{"id":63824,"date":"2026-05-04T19:11:58","date_gmt":"2026-05-04T17:11:58","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63824"},"modified":"2026-05-04T19:11:59","modified_gmt":"2026-05-04T17:11:59","slug":"wilkie-collins-zluta-maska-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63824","title":{"rendered":"Wilkie Collins – \u017dlut\u00e1 Maska"},"content":{"rendered":"\n

4.Kapitola<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Venku p\u0159ituhovalo. Bl\u00ed\u017eily se v\u00e1noce a \u0159emesln\u00edci horliv\u011b pracovali na \u00faprav\u011b pansk\u00e9ho s\u00eddla, aby se tam mohl nast\u011bhovat pan Hill s rodinou. Po\u017e\u00e1dali Johna, aby nad pracemi dohl\u00ed\u017eel, nebo\u0165 v budov\u011b dlouho nikdo nebydlel a bylo t\u0159eba prov\u00e9st mnoho zm\u011bn jak na fas\u00e1d\u00e1ch, tak na vnit\u0159n\u00edm za\u0159\u00edzen\u00ed. Hospodyn\u011b, kter\u00e1 prokl\u00edmala polovinu \u017eivota ve dvou rohov\u00fdch sv\u011btnic\u00edch, se nyn\u00ed vesele \u010dinila, otev\u00edrala okenice, rozd\u011bl\u00e1vala ohe\u0148 v krbech, oh\u00e1n\u011bla se ko\u0161t\u011btem a kart\u00e1\u010dem, d\u00e1vala pozor na mal\u00ed\u0159e a uklize\u010dky a shroma\u017e\u010fovala \u010derstv\u00e9 z\u00e1soby nakl\u00e1dan\u00e9 zeleniny a marmel\u00e1d k ozdob\u011b sv\u00fdch polic ve spi\u017e\u00edrn\u011b.<\/p>\n\n\n\n


Ta dobr\u00e1 \u017eena byla star\u00e1 zn\u00e1m\u00e1 na\u0161ich dvou d\u00edvek. Na dlouh\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch se nejednou zatoulaly na blata a pansk\u00e9 pozemky. Pan\u00ed Beattyov\u00e1 je u\u017e zdaleka vyhl\u00ed\u017eela ze sv\u00e9ho osam\u011bl\u00e9ho okna a \u010dasto je v zim\u011b pohostila r\u016fzn\u00fdmi sladkostmi, zat\u00edmco si su\u0161ily vlhk\u00e9 \u0161aty u krbu, a vypr\u00e1v\u011bla jim podivn\u00e9 zkazky o \u0161lechtic\u00edch a d\u00e1m\u00e1ch, jejich\u017e portr\u00e9ty visely v j\u00eddeln\u011b. Pozd\u011bji objevily knihovnu, slunnou m\u00edstnost na ji\u017en\u00ed stran\u011b z\u00e1mku, z\u00e1sobenou vynikaj\u00edc\u00ed sb\u00edrkou knih, a chodily si tam \u010d\u00edst, kdykoliv se jim zacht\u011blo. J\u00e1 jako jejich vychovatelka jsem schvalovala tuto z\u00e1libu a pozd\u011bji jsme zavedly jednou t\u00fddn\u011b \u201eden \u010detby\u201c, jak jsme \u0159\u00edkaly. Pan\u00ed Beattyov\u00e1 u\u017e v\u011bd\u011bla, kter\u00fd den p\u0159ijdeme, a p\u0159ichystala n\u00e1m k\u00e1vu u vesele pl\u00e1polaj\u00edc\u00edho ohn\u011b krbu. Str\u00e1vily jsme zde p\u0159\u00edjemn\u00e9 studijn\u00ed hodiny s knihami na kl\u00edn\u011b, usazeny na stupn\u00edch kr\u00e1tk\u00e9ho \u017eeb\u0159\u00edku nebo pohodln\u011b zabo\u0159eny v hlubok\u00fdch ko\u017een\u00fdch k\u0159eslech ve v\u00fdklenc\u00edch pokoje.<\/p>\n\n\n\n


Te\u010f byl ov\u0161em p\u0159epych na\u0161ich klidn\u00fdch dn\u00ed ten tam. \u0158emesln\u00edci kolem n\u00e1s tloukli kladivy a obt\u011b\u017eoval n\u00e1s pronikav\u00fd pach syrov\u00e9 om\u00edtky. Dny \u010detby se zm\u011bnily ve dny zv\u011bdav\u00e9ho p\u0159ihl\u00ed\u017een\u00ed. Bavilo n\u00e1s d\u00edvat se, jak ze \u0161pinav\u00fdch kout\u016f krok za krokem miz\u00ed n\u00e1nos prachu a st\u011bny za\u010d\u00ednaj\u00ed z\u00e1\u0159it \u010distotou. Pro m\u011b to znamenalo h\u0159ejiv\u00e9 v\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem mohla v t\u011bchto dnech b\u00fdt u\u017eite\u010dn\u00e1 Johnovi, proto\u017ee matka se prac\u00ed nez\u00fa\u010dastnila a \u017eensk\u00fd vkus mu p\u0159i\u0161el vhod. Byla jsem to j\u00e1, kdo zvolil barvu koberce pro p\u0159ij\u00edmac\u00ed pokoj pan\u00ed Hillov\u00e9, kdo vybral hedv\u00e1bn\u00e9 z\u00e1clony pro budo\u00e1r sle\u010dny Leonardov\u00e9 a uspo\u0159\u00e1dal ve vitr\u00edn\u00e1ch bibeloty, o kter\u00e9 po mnoho let neprojevil nikdo z\u00e1jem, a\u017e na n\u011bkolik zatoulan\u00fdch my\u0161\u00ed. V\u00edm, \u017ee jsem neud\u011blala v\u00edc, ne\u017e mohl ud\u011blat kdokoliv na m\u00e9m m\u00edst\u011b, ale t\u011b\u0161ilo m\u011b, jak si John pochvaloval moje slu\u017eby. Kdy\u017e matce l\u00ed\u010dil m\u016fj \u201evyt\u0159\u00edben\u00fd vkus a obratnost\u201c. Ale p\u016fsobilo mi bolest, jak se pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 \u010dasto s \u00fazkost\u00ed zad\u00edvala na n\u011bj a pak na m\u011b. Pochopila jsem, \u017ee se boj\u00ed, aby si m\u011b p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 neobl\u00edbil. A j\u00e1 n\u011bkdy nap\u016fl se strachem a nap\u016fl s radost\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161lela o tomt\u00e9\u017e. Myslela jsem si, \u017ee by rad\u011bji vid\u011bla, kdyby jej\u00ed syn z\u016fstal svobodn\u00fd, st\u00e1le u n\u00ed. Snad proto, \u017ee si nemohl dovolit uzav\u0159\u00edt s\u0148atek. \u010casto jsem tou\u017eila vklouznout rukou do jej\u00ed dlan\u011b a ujistit ji \u201enebojte se, nezklamu v\u00e1s\u201c, ale nedok\u00e1zala jsem v\u00edc, ne\u017e hled\u011bt j\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b do o\u010d\u00ed a ml\u010det. A ta my\u0161lenka, snad proto\u017ee jsem ji nesm\u011bla vyslovit nahlas a zbavit se j\u00ed, mi utkv\u00edvala v mysli a mu\u010dila m\u011b.<\/p>\n\n\n\n


