Výjimka pro Klokánky končí

Jaká je v Česku péče o ohrožené děti, děti v tísni a jak v praxi funguje a jak na něj doléhá novela zákona o sociálně právní ochraně dětí? Zvoní známým Klokánkům hrana? Hostem Hyde Parku byla předsedkyně Fondu ohrožených dětí, provozovatele Klokánků Marie Vodičková.

 

„Nedal by se protiklokánkový zákon,“ jak ho tento divák nazývá, „jednoduše obejít tak, že by se každý jeden Klokánek formálně rozdělil na 2? Pak už by limit na počet dětí splňoval, ne?“

Marie VODIČKOVÁ, předsedkyně, Fond ohrožených dětí:
to by se bohužel nedalo, protože ministerstvo tedy má výklad, že v jednom areálu, nejen v jedné budově, ale v jednom areálu vlastně, že nemůže být víc než 28 dětí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ale současně tam mohou být děti třeba v ústavní výchově, může jich být třeba 40, 50, a to jaksi nevadí, ale pokud jde o Klokánky, tak tam se ještě do kapacity započítávají děti, které už tam nejsou a už se nevrátí, protože jsou u svých už rodičů nebo u budoucích pěstounů, osvojitelů a čeká se jenom na právní moc, rozhodnutí soudu a na to rozhodnutí tedy. A na ty děti teda nenáleží žádný státní příspěvek, ale současně, když je obsadíme, tak vlastně ten výklad je takový, že jsou tam nezákonně, i když je to třeba na rozhodnutí soudu nebo na žádost o sporu. Takže třeba konkrétně ty Štěrboholy, tam tedy by mělo být 28 dětí minus 11, které jsou na těch dlouhodobých propustkách, tedy ze 48 dětí by tam nebo tam zbude potom 17 dětí.

: No, ale víte, věc, na kterou upozorňuje i ministryně práce a sociálních věcí, Klokánky už měly výjimku na splnění podmínek toho zákona, té novely o sociálně právní ochraně dětí, podle níž tedy může v těchto zařízeních být maximálně 28 dětí, tak na splnění toho jste měli, váš fond, 2 roky. Neměli jste přece jen ty 2 roky využít na to, abyste podmínky zákona splnili, než teď na poslední chvíli žádat o prodloužení výjimky?

Marie VODIČKOVÁ:
my jsme nežádali úplně na poslední chvíli, ale ono jde o to, že žádná jiná zařízení nemusela snižovat kapacitu, protože ta zařízení, která jsou provozovaná neziskovými organizacemi, tak ta mají většinou 8, 12, 10 míst a pak to je ovšem, já nevím, takových 80, 60 míst celkem, ale pak asi 500 míst je provozováno v rámci dětských domovů a kojeneckých ústavů a tam je vlastně pod jednou střechou mnohem víc dětí, než je v těch přespočetných Klokánkách, protože je tam třeba 20 dětí v tom zařízení a současně v jedné budově je tam, může být podle zákona 48 dětí, ale do roku 2017 ještě víc. Takže my jsme logicky předpokládali, že když v těchto, v polovině zhruba zařízení všech nevadí, že pod jednou střechou je třeba 140 míst, konkrétně v jednom třeba kojeneckém ústavu, tak proč by, nebo dětí teda pod jednou střechou a těm dětem je jedno, v jakém jsou tam režimu, jestli jsou tam zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo tedy v ústavní výchově, takže tu výjimku dostaneme, protože tu tam právě přidali do toho zákona poslanci a právě proto, aby to Klokánky nějak nepoškodilo. Navíc my jsme o tu výjimku požádali v roce. V únoru 2013 a bylo o ní rozhodnuto pravomocně až v červnu 2014 a byla to jedna výjimka tedy ve dvoustupňovém řízení. Musím říct, že poslanci mnozí uvažují o novele této novely, která se ne příliš dobře, myslím, projevuje v sociálně právní ochraně dětí a takže jsme doufali, že třeba ta výjimka ještě 1 rok potrvá, mezitím bude novela, protože celkem nechápu a mnozí poslanci teď třeba v sociálním výboru také ne, proč se to třeba vztahuje i na ta zařízení, která vznikla dávno před novelou. My máme celkem 28 Klokánků a z toho jenom 6 je těch, které mají víc než 28 míst, takže logické by bylo, aby ten zákon neměl zpětnou účinnost a aby se nevztahoval na zařízení, která vznikla v roce, já nevím, 2005, 2006, dávno před tou novelou.

: No novela, sleduje vlastně moderní trend, třeba to, že v zahraničí, v zařízeních podobného typu bývá, jak je uváděno a argumentuje tak ministerstvo práce a sociálních věcí, bývá tam mezi 8 a 10 dětmi, není to snad trend, který by měly sledovat i Klokánky?

