Linka bezpečí 116 111 už téměř 30 let poskytuje bezplatnou pomoc dětem a mladistvým v nouzi, v ohrožení a s jejich starostmi. Jaké nejvážnější a jaké nejsložitější případy lidé z Linky bezpečí musí řešit? Jak se v čase důvody telefonátů mění? V pořadu Hyde Park ČT o Lince bezpečí hovořil její dřívější vedoucí Peter Porubský.
Úvodní reportáž – portrét Linky bezpečí.
Často poslední šance pro dítě se strastmi, na které nemá řešení. Nejvážnější případy s velkým nárůstem v posledních letech se týkají sexuálního násilí, podobné příběhy jako těchto dnes už dospělých obětí.
oběť sexuálního násilí /Fokus ČT24, 21. 4. 2012/:
Byla jsem ve svých 13 letech svým vlastním strýcem znásilněna. Spíš jsem bojovala s tím, že mi to bylo nepříjemné a že jsem nechtěla, aby se to dělo a vlastně jsem ani nevěděla, že to tak nemá být.
redaktor:
Může jít i o vážné problémy v rodině, šikanu ve škole nebo strach z vysvědčení. V tomto případě může být problém i taková trojka.
zaměstnanec Linky bezpečí /26. 1. 2010/:
Vymysleli jsme s ní to, že vlastně může se obrátit na babičku, za kterou zajde, bude s ní do té doby, než maminka přijde z práce a potom by spolu s tou babičkou teprve šli domů za mámou, tak aby ona se jí mohla nějakým způsobem zastat.
redaktor:
Vše, co děti z jejich pohledu vhání do bezvýchodné situace, vše, s čím jim školení lidé na Lince bezpečí mohou pomoct.
osoba:
Tohle musí být malá Anička, ty máš ale krásného králíčka, pojď, ukážu ti jednoho živého.
redaktor:
S rozvojem chytrých telefonů a sociálních sítí získala potřebnou pozornost i ochrana dětí na internetu.
50 % českých dětí chodí na internet proto, aby se seznámilo s nějakým novým kamarádem a riziko je v tom, že toho kamaráda nemusí znát. Obtěžování cizí osobou, lákání na schůzku nebo kyberšikana jsou nejčastější důvody, proč děti kvůli internetu na Linku bezpečí volají. Je bezplatná, nonstop a anonymní.
moderátor:
Existuje takový servis, jako tady v Česku Linka bezpečí, někde i v zahraničí a na jakém principu funguje tam?
vedoucí Linky bezpečí:
Je to různé. Linka bezpečí je zakládajícím členem takové zastřešující organizace pro dětské linky důvěry po celém světě. Organizace se jmenuje Child Helpline International a sdružuje více než 100 různých linek a samozřejmě fungování takovýchto linek je v různých státech rozdílné. Někde jsou plně podporované státem a jsou vlastně příspěvkovou organizací, buď určitého ministerstva nebo podobně, ale většina těchto linek funguje na bázi neziskových organizací, kdy si tato organizace musí každoročně zabezpečit na svůj provoz a na to, aby mohla tuto službu poskytovat, finanční prostředky z různých pilířů.
moderátor:
Další dotaz bude od Aliny: „Jaké služby poskytujete? Telefonické, nebo se s vámi děti mohou spojit i jinak? A berete i rodiče, pokud potřebují poradit?“
vedoucí Linky bezpečí:
Tak ta hlavní služba, kterou je Linka bezpečí nejznámější, tak jsou samozřejmě telefony, a to ta telefonická krizová pomoc, ale s rozvojem samozřejmě internetu, a to jsme viděli i v té předcházející reportáži, nám přijde smysluplné a přímo nutné oslovit děti i prostřednictvím dalších kanálů, takže Linka bezpečí taky nabízí pro děti možnost spojení prostřednictvím e-mailové poradny na adrese pomoc@linkabezpeci.cz, kde garantujeme odpověď do tří pracovních dnů a taky s námi děti mohou chatovat, to je vlastně i další kanál, který mohou děti využít. Tyto kanály jsou samozřejmě určené pro děti, které si spíše zvolí tu psanou formu, je to pro ně nějak výhodnější, bezpečnější, ale taky samozřejmě jsou tyto kanály určené především pro děti, které mají řečový nebo sluchový handicap a vlastně k té telefonické službě by se přirozeně, přirozeně nemohly dostat. Ještě řeknu takovou zajímavost, že se struktura těch problémů u těch jednotlivých kanálů hodně liší. Na telefonech děti s námi nejvíce řeší sexuální vyzrávání a dotazy na sexuální témata a dále pak osobní témata.
