Šestadvacetiletý opavský rodák Jan Vimmer společně se svým bratrem Tomášem založili neziskovou společnost Handicapoviny. Postižené děti a mladé lidi integrují mezi ty zdravé, berou je na výlety a dávají jim možnostzažít věci, o kterých dřív jen snili.
– Jak vás napadlo založit neziskovou organizaci a začít pomáhat postiženým lidem?
První impuls byl asi před čtyřmi lety, když jsem běžel půlmaraton v Praze. Nikdo z mých přátel nechtěl běžet a já nechtěl závodit sám. Přes organizaci Running with those who can´t, jež sdružuje běžce, kteří po celou dobu závodu běží s handicapovaným dítětem na speciálním sportovním vozíčku, jsem se právě k takovéto partičce přidal. Po doběhnutí jsem měl z celé akce neskutečně dobrý pocit, který nejde ani slovy popsat. Řekl jsem si, že by bylo fajn svůj volný čas trávit smysluplně a pomáhat někomu a začít se věnovat něčemu podobnému.
– Jaké byly začátky projektu Handicapoviny?
Začal jsem se nejprve stýkat se Zdeňkem Pavelkem. Chodili jsme ven, do hospody nebo se dívat na zápasy jeho táty, který je hokejistou HC Slezan. Přiznám se, že jsem měl ze začátku trochu obavy, jestli dělám všechno správně a nijak mu třeba neublížím. Později jsem ale pochopil, že normální přístup je právě to, co handicapovaným chybí. Pak se Zdeňkem začal trávit čas taky můj brácha a další kámoši a dá se říct, že Zdendu znali najednou všichni z mých blízkých. Poté přišel nápad zorganizovat pro handicapované z klubu Eliška zájezd a to byla ta přelomová chvíle.
– Co všechno tedy pro postižené s Handicapovinami děláte?
Snažíme se hlavně, aby si děti užily srandu a zábavu se svými vrstevníky. Prakticky celý život totiž tráví jen se svými rodiči, asistenty či učiteli ve školách. My jim ale chceme dát takovou jinou svobodu, adrenalinové zážitky, vzít je na místa, kam by se nepodívali, a hlavně chovat se k nim jako ke zdravým, což znamená také si z nich dělat normálně srandu. To je u nás dost běžné. (smích)
– Jak vaše zájezdy a akce tedy probíhají?
Máme určitý počet handicapovaných (podle typu zájezdu) a k nim patřičný počet mladých neodborných asistentů. Jedná se o mladé lidi, kteří většinou nemají s handicapovanými žádnou zkušenost, žádné odborné vzdělání či kurzy. A o to právě jde. Jeli jsme už například do Vídně, několikrát do Prahy nebo Kateřinic, kde je dětské bezbariérové centrum. Děti mají možnost na výletech zajezdit si na raftech, zahrát paintball, jezdit na čtyřkolkách nebo posedět u táboráku.
– Hlásí se vám dostatek dobrovolných asistentů?
Víc než jsme čekali! Zájem mladých o práci s handicapovanými je opravdu velký. Měli jsme ze začátku trochu obavy, aby se vůbec někdo přihlásil, protože v Česku, na rozdíl od zahraničí, zatím sociální aktivity mezi mladými moc nefrčí. Ale zájem Opavanů je opravdu poměrně velký a asistenti si s dětmi vytvořili pevná přátelská pouta a scházejí se spolu i mimo organizované zájezdy a akce. Lidé se po absolvování výletu s handicapovanými naučí dívat na věci jinak a často přehodnotí své životní priority.
– Chcete s Handicapovinami pokračovat, případně expandovat za hranice Opavy?
Určitě! Naše neziskovka je úzce provázána i s naší další firmou – cestovní kanceláří Layno tour – a už teď plánuje další společné zájezdy a výlety. Jen budeme asi muset přibrat více zaměstnanců, neboť práce stále přibývá a s bráchou na to už nestačíme. A pokud jde o expanzi mimo Opavu… Rádi bychom viděli Handicapoviny působit celorepublikově, aby tu jedinečnou zkušenost nezažívali pouze mladí handicapovaní a jejich asistenti z okolí Opavy. Už dnes, ale máme účastníky z Ostravy, Olomouce či Prahy.
vizitka Jan Vimer (1988) vystudoval v Opavě na Slezském gymnázium a v letošním roce končí své inženýrské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Před třemi lety založil společně se svým bratrem Tomášem cestovní kancelář pro mladé Layno. Před rokem začali vymýšlet akce pro mladé handicapované a na začátku tohoto roku si založili neziskovou organizaci Handicapoviny. Za svůj projekt získal i cenu Social Impect Awards. Práce s handicapovanými ho baví a pomáhat dětem, které si jinak moc srandy neužijí, ho posouvá vpřed a dodává životní energii.
BARBORA NĚMCOVÁ
Region Opavský a Hlučínský
Přidejte odpověď