Marie VODIČKOVÁ:
Klokánky o děti pečují v samostatných bytech, kde třeba jsou jenom 2 byty na patře, takže to je normální rodinná péče. K nám do Klokánku jezdí, speciálně zejména do těch Štěrbohol různé zahraniční návštěvy, třeba už jsme tam měli asi 10 autobusů studentský, studentů sociálních škol z Francie, byli tam Norové, byli tam ze Švýcarska, z různých dalších zemí, Itálie a všichni tím způsobem péče jsou nadšený, protože bohužel nikde není dostatek pěstounů a tady vlastně je to taková péče, kde teda se střídají vlastně dvě tety v samostatném bytě, vaří, nakupují, s dětmi si hrají, chodí s nimi na vycházky, úplně tak jako v rodině, takže konkrétně třeba paní Gapany, která je zástupkyně ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte ve Švýcarsku, tak napsala, že ani u nich ve Švýcarsku neviděla zařízení na tak vysoké úrovni, jako teda třeba v tom Klokánku, tak já celkem nechápu, proč děti od nás, když jich tam nesmí být ani 29 nebo dokonce 18, když se odpočítají ty propustky, buď půjdou tam, kde jich bude třeba 40 nebo 50.

: Další dotaz: „Je mi líto, že stát hází klacky pod nohy někomu, kdo pomoci dětem v nouzi obětoval kus života. Dokážete si vysvětlit, proč to ti státní úředníci dělají? Není dětem lépe u vás než v neosobních ústavech?“

Marie VODIČKOVÁ:
já rozhodně nechci tady nějak jaksi dehonestovat ústavy, protože pro mnohé děti je to skutečně záchrana a je jim tam mnohem lépe než v rodinách, kde byly týrané, zanedbávané a podobně, ale zejména, pokud jde o malé děti, o miminka, batolata, předškolní děti, tak pro ně je určitě lepší Klokánek, než, protože vlastně v tom bytě je většinou 1 miminko, 1 nebo 2 batolata, tak jako to je v rodině, takže ty děti mají hodně podnětů a mají vlastně v té dospělé osobě, která je tam s nimi ve dne, v noci celý týden a pak ta druhá teta, tak v ní mají takovou jistotu a bezpečí. Právě to se mi nelíbí na ústavní výchově, když je, když jsou děti stejného věku, malé děti, vlastně ve větší skupině. V ústavní výchově je jedno, vlastně 1 dospělý na 8 dětí, u nás je to 1 dospělý na 4 děti.

: Na Facebooku se vás ptá Josef Novák: „Z vlastní zkušenosti vím,“ píše, „že se děti ve státních dětských domovech nemají špatně. To, že se tam mají hůře, je pouze účelové tvrzení, dostávají tam stejnou lásku jako v Klokánku.“ Je to tak?

Marie VODIČKOVÁ:
v Klokánku je to, zejména právě pro tyto malé děti lepší v tom, že ta pečující osoba je s nimi i v noci a právě v noci potřebují děti, aby u nich byl ten dospělý, mají různé úzkosti, mají noční děsy, o to je to třeba lepší, protože v ústavních těch nebo dětských domovech a kojeneckých ústavech není v noci 1 osoba na 4 děti, dokonce ani ne v těchto zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, i když zákon říká, že může 1 osoba pečovat pouze o 4 děti, tak ministerstvo vydalo výklad, že v noci se nejedná o přímou péči a může teda být na 1 osobu i v těchto zařízeních dětí mnohem, prostě víc, neuvedli počet. U nás jsme i v noci vlastně, má ta teta ty 4 děti, takže já si myslím, že není dobré s dětmi, děti nějak posouvat z jednoho zařízení do druhého, když už si někde zvyknou a je jim tam dobře, tak jako každý, každá změna taková je pro ně stres a úplně zbytečná.

: Jakým systémem se děti do Klokánku dostávají? Co rozhodne o tom, že přijdou zrovna do zařízení Klokánek?

Marie VODIČKOVÁ,:
Ano. Tak většinou to rozhodují orgány sociálně právní ochrany dětí, které doporučí třeba rodičům, kteří se ocitli na ulici nebo z nějakého jiného důvodu se nemohou o děti postarat, aby tedy dítě dali do Klokánku nebo do nějakého jiného zařízení pro děti …

: Kdo rozhodne o tom, že Klokánek a ne jiné zařízení tohoto typu?

Marie VODIČKOVÁ,
někdy si to rozhodnou ti rodiče sami, pokud to vědí a pokud teda ten orgán sociálně právní ochrany dá takzvané, jako že to umístění je důvodné, takové stanovisko, takže v podstatě tam mají hodně ty sociální úřady velké slovo, protože i oni navrhují třeba soudu, kam to dítě má svěřit, takže do Klokánku se může dítě dostat buď na žádost rodičů, ale vlastně tedy s takovým požehnáním toho OSPODu nebo na žádost toho orgánu sociálně právní ochrany dětí se souhlasem rodičů nebo na rozhodnutí soudu, a také dokonce na vlastní žádost dítěte, což se příliš neví, ročně toho využije tak kolem 20 dětí.

: Jak dlouho děti v Klokánku zůstávají?