moderátor:
Co tím myslíte osobní témata například?
vedoucí Linky bezpečí:
Osobní témata jsou především strachy, úzkosti a nespokojenosti se sebou, ale taky závažnější potíže, jako poruchy příjmu potravy, sebepoškozování nebo suicidální myšlenky. Naopak na e-mailové poradně máme tu zkušenost, že se děti nejvíce obrací právě s rodinným vztahem. Mně to přijde osobně zajímavé zejména z toho důvodu, že taky ten e-mail vlastně dítě musí nějak sepsat, strukturovat a často má takovou deníkovou formu, často to dítě vlastně ten e-mail končí tím, že je rádo, že se mohlo z toho problému vypsat, bude rádo, když si to někdo přečte a pokud mu někdo odpoví, tak taky bude, taky bude potěšeno, takže často vlastně popisuje ty vztahy v rodině. A na chatu ze 40 % nám právě tvoří témata právě ty osobní.
moderátor:
A když se Alina ptá, jestli berete i rodiče, pokud potřebují poradit, pro koho tedy je Linka bezpečí určená?
vedoucí Linky bezpečí:
Linka bezpečí tím, že je zdarma, tak je určená primárně dětem. Ta naše cílová skupina je vymezená věkem 18 let a studenti denní formy studia k nám mohou taky volat až do 26 let.
moderátor:
Jak je lustrujete, když volá někdo takový, tak se ho, pokud volá, tak se ho ptáte, jestli je student?
vedoucí Linky bezpečí:
Přirozeně se zeptáme, pokud slyšíme starší hlas, jestli je student, případně s jak starým člověkem mluvíme.
moderátor:
A pokud se Alina ptá, tak tedy pokud vám kupříkladu nějaká dospělá žena zatelefonuje, tak jí odmítnete, pokud je také v nouzi?
vedoucí Linky bezpečí:
V případě, že nám zavolá dospělý člověk, tak mu nabídneme základní sociální poradenství, a to je, že ho odkážeme na Linku důvěry, která je pro dospělého člověka, a dokonce to děláme u nás tak, že se alespoň základně zeptáme, z jakého kraje ten člověk je, abychom mu mohli doporučit Linku důvěry v jeho kraji, protože máme tu zkušenost, že tyhle ty regionální linky, které jsou určené pro dospělé, mají pak dobře zmapovanou síť těch dalších organizací právě ve svém kraji. Co se týče ale rodičů, tak je důležité zmínit, že sdružení Linka bezpečí provozuje rodičovskou linku, která je pak právě určená pro všechny dospělé osoby, které řeší problém s dítětem. Tahle ta linka ale nefunguje nonstop, funguje pouze v pracovní dny v odpoledních hodinách a není bezplatná. Všechny informace vlastně i o rodičovské lince si pak diváci mohou najít na našich webových stránkách www.linkabezpeci.cz.
moderátor:
A teď s kým volající děti na druhé straně telefonu komunikují? Na vašich webových stránkách uvádíte, že pro vás pracuje stovka odborně proškolených konzultantů? Jak tomu rozumět, že to nemusí být odborník vystudovaný takříkajíc profesionální třeba psycholog, ale že jsou to původně amatéři v oboru, lidé pro tuto práci, říkám, v uvozovkách jen proškolení?
vedoucí Linky bezpečí:
Ten vývoj Linek důvěry vůbec v České republice nesl se sebou taky to, že zejména ze zdravotnických pracovníků, lékařů, psychiatrů, kteří ze začátku pracovali na Linkách důvěry, se ty pracovníci více posunuli k laikům, ale pro nás jsou to vlastně proškolení laici. Každý pracovník, který zvedá telefony na Lince bezpečí, musí projít 150hodinovým, akreditovaným výcvikem telefonické krizové intervence, který vlastně konzultanti připraví na tu práci na telefonu a vybaví je jak po té odborné stránce v jednotlivých tématech, to znamená šikana, sociálně-právní ochrana dětí, smrt a umírání, rodinné vztahy, sexuální vyzrávání, a tak dále, a tak dále, ale taky je především vybaví dovednostně, tedy skutečně je dovednost vést krizový hovor po telefonu, to je další velká část toho výcviku. Ten výcvik je hodně praktický, hodně se tam zkouší a vlastně po tomto výcviku člověk musí udělat zkoušku, závěrečný test a pokud chce pracovat na Lince bezpečí, tak musí projít vstupním kontrolním náslechem.
