{"id":57357,"date":"2025-05-18T20:35:07","date_gmt":"2025-05-18T18:35:07","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=57357"},"modified":"2025-05-19T17:15:43","modified_gmt":"2025-05-19T15:15:43","slug":"duha-david-herbert-lawrence-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=57357","title":{"rendered":"Duha – David Herbert Lawrence"},"content":{"rendered":"\n

KAPITOLA 14<\/p>\n\n\n\n

Kruh se roz\u0161i\u0159uje<\/strong><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

Maggiina rodina \u017eila ve velk\u00e9m zahradnick\u00e9m domku, nap\u016fl farm\u011b za Belcote Hall. Star\u00e1 tvrz byla p\u0159\u00edli\u0161 vlhk\u00e1, aby v n\u00ed mohli Schofieldovi \u017e\u00edt, proto se stali spr\u00e1vci, hajn\u00fdmi a farm\u00e1\u0159i v jednom. Otec byl hajn\u00fdm a staral se o dobytek, nejstar\u0161\u00ed syn p\u011bstoval na rozlehl\u00fdch zahrad\u00e1ch tvrze zeleninu na trh, druh\u00fd syn byl farm\u00e1\u0159 a zahradn\u00edk. Stejn\u011b jako v Cossethay, i zde rodina \u010d\u00edtala mnoho \u010dlen\u016f.
Ursula pob\u00fdvala v Belcote velice r\u00e1da, Maggiini brat\u0159i s n\u00ed zach\u00e1zeli jako s d\u00e1mou. Byli to pohledn\u00ed mu\u017ei. Nejstar\u0161\u00edmu bylo \u0161estadvacet a bavila ho zahrada.
Nep\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00fd, ale siln\u00fd a dob\u0159e stav\u011bn\u00fd, m\u011bl hn\u011bd\u00e9, z\u00e1\u0159iv\u00e9 a up\u0159\u00edmn\u00e9 o\u010di, hezky \u0159ezan\u00fd op\u00e1len\u00fd obli\u010dej s plav\u00fdm kn\u00edrem, kter\u00fd si popotahoval, kdy\u017e mluvil s Ursulou.
D\u00edvku vzru\u0161ovalo, \u017ee se j\u00ed tihle mu\u017ei v\u011bnuj\u00ed, kdy\u017e p\u0159ijde bl\u00ed\u017e. O\u010di se jim rozz\u00e1\u0159ily a rozechv\u011bly, nejstar\u0161\u00ed Anthony si kv\u016fli n\u00ed neust\u00e1le kroutil kn\u00edr. V\u011bd\u011bla, \u017ee si s nimi m\u016f\u017ee skoro d\u011blat, co chce, kdy\u017e se zasm\u011bje a popov\u00edd\u00e1. Velice se jim l\u00edbily jej\u00ed my\u0161lenky, sledovali ji, kdy\u017e s d\u016frazem mluvila o politice nebo ekonomii. A kdy\u017e mluvila, vn\u00edmala, jak zlatohn\u011bd\u00e9 o\u010di Anthonyho bl\u00fdskaj\u00ed jako o\u010di satyra. Nenaslouchal jej\u00edm slov\u016fm, ale j\u00ed. Choval se jako pot\u011b\u0161en\u00fd faun, kdy\u017e si s n\u00edm \u0161la prohl\u00e9dnout jeho sklen\u00edky, pod\u00edvat se na p\u011bkn\u00e9 zelen\u00e9 rostliny, na r\u016f\u017eov\u00e9 primulky pokyvuj\u00edc\u00ed hlavi\u010dkami mezi listy, na oslniv\u011b fialov\u00e9, \u010derven\u00e9 a b\u00edl\u00e9 ciner\u00e1rie. Na v\u0161echno se vypt\u00e1vala a on j\u00ed odpov\u00eddal p\u0159esn\u011b a dopodrobna, zvl\u00e1\u0161tn\u011b pedantick\u00fdm zp\u016fsobem, kter\u00fd j\u00ed p\u0159ipadal legra\u010dn\u00ed. A p\u0159esto se o jeho pr\u00e1ci opravdu zaj\u00edmala. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl nezvykle proz\u00e1\u0159enou sv\u011btlem p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edm odlesk v o\u010d\u00edch kozy uv\u00e1zan\u00e9 u br\u00e1ny farmy.
\u0160la s n\u00edm do tepl\u00e9ho sklepa, kde ve tm\u011b u\u017e vyr\u00e1\u017eely mal\u00e9 \u017elut\u00e9 pali\u010dky reven\u011b. P\u0159ibl\u00ed\u017eil lucernu k tmav\u00e9 zemi. Uvid\u011bla lesklou pali\u010dku reven\u011b derouc\u00ed se vzh\u016fru na tlust\u00e9m rud\u00e9m stonku, vyr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed jako plamen z m\u011bkk\u00e9 p\u016fdy. Anthony se obr\u00e1til tv\u00e1\u0159\u00ed k n\u00ed, sv\u011btlo se mu t\u0159pytilo v o\u010d\u00edch a na zubech, kdy\u017e se sm\u00e1l, jako by jemn\u011b, melodicky r\u017e\u00e1l. Slu\u0161elo mu to. A ona zaznamenala v u\u0161\u00edch nov\u00fd zvuk, jemn\u011b melodick\u00fd, r\u017eav\u00fd sm\u00edch Anthonyho, jeho\u017e kn\u00edr m\u011bl konce nakroucen\u00e9 vzh\u016fru a jeho\u017e o\u010di se leskly chladn\u00fdm, neust\u00e1l\u00fdm sm\u00edchem. V jeho pohybech jako by bylo cosi v\u00edt\u011bzn\u00e9ho, nemohla se zbavit pocitu, \u017ee sama se \u010demusi pod\u0159izuje, cosi p\u0159ij\u00edm\u00e1. A p\u0159ece byl tak pokorn\u00fd, m\u011bl tak laskav\u00fd hlas. Nastavil j\u00ed ruku, aby mohla p\u0159el\u00e9zt p\u0159es z\u00eddku, a ona \u0161l\u00e1pla na tu pevnou \u017eivou ruku, kter\u00e1 se zachv\u011bla, ale pevn\u011b vydr\u017eela jej\u00ed v\u00e1hu.
Vn\u00edmala ho, jako by se octla v hypn\u00f3ze. Za norm\u00e1ln\u00edho stavu s n\u00edm nem\u011bla nic spole\u010dn\u00e9ho. Ale to, s jakou lehkost\u00ed a nen\u00e1padnost\u00ed vstupoval do domu, kouzlo jeho chladn\u011b \u017ehnouc\u00edho sv\u011btla, kdy\u017e se na ni pod\u00edval, p\u016fsobily jako o\u010darov\u00e1n\u00ed. V jeho o\u010d\u00edch, stejn\u011b jako ve sv\u011btle\u0161ed\u00fdch o\u010d\u00edch kozy jako by se zachytilo cosi z toho rovnom\u011brn\u00e9ho, tvrd\u00e9ho planut\u00ed m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho svitu, kter\u00fd nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho s dnem. Zpozorn\u011bla, ale jej\u00ed mysl jako by vyhasla. Vn\u00edmala pouze smysly, v\u0161echny jej\u00ed smysly o\u017eily.

Pak ho vid\u011bla v ned\u011bli oble\u010den\u00e9ho do sv\u00e1te\u010dn\u00edho, kdy\u017e se sna\u017eil na ni zap\u016fsobit \u2013 a vypadal sm\u011b\u0161n\u011b. Neust\u00e1le m\u011bla dojem, jako by se kv\u016fli Anthonymu dopou\u0161t\u011bla nev\u011bry k Maggii. Chud\u00e1k Maggie z\u016fstala stranou, jakoby zrazena. Maggie a Anthony na sebe instinktivn\u011b nevra\u017eili. Ursula se musela vr\u00e1tit k p\u0159\u00edtelkyni a prok\u00e1zat j\u00ed svou n\u00e1klonnost a politovat ji. Maggie na to reagovala pon\u011bkud chladn\u011b. Pak Anthonyho s jeho koz\u00edmi pohyby a chladn\u00fdm, z\u00e1\u0159iv\u00fdm humorem vyst\u0159\u00eddala poezie, knihy a u\u010den\u00ed.
