{"id":63911,"date":"2026-05-25T22:27:14","date_gmt":"2026-05-25T20:27:14","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63911"},"modified":"2026-05-25T22:27:15","modified_gmt":"2026-05-25T20:27:15","slug":"wilkie-collins-zluta-maska-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=63911","title":{"rendered":"Wilkie Collins – \u017dlut\u00e1 Maska"},"content":{"rendered":"\n

3.Pov\u00eddka. SESTRA R\u00d3ZA<\/strong><\/p>\n\n\n\n

1.Kapitola<\/strong><\/p>\n\n\n\n

\u201eTak co, pane Vil\u00e9me, jak\u00e9 m\u00e1te dnes ve\u010der novinky?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, pane Justine. Jen to, \u017ee se sle\u010dna R\u00f3za z\u00edtra vd\u00e1v\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eStar\u00fd, ctihodn\u00fd p\u0159\u00edteli, jsem v\u00e1m opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd za tak zaj\u00edmavou a ne\u010dekanou odpov\u011b\u010f na mou ot\u00e1zku. Ale jeliko\u017e jsem komorn\u00edkem pana Danvilla, kter\u00fd hraje v t\u00e9to svatebn\u00ed h\u0159e z\u00e1vid\u011bn\u00edhodnou \u00falohu \u017eenicha, mohu v\u00e1s snad bez ur\u00e1\u017eky ujistit, \u017ee va\u0161e zpr\u00e1va je alespo\u0148 pro m\u016fj sluch hodn\u011b vy\u010dichl\u00e1. Vezm\u011bte si \u0161\u0148upe\u010dek tab\u00e1ku, pane Vil\u00e9me, a dovolte mi, abych v\u00e1m vysv\u011btlil, \u017ee se m\u00e1 ot\u00e1zka t\u00fdkala zpr\u00e1v ze sv\u011bta a ne soukrom\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed rodin, o jejich\u017e dom\u00e1c\u00ed blaho pe\u010dujeme.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNev\u00edm, jak to mysl\u00edte s t\u00edm dom\u00e1c\u00edm blahem, pane Justine. Slou\u017e\u00edm panu Louisi Trudainovi, kter\u00fd tady \u017eije se svou sestrou sle\u010dnou R\u00f3zou. Vy jste sluha pana Danvilla, kter\u00e9mu jeho vynikaj\u00edc\u00ed pan\u00ed matka sjednala s\u0148atek s mou mladou velitelkou. Jsme tedy oba slou\u017e\u00edc\u00ed, tak\u017ee nejradostn\u011bj\u0161\u00edmi novinkami pro n\u00e1\u0161 sluch jsou zpr\u00e1vy t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se na\u0161ich p\u00e1n\u016f. O ve\u0159ejn\u00fd \u017eivot se nestar\u00e1m. Jsem ze star\u00e9 \u0161koly a m\u016fj jedin\u00fd \u017eivotn\u00ed c\u00edl je hled\u011bt si sv\u00e9 pr\u00e1ce. Jestli v\u00e1s nezaj\u00edmaj\u00ed na\u0161e drobn\u00e9 dom\u00e1c\u00ed novinky, je mi to l\u00edto a dovoluji si v\u00e1m pop\u0159\u00e1t hezk\u00fd ve\u010der.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eMus\u00edte prominout, drah\u00fd pane, ale nem\u00e1m ani za gro\u0161 \u00facty ke star\u00e9 \u0161kole a ani st\u00edn sympatie k lidem, co si hled\u00ed jen sv\u00e9 pr\u00e1ce. P\u0159esto v\u00edt\u00e1m v\u00e1\u0161 projev l\u00edtosti a op\u011btuji p\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9ho ve\u010dera. Douf\u00e1m, \u017ee a\u017e budu m\u00edt p\u0159\u00ed\u0161t\u011b \u010dest se s v\u00e1mi setkat, bude va\u0161e n\u00e1lada, va\u0161e oble\u010den\u00ed, chov\u00e1n\u00ed i vzez\u0159en\u00ed lep\u0161\u00ed ne\u017e dnes.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Tento rozhovor se ud\u00e1l jednoho tepl\u00e9ho letn\u00edho ve\u010dera v roce 1789 p\u0159ed zadn\u00edm vchodem do mal\u00e9ho domu na b\u0159ehu Seiny asi t\u0159i m\u00edle na z\u00e1pad od m\u011bsta Rouenu. Jeden z mu\u017e\u016f byl huben\u00fd, star\u00fd, mrzut\u00fd a o\u0161unt\u011bl\u00fd, druh\u00fd statn\u00fd, mlad\u00fd, uhlazen\u00fd, oble\u010den\u00fd do skv\u011bl\u00e9 livreje. V cel\u00e9m tehdej\u0161\u00edm civilizovan\u00e9m sv\u011bt\u011b dozn\u00edvaly posledn\u00ed dny skute\u010dn\u011b \u0161vih\u00e1ck\u00e9 m\u00f3dy a pan Justin byl sv\u00fdm zp\u016fsobem od\u011bn bezvadn\u011b, jako \u017eiv\u00e1 uk\u00e1zka odum\u00edraj\u00edc\u00ed n\u00e1dhery sv\u00e9 epochy.<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e star\u00fd mu\u017e ode\u0161el, hled\u011bl pan Justin n\u011bkolik minut bezmy\u0161lenkovit\u011b na zadn\u00ed pr\u016f\u010del\u00ed domu, p\u0159ed n\u00edm\u017e st\u00e1l. Soud\u011b podle oken v n\u011bm nebylo v\u0161eho v\u0161udy v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00fdch \u0161est sedm pokoj\u016f. M\u00edsto st\u00e1j\u00ed a hospod\u00e1\u0159sk\u00fdch budov zde byl jen sklen\u00edk p\u0159il\u00e9haj\u00edc\u00ed na jedn\u00e9 stran\u011b k budov\u011b, na druh\u00e9 stran\u011b pak n\u00edzk\u00fd dlouh\u00fd p\u0159\u00edstavek z pest\u0159e pomalovan\u00e9ho d\u0159eva. Jedno z oken t\u00e9to m\u00edstnosti nem\u011blo z\u00e1clony a uvnit\u0159 bylo vid\u011bt na jak\u00e9msi reg\u00e1lu \u0159adu lahv\u00ed s podivn\u011b barevn\u00fdmi tekutinami, nezvykl\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed z mosazi a m\u011bdi, roh velk\u00e9 pece a jin\u00e9 p\u0159edm\u011bty z\u0159eteln\u011b nasv\u011bd\u010duj\u00edc\u00ed, \u017ee se m\u00edstnost pou\u017e\u00edvala jako chemick\u00e1 laborato\u0159.<\/p>\n\n\n\n


\u201eKdy\u017e si pomysl\u00edm, \u017ee bratr na\u0161\u00ed nev\u011bstinky se bav\u00ed v t\u00e9hle ratejn\u011b t\u00edm, \u017ee sma\u017e\u00ed na p\u00e1nv\u00edch r\u016fzn\u00e9 drogy!\u201c zamumlal pan Justin, nakukuj\u00edc oknem dovnit\u0159. \u201eJsem sice jen drobn\u00e9 zrnko ve vesm\u00edru, ale mysl\u00edm si, \u017ee bychom se nem\u011bli p\u0159i\u017eenit do rodiny amat\u00e9rsk\u00e9ho apatyk\u00e1\u0159e. Smrd\u00ed to oknem a\u017e do zahrady.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po t\u011bch slovech se znechucen\u011b obr\u00e1til z\u00e1dy k laborato\u0159i a zvolna zam\u00ed\u0159il do str\u00e1n\u011b zdvihaj\u00edc\u00ed se sm\u011brem k \u0159ece.
Vy\u0161el ze zahrady a stoupal do m\u00edrn\u00e9ho svahu po klikat\u00e9 p\u011b\u0161in\u011b. Kdy\u017e do\u0161el nahoru, otev\u0159el se p\u0159ed jeho o\u010dima \u0161irok\u00fd pohled na Seinu s roztomil\u00fdmi zelen\u00fdmi ostr\u016fvky, na b\u0159ehy lemovan\u00e9 stromy, na pluj\u00edc\u00ed \u010dluny a n\u00edzk\u00e9 chaty roztrou\u0161en\u00e9 u vody. Na z\u00e1pad\u011b, na druh\u00e9m b\u0159ehu \u0159eky, se t\u00e1hla do d\u00e1lky ploch\u00e1 rovina tonouc\u00ed v z\u00e1plav\u011b narudl\u00e9 z\u00e1\u0159e zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Na v\u00fdchod\u011b klouzalo oko po dlouh\u00fdch st\u00ednech a m\u011bkk\u00fdch sv\u011btlech, nachov\u00fdch odlesc\u00edch na hladin\u011b \u0159eky, rub\u00ednov\u00fdch ohn\u00ed\u010dc\u00edch v oknech chat zrcadl\u00edc\u00edch z\u00e1\u0159i n\u00edzk\u00e9ho slunce d\u00e1l a d\u00e1l po z\u00e1krutech Seiny a\u017e k \u0161irok\u00e9 mase rouensk\u00fdch dom\u016f a v\u011b\u017e\u00ed se zalesn\u011bn\u00fdmi pahorky v pozad\u00ed. V\u00fdhled \u00fachvatn\u00fd v ka\u017edou denn\u00ed dobu byl v n\u00e1dhern\u00e9m ve\u010dern\u00edm sv\u011btle p\u0159\u00edmo nadpozemsky kr\u00e1sn\u00fd. V\u0161echna ta n\u00e1dhera v\u0161ak ponech\u00e1vala komorn\u00edka chladn\u00fdm. St\u00e1l s rukama v kaps\u00e1ch, chv\u00edlemi z\u00edval, ned\u00edval se ani napravo ani nalevo, hled\u011bl p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe na palouk, za n\u00edm\u017e se ter\u00e9n m\u00edrn\u011b sva\u017eoval k okraji \u00fates\u016f. St\u00e1la tu lavi\u010dka, na n\u00ed\u017e sed\u011bli t\u0159i lid\u00e9 \u2014 star\u0161\u00ed d\u00e1ma, mlad\u00fd p\u00e1n a d\u00edvka \u2014 a pozorovali z\u00e1pad slunce, tak\u017ee byli k panu Justinovi obr\u00e1ceni z\u00e1dy. Vedle lavi\u010dky st\u00e1li dal\u0161\u00ed dva mu\u017ei a hled\u011bli rovn\u011b\u017e k \u0159ece a dalek\u00e9mu obzoru. T\u011bch p\u011bt postav upoutalo sluhovu pozornost, tak\u017ee nem\u011bl o\u010di pro nic jin\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n