Marie VODIČKOVÁ:
Průměrně u nás, průměrně zůstávají půl roku, ale třetina dětí odchází do měsíce, když se ta jejich situace vyřeší, potom polovina odchází do 3 měsíců a celkem dvě třetiny odejdou do půl roku, ale ta poslední třetina, ta prostě se ta situace nedaří vyřešit do půl roku, takže jsou u nás déle, třeba i několik let, ale já bych ještě chtěla říct, že není pravda, co neustále tvrdí ministerstvo práce a sociálních věcí, že tyto, tato zařízení byla vždy koncipována jako pro krátkodobé pobyty, protože až do roku 2012 platilo v zákoně o rodině, že přednost před ústavní výchovou má rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, což se vlastně týkalo zpravidla teda Klokánku. No, a potom na návrh dokonce ministerstva v roce 2012 pak platilo až do konce roku 2013, že jakákoliv péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, má přednost před ústavní výchovou a může trvat 3 roky a s možností prodloužení tak jako ústavní výchova, takže celkem nechápu, proč teď se …

: A máte v Klokáncích i starší děti, třeba opravdu až do věku 18 let?

Marie VODIČKOVÁ:
jistě, máme tam děti i starší než 18 let, pokud nemají kam jít, pokud třeba studují, ale na ty my už nemáme jako nárok na nějaký státní příspěvek.

: No, ale to je právě proti té představě státu, že takto byste fungovat zřejmě neměli.

Marie VODIČKOVÁ,:
ty děti tam nejsou od narození do 18 let a my je nahlašujeme pro náhradní rodinnou péči, ale bohužel, dlouhodobí pěstouni prostě nejsou, my máme …

: Víte, jaká kritika někdy proti Klokánkům také směřuje, že si vybíráte děti bezproblémové, hodné, nekonfliktní a ty ostatní, že právě přijdou do dětských domovů.

Marie VODIČKOVÁ:
Víte co, my v tom našem režimu nemůžeme mít nějak příliš problémové děti, to znamená takové, které se budou vracet v noci, které budou na drogách, které budou agresivní a budou tam třeba šikanovat ty menší děti. To skutečně pro takové děti jsou vhodné spíš výchovné ústavy.

: Čili je to tak, že Klokánky jsou v jistém smyslu takové výběrové, když to tak řeknu.

Marie VODIČKOVÁ:
No, ani bych to neřekla. Máme tam dost dětí, které přijdou s velikými problémy a musím říct, že většina těch dětí se v podstatě pak zklidní a chová se jako přijatelně, ale to se týká to, že, někdo říká, že si vybíráme, to vůbec není pravda, my nevíme ani, jaké děti k nám přijdou, ale spíš se to týká těch pubertálních dětí, které nejsou ochotné se tomu režimu našemu podrobit, to znamená, chtěly by chodit třeba v noci na diskotéku, což třeba u nás není možné.

: A to je špatně?

Marie VODIČKOVÁ:
my jsme tam spíš zaměřený a spíš Klokánky potřebují právě ty malé děti a je to vidět velmi dobře, když přijde cizí návštěva, tak ty malé děti se na ní nevrhají na ty cizí lidi, nechtějí s nimi odejít, ale naopak velmi často jdou k té své tetě, chtějí na ruku, schovávají se za ní, takže z toho je vidět, že po té stránce psychické a citové je pro ně toto stabilnější prostředí jako lepší, že tam cítí víc bezpečí a jistoty.

: Další dotaz od Romana: „Úředníkům státu evidentně vadíte. Proč to dělají? Komu by vyhovoval konec Klokánků?“

Marie VODIČKOVÁ:
to já nemůžu tady nějaké spekulace asi uvádět. Nevím. Já celkem nechápu, proč děti, třeba těch 100 míst, 105 míst, které vlastně, o které musíme snížit kapacitu, tak těmi by prošlo za rok 200 dětí, těch 200 dětí půjde do zařízení nebo většina z nich teda, kde jich bude ještě víc. Navíc v podstatě Klokánky jsou jediná zařízení u nás, která přijímají sourozence bez ohledu na věk, to znamená, od narození až do 18 let a pokud ty děti jdou do ústavů státních, tak tam miminka jdou prostě do ústavů kojeneckých, zdravotnických, starší děti do školských. Zrovna minulý týden bylo, byla nad 4 dětmi z Klokánku nařízena ústavní výchova, 4měsíční chlapeček byl umístěný do kojeneckého ústavu v Liberci a 3 starší děti do dětského domova, což je pro ně samozřejmě traumatizující a není to dobré, takže tato místa mohla být třeba využívaná pro sourozence.

: Jaké jsou kvalifikační předpoklady pro práci v Klokánku? Protože třeba v dětských domovech už vychovatelky dnes musí mít vysokoškolské vzdělání. Je to tak i v Klokáncích?

Marie VODIČKOVÁ:
V Klokánku má část, asi třetina možná, těch tet vysokoškolské vzděláním, nevyžadujeme ale pedagogického směru, protože vlastně my hledáme lidi osobnostně asi tak vhodné jako pro pěstounskou péči. Lidi, kteří jsou schopní těm dětem vytvořit vlídné prostředí, jsou schopný postarat se jak o ty děti, tak o domácnost a na to není potřeba, aby měl někdo pedagogické vzdělání.