B\u011bhem Ursulina pobytu v Belcote napadl sn\u00edh. 
\u201eP\u016fjdeme ven?\u201c ptala se Maggie.
 Ztratila trochu ze sv\u00e9 v\u016fd\u010d\u00ed jistoty a mluvila nyn\u00ed nerozhodn\u011b, jako by si dr\u017eela od p\u0159\u00edtelkyn\u011b odstup. Vzaly si kl\u00ed\u010d od br\u00e1ny a toulaly se po parku. Octly se v b\u00edl\u00e9m sv\u011bt\u011b, na n\u011bm\u017e se ty\u010dily temn\u00e9 stromy a jejich hou\u0161\u0165 pod oblohou zjasn\u011bnou mrazem. D\u00edvky p\u0159e\u0161ly kolem tvrze, kter\u00e1 tu st\u00e1la se zav\u0159en\u00fdmi okenicemi a v tichosti, jejich stopy poznamenaly sn\u00edh na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. V parku dost daleko od nich p\u0159en\u00e1\u0161el n\u011bjak\u00fd mu\u017e po sn\u011bhu n\u00e1ru\u010d sena. Byla to mal\u00e1, temn\u00e1 postavi\u010dka, jako nev\u011bdom\u011b se pohybuj\u00edc\u00ed zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Do\u0161ly k zur\u010d\u00edc\u00edmu, chladn\u00e9mu potoku, jeho\u017e b\u0159ehy pokryly mal\u00e9 \u010depice sn\u011bhu a jen\u017e temn\u011b plynul mezi nimi. Uvid\u011bly \u010dervenku, kter\u00e1 k nim vzhl\u00e9dla leskl\u00fdma o\u010dima a pak se mihla \u010derven\u011b a \u0161ed\u011b a zmizela v \u017eiv\u00e9m plotu, pak p\u0159ihl\u00ed\u017eely p\u016ftce n\u011bjak\u00fdch mod\u0159inek. A potok zat\u00edm s pochecht\u00e1v\u00e1n\u00edm chladn\u011b plynul.

D\u00edvky p\u0159e\u0161ly po zasn\u011b\u017een\u00e9 tr\u00e1v\u011b k rybn\u00edk\u016fm p\u0159ikryt\u00fdm tenkou vrstvou ledu. T\u00e9m\u011b\u0159 vodorovn\u011b s hladinou se nad nimi nakl\u00e1n\u011bl velk\u00fd strom se siln\u00fdm kmenem porostl\u00fdm b\u0159e\u010d\u0165anem. Ursula s chut\u00ed vy\u0161plhala na kmen a posadila se do syt\u011b zelen\u00e9ho b\u0159e\u010d\u0165anu s \u0161edav\u00fdmi bobulemi. N\u011bkter\u00e9 jeho listy p\u0159ipom\u00ednaly vzty\u010den\u00e9 kop\u00ed s \u010depi\u010dkou sn\u011bhu. Pod nimi prosv\u00edtal dal\u0161\u00ed sn\u00edh. Maggie vyt\u00e1hla knihu, posadila se na kmen o n\u011bco n\u00ed\u017e a za\u010dala \u010d\u00edst Coleridgeovu Christabel. Ursula poslouchala jen na p\u016fl ucha. Nesm\u00edrn\u011b ji to v\u0161echno vzru\u0161ovalo. Pak uvid\u011bla Anthonyho p\u0159ich\u00e1zet po sn\u011bhu t\u00edm sebev\u011bdom\u00fdm, m\u00edrn\u011b pomp\u00e9zn\u00edm krokem. Na pozad\u00ed sn\u011bhu se r\u00fdsovala jeho sn\u011bd\u00e1, ostr\u00e1 tv\u00e1\u0159, sm\u00e1l
se, jako by byl m\u00edrn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.
\u201eAhoj!\u201c zavolala na n\u011bj. 
V odpov\u011b\u010f rychl\u00fdm, trhav\u00fdm pohybem zvedl hlavu.
\u201eAhoj!\u201c \u0159ekl.
 \u201eSed\u00ed\u0161 tam jako n\u011bjak\u00fd pt\u00e1k.\u201c
A Ursula se zvoniv\u011b zasm\u00e1la. Reagovala na tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvu\u010dnost jeho pronikav\u00e9ho hlasu. Nemyslela na Anthonyho, av\u0161ak \u017eila jakoby ve spojen\u00ed s n\u00edm, v jeho sv\u011bt\u011b. Jednou ve\u010der ho potkala, kdy\u017e se vracela alej\u00ed, a \u0161li n\u011bjakou dobu bok po boku.
\u201eP\u0159ipad\u00e1 mi to tu tak n\u00e1dhern\u00e9!\u201c vyk\u0159ikla.
\u201eOpravdu? Jsem r\u00e1d, \u017ee se ti tu l\u00edb\u00ed,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\u201eMiluju to tady. Co v\u00edc by \u010dlov\u011bk mohl cht\u00edt, ne\u017e \u017e\u00edt na tak kr\u00e1sn\u00e9m m\u00edst\u011b a p\u011bstovat n\u011bco na zahrad\u011b? Je to jako rajsk\u00e1 zahrada.\u201c
\u201eV\u00e1\u017en\u011b?\u201c pousm\u00e1l se.
 \u201eAno \u2013 tedy nen\u00ed to \u0161patn\u00e9 \u2013\u201c \u0159ekl nejist\u011b. 
V o\u010d\u00edch mu siln\u011b pl\u00e1la ta bled\u00e1 z\u00e1\u0159e, bez ust\u00e1n\u00ed se na ni d\u00edval, sledoval ji jako n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Cosi v jej\u00ed du\u0161i posko\u010dilo. V\u011bd\u011bla, \u017ee j\u00ed navrhne, aby tu byla jako on.
\u201eCht\u011bla bys tu se mnou z\u016fstat?\u201c zeptal se opatrn\u011b.
Zarazila se, proto\u017ee dostala strach a siln\u011b vn\u00edmala n\u00e1znak nab\u00eddky k s\u0148atku.
Do\u0161li k br\u00e1n\u011b.
\u201eJak to mysl\u00ed\u0161?\u201c zeptala se. \u201eNejsi tu p\u0159ece s\u00e1m.\u201c
\u201eMohli bychom se vz\u00edt,\u201c odpov\u011bd\u011bl t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, chladn\u011b planouc\u00edm t\u00f3nem, kter\u00fd m\u011bnil slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo ve svit m\u011bs\u00edce. V\u0161echny hmotn\u00e9 v\u011bci jako by se prom\u011bnily.
T\u00e9m\u011b\u0159 s hr\u016fzou si uv\u011bdomila, \u017ee tu nab\u00eddku p\u0159ijme. Nat\u00e1hl ruku k br\u00e1n\u011b p\u0159ed nimi. St\u00e1la bez hnut\u00ed. Jeho t\u011blo bylo pevn\u00e9, sn\u011bd\u00e9 a nem\u011bnn\u00e9. Jako by se j\u00ed zmocnila jak\u00e1si pohana.
\u201eNemohla bych si t\u011b vz\u00edt,\u201c odpov\u011bd\u011bla necht\u011bn\u011b.