\u201eJe\u0161t\u011b jsou tady!\u201c \u0159ekl si u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b. \u201ePan\u00ed Danvillov\u00e1, st\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, vedle n\u00ed \u017eenich, m\u016fj p\u00e1n, jak se slu\u0161\u00ed na \u0159\u00e1dn\u00e9ho syna. Vedle n\u011bho upejpav\u00e1 nev\u011bsta sle\u010dna R\u00f3za. Amat\u00e9rsk\u00fd apatyk\u00e1\u0159 pan Trudaine, l\u00e1skypln\u00fd bratr, po jej\u00edm boku. A pan Lomaque, n\u00e1\u0161 z\u00e1hadn\u00fd \u0161af\u00e1\u0159, d\u00e1v\u00e1 pozor, aby spole\u010dnosti nic nechyb\u011blo. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tu zb\u016fhdarma ma\u0159\u00ed \u010das a civ\u00ed p\u0159ed sebe. Na co se to vlastn\u011b d\u00edvaj\u00ed?\u201c pokra\u010doval pan Justin, zvedl l\u00edn\u011b zrak a pohl\u00e9dl zostra nejprve proti \u0159ece na Rouen a pak dol\u016f po \u0159ece na zapadaj\u00edc\u00ed slunce, \u201e\u010dert aby se v nich vyznal. Nevid\u00edm nic, co by st\u00e1lo za zm\u00ednku.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Pan Justin znovu z\u00edvl, vr\u00e1til se dol\u016f do zahrady, usedl v bes\u00eddce a odevzdan\u011b usnul.
Kdyby si sluha troufal p\u0159istoupit bl\u00ed\u017e k p\u011bti osob\u00e1m, kter\u00e9 v duchu oslovil z uctiv\u00e9 vzd\u00e1lenosti, a kdyby m\u011bl jemn\u011bj\u0161\u00ed post\u0159eh, jist\u011b by si v\u0161iml, \u017ee nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed \u017eenich a nev\u011bsta i jejich spole\u010dn\u00edci byli v\u0161ichni ve v\u011bt\u0161\u00ed \u010di men\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e pod vlivem jist\u00e9ho nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 se zra\u010dilo v jejich hovoru, v gestech i ve v\u00fdrazu tv\u00e1\u0159e. Pan\u00ed Danvillov\u00e1 \u2014 hezk\u00e1, elegantn\u011b oble\u010den\u00e1 star\u0161\u00ed d\u00e1ma s neklidn\u00fdma o\u010dima a p\u0159ez\u00edrav\u00fdm chov\u00e1n\u00edm \u2014 vypadala pom\u011brn\u011b klidn\u011b a spokojen\u011b, kdy\u017e mluvila k synovi. Ale kdy\u017e se obr\u00e1tila k nev\u011bst\u011b, p\u0159el\u00e9tlo j\u00ed po tv\u00e1\u0159i st\u011b\u017e\u00ed post\u0159ehnuteln\u00e9 znepokojen\u00ed, kter\u00e9 se m\u011bnilo v o\u010dividnou ned\u016fv\u011bru a nevrlost, kdykoli pohl\u00e9dla na bratra sle\u010dny Trudainov\u00e9. A stejn\u011b tak jej\u00ed syn, kter\u00fd byl sam\u00fd \u00fasm\u011bv a l\u00edbeznost, kdy\u017e hovo\u0159il se svou budouc\u00ed man\u017eelkou, zm\u011bnil n\u00e1padn\u011b v\u00fdraz, kdykoli byl nucen vz\u00edt na v\u011bdom\u00ed p\u0159\u00edtomnost pana Trudaina. <\/p>\n\n\n\n

A tak\u00e9 \u0161af\u00e1\u0159 Lomaque \u2014 klidn\u00fd, bystr\u00fd, vyz\u00e1bl\u00fd Lomaque s uctiv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a zarudl\u00fdma slab\u00fdma o\u010dima, jakmile pohl\u00e9dl na budouc\u00edho \u0161vagra sv\u00e9ho p\u00e1na, okam\u017eit\u011b op\u011bt odvr\u00e1til zrak st\u00edsn\u011bn\u011b na druhou stranu a usilovn\u011b hloubil jamku v tr\u00e1vn\u00edku svou dlouhou hol\u00ed se \u0161pi\u010dat\u00fdm koncem. Ani sama nev\u011bsta \u2014 hezk\u00e9 nevinn\u00e9 d\u011bv\u010de s d\u011btsky plach\u00fdm chov\u00e1n\u00edm \u2014 nebyla podle v\u0161eho ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Chv\u00edlemi se j\u00ed na tv\u00e1\u0159i objevil st\u00edn pochybnosti a t\u00e9m\u011b\u0159 \u00fazkosti a jej\u00ed ruka, kterou milenec dr\u017eel ve sv\u00e9, se lehce zachv\u011bla a pak znehybn\u011bla, kdy\u017e n\u00e1hodou zachytila pohled sv\u00e9ho bratra.<\/p>\n\n\n\n


Ale kupodivu na mu\u017ei, jeho\u017e pouh\u00e1 p\u0159\u00edtomnost p\u016fsobila tak t\u00edsniv\u011b na celou spole\u010dnost, nebylo nic odpuzuj\u00edc\u00edho. Pr\u00e1v\u011b naopak, cel\u00fd jeho zjev budil co nejp\u0159\u00edzniv\u011bj\u0161\u00ed dojem. Louis Trudaine byl n\u00e1padn\u011b hezk\u00fd mu\u017e. Jeho v\u00fdraz byl neoby\u010dejn\u011b vl\u00eddn\u00fd a laskav\u00fd, jeho chov\u00e1n\u00ed otev\u0159en\u00e9, mu\u017en\u00e9, rozhodn\u00e9 a vyrovnan\u00e9. Jeho slova, pokud v\u016fbec promluvil, nemohla stejn\u011b jako jeho tv\u00e1\u0159 nikoho podr\u00e1\u017edit. Spokojoval se t\u00edm, \u017ee zdvo\u0159ile odpov\u00eddal na ot\u00e1zky p\u0159\u00edmo k n\u011bmu vznesen\u00e9. Soud\u011b podle zast\u0159en\u00e9ho smutku v jeho hlase a n\u011b\u017en\u00e9 starostlivosti, je\u017e zast\u00ednil jeho m\u00edrn\u00fd a v\u00e1\u017en\u00fd pohled, kdykoliv spo\u010dinul zrakem na sest\u0159e, nebyly jeho my\u0161lenky v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b p\u0159\u00edli\u0161 ut\u011b\u0161en\u00e9 a nad\u011bjn\u00e9. Ale ned\u00e1val to najevo, nevnucoval svou zasmu\u0161ilost, a\u0165 u\u017e pramenila z \u010dehokoliv, nikomu ze sv\u00fdch spole\u010dn\u00edk\u016f. Ale i kdy\u017e se choval skromn\u011b a uzav\u0159en\u011b, p\u016fsobila ji\u017e pouh\u00e1 jeho p\u0159\u00edtomnost jako n\u011bjak\u00e1 v\u00fd\u010ditka nebo st\u00edn, kter\u00fd padal na v\u0161echny ostatn\u00ed a kalil pohodu svatebn\u00edho p\u0159edve\u010dera nev\u011bst\u011b stejn\u011b jako \u017eenichovi.<\/p>\n\n\n\n


Jak slunce zvolna zapadalo, rozhovor st\u00e1le v\u00edce v\u00e1zl. Po del\u0161\u00ed chv\u00edli ticha promluvil kone\u010dn\u011b \u017eenich.<\/p>\n\n\n\n


\u201eDrah\u00e1 R\u00f3zo,\u201c \u0159ekl, \u201eten n\u00e1dhern\u00fd z\u00e1pad slunce je pro n\u00e1\u0161 s\u0148atek dobr\u00fdm znamen\u00edm. Slibuje i pro z\u00edt\u0159ek kr\u00e1sn\u00fd den.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Nev\u011bsta se s uzard\u011bn\u00edm zasm\u00e1la.
\u201eV\u011b\u0159\u00ed\u0161 opravdu na znamen\u00ed, Charlesi?\u201c zeptala se.<\/p>\n\n\n\n


Ne\u017eli mohl Charles odpov\u011bd\u011bt, zas\u00e1hla do hovoru star\u00e1 d\u00e1ma: \u201em\u00e1 drah\u00e1, v\u011b\u0159\u00ed-li Charles na znamen\u00ed, nen\u00ed na tom nic sm\u011b\u0161n\u00e9ho. A\u017e budete jeho \u017eenou, p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edte se, \u017ee se i v mali\u010dkostech odli\u0161uje od pr\u016fm\u011brn\u00fdch lid\u00ed. V\u0161echny jeho n\u00e1zory jsou podlo\u017eeny \u2014 tak dob\u0159e, \u017ee kdybych si myslela, \u017ee skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159\u00ed na dobr\u00e1 nebo zl\u00e1 znamen\u00ed, jist\u011b bych na n\u011b v\u011b\u0159ila i j\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePromi\u0148te, madam,\u201c za\u010dala R\u00f3za nejist\u011b. \u201eNem\u011bla jsem v \u00famyslu\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eMil\u00e9 d\u00edt\u011b, vyzn\u00e1te se tak m\u00e1lo ve sv\u011bt\u011b, abyste se mohla domn\u00edvat, \u017ee se c\u00edt\u00edm ura\u017eena\u2026?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNech mluvit R\u00f3zu,\u201c \u0159ekl Charles Danville.<\/p>\n\n\n\n


