{"id":56943,"date":"2025-05-03T20:14:42","date_gmt":"2025-05-03T18:14:42","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=56943"},"modified":"2025-05-03T20:14:54","modified_gmt":"2025-05-03T18:14:54","slug":"duha-david-herbert-lawrence-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=56943","title":{"rendered":"DUHA \u2013 David Herbert Lawrence"},"content":{"rendered":"\n

KAPITOLA 11
<\/p>\n\n\n\n

Prvn\u00ed l\u00e1ska<\/mark><\/strong>
<\/p>\n\n\n\n

Jak se d\u00edvka Ursula m\u011bnila v \u017eenu, postupn\u011b se na ni sn\u00e1\u0161el mrak osobn\u00ed zodpov\u011bdnosti. Za\u010dala si uv\u011bdomovat, \u017ee je samostatnou bytost\u00ed uprost\u0159ed v\u0161eobj\u00edmaj\u00edc\u00ed temnoty, \u017ee mus\u00ed n\u011bkam sm\u011b\u0159ovat, mus\u00ed se n\u011b\u010d\u00edm st\u00e1t. A toho se b\u00e1la a tr\u00e1pilo ji to. Pro\u010d proboha mus\u00ed \u010dlov\u011bk vyr\u016fst, pro\u010d na n\u011bj mus\u00ed d\u011bdi\u010dn\u011b dolehnout ta t\u011b\u017ek\u00e1, umrtvuj\u00edc\u00ed odpov\u011bdnost za \u017eit\u00ed neobjeven\u00e9ho \u017eivota? Z nicoty a nerozli\u0161en\u00e9 hmoty ud\u011blat ze sebe n\u011bco! Ale co? Nabrat sm\u011br v t\u00e9 temnot\u011b a bezcest\u00ed! Ale kam? Jak ud\u011blat by\u0165 jedin\u00fd krok? A na druh\u00e9 stran\u011b, jak st\u00e1t na m\u00edst\u011b? Byla to skute\u010dn\u011b muka, zd\u011bdit odpov\u011bdnost za vlastn\u00ed \u017eivot.<\/p>\n\n\n\n


N\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, kter\u00e9 pro ni znamenalo jin\u00fd sv\u011bt, jak\u00e9si \u00fa\u017easn\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed, kde mohla \u017e\u00edt a l\u00e9zt na strom s mu\u017eem mal\u00e9 postavy, kde mohla nejist\u011b p\u0159ej\u00edt po mo\u0159i jako u\u010dedn\u00edk, l\u00e1mat chleba na p\u011bt tis\u00edc kousk\u016f, jako to u\u010dinil Hospodin, a dop\u0159\u00e1t tak hostinu p\u011bti tis\u00edc\u016fm lid\u00ed, se nyn\u00ed vzd\u00e1lilo skute\u010dnosti a stalo se pov\u011bst\u00ed, m\u00fdtem, iluz\u00ed, a by\u0165 se \u010dlov\u011bk mohl sna\u017eit prohla\u0161ovat je za pravdiv\u00fd historick\u00fd fakt \u2013 alespo\u0148 ne pro n\u00e1\u0161 ka\u017edodenn\u00ed \u017eivot.<\/p>\n\n\n\n


Tak\u017ee ta d\u00e1vn\u00e1 dualita \u017eivota, v n\u00ed\u017e sv\u011bt v\u0161edn\u00edho dne p\u0159edstavoval lidi a vlaky a povinnosti a vysv\u011bd\u010den\u00ed, kde\u017eto ned\u011bln\u00ed sv\u011bt obn\u00e1\u0161el absolutn\u00ed pravdu a \u017eivouc\u00ed tajemno, to, \u017ee lze chodit po vod\u011b a nechat se oslepit tv\u00e1\u0159\u00ed Hospodina, n\u00e1sledovat oblakov\u00fd sloup p\u0159es pou\u0161\u0165 a d\u00edvat se na ke\u0159, kter\u00fd prask\u00e1 v plamenech, ale nesho\u0159\u00ed, ta d\u00e1vn\u00e1, nezpochyb\u0148ovan\u00e1 dualita jako by se n\u00e1hle rozlomila vedv\u00ed. Sv\u011bt v\u0161edn\u00edho dne zv\u00edt\u011bzil nad sv\u011btem ned\u011bln\u00edm. Ned\u011bln\u00ed sv\u011bt pozbyl skute\u010dnosti, nebo alespo\u0148 prozat\u00edm. A \u010dlov\u011bk \u017eil \u010diny.<\/p>\n\n\n\n


Nu\u017ee byl tu \u017eivot v\u0161edn\u00edho dne a m\u011bl se \u017e\u00edt v d\u011bn\u00ed a \u010dinech. A tud\u00ed\u017e tu byla pot\u0159eba vybrat si, co \u010dlov\u011bk bude d\u011blat a \u010dinit. \u010clov\u011bk byl v\u00edc ne\u017e sv\u011btu – odpov\u011bdn\u00fd s\u00e1m sob\u011b. V Ursule p\u0159etrv\u00e1val jak\u00fdsi z\u00e1hadn\u00fd, mu\u010div\u00fd poz\u016fstatek ned\u011bln\u00edho sv\u011bta, kter\u00fd trval na vztahu k tomu nyn\u00ed odhozen\u00e9mu sv\u011btu vize. Jak si ale mohl \u010dlov\u011bk udr\u017eet vztah k tomu, co odm\u00edtal? M\u011bla nyn\u00ed za \u00fakol nau\u010dit se ka\u017edodenn\u00edmu \u017eivotu.
Jak se chovat, to byla ta ot\u00e1zka. \u010clov\u011bk zat\u00edm nebyl s\u00e1m sebou, ale pouze nap\u016fl formulovanou ot\u00e1zkou. Jak se st\u00e1t sebou, jak zn\u00e1t tu ot\u00e1zku a odpov\u011b\u010f na sebe sama, kdy\u017e byl \u010dlov\u011bk pouh\u00fdm n\u011b\u010d\u00edm-ni\u010d\u00edm, hon\u00edc\u00edm se sem a tam jako v\u011btry na obloze, neur\u010den\u00fd, nestanoven\u00fd?<\/p>\n\n\n\n


Obr\u00e1tila se k viz\u00edm, kter\u00e9 promlouvaly vzd\u00e1len\u00fdmi slovy, je\u017e proudila krv\u00ed jako neviditeln\u00fd v\u00edtr, znovu usly\u0161ela ta slova, odm\u00edtla vizi, nebo\u0165 musela b\u00fdt \u010dlov\u011bkem v\u0161edn\u00edho dne, pro n\u011bho\u017e vize nejsou pravdou, a do\u017eadovala se pouze v\u0161ednodenn\u00edho smyslu slov.
\u201eProdej v\u0161ecko, co m\u00e1\u0161, a rozdej chud\u00fdm,\u201c sl\u00fdchala v ned\u011bli r\u00e1no. To bylo dost jasn\u00e9 i pro pond\u011bln\u00ed r\u00e1no. Jak sch\u00e1zela z kopce na n\u00e1dra\u017e\u00ed cestou do \u0161koly, odn\u00e1\u0161ela si tento p\u0159\u00edkaz s sebou.
Cht\u011bla snad ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho? Cht\u011bla prodat perlet\u00ed vykl\u00e1dan\u00fd kart\u00e1\u010d a zrc\u00e1tko, st\u0159\u00edbrn\u00fd sv\u00edcen, sv\u016fj p\u0159\u00edv\u011bsek, roztomil\u00fd mal\u00fd n\u00e1hrdeln\u00edk a chodit oble\u010den\u00e1 v \u0161atech nev\u00fdrazn\u00e9 barvy jako ti nehezc\u00ed, ne\u010desan\u00ed Wherryovi, kte\u0159\u00ed pro ni p\u0159edstavovali \u201echud\u00e9\u201c? To necht\u011bla.<\/p>\n\n\n\n


To pond\u011bln\u00ed r\u00e1no se pohybovala na pokraji miz\u00e9rie. Nebo\u0165 j\u00ed se necht\u011blo d\u011blat to, co je spr\u00e1vn\u00e9. A necht\u011blo se j\u00ed d\u011blat, co \u0159\u00edkalo P\u00edsmo. Necht\u011bla b\u00fdt chud\u00e1. To pomy\u0161len\u00ed j\u00ed p\u0159i\u0161lo hrozn\u00e9 \u2013 \u017e\u00edt jako Wherryovi, tak o\u0161kliv\u00fd \u017eivot a tolik na milost a nemilost druh\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n


Stejn\u011b tak \u010dlov\u011bk nemohl nastavit druhou tv\u00e1\u0159. Theresa ude\u0159ila Ursulu do tv\u00e1\u0159e. Ursula v rozpolo\u017een\u00ed k\u0159es\u0165ansk\u00e9 pokory ml\u010dky nastavila druhou stranu obli\u010deje. Do n\u00ed\u017e ji Theresa, vyprovokovan\u00e1 tou v\u00fdzvou, taky ude\u0159ila. Na\u010de\u017e se Ursula s p\u0159ekypuj\u00edc\u00edm srdcem pokorn\u011b vzd\u00e1lila.
Ale mu\u010dil ji hn\u011bv a hlubok\u00e1, poko\u0159uj\u00edc\u00ed hanba, tak\u017ee nenabyla klidu, dokud se znovu nepoh\u00e1dala s Theresou a m\u00e1lem j\u00ed neutrhla hlavu.
\u201eAby sis p\u0159\u00ed\u0161t\u011b dala pozor,\u201c dodala vztekle.
A vzd\u00e1lila se nek\u0159es\u0165ansky, ale o\u010di\u0161t\u011bna.
Na t\u00e9hle pokorn\u00e9 str\u00e1nce k\u0159es\u0165anstv\u00ed bylo cosi ne\u010dist\u00e9ho a poni\u017euj\u00edc\u00edho. Ursula se n\u00e1hle vzep\u0159ela a\u017e k prav\u00e9mu opaku.
\u201eNen\u00e1vid\u00edm Wherryovy, kdyby tak um\u0159eli! Pro\u010d n\u00e1s otec nech\u00e1v\u00e1 takhle na holi\u010dk\u00e1ch a nut\u00ed n\u00e1s, abychom byli chud\u00ed a bezv\u00fdznamn\u00ed? Pro\u010d nen\u00ed n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc? Kdybychom m\u011bli otce jaksepat\u0159\u00ed, byl by hrab\u011b William Brangwen a j\u00e1 bych byla lady Ursula! Jak\u00fdm pr\u00e1vem jsem chud\u00e1 a plaz\u00edm se jako n\u011bjak\u00fd \u0161kodliv\u00fd hmyz? Kdyby mi bylo \u010din\u011bno po pr\u00e1vu, sed\u011bla bych na koni v zelen\u00e9m jezdeck\u00e9m obleku a za sebou bych m\u011bla podkon\u00edho. A zastavovala bych u branek p\u0159ed chalupami, a a\u017e by vy\u0161la ven chalupnice s d\u011bckem v n\u00e1ru\u010di, ptala bych se j\u00ed, jak se da\u0159\u00ed jej\u00edmu man\u017eelovi, kter\u00fd si ned\u00e1vno zranil nohu. A sehnula bych se z kon\u011b a pohladila bych d\u00edt\u011b po ln\u011bn\u00fdch vl\u00e1sk\u00e1ch a z pen\u011b\u017eenky bych vyt\u00e1hla \u0161ilink a dala ho t\u00e9 \u017een\u011b a pak bych tak\u00e9 p\u0159ik\u00e1zala, aby ze z\u00e1mku poslali do chalupy v\u00fd\u017eivnou stravu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Tak se nechala un\u00e1\u0161et p\u00fdchou. N\u011bkdy se vrhla do plamen\u016f, aby zachr\u00e1nila zapomenut\u00e9 d\u00edt\u011b. Nebo sko\u010dila do vody p\u0159ed zdymadlem kan\u00e1lu a vyt\u00e1hla chlapce, kter\u00fd dostal k\u0159e\u010d; \u010di popadla batole, je\u017e se m\u00e1lem p\u0159ipletlo pod nohy spla\u0161en\u00e9mu koni \u2013 v\u017edycky samoz\u0159ejm\u011b jen ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n


Ale nakonec se v\u017edycky vr\u00e1tila ta j\u00edmav\u00e1 touha z ned\u011bln\u00edho sv\u011bta. Kdy\u017e r\u00e1no odch\u00e1zela z Cossethay a uvid\u011bla Ilkeston v modrav\u00e9m, jemn\u00e9m kou\u0159i na kopci, srdce j\u00ed vzplanulo t\u011bmi vzd\u00e1len\u00fdmi slovy:
\u201eJeruzal\u00e9me, Jeruzal\u00e9me \u2013 kolikr\u00e1t jsem cht\u011bl shrom\u00e1\u017edit tv\u00e9 d\u011bti, tak jako kvo\u010dna shroma\u017e\u010fuje ku\u0159\u00e1tka pod sv\u00e1 k\u0159\u00eddla, a necht\u011bli jste!\u201c
Vzm\u00e1hala se v n\u00ed l\u00e1ska ke Kristu, cht\u011bla se skr\u00fdt pod t\u011bmi bezpe\u010dn\u00fdmi a h\u0159ejiv\u00fdmi k\u0159\u00eddly. Ale jakou to m\u011blo platnost pro sv\u011bt v\u0161edn\u00edho dne? Co to mohlo znamenat, ne\u017e \u017ee by ji Kristus p\u0159ivinul ke sv\u00e9 hrudi, stejn\u011b jako matka p\u0159ivine sv\u00e9 d\u00edt\u011b? K\u00e9\u017e by ji tak Kristus p\u0159ivinul ke sv\u00e9 hrudi a nechal ji tam!
K\u00e9\u017e by se na\u0161la mu\u017esk\u00e1 hru\u010f, kde by mohla spo\u010dinout v klidu a radosti! V\u0161echny jej\u00ed smysly se rozechv\u00edvaly v\u00e1\u0161nivou touhou.
Mlhav\u011b v\u011bd\u011bla, \u017ee Kristus znamen\u00e1 cosi jin\u00e9ho; \u017ee v tom sv\u011bt\u011b vize mluvil o Jeruzal\u00e9mu, o \u010demsi, co ve sv\u011bt\u011b v\u0161edn\u00edho dne neexistuje. To nebyly domy a tov\u00e1rny,kter\u00e9 si cht\u011bl p\u0159ivinout k hrudi; ani obyvatel\u00e9 t\u011bch dom\u016f \u010di tov\u00e1rn\u00ed d\u011bln\u00edci nebo chud\u00ed; ale cosi, co ve v\u0161ednodenn\u00edm sv\u011bt\u011b nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00e9 m\u00edsto, ruce v\u0161edn\u00edho dne se toho nikdy nedotkly, o\u010di to nevid\u011bly.
Ale mus\u00ed se to p\u0159ece d\u00e1t n\u011bjak p\u0159ev\u00e9st do pojm\u016f v\u0161edn\u00edho dne! Nebo\u0165 ve\u0161ker\u00fd jej\u00ed \u017eivot spo\u010d\u00edval v \u017eit\u00ed v\u0161edn\u00edch dn\u016f, to bylo v\u0161e. Nech\u0165 tedy p\u0159ivine jej\u00ed t\u011blo ke sv\u00e9 hrudi, kter\u00e1 je siln\u00e1, m\u00e1 pevn\u00e9 kosti, rozezn\u00edv\u00e1 se tlukotem srdce a h\u0159eje \u017eivotem, na n\u011bm\u017e se ona m\u016f\u017ee pod\u00edlet, \u017eivotem proud\u00edc\u00ed krve.
\u010casn\u011b toho roku, kdy p\u0159ich\u00e1zela na sv\u011bt jeh\u0148ata a stav\u011bly se slam\u011bn\u00e9 sala\u0161e a na str\u00fdcov\u011b farm\u011b vysed\u00e1vali mu\u017ei po noc\u00edch s lucernou a se psem, j\u00ed znovu zm\u00edtal ten v\u00e1\u0161niv\u00fd zmatek mezi sv\u011btem vize a sv\u011btem ka\u017edodennosti. Op\u011bt c\u00edtila Je\u017e\u00ed\u0161e na zemi. Pozvedne jeh\u0148\u00e1tka ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di! A ona byla tak\u00e9 jehn\u011btem.<\/p>\n\n\n\n


Op\u011bt po r\u00e1nu, kdy\u017e sch\u00e1zela cestou dol\u016f, sl\u00fdchala be\u010den\u00ed bahnic a jeh\u0148\u00e1tka vyb\u00edhala ven, ot\u0159\u00e1sala se a t\u0159pytila se radost\u00ed novoroze\u0148at. A ona se d\u00edvala, jak se sh\u00fdbaj\u00ed, \u010dum\u00e1\u010dkem p\u00e1traj\u00ed a ch\u0148apou po vemeni, aby se zmocnila cec\u00edk\u016f, zat\u00edmco matka v\u00e1\u017en\u011b nato\u010dila hlavu a sv\u00e9 potomstvo o\u010dich\u00e1vala. A jeh\u0148ata
s\u00e1la, t\u0159\u00e1sla se rozko\u0161\u00ed na t\u011bch mal\u00fdch, dlouh\u00fdch no\u017ek\u00e1ch, s nata\u017een\u00fdmi krky a \u010derstv\u00fdmi t\u011bl\u00ed\u010dky rozechv\u00edvaj\u00edc\u00edmi se n\u00e1dhern\u00fdm ml\u00e9kem tepl\u00fdm jako krev.
Jak\u00e1 to byla rozko\u0161! Sotva se mohla od t\u00e9 pod\u00edvan\u00e9 odtrhnout a j\u00edt do \u0161koly. Vid\u011bt ty mal\u00e9 \u010dum\u00e1\u010dky, jak se bo\u0159\u00ed do vemena, ta mal\u00e1 t\u011bl\u00ed\u010dka tak spokojen\u00e1 a jist\u00e1, ty mal\u00e9 k\u0159iv\u00e9 \u010dern\u00e9 no\u017eky, matku, jak klidn\u011b stoj\u00ed a odevzd\u00e1v\u00e1 se jejich chv\u011bjiv\u00e9 pozornosti! \u2013 a pak matka klidn\u011b odkr\u00e1\u010dela.
Je\u017e\u00ed\u0161 \u2013 sv\u011bt vize \u2013 ka\u017edodenn\u00ed sv\u011bt \u2013 to v\u0161e se nerozlu\u010dn\u011b spojovalo v zm\u011bti bolesti a rozko\u0161e. Byla to t\u00e9m\u011b\u0159 muka, ta zm\u011b\u0165, ta nerozlu\u010dnost.
To ji napl\u0148ovalo hanbou. Maten\u00ed duchovn\u00edho sv\u011bta se sv\u011btem hmotn\u00fdm v jej\u00ed vlastn\u00ed du\u0161i ji poko\u0159ovalo. Na vol\u00e1n\u00ed ducha odpov\u00eddala pojmy bezprost\u0159edn\u00ed ka\u017edodenn\u00ed touhy.
\u201eP\u0159ij\u010fte ke mn\u011b v\u0161ichni, kdo se nam\u00e1h\u00e1te a jste obt\u00ed\u017eeni b\u0159emeny, a j\u00e1 v\u00e1m d\u00e1m odpo\u010dinout.\u201c
Ona nab\u00edzela sv\u011btskou odpov\u011b\u010f. V odpov\u011bdi Kristu se nadn\u00e1\u0161ela smyslnou touhou. Kdyby tak skute\u010dn\u011b mohla j\u00edt k n\u011bmu a polo\u017eit si hlavu na jeho hru\u010f, naj\u00edt zde \u00fat\u011bchu, nechat se h\u00fd\u010dkat a hladit jako d\u00edt\u011b!
Neust\u00e1le se nach\u00e1zela ve stavu zmaten\u00e9ho \u017e\u00e1ru n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 touhy. P\u0159\u00e1la si, aby ji Je\u017e\u00ed\u0161 n\u00e1dhern\u011b miloval, aby od n\u00ed p\u0159ijal smyslnou ob\u011b\u0165, aby j\u00ed dal smyslnou odpov\u011b\u010f. Cel\u00e9 t\u00fddny se nach\u00e1zela v p\u0159\u00edjemn\u00e9m zadum\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


A celou tu dobu n\u011bkde uvnit\u0159 v\u011bd\u011bla, \u017ee je to fale\u0161n\u00e9, kdy\u017e p\u0159ij\u00edm\u00e1 Je\u017e\u00ed\u0161ovu l\u00e1sku ke sv\u00e9mu fyzick\u00e9mu uspokojen\u00ed. Ale byla tak om\u00e1men\u00e1, tak v pasti. Jak se mohla vymanit?
Nen\u00e1vid\u011bla samu sebe, cht\u011bla se po\u0161lapat, zni\u010dit. Jak se m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk osvobodit? Nen\u00e1vid\u011bla n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, proto\u017ee se prop\u016fj\u010dilo jej\u00edmu zmatku. Cht\u011bla se zatvrdit, zlhostejn\u011bt, zv\u00ed\u0159ecky znecitliv\u011bt ke v\u0161emu krom\u011b t\u00e9 bezprost\u0159edn\u00ed pot\u0159eby, bezprost\u0159edn\u00edho uspokojen\u00ed. Odd\u00e1vat se touze po Je\u017e\u00ed\u0161i jen proto, aby ho mohla pou\u017e\u00edt ke sv\u00e9mu rozcitliv\u011bn\u00ed, jako prost\u0159edek reakce na samu sebe, ji nakonec doh\u00e1n\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Tedy nen\u00ed Je\u017e\u00ed\u0161, ani \u017e\u00e1dn\u00e9 city. S ve\u0161kerou trpkou nen\u00e1vist\u00ed bezmoci nen\u00e1vid\u011bla rozcitliv\u011blost.<\/p>\n\n\n\n


Tehdy p\u0159i\u0161el mlad\u00fd Skrebensk\u00fd. T\u00e9m\u011b\u0159 \u0161estn\u00e1ctilet\u00e1 Ursula byla \u0161t\u00edhl\u00e1, v\u00e1\u0161niv\u00e1, hluboce nep\u0159\u00edstupn\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak ob\u010das upadala do nekone\u010dn\u00e9 velkorysosti, kdy jako by cht\u011bla d\u00e1t i svou du\u0161i, ale ve skute\u010dnosti pouze vytvo\u0159ila dal\u0161\u00ed pad\u011blek sv\u00e9 du\u0161e, aby ho mohla uk\u00e1zat. Byla na nejvy\u0161\u0161\u00ed m\u00edru citliv\u00e1, neust\u00e1le zmu\u010den\u00e1, zauj\u00edmaj\u00edc\u00ed p\u00f3zu neciteln\u00e9 lhostejnosti, aby se chr\u00e1nila.
V tu dobu byla dost otravn\u00fdm stvo\u0159en\u00edm pro sv\u00e9 bli\u017en\u00ed, s tou svou k\u0159e\u010dovitou v\u00e1\u0161n\u00ed a letargick\u00fdmi mukami. Jako by k druh\u00e9mu \u010dlov\u011bku p\u0159istupovala tou\u017eebn\u011b s du\u0161\u00ed na dlani. A p\u0159esto hluboko v sob\u011b st\u00e1le nosila tu nevra\u017eivou ned\u016fv\u011bru z d\u011btstv\u00ed. Domn\u00edvala se, \u017ee miluje v\u0161echny a v\u011b\u0159\u00ed v\u0161em. Ale proto\u017ee nedok\u00e1zala milovat sebe, \u010di v\u011b\u0159it v sebe, ned\u016fv\u011b\u0159ovala nikomu jako had \u010di lapen\u00fd pt\u00e1k. Jej\u00ed n\u00e1hl\u00e9 v\u00fdbuchy odporu a nen\u00e1visti byly nevyhnuteln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jej\u00ed pohnutky k l\u00e1sce.
Tak se pot\u00fdkala sama se sebou v t\u011bch temn\u00fdch dnech zmatku \u2013 bez du\u0161e, nestvo\u0159en\u00e1, beztvar\u00e1.<\/p>\n\n\n\n