: Na webu se ptá František: „Napadá mě paralela s českými dětmi v Norsku. Kritizováno bylo mimo jiné rozdělení sourozenců do různých rodin, ale to český stát dělá také, ne? Co s tím? Je vůbec možné při umisťování dětí nechat sourozence spolu?“

Marie VODIČKOVÁ,:
Pokud přišli do Klokánku, tak ano, ale třeba jsme přijímali, je to asi 3 měsíce, 7 dokonce sourozenců různého věku, to jsou sourozenci od narození 2014 až tedy starší mnohem a u nás to problém není, protože na to jsme tam zařízeni, zatímco skutečně ty děti do 1 až někdy 2 let jsou umisťovaný do zdravotnických zařízení a starší do školských. Třeba z Klokánku Janovice bylo 6 dětí, 6 sourozenců rozmístěno do 3 ústavů dokonce podle věku, a to asi není dobré, takže já celkem nechápu, že se právě snižuje kapacita zařízení, která jsou přizpůsobena na to přijímat děti bez ohledu na věk.

: Čili řekla byste, že to je to, co odlišuje Klokánky od ostatních zařízení, že vy sourozence ponecháváte pospolu, zatímco v jiných zařízeních se děje to, co bylo kritizováno, že je v Norsku, že sourozenci se rozdělují?

Marie VODIČKOVÁ:
Pokud je tam sourozenec skutečně jako mladší jednoho věku nebo prostě ještě takový miminko a pokud jsou tam starší, tak se rozdělují, ano. A další, co odlišuje Klokánky, je to, že je tam, jsou tam 4 děti v samostatných bytech a že ta teta je tam s nimi ve dne, v noci, celý týden, to je strašně důležité pro takový pocit bezpečí a my chceme, aby se ty děti u nás cítily tak jako třeba u své vlastní tety nebo u nějakých příbuzných a jsme schopný ty děti přijímat vlastně kdykoliv, často jsou to noční příjmy, děti jsou ve velice často špatném stavu, dokonce z nich i někdy padají štěnice, mají svrab a podobně a třeba pokud jde o přechodné pěstouny, tak sice se říkalo při přijímání té novely, že přechodní pěstouni budou takzvaní emergy a budou kdykoliv připraveni a schopni přijmout dítě, ale v zákoně to tak není. V zákoně oni, podle zákona oni musí čekat na rozhodnutí soudu, takže stejně zhruba 48 hodin nebo minimálně 24 hodin to dítě musí být někde jinde.

: Teď ten tlak na snížení maximálního počtu dětí v zařízeních vašeho typu, bude to znamenat i tlak na to, aby se sourozenci spíš rozdělovali, protože kapacitně to nebude možné je ponechat pospolu?

Marie VODIČKOVÁ,
No, tak já se toho obávám, protože už k tomu jako dochází, no, docházelo k tomu míň a teď asi, když tady bude pro 200 dětí ta kapacita chybět ročně, tak se obávám, že to, k tomu bude docházet častěji.

: Mimochodem, jak to vzniklo, že zrovna číslo 28 je to pravé, to optimální jako maximum pro počet dětí, které smějí být v jednom ústavu, v jednom zařízení? Proč 28 a ne 29 nebo 30?

Marie VODIČKOVÁ:
To nevím, to vymyslelo ministerstvo práce nebo ti úředníci tam, kteří tu novelu prosazovali, ale pravda je, že nikdo z těch zahraničních návštěv se nepodivoval tomu, že třeba v těch Štěrboholích nebo někde jinde je 48 dětí, protože právě proto, že jsou to, v těch bytech samostatně, po 4 ve dne, v noci. Oni nejsou v nějaké velké místnosti hromadně. V podstatě kdyby my jsme měli Klokánek, kde bude 28 dětí a budou třeba rozdělené do nějakých 3 velkých místností, kde bude s nimi teda příslušný počet, já nevím, nějakých tet nebo dospělých, tak to bude v pořádku, ale to by asi nebyla moc dobrá individuální péče, kdyby byly někde po 10, 10 postýlek a teď tam s nimi budou 3, 3 lidi teda dospělí.

: Stanislav: „Jaký má náš stát plán s dětmi, které se díky jeho opatřením nevejdou do Klokánku? V minulosti se bezhlavě rušily jesle, mateřské školky a dětské vesničky a dnes není kam dát ani děti, které jsou bez rodičů. Co s těmi přebytečnými tedy chystá?“

Marie VODIČKOVÁ:
No, tak, oni půjdou do těch jiných tedy zařízení, kde ovšem paradoxně bude zpravidla těch dětí pod jednou střechou víc, než jich je tedy u nás, protože tam jsou ještě ty děti v té ústavní výchově. Jinak já ještě musím říct, že třeba výbor OSN pro práva dítěte už v roce 2003 vyzval Českou republiku, aby podpořila pěstounskou péči a jinou, rodinně orientovanou péči a já si myslím, že tedy nikdo celkem nemůže popřít, že Klokánky jsou rodinně orientovaná péče, a přesto právě ony teda na tu novelu teď doplácejí.

