Předvolební debata lídrů kandidátek do Evropského parlamentu 2024  

youtube.cz TV Předvolební debata lídrů kandidátek do EP

Vážené dámy, vážení pánové, krásné odpoledne vám všem, kteří jste dorazili dnes do Kongresového centra pražského hotelu Holiday in. A krásné odpoledne také vám všem, kteří dnešní debatu sledujete prostřednictvím přímého přenosu na serveru deník. Cz a euroaktiv začíná velká předvolební debata, kterou pořádá konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, a to za mediální podpory deníku cz euroaktiv, ČTK a časopisu prosperita. Moderátory dnešního odpoledne bude šéfredaktorka serveru euroaktiv Aneta Zachová.

A se mnou také šéfredaktor centrální redakce Regionálních deníků Jan Klička.

Vítám tady Lenku Desatovou, předsedkyni rady seniorů České republiky a také kandidátku, nezávislou kandidátku na kandidátce socdem. Dobrý den.

Pozvání přijala také někdejší ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která do Evropského parlamentu jako lídr vede Kandidátku hnutí ANO. Dobrý den.

Názory České pirátské strany tady dnes bude reprezentovat lídr její kandidátky do europarlamentu a stávající europoslanec pan Marcel Kolaja. I vám dobrý den.

A vítáme zde také europoslankyni a předsedkyni KSČM Kateřinu Konečnou, která letos vede kandidátku koalice levicových a vlasteneckých stran a nezávislých osobností.

Do Kongresového centra v Praze dorazil také lídr kandidátky SPD. A trikolóry pan Petr Mach.

A v neposlední řadě zde vítáme také lídra kandidátky spolu, europoslance Alexandra Vondru.

No, a jenom pro úplnost dodám, že na dnešní debatu jsme zvali také zástupce hnutí STAN, kteří ale krátce před touto debatou svoji účast zrušili, a to bez náhrady. Tak představili jsme si všech šest diskutujících, pojďme si také říci něco o té dnešní samotné debatě, ta je rozdělena do čtyřech tématických bodů tématických bloků, kterými budou sociální politika a koheze, energetika, zemědělství a také doprava a investice. No, a protože organizátorem dnešní akce je konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky. Tak každý z těch čtyřech bloků bude uvádět vždy 1–2 otázky, které nám představí zástupcové těchto organizací. No, a vy budete mít minutu 30 na to, abyste každý v abecedním pořadí odpověděli na jejich otázky. Až toto úvodní kolečko skončí, bude potom čas na to, abychom mohli navzájem na sebe reagovat a k závěru toho třicetiminutového bloku potom bude čas na to, aby zazněly také otázky z publika.

jak už zaznělo, tématem bude kohezní a sociální politika a ještě předtím, než se pustíme přímo do toho bloku, tak si vyslechneme krátké úvodní slovo od zástupce organizátorů. Čímž je tedy konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, takže bych zde ráda přivítala zde na tomto pódiu prezidenta konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky pana Jiřího Horeckého.

Dobrý den.

Vážené dámy a pánové, vážení a milí kandidáti do Evropského parlamentu a vážení zástupci zaměstnavatelských podnikatelských svazů, ale i ředitelé jednotlivých podniků a zástupci zaměstnavatelů a odborových svazů. My jsme se rozhodli uspořádat tuto debatu, protože jsme chtěli akcentovat ty výzvy a témata, které vnímáme jako klíčová z pohledu zaměstnavatelů. Vy těch debat už máte celou řadu. Za sebou ale ještě více před sebou. My jsme také svědky vašeho diskutování a těch témat je samozřejmě celá řada. Od lidských práv přes válečný konflikt na Ukrajině po různá další bezpečnostní otázky a podobně. Ale my jsme v těch čtyřech blocích se snažili soustředit na to, co trápí české zaměstnavatele a podniky, o čem diskutujeme a co nějakým způsobem řešíme nejenom na půdě tripartity, ale samozřejmě i ve vzájemných rozhovorech a jednáních, takže to je důvod toho, proč já jsem moc rád, že jste přijali to pozvání a že v těch následujících 120 minutách budete odpovídat na otázky, které jsme se snažili i nějak zkoordinovat, aby opravdu odráželi a to reálné, co prožívají nebo čeho se možná obávají zaměstnavatelé či podniky v České republice a co je právě ve vztahu k Evropské unii a k jejím orgánům. To první téma, které bylo avizováno kohezní a sociální politika, to jsou dvě témata, které mají hodně společného a přesto jsou oddělené a já hned vysvětlím, jak to myslím, kohezní politika je politika sociální, hospodářské a územní soudržnosti, jejíž cílem je, řekněme, narovnat nebo přiblížit rozdílnou úroveň rozvoje nejenom členských států, ale jednotlivých regionů a dá se říct, že kohezní politika v posledních letech přispěla nebo přispívala ke snížení a nebo ke zvýšení konvergence mezi jednotlivými členskými státy. A je to jeden z těch klíčových cílů Evropské unie. Ona i ta kapitola na kohezních politiků, neboli na soudržnost je jedna z těch největších, zatímco kohezní politika je hlavním úkolem a cílem Evropské unie, tak sociální politika zůstává v kompetenci jednotlivých členských států, ačkoliv Evropská unie má iniciační nebo apelační funkci a využívá jí například tím, že zveřejnila v roce dva 18 evropský práv sociálně obrovský pilíř sociálních práv, následně k němu akční plán v roce 2022 EU Care strategi neboli strategie péče zaměřená na děti, seniory a osoby se zdravotním postižením a samozřejmě ovlivňuje členské státy sociálně ve formování sociálních politiky prostřednictvím evropských fondů ES plus rdf, ale i plán obnovy nebo rijekt EU a samozřejmě dalšími nástroji, jako je například evropský semestr a podobně, takže zatímco ta kohezní politika je tedy hlavním cílem EU, tak ta sociální politika je spjata s fiskální politikou daného státu, proto je v dané kompetenci jednotlivých zemí, ale řeší cíle, které si klade za své i Evropská unie. Snižování míry chudoby, snižování rizika sociálního vyloučení, dostupnost veřejných služeb, ať už sociálních nebo jiných. A z toho tedy se vyvíjí nějaké nebo odvíjí nějaké dvě dotazy pro tu úvodní diskuzi, které bych rád přednesl. Ono jich je více, ale jsou to podotázky, na které můžete reagovat. Ta první se týká právě té kohezní politiky, je ta současná kohezní politika EU stále ještě účinná, neměla by se redefinovat nebo nějakým způsobem změnit a nakolik donutit k řešením a naplňováním jejich cílů ty jednotlivé členské země, pokud vůbec, jak je donutit k prioritizaci některých jejich věcí, aby docházelo k naplňování těch cílů a co se týká těch cílů sociálních práv, které si EU stanovila, ať už v tom, prostřednictvím toho evropského pilíře sociálních práv, tak otázka je velmi podobná, má ta sociální politika i nadále zůstat v kompetenci, v plné kompetenci těch členských zemí nebo se mají ty kompetence nějakým způsobem centralizovat a sdílet, měli jsme třeba nějaké diskuze o evropské směrnici, o sociálních službách a podobně. A jak zajistit právě těm ohroženým skupinám, aby ty veřejné služby a jejich ochrana byla dostupná ve všech členských zemích. Takže to je na úvod z mé strany. Já ještě jednou děkuju i vám všem, kteří jste přišli na tuto diskuzi.

Děkuji za první úvodní příspěvek. Otázka zazněla. Doufám, že jste všichni poslouchali pečlivě. Můžeme tedy začít, jak jsme avizovali, A jako první bych poprosila o reakci paní desatovou, jenom krátce, zopakuji kohezní politika měnit, neměnit a sociální politika, zda by tedy měla zůstat v rukou členských států, prosím, paní Desatová.

Tak ono to asi do jisté míry souvisí ta kohezní politika s tou sociální a my samozřejmě jsme dlouhodobě prosazovaly, aby existovaly určité standardy, minimálně sociální, které by byly nastaveny v celé Evropské unii. Protože dělá nám spoustu problémů, třeba jiné nastavení invalidity. To víme a potkáváme se s tím na každém kroku. Souvisí s tím nejrůznější úlevy, souvisí s tím parkovací místa a už tam v podstatě pro tyto lidi ztrácí malinko Schengen tu kladnou stránku, kterou má pro nás ostatní, protože když invalida přijede se svojí značkou, se svým označením do jiné země, ještě to vůbec neznamená, že mu to tam v podstatě uznají. Myslím si, že teďko se tím parlament evropský zabýval a právě to jsou, to jsou ty věci, o kterých my se domníváme, že by skutečně nějakým způsobem z Evropy řízeny být měly, otázka je, do jaké míry to ta Evropa umí nebo neumí kontrolovat a vymáhat, ono můžete si dávat takové cíle, alespoň podle našeho názoru, které jsou reálné, to znamená cíle, které umíte kontrolovat a které nějakým způsobem umíte v čase vyhodnotit a případně pozměnit. To platí de facto pro všechny oblasti života, platí to i pro tu kohezní politiku. Ve chvíli, kdy tady to nedokážete, tak sebelepší plán, sebelepší cíl v podstatě nevyřeší vůbec nic.

Mockrát vám děkuji za tuto reakci, poprosím paní Dostálovou o odpověď na stejnou otázku. Prosím.

Tak já teda budu konkrétně držet opravdu těch otázek tak, jak padly, protože co se týká kohezní politiky, tak evropský sociální fond plus teďko pro nové o programové období 21–27, tak vlastně ten rozpočet vlastně, co je dán tím víceletým finančním rámcem na kohezní politiku, roste 2014–20 jsme měli zhruba 88 miliard euro, teď myslím celou Evropskou unii a na období 21–27 je to 99,4 miliardy euro. Otázka velmi dobrá je vlastně, jak tyto peníze vlastně dobře alokovat v těch jednotlivých členských zemí, my vlastně jdeme cestou, že se vyrábí pořád nové a nové nástroje na úrovni Evropské unie. Už je to spleť velmi nepřehledná. SF plus samozřejmě k sobě absorbovalo, viz ta nezaměstnanost mládeže, že prostě sociální začleňování, všechny tyto věci je otázka toho, jestli bysme měli mít pořád do budoucna monofondové programy, to znamená jeden program jenom na SF, jeden program na rdf, jeden program, kde prostě jsou investice, fond soudržnosti a rdf, protože si právě myslím, že u té sociální politiky musí být ty projekty provázané, prostě jedna samozřejmě vliv podpory pro ty konkrétní osoby, ale prostě ruku v ruce s tím musí jít investice, protože jinak samozřejmě jeden projekt pořád čeká na ten druhý projekt a nedá se to časově sloučit. Mě docela nadchla kohezní správa, já nevím, jestli jste měli možnost se s tím seznámit teďko, která vyšla, myslím, že to bylo v březnu, kohezní správa, která hovoří o tom, že do budoucna vlastně změnit ten princip fondu kohezní politiky na to, aby se přistupovalo něco, jako je krf, to znamená, aby byla orientace na výsledky, jsem dlouhá orientace na výsledky, to znamená, ne, abychom furt dokládali faktury a administrativně drtili ty žadatele, ale provázat reformami a na výsledky.

Děkuji moc za reakci, poprosím pana Kolaju, jak on vidí budoucnost kohezní politiky měnit, neměnit a co sociální politika? Zda přesouvat tedy pravomoce více do Evropy? Prosím.

Tak ta první otázka byla, jestli je kohezní politika Evropské unie stále ještě účinná.
A Když se podíváme i na to, jak bylo možné využít evropské peníze a nejenom v České republice, ale i v ostatních zemích, tak to velmi pomohlo. Bohužel se nám skutečně stalo v České republice často ty peníze místo toho, aby byly použity nám dohnání Evropy a vybudování infrastruktury, tak skončily prostě v nějakých jako rozhlednách v údolí, což je zásadní problém, když se podíváte, když se podíváte prostě do Polska, kde dokázali postavit stovky nebo možná dokonce tisíce kilometrů dálnic, tak prostě, holt jako musíme uznat, že předchozí vlády v České republice to jako nevzaly úplně za nejlepší konec, jak donutit ty členské země správně prioritizovat, tak to záleží na tom, kde nastavíme ty hranice, kde jsou ty kompetence členských zemí a kde jsou ty kompetence Evropské unie a tady musím říct, že bohužel ze strany členských zemí vždycky ten tlak byl enormní na to, aby vlastně co nejvíce si ponechali, bylo to co nejvíc flexibilní, ale pak nám to často skončilo v těch rozhlednách, v těch údolích, takže tady si myslím, že ta pravidla by měla být striktnější, abychom dokázali i lépe prioritizovat a dokázali zajistit, aby prostě ty peníze nebyly rozkradené nebo neskončily v nějakých takových jako úplně příšerných zbytečných projektech. A co se týká té sociální oblasti a té kompetence, ono přece jenom ta kompetence Evropské unie tam do určité míry je tady už to bylo zmíněné, ten evropský pilíř sociálních práv, to, že vlastně v určitých oblastech lze určitě pracovat na tom, aby Schengen lépe fungoval, protože prostě sjednotíme ta pravidla nebo je harmonizujeme, tak vlastně jako budeme schopni lépe fungovat i v rámci Schengenu, který prostě jako spadá, že jo, do kompetence Evropské unie, takže možnosti tady jsou a myslím si, že bychom je měli více využívat.

Děkuju moc, pane kolajo. Stejná otázka pro paní Konečnou. Úpravy kohezní politiky a budoucnost té sociální politiky v rukou členských států. Prosím.

Děkuju, krásný den všem. Když se podívám na ten první dotaz, já strašně nemám ráda, když říkáme, on to někdo udělal jinak a my jsme to udělali blbě, ale my jako dlouhodobě víme, že ty evropský fondy jako úplně neumíme, že velmi často jsou daleko složitější, než jsou v řadě jiných států to jejich využívání. A když jsem z rohu nebo z Ostravska, kde jako je spousta společných projektů s Poláky, se Slováky a vždycky na to vzpomínám, že když jsme dělali ty společné projekty, tak prostě ti Slováci a Poláci mají desetinu papírování a všeho. Já myslím, že my se tady jako zbytečně hlavně utápíme v administrativě. To, že by byla účinnější, určitě, kdybychom si sami uměli prioritizovat a pak to dodržet, tak to je prostě faktem, ale jako nesvádějme to na někoho, je to i o nás, o tom, aby tady byly vlády, které prostě dovedou jako racionálně a bez politických emocí říct OK, tohle bylo fajn a tohle se nám osvědčilo, tohle se neosvědčilo. A pojďme od toho a pojďme se bavit o něčem jiném. Takže za mě je to víc než o nějakém dalším určování ze strany unie, tak je to o tom, abychom si udělali pořádek především doma. A co se týče té sociální politiky, tam ono se tady na to narazilo, to je ten třeba ten podle mě šílený příklad z toho evropského průkazu zdravotního pojištění nebo pojištěnce. Jako dva 18 jsme se o tom možná začli bavit poprvé, jestli si vzpomínám, ten rok je rok 2024 a konečně jsme k něčemu dospěli, ale ta implementace je tam zase další tři roky, jako my potřebujeme 10 let na to, abychom lidem se zdravotním postiženým řekli, že mají stejný práva po celé Evropské unii, že ten jejich průkaz je úplně stejný. Ve Francii nebo v Čechách. Já myslím, že to prostě ukazuje to, že to ne úplně funguje, na druhou stranu tohle bych nevzdávala, protože tohle si myslím, že je fakt důležité a že minimálně v té zdravotní a sociální oblasti by ty lidé ty stejná práva v rámci Evropské unie mít měli.