V t\u00e9 dob\u011b jsem \u010dasto v noci nespala a p\u0159em\u00fd\u0161lela jsem, jak nazna\u010dit pan\u00ed Hollingfordov\u00e9, \u017ee se nechci vet\u0159\u00edt mezi ni a jej\u00edho syna. A tak se stalo, \u017ee mezi Johnem a mnou nastalo ur\u010dit\u00e9 odcizen\u00ed. Nep\u0159\u00e1la jsem si to, ale byl to p\u0159irozen\u00fd n\u00e1sledek toho, k \u010demu jsem ve sv\u00fdch \u00favah\u00e1ch dosp\u011bla. Stalo se to uprost\u0159ed z\u00e1bavn\u00e9 pr\u00e1ce v z\u00e1mku, a bylo to skli\u010duj\u00edc\u00ed. Radostn\u00e1 n\u00e1lada se vytratila, hezk\u00e9 a p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bci byly n\u00e1hle nevzhledn\u00e9 a nudn\u00e9, zasn\u011b\u017een\u00fd kraj se zd\u00e1l pust\u00fd, z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce se zachmu\u0159ilo. V du\u0161i se mi rozhostil chlad, d\u011bv\u010data se \u0161karedila, John se tv\u00e1\u0159il hrd\u011b a odm\u011b\u0159en\u011b. Jednou se mi o tom Jana zm\u00ednila.
<\/p>\n\n\n\n

\u0158ekla mi: \u201eCo je to mezi tebou a Johnem? B\u00fdvali jste tak zadob\u0159e. Te\u010f poka\u017ed\u00e9 sp\u011bch\u00e1\u0161 dol\u016f ze schod\u016f, i kdy\u017e dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee s n\u00e1mi r\u00e1d hovo\u0159\u00ed u krbu v na\u0161\u00ed \u0161koln\u00ed sv\u011btnici. A kdy\u017e jdeme na z\u00e1mek, schv\u00e1ln\u011b chce\u0161 odej\u00edt co nejd\u0159\u00edv, aby ne\u0161el dol\u016f s n\u00e1mi.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNebu\u010f po\u0161etil\u00e1, Jano,\u201c \u0159ekla jsem. \u201eJohn a j\u00e1 jsme stejn\u011b dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 jako d\u0159\u00edv. Ale nesm\u00ed\u0161 si myslet, \u017ee ho poka\u017ed\u00e9 bav\u00ed na\u0161e \u017eensk\u00e9 pov\u00edd\u00e1n\u00ed. Mus\u00edme mu ob\u010das pop\u0159\u00e1t klid.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Jana ne\u0159ekla nic, ale moje odpov\u011b\u010f ji z\u0159ejm\u011b neuspokojila. Domn\u00edvala se, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1m nad jej\u00edho bratra vyvy\u0161ovat. Jej\u00ed sebev\u011bdom\u00e9, miluj\u00edc\u00ed srdce se nedovedlo sm\u00ed\u0159it s takovou my\u0161lenkou, a tak\u00e9 ona se mi odcizovala. Byla to pro m\u011b tr\u00fdze\u0148, proto\u017ee jsem to d\u011bv\u010de m\u011bla up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1da.
Tak mezi n\u00e1mi vzr\u016fstal rozkol. Byly jasn\u00e9, mraziv\u00e9 dny p\u0159ed v\u00e1nocemi, pole a \u00fadol\u00ed zav\u00e1l sn\u00edh, d\u0159\u00edv\u00ed vesele ho\u0159elo v krbech, cvr\u010dci zp\u00edvali, mr\u00e1z ozdobil kv\u011bty v\u0161echny okenn\u00ed tabule, dohl\u00ed\u017een\u00ed nad pr\u00e1cemi v z\u00e1mku skon\u010dilo, v\u0161echno tam bylo p\u0159ipraveno, a\u017e po sv\u00edcny na krbov\u00fdch \u0159\u00edms\u00e1ch v lo\u017enic\u00edch. Zanechali jsme pan\u00ed Beattyovou v jej\u00edm nov\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed a den za dnem \u010dekali ohl\u00e1\u0161en\u00fd p\u0159\u00edjezd jej\u00edch p\u00e1n\u016f. A jednoho dne p\u0159ede dve\u0159mi na\u0161\u00ed farmy zastavil ko\u010d\u00e1r a z n\u011bho vystoupila Grace Tyrrellov\u00e1 a jej\u00ed bratr Frederick.
Jana se skr\u010dila v koutu, kdy\u017e jsem ji po\u017e\u00e1dala, aby \u0161la se mnou dol\u016f, a zabru\u010dela n\u011bco m\u00e1lo lichotiv\u00e9ho o m\u00fdch \u201efajnov\u00fdch zn\u00e1mostech\u201c. Ale Mopsie si p\u0159ihladila kade\u0159av\u00e9 vl\u00e1sky, obl\u00e9kla si nejhez\u010d\u00ed z\u00e1st\u011brku a chytila se m\u011b za ruku, kdy\u017e jsem \u0161la dol\u016f do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/p>\n\n\n\n


