{"id":63826,"date":"2026-05-04T19:27:03","date_gmt":"2026-05-04T17:27:03","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63826"},"modified":"2026-05-04T19:27:04","modified_gmt":"2026-05-04T17:27:04","slug":"wilkie-collins-zluta-maska-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63826","title":{"rendered":"Wilkie Collins – \u017dlut\u00e1 Maska"},"content":{"rendered":"\n

5.Kapitola<\/strong><\/p>\n\n\n\n

D\u011bti \u0161ly za mnou do pokoje. Byly zv\u011bdav\u00e9, kde jsem tak dlouho chodila. \u0158ekla jsem jim, \u017ee jsem unaven\u00e1, a po\u017e\u00e1dala je, aby m\u011b nechaly o samot\u011b. Pak jsem zamkla dve\u0159e a str\u00e1vila jsem strastiplnou hodinku. Mu\u010dila m\u011b nejistota, ale nemohla jsem plakat. Trp\u011bla jsem bez vn\u011bj\u0161\u00edch zn\u00e1mek, ale skli\u010doval m\u011b tak hlubok\u00fd z\u00e1rmutek, o jak\u00e9m se mi nikdy ani nezd\u00e1lo.
Byla to tak stra\u0161n\u00e1 v\u011bc, \u017ee jsem si ji ani nedovedla uv\u011bdomit v pln\u00e9m rozsahu. John mrtev! V\u0161echna na\u0161e l\u00e1ska u\u017e ho nem\u016f\u017ee zachr\u00e1nit. John t\u011b\u017ece zran\u011bn\u00fd um\u00edr\u00e1 daleko od domova, kde mu nikdo nem\u016f\u017ee poskytnout \u00fat\u011bchu, tlumo\u010dit mu mate\u0159sk\u00e9 po\u017eehn\u00e1n\u00ed, po\u0161eptat mu, \u017ee jsem ho milovala a budu pro n\u011bj truchlit cel\u00fd \u017eivot! John, prov\u017edy pro n\u00e1s ztracen\u00fd, je\u017e p\u0159ed\u010dasn\u011b opustil tento sv\u011bt! M\u016fj zrak zesl\u00e1bne, vlasy zb\u011bl\u00ed, a u\u017e nikdy, nikdy ho nespat\u0159\u00edm! Nedu\u017eiv\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo padalo okny do p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e9ho ticha v pokoji, v srdci obch\u00e1zela hr\u016fza ze smrti.<\/p>\n\n\n\n


P\u0159ibl\u00ed\u017eila se hodina \u010daje a d\u00edvky mi p\u0159i\u0161ly zaklepat na dve\u0159e. \u0158ekla jsem, \u017ee m\u011b bol\u00ed hlava, aby mi p\u0159inesly trochu \u010daje do postele. Ode\u0161ly, a mohla jsem op\u011bt nahlas vzdychat beze strachu, \u017ee m\u011b n\u011bkdo usly\u0161\u00ed. Pak za mnou p\u0159i\u0161la pan\u00ed Hollingfordov\u00e1, starostliv\u011b se vypt\u00e1vala a polo\u017eila mi chladn\u00e9, m\u011bkk\u00e9 dlan\u011b na planouc\u00ed skr\u00e1n\u011b. Le\u017eela jsem bezvl\u00e1dn\u011b, zdol\u00e1na sv\u00fdm krut\u00fdm tajemstv\u00edm. Nedok\u00e1zala jsem j\u00ed to \u0159\u00edct. Aspo\u0148 ne ten ve\u010der. Kdyby se potvrdily nejhor\u0161\u00ed obavy, bylo by mou povinnost\u00ed pom\u00e1hat jim v\u0161em ve zdrcuj\u00edc\u00edm bolu. Byla jsem v t\u00e9 chv\u00edli schopna splnit tento \u00fakol? Ostatn\u011b byla tu st\u00e1le je\u0161t\u011b nad\u011bje a up\u00ednala jsem se k n\u00ed celou svou energi\u00ed. Nen\u00ed p\u0159ece mo\u017en\u00e9, aby byl mrtev! Nesm\u00ed b\u00fdt mrtev! Pak jsem se op\u011bt modlila, abych se nedopou\u0161t\u011bla rouh\u00e1n\u00ed. Cel\u00fdm srdcem jsem tou\u017eila pron\u00e9st nahlas pokorn\u00e1 slova \u201eTv\u00e1 v\u016fle se sta\u0148,\u201c ale c\u00edtila jsem, \u017ee bou\u0159e m\u00e9ho \u017ealu by je zdusila je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e by dolet\u011bla k nebes\u016fm.<\/p>\n\n\n\n