Děkuju vám moc, paní Konečná, za příspěvek. Otázka pro pana Macha, jak opravit kohezní politiku, nebo jestli ji měnit zde účinná a sociální politika.

Já když se dívám na úspěšnost té koheze, když se díváme, řekněme, na země eurozóny, tak vidíme, že místo, aby ty chudší země a regiony konvergovaly k těm bohatším, tak spíš tam dochází k divergenci v případě té eurozóny. Jsem přesvědčen, co by ekonom, že tedy za tím dominantně stojí právě společná měna, že ty chudší regiony nemají možnost konkurovat tím, že by měly slabší měnu, jsou prostě držené v takové určité pasti. Ale já jsem přesvědčen, že prostě dotacemi se prosperita zajistit nedá, že my musíme být konkurenceschopní, ale ne tak, abychom se nějak jako udotovali nebo prodotovali k tomu být zemí, která bude mít vyšší životní úroveň, vyšší příjmy. Takže z mého pohledu ta kohezní politika prostě nefunguje. Tedy já jsem pro to, aby se zmenšily členské příspěvky členských států do rozpočtu Evropské unie a aby se prostě některé fondy, které jsou evidentně neefektivní, prostě zrušily, aby ty peníze zůstaly v těch zemích, ve kterých pochází, což potom samozřejmě zvýší tu flexibilitu. Ten stát nebo ta obec si může jednoznačně říct, jestli potřebuje silnici nebo rozhlednu a nemusíme se ohlížet na nějaká pravidla Bruselu, nemusíme utápět další peníze na kofinancování a dalo by to prostě mnohem větší možnost volby.

Děkuju vám, prosím pana Vondru o reakci.

Tak za prvé, myslím si, že vždycky je dobré to posuzovat případ od případu, konkrétně to, co tady zaznělo na adresu zdravotně postižených v těch dopravních situacích, anebo i u průkazu zdravotního pojištěnce, tak to jsou, myslím, konkrétní věci, kde já jsem schopnej podpořit jako, protože dávají smysl a když můžeme vymáhat pokuty přeshraničně, tak proč ne? Tohle, jo, ale pokud bychom tedy to pojeli obecně, jak zněla ta otázka, tak sociální politika, já jsem proti přesouvat ty kompetence dál na evropskou úroveň, protože pokud tohle budeme dělat, tak jenom poroste náklady na obsluhu toho systému. To je prostě, takhle to tam jakoby chodí, takže se budeme dostávat do situace, kdy na to ani nebudeme mít tady a je samozřejmě ta specifická oblast, kde naopak to vyžaduje náš tlak, aby oni upravili sociální systémy, to je ten migrační problém, kdy část zemí vlastně tím nabubřelým systémem je láká, ale není to řešení tohle to harmonizovat, ale spíš na ně tlačit, aby udělali to, co Dánsko, protože tohle je v zájmu jak pravice, která dbá na bezpečnost, tak i levice, protože když je integrace neúspěšná, tak to užírá ty sociální peníze pro naše a když je tak napůl úspěšná, tak je to jenom konkurence na trhu práce a pokud jde o tu kohezní politiku, tam musím říct, že souhlasím s tou tezí, když z těch dat zkoumáme, jestli vlastně účinná na celoevropský úrovni není prostě ty rozdíly mezi chudou Itálií a Španělskem a tou bohatou Skandinávií se spíš prohloubují, ale určitě se nezmenšují. A co hůř. Není vlastně úspěšná ani tady doma, protože když se podíváme na ta tvrdá data karlovarský, ústecký, Moravskoslezský kraj, tak ty rozdíly bohužel se prodloužily, ten nebo zvýšily, čili je tu spíš domácí úkol, jako tohle to dělat daleko efektivněji. Fond spravedlivý transformaci je snad trošku záblesk na lepší časy, protože na Ostravsku a teď i poslední dobou na Ústecku se to přece jenom jako snaha alokovat do něčeho, co má nějaký růstový potenciál. Ne, to utápě v pitomostech.

Děkuju moc, pane Vondro, děkuju všem řečníkům za úvodní sérii odpovědí. Chtěl by někdo nyní reagovat na to, co třeba zaznělo, ať už na účet kohezní politiky nebo na účet sociální politiky? Paní Dostálová, prosím, poprosím ve stručnosti.

Tak my tady jdeme velmi po povrchu teda. Takže pro mě to je samozřejmě jako složitý na to reagovat, protože si musíme uvědomit, že si musíme tedy odpovědět na jednu základní otázku, že my samozřejmě odvádíme do Evropské unie, jsou to daně všech našich lidí, ale velmi striktně nám z té unie přichází, na co ty peníze můžeme použít. Vist matické cíle. A teď je o tom se skutečně pobavit o nové kohezní politice na období 28–33, abychom se tedy pobavili, jestli pojedeme tím systémem, co jsme si teď všichni vyzkoušeli na národním plánu obnovy, že skutečně se budeme orientovat na ten výsledek, to znamená, že se Česká republika zaváže, budu mít takovou reformu a k tomu potřebuju takové investice do lidských zdrojů, do infrastruktury atd. a když to splníme, tak nám ty peníze pošlou a ne jako teď, kdy to vykazujeme, administrativně se můžeme úplně zbláznit všichni, co k tomu potřebujeme za personál, aby to zvládli, takže na to si musíme odpovědět. Tak to samozřejmě jinak, co říkali kolegové, s tím lze souhlasit, ale pak to praktično v České republice je teda opravdu trochu o něčem.

Děkuju. Pan Mach se hlásí o slovo. Prosím.

Já jsem možná byl trošku stručný a nedostal jsem se vlastně k té druhé otázce, jestli se má sociální politika, jestli se jí máme vzdát a předat se kompletně nebo částečně na Evropskou unii, tak pro mě je to otázka skoro jak z jiné planety, naopak si myslím, že by se měly různé kompetence, které se svěřily Bruselu vrátit, ale já bych před tím varoval z toho důvodu, že v té sociální oblasti a sociálních standardů jsou prostě odlišné zájmy na straně jedné zájmy České republiky a na straně druhé zájmy západních států, což bych dokumentoval na nějaké nedávném příkladu, když se řešila otázka minimální mzdy pro řidiče, tak samozřejmě třeba francouzští kamiony nebo kamionové firmy říkali ne, musí mít čeští řidiči prostě určitou minimální mzdu, ale oni to říkali z důvodu, že se bojí konkurence a bylo to vlastně v neprospěch těch našich řidičů, kteří by pak ztráceli zakázky. Jiný příklad, když vidíme tendence a snahy, aby se sjednotili standardy sociálních příspěvků pro žadatele o azyl nebo migranty, no, tak my často říkáme, Německo je prostě cílovou destinací mimo jiné proto, že prostě ta jeho sociální politika vůči migrantům je štědrá a nechtěli bychom si nechat mluvit do té naší domácí, ale ono to stejně tak platí prostě ve zbytku sociální politiky. Takže já prosím, ponechat ji na naší úrovni.

Děkuji. Paní desatová. Zaznělo tady na kohezní politiku to téma, řekněme, jak moc by měl Brusel cílit právě ty fondy, zda by třeba jsme se měli od kohezní politiky přesunout k tomu modelu národního plánu obnovy, jak vy to vnímáte?

No, tam je otázka, aby ten národní plán obnovy neskončil úplně stejně jako ty eurofondy, to je jako musíme si spíš jako zamést před vlastním prahem a doma si nastavit pořádná pravidla fungování. Pak je přece úplně jedno, jestli to máte ve fondu a ve fondu b, tam jde o to, jaká máte pravidla, jak moc jste je schopni dodržovat, protože ona taková specifikum Čechů je, že se hledá způsob, jak to obejít, vždycky ta pravidla, že nejsme úplně striktně, že je to takhle, tak to budeme dodržovat, ale, ale spíš přemýšlíme, jakým způsobem by se to dalo udělat jinak. A proto jsou z toho potom rozhledny, místo, místo silnic, který Polákům samozřejmě závidíme, stejně tak jako je můžeme závidět. Desítky tisíc bytů, který postavili a nemají třeba takový problém s bytovou politiku, jako my máme v Čechách, kdy v podstatě nějaké stěhování zaměstnanců za prací téměř nepřichází v úvahu, protože ten zaměstnanec pak nemá kde bydlet, by se přestěhovat chtěl.

Děkuju, pane kolajo, měla by podle vás Evropská unie, řekněme, více tlačit státy, co týče investování těch peněz do nějakých konkrétních oblastí nebo by měla být dána větší ruka těm členským státům.

Tak já jsem přesvědčen, že v zájmu nás všech Je to, aby ty peníze byly využity efektivně.
A to by měl být ten cíl, který sledujeme, to znamená, jestliže budeme sledovat nebo jestliže my budeme používat jeden systém nebo druhý systém, tak bysme nejdřív měli udělat analýzu, jak to teda vlastně jako s tím jedním a druhým systémem dopadlo a od toho to pojďme odvíjet dál. A já teda musím říct, že v některých členských zemích ohledně toho fondu obnovy teda panují skutečně velké obavy, protože ten, jak je mnohem víc flexibilnější, tak prostě jako v zemích, v kterých, řekněme, demokracie není úplně jako v nejlepším stavu, tak jako hrozí, že prostě ty peníze budou rozkradený. A To je něco, před čím bych skutečně varoval, protože jako můžeme se tady plácat po ramenou a říct, to je skvělé, tak jsme převedli, převedli prostě ty pravidla, to, že nám to nediktuje někdo z Bruselu a děláme si to tady jako sami, prostě já jsme strašně jako skvělý, ale jestli ty peníze, peníze daňových poplatníků jako skončí potom prostě v kapsách jako nějakej jako zlodějů, anebo se vyplácej na projekty, který jsou úplně zbytečný, tak si myslím, že si nemůžeme gratulovat vůbec nikdo.

Děkuji.

Paní Konečná. Podobný otázka i na vás. Jak cílit lépe, řekněme, ty finance, jak by do toho měla promlouvat Evropská unie a měli bychom se třeba posouvat k tomu modelu spíše národního plánu obnovy nebo třeba fondu spravedlivé transformace, kde to je více jakoby jasné vlastně už na té evropské úrovni, kam ty peníze mají cílit.

No, více jasná, ale když vidíme, jak to vypadá třeba s modernizačním fondem. Tak mi trochu děsí, že se měla pocit, protože jsem u něho stála, u jeho zrodu, že přesně víme, na co a jak to tomu průmyslu pomůže a když dneska vidím některé ty projekty, tak my jako fakt omývá a ještě víc mi omývá, když mi ministr financí řekne, že ty prachy je schopen využít sanování státního rozpočtu, tak to je jako něco, co úplně jako nedávám, se přiznám, omlouvám se, že jsem tak otevřená, ale protože tehdy jsme přesně věděli, proč to pro ten průmysl potřebujeme, proč potřebujeme, aby v tom modernizačním fondu byla Česká republika, takže ono ať si to nastavíme z té Evropy, jakkoliv vždycky, když bude se chtít najít cesta, tak se to jakoby obejde. Ale já bych jenom doplnila jednu věc, a to je to, o čem jsem mluvila na začátku, tak si to pojďme říct jako otevřeně, tak jsme schopni se na politické reprezentaci České republiky dohodnout o nějaké prioritizaci, o tom, co opravdu potřebujeme. Jsou to dopravní stavby, já nevím, rychlostní železnice, něco, něco. A říci fajn a tohle 10 let prostě tady poženeme a pak k tomu budeme dávat i ty, přizpůsobovat ty fondy tak, abychom je samozřejmě obhájili v tom Bruselu, protože to přece není o tom, že se dají nikde rozkrást, pane kolego, to zas jako nepřehánějte, ale je to o tom, že to musíme umět obhájit, ale já si prostě myslím, že za těch 30 let se nenašly dvě reprezentace po sobě, které by tohle dokázaly a pak je to, v čem teď žijeme.

Děkuju a ještě poprosím o reakci pana Vondru.

No, tak jak vznikl národní plán obnovy, že jo, next Generation, vlastně přišel covid, kdy vypli Španělé a Italové svoje ekonomiky a teď nastala šílená panika, protože vlastně ta konvergence nefunguje, že to položí eurozónu, jo, protože Itálie, jiný sousto než Řecko, tak se vymyslelo tohle, což ale platí Němci, že jo, ty bohatý a oni se bojí, že jo, se zavázat k permanentním platbám, tak se na to našila ta zelená barva, aby ten německý daňový poplatník měl pocit, že zachraňuje planetu a byl ochotnej těm transferům.
Fajn. Budiž. Ale náš problém je, že by vlastně výsledkem toho dneska nejsme schopný třeba dokončit tu dálniční infrastrukturu, protože na to už nám jako z plánu obnovy nikdo ty peníze teď neschválí, protože to nemá ten zelenej nátěr, přičemž my jsme ve středu Evropy, ty dálnice tady ničej ty kamiony, co jezdí mezi Istanbulem, Rotterdamem a mezi Varšavou a Marseilles, čili je to evropský problém jako, jo, a v tomhle, myslím, nás čeká prostě úkol tohle to znovu otevřít a dokázat. Je to naše chyba, že my jsme v 2010, 2020 v tomhle období jako nebyli schopni udělat to, co Poláci kvůli nesmyslný velký protikorupční revoluci a dalším věcem tady, jo, a já a podobně, ale teď tohle musíme dotáhnout, protože to je celoevropský zájem, kterej prostě není o tom, že my bysme to tady znárodní a rozpočtu měli sanovat, když nám to jako ničí evropská mobilita.

Děkuju moc. Nyní je prostor pro jednu otázku z publika, vidím zde zájemce o dotaz, takže poprosím o předání mikrofonu a s dotazem se hlásil pan Středula, takže poprosím o předání a poprosím ve stručnosti, pokud možno.