Grace chodila netrp\u011bliv\u011b sem a tam po m\u00edstnosti, u\u0161kl\u00edbala se nad hol\u00fdmi st\u011bnami a sm\u00e1la se starom\u00f3dn\u00edmu n\u00e1bytku. M\u011bla na sob\u011b sametov\u00e9 \u0161aty s ko\u017ee\u0161inou a klobouk s pery. Polo\u017eila mi ruce na ramena a kriticky si m\u011b prohl\u00e9dla od hlavy k pat\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201eM\u00e1 mal\u00e1 kvakerko,\u201c \u0159ekla mi, \u201emohla byste mi laskav\u011b prozradit, co se stalo s mou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed Mark\u00e9tou?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eOv\u0161em,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem se sm\u00edchem. \u201eM\u00e1m ji n\u00e1hodou tady u sebe. Co od n\u00ed chcete?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJenom se zeptat,\u201c odpov\u011bd\u011bla, \u201ejak\u00e9ho h\u0159\u00edchu se dopustila, \u017ee se zav\u00edr\u00e1 p\u0159ed sv\u011btem, hladov\u00ed, \u017ee z n\u00ed zbude jen kost a k\u016f\u017ee, a obl\u00e9k\u00e1 se do pytloviny.\u201c P\u0159itom se dotkla m\u00e9ho obleku a t\u0159ela l\u00e1tku mezi palcem a ukazov\u00e1\u010dkem.
\u201eU n\u00e1s nikdo nehladov\u00ed,\u201c \u0159ekla Mopsie vzpurn\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201eA kdopak jste vy, mal\u00e1 sle\u010dno?\u201c \u0159ekla Grace a zvedla k o\u010d\u00edm lor\u0148on se zlatou obrou\u010dkou, kter\u00fd ubohou Mopsie zbavil tak\u0159ka dechu.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNa tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c odpov\u011bd\u011bla chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, rud\u00e1 v tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n\n\n\n

\u201eMy v\u0161ichni jsme Mark\u00e9t\u010dini p\u0159\u00e1tel\u00e9 a m\u00e1me ji moc r\u00e1di.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Grace se zasm\u00e1la odvaze d\u011bv\u010d\u00e1tka, jako by to bylo cosi velmi komick\u00e9ho a zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Mopsie se v\u0161ak nezalekla a po cel\u00fd \u010das nepou\u0161t\u011bla mou ruku.<\/p>\n\n\n\n


\u201eA co je s t\u00edm or\u00e1\u010dem, drahou\u0161ku?\u201c pokra\u010dovala Grace. \u201eBudeme m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost ho spat\u0159it? A ty (k Mopsii,) jdi jako hodn\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko a p\u0159ines n\u00e1m n\u011bco k j\u00eddlu. Z\u016fstaneme te\u010f n\u011bjak\u00fd \u010das v tomhle kraji, Mark\u00e9to, a a\u017e se budeme vracet do Lond\u00fdna, chceme t\u011b vz\u00edt s sebou.\u201c<\/p>\n\n\n\n


V Mopsiin\u00fdch o\u010d\u00edch se nebezpe\u010dn\u011b zabl\u00fdsklo, ale po m\u00e9 tich\u00e9 domluv\u011b se obr\u00e1tila ke dve\u0159\u00edm.
\u201eFredericku, poj\u010f a pomoz mi p\u0159emluvit Mark\u00e9tu!\u201c A Mopsie zmizela.<\/p>\n\n\n\n


U\u017e jsem se jednou zm\u00ednila o Fredericku Tyrrellovi, ale dovedu sotva popsat, jak pr\u00e1v\u011b toho dne vypadal nesm\u00edrn\u011b \u0161t\u00edhle, elegantn\u011b a z\u017een\u0161tile. Jeho oblek i jeho chov\u00e1n\u00ed m\u011b velmi bavily. Kdy\u017e jsem chodila k Tyrrell\u016fm na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, bylo mou obl\u00edbenou z\u00e1bavou d\u011blat si legraci z tohoto mlad\u00e9ho mu\u017ee, \u010deho\u017e si, jak jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, v\u016fbec nebyl v\u011bdom. Snad v\u011b\u0159il na z\u00e1klad\u011b sv\u00fdch zku\u0161enost\u00ed, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 mlad\u00e1 d\u00e1ma nem\u016f\u017ee z\u016fstat lhostejn\u00e1 k jeho kouzlu, nebo to byla pouh\u00e1 dom\u00fd\u0161livost. O tom nechci rozhodovat. Ale kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159istoupil a za\u0161evelil: \u201eOch, poje\u010fte s n\u00e1mi. Smilujte se\u2026 tak stra\u0161n\u011b jsme v\u00e1s postr\u00e1dali,\u201c jist\u011b si myslel, \u017ee ud\u011blal dost, aby ka\u017ed\u00e1 rozumn\u00e1 d\u00edvka zatou\u017eila okam\u017eit\u011b opustit Hillsbro.<\/p>\n\n\n\n


