Jeho nadšení by mu mohl leckdo závidět. Na palubovku chodí hrát basketbal, dělá florbal. Plave. A ještě si „hraje“ s kamerou a zajímavými (klíčovými) čísly. Abyste byli v obraze: Adam Šimonek je předním analytikem v tuzemském volejbalu.
„Nejvíc řeším soupeře,“ prozrazuje jednadvacetiletý sympaťák z jihu Čech, jenž začal pracovat u ženské reprezentace.
Šimonek by možná sám hrál s profíky pod vysokou sítí, leč nemůže. Narodil se s vrozenou vývojovou vadou, která zasáhla tři končetiny.
Nejviditelnější je handicap na levé noze, kde mu téměř chybí stehenní kost, koleno se tak nachází velmi blízko kyčle. Druhá noha je zase trochu deformovaná od kotníku dolů. „Poslední končetinou, kde mi něco chybí, je levá ruka, na které mám jen tři prsty,“ líčí Šimonek.
O svém handicapu vypráví bez jakéhokoliv vytáčení. Ne, není zahořklý.
Žádné výmluvy
Kdy si poprvé všiml, že všechno není, jak má být? Kdy si to poprvé uvědomil?
„Odjakživa vnímám, že mám něco jinak než ostatní. Handicap je viditelný a ani nešlo si ho nevšimnout,“ říká Adam a dodává, že mu hodně pomohla rodina. „Rodiče se nikdy nesnažili držet mě v nevědomosti. Naopak mi říkali, že i když jsem jiný než ostatní, tak se mám snažit dělat co nejvíc věcí normálním způsobem a zbytečně se na handicap nevymlouvat.“
Asi i proto se vrhl po hlavě do sportovního prostředí. Odmala pinkal do volejbalového míče (jeho tatínek hrával extraligu a trénoval mistrovský Jihostroj České Budějovice).
„Pocházím ze sportovně založené rodiny,“ přikyvuje Šimonek junior.
Nakonec se vzhledem k handicapu rozhodl pro plavání, které mělo a dodnes má i rehabilitační a kompenzační efekt. První tempa v bazénu udělal, když mu byly čtyři roky. „Sportovní tréninky jsem měl od osmi let,“ říká. K plavání postupně přibyly i další sporty. V sedmnácti začal s florbalem vozíčkářů.
„K tomu mě přivedl kamarád Ivan Nestával a před rokem jsme se vcelku přirozeně začali zajímat také o basketbal vozíčkářů, který je florbalu podobný, ale je ještě rychlejší a agresivnější.“
Ze sportů, jež Šimonek aktivně hraje, dělá pod košem největší pokroky. „Proto mě také nejvíc přitahuje,“ tvrdí.
Srdeční rodinnou záležitostí ovšem zůstává volejbal. „Já u něj vyrůstal. V mládí jsem s tátou trávil spoustu času na trénincích,“ popisuje hodiny prožité v hale.
Smečím, příjmu a dalším aspektům se dokonce věnuje i pracovně, vykonává funkci analytika (statistika). Znamená to, že natáčí jak zápasy, tak i tréninky. Potom je zpracovává. Někdy je to dřina na několik hodin.
„Vše, co se děje na hřišti, zapisuju do speciálního programu,“ líčí.
Informace o soupeři
Z nahrávky připravuje papírové a audiovizuální výstupy pro trenéry a pro hráčky. „Mým úkolem je také shánět informace o soupeřích,“ doplňuje s tím, že právě byl na turnaji v Číně tam se Češky marně pokoušely kvalifikovat na olympiádu.
Spolupráce mezi trenérem a statistikem si někdy žádá více času. „Nejvíc spolu řešíme budoucí soupeře. Trenérům většinou předávám informace a oni si je pak projedou a určí finální taktiku.“
A mluví kormidelníkům třeba i do složení základní sestavy? „To ne. Ta je plně v režii trenérů,“ usmívá se Adam Šimonek.
KAMIL JÁŠA
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď