Které technologie a léčebné postupy se v rehabilitaci osvědčují? Může tisíckrát opakovaný pohyb přimět ochrnutou ruku k činnosti? Kolik lidí v ČR je kvůli svému postižení v ústavní péči?
Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN.
Jak připomíná přednostka kliniky doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., moderní rehabilitace se snaží, aby se ne plně vyléčení lidé se zdravotním postižením (tzv. disabilitou) vrátili k původní kvalitě života. V evropské populaci (a podobně také v České republice) je 10–12 % lidí s disabilitou a jejich počet neklesá, spíše naopak.
„Existují čtyři příčiny, proč se v rozvinutých zemích světa počet lidí s disabilitou zvyšuje. Způsobuje to jednak stárnutí populace, záchrana dětí s velice nízkou porodní hmotností, ale také narůst genetické zátěže populace, např. dominantně dědičných vad, a to, že medicína dokáže zachránit pacienty, kteří dříve umírali – máme zde například dívku, která může po průstřelu hlavy díky kvalitní rehabilitaci pracovat,“ vysvětluje doc. Švestková, jejíž zásluhou se podařilo iniciovat vznik iktových center, takže v ČR existují včasná rehabilitační lůžka. Právě včasná intenzivní aktivizace pacienta je pro jeho následnou integraci do života zásadní.
I nejdražší pomůcka je podle Olgy Švestkové levnější než dlouhodobá pomoc druhé osoby. Proto na Klinice rehabilitačního lékařství v interprofesním týmu působí vedle lékaře, fyzioterapeuta, psychologa, logopeda, ergoterapeuta, speciálního pedagoga, zdravotní sestry, nutričního terapeuta a protetika také čtyři fyzioterapeuté, kteří absolvovali Fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT.
„Budoucnost rehabilitace je i v moderních technologiích – lidé mají pomůcky, aby mohli žít doma, aby mohli komunikovat, a technologie, které nahrazují pomoc druhé osoby a pomáhají i ve školském systému a zaměstnanosti těchto lidí. Příkladem je největší žijící astrofyzik prof. Stephen Hawking, který má pouze žijící mozek, je nekomunikující, nepolykající pentaplegik, který používá speciální syntetizér zesilující hlasivky, takže může komunikovat s počítačem,“ říká přednostka kliniky Švestková.
Lékaři i terapeuti mají na klinice k dispozici laboratoř a inženýři pomáhají zdravotníkům v aplikaci robotických systémů, zvládnutí nových technologií a používají i vytvářejí metodiky, které objektivně zhodnotí pohyb, paměť, pozornost a další funkce a posoudí eventuální funkční zlepšení pacienta.
Zkoušejí zde například použití sofistikovaných náramků, které dokážou prostřednictvím softwaru sledovat pohyb částečně ochrnuté horní končetiny pacientů po poškození mozku. Ti na kliniku dochází do jediného denního rehabilitačního stacionáře v ČR, který se na zdravotní rehabilitaci specializuje.
„Budoucnost rehabilitace představují právě studenti, kteří budou mít stále lepší přístup k moderním postupům. Třeba využití projektu Homebalance, kdy senioři či lidé po poškození mozku používají doma herní konzole s novým softwarem ke zlepšení rovnováhy nebo robotický přístroj na aktivizaci pohybů paže,“ říká doc. Švestková.
Nejmodernějším trendem je nyní rehabilitace na komunitní úrovni – tedy záměr, dostat pacienta co nejdříve domů. „Je vidět, že pokud pacientovi dáváme impulsy, které ho baví, mozek, zasažený pozitivními emocemi, se rozsvítí jako lampička a pacient se zlepšuje. Dostat se brzy do domácího prostředí je pro něj velká motivace,“ říká doc. Švestková s tím, že v České republice stále není v rehabilitaci a sociální péči umístění osob s disabilitou do domácího prostředí stanoveno jako priorita.
I proto máme v rámci Evropy na počet obyvatel stále nejvíc lidí umístěných v ústavech. Už i u nás ale existují jiné možnosti – pacienti mohou docházet do denního stacionáře nebo se léčit ambulantně. Zatím není zavedená praxe, kdy se provádí evaluace bytu (doporučení na bezbariérový) nebo i výměna bytu, aby terapeuti docházeli poskytovat rehabilitaci domů. To je běžné například v Německu či Švédsku, kde nyní žije doma přes 90 % lidi s disabilitou.
Odbornou, psychoterapeutickou i finanční podporu si podle Olgy Švestkové zaslouží také pečující osoby. Podle nedávného výzkumu na Floridě umírají například rodinní příslušníci pečující o osoby s Alzheimerovým onemocněním v 60 % dřív než ti, o něž se starají.
Přidejte odpověď