P\u0159i t\u011bch slovech na matku pohl\u00e9dl sv\u00e9hlav\u011b jako rozmazlen\u00e9 d\u011bcko. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se tv\u00e1\u0159ila l\u00e1skypln\u011b a hrd\u011b, nyn\u00ed se jej\u00ed o\u010di v rozpac\u00edch odvr\u00e1tily od jeho tv\u00e1\u0159e. Chv\u00edli nev\u011bd\u011bla, co odpov\u011bd\u011bt, co\u017e patrn\u011b u n\u00ed nebylo obvykl\u00e9, pak mu za\u0161eptala do ucha:<\/p>\n\n\n\n


\u201eVyt\u00fdk\u00e1\u0161 mi snad, Charlesi, \u017ee si p\u0159eju, aby si t\u011b nau\u010dila v\u00e1\u017eit?\u201c
Syn p\u0159e\u0161el ot\u00e1zku ml\u010den\u00edm. Opakoval jen ost\u0159e: \u201eNech mluvit R\u00f3zu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eAle j\u00e1 opravdu nem\u00e1m, co bych \u0159ekla,\u201c odpov\u011bd\u011bla zaj\u00edkav\u011b d\u00edvka, st\u00e1le v\u00edce zmatena.<\/p>\n\n\n\n


\u201eAle ano, m\u00e1\u0161.\u201c

V jeho hlase byla tak nevl\u00eddn\u00e1 strohost, v jeho chov\u00e1n\u00ed tolik ned\u016ftklivosti, \u017ee se matka varovn\u011b dotkla jeho ramene a za\u0161eptala: \u201eP\u0159esta\u0148!\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u0160af\u00e1\u0159 Lomaque i pan Trudaine pohl\u00e9dli po \u017eenichov\u011b v\u00fdzv\u011b zv\u011bdav\u011b na nev\u011bstu. Zd\u00e1lo se, \u017ee je sp\u00ed\u0161e popla\u0161ena a udivena, ne\u017e dot\u010dena nebo podr\u00e1\u017ed\u011bna. Na huben\u00e9 Lomaquov\u011b tv\u00e1\u0159i se objevil podivn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e skromn\u011b sklopil o\u010di k zemi a za\u010dal r\u00fdt ostrou \u0161pic\u00ed hole novou jamku do tr\u00e1vn\u00edku. Trudaine se rychle oto\u010dil a s povzdechem poode\u0161el n\u011bkolik krok\u016f. Pak se vr\u00e1til a zd\u00e1lo se, \u017ee chce n\u011bco \u0159\u00edct, ale Danville ho p\u0159ede\u0161el.<\/p>\n\n\n\n


\u201ePromi\u0148, R\u00f3zo,\u201c \u0159ekl, \u201ejsem tak \u017e\u00e1rliv\u011b citliv\u00fd na sebemen\u0161\u00ed projev nedostatku pozornosti ke tv\u00e9 osob\u011b, \u017ee jsem se m\u00e1lem roz\u010dilil pro nic za nic.\u201c<\/p>\n\n\n\n


P\u0159i t\u00e9 omluv\u011b j\u00ed velmi dvorn\u011b a l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil ruku. Ale v jeho o\u010d\u00edch se skr\u00fdval v\u00fdraz, kter\u00fd byl v rozporu s jeho zd\u00e1nliv\u00fdm klidem. V\u0161iml si toho jen pozorn\u00fd, uctiv\u00fd pan Lomaque.<\/p>\n\n\n\n


\u201eMysl\u00edm, \u017ee pan Trudaine cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct,\u201c podotkla pan\u00ed Danvillov\u00e1. \u201eSnad nebude m\u00edt nic proti tomu, abychom vyslechli, co m\u00e1 na srdci.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eV\u016fbec nic, madam,\u201c odpov\u011bd\u011bl Trudaine zdvo\u0159ile.
\u201eCht\u011bl jsem jen na sebe vz\u00edt v\u00fdtku, \u017ee R\u00f3za nem\u00e1 \u00factu k v\u00ed\u0159e ve znamen\u00ed. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m se, \u017ee j\u00e1 s\u00e1m jsem ji v\u017edycky varoval, aby nedala na pov\u011bry.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eVy \u017ee jste ji varoval p\u0159ed pov\u011brami?\u201c zvolal Danville a rychle se k n\u011bmu obr\u00e1til. \u201eVy, kter\u00fd jste si za\u0159\u00eddil laborato\u0159, holdujete okultn\u00edmu chemick\u00e9mu um\u011bn\u00ed a hled\u00e1te elix\u00edr \u017eivota? Na mou \u010dest, opravdu jste m\u011b p\u0159ekvapil!\u201c<\/p>\n\n\n\n


V jeho hlase i pohledu byla ironick\u00e1 zdvo\u0159ilost, kter\u00e1 neu\u0161la matce ani \u0161af\u00e1\u0159i Lomaquovi. Pan\u00ed Danvillov\u00e1 se znovu dotkla synovy pa\u017ee a za\u0161eptala: \u201eD\u00e1vej si pozor, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161!\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u0160af\u00e1\u0159 n\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bl a p\u0159estal r\u00fdt svou hol\u00ed. R\u00f3za nezaslechla v\u00fdstrahu madam Danvillov\u00e9, ani si nev\u0161imla zm\u011bny v Lomaquov\u011b chov\u00e1n\u00ed. D\u00edvala se na bratra a \u010dekala s nevinn\u00fdm miluj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem, co odpov\u00ed. Louis Trudaine pokynul hlavou, jako by ji cht\u011bl uklidnit, d\u0159\u00edve ne\u017e promluvil k Danvillovi.<\/p>\n\n\n\n


\u201eVa\u0161e p\u0159edstavy o m\u00fdch chemick\u00fdch pokusech jsou pon\u011bkud romantick\u00e9,\u201c \u0159ekl nevzru\u0161en\u011b. \u201eNemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, \u010demu \u0159\u00edk\u00e1te okultn\u00ed um\u011bn\u00ed, a mohl by jim p\u0159ihl\u00ed\u017eet ka\u017ed\u00fd, pokud by o to st\u00e1l. Jedin\u00fdm elix\u00edrem \u017eivota, kter\u00fd zn\u00e1m, je klidn\u00e9 srdce a spokojen\u00e1 mysl. To oboj\u00ed jsem u\u017e nalezl mnoho let p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsme se s R\u00f3zou nast\u011bhovali sem do toho kraje.\u201c<\/p>\n\n\n\n


V jeho hlase zn\u011bl lehk\u00fd smutek, kter\u00fd dojal d\u00edvku daleko v\u00edc, ne\u017e jeho prost\u00e1 slova. O\u010di se j\u00ed naplnily slzami. Odvr\u00e1tila na okam\u017eik tv\u00e1\u0159 od sv\u00e9ho milence a uchopila bratrovu ruku. \u201eNemluv, Louisi, tak, jako bys m\u011b m\u011bl ztratit, nebo\u2026\u201c Rty se j\u00ed za\u010daly chv\u011bt a umlkla.<\/p>\n\n\n\n


\u201e\u017d\u00e1rl\u00ed st\u00e1le v\u00edc, \u017ee mu ji chce\u0161 odv\u00e9st,\u201c za\u0161eptala pan\u00ed Danvillov\u00e1 synovi do ucha. \u201eKlid, jen si toho proboha nev\u0161\u00edmej,\u201c <\/p>\n\n\n\n

dodala rychle, kdy\u017e Danville vstal z lavice a stanul proti Trudainovi s neskr\u00fdvanou netrp\u011blivost\u00ed a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm. Ne\u017e mohl promluvit, objevil se star\u00fd sluha Vil\u00e9m a ozn\u00e1mil, \u017ee je k\u00e1va p\u0159ipravena. Madam Danvillov\u00e1 znovu za\u0161eptala: \u201eKlid!\u201c a uchopila jednu synovu pa\u017ei, zat\u00edmco druhou nab\u00eddl R\u00f3ze.<\/p>\n\n\n\n

\u201eCharlesi,\u201c \u0159ekla d\u00edvka p\u0159ekvapen\u011b, \u201ejsi cel\u00fd rud\u00fd v tv\u00e1\u0159i a ruce se ti t\u0159esou.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Okam\u017eit\u011b se opanoval, usm\u00e1l se a odpov\u011bd\u011bl: \u201eNeuhodne\u0161 pro\u010d, R\u00f3zo? Mysl\u00edm na z\u00edt\u0159ek.\u201c p\u0159i \u0159e\u010di kr\u00e1\u010del t\u011bsn\u011b kolem \u0161af\u00e1\u0159e zp\u00e1tky k domu s ob\u011bma d\u00e1mami. Na vyhubl\u00e9m Lomaquov\u011b obli\u010deji znovu zahr\u00e1l \u00fasm\u011bv a v jeho zarudl\u00fdch slab\u00fdch o\u010d\u00edch se objevil podivn\u00fd z\u00e1blesk, kdy\u017e za\u010dal vrtat nov\u00fd d\u016flek v tr\u00e1v\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNechcete j\u00edt tak\u00e9 dovnit\u0159 na \u0161\u00e1lek k\u00e1vy?\u201c zeptal se Trudaine a dotkl se \u0161af\u00e1\u0159ovy pa\u017ee.<\/p>\n\n\n\n