On se op\u011bt pousm\u00e1l t\u00edm sv\u00fdm r\u017eav\u00fdm sm\u00edchem, tentokr\u00e1t velmi smutn\u011b a trpce, a odsunul z\u00e1voru br\u00e1ny. P\u0159esto je\u0161t\u011b neotev\u0159el. Chv\u00edli oba st\u00e1li a d\u00edvali se na ohniv\u00fd z\u00e1pad slunce, kter\u00fd se chv\u011bl mezi fialov\u00fdmi v\u011btvi\u010dkami strom\u016f. Vid\u011bla, jak mu ten sn\u011bd\u00fd, tvrd\u00fd a ost\u0159e \u0159ezan\u00fd obli\u010dej plane zlost\u00ed a pon\u00ed\u017een\u00edm. Byl jako zv\u00ed\u0159e, kter\u00e9 pozn\u00e1, \u017ee je podrobeno. J\u00ed srdce planulo t\u00edm, jak ho vn\u00edmala, tou fantastickou nab\u00eddkou a smutkem, neut\u011b\u0161iteln\u00fdm pocitem osam\u011blosti. Jej\u00ed du\u0161e si p\u0159ipadala jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b pla\u010d\u00edc\u00ed v noci. On nem\u011bl \u017e\u00e1dnou du\u0161i. A pro\u010d ji m\u00e1 ona? On byl p\u0159ece \u010dist\u0161\u00ed. Oto\u010dila se od n\u011bj a uvid\u011bla, jak obloha na v\u00fdchod\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bla a nad potemn\u011bl\u00fdm, modrav\u00fdm sn\u011bhem vy\u0161el kr\u00e1sn\u00fd \u017elut\u00fd m\u011bs\u00edc. Byla to n\u00e1dhera! On to nevid\u011bl. Byl toho sou\u010d\u00e1st\u00ed. Ale ona to vid\u011bla, a p\u0159itom byla toho sou\u010d\u00e1st\u00ed. To, \u017ee to vid\u011bla, vytv\u00e1\u0159elo mezi nimi velk\u00fd p\u0159ed\u011bl.
Ml\u010dky pokra\u010dovali po cest\u011b d\u00e1l, ka\u017ed\u00fd za sv\u00fdm osudem. Stromy byly tmav\u0161\u00ed a tmav\u0161\u00ed, sn\u00edh se stal jen jak\u00fdmsi \u0161erem v neskute\u010dn\u00e9m sv\u011bt\u011b. A den jako st\u00edn p\u0159e\u0161el v jemn\u011b osv\u011btlen\u00fd, zasn\u011b\u017een\u00fd ve\u010der, zat\u00edmco ona k n\u011bmu bezc\u00edln\u011b mluvila, aby si udr\u017eela odstup, ale aby byl bl\u00edzko n\u00ed, a on kr\u00e1\u010del zt\u011b\u017eka. Ti\u0161e j\u00ed otev\u0159el zahradn\u00ed branku a ona ve\u0161la do sv\u00fdch vlastn\u00edch radost\u00ed a jeho nechala p\u0159ed brankou.

Je\u0161t\u011b kdy\u017e unikala \u010di se sna\u017eila uniknout od toho bolestn\u00e9ho pocitu, p\u0159i\u0161la za n\u00ed naz\u00edt\u0159\u00ed Maggie a \u0159ekla:
\u201eNem\u011bla bys Anthonyho sv\u00e1d\u011bt, Ursulo, kdy\u017e ho nechce\u0161. To od tebe nen\u00ed p\u011bkn\u00e9.\u201c
\u201eAle Maggie, j\u00e1 jsem ho nikdy nesv\u00e1d\u011bla,\u201c vyk\u0159ikla Ursula s bolest\u00ed a s pocitem, jako by opravdu provedla cosi podl\u00e9ho.
M\u011bla v\u0161ak Anthonyho r\u00e1da. Cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot se opakovan\u011b vracela ke vzpom\u00ednce na n\u011bj a na jeho nab\u00eddku. Nemohla v\u0161ak z\u016fstat na m\u00edst\u011b, musela putovat po zemi, zat\u00edmco on byl osamocen\u00fd tvor \u017eij\u00edc\u00ed uk\u00e1jen\u00edm smysl\u016f. Nemohla neputovat. V\u011bd\u011bla, \u017ee Anthony nemus\u00ed. Ona v\u0161ak mus\u00ed nakonec j\u00edt d\u00e1l a d\u00e1l a hledat ten c\u00edl, k n\u011bmu\u017e u\u017e se podle sv\u00e9ho v\u011bdom\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eila. Sn\u00e1\u0161ela druh\u00fd a posledn\u00ed rok ve \u0161kole sv. Filipa. Od\u0161krt\u00e1vala si uplynul\u00e9 m\u011bs\u00edce \u2013 nejd\u0159\u00edv \u0159\u00edjen, pak listopad, prosinec, leden. Pe\u010dliv\u011b v\u017edycky ode\u010detla je\u0161t\u011b m\u011bs\u00edc z toho zbytku na letn\u00ed pr\u00e1zdniny. M\u011bla p\u0159edstavu, \u017ee se pohybuje v kruhu a zb\u00fdv\u00e1 u\u017e jen jist\u00e1 v\u00fdse\u010d. Pak bude na svobod\u011b jako pt\u00e1k vypu\u0161t\u011bn\u00fd do vzduchu, pt\u00e1k, kter\u00fd se nau\u010dil do jist\u00e9 m\u00edry l\u00e9tat.

M\u011bla p\u0159ed sebou vysokou \u0161kolu \u2013 to byl jej\u00ed prostor, zat\u00edm nezn\u00e1m\u00fd, nedohledn\u00fd. A\u017e se dostane na vysokou \u0161kolu, zp\u0159etrh\u00e1 ve\u0161ker\u00e1 pouta \u017eivota, kter\u00fd dosud poznala. Nebo\u0165 jej\u00ed otec se tak\u00e9 m\u011bl st\u011bhovat \u2013 v\u0161ichni se chystali opustit Cossethay.
Brangwen se jako v\u017edy o sv\u00e9 postaven\u00ed moc nestaral. V\u011bd\u011bl, \u017ee pro n\u011bj osobn\u011b pr\u00e1ce v krajk\u00e1\u0159sk\u00e9m n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed moc neznamen\u00e1, pouze si t\u00edm vyd\u011bl\u00e1val na \u017eivobyt\u00ed.
Nev\u011bd\u011bl v\u0161ak, co pro n\u011bj znamen\u00e1 hodn\u011b. Proto\u017ee \u017eil nabl\u00edzku Anny Brangwenov\u00e9, mysl m\u011bl v\u017edycky zahlcenou t\u011blesn\u00fdm \u017e\u00e1rem, pohyboval se od instinktu k instinktu, Vlastn\u011b po\u0159\u00e1d jen t\u00e1pal. Kdy\u017e mu kdosi navrhl, \u017ee by si mohl za\u017e\u00e1dat o jedno z m\u00edst instruktor\u016f ru\u010dn\u00edch prac\u00ed, kter\u00e1 se chystal zav\u00e9st nottinghamsk\u00fd \u0161kolsk\u00fd v\u00fdbor, m\u011bl pocit, jako by se p\u0159ed n\u00edm otev\u0159el prostor, do n\u011bho\u017e by se mohl uch\u00fdlit z t\u00e9to \u017ehav\u00e9, potemn\u011bl\u00e9 ohrady. Sebed\u016fv\u011b\u0159iv\u011b, s nad\u011bj\u00ed poslal p\u0159ihl\u00e1\u0161ku. Choval jakousi v\u00edru v nadp\u0159irozen\u00fd osud. Z nevyhnuteln\u00e9 \u00fanavy z ka\u017edodenn\u00ed pr\u00e1ce mu pon\u011bkud ztuhly ur\u010dit\u00e9 svaly a m\u00edrn\u011b zmrtv\u011bl o\u0161lehan\u00fd, vn\u00edmav\u00fd obli\u010dej. Nyn\u00ed m\u011bl mo\u017enost \u00faniku.
P\u0159ekypoval nov\u00fdmi mo\u017enostmi a jeho \u017eena souhlasila. Nyn\u00ed byla ochotn\u00e1 podstoupit zm\u011bnu. Ji tak\u00e9 u\u017e Cossethay unavovalo. Domek byl pro dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed d\u011bti moc mal\u00fd.  