Dobrý den. Moc děkuju. To není tak jednoduché, ale budiž, takže já se pokusím o něco. První věc je, jak to, že máme ty peníze, platíme emisní povolenky a docela teda drsné. Takže by mě zajímalo, jak se díváte na celý tento problém. Všichni, jak tady sedíte, protože to souvisí s celou kohezní politikou. Bude tady etst. Dva lidé budou platit více. Podnikatelé. I my máme obrovský problém, že se bojíme odlivu ad industrializace České republiky a celé Evropy. Považujeme to za naprosto šílené. V takové situace musí být společná sociální politika. Jakmile nebude, bude z toho takový problém, že se z toho neprobereme ještě několik let a bude to dezintegrační, nebude to mít žádný integrační charakter a v neposlední řadě máme 20 let po vstupu do EU a my divergujeme. Souhlasím. Pan Mach to řekl, i když on to myslel ještě v jiném kontextu, ale já to říkám na tom lidském kontextu, takže ten problém je fakt velký. Takže co s tím chcete dělat. Teď se připravuje rozpočtové období 28 a žádná debata s námi sociálními partnery není vedena, přestože jsme si o ní sami řekli, takže jak se na to díváte v tomto komplexním slova smyslu, protože poslední poznámka, omlouvám se. Otázka emisních povolenek vypadá jak obrácený Jánošík. Všichni platí a těm bohatým se to přerozděluje. Myslíte si, že to je ta míra té spravedlnosti? Nemělo by to být jinak. Děkuju.

Tak je moc děkuji. Kdo by chtěl reagovat jako první? Pan Mach se hlásí, poprosím v krátkosti.

Ono to vlastně navazuje to, co říká pan Středula i na tu otázku dva pana Horeckého. A já vidím to, že tato zelená politika ETS, emisní povolenky, že ona je sociálním problémem, ona je problémem konkurenceschopnosti pro firmy a pro domácnosti, je sociálním problémem, takže ten můj hrubý odhad kvůli Green dealu platíme na podporu ozev elektřině asi 47 miliard ročně a kvůli emisním povolenkám na elektřině je to asi koruna na kilowatthodině, takže můj odhad je přes 60 miliard ročně, takže přes 100 miliard ročně platíme jenom na elektřině navíc a znamená to, že jedna firma za druhou zvažuje přesouvání výroby, znamená to, že jedna domácnost za druhou nemá dost peněz na to, aby si zaplatila prostě v zimě za topení. A my to vidíme pak i na datech, jak přibývá lidí, kteří berou nějakou tu podporu v hmotné nouzi a podobné věci, takže Evropská unie tady způsobuje ten sociální problém minimálně v té věci ETS, emisních povolenek a představa, že teda požádáme Evropskou unii nebo budeme prosazovat, aby teď Evropská unie dělala ještě nějaké sociální náplasti na to. Takže ona těm lidem prostě z jedný kapsy takhle peníze vytáhne, aby je dávala. To si myslím, že by byla špatná léčba. Prostě ne. My musíme zrušit ten systém, o tom já jsem velmi přesvědčen. No, a pak se uleví lidem a nebudeme jim muset zase milostivě do druhé kapsy strkat nějaké sociální dávky.

Děkuju,

Pane kolajo, prosím a ještě bych vás poprosil, abyste se soustředili na to, co s tím, ne, na popis té situace, leccos tím prosím.

Tak jsme se dostali od koheze ke Green dealu a energetice to eskalovalo rychle. Ale. Já teda musím říct, že systém emisních povolenek jakožto tržní mechanismus je něco, co jako velký zastánce trhu. Podporuju.
A ten princip je jednoduchý, ten princip je znečišťovatel platí a ten princip je správný, protože vede k tomu, že se vám vyplatí modernizovat, abyste nemusel platit za to, že znečišťujete a kam ty peníze jdou, tak ty peníze potom jdou například skrz modernizační fond, mají jít samozřejmě do modernizace. Proto tak jmenuje modernizace a jestliže ty peníze ale potom jako končí jako tam, kde nemají, to znamená, že vlastně neslouží k té modernizaci, neslouží k tomu, abychom vlastně zlevnili tu cenu elektrické energie, tak je to problém a prostě jestliže teďka tady nadáváme na to, že máme vysokou cenu elektrické energie, proč máme prostě zastaralou distribuční síť, proč nemáme dostatek obnovitelných zdrojů energie, to, co Piráti dlouho prosazovali a co by nám snížilo cenu elektrické energie, to jsou ty správné otázky, a to je to naše. Musíme pracovat.

Děkuju. My k té energetice dostaneme potom dalším bloku. Poprosím ještě paní desatovou o reakci a soustřeďte se na tu sociální linku, řekněme.

Já bych chtěla reagovat na pana Středulu a na ty emisní povolenky. Ono podle mě to teda šťastně vymyšlené není a není to tak, že to zaplatí ti, kteří znečišťují, ve finále to zaplatí obyčejní lidé a malé firmy. Tak to je. A to, co se chystá, že by měly být emisní povolenky i na obytné domy, tak to už je úplná katastrofa, zejména pro Českou republiku, protože pokud to nevíte, tak zhruba 73 % bytovýho fondu v České republice je postavený nebo renovovaný před rokem 2000, takže 77 % by s těmi emisními povolenkami na bydlení měli velký problém.

Děkuju.

Paní Dostálová.

Tak já děkuju za ten dotaz, protože já teda vůbec nejsem ztotožněná vůbec se systémem obchodování s emisními povolenkami, já prostě nerozumím tomu, jak se z toho v průběhu vývoje mohl stát bankovní produkt. Samozřejmě s tím se dá spekulovat na trhu atd. a koneckonců ten dopad vidíme teďko kolem sebe všichni dnes a denně, takže celý ten systém je, že mě úplně zaráží, že se tady opravdu někdo vážně může bavit o tom, že existuje nějaké evropské klima, nic takového neexistuje, jenom globální klima a je potřeba se podívat na to, jakým poměrem Evropa vlastně přispívá emisemi, kdo k tomu globálnímu klima je to 8 % a jestli si neuvědomí Evropa, že nemůže mít ambici zachraňovat svět, tak se tady ve finále zničíme sami. Já stejně tak absolutně nechápu sociálně klimatický fond, to znamená, co to je, to je, prostě vyber a přerozděluj, co to je za systém, to znamená, my to nejdříve vybereme od těch lidí na emisních povolenkách pro domácnosti a pak, když prostě někdo řekne, já na to už nemám, tak mu to zaplatíme ze sociálně klimatického fondu, takže já s tím mám obrovský problém. Kam se dostala cena emisní povolenky, vidíme dnes a denně. Srovnejte si trhy Spojené státy, Korea, Austrálie, Evropa a vlastně my se zničíme sami.

Děkuju

Paní Konečná.

Tak já myslím, že vím pana kolaji se, všichni shodneme na tom, že emisní povolenky jsou jako něco, co je to fér. My si, my jsme spolu dneska tuhle debatu vedli v Blesku asi před dvěma hodinama, takže trošku znám hloubě s jeho názory v tuhle chvíli, ale ne jako, řekněme si upřímně, emisní povolenky jsou věc, která se prostě zvrhla v něco, kam se nikdy neměla zvrhnout, jako to je realita, dva 17 neměli odejít emisní povolenky vůbec na trh, jako to je o tom, že jsme to pustili do volného trhu, tam se nám s tím začlo obchodovat, začlo se to navyšovat a místo toho, ale to jenom, co jako ukázat ten příklad, místo toho, abysme si řekli v té Evropě ty jo, blbej nápad, pojďme s tím něco udělat, tak my to dáme ještě na ty domy. A to ale vyjednalo české předsednictví. Já se omlouvám, ale to je prostě realita jako, takže podpořilo se to prostě, Sašo, za vás jako se to prostě podpořilo. Mě to mrzí, ale, tuším tehdejší první. Nevzpomenu si na jméno paní Hubáčková, pardon, omlouvám se. Ministryně životního prostředí to hrozně chválila. Jak to je super nápad, tak jako když každý říká, jako víme všichni, že je to blbě, tak já na rovinu říkám, že si myslím, že systém emisních povolenek, něco, co bude muset dojít jako brutální revize a ideálně čím dřív tím ryb, protože to není jenom o tom, že z jedné kapsy bereme a pak to tam musíme dosypat, ale to je o tom, že pokud tomu průmyslu nedáme jasný signál, že s tím chceme ale během roku nebo dvou něco jako fatálně udělat, tak ten průmysl se takhle sbalí a půjde a já se mu vlastně vůbec nebudu divit.

Děkuju, pane Vondro, jinak připomínám, že energetice se dostaneme hnedka vzápětí, takže si to, prosím, držte si to.

Pane Vondro. Před pěti lety tady v té poslední kampani se o tom bavili. Tak já jsem xkrát říkal, že povolenky jsou blbost, že jsem měla udělat Uhlíková daň, jo. Mimochodem info renovovanej institut v Mnichově ekonomickej, to říká prostě 15 let, ale tuhle debatu jsem prohráli. Pak přišla druhá etapa. Frans Timmermans prostě Šlapal na plyn a milý Pepíku, já nevím, jestli si vzpomínáš, když on vyrobil jako návrh f fifty fi fit for fifty fif, čili vlastně zpřísnění, tak se mířil do Ostravy. Jo, to prodávat. Já ti volám, já doufám, že si na to pamatuješ, říkám ti do telefonu. Milý Pepo Timmermans jede do Ostravy za tři týdny a má tam z režie evropský komise přichystaný setkání s mladými ekology a inovátory, který mu nadšeně budou tleskat. Já říkám, kdyby jel do Polska, tak tam prostě na něj budou čekat oceláři, horníci a další. Pepo, máš tři tejdny na to něco udělat a cos mě tehdy odpověděl, jo? Jedu na dovolenou na Kypr, nejde to, jo. Takže sorry, jako sorry, jo, sorry, ale dokud tady jako nebudeme schopný se nějakým způsobem ozvat, tak to budeme prohrávat jako vždycky. O tomhle to je fajn dotaz, ale prostě zamyslí se, ty. Sám si nemohl udělat něco víc. No, já bych nejel na Kypr. Teďka. Myslím si, že je čas přece se k tomu téma, která vidíme, že vás zajímá, určitě ještě k těm emisním povolenkám se dostaneme, takže vím, že chcete na to reagovat, ale nyní už předávám slovo kolegovi, aby nám otevřel ten další blok a omlouvám se, že se mu to trošku vykradla.

Vůbec nevadí. Krásně jsme se přelinuli do dalšího tématického bloku, kterým bude, kterým bude energetika jenom pro diváky. Tady tlumočím, že pan předseda před chvilkou dementoval, že byl kdy na Kypru na dovolené. Ale to se pak ještě můžeme vyříkat. Tak každopádně energetika velké téma. Představí nám ho tady pan Vladimír Budínský, člen a teď se omlouvám představenstva zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, pane Budínský. Je to na vás, pokládejte otázky.

Dobrý den všem. Já bych v první řadě chtěl poděkovat europoslanm, kteří doteď v tom europarlamentu byli. Mi jako zástupci českého průmyslu jsme s nimi jednali, komunikovali a minimálně někteří z nich hlas českého průmyslu hájili. Já bych jim za to chtěl poděkovat a chtěl bych doufat, že všichni, kteří budou v těch demokratických volbách zvoleni, budou za Českou republiku kopat. Protože my jsme malá země, potřebujeme být jak v rámci té Evropské unie konkurenceschopní, tak i globálně konkurenceschopní, protože dneska Evropa není trh, svět je trh a my se na tom trhu musíme pohybovat, máme velký handicap jako průmysl v Evropě, že máme drahou energii. V Evropě je třikrát dražší energie, než je v Americe a čtyřikrát dražší než v Číně. Čína žádnou takovou ekologickou politiku v takové obrovské míře nerazí a pro vaši informaci Čína spotřebovává více než polovinu světového uhlí, dále staví tolik uhelných elektráren, že kdyby všechny evropské uhelné elektrárny ze dne na den zmizely, tak jenom ty, které Čína chce postavit na čínském území, to nahradí, ale Čína investuje do uhelné energetiky v Indonésii, v Pákistánu, v Africe a na dalších teritoriích, čili každý rok přes všechny sliby iea a timmermansů, že uhelná spotřeba se dostává na vrchol, tak ten vrchol nenastává a každý rok se spotřeba uhlí ve světě zvyšuje. Vy jste tady narazili na povolenky. To bylo moje hlavní téma a moje hlavní věc, kterou jsem vám chtěl ukázat na tomto jednoduchém grafu, který ukazuje cenu povolenky v EU a cenu povolenky v Číně a v Severní Koreji, v Jižní Koreji, Severní Korea na to neřeší, ale v Jižní Koreji a ta povolenka v EU je desetkrát dražší než v té Koreji a osmkrát dražší než v té Číně. Mají nástroj, jak bojovat s uhlíkem, ale přiměřený, kterému se průmysl může z dlouhodobého hlediska nějakým způsobem přizpůsobit cenám kolem 80 EUR, nemůže. A tady bych trošku opravil, představte si, že 40 % naší energie je z uhlí a ta uhelná elektrárna musí na jednu megawatthodinu koupit jednu povolenku a ta povolenka dneska stojí 80 EUR a ona tu svoji elektřinu prodá na trhu za 60 EUR. Myslíte, že potom může ta uhelná elektrárna fungovat nemůže? Proto, když přijdete do severozápadních Čech, uvidíte, že elektrárna Počerady, elektrárna Tušimice, nefunguje, v takovémto počasí elektrárna nefunguje, ale samozřejmě fixní náklady, dále ty provozovatelé mají a česká uhelná energetika krachuje. Čili tento graf je důležitý. Já jsem strašně rád, že všichni tady řekli, že se s povolenkami něco udělá, my máme tu drahou elektřinu také proto, že prosazujeme obnovitelné zdroje. Tady jistě pan Kolaja se mnou nebude souhlasit, ale tento graf vám ukazuje, jak v obnovitelných zdrojích profituje Čína, zatímco ona doma staví ty uhelné elektrárny, tak nám sem vyváží solární panely, střídače na ty solární panely, větrníky a vidíte, že v některých produktech toho obnovitelného energetického světa mají 90 % světového trhu, čili tady Evropská unie začít pracovat na konkurenceschopnosti evropského průmyslu a český průmysl je hodně energeticky náročný, my pořád něco vaříme, tavíme, vypalujeme a na to všechno potřebujete energii, to není jenom elektrická energie, to je i teplo, i naše státní energetická koncepce by se dala nazvat elektrickou koncepcí, protože neuvažuje ty ostatní formy energie, takže já bych chtěl tady apelovat, aby prostě čeští europoslanci fungovali jako tým zástupců České republiky, aby spolupracovali se svými kolegy z jiných zemí, protože sami ve svém počtu 21 toho moc nezařídí, ale budou mít ve svých frakcích další kolegy, se kterými bychom měli hledat spolupráci v těch zemích, které jsou průmyslové, v těch zemích, které jsou na tom podobně jako my a měla by Evropská unie odstoupit od politiků one Side fic, ol, to znamená jeden mundúr pro všechny, protože ty země mají různé kupní síly, různé situace a představte si, že tu povolenku, o které tady hovoříme, tu musí koupit i bulharská elektrárna. Musím vám říct, že bulharská uhelná energetika je asi tak velká jako naše, těží tolik uhlí jako my, ale ten Bulhar má čtvrtinový plat proti lucemburčanovi a menší než poloviční proti nám, takže si představte, co ta povolenka dělá v některých zemích na východ od našich hranic, čili to téma je opravdu důležité a já jsem hrozně rád, že všichni skoro řekli, že s tím něco budou dělat. Děkuju.