: vlastně tím je i argumentováno v té novele zákona, že rodinná péče i třeba v pěstounských rodinách má mít přednost, má mít přednost … . čili je to takový protimluv to, co obsahují ustanovení této novely?

Marie VODIČKOVÁ:
No, ne, to tak jako není tolik pěstounů, aby se postarali o všechny děti, takže ty děti chodí do různých zařízení. A proč tedy se mají rušit byty v zařízeních, které poskytují péči, která je právě té rodině velmi blízká a kde celkem ty děti velmi dobře prospívají, jo. To je právě, a proč to obdivuje zahraničí, když se na druhou stranu tvrdí, že v zahraničí takovéto prostě, takto velká zařízení nejsou. Je tam důležitý ten způsob péče, že jsou ty děti po 4 v bytech.

: A vyjasňovala jste si tyto názory takto třeba právě s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak já jsem měla možnost s paní ministryní mluvit jenom 5 minut, ale to jsme si moc nevyjasnily, protože ona řekla, že já jí něco říkám, úředníci jí říkají něco jiného, a tak jsem říkala, že by bylo dobré se sejít i s úředníky a k tomu nikdy nedošlo. Ona řekla, že teda ano, ale snažila jsem se se tam nějak dostat.

: A s jejími úředníky jste takovou diskusi vedla?

Marie VODIČKOVÁ:
No, tak její úředníci pořád tvrdí, to taky, to jistě, mnohokrát. Že prostě 28 je strop a že přes to nejede vlak.

: No, a čím vám to zdůvodňují, jak vám oponují?

Marie VODIČKOVÁ:
No, právě tím zahraničím, který ovšem kupodivu to zahraničí k nám chodí to obdivovat, a dokonce i v několika případech napsali na ministerstvo, že to je péče, která se jim jako líbí a nikdo to celkem nechápe, proč zrovna toto se rozhodli jakoby snižovat. 100 míst, to je poměrně hodně, to je desetina všech míst v zařízeních těchto pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pětina našich míst, takže skutečně se může stát, že to bude chybět tak jako, tak jako to chybí teda ty jesle a školky a teď mi říkal jeden kolega z Klokánku, teda zrovna Štěrboholy, že mu volala sociální pracovnice, že nemá kam dát 14letou dívku a takže jí doporučili, aby jí dala buď do nemocnice, nebo do zotavovny, takže tahle to možná pak bude končit.

: A fungují někde v Evropě zařízení typu Klokánků?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak nevím o tom tedy, nevím o tom, proto všichni jsou i tím docela i tak jako nadšení, že to je vlastně taková rodinná péče, která je současně jako spojená s tou péčí, řekněme, profesionální, protože v Klokánkách jsou jednak sociální pracovnice, psycholožka, terapeuti, jo, v podstatě je tam ta péče právě, když ty děti přijdou z toho nějakého prostředí třeba velmi špatného, tak potřebují i péči odborníků, kterou my jsme schopni poskytnout.

: Ale to zase dětské domovy jistě nabízejí také stejnou péči.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak jistě, ale je jich tam víc těch dětí, tak proč se mají rušit ty Klokánky, kde je těch dětí míň?

: Na Facebooku Bára: „Už byly nějaké děti od vás přesunuty? Jak na to reagovaly? Sledujete cestu těchto dětí i poté, co od vás odejdou přirozenou cestou?“

Marie VODIČKOVÁ,:
Ano, už bylo dost dětí předáno do ústavní výchovy, například to byly asi 4 malé děti, které, které odvedly rychlým předběžným opatřením do dětského domova, 1 chlapec tenkrát, když pro něj přišel vykonavatel, dostal takový záchvat, mlátil hlavou o zem, tekla mu krev z nosu, křičel, tak jsme volali už záchranku, ale než záchranka přijela, tak ho tedy jaksi násilím odvedli, konkrétně to byl Klokánek Brno, 1 dívka třeba v Klokánku Štěrboholy, tak ta, když se dozvěděla, že pravděpodobně musí jít jinam, tak říkala, že se radši zabije, takže ta je teď v evidenci nebo chodí na terapie na psychiatrii, a to mi dokonce volala ta psychiatrička a říkala, že je to hrozný, co tedy tato situace s těmi dětmi dělá.

: ale vlastně ten tlak na snížení počtu dětí i v Klokáncích teď tak to přece nebude znamenat, že ty děti z Klokánků budou muset odejít. Ministryně práce a sociálních věcí říká: „Děti budou moci v těchto Klokáncích zůstat, dokud se nevrátí zpět do své rodiny nebo se nepřestěhují do rodiny náhradní. Zařízení by už ale neměla přijímat další děti nad stanovenou kapacitu.“ Čili těch dětí, které už v Klokáncích jsou, by se to vlastně dotknout nemělo.

Marie VODIČKOVÁ:
No, bohužel se jich to dotkne, protože teď od toho nového roku je to vlastně, ten pobyt omezen na půl roku a u rodičů tedy vlastně na 3 měsíce plus OSPOD musí dát souhlas k další dohodě na 3 měsíce nebo pobytu na 3 měsíce a ty úřady tedy už pak dávají návrhy rovnou na ústavní výchovu.

