Na základní školy by se mohly vrátit dílny. Podle ministra školství jsou totiž dnešní děti nemehla. Navíc by se tak zpopularizovaly technické obory. Je to správná cesta pro české školství? A měli by být hendikepovaní žáci integrováni do běžných škol? Na to odpovídá poslankyně Semelová.
ilustrační foto: Flickr.com
radio Impuls
Hostem Impulsu je komunistická poslankyně Marta Semelová.
Paní Semelová, pomůže oblibě technických oborů to, že děti na základních školách budou mít předmět s názvem dílny?
Marta SEMELOVÁ
Já si myslím, že zcela určitě. Myslím, že je velká škoda, že dílny a vůbec pracovní činnosti v rámcového vzdělávacího programu a ze škol zmizely, nebo na většině škol už nejsou, některé si zachovaly, ale je to určitě jedna z možností, kdy děti se seznamují s manuální činností, seznamují se s prací se dřevem, s kovem a nakonec i s pracema na pozemcích a podobně. Jednak mohou ty děti, které třeba nejsou tak dobré v teoretických předmětech tady vyniknout svoji manuální zručností, a jednak opravdu je to jeden z prostředků, kdy se přibližuje to technické vzdělávání, učňovské vzdělávání tak, aby tedy získávali zájem o tento obor a aby se naplňovaly tyto školy, protože podle mého názoru to souvisí i s kvalitou vzdělávání. Byly obrovské podpory například gymnáziím, aby každý žák měl gymnázium, maturitu, a to není možné, každý žák prostě …
Pro to vy nejste, aby všichni nebo hodně velká část populace šla na gymnázium?
Marta SEMELOVÁ
Určitě. Já si myslím, že mnohé děti, mnozí žáci budou velmi šťastní právě na učňovských oborech a mohou se z nich stát špičkoví odborníci.
Pan ministr také prosazuje to, že by stát měl korigovat a určovat si, které obory studijní bude podporovat. Má stát určovat, co budou děti studovat?
Marta SEMELOVÁ,
Já si myslím, že zasáhnout by do toho stát měl společně s kraji, protože kraje ví také, jaká je uplatnitelnost absolventů jednotlivých oborů, takže to zcela určitě, a kromě toho by měl stát i dbát na to, aby nám nevymizelo to takzvané rodinné stříbro, například skláři, když tam bude málo uchazečů, takže i tyto věci dotovat.
No, ale je v pořádku, když budeme dětem říkat – už nemáme kapacitu na to, aby tys šel studovat, řekněme, medicínu, ale máme málo sklářů, a proto budeš sklář?
Marta SEMELOVÁ,
No a je v pořádku to, že se nám na gymnázia hlásí například žáci s trojkami, s čtyřkami odshora dolů, takže jde kvalita dolů jak při vstupu na tu školu, tak v průběhu, tak na konci, to znamená, snižování nároků? Já si myslím, že právě tohle to je možnost, aby se i zkvalitnilo to vzdělávání a je to ku prospěchu jednak těch jedinců, ale ku prospěchu i kraje a nakonec i toho státu.
Další školské téma, tak to je školský zákon, který teď projedná Senát a mluví mimo jiné také o tom, že by se mělo přistoupit k větší integraci žáků ze speciálních škol do těch normálních v uvozovkách, to je ta diskutovaná inkluze, vy jste pro, anebo tak jako pan prezident, který naznačoval, nebo natvrdo říkal, že inkluze není úplně správná?
Marta SEMELOVÁ,
Já jsem pro integraci tam, kde je to možné a kde to je vhodné, to znamená, kde jsou podmínky i u toho integrovaného žáka, tak i, kde jsou podmínky u školy, protože ne každé dítě, které má nějaké zdravotní postižení, je schopné integrace v běžné škole, ne každému dítěti to pomůže …
Zuzana ČERNÁ, moderátorka:
Kdo to rozhodne, jestli tohle dítě je vhodné a tohle ne?
Marta SEMELOVÁ,
musíte rozhodnout ve spolupráci lékaři, dát doporučení, poradenské pracoviště, školy, rodiče, tady by měla fungovat spolupráce, ale fakt je, že my tady máme vybudovaný myslím velmi dobrý systém speciálního školství a pokud je dítě, které je například mentálně postižené nebo má kombinované vady, zařazeno do běžné třídy, kde je 30 dětí, pár se zdravotním postižením, některé talentované, jiné dítě autista, další dítě prostě s různými specifickými poruchami učení či chování, tak to určitě tomu děcku neprospěje, to znamená, musí být podmínky na škole, i to dítě musí být té integrace schopné. Pokud je to možné, tak integrovat ano.
Ale zase říkají odborníci z oblasti školství, že to těm dětem pomáhá, protože se učí od těch lepších, těch, co mají lepší předpoklady, a ti se zase učí o tom, že jsou ve společnosti handicapovaní a slabší.
Marta SEMELOVÁ,
to já nepopírám říkám, pokud tam ty podmínky na škole jsou a odpovídá tomu stupeň a druh postižení, tak proč ne, ale vezměte si, že přece jenom ve speciální škole jsou, je mnohem menší počet dětí, jsou tam speciální pomůcky, připravení učitelé, speciální vybavení, takže záleží skutečně na individiuálním posouzení každého toho jedince.
Říká poslankyně za KSČM Marta Semelová. Děkuji vám za rozhovor.
Přidejte odpověď