P\u0159edst\u00edrala jsem sp\u00e1nek. Sly\u0161ela jsem v pokoji tich\u00e9 kroky a tlumen\u00fd \u0161epot a v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee nade mnou bd\u00ed a pe\u010duj\u00ed o m\u011b t\u0159i miluj\u00edc\u00ed bytosti. S \u00fasil\u00edm jsem od sebe zah\u00e1n\u011bla my\u0161lenku, \u017ee se mo\u017en\u00e1 u\u017e brzy z jejich nic netu\u0161\u00edc\u00edch rt\u016f ozve srdceryvn\u00fd n\u00e1\u0159ek. Za chv\u00edli ode\u0161ly z m\u00e9 lo\u017enice v domn\u011bn\u00ed, \u017ee klidn\u011b sp\u00edm. Ale nemohla jsem sp\u00e1t, a nespala bych, ani kdybych to dok\u00e1zala. V noci mohly p\u0159ij\u00edt n\u011bjak\u00e9 zpr\u00e1vy a v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee bych v t\u00e9 chv\u00edli nemohla couvnout p\u0159ed svou povinnost\u00ed, \u017ee bych nesm\u011bla p\u0159ipustit, aby matka sama nesla na bedrech ten trpk\u00fd k\u0159\u00ed\u017e.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e d\u016fm ztichl, vstala jsem a pl\u00ed\u017eila jsem se dol\u016f do kuchyn\u011b. Odlesky sn\u011bhu mi sv\u00edtily na cestu. Jak d\u011bsiv\u00fd \u010dern\u00fd st\u00edn le\u017eel na st\u011bn\u00e1ch! \u00dazk\u00e9 dve\u0159e na chodb\u011b p\u0159ipom\u00ednaly rakev, schodi\u0161t\u011b bylo p\u0159\u00ed\u0161ernou propast\u00ed, kam se z\u0159\u00edtila v\u0161echna nad\u011bje a radost. Jak se chv\u011bly hv\u011bzdy za okny, jak sku\u010del no\u010dn\u00ed v\u00edtr! Zastihla jsem starou slu\u017eku dosud sklon\u011bnou nad kuchy\u0148sk\u00fdm ohni\u0161t\u011bm.<\/p>\n\n\n\n