Pan Lomaque se trochu zarazil a p\u0159estal vrtat hol\u00ed. \u201eTis\u00edcer\u00e9 d\u00edky, pane Trudaine,\u201c \u0159ekl, \u201eale rad\u011bji bych tu z\u016fstal s v\u00e1mi.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eVe\u010der je tak kr\u00e1sn\u00fd, \u017ee se mi opravdu nechce opustit pr\u00e1v\u011b te\u010f tohle m\u00edsto.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eOch, kr\u00e1sa p\u0159\u00edrody! Dovedu ji ocenit stejn\u011b jako vy.\u201c Po t\u011bch slovech si Lomaque polo\u017eil jednu ruku na srdce a druhou vyt\u00e1hl h\u016fl z tr\u00e1vy. V\u0161\u00edmal si a\u017e dosud krajiny a z\u00e1padu slunce pr\u00e1v\u011b tak m\u00e1lo, jako pan Justin.
Usedli vedle sebe na pr\u00e1zdn\u00e9 lavi\u010dce. Chv\u00edli oba ml\u010deli. Lomaque byl p\u0159\u00edli\u0161 pokorn\u00fd, ne\u017e aby zapomn\u011bl na sv\u00e9 postaven\u00ed a dovolil si s\u00e1m za\u010d\u00edt hovor. Trudaine pak byl zamy\u0161len\u00fd a nebylo mu do \u0159e\u010di. Ale zdvo\u0159ilost si \u017e\u00e1dala, aby n\u011bco \u0159ekl. Za\u010dal b\u011b\u017enou fr\u00e1z\u00ed, ani\u017e v\u011bnoval sv\u00fdm slov\u016fm mnoho pozornosti. \u201eJe mi l\u00edto, pane Lomaque, \u017ee jsme a\u017e dosud nem\u011bli p\u0159\u00edle\u017eitost poznat l\u00e9pe jeden druh\u00e9ho.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJsem neoby\u010dejn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd obdivuhodn\u00e9 pan\u00ed Danvillov\u00e9,\u201c odpov\u011bd\u011bl \u0161af\u00e1\u0159, \u201e\u017ee m\u011b vyzvala, abych ji sem doprovodil z lyonsk\u00e9ho statku jej\u00edho syna a \u017ee jsem tak m\u011bl pot\u011b\u0161en\u00ed se s v\u00e1mi setkat.\u201c P\u0159i t\u00e9 zdvo\u0159il\u00e9 pozn\u00e1mce ob\u011b zarudl\u00e9 o\u010di pana Lomaqua n\u011bkolikr\u00e1t zam\u017eikaly. Jeho nep\u0159\u00e1tel\u00e9 o n\u011bm s oblibou tvrdili, \u017ee kdykoliv je v \u00fazk\u00fdch nebo n\u011bco p\u0159edst\u00edr\u00e1, pou\u017e\u00edv\u00e1 slabosti sv\u00e9ho zraku jako z\u00e1minky, aby se nemusel d\u00edvat do tv\u00e1\u0159e tomu, s k\u00fdm pr\u00e1v\u011b hovo\u0159\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


\u201eS radost\u00ed jsem si v\u0161iml, \u017ee jste se u ob\u011bda s velkou \u00factou zm\u00ednil o m\u00e9m zem\u0159el\u00e9m otci,\u201c pokra\u010doval Trudaine odhodlan\u011b v hovoru.
<\/p>\n\n\n\n

\u201eZnal jste ho?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJsem va\u0161emu vynikaj\u00edc\u00edmu panu otci nep\u0159\u00edmo zav\u00e1z\u00e1n za postaven\u00ed, kter\u00e9 te\u010f zauj\u00edm\u00e1m,\u201c odpov\u011bd\u011bl \u0161af\u00e1\u0159. \u201eV dob\u011b, kdy m\u011b mohla jen p\u0159\u00edmluva vlivn\u00e9ho a v\u00e1\u017een\u00e9ho mu\u017ee zachr\u00e1nit od chudoby a zk\u00e1zy, byl to v\u00e1\u0161 otec, kter\u00fd se nev\u00e1hal za m\u011b p\u0159imluvit. Od t\u00e9 chv\u00edle jsem m\u011bl, sm\u00edm-li se tak vyj\u00e1d\u0159it, st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed \u00fasp\u011bch, a\u017e jsem dos\u00e1hl t\u00e9 cti, \u017ee mi pan Danville sv\u011b\u0159il dohled nad statkem.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePromi\u0148te, ale trochu m\u011b udivuje, jak o sob\u011b mluv\u00edte. V\u00e1\u0161 otec byl, pokud v\u00edm, obchodn\u00edk, stejn\u011b jako otec pana Danvilla. Jedin\u00fd rozd\u00edl mezi nimi byl, \u017ee jeden z nich ztroskotal, kde\u017eto druh\u00fd nahromadil velk\u00fd majetek. Pro\u010d pova\u017eujete svou dne\u0161n\u00ed slu\u017ebu za n\u011bjak\u00e9 vyznamen\u00e1n\u00ed?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNikdy jste nesly\u0161el,\u201c zvolal Lomaque p\u0159ekvapen\u011b, \u201enebo jste snad sly\u0161el a zapomn\u011bl na to, \u017ee madam Danvillov\u00e1 poch\u00e1z\u00ed z neoby\u010dejn\u011b vzne\u0161en\u00e9 francouzsk\u00e9 rodiny? Nikdy v\u00e1m nevypr\u00e1v\u011bla jako mn\u011b, \u017ee to pro ni znamenalo spole\u010densk\u00fd pokles, kdy\u017e si vzala sv\u00e9ho zesnul\u00e9ho man\u017eela? Jej\u00edm \u017eivotn\u00edm c\u00edlem je dos\u00e1hnout, aby \u0161lechtick\u00fd titul jej\u00ed rodiny \u2014 u\u017e p\u0159ed mnoha l\u00e9ty vym\u0159el\u00e9 po me\u010di \u2014 byl znovu p\u0159izn\u00e1n synovi.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eAno,\u201c prohodil Trudaine, \u201evzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsem n\u011bco takov\u00e9ho zaslechl, ale tehdy jsem tomu nev\u011bnoval moc pozornosti, proto\u017ee takov\u00e1 cti\u017e\u00e1dost mi nen\u00ed valn\u011b sympatick\u00e1. Str\u00e1vil jste, pane Lomaque, ve slu\u017eb\u00e1ch pana Danvilla mnoho let\u2026\u201c chv\u00edli v\u00e1hal, pak pohl\u00e9dl \u0161af\u00e1\u0159ovi zp\u0159\u00edma do tv\u00e1\u0159e a pokra\u010doval. \u201eDomn\u00edv\u00e1te se, \u017ee je to dobr\u00fd a laskav\u00fd p\u00e1n?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po t\u00e9 ot\u00e1zce se \u00fazk\u00e9 Lomaquovy rty mimod\u011bk sev\u0159ely, jako by necht\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Uklonil se \u2014 Trudaine \u010dekal \u2014 ale \u0161af\u00e1\u0159 se jen podruh\u00e9 uklonil. Lomaque se pod\u00edval na chv\u00edli pevn\u011b na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka a jeho slab\u00e9 o\u010di znovu zam\u017eikaly. \u201eZd\u00e1 se,\u201c odpov\u011bd\u011bl klidn\u011b, \u201e\u017ee svou ot\u00e1zkou sledujete, sm\u00edm-li tak bez ur\u00e1\u017eky poznamenat, n\u011bjak\u00fd p\u0159esn\u00fd c\u00edl.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eMluv\u00edm za v\u0161ech okolnost\u00ed a s ka\u017ed\u00fdm otev\u0159en\u011b,\u201c prohodil Trudaine. \u201eI kdy\u017e v\u00e1s dosud nezn\u00e1m, chci mluvit otev\u0159en\u011b i s v\u00e1mi. P\u0159ipou\u0161t\u00edm, \u017ee se za mou ot\u00e1zkou skr\u00fdv\u00e1 ur\u010dit\u00fd z\u00e1jem \u2014 nejdra\u017e\u0161\u00ed a nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech, kter\u00e9 zn\u00e1m.\u201c <\/p>\n\n\n\n

P\u0159i t\u011bch slovech se jeho hlas zachv\u011bl, ale pak op\u011bt pokra\u010doval pevn\u011b: \u201eHned jak se m\u00e1 sestra zasnoubila s Danvillem, pova\u017eoval jsem za svou povinnost neskr\u00fdvat sv\u00e9 city. M\u00e9 sv\u011bdom\u00ed a l\u00e1ska k R\u00f3ze mi p\u0159ikazovaly b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd a\u017e do krajnosti, i kdyby m\u00e1 up\u0159\u00edmnost m\u011bla n\u011bkoho zarmoutit a jin\u00e9ho urazit. Kdy\u017e jsme se sezn\u00e1mili s pan\u00ed Danvillovou a kdy\u017e jsem poprv\u00e9 zjistil, \u017ee R\u00f3ze nejsou lhostejn\u00e9 pozornosti jej\u00edho syna, byl jsem ohromen a netajil jsem se sv\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm p\u0159ed sestrou, i kdy\u017e m\u011b to st\u00e1lo zna\u010dnou n\u00e1mahu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Lomaque, kter\u00fd a\u017e dosud pozorn\u011b naslouchal, sebou prudce pohnul a zvedl udiven\u011b ruce.<\/p>\n\n\n\n


\u201eOhromen? Sly\u0161el jsem dob\u0159e? Ohromen, pane Trudaine, t\u00edm, \u017ee mlad\u00e1 d\u00e1ma p\u0159ij\u00edm\u00e1 s pot\u011b\u0161en\u00edm pozornosti roztomil\u00e9ho a vzd\u011blan\u00e9ho mlad\u00edka z nejlep\u0161\u00ed francouzsk\u00e9 rodiny? Ohromen t\u00edm, \u017ee se tak skv\u011bl\u00fd tane\u010dn\u00edk, zp\u011bv\u00e1k, spole\u010dn\u00edk a okouzluj\u00edc\u00ed mil\u00e1\u010dek \u017een jako je pan Danville, ve v\u0161\u00ed \u00fact\u011b dvo\u0159\u00ed sle\u010dn\u011b R\u00f3ze a \u017ee si z\u00edskal jej\u00ed p\u0159\u00edze\u0148? Och, pane Trudaine, nejdra\u017e\u0161\u00ed pane Trudaine, tomu opravdu mohu sotva v\u011b\u0159it!\u201c<\/p>\n\n\n\n


P\u0159i tomto proslovu se chor\u00e9 Lomaquovy o\u010di z\u00fa\u017eily je\u0161t\u011b v\u00edc a v\u00ed\u010dka se ustavi\u010dn\u011b zachv\u00edvala. Pak znovu zvedl ruce do v\u00fd\u0161e a rozhl\u00e9dl se kolem sebe, jako by v okoln\u00ed p\u0159\u00edrod\u011b hledal odpov\u011b\u010f.<\/p>\n\n\n\n