: Ne, víte, ale ten příběh, jak jste vyprávěla o té dívce, která trpí tím, že musela odejít z Klokánku, to přece nemůže být v souvislosti s tímto nařízením, jestliže ministryně takto mluví.

Marie VODIČKOVÁ:
To, to bude záležet, to bude skutečně záležet jak na tom, jak ty úřady rozhodnou. My ty děti si ani nemůžeme někde hledat na ulici, k nám je umisťují úřady a ještě musím říct, že vlastně ministerstvo ale vydalo současně pokyn nebo takové stanovisko, že všechny, všechna zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou povinna přijmout děti i nad kapacitu, když se jedná o vlastně nějakou akutní záležitost, to znamená, když je to na žádost OSPOD nebo na rozhodnutí soudu a nebo když je to na žádost dítěte, takže my jsme do těch přespočetných Klokánků přijímali děti jenom na žádost vlastně úřadů a my nemůžeme za to, že nám je tam tedy umisťovali, protože kdybychom je nepřijali, tak tam je hrozba pokutou nebo odnětím pověření, ale musím říct, že teď v posledních měsících nebo možná 1 měsíci už nám úřady přestaly děti dávat, takže už 4 Klokánky jsou na tom svým, tedy je tam třeba 28 nebo 29 dětí jenom fyzicky, ovšem jsou tam ještě třeba, je tam 10 dětí na dlouhodobých propustkách, které se nám započítají do stavu, takže ještě dalších 10 bude muset odejít, jo, a přece je to absurdní, že u Klokánku se do stavu těch 28 započítávají děti nepřítomné, které tam nejsou a zatímco v zařízeních, která jsou provozovaná ústavy, teda dětským domovem třeba a kojeneckým ústavem, tak se nezapočítávají do toho, do té kapacity ty děti, které tam fyzicky jsou, jo, tak to je mi trošku, přijde nepochopitelné.

: Čili to je ten důvod, proč říkáte, že Klokánky se budou muset zavřít, že nepřežijí finančně, že se vám odečítají příspěvky, dotace za děti, které momentálně nejsou přítomny.

Marie VODIČKOVÁ:
No, oni nám na ně nedávají peníze. Ty děti, které nejsou přítomné, tak podle zákona na ně nenáleží … ale zajímavé je, že když jsme na žádost těch úřadů tato uvolněná místa, protože to jsou třeba 3 byty v jednom Klokánku, obsadili dětmi, které to potřebovaly a kde by se třeba jinak sourozenci dělili, tak ani na tyto děti, o které se staráme, nedostáváme, ze 2 krajů tedy státní příspěvek, kupodivu třeba kraj Středočeský to platí, ministerstvo jako to vzalo na vědomí, že nám dávají státní příspěvek na děti, o které se staráme z jejich žádostí, ale třeba Praha a Brno teda tvrdí, že jsou tam nezákonně a že nám to prý má platit městská část nebo prostě ta obec, ale nevím, z čeho by to měla doplatit.

: No, jedna věc je, že to snižování kapacity bude znamenat, že některé děti, které by se mohly do Klokánků dostat, se tam nedostanou a druhá věc je, jestli Klokánky přežijí. Máte tedy scénář, jak vyjít i s těmito počty?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak já jsem se skutečně obávala, že to bude velký problém, že budeme muset hodně, vlastně desítky lidí propustit, ale musím říct, že mnozí odešli sami tedy na dohodu, tam nejvíc hrozilo, kdybysme museli vyplácet odstupné a … takže to teď teda naštěstí nehrozí, i když bude problém, a, bude problém ufinancovat ty budovy, tu velkou budovu, kde dřív bylo třeba 48 dětí ze 17 příspěvků, ale já musím říct, že nám hrozně pomáhá veřejnost a nebýt toho, že nás podporuje veřejnost, tak už stejně to dávno skončilo, takže ještě jsme říkali, že nebudeme v podstatě, budeme mít děti, a už to tak je, že jsou tam děti třeba po dvou, po jednom, je to velmi individuální péče, ačkoliv nám vyčítají, že tedy není, když je jich 48.

: A tak ještě, abychom Báře odpověděli úplně na všechno. Ona se vás ptá, jestli sledujete i osudy dětí poté, co od vás odejdou přirozenou cestou. Vy jste zmínila některé ty dramatické případy, ale prostě děti, které přirozenou cestou odejdou, sledujete jejich další osudy?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak některé ano, ale protože nám ročně projde 1200 dětí tedy Klokánky, tak u všech se to nedá ani, samozřejmě ty ústavy nebo ty, ta další zařízení už s námi příliš nekomunikují, ani třeba nemáme možnost ty děti tam navštívit a podobně, někdy ty děti nám volají a pravda je, že také jsou případy, kdy to dítě třeba samo chce do dětského domova, protože tam má sourozence nebo to má blíž k rodičům, a tak tomu samozřejmě vůbec nebráníme, ba naopak, ale musím říct, že většina dětí tedy nejde dobrovolně a je jim tedy to, je to pro ně hodně traumatizující.