moderátor:
Jak tyto lidi získáváte? Je o takovou práci zájem? Sami oslovujete nebo si vybíráte, čekáte, kdo se vám přihlásí.
vedoucí Linky bezpečí:
Doposud jsme vlastně vypisovali výběrové řízení na konzultanty Linky bezpečí zhruba 2krát za rok a 2krát za rok jsme otevírali tento výcvik, zhruba z 50 lidí, kteří se nám do tohoto výběrového řízení pravidelně hlásí, tak vybíráme skupinu 15 lidí pro ten daný výcvik. Takže zájem je velký zejména z řad studentů, studentů humanitních oborů, psychologie, sociální práce, pedagogiky a tak dále, ale samozřejmě, že se hlásí i lidi, který jsou úplně mimo obor, ekonomové a účetní a laboranti.
moderátor:
Na Facebooku Patrik a pokračuje v diskusi na toto téma: „Když si představím práci operátorů, to musí být hodně náročné. Jak to vůbec lidi, kteří na Lince bezpečí pracují, zvládají a jak to zvládáte vy?“
vedoucí Linky bezpečí:
Práce konzultanta Linky bezpečí je bezesporu náročná, být připravený na jakékoliv téma, které může přijít s jakýmkoliv hovorem, samozřejmě člověk musí být na to nějak osobnostně připraven a na to právě dbáme taky u toho výběrového řízení. Málokdy se stane, že konzultant, který projde celou tou anabází, výcvikem a výběrovým řízením, že pracuje na lince a po třetí službě skutečně řekne: „Ne, toto není práce pro mě, já to nezvládám,“ a je to přirozené. Prostě každý máme to nadání na práci nebo ty své možnosti nějaké jiné. Samozřejmě o konzultanty hodně pečujeme, to znamená, že rozhodně se jim věnujeme, je možné, že si k hovoru mohou zavolat zkušenějšího kolegu, který je může alespoň částečně provést tím hovorem. Po hovoru rozhodně mají právo na to si ten hovor ještě uzavřít, promluvit o něm, na konci směny konzultanti odcházejí na takzvaný brífink, kde vlastně ještě mluví o hovorech, které za ten den vedli, tak aby si tu práci vlastně nenesli domů.
moderátor:
To jsem se chtěl zeptat, tady vlastně je dotaz, jak to zvládáte vy? Jestli se dokážete odstřihnout, anebo jestli si práci, i sám jste použil ten výraz, nosíte domů a ty případy se vám honí v hlavě, promítáte si je?
vedoucí Linky bezpečí:
Teď s tím omezeným provozem to zvládám trochu míň. Samozřejmě, že, že mi linka leží na srdci a hodně o tom přemýšlím, a taky přemýšlím právě nad lidmi, který na Lince bezpečí pracují a který musí teď samozřejmě pracovat pod větším tlakem a veliké díky za to, že to, že to zvládají. Pro mě, no, občas se dokážu odstřihnout, občas ne, teď třeba je pro mě velký relax to, že přijdu domů a řeším, že mám na mých pokojových kytkách svilušky a musím je nějak vyřešit, takže samozřejmě nějaký zdravý odstup od práce je důležitý, i proto vlastně konzultanti a pracovníci na té krizové službě mají povoleno pracovat maximálně půl úvazek, to nám přijde smysluplné a zdravé, aby člověk nevyhořel velice rychle, aby si udržel zdravý odstup k tomu normálnímu životu a nepracoval pouze s krizí.
moderátor:
Kolik třeba procent je takových případů, kdy musí následovat zásah odborníka nebo úřadů?
