Plzeň – Sedmiletý Adámek z Plzně má diagnostikovanou poruchu autistického spektra, těžké mentální postižení a dvě další neurologické poruchy. Jen těžko si umí někdo představit, jak je péče o něj náročná.
Přesto maminku Janu, tatínka Vladimíra a dvouletou sestřičku Emičku humor neopouští.
A to ani v době koronavirových zákazů, kdy situaci ještě zkomplikoval fakt, že Adámek nemohl chodit do školy. Teď už naštěstí pár dní chodí.
Kromě zmiňovaných diagnóz se malý školák potýká ještě s takzvanou hypotonií (snížením svalového napětí) a mozečkovým syndromem, který způsobuje poruchu rovnováhy. Poškození mozku má pak na svědomí i opožděný mentální a motorický vývoj. Adámek je zcela odkázán na pomoc druhé osoby, zejména pak v oblasti sebeobsluhy.
„Již v půl roce jsme pozorovali, že je Adámek jiný než ostatní děti. Nehrál si a nezajímal se o nabízené hračky. Motoricky byl také opožděný. Navíc už od narození špatně jedl, což mu zůstalo doposud,“ popisuje počáteční podezření maminka Jana.
V prvních měsících se však těžko pozná, zda jde o nějaký problém, či zda je dítě pouze pomalejší. „Paní doktorka nás uklidňovala, že je vše v pořádku, že je Adámek jen trochu líný. Čekali jsme ještě do osmého měsíce. Syn stále nelezl a otáčel se jen velmi zřídka – byl jako hadrová panenka. Po zadání klíčových slov do vyhledávače jsem objevila hypotonii. Později se ukázalo, že právě takové onemocnění Adámek má. To jsme ale ještě netušili, že bude hůř,“ dodává Jana.
Když byly chlapci necelé tři roky, byl hospitalizován na Dětské psychiatrické klinice Motol, kde byla rodičům poprvé sdělena diagnóza poruchy autistického spektra.
Otec s matkou Deníku přiznali, že v tu chvíli se jim zhroutil svět. Nezbylo jim ale nic jiného než fungovat a být tu pro svého syna.
S opožděným motorickým vývojem Adámkovi velice pomáhá fyzioterapie a hipoterapie (rehabilitace na koních). Díky nim nejprve začal lézt, následně se dokázal postavit. Nyní už sám chodí, a dokonce i trošku běhá. Terapie si rodina může dovolit díky tomu, že jí finančně každý měsíc pomáhá nadace Dobrý anděl. „Život s autistou, který má těžké mentální postižení, je nesmírně náročný, ale humor neztrácíme. Děkujeme za vše, co pro nás Dobří andělé dělají,“ vyjadřuje své upřímné díky maminka Jana.
MILAN KILIÁN
Plzeňský deník
Přidejte odpověď