: Tomáš: „Když se Drábkův zákon,“ zákon tedy přijímaný za ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, „o sociálně právní ochraně dětí tvořil, diskutoval ho někdo s vámi, ale nejen s vámi?“ Ptá se vás Tomáš.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak my jsme k tomu zákonu podávali mnoho připomínek, stejně jako například soudy, ale příliš jaksi vyslyšeny ty připomínky nebyly. Tam je ještě zajímavé, že pro tento zákon vlastně nezvedl ruku nikdo z těch opozičních poslanců, prošel pouze 4 hlasy poslanců, tedy nezařazených, byl 2krát vrácen, takže je to zákon, který skutečně nebyl tak jednoznačně kladně přijímán.

: Tehdy opozičních, de facto mnozí z nich dnes vládní poslanci.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak to byla tady ČSSD, která je teď ve vládě. Ty byli proti tomu zákonu.

: Tak zkusíme, máme-li další, nemáme další, další dotaz a už nám naběhl, vidím, že to tak je. Je to dotaz od Laury: „Co si myslíte od záměrech Jaromíra Drábka, který chtěl zrušit ústavy a všechny děti, včetně postižených dát do pěstounské péče? Kolik je dnes vůbec k dispozici pěstounů a kolik z nich je ochotno se starat o těžce mentálně a fyzicky handicapované, případně o cikány?“ Píše Laura.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak jako ten záměr, že všechny děti budou buď ve svých vlastních rodinách nebo v náhradních rodinách byl naprosto nereálný, nakonec Evropské unii, a to jsme říkali při projednávání té novely, v Evropské unii je celkem asi 140 ústavních dětí, 140 tisíc dětí v ústavních výchově a pokud jde právě o tu snahu tedy ty děti za každou cenu dostat do pěstounských rodin, tak se to pak třeba projevuje v tom, že například podle jednoho výzkumu z roku 2010 ve Velké Británii 10 procent dětí projde za rok 3 a více rodinami a zjistili tam 1500 případů, kdy ty děti prošly 20 rodinami, tak to asi není dobré, i když já musím říct, že pro dítě samozřejmě, které se nemůže vrátit domů, tak pěstounská rodina nebo osvojitelská rodina, to je to největší štěstí, ale musí to být opravdu dobrá rodina, která to dítě přijme a bude se k němu chovat jako k vlastnímu a kde to dítě prostě vezmou i s některými handicapy nebo problémy. Pěstounů je teď asi … 11 tisíc a kolik z nich je schopno, také samozřejmě jsou pěstouni, kteří se starají o těžce postižené děti i děti romské. My jsme s pěstouny poměrně od počátku založení fondu byli ve velice úzkém kontaktu, dokonce jsme i právě vyhledávali pěstounské rodiny pro takzvaně neumístitelné děti, to se povedlo asi pro šest set asi padesát dětí, ale letos nám to ministerstvo zakázalo, tak trochu mi to vadí, protože ročně se nám podařilo najít asi pro 30 dětí náhradní rodinu, takových neumístitelných, těžce postižených, třeba to byly děti nevidomé, na vozíku, mentálně handicapované a tak těch 30 dětí ročně průměrně teda, teď teda asi tu rodinu nenajde.

: Vy říkáte, že pěstounů je v Česku asi 11 tisíc, ale uvádí se, že těch profesionálních, prověřených, té vlastně novele zákona vyhovujících je 115.

Marie VODIČKOVÁ:
To ano, to je celkem, hlavně ty dlouhodobí jsou tedy v těch 11 tisících, jinak asi dvě třetiny těch pěstounských rodin jsou rodiny příbuzenské a jenom jedna třetina jsou pěstouni takzvaně klasický, kteří si berou dítě nepříbuzné.

: A když se ta novela přijímala, tak vlastně ona byla prosazena přes veto tehdejšího prezidenta Václava Klause, který se obával, že ti pěstouni své poslání budou dělat pro peníze a že kvůli tomu právě že hrozí to rušení kvalitních ústavů, dochází na jeho slova, nebo nedochází podle vás?

Marie VODIČKOVÁ:
myslím, že částečně ano, protože třeba podle statistiky MPSV z roku 2013 je u přechodných pěstounů jaksi selhává 12,4 procenta, což je hodně tedy, já si, normálně u dlouhodobých pěstounských péčí je ten, to, že se dítě vrátí nebo musí být odebrán, je asi 4 procenta. Ta přechodná pěstounská péče byla koncipovaná velmi jakoby lukrativně, jak dokonce říkal i pan Macela, to znamená, že pěstouni přechodní mají teda 20 tisíc hrubého, i když třeba momentálně nepečují o žádné dítě a pokud to dítě je mladší než 4 roky, tak je ještě nárok na dávky v mateřství, které mohou dělat až 11 tisíc plus teda příspěvek asi 4,5 tisíce až 5,5 tisíc na dítě, tak takhle, třeba volala mi jedna exekutorka vyděšená, jak je možné, že jako přechodná pěstounka byla schválena paní, která má exekuce v řádu milionů a podobně, no. Já musím říct, že většina pěstounů, já si jich velice vážím, nakonec sama jsem taky byla pěstounka, a tak většina pěstounů to dělá skutečně pro ty děti a srdcem, ale jestliže se nastaví takovéto parametry a prostě je tu veliká snaha ty děti mermomocí dostat do pěstounských rodin, tak samozřejmě se tam dostanou i lidi, který to nedělají úplně jenom pro ty děti, ale pro které je třeba ta finanční výhodnost jako prioritní.