\u201eSally,\u201c \u0159ekla jsem j\u00ed, \u201ep\u0159ijde-li v noci nebo brzy r\u00e1no n\u011bjak\u00e1 zpr\u00e1va, slibte mi, \u017ee p\u016fjdete d\u0159\u00edv ke mn\u011b, ne\u017e k pan\u00ed nebo komukoliv jin\u00e9mu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eProboha, d\u00edvenko,\u201c zvolala Sally, \u201em\u00e1m o v\u00e1s strach. Mus\u00edte m\u00edt hore\u010dku.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eSlibte mi to!\u201c opakovala jsem se sepjat\u00fdma rukama. Tou\u017eila jsem pod\u011blit se s tou starou \u017eenou o hrozn\u00e9 tajemstv\u00ed, z\u016fstat u n\u00ed, probd\u00edt zde celou noc. Ale b\u00e1la jsem se, \u017ee sv\u00fdm n\u00e1\u0159kem vzbou\u0159\u00ed cel\u00fd d\u016fm, a vr\u00e1tila jsem se do postele. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e hodiny tloukly p\u011bt, hodila jsem na sebe pl\u00e1\u0161\u0165, \u0161la jsem ven a loudala jsem se alej\u00ed, jen abych m\u011bla n\u011bjakou zm\u011bnu. Hroziv\u00e9 \u010dern\u00e9 kostry strom\u016f proti b\u00edl\u00e9mu sn\u011bhu mi nah\u00e1n\u011bly strach, ale je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed hr\u016fzu jsem poci\u0165ovala z pust\u00fdch kout\u016f lo\u017enice, z blikaj\u00edc\u00edho sv\u011bt\u00fdlka a vyhasl\u00e9ho popela v krbu. \u0160la jsem a\u017e k vr\u00e1tk\u016fm, odv\u00e1\u017eila jsem se na silnici doufaj\u00edc, \u017ee p\u016fjde okolo n\u011bjak\u00fd chodec a pov\u00ed mi n\u011bco bli\u017e\u0161\u00edho o nehod\u011b. B\u00edl\u00e1 zvouc\u00ed silnice le\u017eela p\u0159ede mnou. Sna\u017eila jsem se rozpomenout, jak daleko je odtud k nejbli\u017e\u0161\u00edmu staven\u00ed, kde bych se mohla dov\u011bd\u011bt n\u011bco nov\u00e9ho, abych se zbavila stra\u0161liv\u00e9ho nap\u011bt\u00ed. Ale m\u011bla jsem v hlav\u011b zmatek a patrn\u011b jsem neodhadla spr\u00e1vn\u011b vzd\u00e1lenost, nebo\u0165 jsem u\u0161la celou m\u00edli a nespat\u0159ila \u017e\u00e1dn\u00e9 lidsk\u00e9 obydl\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Sv\u00edtalo a sv\u011bt vyhl\u00ed\u017eel bezbarv\u011b a zoufale. N\u00e1hle m\u011b opustily s\u00edly, poc\u00edtila jsem slabost a z\u00e1vra\u0165, usedla jsem na hromadu kamen\u00ed a p\u0159et\u00e1hla si pl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159es obli\u010dej. Pamatuji si, jak byly m\u00e9 my\u0161lenky rozt\u011bkan\u00e9 a chaotick\u00e9 a smysly necitliv\u00e9. Jednou \u010di dvakr\u00e1t jsem vstala a \u0159ekla si, \u017ee p\u016fjdu dom\u016f, ale pak jsem op\u011bt c\u00edtila, \u017ee si mus\u00edm je\u0161t\u011b chv\u00edli odpo\u010dinout. A tak jsem tam sed\u011bla, ani nev\u00edm jak dlouho, v nesmysln\u00e9m \u00fazkostliv\u00e9m polosp\u00e1nku, a\u017e mi kdosi polo\u017eil ruku na rameno a \u0159ekl:<\/p>\n\n\n\n


\u201eCo je to s v\u00e1mi, ubo\u017e\u00e1tko?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Byl to mu\u017esk\u00fd hlas, d\u011bti, dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd hlas. Byl to John\u016fv hlas! S divok\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem jsem si strhla pl\u00e1\u0161\u0165 z tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n\n\n\n


\u201eJohne, Johne!\u201c zvolala jsem a uchopila ho za ob\u011b ruce. St\u00e1l p\u0159ede mnou \u017eiv a zdr\u00e1v. \u201eD\u00edky Bohu!\u201c vyk\u0159ikla jsem znovu a pak jsem propukla v usedav\u00fd pl\u00e1\u010d, t\u0159eba\u017ee jsem neprolila jedinou slzu za celou tu dobu, co jsem ho v duchu vid\u011bla mrtv\u00e9ho nebo um\u00edraj\u00edc\u00edho. \u201eMyslela jsem, \u017ee t\u011b u\u017e nikdy nespat\u0159\u00edm \u2014 leda v rakvi!\u201c<\/p>\n\n\n\n