Co a s kým? Tak zkusme to tedy otočit. Začneme kolečko tentokrát od pana Vondry. Tak slyšeli jsme tady osmkrát dražší povolenka v Číně než v Evropě, co můžete osmkrát. .

V Číně? Jestli jsem tomu dobře rozuměl. Ne, dražší, my jsme osmkrát dražší, jsme osmkrát dražší než Čína.
A třikrát dražší než Amerika. No, je tohle kardinální problém, že jo.
A Jako já souhlasím s tím. Šel tady Vladimír Budinský, jako říkal, to je jako velmi dobrá analýza tý situace teď, co s tím, ale je ta klíčová otázka. Jo, tak jako nás je tam 21 a bude nás tam 21 europoslanců, myslím si, že tak možná já nechci teď jako a nikomu do svědomí, možná Piráti, možná stan, tam nevím, ale ostatní se asi shodneme, že to jako žádnou jakoby zásadní revizi vyžaduje, ale potřebujete, že jo, sehnat většinu v Evropském parlamentu, jo. A to 21 ze 720 není ani náhodou. A musíte sehnat.
Pokud chcete něčemu zabránit aspoň blokační menšinu v evropský radě a pokud chcete něco změnit, tak musíte tam sehnat jako většinu taky.
A celej ten problém je, že tady tahle ta hra není jenom o záchraně planety. A já jako nezpochybnil dekarbonizovat máme, jo, ale způsobem, který nás nebude konkurenčně poškozovat ani nás ve vztahu ke zbytku Evropy, ani Evropu ve vztahu ke zbytku světa. Čili tohle samozřejmě jako je taky hra o přerozdělování moci, vlivu a peněz v Evropě, protože potenciál obnovitelných zdrojů v Dánsku, Holandsku kvůli severnímu moři, Švédsku, kvůli Hydro, Španělsku, kvůli slunci je daleko větší než u nás.
Čili ta sestava zemí Který jako na to doplácejí, je omezená. Jo, jsme to my, Slováci, Poláci, Němci, ale to znamená, samozřejmě německý probuzení.
Najdeme ještě někoho na Balkáně. Ale není.
To ta většina, jo. Já jsem, za těch pět let se mi podařilo a tím budu končit. Změnit mi věci, protože jsem tu většinu našel jádro, abychom rehabilitovali jádro, abychom změnili euro, sedmičku, ale potřeboval jsem k tomu prostě země typu Francie, Itálie a podobně, abysme tohle dokázali. Tady je to těžší a bude to obrovskej boj, ale slibuju, že půjdeme do něj.

Dobrá. Já děkuji. Tak co by s emisními povolenkami?

Já se nejprve odpíchnu od toho, co v tom minulém bloku ještě říkal pan kola. Já jsem velkým fanouškem trhu, říkal pan Kolaja, a proto podporuju ETS, to je pseudotrh, že jo, to je, to je parodie na trh nebo na kapitalismus, protože ta cena je závislá na tom, kolik se těch povolenek rozdá nebo kolik se jich prodá, jestli se vydraží, jestli se dávají zadarmo, takže to mají prostě v rukou politici a není to vůbec trh, není to vůbec trh. A druhá teze, kterou pan Kolaja říkal, je, že to má sloužit tedy k tomu, aby byla zdražená jako ta špinavá v uvozovkách výroba. Já nevím, jestli to všichni vědí, ale jedním z největších lobbistů za ty emisní povolenky v Evropském parlamentu byl ČEZ, protože oni tvrdí, no, nám to vstupuje do nákladů, když máme nějaké ty uhelné elektrárny, ale nám to ještě o to více vstupuje do výnosů, protože oni prodávají tu elektřinu přes lipskou burzu, no a tam je ta cena ovlivněná tím, že je o tu emisní povolenku dražší, to znamená, oni prodávají tu elektřinu draze, ale nevyrábějí tak draze a mají z toho obří zisky, které si stahuje samozřejmě naše vláda. Teď je otázka, co s tím. Pan Vladimir Budinský o mně mluvil z duše, jo? Protože já bych to říkal taky tak, ukazoval bych asi stejné grafy. Je to prostě naprosto pravda. To, co říkal mně, z toho plyne, že nejlepší by bylo, já říkám, zrušit celý Green Deal, protože já jsem říkal, zrušit zákaz spalovacích motorů, zrušit systém emisních povolenek a já k tomu přidávám ještě ty další věci, jako přimíchávání těch tzv. OZE a já, když to řeknu, tak mi potom různí kolegové říkají ten Mach to přehání, on to chce bořit. My to chceme jenom tak šolíchat, ne, podle mě je to špatný a má se to zničit, jako jestli někdo řekne, nemáme to trochu pošolíchat, jakože na něco se to možná nebude vztahovat a na něco ještě, jo, a že nějak teda přidáme ještě pár povolenek, aby ta cena klesla na 79. To je prostě podle mě absurdní. Jak na to já. V rámci naší frakce identita a demokracie jsem už vedl jednání a ty všechny naše začleněné strany jsou pro zrušení Green dealu, takže my budeme podporovat takového kandidáta na předsedu komise, který umožní opakované hlasování o tom Green Deal, o tom, co už bylo schváleno, a já budu shánět podporu i mimo tu naši frakci a vy musíte napnout lobbistické úsilí na ty kolegy, kteří říkají něco kriticky nebo to úplně podporují a aby prostě trošku změnili názorujeme.

Děkujeme, tak poprosím Kateřinu Konečnou. Otázka k emisním povolenkám.

Já jsem k tomu asi řekla své, ale já jsem chtěl upozornit na ještě jinou věc, na které budou muset zapnout a zapracovat všech 21 evropských poslanců. Pokud si teda fakt chceme říct, že bojujeme za Českou republiku. My od roku 26 a já nechci být špatným prorokem, ale budeme mít brutální nedostatek elektrické energie, si s tím okamžitě něco neuděláme. Kapacitní mechanismy na uhlí. Už jsme dávno prohráli dva, 16, 2, 17, 2, 18, kdy jsme si o ně mohli požádat. Musíme udělat plyn a musíme mít tu odvahu, co mají dneska Francouzi, jaký poslali Francouzi svůj klimatický plán na komisi? Komise jim řekla 44 % obnovitelných zdrojů a oni jim napsali 20, ale po srandě do roku 20, 30, no ne, tak to prostě je jako jestli chceme naplnit 30 % obnovitelných zdrojů s tím, že se nám tady budou zavírat uhelky s tím, že nemáme žádnou realizaci nových plynovek v plánu, tak já nevím, čím to budeme krýt ty obnovitelné zdroje. Mě to děsí, protože to není o tom, že dneska svítí a čtyři měsíce v roce nám bude hej, ale já se ptám, co budeme dělat v té zimě? Protože Němci ve své koncepci energetické mají jasně napsáno, že ty jejich plynovky budou sloužit pro ně. To znamená možná ten šílený důl Turów, který jsme tady jako všichni hrozně kritizovali, tak za něho budeme ještě jednou vděční, protože to budou ti jediní Poláci, kteří nám tady vůbec něco dodají, a to je to, co mě děsí. A to bude o té vyjednávání na komisi. Za druhé máme schválený jeden blok Temelína, jeden blok Temelína a nebo jeden Dukovan, pardon, jeden blok Dukovan, ale požádáno o čtyři. Nicméně zase budeme se muset asi domluvit na tom, jak jako zatlačit, ale, a teď se omlouvám, já úplně nechci tlačit na to, že to bude stejně schváleno, jak ten jeden blok, totiž, že ta podmínka bude, že nebude vytlačovat obnovitelné zdroje, protože ta jaderka taky nemůže tři čtvrtě roku a čtvrt roku být zastavena jenom proto, že se to někomu takhle ekonomicky hodí, protože to potom nikdy žádnou jaderku další nikdo nepostaví. Takže za mě vlastní energetický mix toho státu. Rychlá a rázná prostě reforma a V podstatě přehodnocení toho, co se, co se dneska na MPO neděje. Já vím, že teď nějakej materiál připravujou, ale je to podle mě slabota. A pojďme se bavit reálně o roku 26–30, protože my tady s tím, jestli se nám podaří nebo nepodaří zrušit celé povolenky. To jako je jedna část příběhu, ale druhá část příběhu bude, že možná nebudeme mít dostatek energie pro ten náš energeticky náročný průmysl vůbec vyprodukovaný doma. A to je průšvih, který musí zajímat. Ten návrh jeho europoslance.

Čas nás hodně tlačí, tak slyšeli jsme tady i výzvu ke zrušení Green dealu. Já jsem zdravý. Co na to Marcel Kolaja.

Já musím říct, že mě trošičku fascinuje ten gigantický politický veletoč, který se tady odehrává, protože. Emisní povolenky představila Evropská komise, která je vedená lidovci, socialisty obnovou Evropy, socialisté mají v gesci skrz tehdy Franze Timmermanse Green Deal. A teďka tady slyším i od socialistů, že vlastně jako je to teda jako strašný problém a že se s tím, jako, že se to musí zrušit nebo že s tím musí něco dělat, že se pan Vondra Moc nesmál, tak česká vláda vyjednala velký část toho balíku fit for fifty five, takže já třeba se tady postavím za vládu a myslím si, jako, že to je, že to je dobrý. Co se týká uhlí, tak já ve skutečnosti tady nemůžu říct nic jiného, než si myslím, že bychom měli co nejdříve odstavit uhlí. Já chápu, že vám tenhle můj názor jako nebude líbit, nicméně prostě to, že v Evropě umírá předčasně 300 000 lidí znečištěný ovzduší, je prostě fakt to, že to, že prostě se dá elektrická energie vyrobit levněji z obnovitelných zdrojů energie, je taky fakt a myslím si, že bychom na to měli pracovat a tohle je podle mě ten správný způsob a ještě se vyjádřím trošičku k tomu pseudo trhu. Prostě není to žádný pseudotrh, prostě to, že to, že se produkuje CO2 nebo, no, když se produkuje C2, tak vlastně to má dopad na klima, to je dokázaný a prostě my jenom říkáme, že tyhle ty externality musí být součástí těch nákladů a tímto vytváří tržní prostředí, protože i potom zákazníci se samozřejmě jako rozhodují tržně, protože se to promítne do těch jejich cen. Co se týká ETS. Dva, co tady úplně všichni zkritizovali, tak já bych jenom chtěl říct, že pan Vondra má na kandidátce na třetím místě pana Niedermayera v poslední debatě, co jsem s ním byl, tak říkal, jak ta reforma toho ETS, to ETS dva, kterou jsme dělali v Evropském parlamentu, je strašně důležitá, takže jako upřímně trošku lituju vaše voliče, že nevím, jako vlastně oni nevědí, co vlastně volí, jestli teda budete to reformovat nebo nebudete nebo co budete dělat.

Ještě se k tomu dostaneme potom diskuzi. Děkuji.

Tak Klára Dostálová.

Tak otázka zněla jasně, kdy, jak, jak se to udělá. No, v podstatě bude velmi krátký čas, protože samozřejmě hned po volbách bude nová volba Evropské komise, takže řekněme si to úplně na rovinu, ti samozřejmě noví eurokomisaři budou grilováni evropským parlamentem a jestli nechytneme toho eurokomisaře v té době grilování, kdy se bude snažit slíbit hory s horákama, aby byl zvolen, tak budeme mít samozřejmě tu pozici velmi ztíženou, takže to budeme muset reagovat rychle. A já jsem taky ráda, že se tady vlastně jakoby ta konstelace je taková, že už sami vidíte, kdo jak asi bude v rámci toho Evropského parlamentu působit, co je velmi důležité a já jsem vždycky ráda sledovala debaty europoslanců v televizi, byť sama jsem tam nikdy nebyla, že oni sami namítali europoslanci, že nikdy nebyly dopadové studie vlastně v rámci Green dealu, a to je přesně ten moment, kdy se musí říct, prosím vás, to, co se schválilo, se musí skutečně teďko jsme na to podívat z pohledu, v jaký jsme aktuální situaci po covidu, energetické krizi, válka na Ukrajině atd. to všechny ty věci, které teď jsou v rámci Green dealu, zejména pro průmysl, tak jsou opravdu prostě nerealizovatelné, to prostě nestojí na pevných nohách, pevných základech. A když se podívám do roku 2018, 2019, tak tam se přece hovořilo o snížení o 55 % oproti roku 1990 jako průměr Evropy. Ne každý členský stát a my musíme dospět k tomu, že každý členský stát má právo na vlastní energetický mix. Prostě v České republice nikdy nebude tolik foukat a nikdy nebude tolik svítit. A pokud my se tady začneme přihlašovat k tomu, že se odkloníme od uhlí už v roce 20, 30 a nemáme jádro, nemáme ty nové bloky, no, tak si samozřejmě podřezáváme tu svoji vlastní větev. A jenom poslední informace. Mně tahle debata fakt přijde absurdní, protože za poslední tři roky Evropa snížila vlastně co dva o 80 000 000 tun, ale Indie a Čína ji zvýšila o 500 000 000 tun, takže co teda my vlastně jako ve finále vyvážíme CO2? Protože to je úplně absurdní. My si tady ničíme ocelářství všechny, vlastně strojírenský průmysl atd. takže tudy cesta nevede a já věřím tomu, že se obnoví celý ten parlament. Nejde jenom teďko o Českou republiku, protože všude v těch zemích Evropské unie už toho mají nejenom průmyslníci, ale i proto taky vznikl antverpská dohoda.

A poslední linka desatová. Takže otázka, co kdy, jak, co udělat pro zvýšení.