Trudaine v\u0161ak nev\u011bnoval jeho slov\u016fm nejmen\u0161\u00ed pozornost a pokra\u010doval:
\u201eKdy\u017e v\u011bci dosp\u011bly tak daleko, \u017ee Danville nab\u00eddl R\u00f3ze s\u0148atek, a kdy\u017e jsem poznal, \u017ee jej v du\u0161i p\u0159ij\u00edm\u00e1, m\u011bl jsem n\u00e1mitky a netajil jsem se s nimi\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eNebesa!\u201c p\u0159eru\u0161il ho znovu Lomaque a tentokr\u00e1te v \u00fadivu sepjal ruce. \u201eJak\u00e9 n\u00e1mitky? Proti mlad\u00e9mu, dob\u0159e vychovan\u00e9mu mu\u017ei s nesm\u00edrn\u00fdm majetkem a ryz\u00edm charakterem? Sly\u0161el jsem o t\u011bchto n\u00e1mitk\u00e1ch, v\u00edm, \u017ee natropily spoustu zl\u00e9 krve, a pt\u00e1m se s\u00e1m sebe znovu a znovu, jak\u00e9 n\u00e1mitky to mohou b\u00fdt?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eV\u00ed B\u016fh, \u017ee jsem se je \u010dasto sna\u017eil vypudit z mysli jako absurdn\u00ed a sm\u011b\u0161n\u00e9,\u201c poznamenal Trudaine, \u201eale nikdy se mi to nepoda\u0159ilo. Netrouf\u00e1m si ve va\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnosti vyl\u00ed\u010dit do podrobnost\u00ed, jak\u00fd n\u00e1zor jsem si od po\u010d\u00e1tku ud\u011blal o va\u0161em p\u00e1novi. \u0158eknu v\u00e1m jen tolik, \u017ee ani dnes je\u0161t\u011b nedok\u00e1\u017eu p\u0159esv\u011bd\u010dit sama sebe, \u017ee jeho n\u00e1klonnost k sest\u0159e je up\u0159\u00edmn\u00e1. Tak r\u00e1d bych si p\u0159\u00e1l, abych mohl bez v\u00fdhrad schv\u00e1lit Rozinu volbu, ale ani p\u0159i nejlep\u0161\u00ed v\u016fli nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee m\u00e1 tak ryz\u00ed charakter, jak \u0159\u00edk\u00e1te. A tato ned\u016fv\u011bra se nyn\u00ed, v p\u0159edve\u010der s\u0148atku, m\u011bn\u00ed v opravdovou hr\u016fzu. Dlouho potla\u010dovan\u00e9 utrpen\u00ed, pochybnosti a nap\u011bt\u00ed m\u011b p\u0159inutilo, pane Lomaque, tak\u0159ka bezd\u011b\u010dn\u011b k tomuto dozn\u00e1n\u00ed, v rozporu s opatrnost\u00ed, v rozporu se v\u0161emi spole\u010densk\u00fdmi konvencemi. \u017dil jste \u0159adu let pod jednou st\u0159echou se sv\u00fdm p\u00e1nem, v\u00eddal jste ho v nest\u0159e\u017een\u00fdch soukrom\u00fdch okam\u017eic\u00edch. Nechci od v\u00e1s vym\u00e1mit d\u016fv\u011brnosti \u2014 jen se v\u00e1s pt\u00e1m, m\u016f\u017eete-li mi prok\u00e1zat laskavost a \u0159\u00edct mi, jestli sv\u00fdm \u00fasudkem va\u0161emu p\u00e1novi nespravedliv\u011b k\u0159ivd\u00edm nebo ne. \u017d\u00e1d\u00e1m v\u00e1s, abyste mi podal ruku a ujistil m\u011b, m\u016f\u017eete-li, na svou \u010dest, \u017ee R\u00f3za ned\u00e1v\u00e1 v s\u00e1zku \u0161t\u011bst\u00ed cel\u00e9ho \u017eivota t\u00edm, \u017ee se z\u00edtra provd\u00e1 za Danvilla.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po t\u011bch slovech vzt\u00e1hl ruku. Podivnou n\u00e1hodou hled\u011bl Lomaque v t\u00e9 chv\u00edli docela jinam, na p\u0159\u00edrodn\u00ed kr\u00e1sy, o nich\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed mluvil s takovou chv\u00e1lou.<\/p>\n\n\n\n


„Na mou v\u011bru, pane Trudaine, takov\u00e1 \u017e\u00e1dost z va\u0161ich \u00fast, pr\u00e1v\u011b v t\u00e9to chv\u00edli, mi opravdu nejde na rozum.\u201c T\u00edm skon\u010dil a ne\u0159ekl u\u017e nic v\u00edc.<\/p>\n\n\n\n


\u201eKdy\u017e jsme p\u0159ed chv\u00edl\u00ed usedli na t\u00e9to lavi\u010dce, nem\u011bl jsem ani zd\u00e1n\u00ed, \u017ee v\u00e1m p\u0159ednesu podobnou \u017e\u00e1dost, \u017ee s v\u00e1mi budu hovo\u0159it tak, jak jsem hovo\u0159il,\u201c pokra\u010doval Trudaine. \u201eJak jsem \u0159ekl, slova mi unikla t\u00e9m\u011b\u0159 nepozorovan\u011b\u2026 mus\u00edte k nim b\u00fdt shov\u00edvav\u00fd, a ke mn\u011b rovn\u011b\u017e. Nemohu cht\u00edt od ostatn\u00edch lid\u00ed, pane Lomaque, aby ch\u00e1pali a oce\u0148ovali m\u00e9 city k R\u00f3ze. \u017dijeme ve sv\u011bt\u011b sami dva. Otec, matka, p\u0159\u00edbuzn\u00ed, v\u0161ichni ji\u017e p\u0159ed l\u00e9ty zem\u0159eli a opustili n\u00e1s. Jsem o tolik star\u0161\u00ed ne\u017e sestra, \u017ee se pova\u017euji sp\u00ed\u0161e za jej\u00edho otce, ne\u017eli za bratra. K n\u00ed se up\u00edn\u00e1 cel\u00fd m\u016fj \u017eivot, v\u0161echny nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed nad\u011bje a vyhl\u00eddky. Odrostl jsem u\u017e chlapeck\u00fdm l\u00e9t\u016fm, kdy\u017e matka na smrteln\u00e9 posteli vlo\u017eila ruku mal\u00e9 sest\u0159i\u010dky do m\u00e9 a \u0159ekla mi: ,Louisi, bu\u010f j\u00ed v\u0161\u00edm, \u010d\u00edm jsem j\u00ed byla j\u00e1. Nem\u00e1 krom\u011b tebe nikoho jin\u00e9ho na sv\u011bt\u011b. Od t\u00e9 doby mi byly ciz\u00ed v\u0161echny z\u00e1liby a kratochv\u00edle jin\u00fdch mu\u017e\u016f. Sestra R\u00f3za \u2014 jak jsme j\u00ed kdysi \u0159\u00edkali a jak ji naz\u00fdv\u00e1m dosud \u2014 byla jedin\u00fdm c\u00edlem, jedinou radost\u00ed, nejdra\u017e\u0161\u00edm p\u0159\u00edslibem i odm\u011bnou cel\u00e9ho m\u00e9ho \u017eivota. \u017dil jsem v tomto skromn\u00e9m dom\u011b, v tomto odlehl\u00e9m z\u00e1kout\u00ed, jako v r\u00e1ji, proto\u017ee sestra R\u00f3za, nevinn\u00e1, \u0161\u0165astn\u00e1, usm\u011bvav\u00e1 Eva, \u017eila tady se mnou. I kdyby si byla zvolila man\u017eela podle m\u00e9 chuti, nezbytn\u00fd rozchod by pro m\u011b byl nejkrut\u011bj\u0161\u00edm a nejtrp\u010d\u00edm ortelem. A kdy\u017e nyn\u00ed v\u00edte, co si mysl\u00edm a \u010deho se d\u011bs\u00edm \u2014 su\u010fte s\u00e1m, jak mi mus\u00ed b\u00fdt v p\u0159edve\u010der s\u0148atku! A pochop\u00edte, jak\u00fd c\u00edl jsem sledoval, kdy\u017e jsem v\u00e1s po\u017e\u00e1dal o to, co v\u00e1s v prvn\u00ed chv\u00edli tak p\u0159ekvapilo, ale co v\u00e1s po m\u00e9 zpov\u011bdi snad u\u017e tolik neudivuje. Odpov\u011bzte mi \u2014 nic v\u00edc od v\u00e1s nemohu cht\u00edt.\u201c Zhluboka si vzdychl. Hlava mu klesla k hrudi a ruka, kterou pod\u00e1val Lomaquovi, se zachv\u011bla, kdy\u017e ji op\u011bt sv\u011bsil pod\u00e9l t\u011bla.<\/p>\n\n\n\n


\u0160af\u00e1\u0159 nem\u011bl ve zvyku v\u00e1hat, ale nyn\u00ed zav\u00e1hal. Nem\u011bl obvykle nouzi o slova, jimi\u017e by vyj\u00e1d\u0159il sv\u00e9 my\u0161lenky, ale te\u010f byl v rozpac\u00edch, co odpov\u011bd\u011bt.<\/p>\n\n\n\n