Jednou ve\u010der, kdy\u017e studovala v ob\u00fdvac\u00edm pokoji s hlavou op\u0159enou v dlan\u00edch, usly\u0161ela z kuchyn\u011b nezn\u00e1m\u00e9 hlasy. Jej\u00ed vzn\u011btliv\u00fd duch se okam\u017eit\u011b vyburcoval z nete\u010dnosti a p\u0159inutil ji naslouchat. Jako by se napjat\u00fd a nastra\u017een\u00fd pl\u00ed\u017eil, skr\u00fdval pod n\u011bjak\u00fdm pl\u00e1\u0161t\u00edkem ve snaze neb\u00fdt vid\u011bn.
Oz\u00fdvaly se dva zvl\u00e1\u0161tn\u00ed mu\u017esk\u00e9 hlasy \u2013 jeden klidn\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd, a\u017e zast\u0159en\u00fd klidnou up\u0159\u00edmnost\u00ed, ten druh\u00fd zast\u0159en\u00fd \u010dilost\u00ed, ub\u00edraj\u00edc\u00ed se rychle kup\u0159edu.
Ursula sed\u011bla cel\u00e1 napjat\u00e1, vyburcovan\u00e1 ze studia, ztracen\u00e1. Celou dobu naslouchala zvuku t\u011bch hlas\u016f, sotva si uv\u011bdomuj\u00edc slova.
Prvn\u00ed mluv\u010d\u00ed byl jej\u00ed str\u00fdc Tom. Znala tu naivn\u00ed up\u0159\u00edmnost, s n\u00ed\u017e zakr\u00fdval sev\u0159en\u00ed a \u00fapornou miz\u00e9rii sv\u00e9 du\u0161e. A kdo byl ten druh\u00fd, jeho\u017e hlas plynul tak snadno, a p\u0159ece vzn\u00edcen\u011b pulzoval? Jako by ji poh\u00e1n\u011bl n\u011bkam kup\u0159edu.
\u201eVzpom\u00edn\u00e1m si na v\u00e1s,\u201c \u0159\u00edkal hlas mlad\u00edka. \u201ePamatuju si v\u00e1s od t\u00e9 doby, co jsem v\u00e1s vid\u011bl poprv\u00e9, utkv\u011bly mi ty va\u0161e tmav\u00e9 o\u010di a bled\u00e1 tv\u00e1\u0159.\u201c
Pan\u00ed Brangwenov\u00e1 se stydliv\u011b a pot\u011b\u0161en\u011b zasm\u00e1la.
\u201eTenkr\u00e1t jsi byl kudrnat\u00fd mal\u00fd kluk,\u201c \u0159ekla.
\u201eOpravdu? No ano. Byli na moje kudrny hrozn\u011b py\u0161n\u00ed.\u201c
A sm\u00edch dozn\u011bl v tichu.
\u201eJ\u00e1 si pamatuju, \u017ees byl velice zp\u016fsobn\u00fd,\u201c ozval se jej\u00ed otec.
\u201eOpravdu? Nezval jsem v\u00e1s, abyste u n\u00e1s p\u0159espali? Neust\u00e1le jsem n\u011bkoho zval, aby u n\u00e1s z\u016fstal. To muselo mou matku dost roz\u010dilovat.\u201c
Tomu se v\u0161ichni zasm\u00e1li. Ursula se zvedla. Musela tam j\u00edt.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e cvakly dve\u0159e, v\u0161ichni se oto\u010dili. D\u00edvka z\u016fstala st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch, zmocnil se j\u00ed chvilkov\u00fd prudk\u00fd zmatek. Cht\u011bla u\u010dinit dobr\u00fd dojem. Byla p\u0159ita\u017eliv\u011b nemotorn\u00e1, kdy\u017e chv\u00edli v\u00e1hala a nev\u011bd\u011bla, co s rameny. Tmav\u00e9 vlasy m\u011bla uta\u017een\u00e9 dozadu, \u017elutohn\u011bd\u00e9 o\u010di z\u00e1\u0159ily na v\u0161echny strany. V ob\u00fdvac\u00edm pokoji za n\u00ed se odr\u00e1\u017eelo m\u011bkk\u00e9 sv\u011btlo lampy na knih\u00e1ch.
S p\u0159edst\u00edranou ledabylost\u00ed popo\u0161la ke str\u00fdci Tomovi, kter\u00fd ji pol\u00edbil a v\u0159ele pozdravil, s ok\u00e1zalost\u00ed p\u0159edvedl, jak dob\u0159e se znaj\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 zcela z\u0159ejm\u011b vyjevil sv\u016fj naprost\u00fd odstup.
Ale ona se cht\u011bla sezn\u00e1mit s t\u00edm ciz\u00edm mlad\u00edkem. Mali\u010dko odstoupil a \u010dekal. M\u011bl jasn\u00e9 \u0161edav\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 \u010dekaly na v\u00fdzvu, ne\u017e zaujaly v\u00fdraz.
Cosi v jeho sebeovl\u00e1dav\u00e9m \u010dek\u00e1n\u00ed j\u00ed pohnulo, a kdy\u017e mu pod\u00e1vala ruku, propukla ve zmaten\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd sm\u00edch a zaj\u00edkala se jako vzru\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b. Jeho ruka sev\u0159ela jej\u00ed velice pevn\u011b, velice t\u011bsn\u011b, uklonil se a o\u010dima ji pozorn\u011b sledoval. Poc\u00edtila p\u00fdchu \u2013 jej\u00ed duch zprudka o\u017eil.<\/p>\n\n\n\n


\u201eTy se je\u0161t\u011b nezn\u00e1\u0161 s panem Skrebensk\u00fdm, Ursulo,\u201c ozval se d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fd hlas str\u00fdce Toma. Pozvedla tv\u00e1\u0159 a v o\u010d\u00edch j\u00ed bl\u00fdsklo, jako by to nebyla pravda, a vzru\u0161en\u00fdm zp\u016fsobem se zasm\u00e1la.
V o\u010d\u00edch se mu objevila rozpa\u010dit\u00e1 sv\u011bt\u00e9lka, jeho pozorn\u00fd odstup se zm\u011bnil v p\u0159ipravenost. Byl to jednadvacetilet\u00fd mlad\u00edk \u0161t\u00edhl\u00e9 postavy, s jemn\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi vlasy s\u010desan\u00fdmi podle n\u011bmeck\u00e9 zvyklosti z \u010dela.
\u201eZdr\u017e\u00edte se dlouho?\u201c zeptala se ho.
\u201eM\u00e1m m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed dovolenou,\u201c odpov\u011bd\u011bl a rychle pohl\u00e9dl na Toma Brangwena. \u201eAle mus\u00edm se pod\u00edvat na r\u016fzn\u00e1 m\u00edsta \u2013 na p\u00e1r dn\u00ed tam a na p\u00e1r dn\u00ed zase jinam.\u201c
Vstoupil sem s n\u00edm siln\u00fd pocit sv\u011bta venku. P\u0159ipadala si, jako by st\u00e1la na kopci a mlhav\u011b c\u00edtila ve\u0161ker\u00fd sv\u011bt rozprost\u0159en\u00fd dole pod sebou.
\u201eKde v\u00e1m dali m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed dovolenou?\u201c zeptala se.
\u201eJsem u \u017eenist\u016f \u2013 v arm\u00e1d\u011b.\u201c
\u201eAch tak!\u201c vyk\u0159ikla radostn\u011b.
\u201eOdv\u00e1d\u00edme t\u011b od studia,\u201c nam\u00edtl str\u00fdc Tom.
\u201eAle ne,\u201c rychle odv\u011btila.
Skrebensk\u00fd se zasm\u00e1l, \u010di\u0161elo z n\u011bj ml\u00e1d\u00ed a vzn\u011btlivost.
\u201eJe jen r\u00e1da, kdy\u017e ji n\u011bco vyru\u0161\u00ed,\u201c \u0159ekl otec. Ale to j\u00ed p\u0159ipadlo nevhodn\u00e9. Kdyby ji tak nechal mluvit za sebe.
\u201eV\u00e1m se studium nel\u00edb\u00ed?\u201c zeptal se Skrebensk\u00fd z vlastn\u00ed zku\u0161e\u00adnosti.
\u201eN\u011bco se mi l\u00edb\u00ed,\u201c odpov\u011bd\u011bla Ursula. \u201eM\u00e1m r\u00e1da latinu a fran\u00adcouz\u0161tinu \u2013 a gramatiku.\u201c
D\u00edval se na ni, jako by ji pozorn\u011b sledoval celou svou bytost\u00ed, pak zavrt\u011bl hlavou.
\u201eTo mn\u011b ne,\u201c odpov\u011bd\u011bl. \u201e\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee v\u0161echny mozky na vojn\u011b jsou u \u017eenist\u016f. Nejsp\u00ed\u0161 proto jsem se k nim dal \u2013 aby m\u011b \u0161lechtila chytrost jin\u00fdch.\u201c
Zn\u011blo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b a mrzut\u011b. A ona zpozorn\u011bla. Zaj\u00edmalo ji to. A\u0165 u\u017e byl chytr\u00fd, nebo ne, byl zaj\u00edmav\u00fd. P\u0159itahovala ji jeho p\u0159\u00edmost, jeho nez\u00e1vislost. Uv\u011bdomovala si pohyb jeho \u017eivota, na rozd\u00edl od jej\u00edho.
\u201eMysl\u00edm, \u017ee na chytrosti tak moc nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c \u0159ekla.
\u201eA na \u010dem tedy z\u00e1le\u017e\u00ed?\u201c zeptal se str\u00fdc Tom t\u00edm mazliv\u00fdm, nap\u016fl v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fdm hlasem.
Oto\u010dila se k n\u011bmu.
\u201eZ\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli lid\u00e9 maj\u00ed odvahu,\u201c \u0159ekla.
\u201eOdvahu k \u010demu?\u201c zeptal se str\u00fdc.
\u201eKe v\u0161emu.\u201c
Tom Brangwen se kr\u00e1tce a pronikav\u011b zasm\u00e1l. Matka a otec sed\u011bli ml\u010dky a soust\u0159ed\u011bn\u011b naslouchali. Skrebensk\u00fd chv\u00edli po\u010dkal. \u0158\u00edkala to jemu.
\u201eV\u0161echno znamen\u00e1 nic,\u201c zasm\u00e1l se str\u00fdc.
V tu chv\u00edli j\u00ed byl protivn\u00fd.
\u201eOna ov\u0161em ned\u011bl\u00e1 to, co k\u00e1\u017ee,\u201c ozval se otec, kter\u00fd sebou zavrt\u011bl v k\u0159esle a p\u0159ehodil si nohu p\u0159es nohu. \u201eSama m\u00e1 odvahy pram\u00e1lo.\u201c
Av\u0161ak na to neodpov\u011bd\u011bla. Skrebensk\u00fd sed\u011bl ti\u0161e a \u010dekal. M\u011bl nepravidelnou tv\u00e1\u0159, t\u00e9m\u011b\u0159 o\u0161klivou, rozpl\u00e1clou s pon\u011bkud mohutn\u00fdm nosem. Ale o\u010di m\u011bl pr\u016fzra\u010dn\u00e9, zvl\u00e1\u0161tn\u011b jasn\u00e9, hn\u011bd\u00e9 vlasy jemn\u00e9 a hust\u00e9 jako hedv\u00e1b\u00ed. Nosil mal\u00fd kn\u00edrek. M\u011bl p\u0159\u00edjemnou ple\u0165 a \u0161t\u00edhlou, hezkou postavu. Str\u00fdc Tom vedle n\u011bj vypadal jako nafoukl\u00fd a otec j\u00ed p\u0159ipadal neupraven\u00fd. P\u0159esto j\u00ed p\u0159ipom\u00ednal otce, jen\u017ee byl jemn\u011bj\u0161\u00ed a jako by z\u00e1\u0159il. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl p\u0159itom t\u00e9m\u011b\u0159 o\u0161klivou.
Jako by byl spokojen s t\u00edm, jak\u00fd je, jako by se necht\u011bl u\u017e m\u011bnit \u010di cosi na sob\u011b zpochyb\u0148ovat. Byl s\u00e1m sebou. Vyza\u0159oval jakousi osudovost, kter\u00e1 ji okouzlovala.
Nijak se nesna\u017eil d\u011blat na lidi dojem. Nech\u0165 jeho bytost p\u0159ijmou takovou, jak\u00e1 je. Ve sv\u00e9m osam\u011bn\u00ed se nijak za sebe neomlouvala, ani nic nevysv\u011btlovala.
Jako by tedy byl naprosto, dokonce osudov\u011b dan\u00fd, ne\u017e\u00e1dal si, aby byl jasn\u011b definov\u00e1n p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mohl existovat, ne\u017e si mohl vytvo\u0159it vztah k jin\u00e9mu \u010dlov\u011bku.
To Ursulu velice p\u0159itahovalo. Byla tak navykl\u00e1 na nejist\u00e9 lidi, kte\u0159\u00ed m\u011bnili svou bytost s ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm vlivem. Str\u00fdc Tom byl nap\u0159\u00edklad v\u017edycky v\u00edcem\u00e9n\u011b t\u00edm, \u010d\u00edm ho cht\u011bl m\u00edt ten druh\u00fd. Vzhledem k tomu \u010dlov\u011bk nikdy neznal toho prav\u00e9ho str\u00fdce Toma, pouze prom\u011bnliv\u00fd, neuspokojiv\u00fd tok s v\u00edcem\u00e9n\u011b st\u00e1l\u00fdm zjevem.
Av\u0161ak a\u0165 Skrebensk\u00fd ud\u011blal, co cht\u011bl, t\u0159eba se naprosto prozradil, prozrazoval se v\u017edy na vlastn\u00ed zodpov\u011bdnost. Nep\u0159ipou\u0161t\u011bl \u017e\u00e1dnou pochybu o sob\u011b sam\u00e9m.
Ve sv\u00e9m osam\u011bn\u00ed byl neodvolateln\u00fd.
Ursule tud\u00ed\u017e p\u0159ipadal \u00fa\u017easn\u00fd, byl tak jemn\u00e9ho zalo\u017een\u00ed, tak v\u00fdrazn\u00fd, samostatn\u00fd, sob\u011bsta\u010dn\u00fd. Tohle, \u0159\u00edkala si, je gentleman, m\u011bl osudovou povahu, povahu aristokrata.
Ihned se ho zmocnila pro sv\u00e9 sn\u011bn\u00ed. Zde se nab\u00edzel jeden z t\u011bch Bo\u017e\u00edch syn\u016f, kte\u0159\u00ed uvid\u011bli dcery \u010dlov\u011bka, je\u017e byly kr\u00e1sn\u00e9. Nebyl to \u017e\u00e1dn\u00fd syn Adama. Adam slou\u017eil. Nevyhnali snad Adama z jeho rodn\u00e9ho m\u00edsta, nebylo snad lidsk\u00e9 pokolen\u00ed od t\u00e9 doby \u017eebr\u00e1kem, kter\u00fd hled\u00e1 sv\u00e9 vlastn\u00ed byt\u00ed? Ale Anton Skrebensk\u00fd by nemohl \u017eebrat. Ovl\u00e1dal s\u00e1m sebe \u2013 to a nic v\u00edc. Jin\u00ed lid\u00e9 mu nemohli skute\u010dn\u011b d\u00e1vat, ani si od n\u011bj br\u00e1t. Jeho du\u0161e st\u00e1la o samot\u011b. V\u011bd\u011bla, \u017ee jej\u00ed matka a otec si ho v\u00e1\u017e\u00ed. Cel\u00fd d\u016fm se prom\u011bnil. P\u0159i\u0161la sem n\u00e1v\u0161t\u011bva. Kdysi st\u00e1li v Abrahamov\u00fdch dve\u0159\u00edch t\u0159i and\u011bl\u00e9, pozdravili ho a z\u016fstali u n\u011bj a jedli s n\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e kdy\u017e ode\u0161li, z\u016fstala jeho dom\u00e1cnost nav\u017edy obohacena.<\/p>\n\n\n\n


P\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne \u0161la, jak byla pozv\u00e1na, na Blata. Ti dva mu\u017ei se je\u0161t\u011b nevr\u00e1tili. Pak, kdy\u017e vyhl\u00e9dla oknem, uvid\u011bla, jak p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed dvoukol\u00fd ko\u010d\u00e1r a Skrebensk\u00fd seskakuje na zem. Vid\u011bla, jak sko\u010dil, zasm\u00e1l se na str\u00fdce, kter\u00fd \u0159\u00eddil kon\u011b, a u\u017e p\u0159ich\u00e1zel k n\u00ed. Jeho pohyby byly tak spont\u00e1nn\u00ed a tolik o n\u011bm vypov\u00eddaly. St\u00e1l osam\u011bl\u00fd ve sv\u00e9m jasn\u00e9m, kr\u00e1sn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, tak nehybn\u00e9m, jako by tomu cht\u011bl s\u00e1m osud.
To, \u017ee tolik spol\u00e9hal na osud, mu dod\u00e1valo nete\u010dn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 leniv\u00fd vzhled: nikdy se nepohyboval buja\u0159e. Kdy\u017e se posadil, jako by se cel\u00fd uvolnil a zmal\u00e1tn\u011bl.
\u201eJedem trochu pozd\u011b,\u201c \u0159ekl.
\u201eKde jste byli?\u201c
\u201eJeli jsme do Derby nav\u0161t\u00edvit jednoho otcova p\u0159\u00edtele.\u201c
\u201eKdo to je?\u201c
P\u0159ipadalo j\u00ed dobrodru\u017en\u00e9 kl\u00e1st p\u0159\u00edm\u00e9 ot\u00e1zky a dost\u00e1vat na n\u011b jednoduch\u00e9 odpov\u011bdi. V\u011bd\u011bla, \u017ee s t\u00edmto mu\u017eem si to m\u016f\u017ee dovolit.
\u201eJe to taky kn\u011bz \u2013 jeden z m\u00fdch poru\u010dn\u00edk\u016f.\u201c
Ursula v\u011bd\u011bla, \u017ee Skrebensk\u00fd je sirotek.
\u201eKde vlastn\u011b te\u010f m\u00e1te domov?\u201c zeptala se.
\u201eT\u011b\u017eko \u0159\u00edct. M\u00e1m moc r\u00e1d sv\u00e9ho plukovn\u00edka \u2013 Hepburna; pak jsou tu teti\u010dky; ale m\u016fj skute\u010dn\u00fd domov je nejsp\u00ed\u0161 arm\u00e1da.\u201c
\u201eJste r\u00e1d s\u00e1m?\u201c
Jeho jasn\u00e9, zeleno\u0161ed\u00e9 o\u010di na n\u00ed chv\u00edli spo\u010dinuly, a jak uva\u017eoval, nevn\u00edmal ji.
\u201eNejsp\u00ed\u0161 ano,\u201c \u0159ekl. \u201eV\u00edte, m\u016fj otec se tady t\u00e9 zemi nikdy nep\u0159izp\u016fsobil. Nev\u00edm vlastn\u011b, co cht\u011bl \u2013,  ale bylo s n\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9 po\u0159\u00edzen\u00ed. A matka \u2013 v\u017edycky jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je na m\u011b a\u017e moc hodn\u00e1. A pak m\u011b tak brzy poslali do intern\u00e1tn\u00ed \u0161koly. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee okoln\u00ed sv\u011bt mi v\u017edycky p\u0159ipadal v\u00edc jako domov ne\u017e na\u0161e fara \u2013 nev\u00edm pro\u010d.\u201c
\u201eP\u0159ipad\u00e1te si jako pt\u00e1k odv\u00e1t\u00fd do jin\u00fdch kraj\u016f?\u201c zeptala se \u00faslov\u00edm, kter\u00e9 n\u011bkde zaslechla.
\u201eNe, to ne. V\u0161echno mi celkem p\u0159ipad\u00e1, jak m\u00e1 b\u00fdt.\u201c
Jako by j\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc poskytoval pocit obrovsk\u00e9ho sv\u011bta, pocit d\u00e1lek a velk\u00e9ho mno\u017estv\u00ed lid\u00ed. P\u0159itahovalo ji to, jako v\u016fn\u011b u\u017e z d\u00e1lky p\u0159itahuje v\u010delu.
Ale tak\u00e9 ji to bolelo.<\/p>\n\n\n\n


Bylo l\u00e9to a nosila bavln\u011bn\u00e9 \u0161aty. Kdy\u017e ji vid\u011bl pot\u0159et\u00ed, m\u011bla na sob\u011b \u0161aty s tenk\u00fdmi modrob\u00edl\u00fdmi prou\u017eky, s b\u00edl\u00fdm l\u00edmcem a na hlav\u011b velk\u00fd b\u00edl\u00fd klobouk.
Hodilo se to k jej\u00ed zlatav\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 pleti.
\u201eV t\u011bchhle \u0161atech se mi l\u00edb\u00ed\u0161 nejv\u00edc,\u201c prohl\u00e1sil, naklonil hlavu mali\u010dko na stranu a ocenil jej\u00ed vzhled vn\u00edmav\u00fdm zp\u016fsobem.
Nadchla se nov\u00fdm \u017eivotem. Poprv\u00e9 se zamilovala do vlastn\u00edho obrazu \u2013 jako by v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bla odraz sebe sama. A mus\u00ed takov\u00e1 opravdu b\u00fdt, mus\u00ed b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e1. Jej\u00ed my\u0161lenky se hbit\u011b p\u0159esunuly k \u0161atstvu, v\u00e1\u0161niv\u011b si p\u0159\u00e1la kr\u00e1sn\u011b vypadat. Jej\u00ed rodina s \u00fadivem p\u0159ihl\u00ed\u017eela, jak se n\u00e1hle Ursula prom\u011bnila. Stala se skute\u010dn\u011b elegantn\u00ed, v poti\u0161t\u011bn\u00fdch bavln\u011bn\u00fdch \u0161atech, kter\u00e9 si sama \u0161ila, a klobouc\u00edch, kter\u00e9 tvarovala podle sv\u00e9 fantazie. Zmocnila se j\u00ed inspirace.
On sed\u011bl pon\u011bkud mal\u00e1tn\u011b v babi\u010d\u010din\u011b houpac\u00ed \u017eidli, pomalu, mal\u00e1tn\u011b se houpal sem a tam a Ursula mu vypr\u00e1v\u011bla.
\u201eTy nejsi chud\u00fd, \u017ee ne?\u201c zeptala se.
\u201ePokud jde o pen\u00edze? M\u00e1m asi sto pades\u00e1t ro\u010dn\u011b vlastn\u00edho p\u0159\u00edjmu \u2013 tak\u017ee chud\u00fd, nebo bohat\u00fd, jak se to vezme. Vlastn\u011b jsem docela chud\u00fd.\u201c
\u201eAle vyd\u011bl\u00e1\u0161 si n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze?\u201c
\u201eBudu m\u00edt plat \u2013 u\u017e te\u010f n\u011bjak\u00fd m\u00e1m. Za hodnost d\u016fstojn\u00edka m\u00e1m dal\u0161\u00edch sto pades\u00e1t.\u201c
\u201eAle bude\u0161 m\u00edt v\u00edc, ne?\u201c
\u201eDal\u0161\u00edch deset let nebudu dost\u00e1vat v\u00edc ne\u017e dv\u011b st\u011b. Pokud budu nucen \u017e\u00edt z platu, budu v\u017edycky chud\u00fd.\u201c
\u201eVad\u00ed ti to?\u201c
\u201eZat\u00edm moc ne. Mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji. Lid\u00e9 \u2013 d\u016fstojn\u00edci \u2013 jsou na m\u011b hodn\u00ed. Plukovn\u00edk Hepburn m\u011b m\u00e1 docela r\u00e1d \u2013 a ten je nejsp\u00ed\u0161 bohat\u00fd.\u201c
Ursulu zamrazilo. \u017de by se cht\u011bl n\u011bjak zaprodat?
\u201eJe plukovn\u00edk Hepburn \u017eenat\u00fd?\u201c
\u201eAno a m\u00e1 dv\u011b dcery.\u201c
Ov\u0161em okam\u017eit\u011b byla p\u0159\u00edli\u0161 py\u0161n\u00e1 na to, aby ji zaj\u00edmalo, jestli si ho dcera plukovn\u00edka Hepburna chce vz\u00edt, \u010di ne.
Nastalo ticho. Ve\u0161la Gudrun a Skrebensk\u00fd se d\u00e1l mal\u00e1tn\u011b houpal v k\u0159esle.
\u201eVypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b l\u00edn\u011b,\u201c prohl\u00e1sila Gudrun.
\u201eJ\u00e1 jsem l\u00edn\u00fd,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eVypad\u00e1\u0161 opravdu schl\u00edple,\u201c \u0159ekla.
\u201eJsem schl\u00edpl\u00fd,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eNem\u016f\u017ee\u0161 toho nechat?\u201c zeptala se Gudrun.
\u201eNe \u2013 je to perpetuum mobile.\u201c
\u201eVypad\u00e1\u0161, jako bys v cel\u00e9m t\u011ble nem\u011bl ani jednu kost.\u201c
\u201ePr\u00e1v\u011b takov\u00fd pocit m\u00e1m r\u00e1d.\u201c
\u201eTv\u016fj vkus zrovna neobdivuju.\u201c
\u201eTak to m\u00e1m sm\u016flu.\u201c
A houpal se d\u00e1l.
Gudrun se posadila za n\u011bj, a jak se zhoupl dozadu, chytla ho za vlasy, tak\u017ee kdy\u017e se zhoupl zase dop\u0159edu, tahalo ho to. Nev\u0161\u00edmal si toho. Oz\u00fdvalo se pouze vrz\u00e1n\u00ed houpa\u010dky na podlaze. Ti\u0161e jako krab chytila Gudrun pramen jeho vlas\u016f poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zhoupl dozadu. Ursula zrudla a bylo j\u00ed trapn\u011b. Vid\u011bla, jak Skrebensk\u00fd za\u010d\u00edn\u00e1 zu\u0159it.
Nakonec n\u00e1hle vysko\u010dil, jako kdy\u017e vylet\u00ed ocelov\u00e9 p\u00e9ro, a postavil se p\u0159ed krbem.
\u201ePro\u010d se ksakru nem\u016f\u017eu houpat?\u201c zeptal se ned\u016ftkliv\u011b, rozzu\u0159en\u011b.
Ursula ho milovala za to n\u00e1hl\u00e9, jakoby ocelov\u00e9 vytr\u017een\u00ed z mal\u00e1tnosti.
Gudrun se zasm\u00e1la t\u00edm sv\u00fdm hlubok\u00fdm, bodr\u00fdm zp\u016fsobem.
\u201eMu\u017ei se nehoupou,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
\u201eA holky netahaj\u00ed mu\u017ee za vlasy,\u201c op\u00e1\u010dil.
Gudrun se znovu zasm\u00e1la.
Ursula sed\u011bla pobaven\u011b, ale \u010dekala. A on v\u011bd\u011bl, \u017ee Ursula \u010dek\u00e1 na n\u011bj. Rozpalovalo mu to krev. Musel j\u00edt k n\u00ed, musel j\u00edt za jej\u00edm vol\u00e1n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n


Jednou ji dvoukol\u00fdm ko\u010d\u00e1rem odvezl do Derby. N\u00e1le\u017eel k sap\u00e9r\u016fm, kte\u0159\u00ed zach\u00e1zeli s ko\u0148mi. Poob\u011bdvali v hostinci a proch\u00e1zeli se po tr\u017ei\u0161ti, kde je v\u0161echno bavilo. U st\u00e1nku j\u00ed koupil V\u011btrnou h\u016frku. Pak objevili malou pou\u0165 a ona \u0159ekla:
\u201eT\u00e1ta m\u011b br\u00e1val na houpa\u010dky.\u201c
\u201eL\u00edbilo se ti to?\u201c zeptal se.
\u201eAle ano, bylo to p\u011bkn\u00e9.\u201c
\u201eCht\u011bla bys j\u00edt na houpa\u010dky?\u201c
\u201eMoc r\u00e1da,\u201c odpov\u011bd\u011bla, t\u0159eba\u017ee se b\u00e1la. Ale pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee ud\u011bl\u00e1 n\u011bco neobvykl\u00e9ho a vzru\u0161uj\u00edc\u00edho, ji l\u00e1kalo.
\u0160el rovnou ke st\u00e1nku, zaplatil a pomohl j\u00ed nastoupit. Jako by nevn\u00edmal nic krom toho, co pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1. K jin\u00fdm lidem p\u0159istupoval lho\u00adstejn\u011b. Nijak se j\u00ed do toho necht\u011blo, ale p\u0159ipadalo j\u00ed ostudn\u011bj\u0161\u00ed te\u010f couvnout, ne\u017e se p\u0159ed v\u0161emi t\u011bmi lidmi odv\u00e1\u017eit na houpa\u010dku. O\u010dima se sm\u00e1l, a jak tam p\u0159ed n\u00ed st\u00e1l s tou v\u00fdraznou, odhodlanou postavou, rozhoupal lo\u010fku. Neb\u00e1la se, vzru\u0161ovalo ji to. Z\u010dervenaly mu tv\u00e1\u0159e, o\u010di mu z\u00e1\u0159ily rozn\u00edcen\u00fdm sv\u011btlem, a kdy\u017e k n\u011bmu Ursula vzhl\u00e9dla, tv\u00e1\u0159 m\u011bla rozjasn\u011bnou a l\u00e1kavou jako kv\u011btina na slunci. Tak l\u00e9tali jasn\u00fdm vzduchem a\u017e k obloze, jako by je vyst\u0159elila ku\u0161e, pak op\u011bt stra\u0161liv\u011b
padali dol\u016f. Hrozn\u011b se j\u00ed to l\u00edbilo. Pohyb jako by jim rozohnil krev, sm\u00e1li se a c\u00edtili se jako v plamenech.
Po houpa\u010dk\u00e1ch \u0161li na koloto\u010d, aby se uklidnili, on se ot\u00e1\u010del na sv\u00e9m d\u0159ev\u011bn\u00e9m o\u0159i k n\u00ed a bavilo ho to. V\u00e1\u0161niv\u00e1 nevra\u017eivost ke konvenci ho \u010dinila sebou sam\u00fdm. Jak sed\u011bli na ot\u00e1\u010dej\u00edc\u00edm se koloto\u010di a hudba vyhr\u00e1vala, Ursula vn\u00edmala lidi na zemi venku a p\u0159ipadalo j\u00ed, jako by on a ona bezohledn\u011b jeli p\u0159es tv\u00e1\u0159e davu, jeli nav\u017edy buja\u0159e, py\u0161n\u011b a chrab\u0159e p\u0159es pozdvi\u017een\u00e9 tv\u00e1\u0159e davu, pohybovali se na vy\u0161\u0161\u00ed \u00farovni a opovrhovali oby\u010dejnou masou.
Kdy\u017e museli vystoupit a odej\u00edt, p\u0159ipadala si ne\u0161\u0165astn\u00e1, m\u011bla pocit obra n\u00e1hle zmen\u0161en\u00e9ho na oby\u010dejnou m\u00edru, vydan\u00e9ho v\u0161anc davu.<\/p>\n\n\n\n