No, tak co kdy, jak co nejdříve přesně stanovit energetický mix, jakýho jsme schopný dosáhnout v nějaké reálné době. Je to přesně o tom podívat se, kolik nás doteďka všechny obnovitelné zdroje stály, kolik jsme do nich nainvestovali a jak moc efektivní jsou. Zcela jistě se v nich asi pokračovat bude. Dneska nemůžete si představovat, že řeknete, no, tak přestaneme se solárama, přestaneme s větrníkama, to už se asi nestane, ale jde o to, aby to v podstatě bylo nějakým způsobem vyváženo do té míry, do které si to můžeme dovolit, nemůžeme se zbavit uhlí, dokud nemáme náhradu, dokud nemáme plyn nebo nemáme jádro něco, co je jisté, obnovitelné zdroje jsou úžasné, nicméně ne nadarmo se tomu říká občasné zdroje, že. A dobu, kdy jsme poroučeli větru, dešti, to mnozí z vás zažili, že to taky úplně nefungovalo. Takže tam je potřeba stanovit tady to, samozřejmě, že máme hodně sklářský průmysl, máme průmysl těžební, že jo, to jsou samozřejmě odvětví, která se neobejdou bez velké dávky energie a pokud ta energie nebude nebo bude natolik drahá, že ty podniky ztrácí konkurenceschopnost tak, jak to dopadne, ztratí v podstatě i ti lidé, kteří v těch podnicích nějakým způsobem fungují, pracují. No, a jak potom, ale Evropa, která teda chce být na čele Green dealu a dávat ten tón, chce přesvědčit ty ostatní, že to mají udělat, když ve své podstatě jejich lidé zchudnou, tím pádem je velmi pravděpodobné, že dojde k nějakým sociálním nepokojům. Myslíte si, že potom Čína nebo Indie bude říkat, my to chceme taky, protože. Jejich zaměstnanci se bouří. No, samozřejmě, že ne. Musíme to udělat tak, aby na tom netratili ani firmy, ani lidé. To znamená postupně.

Tak děkuji, zeptám se, jestli chcete ještě teď v tuto chvíli reagovat někdo navzájem. Pan koleja.

Já jenom takovou malou poznámku. V těch debatách se strašně často opakuje, jak prostě jako Evropa si na sebe šije bič a jak prostě ostatní jsou mnohem větší znečišťovatelé. Tak já bych chtěl jenom uvést na pravou míru, že Čína a Česká republika mají produkci CO2 na osobu tak zhruba podobnou a že například Indie oproti České republice méně než poloviční. Takže tady bych jako úplně těma ostatníma znečišťovatelema nestrašil, ale prostě myslím si, že my musíme udělat svůj díl práce úplně stejně jako všichni ostatní a koneckonců i ty všechny důležité ostatní části světa mají svoje klimatické plány.

Dobře, děkuji. Hlásila se, tuším, nejdřív paní Konečná.

Potom paní. Já jenom krásnou vsuvku jako příklad z poslední doby, z toho Ostravska, z Liberty a emisní povolenky a Liberty, tak si řekněme pravdu, na co tam sloužily ty emisní povolenky na to, aby kryli svému majiteli jako různý průsery po celém světě. No ano, takže na, jako. Pojďme se podívat na to, že ten systém prostě nejenom, že nefunguje, ale máme konkrétní příklady, kdy prostě vůbec nefunguje a podle mě tohle jsou jasné argumenty pro to s tím něco dělat, a to by měly slyšet i na té komisi, protože jako ve chvíli, kdy se dá takhle jednoduše zneužít na ocelárně, tak se ptám, jak to potom vypadá u daleko menších, kde prostě třeba ten dohled ještě už vůbec není takovej, takže i to je o tom, nejenom o té ceně, ale i o tom, jak jsou využity, protože kdyby tady někdo kontroloval, na co je vlastník využívá, tak nikdy nemohlo dojít k odlivu. Já nevím, 56. Možná. Pan Středula mi řekne, kolik. Nakonec to bylo miliard z emisních povolenek, které šly úplně do Háje prostě mimo Českou republiku a mimo tu fabriku a nedekarbonizovalo se nic.

Tak děkuji, poprosím paní Dostálovou.

Tak mě nastartoval ten příklad s tou Čínou, protože to je skutečně úplně absurdní, protože Čína otevírá každý týden 2–3 nové uhelné elektrárny, na co si to tady hrajeme? To, že samozřejmě řeší obnovitelné zdroje a mě by zajímala, jak se bude řešit třeba ta debata ohledně uhlíkového uhlíkového cla, protože tam vlastně je to tak, že to musí dokládat ten importér, to znamená, jak my budeme uvěřovat u té Číny, že to skutečně bylo vyrobeno pomocí uhlí nebo pomocí obnovitelných zdrojů. Vždyť oni nám napíšou to, co budou potřebovat. Podívejme se na to, jak vlastně Čína ovládá trh, takže mě tahle debata fakt přijde jako úplně absurdní, Čína nás válcuje, co se do nás vejde a naší hlavní prací v tom Evropském parlamentu, kolegové, prosím. Musí být prostě pomoc té Evropě, aby ve finále si tu větev pod sebou prostě neuřízla. To je celé, protože jinak to zlikviduje všechny naše průmyslníky, ale koneckonců i naše občany a já nechci být zelený ostrov světa, kam se bude jezdit na dovolenou, já chci, aby tady fungoval průmysl, aby lidi měli zaměstnání atd.

Tak poslední se hlásil Saša Vondra. A prosím.

Ve stručnosti ještě taková jakoby politická věc, jo. Tady by asi dva lidi. Vyčetli Luďka Niedermayera, jo. Tak ano, my se prostě v tomhle lišíme. To není žádný tajemství. To je veřejná záležitost.
Je to tak trošku jakoby disentní hlas, ale. Řeknu. Vám jednu věc.
Když Se bude lámat chleba. Pepes icr budou opravdu korigovat.
Tak si myslím, tohle my zvládnem, jo.
Ale jako tady říká spoustu lidí jako zajímavý věci.
Kateřina Konečná. Když by bylo ve hře Rusko a Ukrajina, tak se tady umlátíme k smrti, protože jsme úplně někde jinde, ale tady. Já bych podepsal, jo, to, co jako říkala.
Ale. Je ve frakci, kde je úplně sama, i ty ostatní jsou zelený, jak brčál, jo,
Všechny to jsou hlav, frakci.
Tady je ČSSD, který kdyby se náhodou dostalo, jo, tak ta socialistická frakce, která je druhá nejsilnější, je zelená, jak brčal a tohle všechno, co tady brčíme. Jo.
Tak prošlo jak nůž máslem. Všemi hlasy, včetně Radky maxový, jediný teda Češky, která tam je. A hnutí ANO. Jo. Je ve frakci reňů.
Kde poslední dva roky před volbama, ano, ti, co zůstaly tam s ANO, jo. Poté, co Maxová odešla a ty dvě děvčata se taky odchýlili.
Tak ten zbytek jako hlasoval jako tak, jak my PCR hlasujeme pět let proti tomu. Předtím to všechno jako schvalovali i oni. A dodneška ta frakce celá to schvalovala. Jo.
Čili se omlouvám jenom. Čas nás opravdu tlačí.
Jenom aby tohle bylo jasno.

Tak jenom rychlou reakci ještě předtím, ale opravdu velmi stručně.

Jenom ještě jedna rychlá, protože tady se nám opakuje furt jako takový téma, že vlastně třeba ty evropský peníze často jdou do nějakých jako blbostí. Já teda musím říct, že za mě třeba ten systém dotací je přece jenom jako dost přebujelej, a proto my i navrhujeme jako Piráti, že bysme rádi zavedli třeba spíš systém daňových úlev pro firmy, které budou inovovat a tím bychom do té ekonomiky na tu modernizaci dostali dalších 25 miliard nebo očekáváme 10, ale dalších 15 očekáváme zase z jiného plánu, který máme a prostě chceme míň rozdělovat ty peníze z toho modernizačního fondu, ale více prostě podporovat ekonomiku skrz třeba daňové úlevy.
Děkuji. A úplně by dávalo smysl, kdyby mohly jít ty peníze z těch povolenek přímo do státního rozpočtu, což jste předtím kritizoval, ale já vidím jako strašně důležité i kdo bude v té Evropské komisi. Já jsem mluvil o tom, že budeme podporovat na přesunu toho, kdo slíbí opakované hlasování, ale ono velmi záleží na tom, kdo budou ti jednotliví členové, paní Jourová sice říkala, tam se nikdy nehlasuje, tam prostě předseda takhle něco řekne a ostatní mlčí a on řekne, je to schváleno. Když se nikdo nestihl ozvat, ale já myslím si, že asi pan Kolaja má možná větší šance za naši vládu než paní Danuše Nerudová, což je možná lepší pan kolega než paní Nerudová, ale asi ne zas o tolik, když slyšíme, že pan Kolaja tady tomu všemu ETS prostě fandí, tady se skoro všichni shodneme odleva doprava, že ten systém ETS je špatnej, že zdražuje energie, že způsobuje totální nekonkurenceschopnost, dopadá tíživě na domácnosti. Tak bychom měli chtít, aby i za Českou republiku byl v té komisi někdo, kdo je připravenej to přehodnotit.

Dobře, děkuji. Čas nás trochu tlačí, ale stejně dáme jednu otázku z publika
Tak poprosím, počkejte na mikrofon, představte se nám a můžete. Roman Blažíček. Měl bych otázku na pana kolaju, jestlipak víte, v jaké pozici Česká republika z hlediska průmyslové výroby v Evropě?
A pokud to zodpovíte správně. Tak asi správně zodpovíte ten důvod, proč máme největší Podíl Emisí na hlavu v Evropě, respektive v poměru k Číně, protože my tady vyrábíme, my tady vyrábíme pro celou Evropu. Ty těžký věci a ta Evropa to spotřebovává, takže my bysme měli měřit ty emise ne na výrobu, ale na spotřebu, to znamená, pokud naše ocelářský výrobky nebo keramiku z Itálie nebo z České republiky spotřebovávají ve Švédsku nebo v Norsku, tak tu spotřebu těch povolenek by si měli připočítat pánve v Norsku a ve Švédsku. Protože je to o té spotřebě a není to o té výrobě. Tak tohle bych, jestli byste mi mohl.

Poprosím reakci Kolaju.

Tak já musím říct, že tady zopakuju, já jsem velký zastánce tržního mechanismu, to znamená, ve chvíli, kdy tam cena emisních povolenek se samozřejmě promítne do té výroby, tak to zaplatí ti spotřebitelé ve Švédsku nebo v Dánsku, který si koupí ten porcelán, jo, a to si myslím, že je jako správnej tržní mechanismus externality promítnout do ceny.

Tak děkuji. Myslím si, že plynule i navážeme třetím Blokem. Anet, je to na tobě.

Děkuju. Přesuneme se o tématu energetiky k tématu zemědělství, které také je velice zajímavé a budí vášnivé diskuze. Opět začneme úvodním příspěvkem, kterého se chopí Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu České republiky. Prosím, pane Pýcho.

Dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěl úplně na začátek poděkovat dvěma europoslancům Sašovi a Kateřině za to, že v Evropě doteďka hájili zájmy zemědělství, produkčního zemědělství, především právě ve vazbě na Green Deal, na věci související s ochranou životního prostředí. Takže díky moc za to. Bohužel Piráti se s náma vůbec nebavili. Tak tady musím vznést velkou kritiku. My jsme se krásně přenesli ze sociálního tématu sociální politiky přes energetiku, která taky souvisí se sociální politikou, protože všichni platíme za energie k zemědělství, která je vlastně taky veskrze sociální politikou, protože všichni kupujeme potraviny, každý den, musíme jíst. My jsme v situaci, kdy v Evropské unii v 22 zemích ze 27 proběhly v posledních měsících obrovské zemědělské protesty, v některých zemích ještě probíhají, u nás budou taky ještě probíhat a samozřejmě to souvisí s tou současnou situací v zemědělství. Zemědělství je jedna z mála sektorů, které jsou velmi silně regulované společnou evropskou zemědělskou politikou, regulované tak brutálním způsobem, že zemědělci jsou z toho nešťastní, protože vy jste si udělali představu. Jenom za posledních pět let. V rámci tohoto funkčního období bylo schváleno 157 legislativních aktů, které mají přímo dopad do zemědělství a kdyby je zemědělec poctivě četl, to jsou jenom evropské legislativní akty, tak by každý den musel nastudovat 15 stránek legislativy každý den v těch pěti letech, a to jenom evropská legislativa, nikoliv česká národní legislativa, takže samozřejmě pro nás společná zemědělská politika, ta evropská úroveň je hrozně důležitá, protože převaha podporování a řízení toho zemědělství pochází právě z té evropské roviny a samozřejmě o to důležitější je vliv a fungování a zastánce nebo zastávání se českých zemědělců na úrovni Evropského parlamentu, hodně velká diskuze je samozřejmě okolo dotací.

Okolo rozpočtu na společnou zemědělskou politiku. Velmi často můžete slyšet. No, vždyť ona spotřebovává 31 % evropského rozpočtu, vždyť to je strašné, je něco neuvěřitelného, jak si to můžeme vůbec dovolit zemědělci být tak drzý a říkat si o nějakou podporu. No, realita je taková, že když to připočítáte na HDP, tak je to 0,30 % HDP, to znamená v porovnání s dvěma procenty na obranu. Je to samozřejmě marginální záležitost a musíte si uvědomit, že právě proto, že je to evropská politika financovaná z evropské úrovně, tak zcela logicky to samozřejmě má nějaký podíl na tom evropském rozpočtu. Samozřejmě, že i nás stejně jako ostatní průmysl a zbylé části ekonomiky ovlivňuje i Green Deal a veškeré věci související s ochranou životního prostředí. My taky platíme za elektrickou energii. Samozřejmě ovlivňuje to konkurenceschopnost, respektive nekonkurenceschopnost evropských zemědělců a realita je taková, že vlastně my vytlačujeme produkci, potravinovou produkci z Evropy a nahrazujeme ji dovozy. A tady to zaznělo, myslím, že Kateřina to řekla, nebo někdo z vás ne, myslím, že někdo jiný.

Říkal, že my si vlastně kupujeme alibi za to, že vlastně ten dusík vyvážíme. No, přesně tak to je, protože jestliže jedna kráva v Evropě nebo na výrobu jednoho litru mléka, my potřebujeme 1,2 kg emisí, co dvě, tak v zemích mimo Evropskou unii je to 2,6 kg a je to dané tím, že máme poměrně vysokou užitkovost a v okamžiku, kdy v České republice vybijeme jednu krávu, tak v Kazachstánu musíme mít tři krávy na stejnou produkci a zatímco my krávy než zavíráme, tak v jiných zemích kravíny budují a říkají, budeme produkovat, budeme potřebovat víc a my říkáme, no, tak si to dovezeme, dovezeme si to ale s vyšší emisní stopou. A samozřejmě ztratíme ekonomický potenciál v České republice. Moje otázky zní.