vedoucí Linky bezpečí:
Za rok jsme museli předat kontakt o dítěti, informace o dítěti a jeho kontakt na další instituce, jako je policie a orgány sociálně-právní ochrany dětí, případně zdravotnická záchranná služba, případně jsme takovýto případ konzultovali s toxikologickým informačním střediskem, zhruba polovina případů se týkala přímo týrání, zneužívání nebo zanedbávání, kdy to dítě vlastně přímo v tom hovoru souhlasilo s tím, že nám předá své iniciály a zhruba polovina případů se týkala započatého sebevražedného pokusu. Takže to jsou ty, můžeme tomu říci nejzávažnější případy, kde linka předává přímo kontakt, informace dál a to dítě potřebuje tu pomoc okamžitě a není to pouze o tom, že mu předáme nějaké informace nebo že se s ním domluvíme na nějakém postupu, ale ten jeho stav je natolik závažný a natolik to ohrožuje jeho život nebo zdraví, že je potřeba konat okamžitě. Takže zhruba 70 případů, to vychází více než jednou týdně.
moderátor:
Na Facebooku Marek: „Pokud zjistíte, že je dítě v závažné situaci, jaké jsou vaše možnosti, co děláte? Můžete volat policii nebo sociální pracovnice? Zjišťujete, odkud dítě volá a neporušujete tím zpovědní tajemství?“
vedoucí Linky bezpečí:
Už jsem trošku na to, na to odpověděl, ale abych vysvětlil, jak vlastně celá ta intervence, my tomu říkáme, že intervenujeme ve prospěch dítěte, probíhá, především zmapujeme situaci, to je první krok. Potřebujeme vědět, jak na tom to dítě je a často jsou to situace, kdy je dítě skutečně ohroženo na životě a na zdraví, uteče z domu večer po nějakém výprasku, po nějaké sérii týrání, takže už to doma nemůže vydržet, takže uteče z domu, je zraněné a v takovém případě samozřejmě nám jde o to, aby to dítě se dostalo do bezpečí. A v České republice je naštěstí velice dobře propracovaný systém sociálně-právní ochrany dětí a myslím teď zejména orgány sociálně-právní ochrany dětí, ty klasické OSPODy, takže v takovéto situaci máme možnost kontaktovat sociální pracovnice, případně policii, často kontaktujeme taky zdravotnickou záchrannou službu. S dítětem se vždy dopředu domlouváme, co bude následovat a jaké informace od něj potřebujeme. V takovéto situaci má pak už vlastně Linka bezpečí povinnost předat tyto informace dál, protože máme pak už oznamovací povinnost.
moderátor:
Ale jedna věc, a možná o ni jde také Markovi v jeho dotazu, vy ctíte zásadu anonymity, to znamená, že ten volající vám nemusí sdělovat osobní údaje, adresu a tak dál, ale pokud při hovoru zjistíte, že je skutečně takové dítě ohrožené na životě, na zdraví a přitom vám nechce sdělit osobní údaje a adresu, jak postupujete v takovýchto případech?
vedoucí Linky bezpečí:
to je velmi častý dotaz a já s nedivím, že, že se lidi zajímají právě o to, jak to probíhá, kdy dítě nechce vystoupit z anonymity a opět řeknu, že pro nás je nejdůležitější deviza právě důvěra a v případě, že bychom my důvěru dítěte zklamali a udělali něco za jeho zády, tak velice pravděpodobně by se už na Linku bezpečí nikdy neobrátilo a pravděpodobně v případě, že by se začala celá situace řešit, tak by mohlo dítě lidově cuknout a všechno zamlčet, proto je pro nás důležité postupovat vždy se souhlasem dítěte. V případě, že nám dítě nechce sdělit to, kde se nachází, jak se jmenuje, tak vždy máme ještě přece možnosti pomoci s ním naplánovat tu situaci jeho tak, aby dál nebylo ohroženo, jo. To znamená, s ním plánujeme ty nejbližší kroky, které můžou udělat a pokud je dítě na útěku, tak samozřejmě ho vedeme někam do bezpečí, kde bude teplo, kde má nějaký komfort, kde může spát a může to být příbuzná, může to být babička, může to být dospělá osoba, které dítě v tu chvíli věří. Takže pro nás je důležité vést toto dítě do bezpečí tak, aby nebylo dále ohroženo, ale ctíme to, že z té anonymity nechce vyjít.