Ode\u0161li z pouti a vraceli se ke ko\u010d\u00e1ru. Kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem katedr\u00e1ly, Ursulu to t\u00e1hlo dovnit\u0159. Ale cel\u00fd vnit\u0159ek byl obestav\u011bn\u00fd le\u0161en\u00edm, v\u0161ude le\u017eelo na hromad\u00e1ch kamen\u00ed a su\u0165, pod nohama ch\u0159upaly kousky om\u00edtky a kostel se rozezn\u00edval sv\u011btsk\u00fdmi hlasy a ranami kladivem.
P\u0159i\u0161la sem, aby se na chv\u00edli pono\u0159ila do vrcholn\u00e9ho p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed a m\u00edru, p\u0159inesla s sebou ve\u0161kerou svou touhu, kter\u00e1 se k n\u00ed ne\u010dekan\u011b vr\u00e1tila po bezohledn\u00e9 j\u00edzd\u011b po tv\u00e1\u0159i davu na pouti. Po pocitu p\u00fdchy cht\u011bla uklidn\u011bn\u00ed a \u00fat\u011bchu, nebo\u0165 p\u00fdcha a opovr\u017een\u00ed ji zra\u0148ovaly nejv\u00edc ze v\u0161eho.
A nalezla p\u0159itom to odv\u011bk\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed pln\u00e9 kousk\u016f padaj\u00edc\u00ed om\u00edtky a prachu z poletuj\u00edc\u00ed om\u00edtky, p\u00e1chnouc\u00ed star\u00fdm v\u00e1pnem, s hro\u00admadami le\u0161en\u00ed a sutin, s olt\u00e1\u0159em p\u0159ikryt\u00fdm proti prachu.
\u201ePosa\u010fme se tu na chvilku,\u201c \u0159ekla.
Sed\u011bli nepozorov\u00e1ni v p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed v zadn\u00ed lavici a ona sledovala \u0161pinavou, neuspo\u0159\u00e1danou pr\u00e1ci zedn\u00edk\u016f a om\u00edta\u010d\u016f. D\u011bln\u00edci v t\u011b\u017ek\u00fdch bot\u00e1ch chodili uli\u010dkou, zem jim vrzala pod nohama a volali hrub\u00fdmi hlasy:
\u201eHele, br\u00e1cho, u\u017e p\u0159i\u0161ly rohov\u00fd li\u0161ty?\u201c
Zpod st\u0159echy kostela se oz\u00fdvaly drsn\u00e9 odpov\u011bdi. Cel\u00fd prostor se rozezn\u00edval bez\u00fat\u011b\u0161nost\u00ed.
Skrebensk\u00fd sed\u011bl bl\u00edzko n\u00ed. V\u0161echno j\u00ed p\u0159ipadalo \u00fa\u017easn\u00e9, by\u0165 stra\u0161liv\u00e9, sv\u011bt se rozpadal v trosky a oni dva se po tom v\u0161em \u0161kr\u00e1bali nezran\u011bn\u00ed a bezuzdn\u011b voln\u00ed. Sed\u011bl bl\u00edzko n\u00ed, dot\u00fdkali se a ona si uv\u011bdomovala, jak\u00fd m\u00e1 na ni vliv. Ale t\u011b\u0161ilo ji to. Vzru\u0161ovalo ji, kdy\u017e c\u00edtila, jak se o ni op\u00edr\u00e1, jako by ji jeho bytost k \u010demusi vyb\u00edzela.<\/p>\n\n\n\n


Cestou zp\u00e1tky dom\u016f sed\u011bl op\u011bt bl\u00edzko. A kdy\u017e se kym\u00e1cel s pohybem ko\u010d\u00e1ru, rozko\u0161nicky trochu ot\u00e1lel, ne\u017e se od n\u00ed odt\u00e1hl, aby op\u011bt nabyl rovnov\u00e1hy. Ml\u010dky si p\u0159it\u00e1hl jej\u00ed ruku pod p\u0159ikr\u00fdvkou a s nevidouc\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed obr\u00e1cenou na silnici a soust\u0159ed\u011bn\u00edm v du\u0161i za\u010dal jednou rukou rozp\u00ednat knofl\u00ed\u010dky na jej\u00ed rukavici,
aby ji st\u00e1hl a opatrn\u011b obna\u017eil jej\u00ed ruku. A jak soust\u0159ed\u011bn\u011b a s instinktivn\u00ed jemnost\u00ed pracovaly jeho prsty, d\u00edvka \u0161\u00edlela smyslnou rozko\u0161\u00ed. Jeho ruka byla tak \u00fa\u017easn\u00e1, kdy\u017e soust\u0159ed\u011bn\u011b a obratn\u011b jako \u017eivouc\u00ed tvor pracovala v tmav\u00e9m podsv\u011bt\u00ed, stahovala j\u00ed rukavici a obna\u017eovala dla\u0148 a prsty. Pak ve sv\u00e9 ruce
sev\u0159el jej\u00ed tak pevn\u011b a t\u011bsn\u011b, jako by se jejich ruce propletly v jednu. Mezit\u00edm o\u010dima sledoval silnici a u\u0161i kon\u011b, s ne\u00fanavnou pozornost\u00ed \u0159\u00eddil kon\u011b p\u0159es vesnice a ona sed\u011bla vedle n\u011bj une\u0161en\u00e1, rozz\u00e1\u0159en\u00e1, oslepen\u00e1 nov\u00fdm sv\u011btlem. Ani jeden z nich nepromluvil. Ve vn\u011bj\u0161\u00edm vn\u00edm\u00e1n\u00ed byli naprosto odd\u011blen\u00ed. Ale
v sev\u0159en\u00ed ruky se mezi nimi vytvo\u0159ilo t\u011blesn\u00e9 pouto.
Pak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm hlasem, kter\u00fd p\u0159edst\u00edral lhostejnost a povrchnost, \u0159ekl:
\u201eJak jsme sed\u011bli v kostele, vzpomn\u011bl jsem si na Ingrama.\u201c
\u201eKdo je to Ingram?\u201c zeptala se.
Tak\u00e9 p\u0159edst\u00edrala klidnou povrchnost. Ale v\u011bd\u011bla, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed cosi zak\u00e1zan\u00e9ho.
\u201eSlou\u017e\u00ed se mnou v Chathamu \u2013 je to subaltern, ale o rok star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.\u201c
\u201eA pro\u010d sis na n\u011bj vzpomn\u011bl v kostele?\u201c
\u201eV\u00ed\u0161, m\u011bl d\u00edvku v Rochesteru a v\u017edycky sed\u011bli v jednom kout\u011b katedr\u00e1ly a tam si vym\u011b\u0148ovali n\u011b\u017en\u016fstky.\u201c
\u201eTo musela b\u00fdt kr\u00e1sa!\u201c vyk\u0159ikla bezd\u011b\u010dn\u011b.
Ka\u017ed\u00fd mluvili o n\u011b\u010dem jin\u00e9m.
\u201eM\u011blo to ov\u0161em tak\u00e9 nev\u00fdhody. Kosteln\u00edk kolem toho ud\u011blal poprask.\u201c
\u201eTo je ale \u0161koda! A pro\u010d by nemohli sed\u011bt v katedr\u00e1le?\u201c
\u201eNejsp\u00ed\u0161 si v\u0161ichni mysl\u00ed, \u017ee je to svatokr\u00e1de\u017e \u2013 krom\u011b tebe a Ingrama s tou d\u00edvkou.\u201c
\u201eJ\u00e1 si nemysl\u00edm, \u017ee je to svatokr\u00e1de\u017e \u2013 mysl\u00edm, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9, mazlit se v katedr\u00e1le.\u201c
\u0158ekla to t\u00e9m\u011b\u0159 odbojn\u011b, navzdory vlastn\u00ed du\u0161i.
On zmlkl.
\u201eA byla mil\u00e1?\u201c
\u201eKdo? Emily? Ano, byla celkem mil\u00e1. Byla to klobou\u010dnice a necht\u011bla se nechat vid\u011bt s Ingramem na ulici. Vlastn\u011b to bylo dost smutn\u00e9, proto\u017ee kosteln\u00edk je \u0161pehoval a sehnal si jejich jm\u00e9na a pak z toho ud\u011blal skand\u00e1l. Potom si o tom pov\u00eddal kdekdo.\u201c
\u201eCo ud\u011blala pak?\u201c
\u201eOdjela do Lond\u00fdna, pracovala ve velk\u00e9m obchodu. Ingram za n\u00ed st\u00e1le je\u0161t\u011b jezd\u00ed.\u201c
\u201eMiluje ji?\u201c
\u201eTe\u010f u\u017e je s n\u00ed rok a p\u016fl.\u201c
\u201eJak\u00e1 je?\u201c
\u201eMen\u0161\u00ed, s kr\u00e1sn\u00fdm obo\u010d\u00edm.\u201c
Ursula o tom pop\u0159em\u00edtala. P\u0159ipadalo j\u00ed to jako skute\u010dn\u00e1 romantick\u00e1 l\u00e1ska z vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta.
\u201eMaj\u00ed tam v\u0161ichni ti mu\u017ei milenky?\u201c zeptala se udivena vlastn\u00ed sm\u011blost\u00ed. Ale ruku j\u00ed dosud sv\u00edrala ta jeho a on m\u011bl na tv\u00e1\u0159i nem\u011bnn\u00fd v\u00fdraz vn\u011bj\u0161\u00edho klidu.
\u201eV\u017edycky vykl\u00e1daj\u00ed o t\u00e9 \u010di on\u00e9 fantastick\u00e9 \u017een\u011b a op\u00edjej\u00ed se, aby o tom mohli mluvit. V\u011bt\u0161ina z nich vyraz\u00ed do Lond\u00fdna, hned jak dostanou volno.\u201c
\u201eA pro\u010d?\u201c
\u201eZa n\u011bjakou tou fantastickou \u017eenou.\u201c
\u201eCo je to za \u017eeny?\u201c
\u201eR\u016fzn\u00e9. Zpravidla se \u010dasto m\u011bn\u00ed. Jeden kamar\u00e1d je naprost\u00fd maniak. M\u00e1 neust\u00e1le p\u0159ipraven\u00fd kufr a v okam\u017eiku, kdy dostane volno, s n\u00edm vyraz\u00ed na n\u00e1dra\u017e\u00ed a ve vlaku se p\u0159evl\u00e9kne. A\u0165 je ve vagonu kdo chce, st\u00e1hne si vojenskou bl\u016fzu a alespo\u0148 do p\u016fl t\u011bla se uprav\u00ed.\u201c
\u201ePro\u010d tak moc sp\u011bch\u00e1?\u201c zeptala se.
Slova j\u00ed za\u010d\u00ednala v\u00e1znout v hrdle.
\u201eNejsp\u00ed\u0161 m\u00e1 v hlav\u011b n\u011bjakou \u017eenu.\u201c
Zamrazilo ji a uzav\u0159ela se. Ale p\u0159esto ji ten sv\u011bt v\u00e1\u0161n\u00ed a bezuzdnosti fascinoval. P\u0159ipadalo j\u00ed to jako skv\u011bl\u00e1 nev\u00e1zanost. V jej\u00edm \u017eivot\u011b za\u010d\u00ednalo dobrodru\u017estv\u00ed a vypadalo n\u00e1dhern\u011b.<\/p>\n\n\n\n


Toho ve\u010dera se zdr\u017eela na Blatech je\u0161t\u011b po setm\u011bn\u00ed a Skrebensk\u00fd ji doprov\u00e1zel dom\u016f, nebo\u0165 od n\u011bj nemohla odej\u00edt. V teple za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed noci, se stahuj\u00edc\u00edmi se st\u00edny si p\u0159ipadala jako v jin\u00e9m, tvrd\u0161\u00edm, kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm a m\u00e9n\u011b osobn\u00edm sv\u011bt\u011b. Te\u010f by m\u011blo p\u0159ij\u00edt n\u011bco nov\u00e9ho.
Kr\u00e1\u010del bl\u00edzko n\u00ed a s t\u00fdm\u017e tich\u00fdm, soust\u0159ed\u011bn\u00fdm p\u0159\u00edstupem ji vzal kolem pasu a jemn\u011b, velice jemn\u011b si ji k sob\u011b p\u0159itahoval, a\u017e poc\u00edtila pevn\u00fd stisk jeho pa\u017ee; jako by se nechala un\u00e1\u0161et, jako by plula, nohama se sotva dot\u00fdkala zem\u011b, sladce om\u00e1men\u00fdm pohybem nesena pevn\u00fdm, pohybuj\u00edc\u00edm se povrchem jeho t\u011bla, na jeho\u017e boku jako by le\u017eela. A zat\u00edmco t\u00e9m\u011b\u0159 omdl\u00e9vala, sklonil k n\u00ed tv\u00e1\u0159, ona si op\u0159ela hlavu o jeho rameno a c\u00edtila jeho tepl\u00fd dech na tv\u00e1\u0159i. Pak se jemn\u011b, p\u0159ejemn\u011b, a\u017e j\u00ed p\u0159ipadalo, \u017ee snad omdl\u00ed, dotkly jeho rty jej\u00ed tv\u00e1\u0159e a ona se pono\u0159ila do \u017ehav\u00e9 temnoty.
St\u00e1le je\u0161t\u011b \u010dekala v tom mr\u00e1kotn\u00e9m a upl\u00fdvav\u00e9m stavu, jako \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka v poh\u00e1dce. Jeho rty se teple dotkly jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, zastavili se pod stromy, zat\u00edmco jeho rty \u010dekaly na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i jako mot\u00fdl nehybn\u011b sed\u00edc\u00ed na kv\u011btin\u011b.
P\u0159itiskla se k n\u011bmu trochu t\u011bsn\u011bji, on se pohnul, objal ji ob\u011bma rukama a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b.
A pak se v t\u00e9 tm\u011b sehnul k jej\u00edm \u00fast\u016fm a sv\u00fdmi rty se jemn\u011b dotkl jej\u00edch.
Ve sv\u00e9 bezmoci se ani nepohnula. Pak se jeho \u00fasta je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ibl\u00ed\u017eila, tlakem otev\u0159ela jej\u00ed, prob\u011bhla j\u00ed hork\u00e1, v\u0161ezaplavuj\u00edc\u00ed vlna, otev\u0159ela mu sv\u00e1 \u00fasta, v bolestn\u00fdch a dojemn\u00fdch v\u00edrech si ho p\u0159itahovala, nechala ho zaj\u00edt d\u00e1l, jeho rty nar\u00e1\u017eely do jej\u00edch tak jemn\u011b, a p\u0159esto neodolateln\u011b jako mocn\u00e1 vlna vody, a\u017e se s kr\u00e1tk\u00fdm slep\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem od n\u011bj odtrhla.
Sly\u0161ela, jak podivn\u011b a zt\u011b\u017eka vedle n\u00ed d\u00fdch\u00e1. Zmocnil se j\u00ed stra\u0161liv\u00fd a \u00fa\u017easn\u00fd pocit z t\u00e9 jeho podivnosti. Ale n\u011bkde uvnit\u0159 nyn\u00ed mali\u010dko couvla. V\u00e1hav\u011b se znovu dali do pohybu, chv\u011bli se jako st\u00edny pod jasany na kopci, kudy \u0161el jej\u00ed d\u011bde\u010dek s narcisy po\u017e\u00e1dat babi\u010dku o ruku a kudy \u0161la jej\u00ed matka se sv\u00fdm mlad\u00fdm man\u017eelem, t\u011bsn\u011b vedle n\u011bho jako te\u010f Ursula se Skrebensk\u00fdm.
Vn\u00edmala tmav\u00e9 \u00fady strom\u016f, je\u017e se od\u011bn\u00e9 list\u00edm natahovaly nad jejich hlavami, a kr\u00e1sn\u00e9 jasany zdob\u00edc\u00ed letn\u00ed noc.
\u0160li a jejich t\u011bla se pohybovala ve slo\u017eit\u00e9 jednot\u011b bl\u00edzko sebe. Dr\u017eel ji za ruku a schv\u00e1ln\u011b \u0161li del\u0161\u00ed cestou po silnici. Neust\u00e1le m\u011bla pocit, jako by ji cosi zvedalo ze zem\u011b, jako by m\u011bla nohy lehk\u00e9 jako let\u00edc\u00ed v\u00e1nek.
Je\u0161t\u011b jednou ji pol\u00edbil \u2013 ale u\u017e ne t\u00edm hlubok\u00fdm polibkem. Nyn\u00ed si uv\u011bdomovala, co m\u016f\u017ee polibek znamenat, a proto u\u017e bylo obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed se mu vystavit.<\/p>\n\n\n\n


\u0160la sp\u00e1t s pocitem elektrizuj\u00edc\u00edho tepla, jako by ji nadn\u00e1\u0161el z\u00e1\u0161leh \u00fasvitu. A spala hluboce, tak sladce. R\u00e1no si p\u0159ipadala sv\u011b\u017e\u00ed jako p\u0161eni\u010dn\u00fd klas \u2013 vo\u0148av\u00fd, pevn\u00fd a pln\u00fd.
D\u00e1l se chovali jako zamilovan\u00ed v prvn\u00edm, u\u017easl\u00e9m, neuv\u011bdom\u011bl\u00e9m stadiu. Ursula to nikomu ne\u0159ekla; naprosto se ztr\u00e1cela ve vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b.
A p\u0159esto ji n\u011bjak\u00fd podivn\u00fd afekt vedl k tomu, aby se n\u011bkomu alespo\u0148 naoko sv\u011b\u0159ila. Ve \u0161kole m\u011bla Ursula tichou, p\u0159em\u00fd\u0161livou a v\u00e1\u017enou kamar\u00e1dku jm\u00e9nem Ethel a pr\u00e1v\u011b t\u00e9 se cht\u011bla sv\u011b\u0159it. Ethel soust\u0159ed\u011bn\u011b naslouchala se sklon\u011bnou, nic neprozrazuj\u00edc\u00ed hlavou, kdy\u017e j\u00ed Ursula pov\u00eddala o sv\u00e9m tajemstv\u00ed. Byla to takov\u00e1 n\u00e1dhera, jak se s n\u00ed jemn\u011b, n\u011b\u017en\u011b mazlil! Ursula to \u0159\u00edkala jako zku\u0161en\u00e1 milenka.
\u201eMysl\u00ed\u0161 si,\u201c zeptala se Ursula, \u201e\u017ee je \u0161patn\u00e9 nechat se od mu\u017ee l\u00edbat \u2013 mysl\u00edm opravdov\u00e9 polibky, ne jen takov\u00e9 flirtov\u00e1n\u00ed?\u201c
\u201e\u0158ekla bych,\u201c prohl\u00e1sila Ethel, \u201e\u017ee z\u00e1le\u017e\u00ed na tom.\u201c
\u201ePol\u00edbil m\u011b pod jasany na cossethaysk\u00e9m kopci \u2013 mysl\u00ed\u0161, \u017ee se to nem\u011blo st\u00e1t?\u201c
\u201eKdy?\u201c
\u201eVe \u010dtvrtek ve\u010der, kdy\u017e m\u011b doprov\u00e1zel dom\u016f \u2013, ale byly to opravdov\u00e9 polibky \u2013 opravdov\u00e9. Je d\u016fstojn\u00edkem v arm\u00e1d\u011b.\u201c
\u201eKolik bylo hodin?\u201c zeptala se roz\u0161afn\u00e1 Ethel.
\u201eNev\u00edm \u2013 asi p\u016fl des\u00e1t\u00e9.\u201c
Nastala pauza.
\u201eTak j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee to je \u0161patn\u00e9,\u201c odpov\u011bd\u011bla Ethel a ned\u016ftkliv\u011b zvedla hlavu. \u201eP\u0159ece ho nezn\u00e1\u0161.\u201c
Promluvila s jist\u00fdm opovr\u017een\u00edm.
\u201eAle ano, zn\u00e1m. Je polovi\u010dn\u00ed Pol\u00e1k a tak\u00e9 baron. To je jako lord v Anglii. M\u00e1 babi\u010dka se p\u0159\u00e1telila s jeho otcem.\u201c
Ale mezi p\u0159\u00edtelkyn\u011bmi zavl\u00e1dla nevra\u017eivost. Jako by se Ursula cht\u011bla vyd\u011blit od sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch, kdy\u017e stanovila sv\u016fj vztah k Antonovi, jak mu nyn\u00ed \u0159\u00edkala.<\/p>\n\n\n\n