Ann\u011b bylo u\u017e skoro \u010dty\u0159icet let, a za\u010d\u00ednala se tud\u00ed\u017e probouzet z mate\u0159sk\u00e9ho sp\u00e1nku, jej\u00ed energie za\u010d\u00ednala plynout ven. R\u00e1mus v\u0161ech t\u011bch dosp\u00edvaj\u00edc\u00edch d\u011bt\u00ed ji burcoval z nete\u010dnosti. Tak\u00e9 se mus\u00ed sna\u017eit d\u00e1t \u017eivotu n\u011bjakou podobu. Byla te\u010f naprosto ochotna se s cel\u00fdm sv\u00fdm potomstvem p\u0159est\u011bhovat. Nastal \u010das je p\u0159esadit, nebo\u0165 porodila posledn\u00ed d\u00edt\u011b a to te\u010f bude vyr\u016fstat. A tak t\u00edm sv\u00fdm uvoln\u011bn\u00fdm, neot\u0159el\u00fdm zp\u016fsobem prob\u00edrala s man\u017eelem pl\u00e1ny a co je pot\u0159eba za\u0159\u00eddit, vlastn\u011b j\u00ed bylo lhostejn\u00e9, jak k t\u00e9 zm\u011bn\u011b dojde, kdy\u017e u\u017e m\u011bla p\u0159ij\u00edt \u2013, i kdyby se nedostavila v t\u00e9to podob\u011b, nastala by v jin\u00e9. V dom\u011b nastal kvas. Ursulu to nesm\u00edrn\u011b vzru\u0161ovalo. Kone\u010dn\u011b bude jej\u00ed otec ve spole\u010dnosti n\u011bco znamenat. Dosud byl jen jistou polo\u017ekou, bez ur\u010dit\u00e9 podoby \u010di postaven\u00ed. Nyn\u00ed se m\u011bl st\u00e1t instruktorem v\u00fdtvarn\u00e9 v\u00fdchovy a ru\u010dn\u00edch prac\u00ed pro Nottinghamsk\u00e9 hrabstv\u00ed. To bylo skute\u010dn\u00e9 postaven\u00ed. Bude sv\u00fdm zp\u016fsobem odborn\u00edk. V\u0161ak to byl neoby\u010dejn\u00fd \u010dlov\u011bk. Ursula m\u011bla pocit, \u017ee kone\u010dn\u011b v\u0161ichni nach\u00e1zej\u00ed pevnou p\u016fdu pod nohama. Otec se kone\u010dn\u011b domohl uzn\u00e1n\u00ed. Kdo jin\u00fd,
koho zn\u00e1, by dok\u00e1zal vlastn\u00edma rukama vytvo\u0159it v\u011bci, kter\u00e9 vyr\u00e1b\u011bl jej\u00ed otec? M\u011bla pocit, \u017ee to zam\u011bstn\u00e1n\u00ed mus\u00ed dostat.

P\u0159est\u011bhuj\u00ed se. Opust\u00ed ten domek v Cossethay, kter\u00e9mu v\u0161ichni odrostli. Odejdou z Cossethay, kde se narodily v\u0161echny d\u011bti a kde v\u0161echny podl\u00e9haly stejn\u00fdm
pravidl\u016fm. Nebo\u0165 lid\u00e9, kte\u0159\u00ed je znali jako d\u011bti spolu s ostatn\u00edmi hochy a d\u00edvkami, by nikdy nepochopili, pro\u010d by m\u011bli Brangwenovi vyr\u016fstat jinak. \u201eUrsul\u00ednu\u201c brali jako jednu ze sv\u00fdch a v rodn\u00e9 vesnici m\u011bla sv\u00e9 m\u00edsto jako v rodin\u011b. Bylo to siln\u00e9 pouto. Nyn\u00ed v\u0161ak, kdy\u017e dor\u016fstala k n\u011b\u010demu v\u00edc, ne\u017e by Cossethay p\u0159ipustilo \u010di ch\u00e1palo, pouto mezi n\u00ed a jej\u00edmi kamar\u00e1dy ji za\u010dalo t\u00edsnit.
\u201eAhoj, Ursulo, jak se m\u00e1\u0161?\u201c ptali se j\u00ed, kdy\u017e se potkali.
 A na n\u00ed bylo, aby zn\u00e1m\u00fdm hlasem vyj\u00e1d\u0159ila zn\u00e1mou odpov\u011b\u010f. Cosi v n\u00ed muselo reagovat na lidi, kte\u0159\u00ed ji znali, a p\u0159in\u00e1le\u017eet k nim. Av\u0161ak cosi jin\u00e9ho se tomu krut\u011b vzp\u00edralo. Co byla pravda p\u0159ed deseti lety, te\u010f u\u017e neplatilo. A cosi jin\u00e9ho, \u010d\u00edm byla
a musela b\u00fdt, oni nevid\u011bli, ani nep\u0159ipou\u0161t\u011bli. Nicm\u00e9n\u011b oni vyc\u00edtili to cosi, co je p\u0159esahovalo, a urazili se. \u0158\u00edkali o n\u00ed, \u017ee je py\u0161n\u00e1 a namy\u0161len\u00e1, \u017ee nev\u00ed, co by. \u0158\u00edkali, \u017ee si nemus\u00ed na nic hr\u00e1t, \u017ee ji stejn\u011b znaj\u00ed. Znali ji p\u0159ece od narozen\u00ed. \u0158\u00edkali o n\u00ed to a zase ono. A ona se styd\u011bla, proto\u017ee si p\u0159ipadala jin\u00e1 ne\u017e lid\u00e9, mezi nimi\u017e \u017eila. Bolelo ji, \u017ee u\u017e se s nimi nec\u00edt\u00ed dob\u0159e. A p\u0159ece \u2013 \u010dlov\u011bk se m\u016f\u017ee rozlet\u011bt a\u017e tam, kam mu sta\u010d\u00ed s\u00edly. Cossethay j\u00ed nyn\u00ed st\u00e1lo v cest\u011b a ona cht\u011bla odej\u00edt, aby mohla svobodn\u011b dol\u00e9tnout tam, kam a\u017e m\u016f\u017ee. P\u0159\u00e1la si odej\u00edt, aby se mohla bez obav nap\u0159\u00edmit. Kdy\u017e se tedy dozv\u011bd\u011bla, \u017ee otec m\u00edsto z\u00edskal a \u017ee se rodina bude st\u011bhovat, m\u011bla pocit, \u017ee by samou radost\u00ed sk\u00e1kala a p\u011bla radostn\u00e9 \u00f3dy. Ta star\u00e1, t\u00edsn\u00edc\u00ed sko\u0159\u00e1pka Cossethay m\u011bla b\u00fdt odvr\u017eena a ona m\u011bla odtan\u010dit do modr\u00e9ho vzduchu. Cht\u011blo se j\u00ed tan\u010dit a zp\u00edvat. Snila o nov\u00e9m m\u00edst\u011b, kde se bude kamar\u00e1dit se vzne\u0161en\u00fdmi, citliv\u00fdmi a kultivovan\u00fdmi lidmi, kde bude \u017e\u00edt s u\u0161lechtil\u00fdmi lidmi a dos\u00e1hne svobodn\u00e9ho c\u00edt\u011bn\u00ed. Snila o bohat\u00e9, hrd\u00e9 a nekomplikovan\u00e9 p\u0159\u00edtelkyni, kter\u00e1 nikdy nepoznala pana Harbyho \u010di n\u011bkoho podobn\u00e9ho, ani nikdy nem\u011bla v hlase stopy opovr\u017een\u00ed a strachu ze z\u00e1visl\u00e9ho postaven\u00ed jako Maggie.