Ale j\u00e1 jsem necht\u011bla opustit Hillsbro. P\u0159i pouh\u00e9m pomy\u0161len\u00ed na to m\u011b zabolelo u srdce. Ale p\u0159ece mi v t\u00e9\u017ee chv\u00edli napadlo, \u017ee by mo\u017en\u00e1 bylo z\u00e1bavn\u00e9 odjet na n\u011bjak\u00fd \u010das. Zav\u00e1hala jsem, zeptala jsem se Grace, kdy m\u00e1 v \u00famyslu vr\u00e1tit se do Lond\u00fdna, a zat\u00edmco jsme o tom hovo\u0159ili, vstoupila Mopsie. Celou tu dobu, co se Tyrrellovi zdr\u017eeli na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, v\u00e1\u017en\u011b naslouchala v\u0161emu, co se o t\u00e9 v\u011bci pov\u00eddalo, a kdy\u017e jsem se s p\u0159\u00e1teli rozlou\u010dila u zahradn\u00ed branky dosud v\u00e1haj\u00edc, zda s nimi odjedu do Lond\u00fdna nebo ne, Mopsie za\u010dala plakat a objala m\u011b kolem krku.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNeodj\u00ed\u017ed\u011bj s nimi!\u201c \u017eadonila. \u201eNemohou t\u011b m\u00edt tak r\u00e1di jako my.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eMopsie, mazl\u00ed\u010dku,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem, \u201enebu\u010f husi\u010dka. Ani j\u00e1 je nem\u00e1m tak r\u00e1da jako v\u00e1s. A jestli na n\u011bjak\u00fd \u010das odjedu, ur\u010dit\u011b se zase vr\u00e1t\u00edm.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Mopsie se sv\u011b\u0159ila se sv\u00fdmi obavami Jan\u011b, a cel\u00fd ten ve\u010der se mi Jana stranila. A\u017e m\u011b bolela hlava, jak usilovn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, co m\u00e1m d\u011blat, a dlouho jsem sed\u011bla sama v z\u00e1\u0159i ohn\u011b u krbu ve \u0161koln\u00ed sv\u011btnici, a dumala o sv\u00fdch nesn\u00e1z\u00edch, bojovala proti poku\u0161en\u00ed a marn\u011b se sna\u017eila sama sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee vlastn\u011b v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 poku\u0161en\u00ed nec\u00edt\u00edm. P\u0159i\u0161la za mnou Mopsie, lehla si mi u nohou a zakryla si tv\u00e1\u0159 mou sukn\u00ed. Byla jsem zamy\u0161len\u00e1 a v\u016fbec jsem si nev\u0161imla, \u017ee pl\u00e1\u010de. Pak p\u0159i\u0161el John a zvedl ji ze zem\u011b. Posadil si ji na kl\u00edn a hladil ji jako malou ko\u010di\u010dku. Mopsie nebyla k uti\u0161en\u00ed. C\u00edtila jsem, \u017ee je to m\u00e1 vina, a ml\u010dela jsem. John se pod\u00edval na ni a pak se t\u00e1zav\u011b zahled\u011bl na m\u011b. Mopsie prozradila, co j\u00ed le\u017eelo na srdci:<\/p>\n\n\n\n


\u201eP\u0159ijelo panstvo z Lond\u00fdna, Mark\u00e9tini zn\u00e1m\u00ed, a cht\u011bj\u00ed ji odtud odv\u00e9st.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJak\u00e9 panstvo z Lond\u00fdna?\u201c zeptal se j\u00ed John, ale d\u00edval se p\u0159itom na m\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201ePan a sle\u010dna Tyrrellovi. Kr\u00e1sn\u00e1 d\u00e1ma s p\u00e9ry na klobouku, s prst\u00fdnky a karn\u00fdry na \u0161atech, a hezk\u00fd mlad\u00fd p\u00e1n. A Mark\u00e9ta chce k nim zp\u00e1tky.\u201c<\/p>\n\n\n\n


John ji n\u00e1hle p\u0159estal hladit a sed\u011bl chv\u00edli ti\u0161e. C\u00edtila jsem, \u017ee se na m\u011b v\u00e1\u017en\u011b d\u00edv\u00e1, a kone\u010dn\u011b jsem musela zvednout o\u010di, co\u017e jsem ud\u011blala s \u00fasm\u011bvem, a \u0159ekla jsem: \u201eNev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee na mn\u011b Mopsii tolik z\u00e1le\u017e\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Pak John pol\u00edbil d\u011bv\u010d\u00e1tko a \u0159ekl: \u201eJdi dol\u016f za Janou, drahou\u0161ku. Mus\u00edm \u0159\u00edct Mark\u00e9t\u011b n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Byla jsem dokonale p\u0159ekvapena. Zav\u0159el za Mopsi\u00ed dve\u0159e, \u0161el zp\u00e1tky a posadil se znovu u krbu. Sed\u011bl na jedn\u00e9 stran\u011b, j\u00e1 na druh\u00e9 a mezi n\u00e1mi tan\u010dily plameny. Zast\u00ednil si rukou tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na m\u011b. A j\u00e1 jsem pozorn\u011b sledovala tlust\u00e9 pol\u00ednko propadaj\u00edc\u00ed se do \u0159e\u0159av\u00e9ho popela na dn\u011b ohniv\u00e9ho mo\u0159e.<\/p>\n\n\n\n


\u201eJe to pravda, Mark\u00e9to?\u201c \u0159ekl John. \u201eChcete n\u00e1s opustit a vr\u00e1tit se do Lond\u00fdna?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePom\u00fd\u0161l\u00edm na to,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem \u00famysln\u011b nedbale.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMyslel jsem\u2026 doufal jsem, \u017ee jste u n\u00e1s spokojen\u00e1,\u201c pravil.<\/p>\n\n\n\n


\u201eOv\u0161em,\u201c \u0159ekla jsem, \u201ebyla jsem velmi spokojen\u00e1, ale mysl\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuju trochu zm\u011bny.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Srdce m\u011b bolelo, kdy\u017e jsem vyslovila tuto nepravdu. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee \u017e\u00e1dnou zm\u011bnu nepot\u0159ebuji.<\/p>\n\n\n\n