Chodil do Cossethay dost \u010dasto, proto\u017ee jej\u00ed matka ho m\u011bla r\u00e1da. Kdy\u017e u nich byl Skrebensk\u00fd, st\u00e1vala se z Anny Brangwenov\u00e9 d\u00e1ma, chovala se velmi klidn\u011b, v\u0161echno jako by bylo samoz\u0159ejm\u00e9.
\u201eD\u011bti je\u0161t\u011b ne\u0161ly sp\u00e1t?\u201c k\u0159i\u010dela Ursula ned\u016ftkliv\u011b, kdy\u017e p\u0159i\u0161la s mlad\u00edkem dom\u016f.
\u201eP\u016fjdou sp\u00e1t za p\u016fl hodiny,\u201c odpov\u011bd\u011bla matka.
\u201eNen\u00ed tu nikdy klid,\u201c roz\u010dilovala se Ursula.
\u201eD\u011bti musej\u00ed \u017e\u00edt, Ursulo,\u201c nam\u00edtla matka.
A v tomhle Skrebensk\u00fd s Ursulou nesouhlasil. Pro\u010d by to m\u011bla \u0159\u00edkat tak nal\u00e9hav\u011b?
Ov\u0161em on, jak Ursula v\u011bd\u011bla, nikdy nem\u011bl kolem sebe tu v\u011b\u010dnou tyranii d\u011bt\u00ed. K jej\u00ed matce se choval velice dvorn\u011b, za co\u017e se mu od pan\u00ed Brangwenov\u00e9 dostalo v\u0159el\u00e9, p\u0159\u00e1telsk\u00e9 pohostinnosti. D\u00edvku sv\u00fdm zp\u016fsobem t\u011b\u0161ilo, s jak\u00fdm klidem matka zaujala toto d\u016fstojn\u00e9 postaven\u00ed. P\u0159ipadalo j\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 nezpochybniteln\u00e9.
Ve vztahu k ciz\u00edm lidem nest\u00e1la n\u00ed\u017e. Mezi Brangwenem a Skrebensk\u00fdm panovalo ov\u0161em nep\u0159ekonateln\u00e9 ml\u010den\u00ed. N\u011bkdy ti dva spolu trochu promluvili, ale nebyl to opravdov\u00fd hovor. Ursula se radovala, kdy\u017e vid\u011bla, jak se otec proti mlad\u00edkovi zatvrdil.
Byla doma na Skrebensk\u00e9ho py\u0161n\u00e1. Jeho pomal\u00e1, mal\u00e1tn\u00e1 lhostejnost ji roz\u010dilovala, ale tak\u00e9 okouzlovala. V\u011bd\u011bla, \u017ee je to v\u00fdsledek ducha, kter\u00fd nech\u00e1 v\u011bci b\u011b\u017eet, ve spojen\u00ed s hlubokou mladistvou vitalitou. P\u0159esto ji to hluboce dr\u00e1\u017edilo.
P\u0159esto v\u0161ak na n\u011bj byla py\u0161n\u00e1, kdy\u017e si t\u00edm sv\u00fdm duchapln\u00fdm zp\u016fsobem hov\u011bl v jej\u00edm domov\u011b, proto\u017ee byl z\u00e1rove\u0148 neust\u00e1le tak pozorn\u00fd a dvorn\u00fd k matce a k n\u00ed sam\u00e9. Vn\u00edmat jeho p\u0159\u00edtomnost v m\u00edstnosti j\u00ed p\u0159ipadalo \u00fa\u017easn\u00e9. C\u00edtila se t\u00edm obohacena a umocn\u011bna, jako by p\u0159edstavovala kladn\u00fd p\u00f3l a on proud\u011bn\u00ed k n\u011bmu.
A by\u0165 jeho dvornost a souhlas pat\u0159ily hlavn\u011b matce, j\u00ed n\u00e1le\u017eelo jiskrn\u00e9 mihot\u00e1n\u00ed jeho t\u011bla. Dr\u017eela je ve sv\u00fdch rukou.
Neust\u00e1le si musela dokazovat svou moc.
\u201eCht\u011bla jsem ti uk\u00e1zat, co jsem vy\u0159ezala,\u201c \u0159ekla.
\u201eTo snad nestoj\u00ed za ukazov\u00e1n\u00ed,\u201c nam\u00edtl otec.
\u201eCht\u011bl by ses na to pod\u00edvat?\u201c zeptala se a m\u00ed\u0159ila ke dve\u0159\u00edm. A jeho t\u011blo se zvedlo ze \u017eidle, t\u0159eba\u017ee ve tv\u00e1\u0159i jako by cht\u011bl souhlasit s rodi\u010di.
\u201eJe to v d\u00edln\u011b,\u201c dodala.
A on \u0161el za n\u00ed ze dve\u0159\u00ed, a\u0165 u\u017e c\u00edtil cokoli.
V d\u00edln\u011b si hr\u00e1li na l\u00edb\u00e1n\u00ed, skute\u010dn\u011b si hr\u00e1li. Byla to sladk\u00e1, vzru\u0161uj\u00edc\u00ed hra. Oto\u010dila se k n\u011bmu, ve tv\u00e1\u0159i sm\u00edch, jako by ho vyz\u00fdvala. A on tu v\u00fdzvu okam\u017eit\u011b p\u0159ijal. Ruku si ovinul jej\u00edmi vlasy a jemn\u011b, s rukou obto\u010denou vlasy za jej\u00ed hlavou si postupn\u011b p\u0159it\u00e1hl jej\u00ed tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco ona se skoro bez dechu sm\u00e1la.
O\u010di mu zasv\u00edtily v odpov\u011b\u010f, jak se mu ta hra l\u00edbila. A pol\u00edbil ji, \u010d\u00edm\u017e prosadil svou v\u016fli, a ona ho tak\u00e9 pol\u00edbila, \u010d\u00edm\u017e vyj\u00e1d\u0159ila, \u017ee je tomu sama r\u00e1da.
V\u011bd\u011bli, \u017ee je to odv\u00e1\u017en\u00e9 a neopatrn\u00e9 a nebezpe\u010dn\u00e9, ta jejich hra, proto\u017ee si hr\u00e1li s ohn\u011bm, ne s l\u00e1skou. Jako by se t\u00edm postavila cel\u00e9mu sv\u011btu \u2013 l\u00edbala ho, proto\u017ee prost\u011b cht\u011bla. A on s jakousi sm\u011blost\u00ed podobnou cynismu, v\u00fdbojn\u011b proti v\u0161emu, \u010demu naoko slou\u017eil, op\u011btoval \u00fatok.
V tu chv\u00edli byla kr\u00e1sn\u00e1, tak otev\u0159en\u00e1, tak z\u00e1\u0159iv\u00e1, tak vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, kdy\u017e se dojemn\u011b a nespr\u00e1vn\u011b odd\u00e1vala riziku. Jako by v n\u011bm za\u017eehla jak\u00e9si \u0161\u00edlenstv\u00ed.
Jako kv\u011btina chv\u011bj\u00edc\u00ed se a do\u0161iroka otev\u0159en\u00e1 na slunci ho pokou\u0161ela a vyz\u00fdvala a on tu v\u00fdzvu p\u0159ijal, cosi jako by v n\u011bm dozr\u00e1lo. A pod v\u0161\u00edm t\u00edm sm\u00edchem a dojemnou neopatrnost\u00ed se skr\u00fdvaly chv\u011bjiv\u00e9 slzy. To ho t\u00e9m\u011b\u0159 doh\u00e1n\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed, \u0161\u00edlel touhou, bolest\u00ed, jej\u00edm\u017e jedin\u00fdm v\u00fdchodiskem bylo, \u017ee by se zmocnil jej\u00edho t\u011bla.
Tak se ot\u0159eseni a se strachem vr\u00e1tili k jej\u00edm rodi\u010d\u016fm do kuchyn\u011b a tv\u00e1\u0159ili se jakoby nic. Ale v obou se vzn\u00edtilo cosi, co u\u017e te\u010f nemohli uhasit. Zjit\u0159ovalo a umoc\u0148ovalo jim to smysly, byli \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed a schopn\u011bj\u0161\u00ed byt\u00ed. Ale pod t\u00edm v\u0161\u00edm se skr\u00fdval bolestn\u00fd pocit pom\u00edjivosti. Znamenalo to fantastick\u00e9 sebeprosazen\u00ed u obou \u2013 on se prosazoval p\u0159ed n\u00ed, c\u00edtil se \u00fa\u017easn\u011b mu\u017en\u00fd a nekone\u010dn\u011b neodolateln\u00fd, ona se prosazovala p\u0159ed n\u00edm a v\u011bd\u011bla, \u017ee je nekone\u010dn\u011b \u017e\u00e1douc\u00ed, a tud\u00ed\u017e nekone\u010dn\u011b siln\u00e1. A co nakonec mohl jeden \u010di druh\u00fd z takov\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b z\u00edskat ne\u017e pocit sv\u00e9ho maxim\u00e1ln\u00edho j\u00e1, v protikladu k ostatn\u00edmu \u017eivotu? V tom v\u0161ak bylo
cosi kone\u010dn\u00e9ho a smutn\u00e9ho, nebo\u0165 lidsk\u00e1 du\u0161e v nejv\u011bt\u0161\u00edm rozmachu chce pocit nekone\u010dna.
Nicm\u00e9n\u011b tato v\u00e1\u0161e\u0148 se nyn\u00ed zapo\u010dala a musela pokra\u010dovat, ta Ursulina v\u00e1\u0161e\u0148 poznat sv\u00e9 vlastn\u00ed maxim\u00e1ln\u00ed j\u00e1, vymezen\u00e9, a t\u00edm i definovan\u00e9 v protikladu k n\u011bmu.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e p\u0159i\u0161el Anton p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den odpoledne jako kocour na lovu, \u0161la s n\u00edm naproti do kostela. Otec se na n\u011bj \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc vztekal, matka se hn\u011bviv\u011b zatvrzovala v\u016f\u010di n\u00ed. Ale jako rodi\u010de p\u0159irozen\u011b dop\u0159\u00e1vali sv\u00fdm d\u011btem v jejich kon\u00e1n\u00ed toleranci.
\u0160li spolu p\u0159es h\u0159bitov, ut\u00edkali se schovat do kostela. Uvnit\u0159 bylo oproti slune\u010dn\u00e9mu odpoledni \u0161ero, ale m\u011bkk\u00e1 z\u00e1\u0159e mezi kamenn\u00fdmi pil\u00ed\u0159i p\u016fsobila velice \u00fatuln\u011b. Okna ho\u0159ela rub\u00ednovou \u010derven\u00ed a mod\u0159\u00ed a poskytovala n\u00e1dhernou z\u00e1st\u011bnu jejich tajn\u00e9 kamenn\u00e9 bes\u00eddce.
\u201eTo je ale skv\u011bl\u00e9 m\u00edsto na sch\u016fzku,\u201c \u0159ekl \u0161eptem a rozhl\u00e9dl se kolem sebe.
Ona se tak\u00e9 rozhl\u00e9dla po d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9m vnit\u0159ku kostela. P\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed a ticho ji mrazily. Ale o\u010di m\u011bla proz\u00e1\u0159en\u00e9 sm\u011blost\u00ed. Zde hodl\u00e1 prosadit sv\u00e9 nezkrotn\u00e9, \u00fa\u017easn\u00e9 \u017eensk\u00e9 j\u00e1. Zde cht\u011bla rozv\u00edt sv\u016fj \u017eensk\u00fd kv\u011bt jako plamen, v tomto p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed, kter\u00e9 p\u016fsobilo v\u00e1\u0161niv\u011bji ne\u017e sv\u011btlo.
Chv\u00edli si jeden druh\u00e9ho nev\u0161\u00edmali, pak se s v\u011bdomou touhou oto\u010dili k sob\u011b. Objala ho, p\u0159itiskla se k n\u011bmu t\u011blem a s rukama zabo\u0159en\u00fdma do jeho ramenou vzadu jako by se skrze n\u011bj proci\u0165ovala, jako by pozn\u00e1vala jeho mlad\u00e9, napjat\u00e9 t\u011blo skrz naskrz. A bylo tak kr\u00e1sn\u00e9, tak pevn\u00e9, a p\u0159ece tak \u00fa\u017easn\u011b na n\u00ed z\u00e1visl\u00e9 a v jej\u00ed moci. Nastavila mu sv\u00e1 \u00fasta a pila jeho pln\u00fd polibek, pln\u011bji a pln\u011bji.
A bylo to kr\u00e1sn\u00e9, velmi kr\u00e1sn\u00e9. Jako by ji jeho polibek napl\u0148oval, jako by pila siln\u00e9, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Cel\u00e1 se zevnit\u0159 rozz\u00e1\u0159ila, jako by to slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo bilo na jej\u00ed srdce.
Odt\u00e1hla se a cel\u00e1 rozz\u00e1\u0159en\u00e1 se na n\u011bj pod\u00edvala, n\u00e1dhern\u011b, z\u00e1\u0159iv\u011b kr\u00e1sn\u00e1 a spokojen\u00e1, rozz\u00e1\u0159en\u00e1 jako osv\u011btlen\u00fd mrak.
Pro n\u011bj to bylo trpk\u00e9, \u017ee tak z\u00e1\u0159\u00ed a je tak spokojen\u00e1. Sm\u00e1la se mu, slep\u00e1 k n\u011bmu, tak pln\u00e1 vlastn\u00ed rozko\u0161e, bez nejmen\u0161\u00ed pochyby, \u017ee jemu je stejn\u011b jako j\u00ed. A rozz\u00e1\u0159en\u00e1 jako and\u011bl vy\u0161la s n\u00edm z kostela, jako by kr\u00e1\u010dela na paprsc\u00edch sv\u011btla a kro\u010deje se zm\u011bnily v kv\u011btiny.
\u0160el vedle n\u00ed, du\u0161i m\u011bl sev\u0159enou, t\u011blo neuspokojen\u00e9. Chce snad nad n\u00edm takhle snadno zv\u00edt\u011bzit? On v tu chv\u00edli nepoci\u0165oval \u017e\u00e1dnou vlastn\u00ed rozko\u0161, pouze bolest a zmaten\u00fd vztek.
Bylo uprost\u0159ed l\u00e9ta a t\u00e9m\u011b\u0159 po senose\u010di. M\u011bla skon\u010dit v sobotu. V sobotu v\u0161ak tak\u00e9 Skrebensk\u00fd odj\u00ed\u017ed\u011bl. U\u017e se nemohl d\u00e9le zdr\u017eet.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e se rozhodl odjet, choval se k n\u00ed velice n\u011b\u017en\u011b a miluj\u00edcn\u011b, jemn\u011b ji l\u00edbal, tak hebce, sladce a rafinovan\u011b dlouho, \u017ee to oba t\u00e9m\u011b\u0159 omamovalo.
Posledn\u00ed p\u00e1tek na ni po\u010dkal u \u0161koly a vzal ji na \u010daj do m\u011bsta. Pak si najal automobil, aby ji dovezl dom\u016f.
Jej\u00ed vzru\u0161en\u00ed nad t\u00edm, \u017ee pojede autem, bylo ohromn\u00e9. On byl tak\u00e9 py\u0161n\u00fd na sv\u016fj z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd kousek. Vid\u011bl, jak Ursulu rozn\u00edtil a zap\u00e1lil touto romantickou situac\u00ed. Pozvedla hlavu jako mlad\u00fd k\u016f\u0148, kter\u00fd frk\u00e1 divok\u00fdm nad\u0161en\u00edm.
Auto sebou sm\u00fdklo do zat\u00e1\u010dky a Ursulu to hodilo na Skrebensk\u00e9ho. Jak se dotkli, za\u010dala ho vn\u00edmat. Rychl\u00fdm, \u0161\u00e1trav\u00fdm pohybem s\u00e1hla po jeho ruce a sev\u0159ela ji ve sv\u00e9, tak pevn\u011b, s tak propleten\u00fdmi prsty, jako by byli dv\u011b d\u011bti.
V\u00edtr foukal Ursule do tv\u00e1\u0159e, od kol odletovalo ti\u0161e a rychle bl\u00e1to,
Sev\u0159ela jeho ruku s v\u011bdom\u00edm \u010dehosi nov\u00e9ho, ztr\u00e1pen\u011b. N\u011bjakou dobu nemluvili, ale sed\u011bli ruku v ruce s odvr\u00e1cen\u00fdmi, proz\u00e1\u0159en\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi.
A ka\u017edou chv\u00edli se auto zhouplo a sm\u00fdklo j\u00ed k n\u011bmu. A oni u\u017e \u010dekali na ten pohyb, kter\u00fd je spojoval. Nicm\u00e9n\u011b se ml\u010dky d\u00edvali z ok\u00e9nka ven.
Vid\u011bla, jak kolem m\u00edj\u00ed zn\u00e1m\u00e1 krajina. Ale nyn\u00ed to nebyla zn\u00e1m\u00e1 krajina, ale poh\u00e1dkov\u00e1 zem\u011b. Uvid\u011bla Hemlock Stone na travnat\u00e9m pahorku. Vypadal zvl\u00e1\u0161tn\u011b toho mokr\u00e9ho letn\u00edho ve\u010dera, vzd\u00e1len\u011b, jako by se octl v kouzeln\u00e9 zemi. Ze strom\u016f vyl\u00e9tlo p\u00e1r havran\u016f.
Kdyby jen tak mohli se Skrebensk\u00fdm z auta vystoupit a sestoupit do t\u00e9 kouzeln\u00e9 zem\u011b, kde p\u0159edt\u00edm nikdy nikdo nebyl! Pak by se stali za\u010darovan\u00fdmi lidmi a odlo\u017eili by nudn\u00e9, obvykl\u00e9 j\u00e1. Kdyby se tak mohla toulat tam na tom svahu kopce pod st\u0159\u00edb\u0159itou, prom\u011bnlivou oblohou, na n\u00ed\u017e se rozpl\u00fdvali havrani jako spr\u0161ka kan\u011bk!
Kdyby tak mohli j\u00edt kolem t\u011bch zmokl\u00fdch pruh\u016f sena a c\u00edtit ve vzduchu podve\u010der a zaj\u00edt do lesa, kde se chladn\u00fdm, ostr\u00fdm vzduchem \u0161\u00ed\u0159ila sladk\u00e1 v\u016fn\u011b zimolezu, a kdy\u017e \u010dlov\u011bk zavadil o v\u011btev, spadla z n\u00ed spr\u0161ka kapek, kr\u00e1sn\u011b chladiv\u00fdch na tv\u00e1\u0159i!
Ale jede s n\u00edm v aut\u011b, je mu nabl\u00edzku a v\u00edtr j\u00ed fouk\u00e1 do vzty\u010den\u00e9, dychtiv\u00e9 tv\u00e1\u0159e a rozevl\u00e1v\u00e1 j\u00ed vlasy. Skrebensk\u00fd se oto\u010dil a uvid\u011bl jej\u00ed z\u0159etelnou, jakoby vytesanou tv\u00e1\u0159, vlasy jakoby otesan\u00e9 v\u011btrem, pozdvi\u017een\u00fd kr\u00e1sn\u00fd ostr\u00fd nos.
Jak trp\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl jej\u00ed hbitou, z\u0159etelnou, panenskou kr\u00e1su! Cht\u011bl se zab\u00edt a hodit j\u00ed svou odpornou mrtvolu k noh\u00e1m. Mu\u010dila ho touha obr\u00e1tit se s\u00e1m proti sob\u011b a rozdr\u00e1sat se.
N\u00e1hle na n\u011bj pohl\u00e9dla. Jako by se k n\u00ed pl\u00ed\u017eil a sna\u017eil se na ni dos\u00e1hnout, jako by v duchu zase ucukl. Ale v okam\u017eiku, kdy uvid\u011bl sv\u011btlo v jej\u00edch o\u010d\u00edch a rozz\u00e1\u0159enou tv\u00e1\u0159, zm\u011bnil v\u00fdraz a zaz\u00e1\u0159il k n\u00ed jeho zn\u00e1m\u00fd, bezstarostn\u00fd sm\u00edch. Samou radost\u00ed mu zm\u00e1\u010dkla ruku a on to snesl. A n\u00e1hle se sehnula a pol\u00edbila
mu ruku, sklonila hlavu a p\u0159itiskla si ji ke rt\u016fm, jako by mu \u0161t\u011bd\u0159e vzd\u00e1vala poctu. A v n\u011bm v\u0159ela krev. P\u0159esto z\u016fstal nehnut\u011b sed\u011bt.
Lekla se, proto\u017ee u\u017e zah\u00fdbali do Cossethay. Skrebensk\u00fd ji opust\u00ed. Ale bylo to cel\u00e9 tak kouzeln\u00e9, jej\u00ed poh\u00e1r byl tak napln\u011bn jasn\u00fdm v\u00ednem, \u017ee j\u00ed jen sv\u00edtily o\u010di.
Za\u0165ukal na \u0161of\u00e9ra a \u0159ekl mu p\u00e1r slov. Auto popojelo k tis\u016fm. Podala mu ruku a \u0159ekla sbohem, naivn\u011b a stru\u010dn\u011b jako \u0161kola\u010dka. A s rozz\u00e1\u0159enou tv\u00e1\u0159\u00ed pak st\u00e1la a d\u00edvala se, jak odj\u00ed\u017ed\u00ed. To, \u017ee jede d\u00e1l, pro ni nic neznamenalo, natolik byla pln\u00e1 sv\u00e9 vlastn\u00ed ext\u00e1ze. Nevid\u011bla, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00ed, proto\u017ee byla pln\u00e1 sv\u011btla,
kter\u00e9 pramenilo z n\u011bj. A kdy\u017e cel\u00e1 z\u00e1\u0159ila t\u00edm \u00fa\u017easn\u00fdm sv\u011btlem, jak by ho mohla postr\u00e1dat?
Ve sv\u00e9m pokoji pak rozp\u0159\u00e1hla pa\u017ee v bolestn\u00e9m roztou\u017een\u00ed z t\u00e9 velkoleposti. Byla to jej\u00ed prom\u011bna, p\u0159ekro\u010dila samu sebe. M\u011bla chu\u0165 se vrhnout do v\u0161eho toho skryt\u00e9ho jasu ve vzduchu. Byl tam, byl tam, kdyby jen dok\u00e1zala se s n\u00edm spojit.<\/p>\n\n\n\n


Ale naz\u00edt\u0159\u00ed si uv\u011bdomila, \u017ee Anton odjel. Jej\u00ed nad\u0161en\u00ed z\u010d\u00e1sti odum\u0159elo \u2013 ale nezmizelo z pam\u011bti. Na to bylo p\u0159\u00edli\u0161 skute\u010dn\u00e9. P\u0159esto v\u0161ak pominulo a zanechalo za sebou pocit touhy. Do du\u0161e se j\u00ed vloudila hlub\u0161\u00ed touha, nov\u00e1 zdr\u017eenlivost.
Nep\u0159\u00e1la si, aby se j\u00ed kdokoli dot\u00fdkal nebo vypt\u00e1val. Byla velice py\u0161n\u00e1, ale tak\u00e9 velmi nov\u00e1 a citliv\u00e1. A\u0165 se j\u00ed nikdo nedot\u00fdk\u00e1!
C\u00edtila se \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed o samot\u011b. Jak\u00e1 radost, kdy\u017e mohla b\u011bhat po cest\u00e1ch, a nic nevid\u011bt, ale p\u0159esto tam s t\u00edm v\u0161\u00edm b\u00fdt! Jak\u00e1 to byla radost, kdy\u017e se mohla o samot\u011b t\u011b\u0161it ze sv\u00e9ho bohatstv\u00ed!
P\u0159i\u0161ly pr\u00e1zdniny, m\u011bla volno. V\u011bt\u0161inu \u010dasu tr\u00e1vila osam\u011bl\u00fdmi toulkami, tu se sto\u010dila do klub\u00ed\u010dka na zahrad\u011b, kde p\u0159eb\u00fdvaly veverky, tu le\u017eela v houpac\u00ed s\u00edti v ml\u00e1z\u00ed a pt\u00e1ci p\u0159il\u00e9tali tak bl\u00edzko! Nebo kdy\u017e nastaly de\u0161t\u011b, odb\u011bhla na Blata, kde skryta le\u017eela na sen\u00edku s kn\u00ed\u017ekou.
A celou dobu snila o n\u011bm, n\u011bkdy s ur\u010ditost\u00ed, ale ve chv\u00edl\u00edch nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edch pouze mlhav\u011b. On tvo\u0159il tepl\u00e9 barvy jej\u00edch sn\u016f, byl horkou krv\u00ed, je\u017e v nich pulsovala.
Kdy\u017e se c\u00edtila m\u00e9n\u011b \u0161\u0165astn\u00e1 a nesv\u00e1, p\u0159em\u00edtala o jeho vzhledu, \u0161atech, knofl\u00edc\u00edch s odznakem pluku, kter\u00e9 j\u00ed dal. Nebo se sna\u017eila p\u0159edstavit jeho \u017eivot v kas\u00e1rn\u00e1ch. Nebo si p\u0159edstavovala sebe samu v jeho o\u010d\u00edch.
V srpnu m\u011bl narozeniny a ona se vynasna\u017eila a upekla mu dort. M\u011bla pocit, \u017ee by nebylo p\u0159\u00edli\u0161 vkusn\u00e9, kdyby mu dala n\u011bjak\u00fd jin\u00fd d\u00e1rek.
Psali si stru\u010dn\u011b, v\u011bt\u0161inou si pouze vym\u011b\u0148ovali pohlednice, a v\u016fbec ne \u010dasto. Ale s dortem mu musela poslat dopis.
Mil\u00fd Antone,
nejsp\u00ed\u0161 Tob\u011b k narozenin\u00e1m vy\u0161lo zase slunce.
Ten dort jsem Ti upekla sama a p\u0159eju Ti v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed. Nejez ho, jestli nebude dobr\u00fd. M\u00e1ma douf\u00e1, \u017ee n\u00e1s p\u0159ijede\u0161 nav\u0161t\u00edvit, a\u017e bude\u0161 n\u011bkde pobl\u00ed\u017e.
Tv\u00e1 up\u0159\u00edmn\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b
Ursula Brangwenov\u00e1<\/p>\n\n\n\n