Oddala se v\u0161emu, co na Cossethay milovala, s v\u00e1\u0161n\u00ed, proto\u017ee je m\u011bla opustit. Toulala se po obl\u00edben\u00fdch m\u00edstech. \u0160la natrhat sn\u011b\u017eenky na m\u00edsto, kde divoce rostly. Byl ve\u010der a luka se tajemn\u011b halila do \u0161era. Kdy\u017e p\u0159i\u0161la do lesa, zjistila, \u017ee v dolin\u011b ned\u00e1vno porazili dub. Pod l\u00edskov\u00fdmi ke\u0159i se hojn\u011b t\u0159pytily bled\u00e9 kr\u016fp\u011bje kv\u011btin a mezi ostr\u00fdmi, zlatav\u00fdmi t\u0159\u00edskami poh\u00e1zen\u00fdmi kolem neru\u0161en\u011b vyr\u00e1\u017eely ze sn\u011bhu \u0161edozelen\u00e9 l\u00edstky sn\u011b\u017eenek, sklon\u011bn\u00e9 kv\u00edtky nev\u011bnovaly sv\u00e9mu okol\u00ed pozornost.
Ursula s l\u00e1skou n\u011bkter\u00e9 utrhla, bylo to jako ext\u00e1ze. Zlatav\u00e9 t\u0159\u00edsky z\u00e1\u0159ily \u017elut\u011b jako slunce, sn\u011b\u017eenky v p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed vypadaly jako prvn\u00ed ve\u010dern\u00ed hv\u011bzdy. A ona,
sama mezi nimi, \u0161\u00edlela \u0161t\u011bst\u00edm, \u017ee se vydala do toho t\u0159pytiv\u00e9ho soumraku, k t\u011bm d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fdm drobn\u00fdm kyti\u010dk\u00e1m a z\u00e1plav\u011b t\u0159\u00edsek v p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed pod nohama podobn\u00e9
slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm. Posadila se na pok\u00e1cen\u00fd strom a na chv\u00edli se v duchu vzd\u00e1lila.
Kdy\u017e se vracela dom\u016f, vy\u0161la z nafialov\u011bl\u00e9ho p\u0159\u00edtm\u00ed strom\u016f na otev\u0159enou cestu, kde se ve vyjet\u00fdch kolej\u00edch leskly jako drahokamy dlouh\u00e9 lou\u017ee, zem\u011b kolem n\u00ed potemn\u011bla a obloha nad hlavou z\u00e1\u0159ila jako \u0161perk. V\u0161echno to bylo \u00fa\u017easn\u00e9! Skoro p\u0159\u00edli\u0161. Cht\u011blo se j\u00ed b\u011b\u017eet a zp\u00edvat a k\u0159i\u010det, jak to bylo nespoutan\u00e9 a dojemn\u00e9, ale nemohla b\u011b\u017eet a zp\u00edvat a k\u0159i\u010det tak, aby vyk\u0159i\u010dela ty city hluboko zasut\u00e9 v srdci, tak\u017ee \u0161la ti\u0161e a t\u00e9m\u011b\u0159 zesmutn\u011bla z osam\u011bn\u00ed.

O Velikonoc\u00edch op\u011bt jela na p\u00e1r dn\u00ed na n\u00e1v\u0161t\u011bvu k Maggii. Chovala se v\u0161ak nesm\u011ble a vyh\u00fdbav\u011b. Vid\u011bla Anthonyho a p\u0159ipadal j\u00ed tak sugestivn\u00ed, v jeho o\u010d\u00edch jako by z\u00e1\u0159ilo prosebn\u00e9 sv\u011btlo, p\u0159ipadal j\u00ed kr\u00e1sn\u00fd. Pod\u00edvala se na n\u011bj a pak se pod\u00edvala znovu, aby ho vid\u011bla skute\u010dn\u00e9ho. Ale jej\u00ed vlastn\u00ed j\u00e1 se nach\u00e1zelo jinde. Jako by m\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bjakou jinou bytost. Uch\u00fdlila se k jaru a rozv\u00edjej\u00edc\u00edm se poup\u00e1tk\u016fm. U zdi rostla velk\u00e1 hru\u0161e\u0148, cel\u00e1 obalen\u00e1 myri\u00e1dami drobou\u010dk\u00fdch \u0161edozelen\u00fdch poupat. St\u00e1la p\u0159ed n\u00ed a samou radost\u00ed se nemohla pohnout, n\u011bkde hluboko v srdci si cosi uv\u011bdomila. Za oblakem t\u00e9 bled\u00e9, \u0161edav\u00e9 zelen\u011b se skr\u00fdvalo takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed kv\u011bt\u016f, tolik toho m\u011blo vzniknout, tolik slunce z toho m\u011blo plynout!
Tak m\u00edjely t\u00fddny jako v transu, t\u011bhotn\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Hru\u0161ka v Cossethay na konci domku n\u00e1hle vykvetla, jako kdy\u017e se vlna rozprskne v p\u011bnu. Pak na rovink\u00e1ch pod stromy a ke\u0159i vykvetly lado\u0148ky modr\u00e9 jako voda a huben\u00e9, st\u00e1le jich p\u0159ib\u00fdvalo, a\u017e z toho byla azurov\u00e1 z\u00e1plava, a sv\u011btlezelen\u00e9 list\u00ed z\u00e1\u0159ilo, s pronikav\u00fdm zp\u011bvem p\u0159ilet\u011bli pt\u00e1ci. Pak z\u00e1plava rychle opadla a zmizela a p\u0159i\u0161lo l\u00e9to.
Tentokr\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00e1 dovolen\u00e1 u mo\u0159e \u2013 dovolenou m\u011bli str\u00e1vit st\u011bhov\u00e1n\u00edm z Cossethay.
M\u011bli se usadit bl\u00edzko Willey Green, kter\u00e9 bylo d\u016fle\u017eit\u00e9 pro Brangwena. Willey Green byla star\u00e1, klidn\u00e1 vesnice na okraji zalidn\u011bn\u00e9ho hornick\u00e9ho okrsku. 
Se sv\u00fdmi bizarn\u00edmi star\u00fdmi domky leniv\u011b usazen\u00fdmi ve slunn\u00fdch zahr\u00e1dk\u00e1ch slou\u017eila jako jak\u00e9si \u00fato\u010di\u0161t\u011b \u010di par\u010d\u00edk pro rostouc\u00ed hornick\u00e9 m\u011bste\u010dko Beldover, jako p\u0159\u00edjemn\u00e1 proch\u00e1zka pro horn\u00edky v ned\u011bli r\u00e1no, ne\u017e otev\u0159ely hospody.
Ve Willey Green st\u00e1lo gymn\u00e1zium, kde Brangwen u\u010dil dva dny v t\u00fddnu a kde prob\u00edhaly vzd\u011bl\u00e1vac\u00ed experimenty. Ursula cht\u011bla bydlet na vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm konci Willey Green, sm\u011brem na Southwell a Sherwoodsk\u00fd les. Tam j\u00ed to p\u0159ipadalo kr\u00e1sn\u00e9 a romantick\u00e9. Ale do sv\u011bta znamenalo do sv\u011bta. Will Brangwen se musel zmodernizovat. Za man\u017eel\u010diny pen\u00edze koupili dost velk\u00fd cihlov\u00fd d\u016fm v nov\u00e9 \u010dtvrti Beldoveru. Byla to vila, kterou postavila vdova po zesnul\u00e9m \u0159editeli dolu, a st\u00e1la v klidn\u00e9 nov\u00e9 postrann\u00ed uli\u010dce bl\u00edzko velk\u00e9ho kostela. Ursulu to pon\u011bkud rozesmutnilo. M\u00edsto aby dos\u00e1hli v\u00e1\u017een\u00e9ho postaven\u00ed, p\u0159i\u0161li do nov\u00e9ho p\u0159edm\u011bst\u00ed domk\u016f z \u010derven\u00fdch cihel v za\u010douzen\u00e9m malom\u011bst\u011b. Pan\u00ed Brangwenov\u00e1 se naopak c\u00edtila \u0161\u0165astn\u00e1. M\u00edstnosti byly \u00fa\u017easn\u011b velk\u00e9 \u2013 kr\u00e1sn\u00e1 j\u00eddelna, ob\u00fdvac\u00ed pokoj a kuchyn\u011b, krom\u011b velice p\u0159\u00edjemn\u00e9 pracovny dole.