\u201eTomu se nediv\u00edm,\u201c \u0159ekl po chv\u00edli ticha. \u201eUd\u011blali jsme z v\u00e1s otroka. Unavilo v\u00e1s to a chcete pry\u010d.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u0158ekl to trpce, starostliv\u011b, a je\u0161t\u011b hloub\u011bji si zast\u00ednil o\u010di.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNe, ne,\u201c nam\u00edtla jsem, \u201eto nesm\u00edte \u0159\u00edkat. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem nebyla tak \u0161\u0165astn\u00e1, jako tady.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u0158ekla jsem to s v\u011bt\u0161\u00edm z\u00e1palem, ne\u017e jsem m\u011bla v \u00famyslu, a hlas se mi proti m\u00e9 v\u016fli zlomil. John vstal ze \u017eidle a sklonil se nade mnou, tak aby mi vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e a abych se nemohla vyhnout jeho pohledu.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMark\u00e9to,\u201c \u0159ekl, \u201ev\u0161iml jsem si, \u017ee jste byla \u0161\u0165astn\u00e1, a byl jsem n\u011bkdy tak bl\u00e1hov\u00fd a v\u011b\u0159il jsem, \u017ee chcete str\u00e1vit \u017eivot mezi n\u00e1mi. Kdy\u017e jste sem p\u0159i\u0161la, umi\u0148oval jsem si, \u017ee si v\u00e1s nesm\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 zamilovat. Ale va\u0161\u00ed p\u016fvabn\u00e9 tv\u00e1\u0159i a va\u0161im roztomil\u00fdm zp\u016fsob\u016fm jsem nedovedl odolat. Nen\u00ed snad ode mne spr\u00e1vn\u00e9, \u017ee v\u00e1m to \u0159\u00edk\u00e1m, proto\u017ee v\u00e1m mohu nab\u00eddnout tak m\u00e1lo. Jen opravdovou l\u00e1sku, mo\u017en\u00e1 opravdov\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jakou byste mohla nal\u00e9zt ve vzne\u0161en\u00e9m sv\u011bt\u011b, poskvrn\u011bn\u00e9 jm\u00e9no a velmi skromn\u00fd domov. Mus\u00edm splatit dluhy a o\u010distit sv\u00e9 jm\u00e9no. Ale p\u0159esto se v\u00e1s, Mark\u00e9to, pt\u00e1m: Chcete se st\u00e1t mou \u017eenou? S va\u0161\u00ed l\u00e1skou by se mi v\u0161echno zd\u00e1lo radostn\u011bj\u0161\u00ed a snaz\u0161\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Byla to pro m\u011b tvrd\u00e1 zkou\u0161ka. Srdce tou\u017eilo nad\u0161en\u011b p\u0159ijmout tuto nab\u00eddku. Ale m\u011bla jsem po celou tu dobu \u017eiv\u011b p\u0159ed o\u010dima ustaranou tv\u00e1\u0159 pan\u00ed Hollingfordov\u00e9 a zmohla jsem se jen na rozpa\u010ditou odpov\u011b\u010f: \u201eNen\u00ed to mo\u017en\u00e9, Johne. Opravdu to nen\u00ed mo\u017en\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePro\u010d ne?\u201c zeptal se v\u00e1\u017en\u011b. Narovnal se a z\u016fstal st\u00e1t vzp\u0159\u00edmen vedle m\u011b. \u201e\u0158ekn\u011bte mi, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017eete m\u00edt r\u00e1da, \u0159ekn\u011bte mi, \u017ee \u010dek\u00e1te na v\u00fdhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, na blahobytn\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot, a u\u017e nikdy v\u00e1s nebudu obt\u011b\u017eovat. Kdybych \u017eil v lep\u0161\u00edch pom\u011brech, snad bych na v\u00e1s nal\u00e9hal. Ale nikdy bych v\u00e1s necht\u011bl vid\u011bt nespokojenou a zahanbenou. Pro\u010d to nen\u00ed mo\u017en\u00e9, Mark\u00e9to?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Sepjala jsem ruce v kl\u00edn\u011b a sna\u017eila jsem se odpov\u011bd\u011bt pevn\u011b: \u201eZ ur\u010dit\u00e9ho d\u016fvodu, kter\u00fd v\u00e1m nemohu prozradit, Johne. Bu\u010fme dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eP\u0159\u00e1tel\u00e9!\u201c opakoval po mn\u011b trpce. \u201eDob\u0159e! Bylo ode m\u011b chybou, \u017ee jsem myslel na vlastn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed a ne na v\u00e1\u0161 \u017eivotn\u00ed z\u00e1jem. Sbohem, Mark\u00e9to. Odj\u00ed\u017ed\u00edm z\u00edtra r\u00e1no do Lond\u00fdna. Budete mo\u017en\u00e1 pry\u010d, ne\u017eli se vr\u00e1t\u00edm.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po t\u011bch slovech vy\u0161el sp\u011b\u0161n\u011b z pokoje. Sed\u011bla jsem tam je\u0161t\u011b hodinu a ptala se sama sebe, zda je v\u016fbec pravda, co se tak n\u00e1hle odehr\u00e1lo, zda jsem skute\u010dn\u011b odm\u00edtla st\u00e1t se Johnovou man\u017eelkou.<\/p>\n\n\n\n


Po \u010daji n\u00e1s brzy opustil a \u0159ekl jen, \u017ee se mus\u00ed vydat na cestu ve \u010dty\u0159i hodiny r\u00e1no. Mopsie usnula a Jana se zabrala do knih. Pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 a j\u00e1 jsme se pustily do ru\u010dn\u00edch prac\u00ed. Ale prsty se mi t\u0159\u00e1sly a nebyla jsem schopna jedin\u00e9ho spr\u00e1vn\u00e9ho stehu, \u010das od \u010dasu jsem zvedla zrak a setkala se se starostliv\u00fdm pohledem pan\u00ed Hollingfordov\u00e9. Poznala, \u017ee se mezi mnou a Johnem n\u011bco stalo, a byla jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee na m\u011b hled\u00ed s nejhor\u0161\u00edmi obavami. Nedovedla jsem to sn\u00e9st. Domn\u00edvala jsem se, \u017ee k tomu nem\u00e1 pr\u00e1vo po tom, co jsem ud\u011blala. Poprv\u00e9 a naposled jsem ve spole\u010dnosti t\u00e9 drah\u00e9 star\u00e9 d\u00e1my poc\u00edtila hn\u011bv a netrp\u011blivost. Byla by ona sama v mlad\u00fdch l\u00e9tech dok\u00e1zala p\u0159in\u00e9st tak velkou ob\u011b\u0165? Kone\u010dn\u011b Jana zav\u0159ela knihu a odnesla Mopsii do lo\u017enice. Pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 a j\u00e1 jsme z\u016fstaly sed\u011bt samy proti sob\u011b. Byl sly\u0161et jen cinkot pletac\u00edch dr\u00e1t\u016f.<\/p>\n\n\n\n


\u201ePan\u00ed Hollingfordov\u00e1,\u201c pravila jsem t\u00e9m\u011b\u0159 zalykaj\u00edc a odlo\u017eila jsem pr\u00e1ci do kl\u00edna, \u201ened\u00edvejte se tak na m\u011b. Nemohu to sn\u00e9st \u2014 a nezasluhuji si to.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem to vlastn\u011b \u0159ekla. Je\u0161t\u011b okam\u017eik p\u0159edt\u00edm, ne\u017eli jsem promluvila, nem\u011bla jsem v\u016fbec v \u00famyslu n\u011bco \u0159\u00edct. Pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 polekan\u011b sklonila sv\u00e9 pleten\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