Vážení kandidáti do Evropského parlamentu. Za prvé, jak se díváte na společnou zemědělskou politiku, samozřejmě i na rozpočet, na společnou zemědělskou politiku, s tím související byrokracii, regulaci a vůbec fungování společné zemědělské politiky, jak se díváte na Green Deal a jeho uplatňování do sektoru zemědělství, protože samozřejmě to se zemědělstvím velmi úzce souvisí a shodou okolností proto taky bylo mimo jiné byly ty zemědělské protesty ve velké části těch zemí a poslední věc je otázka, to tady taky zaznělo a zemědělství je toho typickým příkladem, kdy se schvalují zákony, regulace na evropské úrovni bez jakékoliv dopadové studie.

A je naprosto směšné, když Evropská komise předloží legislativu, která říká, je jako dopadovou studii DG, klima bude mít vyšší náklady, protože z toho musí zaplatit několik pracovníků, kteří se tomu budou věnovat, to je jediná dopadová studie, která vznikla třeba ve vazbě na Fantu for strategii. Takže samozřejmě, jak vy se díváte na to, že jako můžeme schvalovat takovouhle legislativu, aniž bychom vůbec tušili dopady.

Děkujeme moc, pane Pýcho, za představení tématu a pojďme na odpovědi. Paní desatová. Otázky zazněly jasně. Tak prosím. Reakce.

Tak z našeho hlediska je problém i to, že když chci zavádět Green Deal do zemědělství, tak to s těmi zemědělci musím prodiskutovat, v jakém časovém horizontu, co je pro ně přijatelné, asi nebudeme proti tomu, že zrušíme nějaká chemická hnojiva. Ale na druhou stranu vy za to potřebujete přece logicky nějakou náhradu, máte jí, kolik ta náhrada bude stát, budete ji mít dostatek. Ideální pro vás může být třeba produkce od té krávy, že jo, to hnojivo, takže zase nemůžeme schválit snížení prostě živočišné výroby, když to nevnímáme jako komplex, takže zásadní je se s těmi zemědělci bavit, co potřebují, jak to vnímají, jaké jsou představy tedy té Evropy, jak by se s uhlíkem mělo postupovat a v jakém časovém horizontu jsme schopni to společně zvládnout, že řekneme, že v roce 2030 to bude takhle a 2050 takhle to nefunguje, protože můžeme si dělat i dlouhodobé predikce, ale všichni víme, že v horizontu 56 let většina predikcí vezme za své, prostě se stane něco, s čím v těch predikcích nepočítáme, takže jednoznačně je potřeba si sednout ke stolu, poslechnout si obě strany a snažit se hledat nějaké řešení, podívat se, jaké jsou dostupné technologie a co skutečně lze a nelze, protože i z bezpečnostního hlediska přece není možné, aby se Evropa zbavila toho, že si sama bude vyrábět potraviny. Stačil covid, stačily zavřené hranice a už to byl v podstatě problém a nedejbože, když to bude celá Evropa.

Děkuju, prosím. Paní Dostálová, jenom zopakuji financování regulace Green Deal a posledním bodem byla
Teď AC. Studie.

Tak k dopadovým studiím, já už jsem se vyjadřovala, že skutečně není možné přijímat jakoukoliv legislativu bez dopadových studií, to prostě jako nechápu, jak europoslanci k tomu mohli zvedat ruce, když vlastně nevěděli ten dopad, co to bude mít do jednotlivých zemí Evropské unie, ale jak už jsem říkala, kolegové to také kritizovali na těch svých debatách. No, celá ta debata o zemědělství. Zase se vrátíme zpátky k tomu snižování emisí, protože za posledních 25 let Evropská unie snížila v zemědělství emise o 22 %, ale ve Spojených státech, myslím, vzrostlo o 6 %, v Číně o 24 %. A takto bych mohla jmenovat dál. To znamená, tady je vidět, že skutečně my si musíme postavit za to, abychom byli soběstačný, ať už potravinářství nebo v zemědělství. Také je potřeba říci, že mnoho legislativy, za kterou teďko vlastně demonstrovali ti jednotliví zemědělci, ty ještě vlastně nejsou na světě, nejsou schválena ta nařízení, takže tam je prostor pro to, aby se to z těch šuplíků ale vůbec nevytáhlo, tzn omezování využívání půdy prdící krávy. Prostě takto bych mohla samozřejmě pokračovat prostě, aby takovéto nesmysly vůbec nespatřil světlo světa. Společná zemědělská politika je velké téma. A tady by měl někdo kontrolovat, aby to skutečně bylo porovnatelný v těch jednotlivých státech, protože já, když se podívám například na druhý pilíř, tzn na ta zelená opatření, nám Evropa dává, zase, prostě nám diktujou, že 35 % musí jít na zelená opatření, ale pak vlastně do toho zasáhne česká vláda a dá 50 %, což je samozřejmě nesrovnatelné dokonce i na eko výrobky nebo eko produkci atd. takže to jsou přesně ty věci, které jsou a místo toho, abychom se snažili podpořit naši produkci, to znamená, nalili co nejvíce peněz do pilíře dva, tak se naopak snažíme to prostě nějakým způsobem obcházet a hned náš soused, Polsko to dělá přesně opačně. On se samozřejmě snaží nalít ty peníze do produkce potravin, tzn, aby bylo to jeho zemědělství prostě výhodnější a k tomu je ale potřeba připočítat ještě národní dotační programy, protože tam se chová taky každá země úplně jinak, takže my pak vlastně se stáváme díky některým opatřením třeba české vlády nekonkurenceschopnost v rámci své vlastní Evropské unie, protože ta zemědělská politika je v každé zemi trošku jiná.

Děkuju vám, pane kolajo, prosím.

Já musím říct, že mám skoro takové až fajn pocit, že se taky můžu teďka chvíli zakritizovat, skoro jsem se cítil teďka úplně tak jako vystrčen, ale společná zemědělská politika v Evropské unii je podle mě docela velká tragédie, a proto my jsme ani pro tu reformu společné zemědělské politiky tak, jak vlastně v tomto funkčním období byla nastavena, nehlasovali, nezvedli ruku. A opět teda musím říct, že tady trošku zírám, co zatím tady padalo za prohlášení, protože je to reforma společné zemědělské politiky, kterou představa vaše komise, jsou tam vaše politické skupiny, jak od vás paní desatová, tak od vás paní Dostálová.

Vaši europoslanci to podpořili, my jsme naopak dělali v Evropském parlamentu velkou kampaň, že tato reforma evropské politiky se stát nemá. Je to velké selhání komisaře pro zemědělství, který pochází z politické skupiny tady pana Vondry. Prostě ve chvíli, kdy se tam zavádějí opatření typu zavedeme satelitní sledování s cílem snížit byrokracie a ona se byrokracie ve skutečnosti zvýší, tak to je naprosto fatální chyba. A my bychom samozřejmě tyhle ty byrokratické nesmysly chtěli odbourat, tohle prostě zatěžuje zemědělce úplně zbytečně, chtěli bychom podpořit hlavně malé a střední zemědělce, u těch středních se ukazuje, že je to dneska hodně velký problém, že nejsou dostatečně podpořeni.

Děkuju vám, pane kolajo, prosím o reakci paní Konečnou.

Děkuju.

Já bych hlavně chtěla poděkovat teda, musím říct, zemědělskému svazu a Agrární komoře, protože oni opravdu fungujou, fungujou. Pro europoslance jsou nám vždy k dispozici, vysvětlují, máme v nich tu oporu. Já jsem za to moc ráda, protože já se přiznám, že jako nerozumím zemědělství a nejsem zemědělec, já jsem se to naučila, snažila naučit, ale jako vlastně jako díky za to, že nám dáváte tu pomocnou ruku, což neznamená, že by jsme si nás nutili hlasovat podle vás. Ale je to o tom, že je fajn někomu zavolat, jak to vlastně bude. Já myslím, že u společné zemědělské politiky funguje to známé, zdaňte to, regulujte to a když na to přijde takto, dotujte, protože za mě, a možná řeknu velmi kacískou myšlenku, ale by vlastně bylo nejlepší ve všech státech Evropské unie zemědělské dotace zrušit.
Protože tím myslím ty evropské, protože pak by si myslím, že se ukázalo, jak na tom opravdu každý a za druhé bych byla moc ráda, kdyby české ministerstvo zemědělství si vlastně ten Green Deal trošku nedělalo samo, protože my jsme teď třeba ty u hory zrušili, ale to, co je v tom, v tom strategickém plánu vlády, tak v podstatě ve chvíli, kdy to tam by zemědělci jakoby nedáte, tak tím budete postižení. To znamená, zase jsme byli papežštější než papež. A já bych chtěla úplně na závěr jenom říct jediné, že mě moc mrzí, že si průmysl neuvědomil, anebo možná ten Green Deal nepřicházel před volbama, protože možná bysme tady síbám OZE a řadu dalších věcí vůbec nemuseli řešit, protože jako tleskám zemědělcům. Vy jste se prostě ve správný moment dokázali ozvat, v podstatě ty úhory máte zrušené až do nového rozpočtového období. Pesticidy v tuto chvíli nebudou, kdoví, kdy budou. To znamená, za mě jako, přesně tak, jak bych si přála, aby to fungovalo napříč zeměmi ve chvíli, kdy se koná něco, co fakt poškodí, tak včas přijít, ozvat se a možná, já chápu, že to bylo pod tlakem evropských voleb, jako že možná byste toho nedosáhli před dvěma lety, ale teď se ti poslanci bojí vrátit domů, kdyby náhodou pro to nezvedli ruku. Ale prostě využili jste moment a bude toho ještě hodně co napravovat, ale myslím, že to jsme schopni zvládnout.

Děkuju, paní Konečná, poprosím nyní o reakci pana Macha.

Je dobré slyšet, když komunistka cituje Ronalda Reagana, myslím, že to byl Reagan, kdo říkal, když se to hýbe daň, to, když se to pořád ještě hýbe, zreguluj to, když to přestane úplně hýbat, začně to dotovat.
I Thatcherovou, takže to je super. Bohužel prostě evropská politika, nejenom zemědělství, ale i v těch jiných oblastech se řídí přesně tady tím heslem a na zemědělství ten Green Deal dopadá vlastně, jako bych řekl, ze dvou stran, on na ně dopadá tou drahou energií jako na každý jiný průmysl. No, ale potom těmi regulacemi, ať se jedná o pesticidy, ať se jedná o hnojiva, ať se jedná o ten diktát, co musím nechat kdy ladem a co smím dělat, tak na ně dopadá prostě z druhé strany, já bych řekl, jako ještě na prvním místě bych říkal, zrušit ty dotace jako jo, ale na prvním místě bych řekl, zrušit nebo zakázat ty národní dotace. Přece Evropská unie tak jako obecně říká nedovolená podpora, nedovolená podpora. Zeptejte se nás, jestli smíte dotovat toto, toto. Ale najednou se v oblasti zemědělské politiky řeklo dobře, můžou támhleti hledat slevu na pojistným támhle národní dotaci, támhle národní dotaci, a to nejvíc vlastně ty naše zemědělce znevýhodňuje, protože ty bohatší země mají ty prostředky ve státním rozpočtu. My bohatá, nebohatá, prostě je tam nemáme nebo máme, nemáme vládu, která by byla ochotna to dávat, takže nejprve bych říkal, zrušit, zakázat tady ten princip, že můžou národní státy dorovnávat dotacema a pokřivovat trh, vlastně tuto legalizaci pokřivování trhu v zemědělské oblasti, no a pak samozřejmě jsem pro snižování, snižování až na nulu těch evropských dotací, naši zemědělci jsou samozřejmě konkurenceschopní, pro ně by to bylo výhodné. Jestli se to nepovede hned. Tak samozřejmě každé snížení beru jako dobré.

Děkuju moc, pane Machu, pane Vondro.

Prosím. To asi je zajímavě, jak to tady vlastně jste nás rozmístili podle abecedy, ale ono docela teď v tomhle tom odpovídá ten kompliment vlastně vrátím taky. Protože faktem je, že celých pět let.
Co tam já jsem, tak zemědělci komunikují, jo, Agrární komora neznamená to, že ve všem souhlasíme, jo, ale prostě komunikujeme, dostáváme relevantní informace a tam, kde to dává smysl a je nějaká šance s tím něco udělat, tak je nějaká akce. A totéž i Na té celoevropské úrovni, jo, jako.
Zatímco teda evropský odbory spinkaly. Jo, jako totálně. Zatímco Byznys Europe spnkal až do doby antverpský deklarace, když se najednou začaly blížit volby, jo, zatímco mnoho.
Z těch jakoby i podnikatelských sdružení s některýma čestnýma výjimkama.
Který tady jako vidím třeba keramici, který taky komunikujou pět let, jo, tak vlastně spinkály, jo, zatímco kopa kožeka, to je teda jako opravdu to je síla docela, jo. Jako. Na té celoevropské úrovni je organizace, která vlastně zastupuje zájmy zemědělců.
A taky to samozřejmě přineslo výsledky. Jo, teď, protože jako akce Vybudila politickou Reakci a najednou se prostě začala hledat nějaká rozumná cesta. A k tomu chci říct ještě jednu věc. Zase. Že ta jakoby snaha nějakým způsobem. Omezit globální oteplování, která má smysl. Jo. Tak cestou tý mitigace nás to strašně bolí. Evropu to zbavuje konkurenceschopnosti, jak tady pan Budínský a další, jako bych řekl, velmi dobře dokládali. A je to zároveň věc, která je globálním efektem. Čili my se tady můžeme rozkrájet, ale nic se nezmění, když Nebudou ty Číňani a další dělat totéž. Zatímco ta adaptace jako má lokální efekty
A hodně se týká vlastně oblastí související s krajinotvorbou.
Zadržování vody v krajině. Zemědělství a čili tady. Když se hledá nějaká rozumná cesta, tak to může pomoct, protože to je i v zájmu zemědělců. Udržet tu půdu v nějaký kondici, udržet jí, aby nebyla vyschlá a podobně, jo, a k tomu teda dvě věci, jakoby Byrokracii.
Pryč to teda všemi a myslím si, že se jako přece jenom začíná trochu svítat na lepší.
Za druhý jako já bych dotace zrušil taky jako, jo. A ukáže se, ale je to nerealistické a za třetí, to si neodpustím. Jako. Zásadně je třeba se postavit. Tý snaze. Udělat z Evropy vegetariány. Jo.
Jo, to je jako pak evropská ovce je v konfrontaci s čínským vlkem, tak.
To každej ví, jak dopadne, jo, tak.
Jako prostě ať si, když chce být někdo vegan.
Ať je vegan do toho. Já mu kecat nebudu, ale násilný tlačení Evropy do vegetariánů tak, aby nás.
Pak ten kardivor z Číny tady. Jako schleusnul jako malinu. To teda v žádným případě. Čili živočišnou výrobu musíme udržet.