moderátor:
Tomu rozumím a jistě i diváci, ale představme si modelovou situaci, zavolá vám dítě, že pozřelo velké množství léků, že si chtělo ublížit z nějakého důvodu. Ale chce zůstat v anonymitě, nevíte, odkud volá. Jak se zachováte?
vedoucí Linky bezpečí:
V první řadě se budeme snažit zmapovat, jaké léky dítě požilo, kdy je požilo a v jakém množství a takovouto situaci pak urgentně konzultujeme s toxikologickým informačním střediskem, které nám hodně vychází vstříc v takovýchto konzultacích a na základě jejich doporučení, v případě, že nám řeknou, že dítěti po takové dávce vlastně nic nehrozí, tak my se můžeme dále věnovat tomu důvodu, proč dítě takovéto léky spolklo a co tím mělo v úmyslu. V případě, že nám řeknou, že dítěti vážně hrozí bezvědomí, případně smrt, tak samozřejmě se dítěti snažíme, direktivně, to znamená, vlastně přímo nějakým pokynem zjistit, kde je, abychom mu tam poslali záchrannou službu. V případě, že se nám to nepovede, tak máme ještě poslední možnost požádat policii o součinnost, tak aby toto dítě dohledalo. Je to jediný případ, kdy je možné z naší strany prolomit tu anonymitu a nahlídnout do telefonního čísla, ze kterého nám dítě volá, ale vždy to děláme v součinnosti s policií, protože Linka bezpečí nemá výjezdovou službu a v takovýchto případech je vždy dobré, aby od začátku byla do toho zapojena policie, případně Integrovaný záchranný systém.
moderátor:
Na Facebooku Jarek: „Daří se vám po telefonu vždy dobře vyhodnotit, jestli je stav dítěte vážný? Jakou pomoc potřebuje, jestli si nevymýšlí?“
vedoucí Linky bezpečí:
Samozřejmě po telefonu to vždy nejde. To, jestli si dítě vymýšlí nebo nevymýšlí, nemůžeme zjistit, ale to, co možná diváky překvapí, pro nás to často ani není důležité, jestli si vymýšlí. Pro nás je důležité, že to téma otevírá a máme za to, že pokud dítě otevírá nějaké téma, tak se zajímá o to, jak budeme reagovat nebo co s ním budeme v takové situaci řešit. Je nespočet případů, kdy dítě volá jako kdyby s problémem kamaráda a v průběhu toho hovoru, kdy nám nesedí nějaké souvislosti a vlastně vypadne, že to není kamarád, ale že se to týká konkrétně toho volajícího. Dítě má právo si naši službu vyzkoušet, jak budeme reagovat na tu nebo onu otázku, pořád jsme odborná služba, pořád jsme určitým způsobem, i když z našeho pohledu nízkoprahoví, jsme zdarma, jsme nonstop, dítě se nemusí představovat, ale ten ostych a vlastně ta odvaha zavolat a vyjít s kůží na trh, je veliká a pro dítě, které se chce nám svěřit, tak je přirozené, že si potřebuje občas taky naši službu vyzkoušet a přijít s nějakým vymyšleným příběhem, co my na to, jestli ho budeme brát skutečně vážně a pro nás je důležité vést každý hovor tak, abychom zvýšili pravděpodobnost, že se na nás dítě obrátí právě ve chvíli, kdy nás bude skutečně potřebovat.
moderátor:
Na webu Roman Mládek se zajímá: „Pokud k vám zavolá dítě, máte zkušenost, že umí popsat, co ho trápí nebo z něj spíš informace musíte komplikovaně dostávat? Nakolik jsou děti ochotné a schopné se svěřit cizímu člověku po telefonu, na telefonu?“
vedoucí Linky bezpečí:
Si myslím, že pan Mládek vystihnul celou tu škálu, toho, jak takový hovor může probíhat na telefonu. Občas dítě skutečně potřebuje otázky, občas si o ty otázky samo řekne, v případě, že řeší nějaké závažné téma, o kterém, o kterém se mu těžko povídá, jsou to především případy sexuálního zneužívání, kde vůbec vyslovit to slovo nebo popsat tu situaci, je pro dítě hodně náročné, takže často se s nimi domlouváme, že my se ho budeme doptávat, co se vlastně děje. Ale máme taky zkušenosti, že nám dítě vlastně začne povídat ten příběh takovou rychlostí, že sami ho potřebujeme zastavit, abychom si v tom udělali jasno, abychom se zorientovali v těch postavách a v těch osobách, které v tom jeho příběhu vystupují, tak abychom se v tom úplně neztratili a především, abychom tomu dobře rozuměli.