\u201eDrahou\u0161ku, jak to mysl\u00edte?\u201c zeptala se. \u201eNerozum\u00edm v\u00e1m. Co v\u00e1m \u0159\u00edkaj\u00ed m\u00e9 pohledy, \u017ee je nem\u016f\u017eete sn\u00e9st?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eAch, pan\u00ed Hollingfordov\u00e1,\u201c zvolala jsem a zakryla jsem si planouc\u00ed l\u00edce rukama, \u201ejist\u011b ch\u00e1pete, o \u010dem mluv\u00edm. D\u00edv\u00e1te se na m\u011b a j\u00e1 v\u00edm velmi dob\u0159e, co si mysl\u00edte. Nemohu si pomoci.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eT\u00fdk\u00e1 se to Johna, m\u00e1 drah\u00e1?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eAno,\u201c \u0159ekla jsem zoufale, \u201et\u00fdk\u00e1 se to Johna. Mysl\u00edte si, \u017ee v\u00e1m ho chci vz\u00edt, ale j\u00e1 nechci. Nikdy jsem necht\u011bla, a \u0159ekla jsem mu to. Odjedu se sv\u00fdmi zn\u00e1m\u00fdmi, s Tyrrellov\u00fdmi, do Lond\u00fdna a u\u017e nikdy v\u00e1m nebudu d\u011blat starosti.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Byla jsem v t\u00e9 chv\u00edli jako bez rozumu a m\u00e1lem jsem nev\u011bd\u011bla, co se mnou je. Pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 \u0161la ke mn\u011b, objala m\u011b a p\u0159itiskla si mou hlavu k hrudi.<\/p>\n\n\n\n


\u201eDrahou\u0161ku,\u201c \u0159ekla, \u201etak tohle je to tajemstv\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1s tolik tr\u00e1p\u00ed? Nikdy jsem si nemyslela, \u017ee mi ho chcete vz\u00edt. Naopak, b\u00e1la jsem se, \u017ee jste p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00e1, ne\u017e abyste dovedla m\u00e9ho syna spr\u00e1vn\u011b ocenit. B\u00e1la jsem se, \u017ee z toho bude zoufal\u00fd, nic v\u00edc.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Skr\u00fdvala jsem tv\u00e1\u0159 v jej\u00edm mate\u0159sk\u00e9m objet\u00ed. N\u011bjakou dobu jsem nebyla schopna slov. Nakonec jsem za\u0161eptala:
\u201eOch, pan\u00ed Hollingfordov\u00e1, hrozn\u011b jsem se zm\u00fdlila. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee byste\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201e\u017de bych v\u00e1s cht\u011bla za dceru?\u201c dokon\u010dila za m\u011b. \u201eByla bych \u0161\u0165astn\u00e1 a vd\u011b\u010dn\u00e1, drahou\u0161ku, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by v\u00e1m to p\u0159ineslo \u0161t\u011bst\u00ed. Ale nesm\u00edte se rozhodovat ukvapen\u011b. Mus\u00edte si uv\u011bdomit, jak\u00e9 by to pro v\u00e1s mohlo m\u00edt nev\u00fdhody, a j\u00e1 jako va\u0161e ochr\u00e1nkyn\u011b a p\u0159\u00edtelkyn\u011b v\u00e1s na n\u011b mus\u00edm upozornit. Chci-li poctiv\u011b plnit sv\u011b\u0159en\u00fd \u00fakol, mus\u00edm zapomenout na synovy z\u00e1jmy. Nad Johnov\u00fdm jm\u00e9nem se vzn\u00e1\u0161\u00ed st\u00edn.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNe\u0159\u00edkejte to,\u201c zvolala jsem. \u201eI kdyby se nad jeho jm\u00e9nem stahovala cel\u00e1 mra\u010dna, bylo by mi to jedno.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eM\u00e1te ho tedy opravdu r\u00e1da?\u201c \u0159ekla s n\u011bhou. Povzdechla si a hned se zase usm\u00e1la.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMysl\u00edm, \u017ee ano,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem. \u201eAle v tom je pr\u00e1v\u011b to ne\u0161t\u011bst\u00ed. V\u00edte, odm\u00edtla jsem ho.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eInu,\u201c prohodila dobromysln\u011b, \u201esnad to bude k n\u011b\u010demu dobr\u00e9. Jen klidn\u011b je\u010fte s p\u0159\u00e1teli do Lond\u00fdna a podrobte sv\u00e9 city zkou\u0161ce daleko odtud, ve spole\u010dnosti jin\u00fdch lid\u00ed. Jestli v\u00e1s nezl\u00e1kaj\u00ed n\u00e1padn\u00edci zauj\u00edmaj\u00edc\u00ed ve sv\u011bt\u011b lep\u0161\u00ed postaven\u00ed, bude se o v\u00e1s John jist\u011b znovu uch\u00e1zet, i kdy\u017e je hrd\u00fd. J\u00e1 na jeho m\u00edst\u011b bych to ud\u011blala tak\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Zvedla mi hlavu a zad\u00edvala se s trochu \u017eertovnou l\u00e1skyplnost\u00ed do m\u00e9 vzru\u0161en\u00e9 tv\u00e1\u0159e. M\u00edsto odpov\u011bdi jsem j\u00ed polo\u017eila pa\u017ee kolem krku v dlouh\u00e9m uslzen\u00e9m objet\u00ed, pak jsme je\u0161t\u011b dlouho sed\u011bly u krbu a hovo\u0159ily o t\u00e9 v\u011bci. A je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jsem nakonec \u0161la nahoru do lo\u017enice s dokonale st\u0159\u00edzliv\u00fdmi pocity, a ne\u017eli jsem polo\u017eila hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159, za\u010dala jsem pochybovat, zda mi v\u016fbec na Johnu Hollingfordovi z\u00e1le\u017e\u00ed. Nebylo to z obavy, \u017ee by s\u0148atek s Johnem pro m\u011b znamenal \u201eob\u011b\u0165\u201c, jak to \u0159ekla pan\u00ed Hollingfordov\u00e1. Na to jsem v\u016fbec nemyslela. \u017divot na hillsbrosk\u00e9 farm\u011b mi dal p\u0159\u00edli\u0161 mnoho radosti, ne\u017e abych mohla p\u0159ipustit, \u017ee p\u0159in\u00e1\u0161\u00edm n\u011bjakou ob\u011b\u0165. Pov\u011br\u010div\u011b jsem v\u011b\u0159ila, \u017ee bych m\u011bla b\u00fdt nad\u0161ena v\u0161\u00edm, co jsem se ten ve\u010der dov\u011bd\u011bla: za prv\u00e9, \u017ee m\u011b John opravdu miluje, a za druh\u00e9, \u017ee jeho matka je mi up\u0159\u00edmn\u011b naklon\u011bna. A zat\u00edm jsem byla naprosto st\u0159\u00edzliv\u00e1 a nesm\u00edrn\u011b jsem se b\u00e1la spat\u0159it znovu Johna. Sly\u0161ela jsem ho, jak je\u0161t\u011b p\u0159ed \u00fasvitem odj\u00ed\u017ed\u00ed ze statku, a doufala jsem, \u017ee se nevr\u00e1t\u00ed d\u0159\u00edv ne\u017e za t\u00fdden.<\/p>\n\n\n\n