Vzlykala jsem v bl\u00e1zniv\u00e9 radosti a sotva jsem v\u011bd\u011bla, co mluv\u00edm.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMark\u00e9to,\u201c \u0159ekl, \u201emohu v\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm? To v\u0161echno pro m\u011b?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNemohu za to,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem. \u201eV\u00edm, \u017ee je to po\u0161etil\u00e9, ale co mohu d\u011blat? Och, co jsem vytrp\u011bla! To v\u00edm jen j\u00e1 sama. Sly\u0161ela jsem to v\u010dera ve\u010der, ale a\u017e dote\u010fka jsem nev\u011bd\u011bla nic ur\u010dit\u00e9ho, a m\u00e1lem m\u011b to zabilo.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eZab\u00edj\u00ed\u0161 se, kdy\u017e tu sed\u00ed\u0161 na mraze,\u201c \u0159ekl John. \u201eJsi zk\u0159ehl\u00e1 skoro na kost.\u201c Ovinul mi pl\u00e1\u0161\u0165 kolem t\u011bla a zav\u011bsil se do m\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201eKdo ti vypr\u00e1v\u011bl o tom ne\u0161t\u011bst\u00ed?\u201c zeptal se.<\/p>\n\n\n\n


\u201ePan\u00ed Beattyov\u00e1, v\u010dera ve\u010der,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMohla s t\u00edm po\u010dkat do r\u00e1na. N\u011bkolik ubo\u017e\u00e1k\u016f p\u0159i\u0161lo o \u017eivot, ale ostatn\u00edm se nic nestalo, stejn\u011b jako mn\u011b. Tak tys matce ne\u0159ekla nic a truchlila jsi pro m\u011b? Mark\u00e9to, sm\u00edm se t\u011b znovu zeptat na to, co jsem se t\u011b ptal ten ve\u010der, ne\u017eli jsem odjel? Kdyby ti to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eSm\u00ed\u0161, Johne,\u201c \u0159ekla jsem.<\/p>\n\n\n\n


\u201eA co odpov\u00ed\u0161?\u201c ot\u00e1zal se.<\/p>\n\n\n\n


\u201eV\u0161echno, co bude\u0161 cht\u00edt,\u201c pronesla jsem s d\u016fstojn\u00fdm patosem, kter\u00fd se mi zd\u00e1l nevhodn\u00fd, kdy\u017e jsem o tom pozd\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161lela.<\/p>\n\n\n\n


\u201eA neodjede\u0161 do Lond\u00fdna?\u201c pokra\u010doval.<\/p>\n\n\n\n


\u201eLeda byste m\u011b vyhnali ze statku,\u201c \u0159ekla jsem.<\/p>\n\n\n\n


\u201eM\u016fj v\u011brn\u00fd, state\u010dn\u00fd drahou\u0161ku!\u201c prohodil. A tak jsme se tam venku na sn\u011bhu zasnoubili.<\/p>\n\n\n\n


Jak n\u00e1dhern\u00fd byl ten den v\u00fdchod slunce! Vraceli jsme se dom\u016f R\u00e1jem, nev\u011b\u0159ili jsme, \u017ee by na sv\u011bt\u011b mohlo b\u00fdt n\u011bco jako utrpen\u00ed. Jak m\u011b d\u00edvky obj\u00edmaly, kdy\u017e jsem jim v\u0161echno pov\u011bd\u011bla! Jak se pan\u00ed Hollingfordov\u00e1 nad n\u00e1mi usm\u00edvala! Jak lahodn\u011b chutnal u sn\u00eddan\u011b med a r\u00fd\u017eov\u00fd kol\u00e1\u010d! To v\u00e1m v\u016fbec neum\u00edm slovy vyl\u00ed\u010dit. Kdy\u017e jsme v\u0161echno rozv\u00e1\u017eili, shodli jsme se, \u017ee bude l\u00e9pe po\u010dkat se s\u0148atkem rok.<\/p>\n\n\n\n


Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak n\u00e1m n\u011bkter\u00e9 drobn\u00e9, prost\u00e9 v\u00fdjevy utkv\u00ed v pam\u011bti, zat\u00edmco jin\u00e9, d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed vymiz\u00ed. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsme se ten ve\u010der sesedli kolem ohn\u011b, z\u00e1clony jsme nezat\u00e1hli, za okny sv\u00edtil p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd m\u011bs\u00edc, pokoj byl zpola pono\u0159en do \u010dern\u00fdch st\u00edn\u016f, zpola rud\u011b osv\u011btlen ohn\u011bm, kolem m\u011b sam\u00e9 usm\u011bvav\u00e9 mil\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Mluvili jsme pochopiteln\u011b o nehod\u011b dostavn\u00edku, z n\u00ed\u017e John tak z\u00e1zra\u010dn\u011b vyv\u00e1zl. My byli \u0161\u0165astni, kde\u017eto jin\u00ed zdrceni z\u00e1rmutkem.<\/p>\n\n\n\n


