\u010d\u016f a\u00a0jablo\u0148ov\u00fdch kv\u011bt\u016f.
A\u00a0na v\u0161em tom \u0161t\u011bst\u00ed \u010dern\u00fd st\u00edn, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd a\u00a0divok\u00fd chodil jako \u0161elma kolem a\u00a0zase mizel, podoben vl\u00e1kn\u016fm bab\u00edho l\u00e9ta ulp\u00edval j\u00ed na o\u010d\u00edch, m\u011bla z\u00a0n\u011bj strach.
B\u00e1la se, a\u017e p\u0159ijde ve\u010der dom\u016f. A\u00a0p\u0159ece jej\u00ed strach nikdy nepromluvil, ten st\u00edn se na ni nikdy nevrhl. Will byl hodn\u00fd, pokorn\u00fd, dr\u017eel se zp\u00e1tky. Jemn\u011b se j\u00ed dot\u00fdkal rukama a\u00a0ona je milovala. Ale p\u0159esto v\u00a0n\u00ed tkv\u011blo nap\u011bt\u00ed ostr\u00e9 jako bolest, nebo\u0165 v\u00a0jeho hebk\u00fdch, otupen\u00fdch rukou st\u00e1le c\u00edtila tu temnotu a\u00a0jin\u00fd sv\u011bt.

Ti\u0161e jako z\u00e1zrak p\u0159i\u0161lo l\u00e9to, byla skoro st\u00e1le sama. Celou tu dobu ji neopou\u0161t\u011bla ta vlekl\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 ospalost, r\u016f\u017ei\u010dky na zahrad\u011b opadaly, l\u00edstky spl\u00e1chl lij\u00e1k a\u00a0l\u00e9to p\u0159e\u0161lo v\u00a0podzim, a\u00a0dlouh\u00fd, neohrani\u010den\u00fd, zlat\u00fd den se za\u010dal zav\u00edrat. Na z\u00e1pad\u011b se honily \u010derven\u00e9 mraky, a\u00a0kdy\u017e padla noc, ve\u0161ker\u00e1 obloha se pot\u00e1hla parami a\u00a0let\u00edc\u00edmi mraky a\u00a0m\u011bs\u00edc vysoko nad nimi zb\u011blel a\u00a0zaml\u017eil se, noc byla bou\u0159liv\u00e1. N\u00e1hle se m\u011bs\u00edc zjevil v\u00a0jasn\u00e9m ok\u00e9nku oblohy a\u00a0shl\u00ed\u017eel z\u00a0t\u00e9 v\u00fd\u0161e dol\u016f jako v\u011bze\u0148. A\u00a0Anna nespala. Kolem man\u017eela c\u00edtila jak\u00e9si podivn\u00e9, temn\u00e9 nap\u011bt\u00ed.
Uv\u011bdomovala si, \u017ee se j\u00ed sna\u017e\u00ed vnutit svou v\u016fli, cosi cht\u011bl, jak tam le\u017eel temn\u00fd a\u00a0napjat\u00fd. A\u00a0jej\u00ed du\u0161e si povzdechla \u00fanavou.
V\u0161echno bylo tak nejasn\u00e9 a\u00a0kr\u00e1sn\u00e9, a\u00a0on ji cht\u011bl vyburcovat do tvrd\u00e9, nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 skute\u010dnosti. St\u00e1hla se v\u00a0obran\u011b. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nic ne\u0159\u00edkal. Ale c\u00edtila, jak na ni dol\u00e9h\u00e1 jeho moc, a\u017e vn\u00edmala ten tlak a\u00a0vyk\u0159ikla z\u00a0toho vyp\u011bt\u00ed. On ji nutil, nutil ji. A\u00a0ona tolik cht\u011bla radost a\u00a0nejasnost a\u00a0nevinnost sv\u00e9ho t\u011bhotenstv\u00ed. Necht\u011bla jeho trpkou, s\u017e\u00edravou l\u00e1sku, necht\u011bla, aby ji do n\u00ed vl\u00e9val, a\u00a0pak ji p\u00e1lila. Pro\u010d j\u00ed to vnucuje? Pro\u010d, pro\u010d nen\u00ed spokojen, pro\u010d si nevysta\u010d\u00ed?
Mnoh\u00e9 hodiny prosed\u011bla u\u00a0okna v\u00a0ty dny, kdy ji nejv\u00edc drtil \u010dern\u00fdm tlakem sv\u00e9 v\u016fle, a\u00a0d\u00edvala se, jak d\u00e9\u0161\u0165 dopad\u00e1 na tisy. Nebyla smutn\u00e1, pouze jako by zbledla touhou. D\u00edt\u011b pod srdcem ji neust\u00e1le h\u0159\u00e1lo. A\u00a0byla si jista. Ten tlak poch\u00e1zel pouze zven\u010d\u00ed, jej\u00ed du\u0161e byla \u010dist\u00e1.

Av\u0161ak p\u0159esto v\u00a0srdci neust\u00e1le nosila to nap\u011bt\u00ed, \u00fazkost. Nec\u00edtila se v\u00a0bezpe\u010d\u00ed, neust\u00e1le byla \u010demusi vystaven\u00e1, neust\u00e1le na ni cosi \u00fato\u010dilo. Tou\u017eila po plnosti m\u00edru a\u00a0po\u017eehnanosti. Jak\u00e1 t\u011b\u017ek\u00e1 tu\u017eba to byla\u00a0\u2013 tak t\u011b\u017ek\u00e1!
Tu\u0161ila, \u017ee st\u00e1le nen\u00ed spokojen, \u017ee se st\u00e1le sna\u017e\u00ed n\u011bco si na n\u00ed vynutit. Jak si p\u0159\u00e1la, aby u\u00a0n\u011bj usp\u011bla po sv\u00e9m! Byl tam, s\u00a0t\u00edm se nedalo nic d\u011blat. \u017dila
tak\u00e9 v\u00a0n\u011bm. A\u00a0jak cht\u011bla b\u00fdt s\u00a0n\u00edm v\u00a0m\u00edru. Milovala ho. D\u00e1vala mu \u010distou l\u00e1sku. Se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, une\u0161en\u00fdm pohledem \u010dekala, a\u017e p\u0159ijde ten ve\u010der dom\u016f. Pak, kdy\u017e p\u0159i\u0161el, zvedla se s\u00a0rukama pln\u00fdma l\u00e1sky, jako pln\u00fdma kv\u011btin, z\u00e1\u0159iv\u00e1, nevinn\u00e1. Tv\u00e1\u0159\u00ed mu projela temn\u00e1 k\u0159e\u010d. Jak se na n\u011bj d\u00edvala s\u00a0proz\u00e1\u0159enou tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed kv\u011btinu, s\u00a0nevinnou l\u00e1skou, jeho tv\u00e1\u0159 potemn\u011bla a\u00a0ztuhla, \u010delo se krut\u011b zachmu\u0159ilo, uvid\u011bla b\u011blmo jeho o\u010d\u00ed a\u00a0on se odvr\u00e1til. \u010cekala, dotkla se ho rukama. Ale z\u00a0jeho t\u011bla j\u00ed rukama projel trpce s\u017e\u00edrav\u00fd ot\u0159es jeho v\u00e1\u0161n\u011b, kter\u00fd ji ni\u010dil v\u00a0kv\u011btu. Odt\u00e1hla se. Zvedla se a\u00a0ode\u0161la od n\u011bj, aby si udr\u017eela samu sebe. A\u00a0p\u016fsobilo j\u00ed to velkou bolest.
Pro n\u011bj to tak\u00e9 bylo utrpen\u00ed. Vid\u011bl tu t\u0159pytnou l\u00e1sku v\u00a0jej\u00ed tv\u00e1\u0159i podobn\u00e9 kv\u011btin\u011b a\u00a0srdce mu z\u010dernalo, proto\u017ee tu l\u00e1sku necht\u011bl. Tuhle ne\u00a0\u2013 tu ne. Necht\u011bl nevinnost kv\u011btiny. Byl nespokojen. Zlost a\u00a0bou\u0159e nespokojenosti ho bez ust\u00e1n\u00ed mu\u010dily. Pro\u010d ho neuspokojovala? On ji uspokojil. Ona byla spokojen\u00e1, v\u00a0m\u00edru, nevinn\u00e1 za br\u00e1nou sv\u00e9ho vlastn\u00edho r\u00e1je.
A\u00a0on byl nespokojen\u00fd, nenapln\u011bn\u00fd, zu\u0159il v\u00a0muk\u00e1ch, cosi mu chyb\u011blo. Na n\u00ed bylo, aby ho uspokojila: tak a\u0165 to ud\u011bl\u00e1! A\u0165 k\u00a0n\u011bmu nechod\u00ed s\u00a0rukama pln\u00fdma nevinn\u00e9 l\u00e1sky jako kv\u011btina. Zahodil by je a\u00a0zadupal. Cht\u011bl zni\u010dit tu jej\u00ed nevinnou bla\u017eenost. Nem\u00e1 snad pr\u00e1vo na uspokojen\u00ed od n\u00ed a\u00a0nebou\u0159\u00ed mu v\u00a0srdci touha a\u00a0v\u00a0du\u0161i \u010dern\u00e1 muka nenapln\u011bn\u00ed? Nech\u0165 je napln\u011bn, tak jako do\u0161la napln\u011bn\u00ed ona. On j\u00ed dal napln\u011bn\u00ed. Tak a\u0165 se zvedne a\u00a0ud\u011bl\u00e1, co po n\u00ed chce.