Nudilo ji ps\u00e1t dopis i jemu. Nakonec slova napsan\u00e1 na pap\u00ed\u0159e nem\u011bla nic spole\u010dn\u00e9ho s n\u00edm \u010di s n\u00ed.
Ust\u00e1lilo se p\u011bkn\u00e9 po\u010das\u00ed, \u017eac\u00ed stroj b\u011b\u017eel od \u00fasvitu do z\u00e1padu slunce a klapal kolem po pol\u00edch. Skrebensk\u00fd j\u00ed napsal; m\u011bl slu\u017ebu na venkov\u011b, na Salisburysk\u00e9 pl\u00e1ni. Byl nyn\u00ed druh\u00fdm poru\u010d\u00edkem v poln\u00ed jednotce. Brzy dostane p\u00e1r dn\u00ed volna a p\u0159ijede na Blata na svatbu.
Fred Brangwen si m\u011bl br\u00e1t u\u010ditelku z Ilkestonu, hned jak skon\u010d\u00ed \u017en\u011b.
Sklize\u0148 obil\u00ed skon\u010dila s ml\u017en\u00fdm, modrozlat\u00fdm, hork\u00fdm za\u010d\u00e1tkem p\u0159\u00edjemn\u00e9ho podzimu. Ursule p\u0159ipadalo, jako by sv\u011bt rozvinul svou nejheb\u010d\u00ed, nej\u010dist\u0161\u00ed kv\u011btinu, svou \u010dekanku, sv\u016fj oc\u00fan. Obloha sv\u00edtila hezkou mod\u0159\u00ed, \u017elut\u00e9 list\u00ed na cest\u011b vypadalo jako voln\u00e9, toulaj\u00edc\u00ed se kv\u011bty, kdy\u017e v\u00e1m \u0161ustilo u nohou, a Ursulinu srdci zn\u011blo jako ostr\u00e1, j\u00edmav\u00e1 a t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1 hudba. Jako vyd\u011b\u0161en\u00e1 dry\u00e1da ut\u00edkala p\u0159ed drobn\u00fdmi, purpurov\u011b \u010derven\u00fdmi chryzant\u00e9mami. Jasn\u011b \u017elut\u00e9 mal\u00e9 chryzant\u00e9my tak siln\u011b von\u011bly, \u017ee jej\u00ed nohy jako by p\u0159e\u0161lapovaly v opil\u00e9m tanci.
Pak se objevil str\u00fdc Tom, st\u00e1le jako ten cynick\u00fd Bakchus na obraze. P\u0159\u00e1l si uspo\u0159\u00e1dat veselou svatbu, do\u017e\u00ednkovou ve\u010de\u0159i a svatebn\u00ed hostinu v jednom; na dvo\u0159e farmy se postav\u00ed stan, objedn\u00e1 tane\u010dn\u00ed kapelu a venku prob\u011bhne velk\u00e1 hostina.
Fred m\u011bl n\u00e1mitky, ale Tom se nedal zviklat. Tak\u00e9 nev\u011bsta Laura, hezk\u00e1, chytr\u00e1 d\u00edvka, cht\u011bla velkou a veselou hostinu. Tak to vyhovovalo jej\u00ed vzd\u011blanosti.
Studovala na \u0160kolsk\u00e9m \u00fastavu v Salisbury a znala lidov\u00e9 p\u00edsn\u011b a star\u00e9 tance.
Tak pod veden\u00edm Toma Brangwena za\u010daly p\u0159\u00edpravy. Na dvo\u0159e postavili velk\u00fd stan, p\u0159ipravili dva velk\u00e9 t\u00e1bor\u00e1ky. Najali hudebn\u00edky a nachystali hostinu.
Skrebensk\u00e9ho \u010dekali na druh\u00fd den r\u00e1no. Ursula m\u011bla nov\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u0161aty z jemn\u00e9ho krepde\u0161\u00ednu a b\u00edl\u00fd klobouk. R\u00e1da nosila b\u00edl\u00e9 \u0161aty. S \u010dern\u00fdmi vlasy a \u010distou zlatavou plet\u00ed vypadala ji\u017en\u011b, nebo dokonce tropicky jako kreolka. Nijak se nemalovala.
Kdy\u017e se toho dne p\u0159ipravovala na svatbu, cel\u00e1 se chv\u011bla. \u0160la za dru\u017ei\u010dku. Skrebensk\u00fd m\u011bl p\u0159ijet a\u017e odpoledne. Svatbu napl\u00e1novali na druhou hodinu.
Kdy\u017e se svateb\u010dan\u00e9 vraceli dom\u016f, Skrebensk\u00fd st\u00e1l v ob\u00fdvac\u00edm pokoji na Blatech. Oknem vid\u011bl Toma Brangwena, kter\u00fd \u0161el za sv\u011bdka, jak velice elegantn\u00ed v \u017eaketu, b\u00edl\u00fdch kalhot\u00e1ch a kama\u0161\u00edch p\u0159ich\u00e1z\u00ed po zahradn\u00ed cesti\u010dce a vede sm\u011bj\u00edc\u00ed se Ursulu. Tom Brangwen byl hezk\u00fd, m\u011bl \u017eensk\u00fd typ pleti, temn\u00e9 o\u010di a \u00fazk\u00fd \u010dern\u00fd kn\u00edrek. Ale nehled\u011b na kr\u00e1su m\u011bl v sob\u011b cosi m\u00edrn\u011b hrub\u00e9ho a smysln\u00e9ho; jeho podivn\u00e9, zv\u00ed\u0159ec\u00ed ch\u0159\u00edp\u00ed bylo \u0161irok\u00e9 a mocn\u00e9 a jeho p\u011bkn\u011b modelovan\u00e1 hlava t\u00e9m\u011b\u0159 zneklid\u0148ovala svou obna\u017eenost\u00ed: ple\u0161\u00ed vp\u0159edu jako by prozrazovala m\u011bkkou zranitelnost.
Skrebensk\u00fd vid\u011bl sp\u00ed\u0161 toho mu\u017ee ne\u017e \u017eenu. Vypadala skv\u011ble, zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, ml\u010denliv\u00fdm a roztr\u017eit\u00fdm zp\u016fsobem \u017eiv\u00e1. Tak se v\u017edycky c\u00edtila v p\u0159\u00edtomnosti str\u00fd\u010dka Toma, v\u017edycky ji trochu m\u00e1tl.
Ale kdy\u017e se setkala se Skrebensk\u00fdm, v\u0161echno zmizelo. Vid\u011bla pouze \u0161t\u00edhl\u00e9ho, nem\u011bnn\u00e9ho mlad\u00edka, kter\u00fd tam \u010dekal s neproniknuteln\u00fdm v\u00fdrazem, jako jej\u00ed osud.
Nech\u00e1pala ten jeho uvoln\u011bn\u00fd, pon\u011bkud ko\u0148sk\u00fd vzhled, kter\u00fd vyvol\u00e1val dojem mu\u017enosti a ciz\u00edho p\u016fvodu. A p\u0159ece m\u011bl hladkou, hebkou tv\u00e1\u0159, na n\u00ed\u017e byly patrn\u00e9 city. Podala mu ruku a hlas m\u011bla jako procitaj\u00edc\u00ed pt\u00e1k vypla\u0161en\u00fd \u00fasvitem.
\u201eNen\u00ed to n\u00e1dhera, \u017ee tu m\u00e1me svatbu!\u201c volala.
Ve tmav\u00fdch vlasech j\u00ed uv\u00edzly n\u011bjak\u00e9 konfety.
Jeho se op\u011bt zmocnil ten zmatek, jako by ztr\u00e1cel s\u00e1m sebe a st\u00e1val se nejasn\u00fdm, neur\u010den\u00fdm, nehotov\u00fdm. A p\u0159esto cht\u011bl b\u00fdt pevn\u00fd, mu\u017en\u00fd, jako k\u016f\u0148. A \u0161el za n\u00ed.
Pod\u00e1vala se lehk\u00e1 sva\u010dina a pak se host\u00e9 rozpt\u00fdlili. Hlavn\u00ed hostina byla nachystan\u00e1 na ve\u010der. Ursula vy\u0161la se Skrebensk\u00fdm p\u0159es dv\u016fr u stodoly na pole a nahoru na navigaci u kan\u00e1lu.
\u010cerstv\u00e9 stohy sl\u00e1my tu st\u00e1ly velk\u00e9 a zlat\u00e9, jak proch\u00e1zeli kolem, proces\u00ed b\u00edl\u00fdch hus propochodovalo kolem nich v chv\u00e1stav\u00e9m protestu. Ursula sv\u00edtila jako b\u00edl\u00e9 pe\u0159\u00ed. Skrebensk\u00fd \u0161el pomalu vedle n\u00ed, ne\u00adur\u010dit\u00fd, jeho star\u00fd tvar se uvolnil a nov\u00e9 j\u00e1, zat\u00edm \u0161ed\u00e9 a nejasn\u00e9, se pomalu rozv\u00edjelo jako poup\u011b. Mluvili o tom a onom, o ni\u010dem.
Tamtudy, c\u00edtila Ursula, vede cesta do Lond\u00fdna, skrze to ponur\u00e9, l\u00e1kav\u00e9 v\u0159en\u00ed m\u011bsta. Na druh\u00e9 stran\u011b byl ve\u010der, m\u011bkce se rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed nad zelen\u00fdmi lukami, klikat\u00edc\u00ed se \u0159ady ol\u0161\u00ed u \u0159eky a bled\u00e9 pruhy strni\u0161\u0165 za nimi. Tady ve\u010der m\u011bkce z\u00e1\u0159il a i \u010dejka si tu o samot\u011b m\u00e1vala k\u0159\u00eddly v m\u00edru.
Moc mu to slu\u0161\u00ed, \u0159\u00edkala si Ursula, proto\u017ee m\u011bl op\u00e1len\u00e9 ruce a obli\u010dej. Vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed, jak se nau\u010dil kovat kon\u011b a vyb\u00edrat dobytek na por\u00e1\u017eku.
\u201eBav\u00ed t\u011b b\u00fdt voj\u00e1kem?\u201c zeptala se ho.
\u201eNejsem doslova voj\u00e1k,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eAle d\u011bl\u00e1\u0161 v\u011bci pot\u0159ebn\u00e9 k v\u00e1l\u010den\u00ed,\u201c nam\u00edtla.
\u201eAno.\u201c
\u201eBavilo by t\u011b j\u00edt do v\u00e1lky?\u201c
\u201eM\u011b? Asi by to bylo vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Kdyby byla v\u00e1lka, cht\u011bl bych do n\u00ed j\u00edt.\u201c
Zmocnil se j\u00ed podivn\u00fd, mlhav\u00fd pocit, jakoby siln\u00e9ho neskute\u010dna.
\u201eA pro\u010d bys tam cht\u011bl j\u00edt?\u201c
\u201eD\u011blal bych n\u011bco, bylo by to opravdov\u00e9. Takhle je to jako bychom si jenom na n\u011bco hr\u00e1li.\u201c
\u201eAle co bys v t\u00e9 v\u00e1lce d\u011blal?\u201c
\u201eStav\u011bl bych \u017eeleznice nebo mosty, d\u0159el bych.\u201c
\u201eAle ty by nakonec zase n\u011bkdo strhnul, a\u017e by je arm\u00e1da nepot\u0159ebovala. To mi p\u0159ipad\u00e1 stejn\u011b jako hra.\u201c
\u201eJestli \u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u00e1lce hra.\u201c
\u201eA co je to?\u201c
\u201eJe to snad to nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed, co existuje, boj.\u201c
P\u0159ipadala si n\u00e1hle n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde.
\u201ePro\u010d je boj v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoli jin\u00e9ho?\u201c zeptala se.
\u201eProto\u017ee bu\u010f zabije\u0161, nebo zabij\u00ed tebe \u2013 a to bych \u0159ekl, \u017ee je dost v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc, zab\u00edjen\u00ed.\u201c
\u201eAle kdy\u017e jsi mrtv\u00fd, u\u017e na tob\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c \u0159ekla.
To ho na okam\u017eik uml\u010delo.
\u201eAle z\u00e1le\u017e\u00ed na v\u00fdsledku,\u201c nam\u00edtl. \u201eP\u0159ece z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli to srovn\u00e1me v S\u00fad\u00e1nu.\u201c
\u201eTob\u011b ne \u2013 mn\u011b taky ne \u2013 Chart\u00fam je n\u00e1m p\u0159ece jedno.\u201c
\u201eChce\u0161 m\u00edt \u017eivotn\u00ed prostor \u2013 a n\u011bkdo ho mus\u00ed tedy uvolnit.\u201c
\u201eAle j\u00e1 nechci \u017e\u00edt na Saha\u0159e \u2013 ty ano?\u201c nam\u00edtla s nevra\u017eiv\u00fdm sm\u00edchem.
\u201eJ\u00e1 ne \u2013 ale mus\u00edme podpo\u0159it ty, kte\u0159\u00ed to cht\u011bj\u00ed.\u201c
\u201eA pro\u010d mus\u00edme?\u201c
\u201eKde je pak n\u00e1rod, kdy\u017e to neud\u011bl\u00e1me?\u201c
\u201eAle my nejsme n\u00e1rod. Je tu hromada jin\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tvo\u0159\u00ed n\u00e1rod.\u201c
\u201eTi by zrovna tak mohli \u0159\u00edct, \u017ee oni nejsou n\u00e1rod.\u201c
\u201eNo, a kdyby to \u0159ekl ka\u017ed\u00fd, nebyl by tu n\u00e1rod. Ale j\u00e1 bych po\u0159\u00e1d byla j\u00e1,\u201c prohl\u00e1sila chyt\u0159e.
\u201eNebyla bys sama sebou, kdyby nebylo n\u00e1roda.\u201c
\u201ePro\u010d ne?\u201c
\u201eProto\u017ee by ses stala snadnou ko\u0159ist\u00ed pro kohokoli.\u201c
\u201eJak ko\u0159ist\u00ed?\u201c
\u201eP\u0159i\u0161li by a vzali by ti v\u0161echno, co m\u00e1\u0161.\u201c
\u201eNo ani v takov\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b by toho nemohli vz\u00edt moc. Je mi jedno, co si vezmou. Dala bych p\u0159ednost lupi\u010di, kter\u00fd by m\u011b unesl, p\u0159ed milion\u00e1\u0159em, kter\u00fd by mi dal v\u0161echno, co se d\u00e1 koupit.\u201c
\u201eTo proto, \u017ee jsi romantick\u00e1.\u201c
\u201eAno, to jsem. Chci b\u00fdt romantick\u00e1. Nen\u00e1vid\u00edm domy, kter\u00e9 se nem\u011bn\u00ed, a lidi, kte\u0159\u00ed v t\u011bch domech prost\u011b jen \u017eij\u00ed. Je to v\u0161echno tak zkostnat\u011bl\u00e9 a hloup\u00e9. Nen\u00e1vid\u00edm voj\u00e1ky, jsou taky zkostnat\u011bl\u00ed a tup\u00ed. Za co ve skute\u010dnosti bojujete?\u201c
\u201eJ\u00e1 bych bojoval za n\u00e1rod.\u201c
\u201eA\u0165 je to jak chce, nejsi n\u00e1rod. Co bys ud\u011blal pro sebe?\u201c
\u201eN\u00e1le\u017e\u00edm k n\u00e1rodu a mus\u00edm pro ten n\u00e1rod splnit svou povinnost.\u201c
\u201eAle kdy\u017e by zrovna nepot\u0159eboval tv\u00e9 slu\u017eby \u2013 kdy\u017e by se zrovna nebojovalo? Co bys d\u011blal pak?\u201c
Roz\u010dilovalo ho to.
\u201eD\u011blal bych to, co v\u0161ichni ostatn\u00ed.\u201c
\u201eCo?\u201c
\u201eNic. Byl bych p\u0159ipraven na to, a\u017e m\u011b bude pot\u0159eba.\u201c Odpov\u011bd\u011bl u\u017e podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.
\u201eMn\u011b p\u0159ipad\u00e1,\u201c \u0159ekla na to, \u201ejako bys nebyl nikdo \u2013 jako by tam, co jsi, nikdo nebyl. Jsi v\u016fbec n\u011bkdo? P\u0159ipad\u00e1\u0161 mi jako nic.\u201c
Do\u0161li a\u017e k p\u0159\u00edstavi\u0161ti nad zdymadlem. Zde st\u00e1la zakotven\u00e1 pr\u00e1zdn\u00e1 vle\u010dn\u00e1 lo\u010f, s kabinou nat\u0159enou \u010derveno\u017elut\u011b, ale s dlouh\u00fdm uheln\u011b \u010dern\u00fdm n\u00e1kladn\u00edm prostorem.
\u0160t\u00edhl\u00fd a umoun\u011bn\u00fd mu\u017e sed\u011bl na bedn\u011b u dve\u0159\u00ed kabiny, kou\u0159il, krmil z l\u00e1hve d\u00edt\u011b zabalen\u00e9 v \u0161\u00e1lu neur\u010dit\u00e9 barvy a vyhl\u00ed\u017eel do ve\u010dern\u00ed z\u00e1\u0159e. Sp\u011b\u0161n\u011b vy\u0161la \u017eena, kbel\u00edkem rychle nabrala vodu z kan\u00e1lu a op\u011bt odsp\u011bchala dovnit\u0159. Bylo sly\u0161et d\u011btsk\u00e9 hlasy. Z kom\u00edna kabiny stoupal tenk\u00fd modr\u00fd prou\u017eek kou\u0159e, bylo
c\u00edtit, \u017ee se va\u0159\u00ed.
Ursula b\u00edl\u00e1 jako no\u010dn\u00ed m\u016frka ot\u00e1lela, cht\u011bla se pod\u00edvat. Skrebensk\u00fd se loudal po jej\u00edm boku. Mu\u017e vzhl\u00e9dl.
\u201eDobr\u00fd ve\u010der,\u201c pozdravil je nap\u016fl troufale, nap\u016fl zaujat\u011b. M\u011bl modr\u00e9 o\u010di, hled\u00edc\u00ed z umoun\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e.
\u201eDobr\u00fd ve\u010der,\u201c odpov\u011bd\u011bla pot\u011b\u0161en\u011b Ursula. \u201eTo je hezky, \u017ee?\u201c
\u201eTak,\u201c odpov\u011bd\u011bl mu\u017e, \u201emoc hezky.\u201c
Pod rozcuchan\u00fdm plav\u00fdm kn\u00edrem m\u011bl rud\u00e1 \u00fasta. Zuby mu b\u00edle zasv\u00edtily, kdy\u017e se usm\u00e1l.
\u201eAle,\u201c koktala Ursula se sm\u00edchem, \u201ep\u0159ece je hezky. Pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1te, jako by nebylo?\u201c
\u201eToti\u017e pro ty, co zrovna krm\u00ed d\u00edt\u011b, to nen\u00ed zas a\u017e tak r\u016f\u017eov\u00fd.\u201c
\u201eM\u016f\u017eu se pod\u00edvat dovnit\u0159?\u201c zeptala se Ursula.
\u201eNikdo v\u00e1m v tom nebude br\u00e1nit, b\u011b\u017ete, jestli chcete.\u201c
Lo\u010f byla zakotven\u00e1 u prot\u011bj\u0161\u00edho b\u0159ehu. Jmenovala se Annabel a pat\u0159ila J. Ruthovi z Loughboroughu. Mu\u017e Ursulu bedliv\u011b sledoval pozorn\u00fdma, jiskrn\u00fdma o\u010dima.
Na \u0161pinav\u00e9m \u010dele m\u011bl chom\u00e1\u010de sv\u011btl\u00fdch vlas\u016f. Objevily se dv\u011b \u0161pinav\u00e9 d\u011bti a zv\u011bdav\u011b se d\u00edvaly, kdo to tu mluv\u00ed.
Ursula pohl\u00e9dla na velk\u00e1 vrata zdymadla. Byla zav\u0159en\u00e1 a v temnot\u011b za nimi se oz\u00fdvalo dmut\u00ed, sy\u010den\u00ed a cr\u010den\u00ed vody. Na t\u00e9to stran\u011b sahala \u010dir\u00e1 voda t\u00e9m\u011b\u0159 k vrcholu vrat. Odv\u00e1\u017en\u011b p\u0159e\u0161la na druhou stranu ke kotvi\u0161ti.
Na b\u0159ehu se sehnula a pohl\u00e9dla do kabiny, kde \u010derven\u00e1 z\u00e1\u0159 ohn\u011b osv\u011btlovala nez\u0159etelnou postavu \u017eeny. M\u011bla nutk\u00e1n\u00ed se tam pod\u00edvat.
\u201eUma\u017eete si \u0161aty,\u201c varoval ji mu\u017e.
\u201eD\u00e1m si pozor,\u201c odpov\u011bd\u011bla. \u201eM\u016f\u017eu j\u00edt d\u00e1l?\u201c
\u201eJist\u011b, jestli chcete.\u201c
Vykasala si trochu sukn\u011b, nat\u00e1hla nohu k boku lodi a se sm\u00edchem sko\u010dila dol\u016f. Rozv\u00ed\u0159ila uheln\u00fd prach.
\u017dena popo\u0161la ke dve\u0159\u00edm. M\u011bla kyprou postavu a p\u00edskov\u011b \u017elut\u00e9 vlasy, mladou tv\u00e1\u0159 s podivn\u011b tup\u00fdm nosem.
\u201eJ\u00e9mine, vy se zma\u017eete,\u201c vyk\u0159ikla p\u0159ekvapen\u011b a zasm\u00e1la se \u00fadivem.
\u201eCht\u011bla jsem se k v\u00e1m pod\u00edvat. Mus\u00ed to b\u00fdt kr\u00e1sa bydlet na takov\u00e9 lodi, ne?\u201c zeptala se Ursula.
\u201eJ\u00e1 na n\u00ed tak docela nebydl\u00edm,\u201c odpov\u011bd\u011bla \u017eena zvesela.
\u201eM\u00e1 fajnov\u00fd bydlen\u00ed v Loughboroughu,\u201c vysv\u011btlil s n\u00e1le\u017eitou p\u00fdchou man\u017eel.
Ursula nahl\u00e9dla do kabiny, kde se cosi va\u0159ilo na kamnech a na stole st\u00e1ly m\u00edsy. Bylo tam velk\u00e9 horko. Pak zase vy\u0161la ven. Mu\u017e hovo\u0159il k d\u011bcku. M\u011blo modr\u00e9 o\u010di, zar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd obli\u010dej\u00edk a k\u0161tici rudozlat\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.
\u201eJe to chlape\u010dek, nebo hol\u010di\u010dka?\u201c zeptala se Ursula.
\u201eHol\u010di\u010dka \u2013 no vi\u010f, \u017ee jo?!\u201c k\u0159i\u010del na d\u011b\u0165\u00e1tko a pot\u0159\u00e1sal mu hlavi\u010dkou. Tv\u00e1\u0159i\u010dka se zvr\u00e1snila do zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, velice legra\u010dn\u00edho \u00fasm\u011bvu.
\u201eNo ne!\u201c vyk\u0159ikla Ursula. \u201eTa je sladk\u00e1! Jak j\u00ed to slu\u0161\u00ed, kdy\u017e se sm\u011bje!\u201c
\u201eTa se um\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b sm\u00e1t,\u201c odpov\u011bd\u011bl otec.
\u201eJak se jmenuje?\u201c zeptala se Ursula.
\u201eNem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 jm\u00e9no, \u017e\u00e1dn\u00e9 si nezaslou\u017e\u00ed,\u201c \u0159ekl mu\u017e. \u201e\u017de ne, ty \u0148ouminko mal\u00e1?!\u201c volal na d\u00edt\u011b. D\u011b\u0165\u00e1tko se sm\u00e1lo.
\u201eM\u011bli jsme zat\u00edm tolik pr\u00e1ce, \u017ee jsme ji nestihli d\u00e1t zapsat do matriky,\u201c ozvala se \u017eena. \u201eNarodila se tady na lodi. Uva\u017eovali jsme o Gladys Emily.\u201c
\u201eNic takov\u00fdho,\u201c odporoval otec.
\u201eTak se na n\u011bj pod\u00edvejte! No a co bys cht\u011bl ty?\u201c vyk\u0159ikla matka popuzen\u011b.
\u201ePojmenujeme ji Annabel po t\u00e9 lodi, kde se narodila.\u201c
\u201eA ne a ne,\u201c zatvrzele vzdorovala matka.
Otec sed\u011bl a \u0161kodolib\u011b se \u0161klebil.
\u201eNo, je\u0161t\u011b se uvid\u00ed,\u201c \u0159ekl.
Ale podle toho, jak se \u017eena zlobila, Ursula poznala, \u017ee mu\u017e neustoup\u00ed.
\u201eJsou to v\u0161echno p\u011bkn\u00e1 jm\u00e9na. \u0158\u00edkejte j\u00ed Gladys Annabel Emily,\u201c navrhla.
\u201eNe, to by toho bylo moc,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eVid\u00edte ho!\u201c vyk\u0159ikla \u017eena. \u201eJe tvrdohlavej jako mezek!\u201c
\u201eTakov\u00e1 hezk\u00e1 hol\u010di\u010dka, tak se hezky sm\u011bje, a nem\u00e1 ani jm\u00e9no,\u201c broukala Ursula k d\u011bcku.
\u201eNechte mi ji pochovat,\u201c dodala.
Podal j\u00ed d\u011bcko, kter\u00e9 bylo miminkovsky c\u00edtit. Ale m\u011blo tak modr\u00e9, \u0161iroce otev\u0159en\u00e9, jakoby porcel\u00e1nov\u00e9 o\u010di a tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b se sm\u00e1lo, s takov\u00fdm mil\u00fdm posunkem, \u017ee je Ursula v tu chv\u00edli milovala. Broukala mu a pov\u00eddala. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b mil\u00e9 d\u00edt\u011b.
\u201eJak se jmenujete vy?\u201c zeptal se j\u00ed n\u00e1hle mu\u017e.
\u201eJmenuju se Ursula Brangwenov\u00e1,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
\u201eUrsula!\u201c vyk\u0159ikl jako omr\u00e1\u010den\u00fd.
\u201eByla svat\u00e1 Ursula. Je to velmi star\u00e9 jm\u00e9no,\u201c dodala sp\u011b\u0161n\u011b na vysv\u011btlenou.
\u201eHele, m\u00e1mo!\u201c zavolal.
Nedostalo se mu odpov\u011bdi.
\u201ePem!\u201c zavolal, \u201ety m\u011b nesly\u0161\u00ed\u0161?\u201c
\u201eCo je?\u201c ozvalo se kr\u00e1tce.
\u201eCo takhle Ursula?\u201c zazubil se.
\u201eA co jako?\u201c zazn\u011blo v odpov\u011b\u010f a \u017eena vy\u0161la do dve\u0159\u00ed, p\u0159ipravena na souboj.
\u201eUrsula \u2013 tak se jmenuje tadyto d\u011bv\u010de,\u201c \u0159ekl m\u00edrn\u011b.
\u017dena si prohl\u00e9dla d\u00edvku od hlavy k pat\u011b. Zjevn\u011b ji p\u0159itahovala svou \u0161t\u00edhlou, p\u016fvabnou, sv\u011b\u017e\u00ed kr\u00e1sou, svou b\u011blostnou eleganc\u00ed a t\u00edm, jak n\u011b\u017en\u011b chovala d\u011bcko.
\u201eA jakpak se to p\u00ed\u0161e?\u201c zeptala se matka stydliv\u011b, proto\u017ee zjihla. Ursula j\u00ed odpov\u011bd\u011bla. Mu\u017e se pod\u00edval na \u017eenu. Matka zmaten\u011b zrudla, jako by j\u00ed tv\u00e1\u0159 zaz\u00e1\u0159ila stydlivost\u00ed.
\u201eNen\u00ed to oby\u010dejn\u00e9 jm\u00e9no, \u017ee ne?\u201c vyk\u0159ikla vzru\u0161en\u011b, jako by se pou\u0161t\u011bla do n\u011bjak\u00e9ho dobrodru\u017estv\u00ed.
\u201eCht\u011bla bys to tedy?\u201c zeptal se.
\u201eRad\u0161i bych ji pojmenovala takhle ne\u017e Annabel,\u201c \u0159ekla rozhodn\u011b.
\u201eA j\u00e1 bych tohle jm\u00e9no zase rad\u0161i ne\u017e Gladys Emily,\u201c dodal on.
V nastal\u00e9m tichu Ursula vzhl\u00e9dla.
\u201eVy ji opravdu pojmenujete Ursula?\u201c zeptala se.
\u201eUrsula Ruth,\u201c odpov\u011bd\u011bl mu\u017e a pot\u011b\u0161en\u011b se zasm\u00e1l, jako by pr\u00e1v\u011b n\u011bco na\u0161el.
Nyn\u00ed bylo na Ursule, aby poc\u00edtila zmatek.
\u201eZn\u00ed to moc hezky,\u201c \u0159ekla. \u201eMus\u00edm j\u00ed ale n\u011bco d\u00e1t. A v\u016fbec nic s sebou nem\u00e1m.\u201c
St\u00e1la v t\u011bch sv\u00fdch b\u00edl\u00fdch \u0161atech na lodi a p\u0159em\u00edtala. \u0160t\u00edhl\u00fd mu\u017e v jej\u00ed bl\u00edzkosti ji pozoroval, jako by to byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bytost, jako by mu proza\u0159ovala tv\u00e1\u0159. O\u010dima se na ni nestoudn\u011b sm\u00e1l, ale pod t\u00edm vzr\u016fstal jeho obdiv.
\u201eMohla bych j\u00ed d\u00e1t sv\u016fj n\u00e1hrdeln\u00edk?\u201c zeptala se.
Byl to ten mal\u00fd n\u00e1hrdeln\u00edk s ametysty, topazy, perli\u010dkami a k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lem, navle\u010den\u00fdmi na zlat\u00e9m \u0159et\u00edzku, kter\u00fd j\u00ed dal str\u00fd\u010dek Tom. M\u011bla ten n\u00e1hrdeln\u00edk velmi r\u00e1da. D\u00edvala se na n\u011bj s l\u00e1skou, kdy\u017e si ho odp\u00ednala z krku.
\u201eJe cenn\u00fd?\u201c ptal se mu\u017e zv\u011bdav\u011b.
\u201eMysl\u00edm, \u017ee ano,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
\u201eTy kam\u00ednky a perly jsou prav\u00e9, m\u00e1 cenu takov\u00e9 t\u0159i \u010dty\u0159i libry,\u201c ozval se Skrebensk\u00fd z b\u0159ehu. Ursula poznala, \u017ee jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed neschvaluje.
\u201eMus\u00edm ho d\u00e1t va\u0161emu d\u011b\u0165\u00e1tku \u2013 sm\u00edm?\u201c ptala se.
Lodn\u00edk se za\u010dervenal a rozhl\u00e9dl se po ve\u010dern\u00ed krajin\u011b.
\u201eTo j\u00e1 nem\u016f\u017eu rozhodnout.\u201c
\u201eA co by tomu \u0159ekli va\u0161i rodi\u010de?\u201c vyk\u0159ikla zv\u011bdav\u011b \u017eena ode dve\u0159\u00ed.
\u201ePat\u0159\u00ed mn\u011b,\u201c \u0159ekla Ursula a rozhoupala t\u0159pytiv\u00fd \u0159et\u00edzek p\u0159ed d\u00edt\u011btem. D\u011b\u0165\u00e1tko rozt\u00e1hlo prst\u00ed\u010dky, ale nemohlo v\u011bc uchopit. Ursula vsunula \u0161perk do mal\u00e9 ru\u010dky a sev\u0159ela ji. D\u011b\u0165\u00e1tko zam\u00e1valo leskl\u00fdmi konci \u0159et\u00edzku. Ursula dala sv\u016fj n\u00e1hrdeln\u00edk. Rozesmutnilo ji to, ale necht\u011bla ho zp\u00e1tky.
\u0158et\u00edzek vyklouzl d\u00edt\u011bti z ru\u010dky a spadl na dno lod\u011b zapr\u00e1\u0161en\u00e9 od uhl\u00ed. Mu\u017e se pro n\u011bj sh\u00fdbl s jakousi opatrnou \u00factou. Ursula si v\u0161imla, jak jeho zhrubl\u00e9, tup\u00e9 prsty \u0161\u00e1traj\u00ed po mal\u00e9 hrom\u00e1dce \u0159et\u00edzku. K\u016f\u017ei na h\u0159betu ruky m\u011bl zarudlou, sv\u011btl\u00e9 chlupy se je\u017eily a leskly. Byla to v\u0161ak huben\u00e1, \u0161lachovit\u00e1 a schopn\u00e1 ruka a Ursule se l\u00edbila. Opatrn\u011b zvedl n\u00e1hrdeln\u00edk a sfoukl z n\u011bj uheln\u00fd prach, jak mu le\u017eel na dlani. Jako by se zklidnil a zpozorn\u011bl. Nat\u00e1hl ruku s mal\u00fdm leskl\u00fdm n\u00e1hrdeln\u00edkem na tvrd\u00e9, \u010dern\u00e9 dlani.
\u201eVemte si ho zp\u00e1tky,\u201c vyzval ji.
Ursula se z\u00e1\u0159iv\u011b zatvrdila.
\u201eNe,\u201c odpov\u011bd\u011bla. \u201eU\u017e pat\u0159\u00ed mal\u00e9 Ursule.\u201c
P\u0159istoupila k d\u011bcku a zapnula mu n\u00e1hrdeln\u00edk kolem tepl\u00e9ho, m\u011bkk\u00e9ho a slab\u00e9ho kr\u010dku.
Nastal okam\u017eik zmatku, pak se otec sehnul nad d\u00edt\u011btem:
\u201eA jakpak \u0159ekne\u0161?\u201c zeptal se. \u201ePod\u011bkovala jsi p\u011bkn\u011b? Pod\u011bkovala jsi, Ursulo?\u201c
\u201eTak u\u017e se jmenuje Ursula,\u201c \u0159ekla matka, kter\u00e1 se mile usm\u00edvala ode dve\u0159\u00ed. Vy\u0161la ven, aby se pod\u00edvala na \u0161perk na hrdle d\u011b\u0165\u00e1tka.
Otec k n\u00ed vzhl\u00e9dl s d\u016fv\u011brn\u00fdm, nap\u016fl galantn\u00edm, nap\u016fl nestoudn\u00fdm, ale tou\u017eebn\u00fdm pohledem.
Cht\u011bla u\u017e j\u00edt. P\u0159istavil j\u00ed mal\u00fd \u017eeb\u0159\u00edk, aby mohla vyl\u00e9zt nahoru na navigaci. Pol\u00edbila d\u00edt\u011b v mat\u010din\u011b n\u00e1ru\u010di, pak se oto\u010dila. Matka se rozpl\u00fdvala. Mu\u017e st\u00e1l ml\u010dky vedle \u017eeb\u0159\u00edku.
Ursula se vr\u00e1tila ke Skrebensk\u00e9mu. Dv\u011b mlad\u00e9 postavy p\u0159e\u0161ly po vratech zdymadla nad lesknouc\u00ed se \u017elutou vodou. Lodn\u00edk se d\u00edval, jak odch\u00e1zej\u00ed.
\u201eMoc se mi l\u00edbili,\u201c \u0159\u00edkala Ursula. \u201eOn byl tak jemn\u00fd! A to d\u011bcko bylo tak roztomil\u00e9!\u201c
\u201eV\u00e1\u017en\u011b byl jemn\u00fd?\u201c ptal se Skrebensk\u00fd. \u201eTa \u017eena ur\u010dit\u011b p\u0159edt\u00edm n\u011bkde slou\u017eila.\u201c
Ursula sebou cukla.
\u201eAle mn\u011b se jeho nestoudnost l\u00edbila \u2013 n\u011bkde vespod byla jemn\u00e1.\u201c
Posp\u00edchala zp\u00e1tky, rozradostn\u011bn\u00e1 setk\u00e1n\u00edm s t\u00edm umoun\u011bn\u00fdm, \u0161t\u00edhl\u00fdm mu\u017eem s rozcuchan\u00fdm kn\u00edrem. M\u011bla z n\u011bj p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ejiv\u00fd pocit. Jako by skrze n\u011bj poc\u00edtila bohatost vlastn\u00edho \u017eivota. Skrebensk\u00fd jakoby vytvo\u0159il kolem n\u00ed mrtvo, sterilitu, jako by se sv\u011bt prom\u011bnil v popel.
Jak sp\u011bchali dom\u016f na slavnostn\u00ed ve\u010de\u0159i, \u0159ekli si toho m\u00e1lo. On z\u00e1vid\u011bl tomu \u0161t\u00edhl\u00e9mu otci t\u0159\u00ed d\u011bt\u00ed jeho drzou p\u0159\u00edmost a jeho zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed Ursulina \u017eenstv\u00ed, zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed t\u011bla i du\u0161e dohromady. Mu\u017eovo t\u011blo a du\u0161e tou\u017eily po t\u011ble a duchu d\u00edvky, zbo\u017e\u0148ovaly je touhou, kter\u00e1 si byla v\u011bdoma nedosa\u017eitelnosti sv\u00e9ho p\u0159edm\u011btu, ale k radosti j\u00ed sta\u010dilo v\u011bd\u011bt, \u017ee ta dokonalost existuje, radovala se, \u017ee do\u0161lo k tomu okam\u017eiku spojen\u00ed.
Pro\u010d on s\u00e1m netou\u017eil takhle po \u017een\u011b? Pro\u010d nikdy skute\u010dn\u011b necht\u011bl \u017eenu, ne celou svou bytost\u00ed \u2013 nikdy nemiloval, nikdy nezbo\u017e\u0148oval, pouze ji fyzicky cht\u011bl?
Ale bude ji nad\u00e1le cht\u00edt sv\u00fdm t\u011blem, nech\u0165 si du\u0161e d\u011bl\u00e1, co chce. Na Blatech se postupn\u011b rozho\u0159el jak\u00fdsi plamen fyzick\u00e9 touhy. Za\u017eehl ho Tom Brangwen a svatba Freda, toho stydliv\u00e9ho, toporn\u00e9ho farm\u00e1\u0159e, s hezkou, polovzd\u011blanou d\u00edvkou.<\/p>\n\n\n\n