Ani p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne se m\u00e1 n\u00e1lada nezm\u011bnila. Byla jsem v\u00e1\u017en\u00e1 a klidn\u00e1, a dosp\u011bla jsem k n\u00e1zoru, \u017ee moje l\u00e1ska k Johnovi patrn\u011b nen\u00ed tak v\u0159el\u00e1, jak m\u00e1 \u017eensk\u00e1 l\u00e1ska b\u00fdt. Napadlo mi, \u017ee ud\u011bl\u00e1m l\u00edp, nap\u00ed\u0161u-li Grace a dohodnu se s n\u00ed o odjezdu do Lond\u00fdna. Pak mi op\u011bt p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b l\u00edto opustit statek. A za chv\u00edli jsem si p\u0159\u00e1la, abych ho nikdy v \u017eivot\u011b nepoznala.
Tak jsem se tr\u00e1pila t\u0159i dny, kdy\u017e se dostavil ot\u0159es, kter\u00fd m\u011b nemilosrdn\u011b p\u0159ivedl k rozumu.<\/p>\n\n\n\n


\u010ctvrt\u00fd den po Johnov\u011b odjezdu jsem se proch\u00e1zela a\u017e do ve\u010dera mrazivou alej\u00ed p\u0159ed domem. Slunce rud\u011b zapadalo za hn\u011bdav\u00fdm lesem a vrhalo \u010derven\u00e9 odlesky na zasn\u011b\u017een\u00e1 pole a \u017eiv\u00e9 ploty. Na konci stromo\u0159ad\u00ed se objevil n\u011bjak\u00fd mu\u017e a kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil, smekl klobouk. Poznala jsem v n\u011bm irsk\u00e9ho podruha, kter\u00e9ho jsem vid\u011bla pracovat na zahrad\u011b u pansk\u00e9ho s\u00eddla.<\/p>\n\n\n\n


\u201ePromi\u0148te, sle\u010dno,\u201c \u0159ekl, \u201enejste sle\u010dna Mark\u00e9ta Dacrov\u00e1?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJsem, Pate,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u00e1me to dnes hezk\u00fd ve\u010der, \u017ee? Copak jste mi cht\u011bl?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eCo\u017e o to, hezk\u00fd ve\u010der to je, pod\u011bkujme za n\u011bj P\u00e1nu Bohu!\u201c poznamenal Pat. \u201eAle v\u00edte, pan\u00ed Beattyov\u00e1 by si hrozn\u011b p\u0159\u00e1la, abyste k n\u00ed zasko\u010dila na z\u00e1mek, jak nejd\u0159\u00edv budete moct. Mus\u00ed v\u00e1m pr\u00fd \u0159\u00edct n\u011bco velmi v\u00e1\u017en\u00e9ho.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eV\u00edte kolik je hodin, Pate?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePravda\u017ee v\u00edm, sle\u010dno,\u201c \u0159ekl Pat. \u201eJsou t\u0159i hodiny a slunce je n\u00edzko, ale \u017e\u00e1dn\u00fd strach. P\u016fjdu krok za krokem za v\u00e1mi, a kdyby v\u00e1m t\u0159ebas jen zaj\u00edc cht\u011bl p\u0159eb\u011bhnout p\u0159es cestu, bude toho litovat. Pan\u00ed Beattyov\u00e1 by sama p\u0159i\u0161la a \u0159ekla v\u00e1m to, ale nechce, aby ji vid\u011bl n\u011bkdo ze statku,\u201c \u0159ekl Pat a uk\u00e1zal palcem sm\u011brem k staven\u00ed. \u201eChra\u0148 ji B\u016fh ode v\u0161eho zl\u00e9ho! Ale boj\u00edm se, \u017ee ji \u010dekaj\u00ed starosti.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Nepochopila jsem, zda starosti hroz\u00ed pan\u00ed Beattyov\u00e9 nebo pan\u00ed Hollingfordov\u00e9, ale h\u00e1dala jsem sp\u00ed\u0161 pan\u00ed Hollingfordovou, a ihned jsem si vzpomn\u011bla na uprchl\u00e9ho man\u017eela a otce. Poznala jsem, \u017ee ud\u011bl\u00e1m nejl\u00edp, uposlechnu-li v\u00fdzvy. Pat sl\u00edbil, \u017ee na m\u011b po\u010dk\u00e1 u vr\u00e1tek, a j\u00e1 sp\u011bchala do domu, abych se p\u0159ipravila na cestu.<\/p>\n\n\n\n


Nahl\u00e9dla jsem do \u0161koln\u00ed sv\u011btnice a \u0159ekla jsem: \u201eJdu se proj\u00edt, Jano. Nebu\u010f p\u0159ekvapen\u00e1, jestli se nevr\u00e1t\u00edm do soumraku.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eAle Mark\u00e9to\u2026\u201c zaslechla jsem ji, ale ne\u010dekala jsem, a\u017e dopov\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