Děkuju moc. Já bych nyní rovnou dala prostor našim hostům pro dotazy. A támhle vidím zájemce, takže poprosím o předání mikrofonu. Tady kolega ve světlé košili, prosím.

Dobrý den. Jiří Česal, Asociace textilního oděvního průmyslu. Když se tady hovořilo o všech těch tématech, tak vždycky se vlastně ta diskuze přiklonila ke Green dealu a k zelené tranzici, takže moje otázka zní, jak se vlastně postavit teda v tom novém Evropském parlamentu k tomu Green dealu, zachovat ho, modifikovat ho nebo ho zrušit.

Děkuju moc za otázku. Takže budoucnost Green dealu. Kdo by si to chtěl vzít jako první, tak pan Mach bude stručný.

Moc radikální. A že chci jenom bořit. Ale tak já můžu to říct na začátku, pan Česal, říkám to dobře, mně připomněl, že na jedné debatě za mnou přišel člověk a říkal, dělám v továrně, která dělá nějaké tkalcovské stroje, vyváží to všude možně po světě a ta továrna to teď zavírá. A já jsem mu říkal, a kdo je majitel nebo kam to přesouvá? On mi říkal, no, my máme ještě jako nějakou továrnu ve Vietnamu a přesouvá se to do toho Vietnamu, protože ty energie jsou drahé. Pro mě ta odpověď. A já myslím jako, že to plyne logicky ze všeho, co tady prostě zaznělo, je zrušit, jo, zrušit. Já jsem kdysi kupoval chalupu, tak tam byla taková kůlna smradlavá, plesnivá a já jsem říkal, mám to opravovat, ne prostě zbořit, jo, zbořit, je potřeba to zbořit, když je to špatné, je to lepší než se nějak snažit to šolíchat a poříkej to nějakou lepší stříškou nebo něco takového. Takže Green Deal zrušit. A když mě občas někdo řekne, no jo, ale vždyť tam přece v nějakém nařízení je, že si můžete něco kompenzovat tím, že třeba zvýšíte plochu lesů, no, přece na to, abychom obnovovali naše lesy nebo rozšiřovali, na to nepotřebujeme befely z Bruselu, jako já mám lesy rád, byl bych pro, aby jich bylo víc a dělejme to a pomůžeme tím sobě. Pomůžeme tím přírodě asi, ale nečekejme nebo nechtějme, aby nám to nařizoval nějaký Green Deal, Green Deal zrušit.

Děkuju. Paní dostálovásl jako další.

Tak já myslím, že férová odpověď je prostě si říci, jak ten Green Deal je postaven, on stojí vlastně na třech pilířích. První je ochrana přírody, což je zadržování vody v krajině, výsadba stromů, mokřady. Já nevím, co všechno. Ještě proti tomu asi nikdo nic nemáme. Samozřejmě tu ochranu přírody podporuje, pak je druhý pilíř, který se týká průmyslu a tam se musí a už jsme se tady o tom všichni bavili, opravdu využít těch revizních klauzulí v těch nařízeních, protože už toho většina byla schválená a zásadním způsobem revidovat, tzn upravit to tak, aby to nepodřezávalo větech konkurenceschopnosti v rámci Evropy, pokud něco z toho půjde, zrušit zákaz spalovacích motorů například, atd. tak samozřejmě k tomu dospět, no, a ta zemědělská, ten zemědělský pilíř, tam ještě mnoho těch nařízeních zatím jsou. V přípravě. Nespatřilo světlo světla. A tam teda zadupat ve spolupráci do země, co půjde, protože samozřejmě by to prostě narušilo ten zemědělský trh.

Děkuju. Kdo dál by chtěl reagovat?

Tak paní Konečná.

Jestli můžu velmi stručně. Paní Dostálová to tady řekla, ona je tam. Pan kolajem je dneska školil z toho, že 70, kolik jste započítali už těch nařízení a směrnic do Green dealu.

To jsem nepočítal já.

Ale váš demagog. No, dobrý, tak kolik?

No nevím náš, ale to nic nevím.

Ne. Spočítal, že jste hlasovala pro 30 z těch 73.

Tak 73, mezi kterými jsou třeba reparace výrobku a podobně, tak jako když chceme do Green dealu umíme započítat úplně všechno, aby to vypadalo hezky, ale je to přesně tak. Jak řekla paní Dostálová, jsou tam ty tři základní části. Asi nikdo z nás nebude zpochybňovat obnovu krajiny nebo zadržování vody v krajině, asi nikdo z nás nebude bojovat proti dvojí kvalitě výrobků nebo těch různých šidítek. Já, vždycky mi napadne to slovo, které nesmíme, kazítka se říká slušně, děkuju, tak kazítek, takže jestli to někdo počítá do Green dealu, ano, pro tyhle věci jsem hlasovala. A pak máte ten průmysl a zemědělství za zemědělství. Se moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadla, že nás snad ta debata bude čekat objektivně teď v těch následujících dvou letech, že bude věcná, vyvážená a s těmi, kterých se týká, a průmysl 25, 26, 27 revize téměř ve všem nezbytné využití. Já za sebe říkám, že zesíbame, musíme něco udělat, protože to je jako, to nám zruší export a zároveň to zlikviduje ve chvíli, kdy zrušíme bezplatné povolenky a musíme udělat něco s OZ. To jsem tady vysvětlovala, jestli jako chceme si fakt hrát na to, že dosáhne 20, 30, 30 %, tak já nechci být svědkem toho, že tady bude jeden Blackout za druhým. Spalovací motory. Musíme se vrátit k tomuhle, protože, a to nejenom u osobních aut, ale i u nákladních, protože to je nerealizovatelné, ty firmy dneska už platí pokuty, budou platit daleko větší. Po roce 25. Já se ptám, kde ty peníze končí, to jsme se totiž doteďka nedozvěděli, takže to zase jenom o tom, že jsme někomu něco nařídili, co má dělat, ale ve chvíli, kdy on to nedělá, platí pokuty, tak odchází automobilový průmysl strategický nejen pro Českou republiku, ale je stěžejní pro mě celou Evropskou unii a zároveň bych se pobavila ještě o věcech týkajících se těch emisí budovách, protože tam je možnost to ještě zastavit a to, že by to měli zaplatit a že vlastně celý tenhle ten nápad budou platit ti lidi, to je pro mě absolutně nepřijatelné. Takže těch pět zhruba základní, protože jsem na x zapomněla, ale ty jsou teď, jak mi běží v té hlavě, co je možné 26, 25, 27, jako změnit minimálně velmi zásadně.

Děkuji, paní desatová.

Je to přesně o tom, že ochrana přírody, na tom se asi shodneme úplně všichni, ale to asi dělá každý stát a ve své podstatě dělá to i spousta firem v rámci nějakých svých dobrovolných programů, dělá to i spousta dobrovolníků, na to skutečně nepotřebuje nikdo, žádný předpis Evropské unie, ale z toho, co proběhlo, já nedomnívám se, že se podaří všechno zrušit, ale je to přesně o tom udělat jasnou studii, co nám to přineslo a co nás to stálo, postavit skutečně nějaké reálné cíle, co jsme schopni do budoucna realizovat, protože tady pan Pýcha vám určitě řekne, že dokáže produkovat biopotraviny, ale za jakou cenu? Jestli pro ně taky najde spotřebitele, protože ne každý potom ty biopotraviny za cenu, za kterou je dokáže udělat nyní s těmi prostředky, co má, má na to, aby je koupil, tak proč je ve své podstatě bude dělat? Je to přesně o těch analýzách, o těch dopadech a mít ty cíle reálné, to není proti, vyloženě proti všemu, proti Green dealu, proti přírodě, ale nemůže to být hlavně proti lidem.

Děkuju a pane Vondro, Green dealu. Prosím.

Já jsem hlasoval proti Green dealu, ne proto, že bych byl proti ochraně přírody, to v žádném případě, protože byl nesmírně radikální, já jsem hlasoval proti fit for fiftyf five, protože nebyl vyfutrovanej těma inpakte, jestli jsme. Já jsem dokonce hlasoval i proti. Tý bilonový půjčce jako.
Protože jako nevěřím vlastně, že to povede k těmhle těm cílům, tohle masivní přerozdělování.
Dokonce když tady je textilní průmysl, tak jsem hlasoval proti legislativě o ekodesignu.
Nikoliv proto, že by mně vadila cirkulární ekonomika. Já si myslím.
Že máme prostě šetřit, máme Vracet ty věci do oběhu, jo, to je skvělá věc, ale nemáme zakazovat firmám, což se rozhodne si zničit prostě nějakej svůj výrobek. Tak ne, máme je motivovat třeba, aby to nedělal, nemáme to zakazovat.
Jo. Čili tady Je můj názor jasnej, ale nebudu vám slibovat žádný zrušení, protože za 23 roky se tu sejdeme a budete se mě ptát, co jsem teda udělal jako, jo. To je na výkřik jako na pódiu, kterej nebude mít žádnej jako žádnou odezvu, jo, ale je to samozřejmě o tom, budovat si ty většinový koalice na to, abysme opravili, co je možný, abysme využili všech těch revue, který nás čekají v roce 2025, 26.
Žádali prostě a našli si pro to většinu na ty korekce.
Ještě jedna věc, komise ještě nám zanechala testament jako mezi cíle na rok 2040 zase naprosto šíleně radikální, tak tohle to prostě nějakým způsobem shodit ze stolu.

Děkuju. Pan Kolaja.

Tak já jsem rád, že jdu poslední. To máme tak jako seřazený vlastně. Když začal pan Mach, tak já budu zcela zjevně na tom názorovém obráceném konci a už jsem tady zmiňoval dopady znečištěného životního prostředí a klimatu na zdraví lidí. Stojí nás to peníze, když tady máme zemědělce, tak zmrzla, zmrzly, ovocné stromy zmrzly, protože příroda byla o měsíc napřed, protože leden, hlavně únor, březen, byly mnohem teplejší měsíce, na začátku dubna jsme měli třicítky a prostě příroda byla napřed a když potom přišly mrazíky, tak zmrzly ty stromy.
Bavíme se o tom, že to bude sanovat z veřejných peněz, z peněz daňových poplatníků, stojí nás to peníze a když se podíváme na to, že tady stěžujeme na to, že nás válcuje Čína svými levnými elektromobily, kterými zaplavuje trh. No, protože do toho investovali, protože věděli, že je to budoucnost, to znamená, za mě kdokoliv vám tady tvrdí, že zrušíme Green Deal, vrátíme ten skvělý průmysl, co jsme tady vždycky měli a prostě tím spasíme Evropu a její ekonomiku, tak je to podle mě úplná lež, to Evropa akorát zchudne. Tady je potřeba investovat do moderních technologií a tím ten ekonomický růst nastartovat tak, jak to třeba udělali ve Spojených státech se svým inflation douction, a proto my navrhujeme daňové úlevy například, které dostanou do té ekonomiky další desítky miliard euro.
A. Jestliže tohle uděláme, že tohle uděláme, tak Evropa zchudne a my chceme, aby Evropa zbohatla, proto my ty klimatické cíle potřebujeme takové, jaké jsou, ale je na to potřeba a co komise, která. A já zas teda musím říct, že jsem fascinován, co tady slyším. Když říkáte na to, nepotřebujeme předpis, ale je to váš komisař, který ty předpisy vymejšlí. Tak já nevím, co si o tom mám myslet.
Ale souhlasím s tím, že legislativu potřebujeme, cíle potřebujeme, ale vaše komise prostě nevymyslela ten plán, jak to dostat, ty investice. A to je to, s čím Piráti přichází.

Děkuju moc. Tímto uzavíráme třetí blok a posouváme se do čtvrtého, takže zase předávám slovo kolegovi.

Poslední blok naší debaty se bude věnovat dopravě a investicím a já rovnou poprosím prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictvích pana Jiřího nouzu o úvodní slovo a úvodní otázky.

Tak dobré odpoledne, dámy a pánové, všem. Není úplně jednoduché mluvit na konci hodinu a půl trvající debaty, když už já bych to odlehčil, všichni řekli, takhle bylo řečeno všechno, ne všichni mluvili, takže teďka se dostala řada i na mě, nicméně těch věcí tady byly zmíněny v podstatě všechny, které já jsem si tady tak trošku připravil, protože jsem zástupce stavebnictví, což je v podstatě část průmyslu, je to jeden z pilířů české ekonomiky a možná bych opravil nebo bych možná doplnil to, co říkal Martin, že Green Deal jako ovlivňuje zemědělství, ne Green Deal z mého pohledu ovlivuje úplně všechno, ovlivňuje úplně všechno, celý nás život. Teďka nechci spekulovat o tom, jestli to je dobře nebo špatně. Já k tomu mám velké výhrady, tak, jak je to ordinováno, protože ta ordinace těch opatření je za mě brutální a já jsem žil v tom minulém režimu a pamatuju si ty hesla. Poručíme větru, dešti a mně připadá, že to pořád se teďka vrátilo a my vlastně chceme všichni poučit, větru a dešti, budeme mít ty občasné zdroje energie, ale popíráme fyzikální zákony. Já myslím, že tady všichni nebo většina, valná většina ví, o čem mluvím. Takže to asi k tomu, na ten úvod, k tomu, co se týká dopravy. Já jsem strašně rád, že to tady zaznělo, protože jsem ani nedoufal, že by to mohlo přijít na přetřes nebo na debatu. Ani jsem k tomu neměl žádnou otázku a byl jsem rád, že to tady, myslím, že pan Vondra zmínil, že je potřeba revidovat nebo pokud to vůbec půjde, revidovat ty věci o těch finančních prostředcích, který bychom mohli napravit, to, co jsme bohužel nestihli. Úplně bych to neházel ani na ty vládní garnitury, které u toho byly, ale legislativní prostředí pro polování staveb v České republice je tristní, takže já si myslím, že by stálo za toto zkusit, nehledě na to, že nás čeká i investice do dopravení infrastruktury, jako jsou vysokorychlostní železnice. Takže tam si myslím, že je legitimní ty.