Nev\u011bstu siln\u011b p\u0159itahoval a sv\u00fdm vlivem p\u016fsobil je\u0161t\u011b na jinou kr\u00e1snou sv\u011btlovlasou d\u00edvku, chladnou a horouc\u00ed jako mo\u0159e, kter\u00e1 \u0159\u00edkala vtipn\u00e9 v\u011bci, je\u017e on ocenil, \u010d\u00edm\u017e za\u017eehl dal\u0161\u00ed, jako fosfor. V jej\u00edch zelenav\u00fdch o\u010d\u00edch jako by se skr\u00fdvalo jak\u00e9si tajemstv\u00ed a ruce podobn\u00e9 perleti p\u016fsobily leskle a pr\u016fzra\u010dn\u011b,
jako by v nich to tajemstv\u00ed viditeln\u011b planulo.
Kdy\u017e se ve\u010de\u0159e ch\u00fdlila ke konci a pod\u00e1val se dezert, za\u010dala hr\u00e1t hudba \u2013 housle a fl\u00e9tny. Tv\u00e1\u0159e v\u0161ech z\u00e1\u0159ily. Kdy\u017e skon\u010dily drobn\u00e9 proslovy a nikdo u\u017e nesahal po l\u00e1hvi portsk\u00e9ho, ti, kdo cht\u011bli, mohli dostat venku k\u00e1vu. Byl tepl\u00fd ve\u010der.
Sv\u00edtily jasn\u00e9 hv\u011bzdy, m\u011bs\u00edc je\u0161t\u011b nevy\u0161el. A pod hv\u011bzdami \u017ehnuly bez plamen\u016f dva velk\u00e9 rud\u00e9 ohn\u011b. Kolem nich visela sv\u011btla a lucerny a p\u0159ed ohn\u011bm st\u00e1l osv\u011btlen\u00fd stan.
Mlad\u00ed se po skupink\u00e1ch vytr\u00e1celi do tajemn\u00e9 noci. Oz\u00fdval se sm\u00edch a hlasy, von\u011bla k\u00e1va. V pozad\u00ed se temn\u011b r\u00fdsovala staven\u00ed farmy. Bled\u00e9 i temn\u00e9 postavy se m\u00edhaly sem a tam. Rud\u00e1 z\u00e1\u0159 probleskla na b\u00edl\u00e9 \u010di hedv\u00e1bn\u00e9 sukni, lucerny osv\u011btlovaly pohybuj\u00edc\u00ed se hlavy svateb\u010dan\u016f.
Ursule to p\u0159ipadalo n\u00e1dhern\u00e9. C\u00edtila se jako nov\u00e1 bytost. P\u0159ipadalo j\u00ed, \u017ee tma d\u00fdch\u00e1 jako boky n\u011bjak\u00e9ho velk\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete, nez\u0159eteln\u011b se r\u00fdsovaly stohy sena, jako by jich byla spousta, a p\u0159edstavovaly tmav\u00fd, plodn\u00fd brloh kousek odtud. Rozechv\u00edvaly ji vlny blouzn\u00edc\u00ed tmy. Cht\u011bla se uvolnit. Cht\u011bla se nat\u00e1hnout a dostat se mezi blikaj\u00edc\u00ed hv\u011bzdy, cht\u011bla b\u011b\u017eet a uniknout hranic\u00edm zem\u011b. Jako by se loveck\u00fd pes sna\u017eil utrhnout ze \u0161\u0148\u016fry a vrhnout se do tmy za bezejmennou ko\u0159ist\u00ed. Tma pulsovala v\u00e1\u0161n\u00ed a mohutn\u011b, by\u0165 nepozorovan\u011b d\u00fdchala. \u010cekala na ni, aby ji podpo\u0159ila v jej\u00edm \u00faniku. A jak se mohla do toho pustit a uvolnit? Mus\u00ed p\u0159esko\u010dit ze zn\u00e1m\u00e9ho do nezn\u00e1ma. Nohy i ruce j\u00ed \u0161\u00edlen\u011b pracovaly, hru\u010f se dmula jako spoutan\u00e1.
Spustila hudba a pouta za\u010dala povolovat. Tom Brangwen tan\u010dil s nev\u011bstou, rychle a plynule, jako by se octli v jin\u00e9m \u017eivlu, nedosa\u017eiteln\u00ed jako tvorov\u00e9 pohybuj\u00edc\u00ed se ve vod\u011b. Fred Brangwen \u0161el tan\u010dit s jinou partnerkou. Hudba se oz\u00fdvala ve vln\u00e1ch. Hlubok\u00fd podvodn\u00ed proud tance jako by un\u00e1\u0161el a pohlcoval jeden p\u00e1r za druh\u00fdm.
\u201ePoj\u010f,\u201c vyzvala Ursula Skrebensk\u00e9ho a polo\u017eila mu ruku na pa\u017ei.
Jakmile se ho dotkla, jako by p\u0159estal vn\u00edmat v\u0161e ostatn\u00ed. Vzal ji do n\u00e1ru\u010de jako do jist\u00e9, neposti\u017eiteln\u00e9 moci sv\u00e9 v\u016fle, a kdy\u017e tan\u010dili po kluzk\u00e9 tr\u00e1v\u011b, stali se jedn\u00edm zdvojen\u00fdm pohybem. Jako by to byl nekone\u010dn\u00fd pohyb, kter\u00fd m\u011bl pokra\u010dovat nav\u017edy. Jeho v\u016fle a jej\u00ed v\u016fle zaklesnut\u00e9 v transu pohybu, a p\u0159esto nikdy nespl\u00fdvaj\u00edc\u00ed, nikdy se neodevzd\u00e1vaj\u00edc\u00ed t\u00e9 druh\u00e9.
Oba je pohltilo hlubok\u00e9 ticho, hlubok\u00e1, upl\u00fdvav\u00e1 energie, kter\u00e1 jim dod\u00e1vala neomezenou s\u00edlu. V\u0161ichni tane\u010dn\u00edci se prol\u00ednali a spl\u00fdvali s plynut\u00edm hudby. Dvojice jako st\u00edny v\u00ed\u0159ily znovu a znovu kolem ohn\u011b, tan\u010d\u00edc\u00ed nohy ti\u0161e odplouvaly do tmy. Byl to pohled na hlubiny podsv\u011bt\u00ed pod velkou potopou.
Tma se \u00fa\u017easn\u011b pohupovala, cel\u00e1 noc jako by se pomalu kym\u00e1cela, hudbu bylo sly\u0161et jen zleh\u00fdnka na povrchu, jako by podivn\u011b, extaticky vlnila povrch tance, ale pod t\u00edm v\u0161\u00edm byla pouze jedna velk\u00e1 vlna vzdouvaj\u00edc\u00ed se a padaj\u00edc\u00ed nazp\u011bt na pokraj zapomn\u011bn\u00ed, pak se op\u011bt val\u00edc\u00ed pomalu vp\u0159ed k druh\u00e9mu konci \u2013 a srdce se poka\u017ed\u00e9 posunulo s n\u00ed a sev\u0159elo se \u00fazkost\u00ed, kdy\u017e dos\u00e1hla vrcholu a pohyb se v tom kritick\u00e9m bod\u011b zarazil a sm\u00fdkl se nazp\u011bt.
Jak tanec zt\u011b\u017eka plynul d\u00e1l, Ursula za\u010dala vn\u00edmat, \u017ee na ni cosi hled\u00ed. N\u011bjak\u00e1 mocn\u00e1, z\u00e1\u0159iv\u00e1 s\u00edla se d\u00edvala p\u0159\u00edmo do jej\u00edho nitra, ne na ni. Z velk\u00e9 d\u00e1lky, a p\u0159itom bezprost\u0159edn\u011b, ji cosi mocn\u00e9ho, nep\u0159ekonateln\u00e9ho st\u00e1le sledovalo. A ona tan\u010dila d\u00e1l se Skrebensk\u00fdm, zat\u00edmco to velk\u00e9, b\u00edl\u00e9 sledov\u00e1n\u00ed pokra\u010dovalo a ve sv\u00e9m odhalov\u00e1n\u00ed v\u0161e vyrovn\u00e1valo.
\u201eVy\u0161el m\u011bs\u00edc,\u201c \u0159ekl Anton, kdy\u017e ztichla hudba a n\u00e1hle si p\u0159ipadali jako ztroskotan\u00ed, jako kousky n\u00e1plavy na pob\u0159e\u017e\u00ed. Oto\u010dila se a uvid\u011bla velk\u00fd b\u00edl\u00fd m\u011bs\u00edc, jak se na ni d\u00edv\u00e1 nad kopcem. A jej\u00ed hru\u010f se mu otev\u0159ela, jako pr\u016fsvitn\u00fd drahokam se p\u0159imkla k jeho sv\u011btlu. Jej\u00ed dv\u011b \u0148adra se rozev\u0159ela, aby mu ustoupila z cesty, jej\u00ed t\u011blo se do\u0161iroka otev\u0159elo jako chv\u011bjiv\u00e1 sasanka, jako by jemn\u011b, cel\u00e1 rozprost\u0159en\u00e1, zvala m\u011bs\u00edc k sob\u011b. P\u0159\u00e1la si, aby ji m\u011bs\u00edc naplnil, p\u0159\u00e1la si n\u00e1dhern\u00e9 splynut\u00ed s m\u011bs\u00edcem, napln\u011bn\u00ed. Ale Skrebensk\u00fd ji vzal kolem pasu a odvedl pry\u010d. P\u0159ehodil j\u00ed p\u0159es ramena velk\u00fd, tmav\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 a sed\u011bl, jej\u00ed ruku ve sv\u00e9, zat\u00edmco nad \u017ehnouc\u00edmi ohni planulo m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo.
Nebyla tam. Trp\u011bliv\u011b sed\u011bla pod pl\u00e1\u0161t\u011bm a Skrebensk\u00fd ji dr\u017eel za ruku. Ale jej\u00ed nah\u00e9 j\u00e1 bylo pry\u010d a do\u017eadovalo se m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho sv\u011btla, bilo do m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho sv\u011btla \u0148adry a koleny, jak se s n\u00edm setk\u00e1valo a spojovalo. M\u00e1lem to provedla doopravdy, cht\u011bla odhodit \u0161aty a uprchnout, pry\u010d od toho temn\u00e9ho zmatku a chaosu lid\u00ed, na kopec a k m\u011bs\u00edci. Ale lid\u00e9 st\u00e1li kolem n\u00ed jako magnetick\u00e9 kameny a ona ve skute\u010dnosti nemohla prchnout. Skrebensk\u00fd ji t\u00ed\u017eil jako z\u00e1va\u017e\u00ed, t\u00ed\u017ee jeho p\u0159\u00edtomnosti ji zadr\u017eovala. C\u00edtila jeho b\u0159\u00edm\u011b, slep\u00e9, nal\u00e9haj\u00edc\u00ed, nehybn\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b. Povzdechla si bolest\u00ed. K\u00e9\u017e by j\u00ed byl dop\u0159\u00e1n chlad a naprost\u00e1 svoboda a jas m\u011bs\u00edce! Cht\u011bla se odpoutat. M\u011bla pocit leskl\u00e9ho kovu zat\u00ed\u017een\u00e9ho temn\u00fdm, ne\u010dist\u00fdm magnetismem. Byl jako p\u011bna na roztaven\u00e9m kovu, lid\u00e9 kolem tak\u00e9 jako p\u011bna. Kdyby se tak mohla odpoutat a dop\u0159\u00e1t si \u010dir\u00e9ho, svobodn\u00e9ho m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho sv\u011btla!
\u201eNem\u00e1\u0161 m\u011b dnes ve\u010der r\u00e1da?\u201c ozval se ti\u0161e hlas st\u00ednu za jej\u00edm ramenem. V t\u0159pytiv\u00e9m jasu m\u011bs\u00edce sev\u0159ela ruce, jako by \u0161\u00edlela.
\u201eNem\u00e1\u0161 m\u011b dneska ve\u010der r\u00e1da?\u201c opakoval tich\u00fd hlas.
A ona v\u011bd\u011bla, \u017ee kdyby se oto\u010dila, musela by zem\u0159\u00edt. Zmocnil se j\u00ed podivn\u00fd b\u011bs, rv\u00e1t v\u011bci na kusy. M\u011bla ni\u010div\u00fd pocit v rukou, jako by se prom\u011bnily v kovov\u00e9 ost\u0159\u00ed.
\u201eNech m\u011b b\u00fdt,\u201c \u0159ekla.
A tu se jeho tak\u00e9 zmocnila temnota a zatvrzelost, jak\u00e1si nete\u010dnost. Sed\u011bl nete\u010dn\u011b vedle n\u00ed. Odhodila pl\u00e1\u0161\u0165 a kr\u00e1\u010dela k m\u011bs\u00edci, sama st\u0159\u00edb\u0159it\u011b b\u00edl\u00e1. \u0160el t\u011bsn\u011b za n\u00ed.
Znovu spustila hudba a tan\u010dilo se. P\u0159ivlastnil si ji. V jej\u00edm srdci se rozpoutala divok\u00e1, b\u00edl\u00e1, chladn\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148. Ale on ji pevn\u011b dr\u017eel a tan\u010dil s n\u00ed. Jeho t\u011blo bylo neust\u00e1le u n\u00ed, jako m\u011bkk\u00e9 z\u00e1va\u017e\u00ed, t\u00ed\u017eilo ji, jak tan\u010dili. Dr\u017eel si ji t\u011bsn\u011b u sebe, tak\u017ee c\u00edtila jeho t\u011blo, jeho v\u00e1hu, jak na ni kles\u00e1 a usazuje se na n\u00ed, p\u0159em\u00e1h\u00e1 jej\u00ed \u017eivot a energii, uvrhuje ji v nete\u010dnost spolu s n\u00edm, c\u00edtila, jak ji jeho ruce vzadu tisknou, tla\u010d\u00ed se na ni. Ale p\u0159esto p\u0159etrv\u00e1vala v jej\u00edm t\u011ble ta neviditeln\u00e1, chladn\u00e1, nezkrotn\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148. Tanec se j\u00ed l\u00edbil \u2013 uvol\u0148oval ji, uv\u00e1d\u011bl ji do jak\u00e9hosi transu. Ale bylo to pouze jak\u00e9si vyu\u017eit\u00ed \u010dasu, kter\u00fd existoval mezi n\u00ed a jej\u00ed \u010dirou bytost\u00ed. Nechala se od Antona un\u00e1\u0161et, nechala ho vynakl\u00e1dat ve\u0161kerou moc nad n\u00ed, jako by nad n\u00ed mohl z\u00edskat moc, aby ji p\u0159inutil podvolit se mu. P\u0159ij\u00edmala ve\u0161kerou s\u00edlu jeho moci. Dokonce si p\u0159\u00e1la, aby ji p\u0159ekonal. Byla chladn\u00e1 a st\u00e1la nehnut\u011b jako soln\u00fd sloup.
On se ve\u0161ker\u00fdm tlakem sv\u00e9 v\u016fle sna\u017eil uchopit sebe sama a p\u0159inutit ji. Kdyby ji tak mohl p\u0159inutit! Jako by ho prom\u011bnila v nicotu. Byla chladn\u00e1 a tvrd\u00e1 a pln\u00e1 jasu jako s\u00e1m m\u011bs\u00edc a mimo jeho dosah, stejn\u011b tak jako byl mimo jeho dosah m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit, kter\u00fd nikdy nemohl uchopit ani poznat. Kdyby ji tak mohl n\u011bjak spoutat a p\u0159inutit!
Tak odtan\u010dili \u010dty\u0159i p\u011bt kousk\u016f, neust\u00e1le spolu. Tlak jeho v\u016fle se neust\u00e1le zvy\u0161oval, jeho t\u011blo p\u016fsobilo, hr\u00e1lo na ni. A p\u0159ece ji nem\u011bl, byla tvrd\u00e1 a jasn\u00e1, nedot\u010den\u00e1. Ale musel se k n\u00ed p\u0159ece n\u011bjak dostat, obklopit ji, chytit ji do s\u00edt\u011b st\u00ednu, do tmy, aby skon\u010dila jako lesknouc\u00ed se tvor t\u0159pyt\u00edc\u00ed se v s\u00edti st\u00edn\u016f, polapen\u00e1. Pak by ji m\u011bl, pak by se z n\u00ed mohl radovat.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e v jednu chv\u00edli dotan\u010dili, necht\u011bla se u\u017e posadit a \u0161la pry\u010d. Vzal ji kolem pasu a jako by ji nesl sv\u00fdm pohybem. A zd\u00e1lo se, \u017ee svolila. Byla projasn\u011bn\u00e1 jako paprsek m\u011bs\u00edce, leskla se jako ocelov\u00e9 ost\u0159\u00ed, on jako by sv\u00edral ost\u0159\u00ed, kter\u00e9 ho zra\u0148ovalo. A p\u0159esto ji sv\u00edral \u2013 by\u0165 ho to m\u011blo t\u0159eba zab\u00edt!
Popo\u0161li ke dvoru u stodoly. Tam t\u00e9m\u011b\u0159 v hr\u016fze uvid\u011bl velk\u00e9 \u010derstv\u00e9 stohy obil\u00ed t\u0159pyt\u00edc\u00ed se a lesknouc\u00ed tou prom\u011bnou, st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 a p\u0159\u00edtomn\u00e9 pod no\u010dn\u00ed modrou oblohou, vrhaj\u00edc\u00ed temn\u00e9, t\u011b\u017ek\u00e9 st\u00edny, ale samy majest\u00e1tn\u00ed a jen nez\u0159eteln\u011b viditeln\u00e9. Ona jako mihotaj\u00edc\u00ed se pavu\u010dina jako by mezi nimi planula, jak se vzp\u00ednaly jako chladn\u00e9 ohn\u011b k st\u0159\u00edb\u0159it\u011b modrav\u00e9mu vzduchu. B\u00e1l se toho velk\u00e9ho m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho po\u017e\u00e1ru stoh\u016f, kter\u00fd se p\u0159ed n\u00edm ty\u010dil. Srdce se mu st\u00e1hlo, za\u010dalo se tavit jako kor\u00e1lek. V\u011bd\u011bl, \u017ee zem\u0159e.
N\u011bjakou chv\u00edli st\u00e1la v tom v\u0161ezaplavuj\u00edc\u00edm jasu m\u011bs\u00edce. P\u0159ipadala mu jako paprsek planouc\u00ed moci. B\u00e1la se toho, \u010d\u00edm je. Kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edvala, na jeho zast\u00edn\u011bnou, neskute\u010dnou a v\u00e1havou postavu, p\u0159epadla ji n\u00e1hl\u00e1 chu\u0165 zmocnit se ho a rv\u00e1t ho, a\u017e by z n\u011bj nezbylo nic. V rukou a z\u00e1p\u011bst\u00edch c\u00edtila nezm\u011brnou tvrdost a s\u00edlu, jako v kovov\u00e9m ost\u0159\u00ed. On \u010dekal vedle n\u00ed jako st\u00edn, kter\u00fd cht\u011bla rozpt\u00fdlit, zni\u010dit, jako m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit ni\u010d\u00ed tmu, zab\u00edt, skoncovat s n\u00edm.
D\u00edvala se na n\u011bj a tv\u00e1\u0159 j\u00ed jasn\u011b a proc\u00edt\u011bn\u011b pl\u00e1la. Pokou\u0161ela ho.
A jak\u00e1si tvrdo\u0161\u00edjnost v n\u011bm ho p\u0159im\u011bla, \u017ee ji objal a vt\u00e1hl do st\u00ednu. Poddala se \u2013 a\u0165 zkus\u00ed, co dovede. Op\u0159el se o stoh a dr\u017eel ji v objet\u00ed. Stoh ho ost\u0159e bodal tis\u00edcem chladn\u00fdch, ostr\u00fdch plam\u00ednk\u016f. P\u0159esto ji tvrdo\u0161\u00edjn\u011b dr\u017eel.
A neboj\u00e1cn\u011b se j\u00ed za\u010dal rukama dot\u00fdkat, t\u00e9 soli, toho neporu\u0161en\u00e9ho jasu jej\u00edho t\u011bla. Kdyby ji jen mohl m\u00edt, jak by se z n\u00ed radoval! Kdyby jen dok\u00e1zal polapit to oslniv\u00e9, chladn\u00e9, sol\u00ed planouc\u00ed t\u011blo m\u011bkk\u00fdm \u017eelezem sv\u00fdch rukou, polapit ji, zajmout ji, p\u0159idr\u017eet ji, jak \u0161\u00edlen\u011b by se z n\u00ed radoval! Jemn\u011b, ale s ve\u0161kerou
energi\u00ed se sna\u017eil ji zachv\u00e1tit, m\u00edt ji. A ona neust\u00e1le planula, z\u00e1\u0159ila, tvrd\u00e1 jako s\u016fl a smrt\u00edc\u00ed. A on p\u0159esto tvrdo\u0161\u00edjn\u011b, by\u0165 ho p\u00e1lilo cel\u00e9 t\u011blo, jako by se rozpadalo, jako by bylo napaden\u00e9 n\u011bjak\u00fdm stravuj\u00edc\u00edm, umrtvuj\u00edc\u00edm jedem, vytrv\u00e1val ve v\u00ed\u0159e, \u017ee ji nakonec p\u0159ekon\u00e1. Ve sv\u00e9m \u0161\u00edlen\u00e9m z\u00e1pase dokonce
vyhledal jej\u00ed \u00fasta sv\u00fdmi, t\u0159eba\u017ee mu to p\u0159ipadalo, jako by nastavoval tv\u00e1\u0159 n\u011bjak\u00e9 hrozn\u00e9 smrti. Ona se mu poddala a on se j\u00ed nutil, jak mohl, jeho du\u0161e neust\u00e1le na\u0159\u00edkala:
\u201ePus\u0165 m\u011b k sob\u011b \u2013 pus\u0165 m\u011b k sob\u011b.\u201c
P\u0159ijala ho v tom polibku a jeho se zmocnil jej\u00ed nal\u00e9hav\u00fd polibek, nal\u00e9hav\u00fd a prudk\u00fd a ni\u010div\u011b planouc\u00ed jako m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit. Jako by ho ni\u010dila. To\u010dila se mu hlava, sebral ve\u0161kerou svou s\u00edlu, aby ji vydr\u017eel l\u00edbat, aby v tom polibku udr\u017eel s\u00e1m sebe.
Ale ona se k n\u011bmu p\u0159imkla tvrd\u00e1 a nezlomn\u00e1, chladn\u00e1 jako m\u011bs\u00edc a planouc\u00ed jako tvrd\u00e1 s\u016fl. A\u017e postupn\u011b jeho tepl\u00e9, m\u011bkk\u00e9 \u017eelezo ochablo, poddalo se a ona ho deptala, v\u0159ela jeho zk\u00e1zou, v\u0159ela jako n\u011bjak\u00e1 krut\u00e1, ni\u010div\u00e1 s\u016fl kolem posledn\u00edho zbytku jeho bytosti, ni\u010dila ho v polibku. A jej\u00ed du\u0161e vykrystalizovala triumfem a jeho du\u0161e se rozpustila utrpen\u00edm a zk\u00e1zou. Tak z n\u011bj ud\u011blala ob\u011b\u0165, str\u00e1vila ho, zni\u010dila. Zv\u00edt\u011bzila \u2013 u\u017e nebyl.
Postupn\u011b za\u010d\u00ednala p\u0159ich\u00e1zet k sob\u011b. Postupn\u011b se j\u00ed vr\u00e1tilo jak\u00e9si denn\u00ed v\u011bdom\u00ed. N\u00e1hle se noc zm\u011bnila ve svou d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed obvyklou, m\u00edrnou skute\u010dnost. Postupn\u011b si uv\u011bdomila, \u017ee ta noc je oby\u010dejn\u00e1 a norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee ta skv\u011bl\u00e1, \u017ehnouc\u00ed, transcendent\u00e1ln\u00ed noc ve skute\u010dnosti neexistuje. Pomalu se j\u00ed zmoc\u0148ovala hr\u016fza. Kde je? Co je to, ta nicota, kterou c\u00edt\u00ed? Ta nicota byl Skrebensk\u00fd. Byl opravdu tam? \u2013 kdo vlastn\u011b je? Ml\u010del, nebyl tam. Co se stalo? Zbl\u00e1znila se \u2013 jak\u00e1 hr\u016fznost se j\u00ed zmocnila?! Naplnil ji nep\u0159ekonateln\u00fd strach ze sebe sam\u00e9, nep\u0159ekonateln\u00e1 touha, aby neexistovalo, to druh\u00e9 planouc\u00ed a stravuj\u00edc\u00ed j\u00e1. Zmocnila se j\u00ed \u0161\u00edlen\u00e1 touha, aby to, co se stalo, upadlo v zapomn\u011bn\u00ed, nikdy u\u017e na to nepomyslila, nikdy to ani na okam\u017eik nep\u0159ipustila jako mo\u017enost. Odm\u00edtala to ve\u0161kerou svou silou. Ve\u0161kerou silou se od toho odvracela. Byla hodn\u00e1, chovala se miluj\u00edcn\u011b. Srdce ji h\u0159\u00e1lo, krev m\u011bla temnou, teplou a hebkou. Mazliv\u011b polo\u017eila Antonovi ruku na rameno.
\u201e\u017de je n\u00e1dhern\u011b?\u201c zeptala se ti\u0161e, vemlouvav\u011b, mazliv\u011b. A za\u010dala ho hladit, aby ho vzk\u0159\u00edsila. Nebo\u0165 byl mrtv\u00fd. A vzala si do hlavy, \u017ee on se to nikdy nedov\u00ed, nikdy si nebude v\u011bdom toho, co se stalo. P\u0159ivede ho zp\u011bt z mrtv\u00fdch, ani\u017e by mu nechala stopu \u010dehokoli, podle \u010deho by si pamatoval sv\u00e9 zni\u010den\u00ed.
Vlo\u017eila do toho ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 obvykl\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 j\u00e1, dot\u00fdkala se ho, uct\u00edvala ho svou miluj\u00edc\u00ed vn\u00edmavost\u00ed. A on se k n\u00ed postupn\u011b vr\u00e1til, ale jako jin\u00fd mu\u017e.
Byla hebk\u00e1, podmaniv\u00e1, mazliv\u00e1. Slou\u017eila mu jako zbo\u017e\u0148uj\u00edc\u00ed otrokyn\u011b. A poda\u0159ilo se j\u00ed p\u0159iv\u00e9st k \u017eivotu celou jeho schr\u00e1nku. Ale podstata zmizela. Pos\u00edlila jeho p\u00fdchu, krev mu op\u011bt proudila py\u0161n\u011b. Ale nem\u011bl podstatu \u2013 jako samostatn\u00fd mu\u017e nem\u011bl podstatu. Jeho srdce mu\u017ee nem\u011blo u\u017e nikdy zaplanout triumfem, nem\u011blo nezkrotn\u011b b\u00edt. Od nyn\u011bj\u0161ka bude \u017e\u00edt jako otrok, na opl\u00e1tku, nikdy u\u017e nebude t\u00edm nezkrotn\u00fdm, se srdcem z nepolapiteln\u00e9ho, neporaziteln\u00e9ho ohn\u011b. Ona ten ohe\u0148 zdusila, ona ho zlomila.
Ale mazlila se s n\u00edm. Necht\u011bla, aby si pamatoval, co se stalo. Sama na to zapomene.
\u201ePolib m\u011b, Antone, polib m\u011b,\u201c prosila ho.
L\u00edbal ji, ale v\u011bd\u011bla, \u017ee se j\u00ed nem\u016f\u017ee dotknout. Sv\u00edral ji v n\u00e1ru\u010di, ale nem\u011bl ji. C\u00edtila na sob\u011b jeho \u00fasta, ale v\u016fbec ji jimi nep\u0159inutil.
\u201eL\u00edbej m\u011b,\u201c \u0161eptala v \u0161\u00edlen\u00e9 \u00fazkosti, \u201el\u00edbej m\u011b.\u201c
A on ji l\u00edbal, jak mu k\u00e1zala, ale v srdci m\u011bl pr\u00e1zdno. Ona navenek p\u0159ij\u00edmala jeho polibky, ale du\u0161i m\u011bla pr\u00e1zdnou a necitlivou.
Kdy\u017e se pod\u00edvala stranou, uvid\u011bla jemn\u00fd lesk ovesn\u00fdch klas\u016f, vis\u00edc\u00edch ze stohu v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle, cosi py\u0161n\u00e9ho a kr\u00e1lovsk\u00e9ho a zcela neosobn\u00edho. Byla py\u0161n\u00e1 s nimi, tam, kde byly ony, byla tak\u00e9 ona. Ale v tomto \u010dasn\u00e9m h\u0159ejiv\u00e9m sv\u011bt\u011b oby\u010dejn\u00fdch v\u011bc\u00ed je laskav\u00e1 a hodn\u00e1 d\u00edvka. Tou\u017eebn\u011b s\u00e1hla po dobru a l\u00e1sce.
Cht\u011bla b\u00fdt laskav\u00e1 a hodn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n