Jak jsem si cestou l\u00e1mala hlavu, co asi je p\u0159\u00ed\u010dinou ne\u010dekan\u00e9ho pozv\u00e1n\u00ed! Ale nenapadlo m\u011b nic jin\u00e9ho, ne\u017eli \u017ee je pan Hollingford ve v\u011bzen\u00ed. Jak daleko jsem byla od pravdy!
Pan\u00ed Beattyov\u00e1 m\u011b netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1vala u dve\u0159\u00ed. P\u0159ichystala mi \u010daj, sundala mi z hlavy \u010depec a zula u krbu st\u0159ev\u00edce. Ale ruce se j\u00ed t\u0159\u00e1sly, o\u010di m\u011bla zarudl\u00e9 a uplakan\u00e9.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNestarejte se o m\u011b, pan\u00ed Beattyov\u00e1,\u201c \u0159ekla jsem prosebn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201e\u0158ekn\u011bte mi, co se stalo.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNap\u0159ed si vypijte \u0161\u00e1lek \u010daje, mil\u00e1 sle\u010dinko,\u201c pravila. \u201eNa \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy je dost \u010dasu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNemohu nic p\u00edt,\u201c \u0159ekla jsem a odstr\u010dila \u0161\u00e1lek. \u201e\u0158ekn\u011bte mi to hned!\u201c A v m\u00e9 mysli vyvstala chmurn\u00e1 p\u0159edtucha pravdy.<\/p>\n\n\n\n


\u201eV\u00edte, m\u00e1 drah\u00e1,\u201c za\u010dala a rovnou se dala do pl\u00e1\u010de, \u201edostavn\u00edk z Lond\u00fdna m\u011bl hroznou nehodu. Kon\u011b upadli na most\u011b a v\u016fz se z\u0159\u00edtil do \u0159eky. \u0158\u00edkaj\u00ed, \u017ee se v\u0161ichni zabili nebo utopili. A ve voze jel uboh\u00fd mlad\u00fd pan Hollingford. Je to hr\u016fza, \u017ee musel tak krut\u011b zem\u0159\u00edt. Poslala jsem pro v\u00e1s, abyste tu zpr\u00e1vu \u0161etrn\u011b sd\u011blila jeho matce. Tady v kraji si nikdo netrouf\u00e1 zaklepat na jej\u00ed dve\u0159e, a za chv\u00edli tam mo\u017en\u00e1 p\u0159inesou jeho mrtvolu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eProboha!\u201c vyk\u0159ikla jsem. \u201ePan\u00ed Beattyov\u00e1\u2026 jste si jista, \u017ee\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


Pak u\u017e jsem nev\u011bd\u011bla nic, a\u017e se cosi chladn\u00e9ho a vlhk\u00e9ho dotklo m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, uc\u00edtila jsem v\u016fni octa a v\u00edna a zaslechla \u0161epot a pl\u00e1\u010d.<\/p>\n\n\n\n


\u201eChudinka! Kdo by si pomyslel, \u017ee si to vezme tolik k srdci!\u201c sly\u0161ela jsem, jak \u0159\u00edk\u00e1 ta dobr\u00e1 \u017eena. S b\u00eddou jsem se postavila na nohy a pokou\u0161ela se nasadit si \u010depec, t\u0159eba\u017ee mi domlouvala, abych z\u016fstala klidn\u011b le\u017eet.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNe, ne, mus\u00edm dom\u016f!\u201c odporovala jsem a t\u0159\u00e1sla jsem se hr\u016fzou.<\/p>\n\n\n\n

\u201eN\u011bkdo by m\u011b mohl p\u0159edej\u00edt a \u0159\u00edct j\u00ed to, a to by byla jej\u00ed smrt. Mus\u00edm okam\u017eit\u011b dom\u016f. Nezdr\u017eujte m\u011b, pros\u00edm v\u00e1s!\u201c<\/p>\n\n\n\n


U vrat na m\u011b \u010dekal v mraziv\u00e9 mlze Pat s kon\u011bm a bry\u010dkou.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNapadlo mi, sle\u010dno, \u017ee v\u00e1s ta zpr\u00e1va trochu sebere,\u201c \u0159ekl, \u201ea zap\u0159\u00e1hl jsem do t\u00e9 star\u00e9 k\u00e1ry kobylu. Moc se to nehod\u00ed pro d\u00e1mu, to je svat\u00e1 pravda, ale je to po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e \u0161lapat tu zatracenou cestu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Nev\u00edm, jak jsem dojela. Jenom si pamatuji, \u017ee jsem se v ur\u010dit\u00e9 chv\u00edli zeptala Pata:
\u201eV\u011bd\u00ed to lid\u00e9 tak ur\u010dit\u011b, \u017ee\u2026 \u017ee se pan Hollingford\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eTak docela ur\u010dit\u011b to nev\u00ed nikdo,\u201c odpov\u011bd\u011bl. \u201eTvrd\u00ed se, \u017ee jel ve voze, ale pokud jsem zaslechl, nikdo ho nevid\u011bl mrtv\u00e9ho.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po\u017e\u00e1dala jsem Pata, aby m\u011b vysadil u vr\u00e1tek, a do\u0161la jsem na konec stromo\u0159ad\u00ed, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e prvn\u00ed m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit padl na umrzl\u00fd kraj. Kdy\u017e jsem se bl\u00ed\u017eila ke dve\u0159\u00edm, zd\u00e1lo se mi, \u017ee sly\u0161\u00edm pl\u00e1\u010d a n\u00e1\u0159ek, ale to si jen Mopsie zp\u00edvala na p\u0159eds\u00edni. Za oknem ob\u00fdvac\u00edho pokoje jsem zahl\u00e9dla Janu, jak se n\u00e1hle vyno\u0159ila ve sv\u011btle krbu, aby prost\u0159ela st\u016fl k \u010daji. V\u0161ude byl klid a m\u00edr, jako kdy\u017e jsem p\u0159ed dv\u011bma hodinami odch\u00e1zela.<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola Valerov\u00e1<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

4.Kapitola Venku p\u0159ituhovalo. Bl\u00ed\u017eily se v\u00e1noce a \u0159emesln\u00edci horliv\u011b pracovali na \u00faprav\u011b pansk\u00e9ho s\u00eddla, aby se tam mohl nast\u011bhovat pan Hill s rodinou. Po\u017e\u00e1dali Johna, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":63341,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-63824","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63824","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=63824"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63824\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/63341"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=63824"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=63824"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=63824"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}