Vnit\u0159n\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed bylo obdivuhodn\u00e9. Vdova se tu usadila v luxusu. Narodila se v Beldoveru a m\u00ednila tu vl\u00e1dnout t\u00e9m\u011b\u0159 jako kr\u00e1lovna. Koupelna byla b\u00edlost\u0159\u00edbrn\u00e1, schody dubov\u00e9, \u0159\u00edmsy nad krby z masivn\u00edho dubu, podp\u00edran\u00e9 mohutn\u00fdmi sloupky.
\u010ci\u0161ela z toho \u201esolidnost a pevnost\u201c. Av\u0161ak Ursula nesn\u00e1\u0161ela tu robustn\u00ed, nabub\u0159elou prosperitu, kterou bylo v\u0161ude vid\u011bt. Otec j\u00ed musel sl\u00edbit, \u017ee p\u0159ites\u00e1 ty nafoukl\u00e9 dubov\u00e9 krbov\u00e9 \u0159\u00edmsy do roviny. Ta nabub\u0159el\u00e1 d\u016fle\u017eitost j\u00ed p\u0159ipadala nechutn\u00e1. Otec s\u00e1m byl vysok\u00fd a kl\u00e1tiv\u00fd \u2013 co m\u011bl co spole\u010dn\u00e9ho s tou \u201epevnou a solidn\u00ed\u201c d\u016fle\u017eitost\u00ed? Odkoupili tak\u00e9 zna\u010dnou \u010d\u00e1st vdovina n\u00e1bytku. Byl b\u011b\u017en\u00fd, ale vkusn\u00fd \u2013 velk\u00fd koberec, velk\u00fd kulat\u00fd st\u016fl, pohovka s leskl\u00fdm bavln\u011bn\u00fdm potahem s r\u016f\u017eemi a pt\u00e1ky. Bylo tam skute\u010dn\u011b velice slunno a hezky, d\u016fm m\u011bl velk\u00e1 okna a vyhl\u00eddku a\u017e na druhou stranu nehlubok\u00e9ho \u00fadol\u00ed. Nakonec m\u011bli se za\u0159adit mezi beldoverskou elitu, jak prohl\u00e1sil jeden jejich zn\u00e1m\u00fd. M\u011bli p\u0159edstavovat kulturu. A proto\u017ee spole\u010densky d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed u\u017e byli pouze dokto\u0159i, \u0159editel\u00e9 dol\u016f a l\u00e9k\u00e1rn\u00edci, budou tu s jejich kr\u00e1snou madonou od Della Robbii, s p\u016fvabn\u00fdmi reli\u00e9fy od Donatella \u010di reprodukcemi Botticelliho z\u00e1\u0159it. A a\u017e Beldover uvid\u00ed ty velk\u00e9 fotografie Jara, Afrodity a Narozen\u00ed Krista v j\u00eddeln\u011b, kde b\u011b\u017en\u011b p\u0159ij\u00edmali hosty, vyraz\u00ed mu to dech.

A nakonec je lep\u0161\u00ed b\u00fdt princeznou v Beldoveru ne\u017e n\u00fdmandem n\u011bkde na vesnici.
Nastaly velk\u00e9 p\u0159\u00edpravy na st\u011bhov\u00e1n\u00ed cel\u00e9 Brangwenovy rodiny, \u010d\u00edtaj\u00edc\u00ed nyn\u00ed deset lid\u00ed. Nejd\u0159\u00edve bylo t\u0159eba nachystat d\u016fm v Beldoveru a zabalit v\u011bci z domku
v Cossethay. Jakmile p\u0159ijde konec \u0161koln\u00edho roku, za\u010dne se st\u011bhovat Ursula opustila \u0161kolu koncem \u010dervence, kdy za\u010daly letn\u00ed pr\u00e1zdniny. Venku bylo jasn\u00e9, slune\u010dn\u00e9 dopoledne a do t\u0159\u00eddy ten posledn\u00ed den vnikla svoboda. Jako by se zdi \u0161koly m\u011bly roztavit. U\u017e te\u010f se zd\u00e1ly p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e9 a neskute\u010dn\u00e9. \u0160kol\u00e1ci i u\u010ditel\u00e9 se m\u011bli brzy octnout venku, ka\u017ed\u00fd si p\u016fjde d\u00e1l svou cestou. M\u0159\u00ed\u017ee se bortily, trest vypr\u0161el, v\u011bzen\u00ed u\u017e je zadr\u017eovalo jen jako do\u010dasn\u00fd st\u00edn. D\u011bti odn\u00e1\u0161ely knihy a kalam\u00e1\u0159e, svinovaly mapy. Tv\u00e1\u0159e v\u0161ech z\u00e1\u0159ily radost\u00ed a dobrou v\u016fl\u00ed. Piln\u011b se \u010distily a ukl\u00edzely ve\u0161ker\u00e9 stopy tohoto posledn\u00edho obdob\u00ed v\u011bzen\u00ed. Sp\u011b\u0161n\u011b a dychtiv\u011b s\u010d\u00edtala
Ursula v t\u0159\u00eddn\u00ed knize odu\u010den\u00e9 hodiny. Hrd\u011b zapsala ty tis\u00edce: tolika tis\u00edc\u016fm d\u011bt\u00ed dala hodinu. Vypadalo to \u00fa\u017easn\u011b. Vzru\u0161en\u00e9 hodiny plynuly pomalu v napjat\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Pak to kone\u010dn\u011b m\u011bli za sebou. Naposled st\u00e1la p\u0159ed d\u011btmi, zat\u00edmco od\u0159\u00edk\u00e1valy modlitbu a zp\u00edvaly chvalozp\u011bv. Pak to skon\u010dilo.
\u201eSbohem, d\u011bti,\u201c oslovila je. 
\u201eNezapomenu na v\u00e1s a vy nesm\u00edte zapomenout na m\u011b.\u201c
\u201eNe, pan\u00ed u\u010ditelko!\u201c vyk\u0159ikly d\u011bti sborem a s rozz\u00e1\u0159enou tv\u00e1\u0159\u00ed.
St\u00e1la tam a usm\u00edvala se na n\u011b, jak vych\u00e1zely ven, c\u00edtila dojet\u00ed. Pak rozdala t\u0159\u00eddn\u00edm pomocn\u00edk\u016fm \u0161estipence za posledn\u00ed \u010dtvrtlet\u00ed a oni tak\u00e9 ode\u0161li. Sk\u0159\u00edn\u011b byly zam\u010den\u00e9, tabule umyt\u00e9, kalam\u00e1\u0159e a prachovky odnesen\u00e9. M\u00edsto \u010di\u0161elo pr\u00e1zdnotou. Zv\u00edt\u011bzila nad n\u00edm. Zbyla z n\u011bj sko\u0159\u00e1pka. Vybojovala tu dobrou bitvu a nebylo to tak \u00fapln\u011b neradostn\u00e9. Za cosi vd\u011b\u010dila i tomu tvrd\u00e9mu, pr\u00e1zdn\u00e9mu m\u00edstu, kter\u00e9 tu st\u00e1lo jako pam\u00e1tn\u00edk \u010di trofej. Bojovala tu za velkou \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u017eivota, n\u011bco vyhr\u00e1la, n\u011bco prohr\u00e1la. Cosi z t\u00e9to \u0161koly j\u00ed nav\u017edy bude pat\u0159it, n\u011bco z n\u00ed sam\u00e9 bude pat\u0159it \u0161kole. To si uv\u011bdomovala. A nyn\u00ed p\u0159i\u0161lo lou\u010den\u00ed.