Vraceli se dom\u016f noc\u00ed bledou a proz\u00e1\u0159enou v\u0161ude kolem, skrze st\u00edny a mihot\u00e1n\u00ed a p\u0159edm\u011bty. Z\u0159eteln\u011b vn\u00edmala kv\u011btiny na zemi pod \u017eiv\u00fdmi ploty, vid\u011bla tenk\u00e9 klasy ze snop\u016f, kter\u00e9 se zachytily na \u017eiv\u00e9m plotu a b\u00edle sv\u00edtily.
Bylo to tak kr\u00e1sn\u00e9, tak kr\u00e1sn\u00e9! S bolest\u00ed si uv\u011bdomila, jak nev\u00e1zan\u011b \u0161\u0165astn\u00e1 byla ten ve\u010der, od chv\u00edle, kdy ji pol\u00edbil. Ale jak kr\u00e1\u010del s rukou kolem jej\u00edho pasu, oto\u010dila se a nab\u00eddla noci, kter\u00e1 tak \u00fa\u017easn\u011b z\u00e1\u0159ila, velkou ob\u011b\u0165 vlastn\u00edho j\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e fantastick\u00fd bo\u017esk\u00fd m\u011bs\u00edc b\u00edle a otev\u0159en\u011b z\u00e1\u0159il jako \u017eenich, st\u00edny byly pln\u00e9 st\u0159\u00edb\u0159it\u00fdch, prom\u011bn\u011bn\u00fdch kv\u011btin.
Znovu ji pol\u00edbil pod tisy doma a ona se od n\u011bj odlou\u010dila. Doma utekla p\u0159ed rodi\u010di do sv\u00e9ho pokoje, kde vyhl\u00e9dla z okna na krajinu oz\u00e1\u0159enou m\u011bs\u00edcem, rozp\u0159\u00e1hla pa\u017ee, jak nejv\u00edc to \u0161lo, a rozko\u0161n\u011b a s bolest\u00ed se ob\u011btovala sv\u011btl\u00e9, p\u0159\u00e1telsk\u00e9 noci.
Ale utrp\u011bla smutn\u00e9 zran\u011bn\u00ed, zranila se \u2013 jako by se pohmo\u017edila, t\u00edm, \u017ee ho zni\u010dila. Rukama si p\u0159ikryla ob\u011b mlad\u00e1 \u0148adra, jako by je skr\u00fdvala, a kdy\u017e sama sebe skryla, odpl\u00ed\u017eila se do postele sp\u00e1t.
R\u00e1no sv\u00edtilo slunce, vstala siln\u00e1 a roztan\u010den\u00e1. Skrebensk\u00fd byl st\u00e1le je\u0161t\u011b na Blatech. P\u0159ijde do kostela. \u017divot je kr\u00e1sn\u00fd a \u00fa\u017easn\u00fd! Toho sv\u011b\u017e\u00edho ned\u011bln\u00edho r\u00e1na vy\u0161la do zahrady, mezi ty \u017elut\u00e9 a temn\u011b rud\u00e9 barvy podzimu, d\u00fdchala v\u016fni zem\u011b a dot\u00fdkala se pavu\u010din bab\u00edho l\u00e9ta, vid\u011bla obiln\u00e1 pole prost\u00edraj\u00edc\u00ed se
do d\u00e1lky bled\u00e1 a neskute\u010dn\u00e1, v\u0161ude vl\u00e1dlo n\u00e1padn\u00e9 ticho ned\u011bln\u00edho r\u00e1na, napl\u0148ovan\u00e9 nezvykl\u00fdmi zvuky. D\u00fdchala t\u011blo zem\u011b a ta jako by se j\u00ed mohutn\u011b pohnula pod nohama, jak tam st\u00e1la. Do modrav\u00e9ho vzduchu proudily siln\u00e9 v\u00fddechy zem\u011b, klid byl klidem siln\u00e9ho, vy\u010derpan\u00e9ho dechu, \u010derve\u0148 a \u017elu\u0165 a b\u00edl\u00fd jas strni\u0161t\u011b
p\u0159edstavovaly zachv\u011bn\u00ed a pohyb posledn\u00ed p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed ext\u00e1ze a nezkalen\u00e9 bla\u017eenosti napln\u011bn\u00ed.
Kdy\u017e p\u0159i\u0161el, zvonily kosteln\u00ed zvony. Jak vstoupil, napjat\u011b vzhl\u00e9dla. Ale cosi ho tr\u00e1pilo a m\u011bl zran\u011bnou p\u00fdchu. P\u0159ipadal j\u00ed velice napar\u00e1d\u011bn\u00fd, vn\u00edmala jeho oblek od krej\u010d\u00edho.
\u201eTo byla n\u00e1dhera v\u010dera ve\u010der, vi\u010f?\u201c za\u0161eptala mu.
\u201eAno,\u201c p\u0159isv\u011bd\u010dil. Ale jeho tv\u00e1\u0159 se nerozjasnila ani neuvolnila.
Bohoslu\u017eby a zp\u011bvu si toho r\u00e1na v\u016fbec nev\u0161\u00edmala. Vn\u00edmala barevnou z\u00e1\u0159i oken, postavy farn\u00edk\u016f. D\u00edvala se do Prvn\u00ed knihy Moj\u017e\u00ed\u0161ovy, kterou m\u011bla v Bibli nejrad\u011bji.
\u201eB\u016fh Noemu a jeho syn\u016fm po\u017eehnal a \u0159ekl jim: ,Plo\u010fte a mno\u017ete se a napl\u0148te zemi. B\u00e1ze\u0148 p\u0159ed v\u00e1mi a d\u011bs z v\u00e1s padnou na v\u0161echnu zemskou zv\u011b\u0159 a na v\u0161echno nebesk\u00e9 ptactvo; se v\u0161\u00edm, co se h\u00fdbe na zemi, i se v\u0161emi mo\u0159sk\u00fdmi rybami jsou v\u00e1m vyd\u00e1ni do rukou. Ka\u017ed\u00fd pohybuj\u00edc\u00ed se \u017eivo\u010dich v\u00e1m bude za pokrm; jako zelenou bylinu v\u00e1m d\u00e1v\u00e1m i toto v\u0161echno.\u2018\u201c
Ale to r\u00e1no Ursulu biblick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh nijak nezaj\u00edmal. Mno\u017een\u00ed a napl\u0148ov\u00e1n\u00ed zem\u011b ji nudilo. P\u0159ipadalo j\u00ed to v\u0161echno jako vulg\u00e1rn\u00ed z\u00e1le\u017eitost, jako chov dobytka.
Chovatelsk\u00e1 moc \u010dlov\u011bka nad zv\u011b\u0159\u00ed a rybami ji zanech\u00e1vala chladnou.
\u201eVy pak se plo\u010fte a mno\u017ete, hem\u017eete se na zemi a mno\u017ete se na n\u00ed.\u201c
V duchu se tomuto mno\u017een\u00ed posm\u00edvala, jak se z ka\u017ed\u00e9 kr\u00e1vy stanou dv\u011b, z ka\u017ed\u00e9ho tu\u0159\u00ednu deset tu\u0159\u00edn\u016f.
\u201eD\u00e1le B\u016fh \u0159ekl: \u201aToto je znamen\u00ed smlouvy, je\u017e kladu mezi sebe a v\u00e1s i ka\u017ed\u00e9ho \u017eiv\u00e9ho tvora, kter\u00fd je s v\u00e1mi, pro pokolen\u00ed v\u0161ech v\u011bk\u016f: Polo\u017eil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamen\u00edm smlouvy mezi mnou a zem\u00ed. Kdykoli zahal\u00edm zemi oblakem a na oblaku se uk\u00e1\u017ee duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a v\u00e1mi i ve\u0161ker\u00fdm \u017eiv\u00fdm tvorstvem, a vody ji\u017e nikdy nezp\u016fsob\u00ed potopu ke zk\u00e1ze v\u0161eho tvorstva. \u2018\u201c
\u201aKe zk\u00e1ze v\u0161eho tvorstva\u2018, pro\u010d zrovna, tvorstva? Kdo byl ten p\u00e1n v\u0161eho tvorstva? A nakonec jak velk\u00e1 byla Potopa? Mo\u017en\u00e1 p\u00e1r dry\u00e1d a faun\u016f uteklo polekan\u011b do hor a do vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edch \u00fadol\u00ed a les\u016f, ale v\u011bt\u0161ina si \u017eila bezstarostn\u011b d\u00e1l, ani\u017e v\u011bd\u011bla n\u011bco o n\u011bjak\u00e9 potop\u011b, leda\u017ee jim to \u0159ekly nymfy. Ursula si r\u00e1da
p\u0159edstavovala, jak se naj\u00e1dy v Mal\u00e9 Asii potk\u00e1valy u \u00fast\u00ed byst\u0159in, tam, kde se mo\u0159e vrac\u00ed a m\u00eds\u00ed se sladkou vodou, s nereidami a volaly na sv\u00e9 sestry novinky o Potop\u011b a Noemovi. Vypr\u00e1v\u011bly z\u00e1bavn\u00e9 historky o Noemovi a jeho ar\u0161e. N\u011bkter\u00e9 nymfy l\u00ed\u010dily, jak se pov\u011bsily na bok archy, nahl\u00ed\u017eely dovnit\u0159 a sly\u0161eli Noema, \u0160\u00e9ma, Ch\u00e1ma a Jefeta, kte\u0159\u00ed si tam sed\u011bli a nedbali na d\u00e9\u0161\u0165, jak si pov\u00eddaj\u00ed o tom, \u017ee oni \u010dty\u0159i jsou te\u010f jedin\u00ed lid\u00e9 na zemi, proto\u017ee Hospodin utopil v\u0161echny ostatn\u00ed, aby oni \u010dty\u0159i m\u011bli v\u0161echno pro sebe a byli p\u00e1ny v\u0161eho, coby n\u00e1jemci pod velk\u00fdm Vlastn\u00edkem.
Ursula si p\u0159\u00e1la b\u00fdt tehdy nymfou. Byla by se sm\u00e1la ok\u00e9nkem archy a c\u00e1kala kapky vody na Noema, ne\u017e by se odplavila k lidem, kte\u0159\u00ed byli vzhledem ke sv\u00e9mu Vlastn\u00edkovi a Potop\u011b m\u00e9n\u011b d\u016fle\u017eit\u00ed.
Kdo je nakonec B\u016fh? Jestli\u017ee jsou \u010dervi v mrtv\u00e9m psu pouze polibkem Boha na mr\u0161in\u011b, co pak nen\u00ed B\u016fh? M\u011bla toho Boha dost. U\u017e ji unavovala Ursula Brangwenov\u00e1, kter\u00e1 si d\u011blala starosti s Bohem. A\u0165 byl B\u016fh \u010d\u00edmkoli, prost\u011b byl, a nebylo t\u0159eba, aby se kv\u016fli n\u011bmu zneklid\u0148ovala. M\u011bla pocit, \u017ee si m\u016f\u017ee dovolit v\u0161echno.
Skrebensk\u00fd sed\u011bl vedle n\u00ed, naslouchal k\u00e1z\u00e1n\u00ed, hlasu pr\u00e1va a \u0159\u00e1du. \u201eU v\u00e1s pak jsou spo\u010dteny i v\u0161ecky vlasy na hlav\u011b.\u201c Tomu nev\u011b\u0159il. V\u011b\u0159il, \u017ee sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u011bci m\u00e1 k dispozici. M\u016f\u017ee si s nimi d\u011blat, co chce, pokud nech\u00e1 na pokoji to, co pat\u0159\u00ed jin\u00fdm lidem.
Ursula ho hladila a mazlila se s n\u00edm. Nicm\u00e9n\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee se chce proti n\u011bmu postavit a zni\u010dit jeho bytost. Nebyla s n\u00edm, byla proti n\u011bmu. Ale jej\u00ed mazlen\u00ed, jej\u00ed naprost\u00fd obdiv k n\u011bmu v b\u011b\u017en\u00e9m \u017eivot\u011b ho t\u011b\u0161ily.
Vyt\u00e1hla ho z jeho vlastn\u00edho j\u00e1 a zamilovali se do sebe mlad\u00fdm, romantick\u00fdm, t\u00e9m\u011b\u0159 fantastick\u00fdm zp\u016fsobem. Dal j\u00ed prst\u00fdnek. Hodili ho do sklenky r\u00fdnsk\u00e9ho v\u00edna a ona se napila, pak se napil on. Pili, dokud se prst\u00fdnek neobjevil na dn\u011b. Pak si ten prost\u00fd \u0161perk vzala a na niti si ho zav\u011bsila na krk, kde ho
nosila.
Kdy\u017e odj\u00ed\u017ed\u011bl, \u0159ekl si j\u00ed o fotografii. Velice vzru\u0161en\u011b \u0161la s p\u011bti \u0161ilinky k fotografovi. V\u00fdsledkem byl o\u0161kliv\u00fd mal\u00fd obr\u00e1zek, na n\u011bm\u017e m\u011bla \u00fasta nak\u0159ivo.
\u017dasla nad n\u00edm a obdivovala ho.
On v\u0161ak dok\u00e1zal vid\u011bt jen d\u00edv\u010dinu \u017eivou tv\u00e1\u0159. Obr\u00e1zek ho zra\u0148oval. Nechal si ho, st\u00e1le ho m\u011bl na pam\u011bti, ale skoro nesnesl se na n\u011bj d\u00edvat. Ta jasn\u00e1, neboj\u00e1cn\u00e1 tv\u00e1\u0159 s m\u00edrn\u011b nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem ho zra\u0148ovala a\u017e v du\u0161i. Ten nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz vyjad\u0159oval, jak je mu vzd\u00e1len\u00e1.
Pak byla vyhl\u00e1\u0161ena b\u00farsk\u00e1 v\u00e1lka v ji\u017en\u00ed Africe a v\u0161ude to vzru\u0161en\u011b bzu\u010delo. Napsal j\u00ed, \u017ee tam mo\u017en\u00e1 p\u016fjde, a poslal j\u00ed bonboni\u00e9ru.
P\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee by \u0161el do v\u00e1lky, si p\u0159ipadala trochu neskute\u010dn\u011b, nev\u011bd\u011bla, co m\u00e1 c\u00edtit. Romantickou situaci, kterou tak dob\u0159e znala z knih, sotva ch\u00e1pala. Pod povrchn\u00edm radostn\u00fdm vzru\u0161en\u00edm se projevovala jak\u00e1si \u00fanava a hlubok\u00e9, ho\u0159k\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed.
Nicm\u00e9n\u011b bonbony si schovala pod postel a jedla je sama, v\u017edycky p\u0159edt\u00edm, ne\u017e \u0161la sp\u00e1t, a r\u00e1no po probuzen\u00ed. Celou dobu m\u011bla siln\u011b provinil\u00fd a zahanben\u00fd pocit, ale prost\u011b se o n\u011b necht\u011bla s nik\u00fdm d\u011blit.
Ta bonboni\u00e9ra j\u00ed z\u016fstala v pam\u011bti dlouho potom. Pro\u010d si bonbony tajn\u011b schovala a sn\u011bdla ka\u017edi\u010dk\u00fd bonbon sama? Pro\u010d? Nem\u011bla do\u00adopravdy pocit viny, jen v\u011bd\u011bla, \u017ee by se m\u011bla c\u00edtit provinile. A nemohla se rozhodnout. Ta krabice, nyn\u00ed pr\u00e1zdn\u00e1, tam zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem monument\u00e1ln\u011b \u010dn\u011bla. Mu\u010dilo ji to. Co si o tom m\u011bla myslet?
My\u0161lenka na v\u00e1lku v\u016fbec ji uv\u00e1d\u011bla do velk\u00fdch rozpak\u016f.
Kdy\u017e se mu\u017ei za\u010dali organizovat, aby proti sob\u011b bojovali, p\u0159ipadalo j\u00ed, jako by se bortily samy p\u00f3ly sv\u011bta a cel\u00fd se pak mohl propadnout do nekone\u010dn\u00fdch hlubin. M\u011bla hr\u016fzn\u00fd pocit bezedn\u00e9 propasti. P\u0159esto v\u0161ak tu panovala o v\u00e1lce zaveden\u00e1 p\u0159edstava romantiky, cti, dokonce zbo\u017enosti. Ursula si p\u0159ipadala velice
zmaten\u00e1.
Skrebensk\u00fd m\u011bl hodn\u011b pr\u00e1ce, nemohl ji p\u0159ijet nav\u0161t\u00edvit. Ne\u017e\u00e1dala si o \u017e\u00e1dn\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed \u010di z\u00e1ruku. Co mezi nimi je, to je, a ned\u00e1 se zm\u011bnit n\u011bjak\u00fdmi p\u0159\u00edsahami.
To v\u011bd\u011bla instinktivn\u011b a sv\u00e9mu nitru v\u011b\u0159ila.
Ale jinak trp\u011bla pocitem bezmocnosti. Nemohla nic ud\u011blat. Mlhav\u011b v\u011bd\u011bla, \u017ee se obrovsk\u00e9 s\u00edly na zemi val\u00ed a st\u0159etaj\u00ed, temn\u011b, nemotorn\u011b, hloup\u011b, ale jsou p\u0159itom tak kolos\u00e1ln\u00ed, \u017ee \u010dlov\u011bka smetou s sebou jako prach. Je tak bezmocn\u00fd, v\u00ed\u0159\u00ed jako prach! A p\u0159ece se tolik cht\u011bla bou\u0159it, b\u011bsnit, bojovat. Ale proti \u010demu?
Mohla snad sv\u00fdma rukama z\u00e1pasit s povrchem zem\u011b, zatlouci kopce na jejich m\u00edsta? Nicm\u00e9n\u011b v duchu cht\u011bla bojovat, bojovat s cel\u00fdm sv\u011btem. A m\u011bla k tomu jedin\u011b tyhle dv\u011b mal\u00e9 ruce.
Ub\u00edhaly m\u011bs\u00edce, p\u0159e\u0161ly V\u00e1noce, objevily se sn\u011b\u017eenky. V lese bl\u00edzko Cossethay byla mal\u00e1 roklina, kde voln\u011b rostly. Poslala Antonovi n\u011bjak\u00e9 v krabi\u010dce a on j\u00ed napsal kr\u00e1tk\u00fd d\u011bkovn\u00fd dopis \u2013 p\u0159ipadal j\u00ed velice vd\u011b\u010dn\u00fd a roztou\u017een\u00fd. V o\u010d\u00edch se j\u00ed objevilo cosi d\u011btsk\u00e9ho a zmaten\u00e9ho. Den za dnem pro\u017e\u00edvala ve zmatku,
un\u00e1\u0161ena v\u0161\u00edm t\u00edm, co se mus\u00ed st\u00e1t.
On se d\u00e1l zab\u00fdval sv\u00fdmi povinnostmi, pln\u011b se jim odd\u00e1val. Na dn\u011b jeho srdce le\u017eelo jeho j\u00e1, ta du\u0161e, kter\u00e1 k \u010demusi sm\u011b\u0159ovala a m\u011bla skute\u010dnou nad\u011bji na sebeuplatn\u011bn\u00ed, jako mrtv\u00e1, narozen\u00e1 mrtv\u00e1, jako mrtv\u00e1 t\u00ed\u017ee v jeho l\u016fn\u011b. Kdo je, aby pova\u017eoval osobn\u00ed vztah za d\u016fle\u017eit\u00fd? Co z\u00e1le\u017e\u00ed na \u010dlov\u011bku jako na osob\u011b?
Je pouze cihlou v cel\u00e9 t\u00e9 velk\u00e9 spole\u010densk\u00e9 stavb\u011b, \u010d\u00e1ste\u010dkou n\u00e1roda, modern\u00edho lidstva. Jeho osobn\u00ed pohyb je mal\u00fd a naprosto vedlej\u0161\u00ed. Cel\u00e1 ta stavba se mus\u00ed zajistit, a ne po\u0161kodit z jak\u00e9hokoli osobn\u00edho d\u016fvodu, nebo\u0165 \u017e\u00e1dn\u00fd osobn\u00ed d\u016fvod by takov\u00e9 po\u0161kozen\u00ed neospravedlnil. Co z\u00e1le\u017e\u00ed na osobn\u00edm d\u016fv\u011brn\u00e9m
vztahu? \u010clov\u011bk mus\u00ed zaplnit sv\u00e9 m\u00edsto v Celku, v tom velk\u00e9m pl\u00e1nu d\u016fmysln\u00e9 lidsk\u00e9 civilizace, to je v\u0161e. Na Celku z\u00e1le\u017e\u00ed \u2013 ale jednotka, \u010dlov\u011bk, nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou d\u016fle\u017eitost, krom toho, \u017ee je sou\u010d\u00e1st\u00ed Celku.
Tak Skrebensk\u00fd d\u00edvku nechal stranou a \u0161el si svou cestou, slou\u017eil tam, kde musel slou\u017eit, sn\u00e1\u0161el to, co musel sn\u00e1\u0161et. V\u016f\u010di sv\u00e9mu vnit\u0159n\u00edmu \u017eivotu byl mrtv\u00fd.
A nemohl znovu vst\u00e1t z mrtv\u00fdch. Jeho du\u0161e spo\u010d\u00edvala v hrob\u011b. Jeho \u017eivot spo\u010d\u00edval v zaveden\u00e9m \u0159\u00e1du v\u011bc\u00ed. Tak\u00e9 m\u011bl sv\u00fdch p\u011bt smysl\u016f. T\u011bm bylo t\u0159eba vd\u011b\u010dit.
Krom\u011b toho p\u0159edstavoval velkou, zavedenou a existuj\u00edc\u00ed Ideu \u017eivota a v tom smyslu byl d\u016fle\u017eit\u00fd a nezpochybniteln\u00fd.
Z\u00e1le\u017eelo jedin\u011b na dobru velk\u00e9ho mno\u017estv\u00ed lid\u00ed. A to, co bylo nejv\u011bt\u0161\u00edm dobrem pro n\u011b v\u0161echny, kolektivn\u011b, bylo tak\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00edm dobrem pro jednotlivce.
Ka\u017ed\u00fd mu\u017e se tud\u00ed\u017e mus\u00ed oddat podpo\u0159e st\u00e1tu, a tak bojovat za to nejv\u011bt\u0161\u00ed dobro ze v\u0161ech. \u010clov\u011bk m\u016f\u017ee t\u0159eba st\u00e1t n\u011bjak vylep\u0161ovat, ale v\u017edy pouze s t\u00edm, \u017ee ho udr\u017e\u00ed nedot\u010den\u00fd.
\u017d\u00e1dn\u00e9 nejvy\u0161\u0161\u00ed dobro spole\u010denstv\u00ed mu v\u0161ak nemohlo dop\u0159\u00e1t \u017eivotad\u00e1rn\u00e9 napln\u011bn\u00ed du\u0161e. To v\u011bd\u011bl. Av\u0161ak du\u0161i jedince nepova\u017eoval za dostate\u010dn\u011b d\u016fle\u017eitou. V\u011b\u0159il v d\u016fle\u017eitost \u010dlov\u011bka pouze ve vztahu k cel\u00e9mu lidstvu.
Nedok\u00e1zal vid\u011bt, nebylo mu d\u00e1no vid\u011bt, \u017ee to nejvy\u0161\u0161\u00ed dobro pro st\u00e1vaj\u00edc\u00ed spole\u010dnost u\u017e nen\u00ed nejvy\u0161\u0161\u00ed dobro ani pro pr\u016fm\u011brn\u00e9ho jedince. Myslel si, \u017ee jeliko\u017e spole\u010dnost p\u0159edstavuje miliony lid\u00ed, mus\u00ed b\u00fdt mili\u00f3nkr\u00e1t d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00fdkoli jedinec, zapom\u00ednaje na to, \u017ee spole\u010dnost je abstrakc\u00ed z t\u011bch mnoha lid\u00ed,
ale nen\u00ed to t\u011bch mnoho lid\u00ed sam\u00fdch. Kdy\u017e se definice abstraktn\u00edho dobra pro spole\u010dnost stala formulkou, je\u017e postr\u00e1d\u00e1 inspiraci \u010di hodnotu pro pr\u016fm\u011brn\u011b inteligentn\u00edho \u010dlov\u011bka, pak se \u201espole\u010dn\u00e9 dobro\u201c st\u00e1v\u00e1 v\u0161eobecn\u011b neprosp\u011b\u0161nou z\u00e1le\u017eitost\u00ed, p\u0159edstavuj\u00edc\u00ed vulg\u00e1rn\u00ed materialismus n\u00edzk\u00e9 \u00farovn\u011b.
A nejvy\u0161\u0161\u00edm dobrem co nejv\u011bt\u0161\u00edho po\u010dtu lid\u00ed se v\u011bt\u0161inou mysl\u00ed materi\u00e1ln\u00ed blahobyt v\u0161ech vrstev. Skrebensk\u00e9mu vlastn\u011b nez\u00e1le\u017eelo na jeho vlastn\u00edm materi\u00e1ln\u00edm blahobytu. Kdyby nem\u011bl ani penci, prost\u011b by se poddal osudu. Jak mohl tedy hledat nejvy\u0161\u0161\u00ed dobro v tom, \u017ee by ob\u011btoval sv\u016fj \u017eivot pro materi\u00e1ln\u00ed blahobyt v\u0161ech ostatn\u00edch! To, co pova\u017eoval za ned\u016fle\u017eit\u00e9 pro sebe, nemohl p\u0159ece pova\u017eovat za hodn\u00e9 ve\u0161ker\u00fdch ob\u011bt\u00ed ve jm\u00e9nu jin\u00fdch lid\u00ed. A to, co by pova\u017eoval za nesm\u00edrn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 pro sebe jako\u017eto jedince \u2013 ale spole\u010dnost p\u0159ece nem\u016f\u017eete posuzovat z takov\u00e9ho hlediska, \u0159\u00edkal. Ne, ne, v\u00edme p\u0159ece, co spole\u010dnost chce \u2013 chce n\u011bco hmatateln\u00e9ho, chce dobr\u00e9 platy, stejn\u00e9 mo\u017enosti pro v\u0161echny, dobr\u00e9 \u017eivotn\u00ed podm\u00ednky \u2013 to chce spole\u010dnost. Nechce nic slo\u017eit\u00e9ho nebo obt\u00ed\u017en\u00e9ho.
Povinnost je naprosto jasn\u00e1 \u2013 m\u00edt na pam\u011bti bezprost\u0159edn\u00ed hmotn\u00fd blahobyt ka\u017ed\u00e9ho \u010dlov\u011bka, to je v\u0161e.
Skrebensk\u00fd tud\u00ed\u017e jako by pop\u0159el s\u00e1m sebe, co\u017e st\u00e1le v\u00edc d\u011bsilo Ursulu. M\u011bla pocit, \u017ee je tu cosi beznad\u011bjn\u00e9ho, \u010demu se ona mus\u00ed podvolit. C\u00edtila hroz\u00edc\u00ed katastrofu. Den po dni jako by ji znehyb\u0148oval pocit hroz\u00edc\u00ed katastrofy. Trp\u011bla a\u017e chorobnou p\u0159ecitliv\u011blost\u00ed, depresemi a \u00fazkost\u00ed. C\u00edtila bolestn\u00e1 muka,
kdy\u017e zahl\u00e9dla jednoho havrana na obloze, jak pomalu m\u00e1v\u00e1 k\u0159\u00eddly. Bylo to zl\u00e9 znamen\u00ed. A trp\u011bla tak \u010dernou a silnou p\u0159edtuchou, \u017ee skoro p\u0159estala existovat.
A p\u0159ece \u2013 o co \u0161lo? P\u0159inejhor\u0161\u00edm jen odejde. Pro\u010d j\u00ed to vadilo, \u010deho se b\u00e1la? Nev\u011bd\u011bla. Pouze se j\u00ed zmocnil \u010dern\u00fd d\u011bs. Kdy\u017e za ve\u010dera \u0161la venku a vid\u011bla velk\u00e9, planouc\u00ed hv\u011bzdy, p\u0159ipadaly j\u00ed stra\u0161n\u00e9, ve dne neust\u00e1le \u010dekala n\u011bjak\u00fd \u00fatok na svou osobu.<\/p>\n\n\n\n