Byl k\u00a0n\u00ed krut\u00fd. Ale celou dobu se styd\u011bl. A\u00a0proto\u017ee se styd\u011bl, byl t\u00edm krut\u011bj\u0161\u00ed. Nebo\u0165 se styd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee doj\u00edt napln\u011bn\u00ed bez n\u00ed. A\u00a0nemohl. A\u00a0ona si ho
nev\u0161\u00edmala. Byl spout\u00e1n v\u00a0mu\u010div\u00fdch temnot\u00e1ch.
Prosila ho, aby zase pracoval, aby vy\u0159ez\u00e1val. Ale jeho du\u0161e byla p\u0159\u00edli\u0161 \u010dern\u00e1. Zni\u010dil desku s\u00a0Adamem a\u00a0Evou. Nemohl za\u010d\u00edt znovu, t\u00edm m\u00e9n\u011b nyn\u00ed, v\u00a0tomto stavu.
Nemohla doj\u00edt kone\u010dn\u00e9ho vysvobozen\u00ed, proto\u017ee on se nedok\u00e1zal osvobodit s\u00e1m od sebe. V\u00a0tom podivn\u011b beztvar\u00e9m tr\u00e1pen\u00ed musela d\u00e1l tou\u017eit jako h\u0159ejiv\u00fd, z\u00e1\u0159iv\u00fd mrak p\u0159iv\u00e1t\u00fd doprost\u0159ed bou\u0159e. Ve sv\u00e9 h\u0159ejiv\u00e9 mlhavosti se c\u00edtila tak bohat\u00e1, \u017ee jej\u00ed du\u0161e musela na n\u011bj k\u0159i\u010det, proto\u017ee on ji tr\u00e1pil a\u00a0cht\u011bl ji zni\u010dit.

St\u00e1le je\u0161t\u011b m\u011bla okam\u017eiky povznesen\u00ed, Kdy\u017e sed\u011bla u\u00a0okna lo\u017enice a\u00a0d\u00edvala se, jak bez ust\u00e1n\u00ed pr\u0161\u00ed, duchem se toulala n\u011bkde hodn\u011b daleko.
Sed\u011bla py\u0161n\u011b a\u00a0se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed radost\u00ed. Kdy\u017e nebylo s\u00a0k\u00fdm se radovat a\u00a0neuspokojen\u00e1 du\u0161e pot\u0159ebovala tan\u010dit a\u00a0hr\u00e1t si, pak \u010dlov\u011bk tan\u010d\u00ed p\u0159ed Nezn\u00e1mem.
N\u00e1hle si uv\u011bdomila, \u017ee pr\u00e1v\u011b to chce d\u011blat. P\u0159esto\u017ee byla ji\u017e v\u00a0pokro\u010dil\u00e9m t\u011bhotenstv\u00ed, tan\u010dila si sama v\u00a0lo\u017enici, pozvedala ruce a\u00a0sv\u00e9 t\u011blo k\u00a0Nevid\u011bn\u00e9mu Stvo\u0159iteli, kter\u00fd si ji vybral, jemu\u017e n\u00e1le\u017eela.
Tan\u010dila potaj\u00ed a\u00a0jej\u00ed du\u0161e se bla\u017een\u011b vzn\u00e1\u0161ela, tn\u010dila py\u0161n\u00e1 na sv\u00e9 t\u011bhotn\u00e9 t\u011blo.
Pak se tomu divila. Jako by se st\u00e1hla a\u00a0b\u00e1la se. \u010cemu se to vystavuje? U\u017e to skoro cht\u011bla \u0159\u00edci man\u017eelovi. Ale netroufala si.
Celou dobu si vysta\u010dila sama. L\u00edbil se j\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh Davida, kter\u00fd tan\u010dil p\u0159ed P\u00e1nem a\u00a0radostn\u011b se odhalil. Pro\u010d by se m\u011bl odhalit Michale, oby\u010dejn\u00e9 \u017een\u011b? Odhalil se P\u00e1nu.
\u201eTy jde\u0161 proti mn\u011b s\u00a0me\u010dem, kop\u00edm a\u00a0o\u0161t\u011bpem, j\u00e1 v\u0161ak jdu proti tob\u011b ve jm\u00e9nu Hospodina, kter\u00e9ho jsi potupil. Je\u0161t\u011b dnes mi t\u011b Hospodin vyd\u00e1 do rukou.\u201c
Jej\u00ed srdce se rozezn\u00edvalo t\u011bmi slovy. Kr\u00e1\u010dela py\u0161n\u011b. A\u00a0jej\u00ed boj splynul s\u00a0bojem Hospodinov\u00fdm, jej\u00ed man\u017eel byl vyd\u00e1n.
V\u00a0tu dobu na n\u011bj nemyslela. Kdo je, \u017ee se j\u00ed stav\u00ed do cesty? Ne, nebyl dokonce ani Peli\u0161tejec, Goli\u00e1\u0161. Byl jako Saul, kter\u00fd s\u00e1m sebe prohl\u00e1sil kr\u00e1lem.
V\u00a0srdci se py\u0161n\u011b sm\u00e1la. Kdo je, \u017ee se prohla\u0161uje kr\u00e1lem? 

V\u00a0sobotu odpoledne, kdy\u017e m\u011bla v\u00a0lo\u017enici zatopeno, op\u011bt si v\u0161echno svl\u00e9kla a\u00a0tan\u010dila, zvedala kolena a\u00a0ruce v\u00a0pomal\u00e9m, rytmick\u00e9m, radostn\u00e9m tanci. On byl doma a\u00a0jej\u00ed p\u00fdcha t\u00edm je\u0161t\u011b vzrostla. Bude tan\u010dit na znamen\u00ed, \u017ee on nen\u00ed nic, zatan\u010d\u00ed neviditeln\u00e9mu Hospodinu. 
Usly\u0161ela, jak jde nahoru po schodech, a\u00a0cukla sebou. St\u00e1la ve sv\u011btle ohn\u011b, nah\u00e1 v\u00a0stinn\u00e9m pozdn\u00edm odpoledni a\u00a0zapl\u00e9tala si vlasy. Vyd\u011bsil se. St\u00e1l ve dve\u0159\u00edch, zachmu\u0159en\u011b za\u010dal stahovat \u010dern\u00e9 obo\u010d\u00ed.
\u201eCo to d\u011bl\u00e1\u0161?\u201c zeptal se sk\u0159\u00edpav\u00fdm hlasem. \u201eNastydne\u0161 se.\u201c A\u00a0ona zvedla ruce a\u00a0znovu tan\u010dila, aby ho pop\u0159ela, sv\u011btlo se j\u00ed odr\u00e1\u017eelo na kolenou, kdy\u017e se pomal\u00fdmi, kr\u00e1sn\u00fdmi pohyby p\u0159esouvala na druh\u00fd konec m\u00edstnosti a\u00a0m\u00edjela sv\u011btlo ohn\u011b. St\u00e1l stranou, ve st\u00ednu u\u00a0dve\u0159\u00ed, ochromen\u011b ji sledoval. A\u00a0ona se pomal\u00fdmi, t\u011b\u017ek\u00fdmi pohyby kol\u00e9bala dozadu a\u00a0dop\u0159edu jako zral\u00fd obiln\u00fd klas, bled\u00e1 v\u00a0p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed, podup\u00e1vala p\u0159ed ohn\u011bm, sv\u00fdm tancem ho vymaz\u00e1vala, v\u00a0j\u00e1sav\u00e9m triumfu tan\u010dila k\u00a0Hospodinu.
D\u00edval se na ni a\u00a0du\u0161e v\u00a0n\u011bm ho\u0159ela. Oto\u010dil se stranou, nemohl se d\u00edvat, bolely ho o\u010di. Jej\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 \u00fady se zvedaly a\u00a0zvedaly, vlasy j\u00ed divoce vl\u00e1ly do stran a\u00a0b\u0159icho, velk\u00e9, podivn\u00e9 a\u00a0d\u011bsiv\u00e9, se pozvedalo k\u00a0Hospodinu. Tv\u00e1\u0159 m\u011bla uchv\u00e1cenou a\u00a0kr\u00e1snou.
Jak ji sledoval, bolelo ho to, jako by byl p\u0159iv\u00e1z\u00e1n ke k\u016flu. M\u011bl pocit, \u017ee ho upaluj\u00ed za\u017eiva. Ta cizost a\u00a0s\u00edla jej\u00edho tance ho stravovala, spalovalo ho to, nech\u00e1pal to, nerozum\u011bl tomu. \u010cekal v\u00a0zapomenut\u00ed. Pak se jeho o\u010di proti n\u00ed zaslepily, u\u017e ji nevid\u011bl. A\u00a0nevidouc\u00edm z\u00e1vojem mezi nimi na ni t\u00edm sk\u0159\u00edpav\u00fdm hlasem zavolal:
\u201ePro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?\u201c
\u201eJdi pry\u010d,\u201c \u0159ekla mu. \u201eNech m\u011b tan\u010dit o\u00a0samot\u011b.\u201c
\u201eTo nen\u00ed tanec,\u201c \u0159ekl drsn\u011b. \u201ePro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?\u201c
\u201eNed\u011bl\u00e1m to pro tebe,\u201c odpov\u011bd\u011bla. \u201eJdi pry\u010d.\u201c
Jej\u00ed divn\u00e9, pozvednut\u00e9 b\u0159icho, zv\u011bt\u0161en\u00e9 jeho d\u00edt\u011btem! To nem\u00e1 pr\u00e1vo u\u00a0toho b\u00fdt? C\u00edtil, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost cosi naru\u0161uje. Ale p\u0159ece m\u011bl pr\u00e1vo tam b\u00fdt! \u0160el si sednout na postel.
P\u0159estala tan\u010dit a\u00a0stoupla si p\u0159ed n\u011bj, znovu pozvedla \u0161t\u00edhl\u00e9 pa\u017ee a\u00a0kroutila si vlasy. P\u0159ed n\u00edm ji vlastn\u00ed nahota bolela.
\u201eVe sv\u00e9 lo\u017enici si m\u016f\u017eu d\u011blat, co chci!\u201c vyk\u0159ikla. \u201ePro\u010d se mi do toho plete\u0161?\u201c
Nat\u00e1hla si \u017eupan a\u00a0p\u0159id\u0159epla si p\u0159ed ohn\u011bm. Trochu se uklidnil, kdy\u017e m\u011bla n\u011bco na sob\u011b. Jej\u00ed vidina ho pak mu\u010dila po cel\u00fd \u017eivot, jak tehdy vypadala, podivn\u00e1, povznesen\u00e1 bytost nemaj\u00edc\u00ed s\u00a0n\u00edm nic spole\u010dn\u00e9ho.