Kohezní peníze nebo ty spolufinancující peníze Evropy ochránit a pokud by se podařilo ještě zachránit i něco pro ty dálnice, protože nesporně jsou to dopravní infrastrukturní stavby, které ulehčují potom tomu životu v té dané zemi, tedy i v Česku, tak by to bylo dobré, ale čím? Já bych asi chtěl nebo znát odpověď? To je to, že Česká republika v současné chvíli připravuje asi jednu z největších nebo možná vůbec největší investici ve své historii, což je dostavba nových jaderných zdrojů. Podle posledního vývoje. V podstatě bysme se mělo jednat o dva bloky v Dukovanech, byť máme zatím tedy jaksi notifikováno jenom jeden a dva bloky v Temelíně. Za mě nebo za nás aspoň tak, jak my to cítíme a vidíme, je to obrovská příležitost pro český průmysl a stavebnictví, ale je potřeba to spojit s tím, že ten průmysl nebo i to stavebnictví musí v té, v tom projektu, protože to je gigantický projekt, plnit důstojnou roli, aby mohl vlastně navázat s vlastním výzkumem, vývojem a v konečném důsledku vybudování vlastních unikátních výrobních kapacit a ono to potom bude znamenat, když se nám to podaří a povede, tak to potom podle našeho názoru významným způsobem zvýší konkurenceschopnost České republiky, protože o tom jádru tady už to bylo řečeno, uvazuje celá Evropa, protože moc jiných řešení, v uvozovkách nebo ne v uvozovkách, ale zelených není než to jádro, takže to je věc, která je důležitá, samozřejmě ta energetická, to, ta soběstačnost je samozřejmě i otázkou energetické bezpečnosti České republiky a protože to je tak důležité téma, tak bych položil asi tři otázky. Oni na sebe budu navazovat, jakým způsobem budete podporovat pozici českého průmyslu a stavebnictví v tomto projektu? Protože je to předmětem i určité, bych řekl, politiky v Evropě, je pro vás stanovení určitého procentního podílu, v současnosti se mluví o šedesátiprocentním pětiprocentním podílu domácího průmyslu na celém projektu za odpovídající.

A na to navazuje otázka, zda považujete přístup jiných zemí při podpoře a vlastně ochraně domácího průmyslu v těchto typech projektů za legitimní, protože budeme tady narážet na zákona o zadávání zakázek a souvisejících věcí. Takže to jsou moje tři otázky.

Děkuju.

Tak já děkuji Jiřímu nouzovi a začneme tentokrát od paní Lenky desotové.

Tak zcela jistě, když se bavíme o jaderné elektrárně, tak je to asi strategická věc hodně strategická věc a věc, která souvisí nejenom s energetikou, ale i s bezpečnostní státu, takže tam já celkem vnímám to, že evropské země se snaží nějakým způsobem tadyhle vymoc jakousi výjimku, co se týče toho, jestli 65 %. Zastoupení českých firem je dostatečné. Já na tohle nejsem odborník, ale z našeho hlediska čím víc, tím líp, samozřejmě, pokud máme firmy, které jsou schopné tam ty výrobky dodat v takové kvalitě a v takové rychlosti, jako je třeba, tak je to pro nás jedině dobře, ale jestli je to hodně nebo málo, to vám opravdu teďko nedokážu takhle zodpovědět.

Děkuji.

Tak já myslím, že to je velké téma do budoucnosti, ale já tady budu muset jako otevřít téma, protože já vlastně nerozumím tomu, jak to česká vláda myslí. Jednoznačně. Jádro je pro nás strategická investice, bez toho se neobejdeme ve vlastním energetickém mixu. Už jsme tady o tom hovořili a když se podíváte na tu notifikaci, jak je napsaná, tak to vypadá tak, jako my jsme měli dokrývat zdroje Německa, nikoliv se stavět na ty vlastní nohy. Já mám prostě strach o investice v České republice, protože česká vláda se zavázala k tomu, že tedy bude splácet jádro. Ještě ani nevíme, kolik to bude stát, jaká bude hodnota peněz do toho všeho, prostě f pětatřicítky, do toho všeho. Směrnice na budovy, která bude stát 500 miliard za 10 let, do toho se budeme vyplácet za uprchlíky. Já, mě jenom hrozně zajímalo, na úkor čeho to teda ve finále bude, kde na to prostě česká vláda nebo Česká republika vezme peníze. Investoři obchází Českou republiku doslova obloukem kvůli nestabilnímu právnímu prostředí. V podstatě neexistenci nového stavebního zákona, protože samozřejmě tady ty byrokratické procesy jsou velmi dlouhé. No, a co se týká zákona o zadávání veřejných zakázek, to si děláme, ale my sami, to je prostě směrnice, která samozřejmě je aplikovatelná napříč státy Evropské unie, ale my tak strašně rádi používáme Gold plating, to znamená, my si prostě stavíme ještě větší překážky, než po nás. Vlastně ta komise chce a tohle všechno my si musíme, to už tady několikrát zaznělo, zamést před svým vlastním prahem některé věci nedělat, protože u toho stavebnictví to je potom úplně zásadní věc, ale jako rozumím tomu, že to je velké téma, stavebnictví je určitě jak v budoucnosti, ale znovu říkám, bude se nastavovat nová kohezní politika v nějaké míře, ale my musíme ubránit se tomu, že nám ta Evropa řekne, ano, pro Českou republiku bude takovýhle balík peněz. Teď je to zhruba 550 miliard korun do koheze, ale zároveň vám říká, ale z těchhle peněz 25 % na klima, 25 % na digitalizaci. My si musíme říkat, co potřebujeme, proto si je potřeba plánovat a bohužel v České republice zase slova plánování stalo sprosté slovo. A je to velká chyba, protože my pak nemáme co ukazovat, jaký projekty jsou nachystaný.

Tak děkuji. Co? Marcel Kolaja?

Tak já doufám, že se všichni shodneme na tom, že prostě to, že ta výstavba jaderek jako ne, nebo těch dalších bloků, těch jaderek jako nevznikla nebo nezačala už za těch předchozích vlád, je prostě jako zásadní problém, jo, protože to není jako problém, který vznikl včera, to problém, kterej prostě vznikl.

Dá se říct, už asi jako desítkami let, protože se navzdory velké politické podpoře vlastně jako s tím vůbec nikdy nikam nepohlo.
A.Já si myslím, že je to spíš jako národní téma než evropské téma tam, kde je to evropské téma, tak je to, proč ministr průmyslu a obchodu není schopen ty notifikace pořádně udělat. To jako já upřímně nevím. A nemáme teda zástupce tady starostů, abysme se to dozvěděli, ale je to samozřejmě zásadní problém a co se týká dodavatelů, tak si myslím, že tam to hlavní kritérium by mělo být, aby to bylo bezpečné, prostě jako my nechceme žádný tady jako dodavatele ruských technologií nebo něco takovýho, to je pro mě jako zásadní kritérium.

Tak děkuji. Kateřina Konečná. A její názor na podporu jádra a zapojení českých firem.

Já si svůj názor, já myslím, že se chceme bavit o dekarbonizaci, tak se bavme o jádru, protože bavme se třeba klidně o šesti vlocích. Budoucnost vodík. Můžeme se bavit o tom, jestli to má jako smysl, nemá. Jak to propočítáme, aby vycházely ty vaše čísla, které jste si vysnili. Ono by to s tím jádrem podle mě dokonce i šlo. A takže za mě je to určitě budoucnost. Z druhé strany. Já už jsem to tady dneska citovala, já se fakt bojím jako toho, že ten soudla z té komise dneska máme tak, že je pouze na jeden blok a ještě s podmínkou, že nebude vytlačovat obnovitelné zdroje. Ono se to prostě přestane rentovat. Já opět nechci být špatným prorokem, ale pokud tohle bude platit pro všechny čtyři, tak vám garantuju, že nepostavíme ani jeden, protože to prostě ekonomicky nevyjde, protože vy nemůžete jaderku na tři měsíce zastavit, když svítí sluníčko. A to je přesně o tom, to je to, na co dopadne, na co docházíme v uhlí a kde nám, proč se bavíme reálně o tom plynu? A já mezi náma nevím, jestli je to někdo z ČEZu.

Asi ne, ale já mám poslední dobou pocit, že oni si obnovitelné zdroje a plynovky vzali vlastně jako svoji budoucnost. Tak já nevím, já bych se hrozně ráda mýlila a hrozně ráda bych, aby ten stavební průmysl tam dostal tu šanci. Samozřejmě. Pak se bavme reálně o tom, aby to byly firmy z České republiky, aby to byly lidi z České republiky, ale ještě vůbec nejsme ani u toho Brodu, vůbec jsme ho nepřekročily a já myslím, že tady můžeme jako čekat různé scénáře. Na druhou stranu, když se, ale moc hezky jste to popsal, bavíte o těch investicích? Tak se bavme o tom, co Česká republika všechno promarnila za posledních jako x let. My se tady bavíme o tom, že měla vzniknout fabrika na baterky. Nic proč. Energie, proto jsou prostě nejdražší v celé Evropě v České republice. Nikdo stavět prostě reálně nebude, protože tady nedostává žádnou podporu a energie má nejvyšší, tzn. Jako ve chvíli, kdy se někomu vyplatí fabriku na baterky postavit ve Španělsku místo v České republice, tak je asi něco jako hodně špatně. Takže bavme se i o tom, aby si vláda konečně určila prioritu, že nám sice někdo nepřiletí z Tchaj-wanu, nepostaví se na letišti do salonku a neřekne, kolik toho nevybudujeme, ale aby to konečně bylo o tom, jestli chceme, nevím, čipy, baterky, cokoliv, co bude prostě strategické, velké a do budoucna to bude mít tu přidanou hodnotu, pak samozřejmě tedy o tom, aby se na tom podílel stavební průmysl z České republiky a můžou to být velmi zajímavé investice.

Děkuji, poprosím Petra Macha.

První problém je, že vláda vlastně vzala ten ČEZ jako do jinou krávu, že z něho vycucala zisk, takže otázka, z čeho pak se bude investovat na ty další jaderné bloky. Druhá věc je, že považuju za jako veliké bláznovství, že musíme notifikovat, že musíme žádat o souhlas, jak postavit, jestli postavit, za jakých podmínek. Tady neplatí ta teze, že když povolenky něco zdraží, tak prostě platí ten, kdo to způsobuje. Ne, naši spotřebitelé berou elektřinu relativně čistou, to znamená z jaderných elektráren, ale protože se to prodává přes lipskou burzu, tak platí vlastně v tom plnou cenu těch povolenek, takže tady prostě ta teze, že to má vést k nějakému šetrnějšímu životnímu prostředí, ty povolenky neplatí, takže vůbec bychom měli odmítnout tu myšlenku, že máme chodit žádat do Bruselu o podmínky připojení dalšího bloku. No, a poslední teze, kterou k tomu chci říct, no, když se mluví o tom, že budeme potřebovat 1234 nebo dokonce šest bloků, no tak to vychází z toho, že jako přestaneme jezdit těma autama na benzín, takže pokud se nám povede zrušit ten zákaz, tak nebudeme potřebovat samozřejmě tolik bloků a zase k tomu jenom podotýkám, že samozřejmě když přestaneme vyrábět auta na spalovací motory, kupovat benzín a naftu, tedy kupovat ropu, no, tak on tu ropu od těch saudů nebo Rusů nebo kohokoliv koupí někdo jiný, třeba Čína na pobřeží udělají elektrárnu, takže kromě, že otvírají stovku ročně na uhlí, tak budou dělat prostě Elektr na ropu, takže míjí se to prostě těmi zelenými cíli, nedává to smysl, takže v principu jadernou energetiku podporuju, ale tam, kam ona jde, to je za rámec zdravého rozumu, protože vychází z toho, že si budeme tady ten průmysl rušit.

Děkuji a poprosím Sašu Vondru.

No, tak to, že tady máme jádro Temelín.
To, že tady máme silnej ČEZ.
Jako se dá připsat panu ministrovi Grégrovi, že jo, já bych jadernýmu dědkovi jako klidně postavil.
Pomník za ten. Temelín. A ten silnej ČEZ je prostě realita. Jo, to takhle je.
Zaprvý za druhý tu dekarmonizaci, který se nevyhneme bez jádra. A potřebujeme jadernou renesanci daleko víc než jeden blok. Samozřejmě. A ti. Kdo se tím zabývají. To vědí.
Za třetí. Bude to kombinace jádra a obnovitelných zdrojů a na tom není nic špatnýho.
A já si osobně myslím, že máme jít do budoucnosti jakoby francouzskou cestou.
Kdy se jádro oni budou chtít používat i ke stabilizaci soustavy v tom smyslu.
Že když fouká, svítí, tak se vyrábí vodík z té energie navíc tý elektřiny.
A když pak nesvítí a nefouká, tak se ten vodík používá v těch plynovkách, který budou mít ty turbíny na to, aby s tím vodíkem uměli zacházet. Siemensové.
A další ty řešení na nich pracujou, jo. Takže nejenom base lout, ale. Dá se používat.
I k tomuhle. A Francouzi na tom pracujou. A my máme dělat totéž.
Za čtvrtý jsme jedna z mála zemí, kde skoro fakt dodneška máme pomalu celej cyklus.
Jadernej. Od ČVUT přes Řež. Dokonce se vláda, a tu bych vůbec tady za nic jako tady koná dobře.
Dokonce i vykoupila od Rusáků škodu jaderný strojírenství a bylo to docela teda namáhavá složitá operace. Takže máme i část výroby, bohužel ve Vítkovicích už teda jako všechno nedaj, ale nějak se to jako dá určitě. Ve spolupráci s dalšíma dotáhnout.
A máme tu vlastně i tu tradici velmi bezpečnýho provozování. Jádra, takže si myslím. Že ta účast. Jakoby průmyslu na tom je naprosto elementární, nejenom v tom smyslu. Že ten průmysl bude spolupracovat na tom, co se bude stavět tady. Ale že i ten výzkum, vývoj a průmysl. Má spolupracovat na tom, co ten vítěz tý soutěže bude dělat nejenom tady. Ale i jinde v Evropě nebo ve světě. A tohle si myslím, že je nutno nastavit. Jako podmínku.

Tato část totiž byla už tedy poslední toho našeho dnešního programu. Organizátorem té dnešní akce byla konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, které těmto děkuji, děkuji samozřejmě i našim řečníkům za konstruktivní diskuze, za jejich názory děkuji i partnerům euraktiv. Cz, deník cz a ČTK. Časopisu prosperita. Děkuji všem hostům za to, že přišli sem do sálu a děkuji i těm, kteří se k nám připojili online a sledují nás skrze obrazovky. Záznam, vlasy. Z této diskuze budete moct najít na zmíněných mediálních partnerech. Takže kdybyste se chtěli třeba ještě vrátit k nějakým výrokům, které tady zazněly, tak si ještě můžete pustit a uzavřela bych to jenom výzvou naprosto poslední, a tou je, běžte k volbám sedmého 8. června. Je to důležité, vidíte, že Evropa má hodně témat k řešení, takže i vy můžete rozhodnout o tom, kam se bude ubírat dál.

Takže vám ještě jednou mockrát děkuji za diskuzi