V b\u0159eznu j\u00ed napsal, \u017ee brzy odjede do ji\u017en\u00ed Afriky, ale p\u0159edt\u00edm si ukradne den na Blatech.
Jako v bolestn\u00e9m snu \u010dekala napjat\u00e1, nerozhodnut\u00e1. Nev\u011bd\u011bla, nech\u00e1pala. Pouze c\u00edtila, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 nitky jej\u00edho osudu jsou napnut\u00e9, jako by \u010dekaly. Pouze n\u011bkdy plakala a slep\u011b si \u0159\u00edkala:
\u201eM\u00e1m ho tak r\u00e1da, m\u00e1m ho tak r\u00e1da.\u201c
P\u0159ijel. Ale pro\u010d p\u0159ijel? Pohl\u00e9dla na n\u011bj, jestli d\u00e1 n\u011bco zn\u00e1t.
Nedal nic zn\u00e1t. Ani ji nepol\u00edbil. Choval se jako p\u0159\u00edjemn\u00fd, b\u011b\u017en\u00fd zn\u00e1m\u00fd. To bylo na povrchu, ale co skr\u00fdval? \u010cekala na n\u011bj, cht\u011bla, aby j\u00ed dal n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed.
Tak cel\u00fd den v\u00e1hali a vyh\u00fdbali se styku, a\u017e do ve\u010dera. Pak se sm\u00edchem \u0159ekl, \u017ee se za \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f vr\u00e1t\u00ed a bude jim o tom vypr\u00e1v\u011bt, pot\u0159\u00e1sl si rukou s jej\u00ed matkou a rozlou\u010dil se.
Ursula ho vyprov\u00e1zela ven. Foukal v\u00edtr, tisy se zm\u00edtaly, sy\u010dely a chv\u011bly se. V\u00edtr jako by se honil mezi kom\u00edny a kosteln\u00ed v\u011b\u017e\u00ed. Byla tma.
Ursule fi\u010delo do tv\u00e1\u0159e a \u0161aty se j\u00ed lepily na nohy. Byl to v\u0161ak vzdouvav\u00fd, podn\u011bcuj\u00edc\u00ed v\u00edtr, jako by obsahoval zhu\u0161t\u011bnou \u017eivotn\u00ed s\u00edlu. A Skrebensk\u00fd jako by se j\u00ed ztratil. V t\u00e9 siln\u00e9, nal\u00e9haj\u00edc\u00ed noci ho nemohla naj\u00edt.
\u201eKde jsi?\u201c zeptala se.
\u201eTady,\u201c ozval se nehmotn\u00fd hlas.
Nahm\u00e1tla ho ve tm\u011b a dotkla se ho. V tu chv\u00edli jako by je zaplavil ohe\u0148 podobn\u00fd blesku.
\u201eAntone?\u201c zeptala se.
\u201eCo?\u201c odpov\u011bd\u011bl.
Ve tm\u011b ho obj\u00edmala rukama, c\u00edtila op\u011bt jeho t\u011blo bl\u00edzko sebe.
\u201eNeopou\u0161t\u011bj m\u011b \u2013 vra\u0165 se ke mn\u011b!\u201c prosila.
\u201eAno,\u201c odpov\u011bd\u011bl a sev\u0159el ji v n\u00e1ru\u010di.
Ale mu\u017e v n\u011bm byl zmrza\u010den v\u011bdom\u00edm, \u017ee ona nepodl\u00e9h\u00e1 jeho kouzlu ani jeho vlivu. Cht\u011bl od n\u00ed odej\u00edt. T\u011b\u0161il se v\u011bdom\u00edm, \u017ee naz\u00edt\u0159\u00ed odj\u00ed\u017ed\u00ed, jeho \u017eivot byl ve skute\u010dnosti jinde. Jeho \u017eivot se odehr\u00e1val jinde \u2013 st\u0159edem jeho \u017eivota nebylo to, co by si p\u0159\u00e1la ona. Odli\u0161ovala se od n\u011bj, zela mezi nimi propast.
Byli jako dva nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 sv\u011bty.
\u201eVr\u00e1t\u00ed\u0161 se ke mn\u011b?\u201c opakovala.
\u201eAno,\u201c odpov\u011bd\u011bl. A myslel to doopravdy. Ale ve smyslu do\u00addr\u017een\u00ed \u00famluvy, ne jako mu\u017e navracej\u00edc\u00ed se ke sv\u00e9mu napln\u011bn\u00ed.
Pol\u00edbila ho a ztracen\u011b ode\u0161la dom\u016f. On se zamy\u0161len\u011b vracel na Blata. Setk\u00e1v\u00e1n\u00ed s n\u00ed ho bolelo a ohro\u017eovalo ho. St\u00e1hl se, musel se osvobodit od jej\u00edho ducha.
Nebo\u0165 ona by p\u0159ed n\u00edm st\u00e1la a jako ten Hospodin\u016fv posel p\u0159ed Bile\u00e1mem by ho me\u010dem zahnala z cesty, kterou se ub\u00edral na pou\u0161\u0165.
Naz\u00edt\u0159\u00ed ho \u0161la vyprovodit na n\u00e1dra\u017e\u00ed. D\u00edvala se na n\u011bj, oto\u010dila se k n\u011bmu, ale byl neust\u00e1le tak ciz\u00ed a bez v\u00fdrazu \u2013 tak neproniknuteln\u00fd. Tolik se ovl\u00e1dal.
\u0158\u00edkala si, \u017ee pr\u00e1v\u011b to ho \u010din\u00ed nicotn\u00fdm. Byl jako ciz\u00ed nic.
Ursula st\u00e1la vedle n\u011bj ml\u010dky a s tv\u00e1\u0159\u00ed tak bledou, \u017ee by ji rad\u011bji byl nevid\u011bl. Jako by u sam\u00e9ho ko\u0159ene \u017eivota vid\u011bla jakousi hanbu, chladnou, mrtvou hanbu.
Oni t\u0159i vytv\u00e1\u0159eli na n\u00e1dra\u017e\u00ed n\u00e1padnou skupinku: d\u00edvka v ko\u017ee\u0161inov\u00e9m \u010depci s peler\u00ednkou a v olivov\u011b zelen\u00e9m kost\u00fdmu, bled\u00e1, mladistv\u011b napjat\u00e1, osam\u011bl\u00e1 a pevn\u00e1;
voj\u00e1ck\u00fd mlad\u00edk v cylindru a t\u011b\u017ek\u00e9m p\u0159evle\u010dn\u00edku, s obli\u010dejem vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edm nad fialovou \u0161\u00e1lou pon\u011bkud bled\u00fdm a rezervovan\u00fdm, p\u016fsob\u00edc\u00edm neutr\u00e1ln\u011b. A nakonec star\u0161\u00ed mu\u017e v m\u00f3dn\u00ed bu\u0159ince nara\u017een\u00e9 a\u017e k tmav\u00e9mu obo\u010d\u00ed, s r\u016f\u017eol\u00edc\u00ed klidnou tv\u00e1\u0159\u00ed, z jeho\u017e postavy jako by vyza\u0159ovala naprost\u00e1 lhostejnost; byl tu jako odv\u011bk\u00e9 poslucha\u010dstvo, ch\u00f3r, div\u00e1k sleduj\u00edc\u00ed drama \u2013 ve vlastn\u00edm \u017eivot\u011b o \u017e\u00e1dn\u00e9 drama nest\u00e1l.
Vlak p\u0159isup\u011bl. Ursule nadsko\u010dilo srdce, ale bylo p\u0159\u00edli\u0161 zamrzl\u00e9 v ledu.
\u201eSbohem,\u201c \u0159ekla, zvedla ruku a zasm\u00e1la se t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, slep\u00fdm, t\u00e9m\u011b\u0159 oslepuj\u00edc\u00edm sm\u00edchem. Divila se, co Anton d\u011bl\u00e1, kdy\u017e se sehnul a pol\u00edbil ji. M\u011bl by si s nimi pot\u0159\u00e1st rukou a j\u00edt.
\u201eSbohem,\u201c opakovala.
Zvedl ta\u0161ku a oto\u010dil se k n\u00ed z\u00e1dy. Kolem vlaku za\u010dalo b\u00fdt ru\u0161no. A, tady je jeho v\u016fz. Usadil se na m\u00edst\u011b. Tom Brangwen zav\u0159el dve\u0159e a za hvizdu p\u00ed\u0161\u0165alky si mu\u017ei pot\u0159\u00e1sli rukou.
\u201eSbohem \u2013 a hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,\u201c p\u0159\u00e1l mu Brangwen.
\u201eD\u00edky \u2013 sbohem.\u201c
Vlak se rozjel. Skrebensk\u00fd st\u00e1l u ok\u00e9nka a m\u00e1val, ale vlastn\u011b nevid\u011bl ty dv\u011b postavy \u2013 d\u00edvku a zar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9ho, t\u00e9m\u011b\u0159 z\u017een\u0161tile oble\u010den\u00e9ho mu\u017ee. Ursula m\u00e1vala kapesn\u00edkem. Vlak nab\u00edral rychlost, zmen\u0161oval se a mizel. St\u00e1le je\u0161t\u011b ub\u00edhal v p\u0159\u00edm\u00e9 lince. Zmizela b\u00edl\u00e1 te\u010dka. Zadn\u00ed vagon vlaku u\u017e se zd\u00e1l v d\u00e1lce mal\u00fd.
A ona st\u00e1le je\u0161t\u011b st\u00e1la na per\u00f3n\u011b a c\u00edtila kolem sebe velkou pustotu. P\u0159es ve\u0161ker\u00e9 \u00fasil\u00ed se j\u00ed t\u0159\u00e1sla \u00fasta, necht\u011bla plakat, srdce m\u011bla zmrtv\u011ble chladn\u00e9.
Str\u00fdc Tom si \u0161el do automatu pro z\u00e1palky.
\u201eNecht\u011bla bys n\u011bjak\u00e9 bonbony?\u201c oto\u010dil se k n\u00ed s ot\u00e1zkou.
Tv\u00e1\u0159 m\u011bla mokrou od slz a podivn\u011b tiskla rty k sob\u011b, aby se ovl\u00e1dla. A p\u0159ece jej\u00ed srdce neplakalo \u2013 bylo studen\u00e9 a syrov\u00e9.
\u201eJak\u00e9 bys r\u00e1da \u2013 \u0159ekni si,\u201c nal\u00e9hal str\u00fdc.
\u201eProsila bych n\u011bjak\u00e9 tvrd\u00e9 peprmintov\u00e9,\u201c \u0159ekla podivn\u011b norm\u00e1ln\u00edm hlasem z t\u00e9 pok\u0159iven\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Ale za p\u00e1r okam\u017eik\u016f se \u00fapln\u011b ovl\u00e1dla a chovala se ti\u0161e a klidn\u011b.
\u201ePoje\u010fme do m\u011bsta,\u201c navrhl a odstrkal ji do vlaku sm\u011brem do st\u0159edu m\u011bsta. Za\u0161li do kav\u00e1rny na k\u00e1vu, ona sed\u011bla a sledovala lidi na ulici, v hrudi c\u00edtila velkou r\u00e1nu a v du\u0161i chladn\u00fd klid.<\/p>\n\n\n\n


Tento chladn\u00fd klid du\u0161e v n\u00ed nyn\u00ed p\u0159etrv\u00e1val. Jako by se j\u00ed zmocnila a zmrazila ji jak\u00e1si deziluze, tvrd\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edcnost. Jako by \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b ochladla, znete\u010dn\u011bla.
Byla p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00e1, p\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u00e1, aby to ch\u00e1pala, \u010di alespo\u0148 v\u011bd\u011bla, \u017ee hodn\u011b trp\u00ed. A byla ran\u011bna do velk\u00e9 hloubky, aby se tomu poddala.
N\u011bkdy trp\u011bla slep\u00fdmi mukami, kdy ho cht\u011bla. Ale od chv\u00edle jeho odjezdu se stal pro ni vlastn\u00ed vidinou. Ve\u0161ker\u00e1 muka a v\u00e1\u0161e\u0148 a touhu obracela k n\u011bmu.
Vedla si den\u00edk, do n\u011bho\u017e si zapisovala, co ji napadlo. Kdy\u017e s p\u0159et\u00e9kaj\u00edc\u00edm srdcem uvid\u011bla m\u011bs\u00edc na obloze, napsala:
\u201eKdybych byla m\u011bs\u00edcem, v\u00edm, kam bych spadla.\u201c
Ta v\u011bta pro ni tolik znamenala \u2013 vlo\u017eila do n\u00ed ve\u0161ker\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed a sv\u00e9 mlad\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b a touhy. Volala k n\u011bmu ze sv\u00e9ho srdce, a\u0165 \u0161la kamkoli, kon\u010detiny se chv\u011bly utrpen\u00edm k n\u011bmu, a\u0165 byla kdekoli, vyza\u0159uj\u00edc\u00ed s\u00edla jej\u00ed du\u0161e jako by ub\u00edhala k n\u011bmu, nekone\u010dn\u011b, nekone\u010dn\u011b a nach\u00e1zela ho ve v\u00fdtvoru vlastn\u00ed du\u0161e.
Ale kdo byl a kde existoval? Pouze v jej\u00ed touze.
Dostala od n\u011bj pohlednici a ulo\u017eila si ji do z\u00e1\u0148ad\u0159\u00ed. Ve skute\u010dnosti pro ni tolik neznamenala. Druh\u00fd den ji ztratila a pak si ani nevzpomn\u011bla, \u017ee ji m\u011bla, a\u017e o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji.<\/p>\n\n\n\n


T\u00e1hly se dlouh\u00e9 t\u00fddny. P\u0159ich\u00e1zely neust\u00e1le \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy z v\u00e1lky. A ona m\u011bla pocit, jako by v\u0161e tam venku ve sv\u011bt\u011b p\u016fsobilo bolest j\u00ed.
A cosi v jej\u00ed du\u0161i z\u016fst\u00e1valo chladn\u00e9, nete\u010dn\u00e9, nem\u011bnn\u00e9.
\u017dila tou dobou \u017eivot jen z\u010d\u00e1sti, nikdy naplno. \u017divota se \u00fa\u010dastnila pouze jej\u00ed chladn\u00e1, ne\u017eivouc\u00ed \u010d\u00e1st. A p\u0159esto byla \u0161\u00edlen\u011b rozcitliv\u011bl\u00e1. Nesn\u00e1\u0161ela samu sebe. Kdy\u017e ji na ulici oslovila \u0161pinav\u00e1 star\u00e1 \u017eebra\u010dka se zarudl\u00fdma o\u010dima, utekla od n\u00ed jako od \u010dehosi ne\u010dist\u00e9ho. A kdy\u017e pak na ni ta sta\u0159ena chrlila j\u00edzliv\u00e9
nad\u00e1vky, st\u00e1hla se, kon\u010detiny se j\u00ed chv\u011bly v \u0161\u00edlen\u00fdch muk\u00e1ch, sotva se dr\u017eela na nohou. Kdykoli pak pomyslela na tu sta\u0159enu se zarudl\u00fdma o\u010dima, jako by se j\u00ed t\u011blo i mozek zan\u00edtily jak\u00fdmsi \u0161\u00edlenstv\u00edm, skoro se cht\u011bla zab\u00edt.
A v tomto stavu se sexu\u00e1ln\u00ed \u017eivot v n\u00ed zm\u011bnil v jakousi nemoc. Byla tak nerv\u00f3zn\u00ed a p\u0159ecitliv\u011bl\u00e1, \u017ee i pouh\u00fd dotek hrub\u00e9 vlny jako by j\u00ed dr\u00e1sal nervy.<\/p>\n\n\n\n

p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola B\u00edl\u00e1

nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

KAPITOLA 11 Prvn\u00ed l\u00e1ska Jak se d\u00edvka Ursula m\u011bnila v \u017eenu, postupn\u011b se na ni sn\u00e1\u0161el mrak osobn\u00ed zodpov\u011bdnosti. Za\u010dala si uv\u011bdomovat, \u017ee je samostatnou bytost\u00ed […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":56775,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-56943","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/56943","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=56943"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/56943\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/56775"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=56943"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=56943"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=56943"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}