Po tomto dni jako by se zav\u0159ely dve\u0159e do jeho mysli. Neprostupn\u011b zachmu\u0159il \u010delo. O\u010di p\u0159estaly vid\u011bt, ruce jako by se zastavily v\u00a0pohybu. V\u00a0nitru m\u011bl v\u016fli sto\u010denou jako zv\u00ed\u0159e, skrytou pod temnotami, ale ne\u00adust\u00e1le mocnou a\u00a0\u010dinnou.
Nejd\u0159\u00edv j\u00ed to, \u017ee vedle n\u00ed je tak uzav\u0159en\u00fd, ani moc nevadilo. Ale pak to kouzlo za\u010dalo p\u016fsobit tak\u00e9 na ni. Ta jeho temn\u00e1, kvas\u00edc\u00ed s\u00edla, s\u00edla tvora, jen\u017e le\u017e\u00ed skryt a\u00a0vynakl\u00e1d\u00e1 svou v\u016fli na zni\u010den\u00ed jin\u00e9ho, voln\u011b se pohybuj\u00edc\u00edho tvora, jako tygr le\u017e\u00edc\u00ed ve st\u00ednu listov\u00ed neust\u00e1le vnucuje p\u00e1d a\u00a0smrt lehkonoh\u00fdm tvor\u016fm, kte\u0159\u00ed r\u00e1no pij\u00ed u\u00a0vody, za\u010dala na ni postupn\u011b p\u016fsobit. T\u0159eba\u017ee le\u017eel ve tm\u011b a\u00a0neh\u00fdbal se, v\u011bd\u011bla, \u017ee tam na ni \u010d\u00edh\u00e1. C\u00edtila, jak se jeho v\u016fle na ni up\u00edn\u00e1 a\u00a0stahuje ji dol\u016f, by\u0165 le\u017eel ml\u010dky a\u00a0ve tm\u011b.
Zjistila, \u017ee j\u00ed br\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jde ven a\u00a0kdy\u017e se vrac\u00ed dom\u016f. Postupn\u011b si uv\u011bdomila, \u017ee ji t\u00e1hne dol\u016f, t\u00e1hne ji vlastn\u00ed lepivou t\u011b\u017ekou vahou.
Postupn\u011b si uv\u011bdomila, \u017ee jej\u00ed \u017eivot, jej\u00ed svoboda klesaj\u00ed pod tich\u00fdm \u00fachopem jeho fyzick\u00e9 v\u016fle. Cht\u011bl ji m\u00edt ve sv\u00e9 moci. Cht\u011bl ji polykat sv\u00fdm tempem, cht\u011bl ji m\u00edt. Kone\u010dn\u011b si uv\u011bdomila, \u017ee se j\u00ed sp\u00e1nek stal vleklou bolest\u00ed, \u00fanavou a\u00a0vy\u010derp\u00e1n\u00edm, kv\u016fli jeho v\u016fli upnut\u00e9 na ni, jak tam vedle n\u00ed v\u00a0noci le\u017eel.
To v\u0161echno si uv\u011bdomila a\u00a0nastala chvilkov\u00e1 p\u0159est\u00e1vka v\u00a0jej\u00edm rychl\u00e9m b\u011bhu, chvilkov\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed v\u00a0\u017eivot\u011b, kdy nev\u011bd\u011bla, co d\u011blat.
Pak se proti n\u011bmu divoce vrhla a\u00a0bojovala s\u00a0n\u00edm. To j\u00ed nem\u016f\u017ee d\u011blat, je to zr\u016fdn\u00e9! Jakou hr\u016fznou moc nad jej\u00edm t\u011blem to chce m\u00edt? Pro\u010d ji chce stahovat dol\u016f a\u00a0zab\u00edjet jej\u00edho ducha? Chce ji pouze kv\u016fli t\u011blu? A\u00a0bude snad tak\u00e9 vzn\u00e1\u0161et n\u00e1rok na jej\u00ed mrtvolu?
Jako by pro ni p\u0159edstavoval n\u011bjakou rozlehlou, ohavnou temnotu.
\u201eCo mi to d\u011bl\u00e1\u0161?\u201c k\u0159i\u010dela. \u201eJe to hrozn\u00e9, co mi prov\u00e1d\u00ed\u0161! Stra\u0161liv\u011b mi tla\u010d\u00ed\u0161 na hlavu, nenech\u00e1\u0161 m\u011b sp\u00e1t, nenech\u00e1\u0161 m\u011b \u017e\u00edt. Ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem mi d\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bco hrozn\u00e9ho, co m\u011b ni\u010d\u00ed. V\u00a0tv\u00e9 v\u016fli je n\u011bco hrozn\u00e9ho, n\u011bco temn\u00e9ho a\u00a0zv\u00ed\u0159eck\u00e9ho. Co ode m\u011b chce\u0161? Co mi chce\u0161 ud\u011blat?\u201c
Ve\u0161ker\u00e1 krev v\u00a0jeho t\u011ble z\u010dernala a\u00a0soust\u0159edila se v\u00a0n\u00ed s\u00edla a\u00a0s\u017e\u00edravost, kdy\u017e ji usly\u0161el. Z\u010dernal a\u00a0oslepl nen\u00e1vist\u00ed k\u00a0n\u00ed. Octl se v\u00a0\u010derno\u010dern\u00e9m pekle a\u00a0nemohl ven.
Nen\u00e1vid\u011bl ji za to, co \u0159ekla. Ned\u00e1val j\u00ed snad v\u0161echno, nebyla mu v\u0161\u00edm? Ta hanba v\u00a0n\u011bm rozpout\u00e1vala krut\u00fd ohe\u0148, ta hanba, \u017ee je mu v\u0161\u00edm, \u017ee nem\u00e1 nic krom\u011b n\u00ed. A\u00a0ona ho je\u0161t\u011b tr\u00e1p\u00ed t\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017ee uniknout! Ohe\u0148 v\u00a0\u017eil\u00e1ch mu z\u010dernal. Nebo\u0165 a\u0165 se sna\u017eil, jak cht\u011bl, nemohl uniknout. Byla mu v\u0161\u00edm, byla jeho \u017eivot a\u00a0zdroj. Z\u00e1visel na n\u00ed. Kdyby mu ji n\u011bkdo vzal, zhroutil by se jako d\u016fm bez n\u00e1ro\u017en\u00edho kamene.
A\u00a0ona ho nen\u00e1vid\u011bla za to, \u017ee na n\u00ed tak naprosto z\u00e1vis\u00ed. P\u0159ipadal j\u00ed hr\u016fzn\u00fd. Cht\u011bla ho odrazit, odd\u011blit ho. P\u0159ipadalo j\u00ed hrozn\u00e9, \u017ee k\u00a0n\u00ed tak lne, tak zbl\u00edzka, jako leopard, kter\u00fd by na ni sko\u010dil a\u00a0za\u0165al dr\u00e1py.