moderátor:
Mimochodem, ty telefonáty, vy si je nahráváte?
vedoucí Linky bezpečí:
Linka bezpečí pracuje podle etického kodexu pracovníků Linek důvěry, tak tento kodex vysloveně zakazuje jakékoliv nahrávání hovorů na jakékoliv Lince důvěry v České republice.
moderátor:
Když už tak zmiňujete obecně ty případy z praxe, vzpomenete si na nějaký opravdu vážný, dramatický případ s dobrým koncem, případ nebo případy, které mohou být zapsané v zlaté knize Linky bezpečí, případ, na který i s odstupem rád vzpomenete? Vybavíte si takový?
vedoucí Linky bezpečí:
Samozřejmě, těch případů je spousty a jsou to právě ty případy, kdy se nám třeba i po několika telefonátech, kdy s určitým dítětem pracujeme víckrát, dojdeme k nějakému řešení právě ve smyslu třeba, že se s dítětem domluvíme na předání informací o něm, abychom mohli tyto informace předat dál. Jsou to případy, kdy skutečně intervenujeme, kdy je dítě ohroženo na životě a na zdraví a ten kontakt pak probíhá tak, že my jsme s tím dítětem na telefonu až do příchodu záchranky, a to je pro nás ten dobrý konec. Krizová linka má tu nevýhodu, že ten konec vidí pouze v rámci toho kontaktu. My už nemůžeme říct ty příběhy dál, co se vlastně pak děje, protože to je.
moderátor:
Čili takovou zpětnou vazbu nemáte? Jak případy skončily poté, co jste je předali těm kompetentním třeba úřadům, zdravotníkům, a tak dále?
vedoucí Linky bezpečí:
nám děti zavolaj a nám poděkují nebo nám vzkážou, že se něco povedlo nebo že něco dopadlo dobře, ale opět jsou to anonymní telefonáty, které často ani nedokážeme přiřadit k tomu hovoru, který jsme s tím dítětem vedli. A opět, v průběhu těch intervencí naše práce končí, když to dítě přechází do péče té dané organizace a tam už dál nemáme ani zákonný nárok na ty informace, co se pak s dítětem děje, ale je důležité říci, že spoustu těch hovorů, těch běžných hovorů končí tím, že dítě má nějaký plán, že nám poděkuje, že nám řekne, že, že se mu ulevilo, že mu je teď líp, dítě, které bylo ze začátku ustrašené kvůli tomu, že má trému, jak zvládne vystoupení na soutěži při odříkávání básniček a podobně, nám na konci toho hovoru říká, že se mu ulevilo a teď už se nebojí, protože už ví, jak to, jak si udělat v tom nějaké pohodlí a ví, že nebude žádná ostuda, když si vezme ten papír s sebou a v nejhorším se na něj podívá.
moderátor:
Stanislav: „Máte nějakou zpětnou vazbu od sociální péče, policie a podobně, pokud jim případ postoupíte?“ Vy jste mluvil o tom, že od dětí někdy a teď od policie nebo od sociálních pracovníků?
vedoucí Linky bezpečí:
Děje se to zřídka, zákonný nárok na to nemáme, rozhodně jsme rádi, pokud ta spolupráce funguje právě i na nějaký neformálnější rovině, to znamená, že dostaneme zpětnou vazbu alespoň ve smyslu: „Jo, prostě plánujeme šetření v rodině,“ nebo: „Jo, šetření v rodině proběhlo, dítě jsme vlastně umístili na tu nezbytnou dobu do jiné, jiné péče.“ V případě policie taky máme občas zprávy, jak to dopadlo, ale není, není to pravidlo a zejména na to nemáme žádný právní nárok.