U\u010ditel\u00e9 se zdr\u017eovali ve sborovn\u011b a vzru\u0161en\u011b si vypr\u00e1v\u011bli, kam jedou: na ostrov Man, do Llandudna, do Yarmouthu. Sd\u00edleli dychtivost, poci\u0165ovali vz\u00e1jemn\u00e1 pouta, jako pos\u00e1dka opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed lo\u010f. Pak p\u0159i\u0161la \u0159ada na pana Harbyho, aby pronesl p\u00e1r slov k Ursule. Vypadal hezky, sp\u00e1nky m\u011bl \u0161edost\u0159\u00edbrn\u00e9, obo\u010d\u00ed \u010dern\u00e9, p\u016fsobil jako solidn\u00ed mu\u017e, kter\u00e9ho nic nevyvede z m\u00edry.
 \u201eTak se mus\u00edme rozlou\u010dit se sle\u010dnou Brangwenovou a pop\u0159\u00e1t j\u00ed hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed do budoucna. Douf\u00e1m, \u017ee ji zase n\u011bkdy uvid\u00edme a dozv\u00edme se, jak se m\u00e1,\u201c \u0159ekl.
\u201eTo ano,\u201c koktala Ursula se sm\u00edchem a \u010derven\u00e1n\u00edm. 
\u201eAno, p\u0159ijdu se na v\u00e1s pod\u00edvat.\u201c
Pak si uv\u011bdomila, \u017ee promluvila p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u011b, a p\u0159ipadala si po\u0161etile.
\u201eSle\u010dna Schofieldov\u00e1 n\u00e1m poradila tyhle dv\u011b knihy,\u201c pokra\u010doval a polo\u017eil na st\u016fl dva svazky: \u201edouf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m budou l\u00edbit.\u201c
Ursula knihy velice stydliv\u011b zvedla. Byla to kn\u00ed\u017eka Swinburnov\u00fdch b\u00e1sn\u00ed a sb\u00edrka Meredithov\u00fdch.
\u201eMoc, moc se mi budou l\u00edbit,\u201c odpov\u011bd\u011bla.
 \u201eMoc v\u00e1m d\u011bkuji \u2013 v\u0161em v\u00e1m moc d\u011bkuji \u2013 je to tak \u2013\u201c 
Zakoktala se a cel\u00e1 rud\u00e1 za\u010dala dychtiv\u011b listovat v kn\u00ed\u017ek\u00e1ch, p\u0159edst\u00edrala, \u017ee se jimi koch\u00e1, ale ve skute\u010dnosti nevid\u011bla nic.
O\u010di pana Harbyho jisk\u0159ily. On jedin\u00fd se choval uvoln\u011bn\u011b, byl p\u00e1nem situace. T\u011b\u0161ilo ho d\u00e1t Ursule d\u00e1rek a pro jednou se choval laskav\u011b i k ostatn\u00edm u\u010ditel\u016fm.
Zpravidla to bylo velice obt\u00ed\u017en\u00e9, proto\u017ee v\u0161ichni nesli jeho nadvl\u00e1du se st\u00edsn\u011bnou z\u00e1\u0161t\u00ed.
\u201eAno,\u201c \u0159ekl, \u201edoufali jsme, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit, co jsme vybrali \u2013\u201c
Chv\u00edli j\u00ed v\u011bnoval ten podivn\u00fd, vyb\u00edziv\u00fd \u00fasm\u011bv, pak se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu \u00fa\u0159adov\u00e1n\u00ed.
Ursula m\u011bla velice zmaten\u00fd pocit. S l\u00e1skou k sob\u011b tiskla kn\u00ed\u017eky. A m\u011bla pocit, \u017ee miluje v\u0161echny u\u010ditele, i pana Harbyho. Velice ji to m\u00e1tlo.
Kone\u010dn\u011b byla venku. Vrhla jeden sp\u011b\u0161n\u00fd pohled na \u0161koln\u00ed budovy p\u0159i\u010dapl\u00e9 na asfaltov\u00e9m dvo\u0159e v hork\u00e9m, lesknouc\u00edm se slunci, jeden pohled zn\u00e1m\u00e9 ulici a obr\u00e1tila se k tomu v\u0161emu z\u00e1dy. C\u00edtila st\u00edsn\u011bnost v srdci. Odch\u00e1zela pry\u010d.
\u201eTak hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,\u201c \u0159ekl posledn\u00ed u\u010ditel, kdy\u017e si s n\u00ed pot\u0159\u00e1sl rukou na konci ulice. \u201eBudeme \u010dekat, \u017ee se sem jednou vr\u00e1t\u00edte.\u201c
\u0158ekl to ironicky. Ona se zasm\u00e1la a vzd\u00e1lila se. Byla voln\u00e1. Kdy\u017e sed\u011bla na slun\u00ed\u010dku v horn\u00edm pat\u0159e tramvaje, rozhl\u00ed\u017eela se kolem sebe s \u00fa\u017easnou radost\u00ed.
Opustila n\u011bco, co pro ni hodn\u011b znamenalo. U\u017e nebude chodit do \u0161koly a d\u011blat tu navyklou pr\u00e1ci. Jak podivn\u00e9! Do radosti se vm\u00edsilo trochu bolesti, byl to v\u0161ak sp\u00ed\u0161 strach ne\u017e l\u00edtost. Chv\u011bla se p\u00fdchou a radost\u00ed. Ty dv\u011b kn\u00ed\u017eky se j\u00ed moc l\u00edbily. Byly symbolem p\u0159edstavuj\u00edc\u00edm ovoce i trofeje dvou let, kter\u00e9 u\u017e m\u011bla d\u00edkybohu za sebou.
\u201eUrsule Brangwenov\u00e9 s p\u0159\u00e1n\u00edm v\u0161eho nejlep\u0161\u00edho do budoucna a na pam\u00e1tku obdob\u00ed str\u00e1ven\u00e9ho na \u0161kole sv. Filipa,\u201c bylo tam naps\u00e1no \u00fahledn\u00fdm, pe\u010dliv\u00fdm rukopisem \u0159editele. Dovedla si p\u0159edstavit, jak opatrn\u011b jeho ruka dr\u017eela pero, ty tlust\u00e9 prsty s chom\u00e1\u010dky \u010dern\u00fdch chlup\u016f na h\u0159betech.
Podepsal se tam a tak\u00e9 v\u0161ichni u\u010ditel\u00e9. L\u00edbilo se j\u00ed, \u017ee m\u00e1 podpisy v\u0161ech. M\u011bla pocit, \u017ee je v\u0161echny miluje. Byli to jej\u00ed spolupracovn\u00edci. Nesla si ze \u0161koly p\u00fdchu, kterou nikdy u\u017e nemohla ztratit. Vydobyla si sv\u00e9 m\u00edsto jako kolegyn\u011b a \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se pod\u00edlel na pr\u00e1ci \u0161koly, ostatn\u00ed u\u010ditel\u00e9 se j\u00ed podepsali jako jedn\u00e9 z nich. Stala se jedn\u00edm z pracuj\u00edc\u00edch lid\u00ed, p\u0159idala svou malou cihli\u010dku ke stavb\u011b, kterou budoval \u010dlov\u011bk, kvalifikovala se jako spolubudovatel.

Pak p\u0159i\u0161el den st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Ursula vstala \u010dasn\u011b, aby si zabalila zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed v\u011bci. P\u0159ijely vozy, kter\u00e9 jim zap\u016fj\u010dil str\u00fdc z Blat v obdob\u00ed \u00fatlumu mezi senose\u010dem
a \u017en\u011bmi. Jakmile byly v\u0161echny v\u011bci p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 na vozech, Ursula nasedla na kolo a uj\u00ed\u017ed\u011bla do Beldoveru. D\u016fm pat\u0159il j\u00ed. Ve\u0161la do \u010dist\u011b vydrhnut\u00e9ho ticha. Podlahu j\u00eddelny pokr\u00fdvala siln\u00e1 roho\u017e, byla tvrd\u00e1 a m\u011bla kr\u00e1snou, lesklou, \u010distou barvu sluncem vysu\u0161en\u00e9ho r\u00e1kos\u00ed. St\u011bny byly sv\u011btle\u0161ed\u00e9, dve\u0159e nat\u0159en\u00e9 tmav\u0161\u00ed \u0161ed\u00ed. Jak sem velk\u00fdmi okny proudilo slunce, Ursula v\u0161echno velice obdivovala.