Pohyboval se den ode dne v\u00a0\u010dernot\u011b vzteku, hanby a\u00a0zmarn\u011bn\u00ed. Jak se mu\u010dil, aby se od n\u00ed oprostil! Ale nemohl. Byla jako sk\u00e1la, na n\u00ed\u017e st\u00e1l, a\u00a0kolem dokola hlubok\u00e1, vzdouvaj\u00edc\u00ed se voda, a\u00a0on neum\u00ed plavat. Mus\u00ed se o\u00a0ni op\u00edrat, mus\u00ed na n\u00ed z\u00e1viset.
Co m\u00e1 v\u00a0\u017eivot\u011b, krom\u011b n\u00ed? Nic. Zbytek je velk\u00e1, vzdouvaj\u00edc\u00ed se potopa. Hr\u016fzu z\u00a0noci vzdouvaj\u00edc\u00ed se, v\u0161epohlcuj\u00edc\u00ed potopy, kterou mu byla vidina \u017eivota bez n\u00ed, nemohl sn\u00e9st. Zuby nehty se j\u00ed dr\u017eel.
A\u00a0ona ho odr\u00e1\u017eela. Kam se mohl obr\u00e1tit jako plavec v\u00a0temn\u00e9m mo\u0159i, kter\u00e9mu smetou oporu zpod rukou? Cht\u011bl ji opustit, cht\u011bl b\u00fdt schopen opustit ji. Kv\u016fli sv\u00e9 du\u0161i, kv\u016fli sv\u00e9mu mu\u017estv\u00ed mus\u00ed b\u00fdt schopen ji opustit.
Ale pro co? Ona byla archou, zbytek sv\u011bta byla potopa. Jedinou hmatatelnou a\u00a0bezpe\u010dnou z\u00e1rukou byla \u017eena. Mohl by ji opustit jen pro jinou \u017eenu. A\u00a0kde je ta jin\u00e1 \u017eena, kdo je ta jin\u00e1 \u017eena? Krom toho, octl by se v\u00a0t\u00e9m\u017ee stavu. Jin\u00e1 \u017eena by zase byla \u017eena, byl by to stejn\u00fd p\u0159\u00edpad.
Pro\u010d je mu v\u0161\u00edm, pro\u010d mus\u00ed \u017e\u00edt pouze skrze ni, pro\u010d by se musel potopit, kdyby se od n\u00ed odd\u011blil? Pro\u010d na n\u00ed mus\u00ed tak \u0161\u00edlenecky lp\u011bt, jako by mu \u0161lo o\u00a0\u017eivot?
Jedin\u00fd p\u0159\u00edm\u00fd zp\u016fsob, jak ji opustit, bylo um\u0159\u00edt. Jeho temn\u00e1, bou\u0159\u00edc\u00ed du\u0161e to v\u011bd\u011bla, ale netou\u017eil po smrti.
Pro\u010d ji nemohl opustit? Pro\u010d se nemohl vrhnout do skryt\u00fdch vodn\u00edch hlubin a\u00a0\u017e\u00edt, anebo um\u0159\u00edt, jak to p\u0159ijde? Nemohl, nemohl. Ale co kdyby ode\u0161el, na\u0161el si pr\u00e1ci a\u00a0bydlel znovu v\u00a0podn\u00e1jmu? Mohl by \u017e\u00edt zase jako p\u0159edt\u00edm. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak nen\u00ed. Mus\u00ed m\u00edt \u017eenu. A\u00a0kdyby m\u011bl \u017eenu, musel by b\u00fdt od n\u00ed opro\u0161t\u011bn. Bylo by to stejn\u00e9 postaven\u00ed. Nemohl se toti\u017e od n\u00ed oprostit.
Nebo\u0165 jak m\u016f\u017ee mu\u017e st\u00e1t, pokud nem\u00e1 n\u011bco jist\u00e9ho pod nohama? M\u016f\u017ee mu\u017e \u0161lapat nepevnou vodu cel\u00fd \u017eivot a\u00a0\u0159\u00edkat tomu, \u017ee stoj\u00ed? To se rad\u011bji vzd\u00e1t a\u00a0utopit se okam\u017eit\u011b.
A\u00a0co je mu tou oporou pod nohama, kdy\u017e ne \u017eena? Je snad tedy jako ten star\u00fd n\u00e1mo\u0159n\u00edk, kter\u00fd se nedok\u00e1zal pohybovat jinak ne\u017e na z\u00e1dech druh\u00e9 \u017eiv\u00e9 bytosti?
Je takov\u00fd slaboch nebo mrz\u00e1k \u010di n\u011bjak vadn\u00fd nebo mu n\u011bco chyb\u00ed?
Byla to \u010dern\u00e1, \u0161\u00edlen\u00e1 zahanbuj\u00edc\u00ed muka, \u0161\u00edlen\u00fd strach, \u0161\u00edlen\u00e1 touha a\u00a0hr\u016fzn\u00fd d\u00fdchavi\u010dn\u00fd vratn\u00fd p\u0159\u00edboj hanby.
\u010ceho se b\u00e1l? Pro\u010d se mu \u017eivot bez Anny jevil jako stra\u0161liv\u00fd chaos, v\u00a0n\u011bm\u017e do sebe v\u0161e nar\u00e1\u017eelo v\u00a0nesmysln\u00e9, temn\u00e9, bezedn\u00e9 potop\u011b? Pro\u010d, kdyby ho Anna opustila by\u0165 na jedin\u00fd t\u00fdden, by se \u0161\u00edlenecky zuby nehty dr\u017eel na sam\u00e9 hran\u011b skute\u010dnosti a\u00a0jistojist\u011b klouzal do potopy neskute\u010dna, kter\u00e1 ho m\u011bla pohltit?
Tohle hr\u016fzn\u00e9 sklouz\u00e1v\u00e1n\u00ed do neskute\u010dna ho doh\u00e1n\u011blo k\u00a0nep\u0159\u00ed\u010detnosti, jeho du\u0161e k\u0159i\u010dela strachy a\u00a0mukou.

Ale ona ho p\u0159esto od sebe odr\u00e1\u017eela, odstrkovala pry\u010d, vytrvale a\u00a0nel\u00edtostn\u011b mu l\u00e1mala prsty, aby se j\u00ed nemohl tak pevn\u011b dr\u017eet. Cht\u011bl, aby s\u00a0n\u00edm m\u011bla slitov\u00e1n\u00ed.
A\u00a0n\u011bkdy se na chv\u00edli slitovala. Ale v\u017edycky pak za\u010dala znovu, odstr\u010dila ho pry\u010d do hlubok\u00e9 vody, do \u0161\u00edlen\u00e9 a\u00a0mu\u010div\u00e9 nejistoty.
P\u0159ipadala mu jako f\u00farie, kter\u00e1 k\u00a0n\u011bmu nic nec\u00edt\u00ed. O\u010di j\u00ed sv\u00edtily chladnou nen\u00e1vist\u00ed. Pak jako by jeho srdce u\u017e u\u017e um\u00edralo strachem. T\u0159eba ho str\u010d\u00ed do t\u00e9 hlubiny.
Necht\u011bla u\u017e s\u00a0n\u00edm sp\u00e1t. \u0158\u00edkala, \u017ee j\u00ed kaz\u00ed sp\u00e1nek. T\u00edm jen znovu rozbou\u0159ila jeho \u0161\u00edlen\u00fd strach a\u00a0utrpen\u00ed. Odehnala ho. Jako zastra\u0161en\u00fd, \u010d\u00edhaj\u00edc\u00ed \u010f\u00e1bel se nechal odehnat a\u00a0v\u00a0duchu lstiv\u011b proti n\u00ed sp\u0159\u00e1dal zlo. Ale ona ho odehnala. Ve chv\u00edl\u00edch nejsiln\u011bj\u0161\u00edho utrpen\u00ed mu p\u0159ipadala nepochopiteln\u00e1, jako netvor, princip krutosti.

By\u0165 jej\u00ed soucit chv\u00edlemi p\u0159evl\u00e1dl, byla tvrd\u00e1 a\u00a0chladn\u00e1 jako k\u00e1men. Mus\u00ed ho od sebe odd\u00e1lit, mus\u00ed sp\u00e1t sama. Ustlala mu v\u00a0pokoj\u00edku.
A\u00a0on tam le\u017eel jako zbi\u010dovan\u00fd, jeho du\u0161e zbi\u010dovan\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 k\u00a0smrti, a\u00a0p\u0159ece nezm\u011bn\u011bn\u00e1. Le\u017eel v\u00a0mu\u010div\u00e9 ag\u00f3nii, odra\u017een zp\u011bt do neskute\u010dna, jako mu\u017e vr\u017een\u00fd p\u0159es palubu do mo\u0159e, aby plaval, dokud se nepotop\u00ed, proto\u017ee se nem\u00e1 \u010deho chytit, je tu pouze \u0161ir\u00e9, zm\u00edtaj\u00edc\u00ed se mo\u0159e.
Nespal, krom\u011b lehk\u00e9ho sp\u00e1nku, kdy se mysl pot\u00e1hne tenk\u00fdm z\u00e1vojem. Nebyl to sp\u00e1nek. Byl vzh\u016fru, a\u00a0nebyl vzh\u016fru. Nedok\u00e1zal b\u00fdt s\u00e1m. Pot\u0159eboval m\u00edt mo\u017enost vz\u00edt ji do n\u00e1ru\u010de. Nemohl sn\u00e9st ten pr\u00e1zdn\u00fd prostor na sv\u00fdch prsou, kde b\u00fdvala ona. Nemohl to sn\u00e9st. P\u0159ipadalo mu, jako by z\u016fstal viset ve vzduchu a\u00a0dr\u017eel tam pouze silou v\u016fle. Kdyby povolil v\u016fli, za\u010dal by padat nekone\u010dn\u00fdm prostorem do bezedn\u00e9 j\u00e1my, padal by st\u00e1le, bez v\u016fle, bezmocn\u00fd, neexistuj\u00edc\u00ed, pouze upadaj\u00edc\u00ed do z\u00e1niku, padal by tak dlouho, a\u017e by t\u0159en\u00edm sho\u0159el jako padaj\u00edc\u00ed hv\u011bzda, a\u00a0pak nic, nic, naprost\u00e9 nic.

