Vyčerpání provází většinu novopečených rodičů. Někdy ale nejde jen o nevyspání a změnu životního stylu. Chronický únavový syndrom trápí stále více lidí na celém světě. Příčiny této choroby a léčba, která by postiženým stoprocentně pomohla, však dosud známy nejsou. Na druhou stranu je fakt, že většina lidí se právě na tento syndrom odvolává, aniž by měla tušení, že jde o poměrně závažné onemocnění. Ví se, že toto onemocnění často začne nějakou akutní infekcí, třeba silným nachlazením – přechozeným. Po vyléčení se však nedostaví úleva, spíš naopak: příznaky infekce sice odezní, nastoupí ale příšerná únava a vyčerpání. Pokud se i tu rozhodnete „přejít“, koledujete si o pořádný a dlouhodobý průšvih.
Jak ho poznáme? To je právě ten problém! Diagnostikovat chronický únavový syndrom je obtížné. Přesto existují určité příznaky, jež bychom neměli podceňovat. Mezi ty, které se při únavovém syndromu objevují nejčastěji, patří dlouhodobě zvýšená teplota, bolestivé uzliny či mírná bolest v krku, ochablost svalů a kloubů až jejich bolest, bolesti hlavy, přetrvávající dlouhodobá únava po krátkodobé námaze, třeba po cvičení nebo sexu, poruchy spánku a různé potíže, jako je zmatenost, zapomínání, špatná nálada či obtížné soustředění. Toto vše ale samozřejmě mohou být také příznaky jiných chorob, a naopak se při chronickém únavovém syndromu mohou vyskytnout i symptomy další. V podstatě jde totiž o stav, kdy celkově ochabuje organismus, jako by byl těžce unaven, a to nejen v podobě půlroční, život ztěžující únavy, ale v celkovém fungování. Proto jsou postižení celkově bez energie a jejich tělo se neubrání nemocem.
Jednoznačná příčina chronického únavového syndromu zatím nebyla objasněna. Existují náznaky, podle nichž by syndrom mohl souviset s herpetickými viry či chlamydiovými infekcemi, které v sobě nosí řada z nás, někteří, aniž by o tom věděli. Tyto viry nezmizí po vyléčení první nákazy, ale schovají se uvnitř našich buněk a vymýtit je z organismu je prakticky nemožné. Pak stačí nepříznivá konstelace a infekce opět propukne. Jiní odborníci spojují únavový syndrom s psychickými chorobami, například s depresemi – v tomto smyslu by tedy chronický únavový syndrom byl de facto také spíše psychickou chorobou. Některé studie pak naznačují, že viníkem by mohly být tzv. cytokiny, což jsou látky, které se ve velkém množství uvolňují po napadení organismu viry. Po vyléčení pak jejich tvorba ustává, v případě chronického únavového syndromu ale možná pokračuje dál, což organismus extrémně vyčerpává. Potom by tedy vlastně šlo o autoimunitní onemocnění podobné alergickým reakcím. Dědičnost únavového syndromu prokázána nebyla.
Jakmile se cítíte více než šest měsíců extrémně unavená, a navíc máte pocit, že vaše únava nepramení z nevyspání a vyčerpávající péče o děti, ale je tu jaksi neustále přítomna bez ohledu na to, jakou jste zrovna měla noc, jděte k lékaři. Po sepsání anamnézy a základních biochemických vyšetřeních bude jasné, zda nemáte jiné závažné onemocnění, které by vaši obrovskou únavu mohlo způsobovat (například některá onkologická nemoc). Když se toto vyloučí a vy se nebudete cítit ani zásadně skleslá či depresivní, je namístě uvažovat o chronickém únavovém syndromu, který už ale může být v takové fázi, že vám znemožní prakticky i běžné rodičovské fungování a vykonávání základních činností běžného života. S touto diagnózou budete zřejmě převedena do imunologické ambulance. Tam se dozvíte, co dělat dál, aby vám život, dýchání, přemýšlení, dokonce i sezení v křesle či ležení v posteli a veškeré další činnosti nepřipadaly tak vyčerpávající.
Co se bude dít dál? Léčba se bohužel – vzhledem k tomu, že neznáme příčinu choroby – zaměřuje pouze na příznaky.
Někteří nemocní vykazují – bez jiných známek – hodnoty zánětu v těle. Pak jsou namístě antibiotika. Pokud trpíte bolestmi, například hlavy či svalů, lékař vám předepíše analgetika.
Na zvládání extrémní únavy se doporučují léky aktivizující energii, někdy je ale třeba nejprve zajistit klidný noční spánek, takže možná dostanete i prášky na spaní. Pokud by se vaše potíže pojily s obtížemi psychického rázu, je možné nasadit antidepresiva.
Mnoho nemocných za této léčby zažívá období klidu, kdy se cítí víceméně dobře, ale pak následují týdny propadu, kdy únava opět zaútočí plnou silou. Některým postiženým pomáhají produkty alternativní medicíny, třeba homeopatika nebo akupunktura.
To je ale velmi individuální záležitost, a proto je třeba vyzkoušet, co konkrétně by pomohlo právě vám.
Mnoha mladým matkám pomůže už to, že si o svých potížích s někým zasvěceným promluví a že se problém nahlas vysloví a pojmenuje. Mateřská dovolená bohužel stále ještě pro mnoho lidí (zejména těch, kteří byli rodiči před dávnou dobou nebo jimi nejsou vůbec) znamená skutečnou dovolenou, takže když si novopečená matka stěžuje na chronickou únavu, mají tendenci to odbýt. Ano, je běžné, že čerství rodiče jsou nevyspalí a unavení. Není ale běžné, abyste se děsila toho, jak zvládnete další den s mimi, když máte problém zvládat běžné úkony týkající se sebe sama. Jakmile začnete problém řešit, pomůže vám to psychicky už tím, že si uvědomíte, že skutečně nejste líná, ale nemocná. Pokud byste chodila do práce, s chronickým únavovým syndromem byste okamžitě skončila na neschopence, už proto, abyste v práci třeba někoho neohrozila. Vy sice nechodíte do zaměstnání, vaše role je ale minimálně stejně zodpovědná – pečujete přece o malého člověka, který se o sebe zatím nedokáže postarat sám. Proto je namístě velká opatrnost.
Kdybyste onemocněla těžkou chřipkou, jistě by se našla řada příbuzných či kamarádek, kteří by vám rádi pomohli. Jestliže jste „jen“ unavená, pomocníci se zdaleka tolik nehrnou. Možná jim totiž připadáte jen „líná“. I lékaři, kteří mají ve svých ambulancích nemocné s únavovým syndromem, obvykle přiznávají, že pochopení pro tuto nemoc bývá ze strany okolí spíše nulové než malé – málokdo věří, že pouhá únava může s člověkem tak zamávat. Nenechte se v takovém případě zahnat do kouta. Navrhněte příbuzným rozhovor s ošetřujícím lékařem. To, že zatím není známo, jak a proč únavový syndrom vzniká, vážnost této choroby a stavu nemocných nijak nesnižuje. Řekněte si o pomoc všem, kteří by vám ji mohli poskytnout. Vyzkoušejte všechny možnosti léčby včetně těch alternativních, zjistěte, co vám pomáhá, a toho se držte. Relaxujte, co to jen jde, a nezapomínejte, že rodičovstvím se člověk nevzdává sebe sama – naopak! Vaše dítě vás potřebuje silnou a odpočatou, proto se i kvůli němu snažte dostat do co nejlepší kondice. Lidé, kteří vás mají rádi, to určitě pochopí.
Přidejte odpověď