moderátor:
Na webu Patricie se ptá: „Změnily se za ty roky fungování Linky bezpečí nějak dětská trápení za roky fungování Linky bezpečí? Přicházejí s novými nebo je to vlastně pořád to samé?“
vedoucí Linky bezpečí:
Ty hovory se často mění v průběhu roku, to znamená, v případě prázdnin samozřejmě nám ubývá hovorů, kdy s náma děti řeší školní témata, naopak se zvyšuje počet témat, které se týkají třeba vrstevnických vztahů nebo rodinných vztahů, kdy je ta rodina najednou více pohromadě na dovolené. Běžným takovým tématem je téma vysvědčení a strachu přijít s vysvědčením nebo se známkama domů a je to pololetí nebo na konci školního roku. Se začátkem školního roku se často děti na nás obrací s tím, že v průběhu prázdnin zapomněly, jaké hrozné to bylo ve škole s tou šikanou a teď se jim to zase objevuje a ta vidina, že mají jít do stejné třídy a potkat se tam s tím agresorem, na kterého zdárně v průběhu prázdnin zapomněly, tak to samozřejmě vyvolává tu obavu, co s tím
moderátor:
A dětí se sklony k sebevraždě a sebepoškozování, máte i vy takovou zkušenost?
vedoucí Linky bezpečí:
téma sebevražd a sebepoškozování je velice nešťastné právě v tom mediálním prostoru, protože jsou to chování, která často mají charakter nápodoby, to znamená, že čím více se o těchto tématech mluví, čím více jsou v pozornosti především dětí, tím více to vlastně děti vnímají jako nějakou možnost řešení svých problémů, takže proto jsme od tohoto medializování taky ustoupili, protože nechceme přilévat olej do ohně a teď se spíše držíme zpátky.
moderátor:
Takže jestli vašim slovům rozumím, je to tak, ale z důvodů, o kterých mluvíte, to nechcete.
vedoucí Linky bezpečí:
Neradi, ne, neradi o tom mluvíme.
moderátor:
volají děti užívající drogy?“
vedoucí Linky bezpečí:
My to bereme více obecně, takže jsou to pro nás většinou závislosti a nově taky závislosti na počítači, internetu, případně televizi. Vysloveně s drogama se potýkáme na Lince bezpečí zřídka, ale děje se to samozřejmě. I děti, které mají potíže s drogama a je jedno, jestli je to marihuana nebo pervitin, tak rozhodně mají možnost zavolat na Linku bezpečí a svoji situaci probrat.
moderátor:
Soňa: „Jak vás děti najdou? Inzerujete někde vaše služby nebo si číslo na vás najdou na internetu? Máte o tom přehled?“
vedoucí Linky bezpečí:
Je to zajímavé, ale třeba když jdeme do škol a mluvíme s dětma, tak často netuší to číslo Linky bezpečí, proto je pro mě s podivem, kolik dětí nám vlastně za den volá a jak se do nás dozvídají. Samozřejmě si snažíme udržet takovou tu dávnou historii a s vydavatelstvím SEVT, které vydává žákovské knížky do škol, že tam je ta zmínka o Lince bezpečí a uvedené číslo, takže pro nás je to skutečně ta nejjednodušší reklama, jak se dostat přímo k dětem, děti samozřejmě o nás mají možnost se dozvědět na webových stránkách.
moderátor:
Na Facebooku ještě tento dotaz: „Říkal jste, že u vás operátoři pracují na půl úvazku, aby nebyli vyhořelí, co dělají dál ve svém životě? Pracují jako psychologové nebo úplně někde jinde? Pěstují květiny?“
vedoucí Linky bezpečí:
často jsou naši konzultanti studenti vlastně humanitních oborů, psychologie, sociální práce, takže věřím a doufám, že při práci na Lince bezpečí se taky věnují studiu, aby, aby z nich pak byli dobří pracovníci, psychologové a sociální pracovníci. Samozřejmě tam máme lidi, který jsou zcela mimo obor, ze všech možných profesí.
moderátor:
Jak velká je fluktuace u vás těch operátorů?
vedoucí Linky bezpečí:
Konzultant vydrží na Lince bezpečí zhruba 2,5 až 3 roky, není to z toho důvodu, že by odcházeli vyhořelí. Je to právě z toho důvodu, že většinou začínají pracovat na Lince bezpečí jako studenti druhého, třetího ročníku a v případě, že školu končí, tak vlastně odcházejí pracovat někam jinam a hledají si přirozeně práci na plný úvazek. Jsou samozřejmě i pracovníci na Lince bezpečí, který to s námi táhnou 13, 14 nebo 15 let.
moderátor:
já vám děkuji a přeji vám hezký večer.
Přidejte odpověď