R\u00e1no s\u00a0popelav\u00fdm a\u00a0neskute\u010dn\u00fdm v\u00fdrazem vstal. A\u00a0ona jako by ho m\u011bla zase r\u00e1da, jako by si ho trochu udob\u0159ovala.
\u201eJ\u00e1 jsem spala dob\u0159e,\u201c \u0159ekla s\u00a0m\u00edrn\u011b p\u0159edst\u00edranou veselost\u00ed. \u201eA\u00a0ty?\u201c
\u201e\u0160lo to,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
Ne\u0159ekl by j\u00ed to.
T\u0159i nebo \u010dty\u0159i noci le\u017eel s\u00e1m ve sv\u00e9m bd\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku, jeho v\u016fle nezm\u011bn\u011bna, st\u00e1le v\u00a0nap\u011bt\u00ed, nehybn\u00fd v\u00a0jeho sev\u0159en\u00ed. Pak, jako by o\u017eila a\u00a0svobodn\u011b ho op\u011bt mohla m\u00edt r\u00e1da, oklaman\u00e1 jeho ml\u010den\u00edm a\u00a0zd\u00e1nliv\u00fdm souhlasem a\u00a0tak\u00e9 poh\u00e1n\u011bna soucitem, p\u0159ijala ho op\u011bt zp\u00e1tky.
Ka\u017ed\u00fd ve\u010der p\u0159ese v\u0161echnu hanbu \u010dekal s\u00a0utrpen\u00edm na chv\u00edli, kdy p\u016fjdou sp\u00e1t, zda ho nech\u00e1 p\u0159ede dve\u0159mi. A\u00a0ka\u017ed\u00fd ve\u010der, kdy\u017e mu s\u00a0tou fale\u0161nou veselost\u00ed pop\u0159\u00e1la dobrou noc, m\u011bl pocit, \u017ee ji snad mus\u00ed zab\u00edt, nebo zab\u00edt sebe. Ale po\u017e\u00e1dala ho o\u00a0pol\u00edben\u00ed tak \u017ealostn\u011b, tak hezky. Tak ji pol\u00edbil, i\u00a0kdy\u017e v\u00a0srdci c\u00edtil led.

A\u00a0n\u011bkdy ode\u0161el ven. Jednou sed\u011bl dlouhou dobu ve vchodu do kostela, ne\u017e \u0161el sp\u00e1t. Byla tma a\u00a0foukal v\u00edtr. Sed\u011bl p\u0159ed kostelem a\u00a0c\u00edtil tam jak\u00e9si p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed,
jak\u00e9si bezpe\u010d\u00ed. Ale ochladilo se a\u00a0on musel j\u00edt sp\u00e1t.
Pak p\u0159i\u0161el ve\u010der, kdy ho objala a\u00a0l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbila a\u00a0\u0159ekla mu:
\u201eZ\u016fsta\u0148 dnes v\u00a0noci, pros\u00edm, se mnou.\u201c
A\u00a0on z\u016fstal bez n\u00e1mitek. Ale jeho v\u016fle se nezm\u011bnila. Cht\u011bl m\u00edt Annu k\u00a0sob\u011b p\u0159ipoutanou.
Tak\u017ee mu brzy zase \u0159ekla, \u017ee pot\u0159ebuje b\u00fdt sama.
\u201eJ\u00e1 t\u011b nechci pos\u00edlat pry\u010d. Chci sp\u00e1t s\u00a0tebou. Ale nem\u016f\u017eu, ty m\u011b nenech\u00e1\u0161 sp\u00e1t.\u201c
Krev mu z\u010dernala v\u00a0\u017eil\u00e1ch.
\u201eCo t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct? Je to naprost\u00e1 le\u017e. J\u00e1 \u017ee t\u011b nenech\u00e1m sp\u00e1t\u00a0\u2013\u201c
\u201eNo nenech\u00e1\u0161. Sp\u00edm tak dob\u0159e, kdy\u017e sp\u00edm sama. A\u00a0nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, kdy\u017e jsi tu ty. N\u011bco mi prov\u00e1d\u00ed\u0161, tla\u010d\u00ed\u0161 mi na hlavu. A\u00a0j\u00e1 mus\u00edm sp\u00e1t, kdy\u017e budu brzy m\u00edt d\u00edt\u011b.\u201c
\u201eJe to n\u011bco v\u00a0tob\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bl, \u201es tebou n\u011bco nen\u00ed v\u00a0po\u0159\u00e1dku.\u201c
Nesm\u00edrn\u011b hr\u016fzn\u00e9 byly tyto no\u010dn\u00ed z\u00e1pasy, kdy cel\u00fd sv\u011bt u\u017e spal a\u00a0oni dva byli sami, sami na sv\u011bt\u011b a\u00a0odpuzovali jeden druh\u00e9ho. T\u011b\u017eko se to dalo sn\u00e9st.
\u0160el a\u00a0lehl si o\u00a0samot\u011b. A\u00a0nakonec, po \u0161ediv\u00e9m, zsinal\u00e9m a\u00a0d\u011bsiv\u00e9m obdob\u00ed se uvolnil, n\u011bco v\u00a0n\u011bm povolilo. Povolil, bylo mu jedno, co se s\u00a0n\u00edm stane. S\u00e1m sob\u011b, j\u00ed a\u00a0v\u0161em ostatn\u00edm se stal podivn\u00fdm a\u00a0nez\u0159eteln\u00fdm. V\u0161e zaplavila mlhavost, jako kdy\u017e se \u010dlov\u011bk top\u00ed. A\u00a0bylo nesm\u00edrn\u011b \u00falevn\u00e9 se utopit, byla to p\u0159evelik\u00e1 \u00faleva.

U\u017e nenal\u00e9hal, nenutil ji k\u00a0ni\u010demu. U\u017e se j\u00ed nevnucoval. Povolil, uvolnil se, odpadl, a\u00a0co se m\u011blo st\u00e1t, m\u011blo se st\u00e1t.
P\u0159esto ji je\u0161t\u011b cht\u011bl, neust\u00e1le, neust\u00e1le ji cht\u011bl. V\u00a0du\u0161i m\u011bl bez\u00fat\u011b\u0161nost d\u00edt\u011bte, byl tak bezmocn\u00fd. Jako d\u00edt\u011b na sv\u00e9 matce na n\u00ed z\u00e1visel sv\u00fdm \u017eit\u00edm. V\u011bd\u011bl to a\u00a0tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee si nem\u016f\u017ee pomoci.
P\u0159esto musel v\u00a0sob\u011b naj\u00edt schopnost b\u00fdt s\u00e1m. Musel b\u00fdt schopen lehnout si vedle pr\u00e1zdn\u00e9ho prostoru a\u00a0nechat to tak. Musel m\u00edt schopnost poddat se t\u00e9 potop\u011b a\u00a0podle mo\u017enosti se pono\u0159it, nebo z\u016fstat na\u017eivu. Nebo\u0165 si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil sv\u00e9 vlastn\u00ed omezen\u00ed a\u00a0omezenost sv\u00e9 moci. Musel se vzd\u00e1t.
Byla mezi nimi jak\u00e1si nehybnost, jak\u00e1si sinalost. Alespo\u0148 p\u016flku bitvy m\u011bli za sebou. N\u011bkdy b\u011bhem dne plakala, srdce m\u011bla zt\u011b\u017ekl\u00e9. Ale d\u00edt\u011b ji st\u00e1le h\u0159\u00e1lo v\u00a0l\u016fn\u011b.
Stali se op\u011bt p\u0159\u00e1teli, nov\u00fdmi, p\u0159emo\u017een\u00fdmi p\u0159\u00e1teli. Op\u011bt spali spolu, velice ti\u0161e a\u00a0odd\u011blen\u011b, ne tak dohromady jako p\u0159edt\u00edm. A\u00a0chovala se k\u00a0n\u011bmu d\u016fv\u011brn\u011b jako na po\u010d\u00e1tku. Ale on byl velice zamlkl\u00fd a\u00a0ne d\u016fv\u011brn\u011b bl\u00edzk\u00fd. V\u00a0du\u0161i byl r\u00e1d, ale zat\u00edm \u00fapln\u011b neo\u017eil.