\u201eDejme tomu, \u017ee v\u00e1m \u0159eknu, co si p\u0159ejete,\u201c za\u010dal zvolna. \u201eDejme tomu, \u017ee v\u00e1s ujist\u00edm, \u017ee mu k\u0159ivd\u00edte. Bude m\u00edt moje sv\u011bdectv\u00ed tolik v\u00e1hy, aby ot\u0159\u00e1slo va\u0161\u00edm \u00fasudkem \u2014 nebo sp\u00ed\u0161e p\u0159edsudkem \u2014 kter\u00fd mnoho m\u011bs\u00edc\u016f zapou\u0161t\u011bl st\u00e1le hlub\u0161\u00ed ko\u0159eny? A naopak, i kdy\u017e p\u0159ipust\u00edm, ale zcela nez\u00e1vazn\u011b, nezapome\u0148te, \u017ee m\u016fj p\u00e1n (Lomaque zav\u00e1hal, ne\u017e pronesl dal\u0161\u00ed slova), m\u00e1 sv\u00e9 drobn\u00e9 slab\u016fstky. Kdy\u017e p\u0159ipust\u00edm, \u017ee neu\u0161ly m\u00e9 pozornosti a \u017ee jsem ochoten v\u00e1m je sv\u011b\u0159it. K \u010demu by bylo takov\u00e9 d\u016fv\u011brn\u00e9 sd\u011blen\u00ed v t\u00e9to chv\u00edli, kdy sle\u010dna R\u00f3za zadala sv\u00e9 srdce a provd\u00e1 se z\u00edtra za pana Danvilla? Ne, ne, v\u011b\u0159te mi\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n


Trudaine n\u00e1hle vzhl\u00e9dl. \u201eD\u011bkuji za upozorn\u011bn\u00ed, pane Lomaque. Je opravdu p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed, a tud\u00ed\u017e tak\u00e9 pozd\u011b na to, \u0159\u00eddit se \u00fasudkem jin\u00fdch lid\u00ed. Sestra si ten s\u0148atek p\u0159eje, a proti mu\u017ei, kter\u00e9ho si zvolila, ne\u0159eknu od t\u00e9to chv\u00edle ani slovo. O tom, co se stane d\u00e1l, rozhodne B\u016fh. A a\u0165 je to cokoliv, budu snad dost siln\u00fd, abych to nesl trp\u011bliv\u011b a state\u010dn\u011b, jak se na mu\u017ee slu\u0161\u00ed! Omlouv\u00e1m se v\u00e1m, pane Lomaque, \u017ee jsem v\u00e1s bezd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ivedl do rozpak\u016f ot\u00e1zkami, na kter\u00e9 nem\u00e1m pr\u00e1vo. Te\u010f se vr\u00e1t\u00edme dom\u016f \u2014 uk\u00e1\u017eu v\u00e1m cestu.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Lomaque otev\u0159el \u00fasta, ale op\u011bt je zav\u0159el. Pak se st\u00edsn\u011bn\u011b uklonil a jeho za\u017eloutl\u00e1 tv\u00e1\u0159 na okam\u017eik pobledla.
Trudaine \u0161el celou cestu dom\u016f ml\u010dky. \u0160af\u00e1\u0159 se loudal za n\u00edm ve vzd\u00e1lenosti n\u011bkolika krok\u016f a mru\u010del s\u00e1m k sob\u011b: \u201eJeho otec m\u011b zachr\u00e1nil, to je pravda, ned\u00e1 se nic d\u011blat. Jeho otec byl moje sp\u00e1sa, a p\u0159ece jsem mu ne\u0159ekl\u2026 Ne, te\u010f u\u017e je pozd\u011b \u2014 p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, ne\u017e abych cokoli prozradil nebo ud\u011blal.\u201c<\/p>\n\n\n\n


U domu se setkali se star\u00fdm sluhou. \u201eMoje mlad\u00e1 velitelka m\u011b pr\u00e1v\u011b poslala, abych v\u00e1s zavolal ke k\u00e1v\u011b, pane Trudaine,\u201c \u0159ekl Vil\u00e9m. \u201eSchovala \u0161\u00e1lek hork\u00e9 k\u00e1vy pro V\u00e1s i pro pana Lomaqua.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u0160af\u00e1\u0159 se zarazil, tentokr\u00e1t opravdu p\u0159ekvapen. \u201ePro m\u011b!\u201c zvolal. \u201eSle\u010dna R\u00f3za se obt\u011b\u017eovala schovat \u0161\u00e1lek hork\u00e9 k\u00e1vy pro m\u011b?\u201c Star\u00fd sluha na n\u011bj z\u00edral v \u00fadivu, Trudaine se zastavil a ohl\u00e9dl.<\/p>\n\n\n\n


\u201eCo je na tom divn\u00e9ho?\u201c zeptal se. \u201eJe to od sestry docela v\u0161edn\u00ed zdvo\u0159ilost.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePromi\u0148te, pane Trudaine,\u201c odpov\u011bd\u011bl Lomaque, \u201ene\u017eil jste tak jako j\u00e1, nejste star\u00fd a opu\u0161t\u011bn\u00fd mu\u017e jako j\u00e1, domohl jste se ve sv\u011bt\u011b pevn\u00e9ho postaven\u00ed a jste zvykl\u00fd, \u017ee v\u00e1m lid\u00e9 prokazuj\u00ed \u00factu. Kde\u017eto j\u00e1 ne. Je to poprv\u00e9 v m\u00e9m \u017eivot\u011b, kdy mi mlad\u00e1 d\u00e1ma v\u011bnuje tolik pozornosti, a p\u0159ekvapilo m\u011b to. Znovu \u017e\u00e1d\u00e1m o prominut\u00ed \u2014 pros\u00edm, poj\u010fme dovnit\u0159.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Trudaine neodpov\u011bd\u011bl na toto podivn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Trochu se ov\u0161em divil, a podivil se je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e po vstupu do sal\u00f3nu spat\u0159il, jak Lomaque zam\u00ed\u0159il rovnou k jeho sest\u0159e a nedbaje toho, \u017ee Danville pr\u00e1v\u011b sed\u00ed u spinetu a cosi zp\u00edv\u00e1, rozpa\u010dit\u011b a v\u00e1\u017en\u011b j\u00ed vybran\u00fdmi slovy pod\u011bkoval za \u0161\u00e1lek hork\u00e9 k\u00e1vy. R\u00f3za ho trochu zmaten\u011b vyslechla a zadr\u017eovala \u00fasm\u011bv. Pan\u00ed Danvillov\u00e1 sed\u00edc\u00ed po jej\u00edm boku se zamra\u010dila a pohor\u0161en\u011b klepla v\u011bj\u00ed\u0159em \u0161af\u00e1\u0159e p\u0159es pa\u017ei.<\/p>\n\n\n\n


\u201eBu\u010fte laskav\u011b zticha, dokud syn neskon\u010d\u00ed,\u201c \u0159ekla.<\/p>\n\n\n\n


Lomaque se hluboce uklonil, poode\u0161el ke stolku v rohu pokoje a vzal do rukou noviny, kter\u00e9 na n\u011bm le\u017eely. Kdyby pan\u00ed Danvillov\u00e1 mohla spat\u0159it, jak se zatv\u00e1\u0159il, kdy\u017e se od n\u00ed odvr\u00e1til, byla by patrn\u011b ve sv\u00e9 aristokratick\u00e9 p\u00fd\u0161e pon\u011bkud dot\u010dena.<\/p>\n\n\n\n


Danville dozp\u00edval, vstal od spinetu, \u0161el k nev\u011bst\u011b a ti\u0161e s n\u00ed rozmlouval. Pan\u00ed Danvillov\u00e1 se z\u00fa\u010dastnila jejich hovoru tu a tam n\u011bjak\u00fdm sl\u016fvkem. Trudaine sed\u011bl stranou na druh\u00e9m konci m\u00edstnosti a pozorn\u011b pro\u010d\u00edtal dopis, kter\u00fd vyt\u00e1hl z kapsy. \u0160af\u00e1\u0159 dosud \u010detl noviny. N\u00e1hle p\u0159idu\u0161en\u011b vyk\u0159ikl a v\u0161echny zraky se obr\u00e1tily k n\u011bmu.<\/p>\n\n\n\n


\u201eCo je?\u201c zeptal se Danville netrp\u011bliv\u011b.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNebudu vyru\u0161ovat, mohu vysv\u011btlit, o\u010d jde?\u201c \u0159ekl Lomaque a jeho v\u00ed\u010dka znovu zam\u017eikala, kdy\u017e se uctiv\u011b obr\u00e1til k pan\u00ed Danvillov\u00e9.<\/p>\n\n\n\n


\u201eU\u017e jste n\u00e1s tak jako tak vyru\u0161il,\u201c \u0159ekla star\u00e1 d\u00e1ma zvysoka. <\/p>\n\n\n\n

\u201eChceme proto sly\u0161et va\u0161e vysv\u011btlen\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eJe tu zpr\u00e1va z v\u011bdeck\u00e9ho sv\u011bta, kter\u00e1 m\u011b velmi pot\u011b\u0161ila a zp\u016fsob\u00ed jist\u011b v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm radost.\u201c Po t\u011bch slovech se Lomaque pod\u00edval v\u00fdznamn\u011b na Trudaina a \u010detl z novin tyto \u0159\u00e1dky:
\u201eAkademie v\u011bd, Pa\u0159\u00ed\u017e. \u2014 Voln\u00e9 m\u00edsto mimo\u0159\u00e1dn\u00e9ho profesora chemie bylo nab\u00eddnuto, jak se s pot\u011b\u0161en\u00edm dozv\u00edd\u00e1me, u\u010denci, jeho\u017e skromnost byla a\u017e dosud p\u0159ek\u00e1\u017ekou, aby se o jeho v\u011bdeck\u00fdch z\u00e1sluh\u00e1ch dov\u011bd\u011bl sv\u011bt. \u010clen\u016fm Akademie byl u\u017e dlouho zn\u00e1m jako autor n\u011bkolika nejpozoruhodn\u011bj\u0161\u00edch objev\u016f z oboru chemick\u00e9 v\u011bdy, jak\u00fdch jsme byli v posledn\u00edch letech sv\u011bdky \u2014 objev\u016f, z nich\u017e vzhledem k jeho jedine\u010dn\u00e9, a skoro se n\u00e1m chce dodat trestuhodn\u00e9 skromnosti mohli t\u011b\u017eit ostatn\u00ed. Nikdo jin\u00fd v \u017e\u00e1dn\u00e9m oboru nen\u00ed v\u00edce hoden d\u016fv\u011bry a pocty, kter\u00fdmi ho st\u00e1t vyznamenal, ne\u017e mu\u017e, o n\u011bm\u017e zde p\u00ed\u0161eme \u2014 pan Louis Trudaine.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Ne\u017eli mohl Lomaque zvednout o\u010di od novin, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, jak\u00fd \u00fa\u010dinek m\u011bla jeho zpr\u00e1va, p\u0159istoupila R\u00f3za k bratrovi a v n\u00e1valu n\u011b\u017enosti ho pol\u00edbila.<\/p>\n\n\n\n