Otev\u0159ela okna a dve\u0159e, aby sem mohlo slunce. Mal\u00fd tr\u00e1vn\u00edk lemovaly barevn\u00e9, rozz\u00e1\u0159en\u00e9 kv\u011btiny. Prost\u00edral se nad silnic\u00ed, naproti pr\u00e1zdn\u00e9 parcele, na n\u00ed\u017e
se m\u011blo pozd\u011bji stav\u011bt. Nikdo zat\u00edm nep\u0159ijel. Odloudala se tedy p\u0159es zadn\u00ed zahradu a\u017e ke zdi. Zrovna odb\u00edjelo osm zvon\u016f kostela. Sly\u0161ela mnoho zvuk\u016f z m\u011bsta kolem.
Kone\u010dn\u011b za rohem vyjel v\u016fz s ned\u016fstojnou horou pov\u011bdom\u00e9ho n\u00e1bytku. Tom, jej\u00ed bratr, a Theresa kr\u00e1\u010deli p\u011b\u0161ky vedle vozu, py\u0161n\u00ed na to, \u017ee u\u0161li asi patn\u00e1ct kilometr\u016f z kone\u010dn\u00e9 tramvaje p\u011b\u0161ky. Ursula nal\u00e9vala pivo a mu\u017ei \u017e\u00edzniv\u011b pili hned u dve\u0159\u00ed. U\u017e p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl druh\u00fd v\u016fz. Objevil se tak\u00e9 otec na motocyklu. Klop\u00fdtav\u011b nosili n\u00e1bytek po sch\u016fdk\u00e1ch na mal\u00fd tr\u00e1vn\u00edk, kde ho stav\u011bli na slunce, jak jim p\u0159i\u0161el pod ruku, co\u017e vypadalo velice podivn\u011b a bez\u00fat\u011b\u0161n\u011b. S Brangwenem se dob\u0159e pracovalo, byl vesel\u00fd a ned\u011blal probl\u00e9my. Ursula moc r\u00e1da rozhodovala, kam se maj\u00ed postavit t\u011b\u017ek\u00e9 v\u011bci. S \u00fazkost\u00ed sledovala obt\u00ed\u017en\u00fd v\u00fdstup po schodech a proch\u00e1zen\u00ed dve\u0159mi. Kdy\u017e se slo\u017eil v\u0161echen t\u011b\u017ek\u00fd n\u00e1bytek, vozy se zase vydaly na cestu. Ursula s otcem pracovali d\u00e1l a nosili dovnit\u0159 v\u0161echny leh\u010d\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 z\u016fstaly na tr\u00e1vn\u00edku, a ukl\u00e1dali je na m\u00edsto. P\u0159i\u0161la doba ob\u011bda. Pojedli chl\u00e9b se s\u00fdrem v kuchyni.
\u201eDocela dob\u0159e n\u00e1m to jde,\u201c pochvaloval si vesele Brangwen.
N\u00e1sledovaly je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed dva n\u00e1klady. Cel\u00e9 odpoledne obt\u00ed\u017en\u011b tahali n\u00e1bytek nahoru. K p\u00e1t\u00e9 hodin\u011b p\u0159ijely posledn\u00ed povozy, v\u010detn\u011b pan\u00ed Brangwenov\u00e9 a mlad\u0161\u00edch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 vezl Fred v bry\u010dce. Gudrun s Margaretou \u0161ly p\u011b\u0161ky z n\u00e1dra\u017e\u00ed. Dorazila u\u017e cel\u00e1 rodina.
\u201eTak!\u201c oddechl si Brangwen, kdy\u017e vystoupila jeho \u017eena: \u201eTe\u010f u\u017e jsme tu v\u0161ichni.\u201c
\u201eAno,\u201c p\u0159itakala mile jeho \u017eena.
A ta stru\u010dnost, d\u016fv\u011brn\u00e9 ml\u010den\u00ed mezi nimi dv\u011bma, vytvo\u0159ily domov v srdc\u00edch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 post\u00e1valy kolem, proto\u017ee se zat\u00edm v nov\u00e9m m\u00edst\u011b c\u00edtily podivn\u011b.
V\u0161echno bylo vzh\u016fru nohama, ale v kuchyni rozd\u011blali ohe\u0148, polo\u017eili p\u0159edlo\u017eku p\u0159ed krb, postavili konvici s vodou a kolem z\u00e1padu slunce za\u010dala pan\u00ed Brangwenov\u00e1 p\u0159ipravovat prvn\u00ed j\u00eddlo. Ursula a Gudrun d\u0159ely v lo\u017enic\u00edch, kolem se m\u00edhaly sv\u00ed\u010dky. Pak se z kuchyn\u011b za\u010dala linout v\u016fn\u011b \u0161unky s vejcem a k\u00e1vy a ve sv\u011btle plynov\u00e9 lampy se pustili do narychlo uva\u0159en\u00e9ho j\u00eddla. Rodina jako by se k sob\u011b semkla, jako by t\u00e1bo\u0159ili n\u011bkde v nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b. Ursula c\u00edtila t\u00edhu odpov\u011bdnosti, proto\u017ee m\u011bla na starosti tro\u0161ku star\u0161\u00ed d\u011bti. Ty \u00fapln\u011b nejmen\u0161\u00ed se dr\u017eely bl\u00edzko matky.
Padla tma a d\u011bti \u0161ly ospal\u00e9, ale vzru\u0161en\u00e9 sp\u00e1t. Trvalo dlouho, ne\u017e utichly jejich hl\u00e1sky. Zavl\u00e1dl pocit \u00fa\u017easn\u00e9ho dobrodru\u017estv\u00ed.
R\u00e1no se v\u0161ichni probudili brzy po sv\u00edt\u00e1n\u00ed a d\u011bti volaly:
\u201eKdy\u017e jsem se probudil, nev\u011bd\u011bl jsem, kde jsem!\u201c
Oz\u00fdvaly se nezn\u00e1m\u00e9 zvuky m\u011bsta a opakovan\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed kosteln\u00edch zvon\u016f, o tolik pronikav\u011bj\u0161\u00ed a nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e zvonky v Cossethay. D\u00edvali se z okna a\u017e za dal\u0161\u00ed nov\u00e9 \u010derven\u00e9 domky k zalesn\u011bn\u00e9mu kopci na druh\u00e9 stran\u011b \u00fadol\u00ed. M\u011bli p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit prostoru a osvobozen\u00ed, prostoru, sv\u011btla a vzduchu.
Av\u0161ak postupn\u011b se v\u0161ichni pustili do pr\u00e1ce. Byla to bezstarostn\u00e1, nepo\u0159\u00e1dn\u00e1 rodina. Ale kdy\u017e si jednou vzali do hlavy, \u017ee v dom\u011b bude po\u0159\u00e1dek, \u0161lo jim to \u0161\u0165astn\u011b a rychle. Ve\u010der u\u017e m\u011bli zhruba v\u0161echno hotov\u00e9. Necht\u011bli slu\u017eku v dom\u011b, jenom pomocnici, kter\u00e1 by chodila na noc dom\u016f. A zat\u00edm netou\u017eili ani po t\u00e9 pomocnici. Cht\u011bli si v nov\u00e9m domov\u011b d\u011blat, co se jim zl\u00edb\u00ed, bez ciz\u00edho \u010dlov\u011bka mezi nimi.<\/pre>\n\n\n\n
p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola B\u00edl\u00e1 <\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed MEISTERKOCH knihy ZDE<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
KAPITOLA 14 Kruh se roz\u0161i\u0159uje Maggiina rodina \u017eila ve velk\u00e9m zahradnick\u00e9m domku, nap\u016fl farm\u011b za Belcote Hall. Star\u00e1 tvrz byla p\u0159\u00edli\u0161 vlhk\u00e1, aby v n\u00ed mohli […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":56775,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-57357","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/57357","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=57357"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/57357\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/56775"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=57357"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=57357"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=57357"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}