Mohl s\u00a0n\u00ed sp\u00e1t a\u00a0nechat ji na pokoji. Dok\u00e1zal b\u00fdt te\u010f s\u00e1m. Pr\u00e1v\u011b se nau\u010dil, co je to m\u00edt schopnost b\u00fdt s\u00e1m. Bylo to spr\u00e1vn\u00e9 a\u00a0m\u00edrumilovn\u00e9. Dala mu novou, hlub\u0161\u00ed svobodu. Sv\u011bt se t\u0159eba mohl zm\u00edtat v\u00a0nejistot\u011b, ale on te\u010f byl s\u00e1m sebou. Nabyl vlastn\u00ed existence. Podruh\u00e9 se narodil, kone\u010dn\u011b se narodil s\u00e1m sob\u011b, z\u00a0toho obrovsk\u00e9ho t\u011bla lidstva. P\u0159edt\u00edm existoval pouze za p\u0159edpokladu vztah\u016f s\u00a0jinou bytost\u00ed. Nyn\u00ed m\u011bl absolutn\u00ed vlastn\u00ed j\u00e1\u00a0\u2013 stejn\u011b jako relativn\u00ed j\u00e1.
Ale bylo to velice nemluvn\u00e9, slab\u00e9 a\u00a0bezmocn\u00e9 j\u00e1, lezouc\u00ed koje\u0148\u00e1tko. Choval se velice ti\u0161e a\u00a0sv\u00fdm zp\u016fsobem poddajn\u011b. Kone\u010dn\u011b nabyl nezvratn\u00e9ho j\u00e1, svobodn\u00e9ho, odd\u011blen\u00e9ho, nez\u00e1visl\u00e9ho j\u00e1.
Ulevilo se j\u00ed, z\u00edskala od n\u011bj svobodu. Dala ho jeho vlastn\u00edmu j\u00e1. N\u011bkdy plakala \u00fanavou a\u00a0bezmoc\u00ed. Ale byl to man\u017eel. A\u00a0ona jako by na to skrze d\u00edt\u011b, kter\u00e9 p\u0159ich\u00e1zelo, zapom\u00ednala. D\u00edt\u011b jako by ji zah\u0159\u00edvalo a\u00a0zp\u016fsobovalo ospalost. Upadla do dlouh\u00e9ho sn\u011bn\u00ed, nez\u0159eteln\u00e1, vyh\u0159\u00e1t\u00e1, necht\u011bla se nechat vytrhnout ze sv\u00e9ho mlhav\u00e9ho stavu. A\u00a0tak\u00e9 na n\u011bm spo\u010d\u00edvala.

N\u011bkdy k\u00a0n\u011bmu p\u0159ich\u00e1zela s\u00a0sv\u011btlem v\u00a0o\u010d\u00edch, dojemn\u00e1, tkliv\u00e1, jako by si o\u00a0n\u011bco \u0159\u00edkala. D\u00edval se na ni a\u00a0nech\u00e1pal to. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1, tak neskute\u010dn\u00e1, z\u00a0jeho hrudi jako by k\u00a0n\u00ed vych\u00e1zely paprsky, jako z\u00e1\u0159. Byl tam pro ni, jen pro ni. A\u00a0ona se ho dr\u017eela za hru\u010f a\u00a0l\u00edbala ji a\u00a0l\u00edbala, vkle\u010de vedle n\u011bj. A on le\u017eel a d\u00edval se na svou hru\u010f, a\u017e mu p\u0159ipadalo, \u017ee jeho hru\u010f nen\u00ed on s\u00e1m, \u017ee ji tam nechal le\u017eet. A p\u0159esto k n\u011bmu pat\u0159ila,
a jako by se projasnila a zkr\u00e1sn\u011bla jej\u00edmi polibky. Byl r\u00e1d a c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, s\u00e1lavou bolest.  V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco chce, jeho srdce tou\u017eilo j\u00ed to d\u00e1t. A kdy\u017e zvedla tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 byla z\u00e1\u0159iv\u00e1 a r\u016f\u017eov\u00e1 jako mal\u00fd obl\u00e1\u010dek, jeho srdce se nad n\u00ed doj\u00edmalo a nyn\u00ed ji zpovzd\u00e1l\u00ed zbo\u017e\u0148ovalo. M\u011bla v sob\u011b cosi z kv\u011btiny, co zbo\u017e\u0148oval, jak st\u00e1l vpovzd\u00e1l\u00ed jako ciz\u00ed \u010dlov\u011bk.

T\u00fddny ub\u00edhaly, \u010das se nachyloval, chovali se k sob\u011b velice jemn\u011b a byli k\u0159ehce \u0161\u0165astn\u00ed. Ta nal\u00e9haj\u00edc\u00ed, v\u00e1\u0161niv\u00e1, temn\u00e1 du\u0161e, ta siln\u00e1 nespokojenost v n\u011bm jako by se uti\u0161ila a zkrotla, lev si lehl krotk\u00fd jako jeh\u0148\u00e1tko.
Ona ho skute\u010dn\u011b velmi milovala a on \u010dekal bl\u00edzko n\u00ed. Byla pro n\u011bj tentokr\u00e1t vz\u00e1cn\u00e1 a vzd\u00e1len\u00e1, jak \u010dekala na sv\u00e9 d\u00edt\u011b. Jej\u00ed du\u0161i rozradostnila ext\u00e1ze p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho d\u00edt\u011bte. Nesm\u00edrn\u011b si p\u0159\u00e1la chlape\u010dka.
Ale vypadala tak mlad\u011b a k\u0159ehce. V\u017edy\u0165 to byla je\u0161t\u011b d\u00edvka. Kdy\u017e st\u00e1la u ohn\u011b a myla se \u2013 a on se na ni d\u00edval, srdce mu p\u0159ekypovalo n\u011bhou k n\u00ed. Takov\u00e9 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 \u00fady, jej\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e9, zakulacen\u00e9 pa\u017ee jako hon\u00edc\u00ed se sv\u011bt\u00e9lka a jej\u00ed nohy tak prost\u00e9 a d\u011btsk\u00e9, a p\u0159esto velmi py\u0161n\u00e9. St\u00e1la na t\u011bch py\u0161n\u00fdch nohou a s n\u00e1dhernou nedbalost\u00ed vyva\u017eovala pln\u00e9 b\u0159icho a ty zbo\u017en\u011bn\u00ed\u00adhodn\u00e9 oblinky, \u0148adra, nab\u00fdvaly na d\u016fle\u017eitosti. A nad t\u00edm v\u0161\u00edm jej\u00ed tv\u00e1\u0159 jako r\u016f\u017eov\u00fd rozz\u00e1\u0159en\u00fd obl\u00e1\u010dek.
M\u011bla moc r\u00e1da, kdy\u017e se dot\u00fdkal t\u00e9 zral\u00e9 zaoblenosti, aby se tak\u00e9 pot\u011b\u0161il t\u00edm chv\u011bn\u00edm a pohybem d\u00edt\u011bte v n\u00ed. B\u00e1l se a ml\u010del, ale ona objala jeho \u0161\u00edji s py\u0161nou a bezosty\u0161nou radost\u00ed.

Dostavily se bolesti \u2013 a jak k\u0159i\u010dela! Cht\u011bla, aby z\u016fstal u n\u00ed. A v\u017edycky kdy\u017e dlouze vyk\u0159ikla, pod\u00edvala se na n\u011bj se slzami v o\u010d\u00edch a mezi vzlyky se sm\u00edchem \u0159\u00edkala:
\u201eVlastn\u011b mi to nevad\u00ed.\u201c
Bylo to dost zl\u00e9. Ale pro ni nikdy smrteln\u00e9. I ta prudk\u00e1, dr\u00e1sav\u00e1 bolest ji vzpru\u017eovala. K\u0159i\u010dela a trp\u011bla, ale celou dobu byla zvl\u00e1\u0161tn\u011b \u017eiv\u00e1 a siln\u00e1. C\u00edtila se tak mocn\u011b na\u017eivu a v rukou tak mistrovsk\u00e9 s\u00edly \u017eivota, \u017ee v sam\u00e9m nitru c\u00edtila rozja\u0159enost. V\u011bd\u011bla, \u017ee v\u00edt\u011bz\u00ed, v\u017edycky vyhr\u00e1vala a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm n\u00e1porem bolesti byla bl\u00ed\u017e v\u00edt\u011bzstv\u00ed.
On patrn\u011b trp\u011bl v\u00edc ne\u017e ona. Nebyl \u0161okov\u00e1n \u010di zd\u011b\u0161en. 

Narodila se hol\u010di\u010dka. Kdy\u017e j\u00ed to ozn\u00e1mili a na vte\u0159inku se j\u00ed na tv\u00e1\u0159i rozhostilo ml\u010den\u00ed, poznal, \u017ee je zklaman\u00e1. A v jeho srdci vzplanula velk\u00e1, v\u00e1\u0161niv\u011b \u017ehav\u00e1 zlost a protest.
V tu chv\u00edli byl na d\u00edt\u011b py\u0161n\u00fd.
Ale kdy\u017e se j\u00ed \u0148adra nalila ml\u00e9kem a d\u011b\u0165\u00e1tko s\u00e1lo z prsu, zd\u00e1lo se, \u017ee nadskakuje neskute\u010dnou radost\u00ed.
\u201eSaje ze m\u011b, saje, m\u00e1 m\u011b r\u00e1do \u2013 moc mu to chutn\u00e1!\u201c k\u0159i\u010dela a v\u00e1\u0161niv\u011b si ob\u011bma rukama p\u0159idr\u017eovala d\u00edt\u011b u prsu.
A za p\u00e1r okam\u017eik\u016f, kdy\u017e uvykla sv\u00e9mu blahu, pod\u00edvala se na mlad\u00edka rozz\u00e1\u0159en\u00fdma, nevidouc\u00edma o\u010dima a \u0159ekla:
\u201eAnna Victrix.\u201c
Rozechv\u011ble ode\u0161el a \u0161el sp\u00e1t. Pro ni znamenaly bolesti r\u00e1ny a tr\u00fdze\u0148 v\u00edt\u011bze, byla o to py\u0161n\u011bj\u0161\u00ed.