\u201eDrah\u00fd Louisi,\u201c zvolala a tleskla rukama, \u201edovol, abych ti jako prvn\u00ed blahop\u0159\u00e1la! Jsem tak \u0161\u0165astn\u00e1 a py\u0161n\u00e1! Jist\u011b nab\u00eddku p\u0159ijme\u0161.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Kdy\u017e Lomaque za\u010dal \u010d\u00edst zpr\u00e1vu z novin, Trudaine sp\u011b\u0161n\u011b schoval do kapsy dopis, kter\u00fd si prohl\u00ed\u017eel. Chv\u00edli v\u00e1hal, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl sest\u0159e. \u201eJe\u0161t\u011b nev\u00edm, ale neptej se m\u011b pro\u010d, R\u00f3zo \u2014 alespo\u0148 ne pr\u00e1v\u011b te\u010f.\u201c Na tv\u00e1\u0159i se mu zra\u010dil zmatek a roz\u010dilen\u00ed, kdy\u017e m\u00edrn\u011b p\u0159inutil sestru, aby znovu usedla.<\/p>\n\n\n\n


\u201eJe m\u00edsto mimo\u0159\u00e1dn\u00e9ho profesora chemie vhodn\u00e9 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed pro \u0161lechtice?\u201c zeptala se pan\u00ed Danvillov\u00e1, ani\u017e projevila o Lomaquovu zpr\u00e1vu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1jem.<\/p>\n\n\n\n


\u201eSamoz\u0159ejm\u011b nen\u00ed,\u201c podotkl jej\u00ed syn s ironick\u00fdm \u00fasm\u011bvem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eO\u010dek\u00e1v\u00e1 se od n\u011bho, \u017ee bude pracovat a sna\u017eit se b\u00fdt u\u017eite\u010dn\u00fd. Kter\u00fd \u0161lechtic tohle d\u011bl\u00e1?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eCharlesi!\u201c zvolala star\u00e1 d\u00e1ma a zrudla hn\u011bvem.<\/p>\n\n\n\n


\u201eK \u010dertu!\u201c vyk\u0159ikl Danville a obr\u00e1til se k n\u00ed z\u00e1dy. \u201eDost t\u00e9 chemie! Lomaque, kdy\u017e u\u017e jste za\u010dal prohl\u00ed\u017eet noviny, pod\u00edvejte se, je-li tam n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho. Jak\u00e9 jsou posledn\u00ed zpr\u00e1vy z Pa\u0159\u00ed\u017ee? N\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 p\u0159\u00edznaky v\u0161eobecn\u00e9 vzpoury?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Lomaque nahl\u00e9dl do jin\u00e9 rubriky v novin\u00e1ch. \u201eVyhl\u00eddky na obnoven\u00ed klidu jsou velmi \u0161patn\u00e9,\u201c \u010detl. \u201eLidov\u00fd ministr Necker byl propu\u0161t\u011bn. V cel\u00e9 Pa\u0159\u00ed\u017ei byly vylepeny vyhl\u00e1\u0161ky zakazuj\u00edc\u00ed shroma\u017e\u010fov\u00e1n\u00ed. Na Elysejsk\u00fdch pol\u00edch zaujala postaven\u00ed \u0161v\u00fdcarsk\u00e1 garda se \u010dty\u0159mi d\u011bly. Nic dal\u0161\u00edho nen\u00ed zn\u00e1mo, ale panuj\u00ed nejhor\u0161\u00ed obavy. Propast mezi lidem a \u0161lechtou se hodinu co hodinu osudn\u011b prohlubuje.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Zde p\u0159estal a odlo\u017eil noviny. Trudaine je vzal do rukou, znovu si prohl\u00e9dl \u010dl\u00e1nek, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b Lomaque p\u0159e\u010detl, a zamy\u0161len\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/p>\n\n\n\n


\u201eOv\u0161em, lid!\u201c zvolala pan\u00ed Danvillov\u00e1. \u201eJen a\u0165 \u0161v\u00fdcarsk\u00e1 garda po\u0159\u00e1dn\u011b nabije ty \u010dty\u0159i kan\u00f3ny a pust\u00ed se do toho \u2014 a u\u017e o lidu neusly\u0161\u00edme!\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eRad\u00edm ti, abys na to moc nespol\u00e9hala,\u201c prohodil nedbale jej\u00ed syn.<\/p>\n\n\n\n

\u201eV Pa\u0159\u00ed\u017ei \u017eije p\u0159\u00edli\u0161 mnoho lid\u00ed, ne\u017e aby je mohla \u0161v\u00fdcarsk\u00e1 garda v\u0161echny klidn\u011b post\u0159\u00edlet. Nenos hlavu p\u0159\u00edli\u0161 aristokraticky vzh\u016fru, m\u00e1ti, aspo\u0148 dokud bezpe\u010dn\u011b nepozn\u00e1me, kter\u00fdm sm\u011brem se v\u00edtr obrac\u00ed. Kdov\u00ed, jestli se jednoho dne nebudu muset ukl\u00e1n\u011bt p\u0159ed veli\u010denstvem L\u016fzou stejn\u011b hluboko, jako ses ty v ml\u00e1d\u00ed klan\u011bla kr\u00e1li Ludv\u00edku XV.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Po t\u011bch slovech se samolib\u011b usm\u00e1l a otev\u0159el tabat\u011brku. Jeho matka cel\u00e1 rud\u00e1 pohor\u0161en\u00edm vstala z k\u0159esla.<\/p>\n\n\n\n


\u201eNechci od tebe u\u017e nikdy nic podobn\u00e9ho sly\u0161et \u2014 jde mi to na nervy!\u201c zvolala a prudce zam\u00e1vala pa\u017e\u00ed. \u201eNe, nechci u\u017e sly\u0161et ani slovo. Nebudu sed\u011bt s rukama v kl\u00edn\u011b, kdy\u017e si m\u016fj syn, kter\u00e9ho miluji, trop\u00ed sm\u00edch z nejposv\u00e1tn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1sad, z pam\u00e1tky na\u0161eho zv\u011b\u010dn\u011bl\u00e9ho kr\u00e1le. To m\u00e1m za to, \u017ee jsem ti vyhov\u011bla a p\u0159ijela v p\u0159edve\u010der s\u0148atku sem za tebou proti v\u0161em pravidl\u016fm etikety. Ale m\u00e1m toho pr\u00e1v\u011b dost. Nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b budu beze v\u0161ech ohled\u016f prosazovat jen vlastn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed. Na\u0159izuji ti, synu, abys m\u011b doprovodil zp\u00e1tky do Rouenu. Pat\u0159\u00edme k dru\u017ein\u011b \u017eenichov\u011b a nem\u00e1me dnes ve\u010der co pohled\u00e1vat v dom\u011b nev\u011bsty. Lomaque, m\u016fj pl\u00e1\u0161\u0165! Pane Trudaine, d\u011bkuji za poho\u0161t\u011bn\u00ed. Oplat\u00edm v\u00e1m je, jakmile se naskytne prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. Sle\u010dno, hle\u010fte, abyste z\u00edtra ve svatebn\u00edch \u0161atech vypadala co nejpohledn\u011bji. Nezapome\u0148te, \u017ee nev\u011bsta m\u00e9ho syna mus\u00ed d\u011blat \u010dest jeho vkusu. Justine, ko\u010d\u00e1r! Hni sebou, ni\u010demo, hlup\u00e1ku! Kde je m\u016fj ko\u010d\u00e1r?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eMatce to docela slu\u0161\u00ed, kdy\u017e se rozv\u00e1\u0161n\u00ed, \u017ee, R\u00f3zo?\u201c \u0159ekl Danville a zvedl klidn\u011b tabat\u011brku, kdy\u017e star\u00e1 d\u00e1ma majest\u00e1tn\u011b opustila pokoj. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak\u017ee? Zd\u00e1 se, \u017ee jsi vystra\u0161en\u00e1, mil\u00e1\u010dku,\u201c dodal a uchopil ji s nedbalou roztomilost\u00ed za ruku. \u201eAle uji\u0161\u0165uji t\u011b, \u017ee k tomu nem\u00e1\u0161 nejmen\u0161\u00ed d\u016fvod. Matka m\u00e1 jen tenhle jedin\u00fd p\u0159edsudek, R\u00f3zo, jen tuhle jedinou slabou str\u00e1nku. Pozn\u00e1\u0161, \u017ee je to opravdov\u00e1 holubi\u010dka, dokud se nedotkne\u0161 jej\u00ed kastovn\u00ed hrdosti. Ale jdi, pr\u00e1v\u011b dnes ve\u010der se se mnou nesm\u00ed\u0161 lou\u010dit s tak zakabon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Sklonil se a za\u0161eptal j\u00ed jakousi milostnou poklonu, po kter\u00e9 se j\u00ed okam\u017eit\u011b vr\u00e1tila do tv\u00e1\u0159\u00ed krev.<\/p>\n\n\n\n


\u201eOch, jak ho miluje,\u201c pomyslel si jej\u00ed bratr, kter\u00fd je pozoroval ze sv\u00e9ho osam\u011bl\u00e9ho kouta sal\u00f3nu. Spat\u0159il, jak se na uzard\u011bl\u00e9 d\u00edv\u010din\u011b tv\u00e1\u0159i rozlil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e j\u00ed p\u0159i lou\u010den\u00ed Danville pol\u00edbil ruku.<\/p>\n\n\n\n