T\u00fd\u017e ve\u010der jsem poslala Grace Tyrrellov\u00e9 dopis a sd\u011blila j\u00ed, \u017ee neodjedu do Lond\u00fdna. A t\u00fd\u017e ve\u010der p\u0159i\u0161lo tak\u00e9 psan\u00ed od pana Hilla pro Johna, v n\u011bm\u017e st\u00e1lo, \u017ee zam\u00fd\u0161l\u00ed p\u0159ijet na z\u00e1mek z\u00edtra nebo poz\u00edt\u0159\u00ed. U \u010daje jsme hovo\u0159ili o Rachel Leonardov\u00e9. Rachel Leonardov\u00e1! Jak podivn\u011b zvu\u010d\u00ed v tom jm\u00e9nu je\u0161t\u011b dnes, po tolika l\u00e9tech, ozv\u011bna utrpen\u00ed a z\u00e1rmutku! Tehdy byla v na\u0161ich o\u010d\u00edch hrdinkou. Vypr\u00e1v\u011bla jsem d\u011bv\u010dat\u016fm, jak jsem se s n\u00ed v Lond\u00fdn\u011b setkala, a n\u011bkolikr\u00e1t jsem jim vyl\u00ed\u010dila jej\u00ed kr\u00e1su a roztomilost. D\u00edvky milovaly dobrodru\u017estv\u00ed a tou\u017eily ji spat\u0159it. Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika dny by m\u011b zpr\u00e1va o jej\u00edm p\u0159\u00edjezdu naplnila vzru\u0161en\u00edm. Nyn\u00ed jsem v\u0161ak byla p\u0159\u00edli\u0161 zaujata vlastn\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm a m\u016fj z\u00e1jem o ni zna\u010dn\u011b poklesl. P\u0159esto jsem byla r\u00e1da, \u017ee ji zase uvid\u00edm. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem na ni myslela, o\u017eivovala jsem si v duchu vzpom\u00ednku na to, jak v\u0159ele jsem se ve spole\u010dnosti zast\u00e1vala pana Hollingforda. A tak\u00e9 na rozhovor, kter\u00fd jsem o tom m\u011bla cestou dom\u016f v ko\u010d\u00e1\u0159e s Grace Tyrrellovou. Po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jsem se zeptala:<\/p>\n\n\n\n


\u201eJohne, v\u00ed\u0161 to jist\u011b, \u017ee ses nikde ve Francii nesetkal se sle\u010dnou Leonardovou?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201e\u00dapln\u011b jist\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bl John a zv\u011bdav\u011b na m\u011b pohl\u00e9dl. \u201ePro\u010d se m\u011b na to tak \u010dasto pt\u00e1\u0161, Mark\u00e9to?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePtala jsem se t\u011b \u010dasto?\u201c \u0159ekla jsem. \u201eU\u017e si nepamatuji. Ale z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed jsem m\u011bla dojem, \u017ee t\u011b odn\u011bkud zn\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eTo sotva,\u201c prohodil John, \u201eproto\u017ee j\u00e1 o n\u00ed nikdy nesly\u0161el.\u201c
A pak u\u017e jsme o tom nemluvili.<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola Valerov\u00e1<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

5.Kapitola D\u011bti \u0161ly za mnou do pokoje. Byly zv\u011bdav\u00e9, kde jsem tak dlouho chodila. \u0158ekla jsem jim, \u017ee jsem unaven\u00e1, a po\u017e\u00e1dala je, aby m\u011b […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":63341,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-63826","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63826","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=63826"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63826\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/63341"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=63826"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=63826"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=63826"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}