Kdy\u017e se op\u011bt pozdravila, byla velmi \u0161\u0165astn\u00e1. Pojmenovala d\u011b\u0165\u00e1tko Ursula. Anna i jej\u00ed man\u017eel m\u011bli pocit, \u017ee mus\u00ed m\u00edt jm\u00e9no, kter\u00e9 je osobn\u011b uspokojuje.
D\u00edt\u011b m\u011blo sn\u011bdou tv\u00e1\u0159i\u010dku a zvl\u00e1\u0161tn\u011b ochm\u00fd\u0159enou k\u016f\u017ei, na hlavi\u010dce chom\u00e1\u010de bronzov\u00fdch vl\u00e1sk\u016f a \u017eluto\u0161ed\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se postupn\u011b m\u011bnily a pozd\u011bji se staly zlatav\u011b hn\u011bd\u00fdmi po otci. Tak ji nazvali Ursulou po svat\u00e9 na obr\u00e1zku.
Zpo\u010d\u00e1tku se jevila jako pon\u011bkud k\u0159ehounk\u00e9 d\u011bcko, ale brzy zes\u00edlila a bylo neposedn\u00e1 jako mlad\u00fd \u00faho\u0159. Ka\u017edodenn\u00ed z\u00e1pas s jej\u00ed mladou silou Annu vy\u010derp\u00e1val.
Zbo\u017e\u0148ovala a milovala d\u00edt\u011b jako n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko a napl\u0148ovalo ji \u0161t\u011bst\u00edm. Milovala sv\u00e9ho man\u017eela, l\u00edbala ho na o\u010di a nos a \u00fasta a velice ho vychvalovala, \u0159\u00edkala, jak m\u00e1 kr\u00e1sn\u00e9 \u00fady, fascinoval ji jeho fyzick\u00fd zjev.

A vskutku byla Anna Victrix. U\u017e se s n\u00ed nemohl utk\u00e1vat v boji. Byl jako v pustin\u011b s n\u00ed s\u00e1m. Kdy\u017e ho jednou n\u011bjak\u00e1 z\u00e1le\u017eitost odvedla do Lond\u00fdna, divil se, kdy\u017e se vracel a pomyslel na ty nah\u00e9, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se divochy, jak mohli vystav\u011bt a vytvo\u0159it velkou \u010d\u00e1st Oxford Street nebo Piccadilly. Jak se stalo, \u017ee bezmocn\u00ed divo\u0161i, proh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se s kop\u00edmi kolem \u0159eky a lov\u00edc\u00ed ryby, zalo\u017eili tenhle skv\u011bl\u00fd Lond\u00fdn, tu mocnou, masivn\u00ed o\u0161klivou nadstavbu sv\u011bta \u010dlov\u011bka nad sv\u011btem p\u0159\u00edrody! D\u011bsilo ho to a nah\u00e1n\u011blo mu to posv\u00e1tnou hr\u016fzu. \u010clov\u011bk je stra\u0161liv\u00fd ve sv\u00e9m d\u00edle. Lidsk\u00e1 d\u00edla jsou je\u0161t\u011b hr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u010dlov\u011bk s\u00e1m, t\u00e9m\u011b\u0159 nestv\u016frn\u00e1.

A p\u0159ece, s\u00e1m za sebe, za svou osobu m\u011bl Brangwen pocit, \u017ee cel\u00fd sv\u011bt \u010dlov\u011bka je vn\u011bj\u0161\u00ed a vedlej\u0161\u00ed vzhledem k jeho skute\u010dn\u00e9mu \u017eivotu s Annou. Kdyby n\u011bkdosmetl celou nestv\u016frnou nadstavbu dne\u0161n\u00edho sv\u011bta, m\u011bsta, pr\u016fmysl a civilizaci a zanechal pouze holou zem s \u017eiv\u00fdmi rostlinami a tekouc\u00edmi vodami, jemu by to nevadilo, pokud by z\u016fstal cel\u00fd on s\u00e1m, m\u011bl Annu, d\u00edt\u011b a tu novou, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jistotu v du\u0161i. Pak, pokud by byl nah\u00fd, na\u0161el by n\u011bkde n\u011bjak\u00e9 o\u0161acen\u00ed, zbudoval by p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed a p\u0159inesl j\u00eddlo pro svou \u017eenu.
A co v\u00edc? Co v\u00edc by bylo zapot\u0159eb\u00ed? Velk\u00e1 v\u011bt\u0161ina \u010dinnost\u00ed, jimi\u017e se zab\u00fdvalo lidstvo, pro n\u011bj nic neznamenala. Sv\u00fdm zalo\u017een\u00edm v nich nehr\u00e1l \u017e\u00e1dnou roli.
Pro co tedy \u017eil? Pouze pro Annu a \u017eivot s\u00e1m? Co cht\u011bl na t\u00e9to zemi? Pouze Annu a sv\u00e9 d\u011bti a sv\u016fj \u017eivot s t\u011bmi d\u011btmi a s n\u00ed? Nic v\u00edc?

Prov\u00e1zel ho pocit n\u011b\u010deho v\u00edc, n\u011b\u010deho d\u00e1l, co mu poskytovalo absolutn\u00ed byt\u00ed. Jako by u\u017e te\u010f existoval ve V\u011b\u010dnosti, a\u0165 \u010cas ud\u011bl\u00e1 cokoli. Co je venku? Vystav\u011bn\u00fd sv\u011bt, v kter\u00fd nev\u011b\u0159\u00ed? Co by j\u00ed m\u011bl p\u0159in\u00e1\u0161et zven\u010d\u00ed? Nic? Sta\u010d\u00ed to tak, jak to je? To, \u017ee p\u0159ijal svou situaci, je\u0161t\u011b st\u00e1le prov\u00e1zelo utrpen\u00ed. Nebyla s n\u00edm. A p\u0159ece odd\u011blen\u011b od n\u00ed sotva v\u011b\u0159il s\u00e1m v sebe, by\u0165 bylo s n\u00edm cel\u00e9 Nekone\u010dno. Nech\u0165 cel\u00fd sv\u011bt sklouzne za hranici zapomn\u011bn\u00ed, on bude st\u00e1t s\u00e1m. Ale j\u00ed si nebyl jist. A existoval tak\u00e9 v n\u00ed, proto byl nejist\u00fd. Zmocnil se ho strach, t\u00e9m\u011b\u0159 pocit viny, jako by n\u011bkde selhal, kdy\u017e ji sly\u0161el mluvit s d\u011b\u0165\u00e1tkem. St\u00e1la u okna s m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm d\u00edt\u011btem v n\u00e1ru\u010di a mluvila na n\u011b zp\u011bvav\u00fdm mlad\u00fdm hlasem, kter\u00fd nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el a kter\u00fd odezn\u00edval v jeho srdci jako cosi do\u017eaduj\u00edc\u00edho se z d\u00e1lky, \u010di jako hlas z jin\u00e9ho sv\u011bta vyjad\u0159uj\u00edc\u00ed sv\u016fj po\u017eadavek na n\u011bj. St\u00e1l tam a poslouchal a srdce se mu dmulo, aby se pozvedlo a podvolilo. Pak se st\u00e1hl zp\u011bt a z\u016fstal stranou. Nemohl se pohnout, n\u011bco odm\u00edtal d\u00e1t, jako by nebyl schopen sebezap\u0159en\u00ed. Mus\u00ed b\u00fdt s\u00e1m sebou. 

\u201ePod\u00edvej na ty hloupou\u010dk\u00e9 mod\u0159inky, slun\u00ed\u010dko moje,\u201c broukala a zvedla d\u011bcko k oknu, za n\u00edm\u017e z\u00e1\u0159ila b\u00edl\u00e1 zahrada a mod\u0159inky soupe\u0159\u00edc\u00ed na sn\u011bhu: \u201ePod\u00edvej na ty hloup\u00e9 mod\u0159inky, beru\u0161ko, jak se perou ve sn\u011bhu! Pod\u00edvej, ty pt\u00e1\u010dku m\u016fj \u2013 jak tlu\u010dou do sn\u011bhu k\u0159id\u00e9lky a t\u0159epou hlavi\u010dkami. Ty jsou ale zlobiv\u00e9!
Pod\u00edvej na ta \u017elut\u00e1 pe\u0159\u00ed\u010dka na sn\u011bhu! V\u0161ak jim budou chyb\u011bt, vi\u010f, a\u017e jim bude pozd\u011bji zima.
Mus\u00edme jim \u0159\u00edct, aby p\u0159estaly, mus\u00edme jim \u0159\u00edct \u201anechte toho\u2018, vi\u010f, pt\u00e1\u010dku m\u016fj? Ty se nazlob\u00ed, nazlob\u00ed! Pod\u00edvej!\u201c Jej\u00ed hlas n\u00e1hle nabral na s\u00edle a prudkosti a ost\u0159e zaklepala na okno:
\u201eNechte toho,\u201c k\u0159i\u010dela, \u201enechte toho, vy mal\u00e9 zlobilky. P\u0159esta\u0148te!\u201c Zavolala je\u0161t\u011b hlasit\u011bji a v\u00edc zabu\u0161ila na okno. Hlas m\u011bla b\u0159itk\u00fd a rozkazova\u010dn\u00fd.
\u201eM\u011bjte rozum,\u201c volala.
\u201eTak, u\u017e jsou pry\u010d. Kam asi let\u011bly, ty hlupinky? Co si budou spolu \u0159\u00edkat? Co si budou \u0159\u00edkat, ku\u0159\u00e1tko moje? Zapomenou na to, vi\u010f, do\u00ad\u010dista na to zapomenou, vykou\u0159\u00ed se jim to z t\u011bch hloup\u00fdch hlavi\u010dek, zpod t\u011bch modr\u00fdch \u010depi\u010dek.\u201c
Po chv\u00edli obr\u00e1tila svou rozp\u00e1lenou tv\u00e1\u0159 k man\u017eelovi.
\u201eOpravdu se perou, byly na sebe skute\u010dn\u011b zl\u00e9!\u201c \u0159ekla hlasem rozdycht\u011bn\u00fdm vzru\u0161en\u00edm a podivem, jako by pat\u0159ila do pta\u010d\u00edho sv\u011bta, jako by se ztoto\u017e\u0148ovala s pta\u010d\u00edm pokolen\u00edm.
\u201eTak, perou se, mod\u0159inky, aby ne,\u201c \u0159ekl a byl r\u00e1d, kdy\u017e se s tou svou tv\u00e1\u0159\u00ed proz\u00e1\u0159enou odjinud oto\u010dila k n\u011bmu. P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a st\u00e1l vedle n\u00ed a d\u00edval se ven na stopy na sn\u011bhu, kde se pt\u00e1ci spolu pot\u00fdkali, a na b\u00edlo\u010dern\u00e9 obt\u00ed\u017een\u00e9 v\u011btve tis\u016f. Co to po n\u011bm \u017e\u00e1dala, co se ptala ta rozz\u00e1\u0159en\u00e1 tv\u00e1\u0159, jakou ot\u00e1zku to m\u011bl zodpov\u011bd\u011bt? Nev\u011bd\u011bl. Ale jak tam st\u00e1l, poc\u00edtil jakousi odpov\u011bdnost, j\u00ed\u017e byl r\u00e1d, ale z\u00e1rove\u0148 se c\u00edtil nesv\u016fj, jako by musel uhasit sv\u00e9 vlastn\u00ed sv\u011btlo.
A st\u00e1le je\u0161t\u011b se nemohl pohnout.