Nejd\u00e9le z\u016fstal v m\u00edstnosti Lomaque, kter\u00fd zachoval dokonal\u00fd klid p\u0159i hn\u011bviv\u00e9m v\u00fdbuchu star\u00e9 d\u00e1my a s pozorn\u00fdm, trochu u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fdm pohledem sledoval, jak\u00fd \u00fa\u010dinek m\u00e1 spor mezi matkou a synem na Trudaina a jeho sestru. Uklonil se R\u00f3ze s dvornost\u00ed, je\u017e se p\u0159\u00edli\u0161 nehodila k jeho vr\u00e1s\u010dit\u00e9, vyz\u00e1bl\u00e9 tv\u00e1\u0159i, pak podal ruku jej\u00edmu bratrovi. \u201eNestiskl jsem v\u00e1m ruku, kdy\u017e jsme sed\u011bli na lavi\u010dce,\u201c \u0159ekl. \u201eSm\u00edm tak u\u010dinit te\u010f?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Trudaine vyhov\u011bl jeho p\u0159\u00e1n\u00ed zdvo\u0159ile, ale ml\u010dky.
\u201eJednoho dne o mn\u011b budete m\u00edt lep\u0161\u00ed n\u00e1zor ne\u017e dnes,\u201c za\u0161eptal Lomaque, znovu se uklonil nev\u011bst\u011b a vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


Po jeho odchodu sourozenci n\u011bkolik minut ml\u010deli. \u201ePosledn\u00ed ve\u010der, kdy jsme spolu v tomto dom\u011b,\u201c to byla my\u0161lenka, kter\u00e1 v t\u00e9 chv\u00edli le\u017eela ob\u011bma na srdci. Prvn\u00ed promluvila R\u00f3za. Chv\u00edli v\u00e1hala, pak p\u0159istoupila k bratrovi a \u0159ekla mu \u00fazkostliv\u011b:
\u201eJe mi l\u00edto, \u017ee se pan\u00ed Danvillov\u00e1 tolik rozru\u0161ila, Louisi. M\u00e1\u0161 to Charlesovi za zl\u00e9?\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201eDovedu omluvit hn\u011bv pan\u00ed Danvillov\u00e9,\u201c odpov\u011bd\u011bl Trudaine vyh\u00fdbav\u011b, \u201eproto\u017ee mluvila z poctiv\u00e9ho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n


\u201ePoctiv\u00e9ho?\u201c opakovala R\u00f3za smutn\u011b \u201eAch, Louisi, m\u00e1\u0161 jist\u011b o Charlesovi nep\u011bkn\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed, jestli pova\u017euje\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed jeho matky za poctiv\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Trudaine se usm\u00e1l a pot\u0159\u00e1sl hlavou. R\u00f3za v\u0161ak nevzala jeho \u00fasm\u011bv na v\u011bdom\u00ed \u2014 d\u00edvala se mu d\u00e1l v\u00e1\u017en\u011b a starostliv\u011b do tv\u00e1\u0159e. V o\u010d\u00edch se j\u00ed objevily slzy. N\u00e1hle mu ovinula pa\u017ee kolem \u0161\u00edje a za\u0161eptala: \u201eLouisi, tolik bych si p\u0159\u00e1la, kdyby ses nau\u010dil hled\u011bt na Charlese m\u00fdma o\u010dima!\u201c<\/p>\n\n\n\n


P\u0159i t\u011bch slovech c\u00edtil na tv\u00e1\u0159i jej\u00ed slzy a sna\u017eil se ji uklidnit.
\u201eNau\u010d\u00edm se to, uvid\u00ed\u0161, R\u00f3zo. Nesm\u00edme v\u011b\u0161et hlavu, mus\u00ed\u0161 p\u0159ece z\u00edtra vypadat co nejroztomileji.\u201c<\/p>\n\n\n\n


Vyvinul se j\u00ed z objet\u00ed a m\u00edrn\u011b ji vedl ke k\u0159eslu. V t\u00e9\u017ee chv\u00edli kdosi zaklepal na dve\u0159e a ve\u0161la R\u00f3zina komorn\u00e1, aby se svou pan\u00ed promluvila o p\u0159\u00edprav\u00e1ch k z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edmu ob\u0159adu. Vyru\u0161en\u00ed p\u0159i\u0161lo jako na zavolanou. P\u0159im\u011blo R\u00f3zu v\u011bnovat my\u0161lenky drobn\u00fdm starostem a poskytlo bratrovi z\u00e1minku k odchodu do pracovny.
Zamy\u0161len\u011b a s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem usedl u psac\u00edho stolu a rozlo\u017eil p\u0159ed sebou dopis od Akademie v\u011bd.
Zb\u011b\u017en\u011b p\u0159el\u00e9tl v\u0161echny lichotiv\u00e9 fr\u00e1ze a zastavil se a\u017e u posledn\u00ed v\u011bty:
\u201eV prvn\u00edch t\u0159ech letech Va\u0161\u00ed profesury bude \u017e\u00e1douc\u00ed, abyste bydlel dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f v roce v Pa\u0159\u00ed\u017ei nebo nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed a mohl tak absolvovat p\u0159edn\u00e1\u0161ky a \u010das od \u010dasu dohl\u00ed\u017eet na pokusy v laborato\u0159\u00edch.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Dopis obsahuj\u00edc\u00ed tyto \u0159\u00e1dky mu nab\u00edzel postaven\u00ed, o jak\u00e9m se mu d\u0159\u00edve v p\u0159emr\u0161t\u011bn\u00e9 skromnosti ani nesnilo. Krom\u011b toho mu d\u00e1val tak obs\u00e1hl\u00e9 mo\u017enosti k obl\u00edben\u00fdm pokus\u016fm, jak\u00e9 nikdy nem\u011bl v mal\u00e9 pracovn\u011b p\u0159i omezen\u00fdch prost\u0159edc\u00edch. A p\u0159ece v\u00e1hal, zda m\u00e1 p\u0159ijmout \u010di odm\u00edtnout l\u00e1kav\u00e9 pocty a v\u00fdhody, kter\u00e9 se mu nab\u00edzely \u2014 v\u00e1hal s ohledem na sestru!<\/p>\n\n\n\n


\u201eDev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f v roce v Pa\u0159\u00ed\u017ei,\u201c opakoval si smutn\u011b, \u201ea R\u00f3za bude \u017e\u00edt po svatb\u011b v Lyonu. Kdybych se jen dovedl zbavit obav z toho, co ji \u010dek\u00e1, kdybych mohl zahnat z mysli zl\u00e9 p\u0159edtuchy, s jakou radost\u00ed bych odpov\u011bd\u011bl na tento dopis, \u017ee p\u0159ij\u00edm\u00e1m nab\u00eddku!\u201c<\/p>\n\n\n\n


Dlouhou chv\u00edli uva\u017eoval, a p\u0159i t\u011bch chmurn\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch byly jeho tv\u00e1\u0159e \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm bled\u0161\u00ed a o\u010di smutn\u011bj\u0161\u00ed. \u201eKdyby se, nedej B\u016fh, splnilo to neodbytn\u00e9 neblah\u00e9 tu\u0161en\u00ed, kter\u00e9 m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed, kdyby opravdu do\u0161lo k\u2026 vlastn\u011b ani nev\u00edm, k \u010demu \u2014 jak brzy by pot\u0159ebovala ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti p\u0159\u00edtele a ochr\u00e1nce a spolehliv\u00fd \u00fatulek v ne\u0161t\u011bst\u00ed! Kde by nalezla p\u0159\u00e1tele a \u00fatulek? U t\u00e9 horkokrevn\u00e9 star\u00e9 \u017eeny? U p\u0159\u00edbuzn\u00fdch a zn\u00e1m\u00fdch sv\u00e9ho man\u017eela?\u201c<\/p>\n\n\n\n


Zachv\u011bl se p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed, vzal list \u010dist\u00e9ho pap\u00edru a namo\u010dil pero do inkoustu. \u201eBu\u010f pro ni, Louisi, v\u0161\u00edm, \u010d\u00edm jsem byla j\u00e1,\u201c opakoval si \u0161eptem mat\u010dina slova a za\u010dal ps\u00e1t.
Dopis byl brzy hotov. Vyjad\u0159oval v nejuctiv\u011bj\u0161\u00edch v\u00fdrazech vd\u011b\u010dnost za laskavou nab\u00eddku a sou\u010dasn\u011b omluvu, \u017ee ji nem\u016f\u017ee p\u0159ijmout z rodinn\u00fdch d\u016fvod\u016f, kter\u00e9 by bylo zbyte\u010dn\u00e9 vysv\u011btlovat. Opat\u0159il dopis adresou a pe\u010det\u00ed. Zb\u00fdvalo jen d\u00e1t jej na nedalekou po\u0161tu. Ale zav\u00e1hal p\u0159ed t\u00edmto posledn\u00edm krokem. \u0158ekl Lomaquovi, a s\u00e1m tomu pevn\u011b v\u011b\u0159il, \u017ee potla\u010dil v\u0161echnu cti\u017e\u00e1dost kv\u016fli R\u00f3ze. A te\u010f poprv\u00e9 shledal, \u017ee ji pouze do\u010dasn\u011b utlumil, \u017ee ji dopis z Pa\u0159\u00ed\u017ee probudil k nov\u00e9mu \u017eivotu. Za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed nikdy nic neodkl\u00e1dal na z\u00edt\u0159ek, ale nyn\u00ed tak u\u010dinil.<\/p>\n\n\n\n


\u201eR\u00e1no moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera. Po\u010dk\u00e1m do z\u00edt\u0159ka,\u201c \u0159ekl si, vlo\u017eil dopis do kapsy a sp\u011b\u0161n\u011b opustil laborato\u0159.<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

p\u0159eklad a \u00faprava: Nikola Valerov\u00e1<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

3.Pov\u00eddka. SESTRA R\u00d3ZA 1.Kapitola \u201eTak co, pane Vil\u00e9me, jak\u00e9 m\u00e1te dnes ve\u010der novinky?\u201c \u201eNic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, pane Justine. Jen to, \u017ee se sle\u010dna R\u00f3za z\u00edtra vd\u00e1v\u00e1.\u201c […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":63341,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-63911","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63911","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=63911"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/63911\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/63341"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=63911"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=63911"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=63911"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}