Anna d\u00edt\u011b velmi milovala. A p\u0159esto jako by nedo\u0161la napln\u011bn\u00ed. M\u011bla neznateln\u00fd pocit o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, jako u pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Byla v klidu a bezpe\u010d\u00ed Cossethay. Ale m\u011bla pocit, jako by v Cossethay v\u016fbec nebyla. Nam\u00e1hala o\u010di, aby dohl\u00e9dla kamsi za n\u011b. A co vid\u011bla ze sv\u00e9 hory Pisgy, kter\u00e9 dos\u00e1hla? Slab\u011b znateln\u00fd, lesknouc\u00ed se obzor ve velk\u00e9 d\u00e1lce a oblouk duhy, dve\u0159e st\u00ednu s matn\u011b barevn\u00fdm naddve\u0159n\u00edm obloukem. Mus\u00ed se snad odebrat tam?
Cosi nech\u00e1pala, \u010dehosi se j\u00ed nepoda\u0159ilo dobrat. Existovalo cosi mimo jej\u00ed dosah. Ale pro\u010d se mus\u00ed vydat na cestu? Stoj\u00ed p\u0159ece tak pevn\u011b na ho\u0159e Pisze.

V zim\u011b, kdy vst\u00e1vala s v\u00fdchodem slunce a z oken vzadu vid\u011bla v\u00fdchod planouc\u00ed \u017elut\u011b a oran\u017eov\u011b nad zelenou, lesklou tr\u00e1vou, zat\u00edmco velk\u00e1 hru\u0161e\u0148 uprost\u0159ed
tu st\u00e1la tmav\u00e1 a velkolep\u00e1 jako idol a pod temnou hru\u0161n\u00ed se mal\u00e1 lou\u017ee leskla v blysknav\u00e9m, \u017elut\u00e9m sv\u011btle, \u0159\u00edkala: \u201eJe tady.\u201c A kdy\u017e pak ve\u010der z\u00e1pad slunce
n\u00e1hle rud\u011b zasv\u00edtil velkou mezerou v mrac\u00edch, \u0159ekla op\u011bt: \u201eJe pry\u010d.\u201c

Rozb\u0159esk a z\u00e1pad slunce byly dva konce duhy, kter\u00e1 p\u0159eklenula den, a ona vid\u011bla nad\u011bji, p\u0159\u00edslib. Pro\u010d by se m\u011bla sna\u017eit dostat n\u011bkam d\u00e1l?
A p\u0159ece si neust\u00e1le kladla ot\u00e1zky. Kdy\u017e slunce zapadalo v ohniv\u00e9m zimn\u00edm sp\u011bchu, st\u00e1la p\u0159ed planouc\u00edm ukon\u010den\u00edm procesu, v n\u011bm\u017e nehr\u00e1la plnohodnotnou roli,
a proto se st\u00e1le musela t\u00e1zat: \u201eCo to d\u011bl\u00e1\u0161, \u017ee spou\u0161t\u00ed\u0161 tenhle ohromn\u00fd sv\u011bteln\u00fd zmatek? \u010c\u00edm se to neust\u00e1le zab\u00fdv\u00e1\u0161, \u017ee n\u00e1s nenech\u00e1\u0161 na pokoji?\u201c
Neobr\u00e1tila se k man\u017eelovi, aby ji vedl. Byl od n\u00ed odd\u011blen, byl s n\u00ed podle jej\u00edho odli\u0161n\u00e9ho pojet\u00ed jeho osoby. Mohla by pozvednout d\u00edt\u011b, mohla by je hodit kup\u0159edu do t\u00e9 rud\u00e9 z\u00e1plavy a d\u00edt\u011b by v n\u00ed mohlo kr\u00e1\u010det mezi ho\u0159\u00edc\u00edmi uhl\u00edky a \u017ehav\u00fdm vrouc\u00edm bur\u00e1cen\u00edm, jako se proch\u00e1zeli t\u0159i sv\u011btci s and\u011blem v ohni.

Brzy si byla sv\u00fdm man\u017eelem jista. Znala jeho temnou tv\u00e1\u0159 a rozsah jeho v\u00e1\u0161n\u011b. Znala jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 siln\u00e9 t\u011blo a \u0159\u00edkala, \u017ee je jej\u00ed. Pak nebylo co j\u00ed odep\u0159\u00edt.
Byla bohatou \u017eenou u\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed si sv\u00e9ho bohatstv\u00ed.
A brzy op\u011bt ot\u011bhotn\u011bla. Co\u017e ji uspokojilo a jej\u00ed neklid zmizel. Zapomn\u011bla na to, jak sledovala slunce stoupaj\u00edc\u00ed po obloze a postupuj\u00edc\u00ed k z\u00e1padu jako skvostn\u00fd cestovatel val\u00edc\u00ed se vp\u0159ed. Zapomn\u011bla, \u017ee za jasn\u00e9 temn\u00e9 noci m\u011bs\u00edc nahl\u00ed\u017eel oknem a kynul j\u00ed jako kouzeln\u00fd sign\u00e1l lodi, d\u00e1val j\u00ed znamen\u00ed, aby ho n\u00e1sledovala. Slunce a m\u011bs\u00edc si \u0161ly svou cestou a nech\u00e1valy ji tu, m\u00edjely ji, tu bohatou \u017eenu u\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed si sv\u00e9ho bohatstv\u00ed. M\u011bla by tak\u00e9 j\u00edt. Ale nemohla, kdy\u017e ji zvaly, proto\u017ee nyn\u00ed mus\u00ed z\u016fstat doma. S uspokojen\u00edm upustila od dobrodru\u017estv\u00ed v nezn\u00e1mu. Nosila a rodila d\u011bti.

Dal\u0161\u00ed d\u00edt\u011b bylo na cest\u011b a Anna upadla do mlhav\u00e9 spokojenosti. Jestli\u017ee nebyla poutn\u00edkem do nezn\u00e1ma, jestli\u017ee u\u017e dorazila a jako bohat\u00e1 \u017eena se usadila ve sv\u00e9m zbudovan\u00e9m dom\u011b, jej\u00ed dve\u0159e se p\u0159esto otv\u00edraly pod obloukem duhy, jej\u00ed pr\u00e1h odr\u00e1\u017eel postup slunce a m\u011bs\u00edce, t\u011bch skv\u011bl\u00fdch cestovatel\u016f, jej\u00edm domem
se rozl\u00e9hala ozv\u011bna toho putov\u00e1n\u00ed.
Ona byla t\u011bmi dve\u0159mi a prahem, ona sama. Skrze ni p\u0159ich\u00e1zela dal\u0161\u00ed du\u0161e, aby na n\u00ed spo\u010dinula jako na prahu a vyhl\u00e9dla ven, st\u00edn\u00edc si o\u010di p\u0159i rozhodov\u00e1n\u00ed, kterou cestou se d\u00e1t.

p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola B\u00edl\u00e1

nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/pre>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
KAPITOLA 6Anna VictrixWill Brangwen m\u011bl po svatb\u011b n\u011bkolik t\u00fddn\u016f dovolen\u00e9, tak\u017ee si s\u00a0Annou mohli pln\u011b u\u017e\u00edt \u010dasu l\u00edb\u00e1nek o\u00a0samot\u011b ve sv\u00e9m domku.A\u00a0jak m\u00edjely dny, jemu […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":56527,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-56524","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/56524","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=56524"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/56524\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/56527"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=56524"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=56524"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=56524"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}