: Navazujeme dotazem do Blanky: „Máte přehled o tom, kolik rodin má zájem o pěstounskou péči? Jaké jsou to rodiny a jaká kritéria musejí splňovat? Kdo rozhoduje o jejich vhodnosti, jak jsou tyto rodiny prověřovány a jak dlouho ten proces trvá? Děti si vyberou nebo jsou do rodin přiděleny?“ No, tak, dotazů od Blanky celá řada, pojďme postupně. Kolik rodin má zájem o pěstounskou péči, jestli o tom máte přehled?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak o tu pěstounskou péči na přechodnou dobu je poměrně velký zájem, o pěstounskou péči dlouhodobou ten zájem klesá, právě mi jedna sociální pracovnice, která pracuje na tomto úseku, říkala, že je problém pak ty děti z té přechodné pěstounské péče někam umístit, protože podle zákona může trvat jenom rok, takže tam třeba v tom jednom kraji měli případ, že to dítě se znovu umístilo jako na tu, do té přechodné péče, ale asi pak hrozí, protože skutečně nejsou …

: Takto se to běžně řeší, že se jakoby prodlužuje ta přechodná …

Marie VODIČKOVÁ:
Že se tam svěří znovu nebo potom je teda dětský domov, no.

Jak časté jsou to případy, že je problémy tyto děti z přechodné pěstounské péče umístit.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak zatím to není asi úplně tak časté, protože vlastně ono to trvá poměrně krátkou dobu, takže ten rok třeba většině těch přechodných pěstounů ještě, prostě neproběhl, ale já myslím, že to je dobré třeba, a to říkal nakonec i pan Macela, který prosazoval tu novelu na jednom, na jedné konferenci, že by do přechodné pěstounské péče měly být umisťované děti, které, jako novorozenci, kteří pravděpodobně půjdou brzo do osvojení nebo děti, které se budou celkem, s velkou pravděpodobností vracet do vlastních rodin, když rodiče buď jsou nějaký krátkodobý výkon trestu, nebo hospitalizováni, jo, protože jestliže dítě si zvykne v nějaké rodině a pak se má zase umisťovat do jiné, tak to není moc dobré, ale pokud se bude vracet domů, tak samozřejmě děti se domů vracejí rády.

: Byly přece popsány případy nebo o nich byly natočeny reportáže, kdy matka v jakémsi výkonu trestu měla dítě i u sebe ve vězení. Co je lepší pro takové dítě? Být s matkou, byť ve vězení, anebo v dočasné pěstounské péči?

Marie VODIČKOVÁ:
No, tak, pokud to byla dobrá matka, tak určitě je lepší, když bude s matkou.

: Pokračujme v dotazích, v dotazech od Blanky: „Jaká kritéria musejí splňovat ty rodiny, které mají zájem o pěstounskou péči?“

Marie VODIČKOVÁ, :
Tak ty rodiny by měly splňovat hlavně kritéria osobnostní, měly by vlastně, neměly by si myslet, že to dítě bude vzorné, že jim bude dělat jenom radost, že jim bude vděčné. Oni musí počítat i s těmi problémy a v podstatě je umět nějak na ně reagovat a k tomu dítěti mít pozitivní vztah, takže …

: Kdo a jak to, kdo a jak to posuzuje a …

Marie VODIČKOVÁ:
Ano, posuzují to krajské úřady, krajské úřady a … To dřív byl takový sbor, ten byl zrušený, tam byli odborníci, to byl poradní sbor pro náhradní rodinnou péči, to novela zrušila, takže teď to posuzují teda úředníci toho sociálního …

: Co taková rodina musí, musí předložit, co musí doložit, že vyhovuje?

Marie VODIČKOVÁ
Tak jednak by měla mít čistý rejstřík trestů … vhodné bytové podmínky a hlavně tam také probíhá psychologické vyšetření, takže by měli být osobnostně vhodní tito lidé, harmonicky jaksi utvářeni, měli by být podle mého názoru aspoň pozitivně naladěný a neměli by mít veliké nároky na to dítě, aby ho zbytečně jaksi pak, já nevím, nestresovali.

: Ten proces, to prověřování, jak dlouho trvá?

Marie VODIČKOVÁ:
Většinou to trvá tak rok, protože ti pěstouni nebo i ti osvojitelé musí ještě projít takzvaným, teda takovým školením, přípravou tedy těch náhradních rodičů, a protože ty přípravy se vlastně dělají asi 2krát do roka, tak se musí čekat, až zase nějaký kurz proběhne.

: A jak je to s tím umisťováním dětí, jestli si mohou, ať už ty rodiny vybrat, nebo třeba samy děti říci: „Do této rodiny bych chtěl, nebo nechtěl,“ anebo je to prostě na principu přidělení: „Berte nebo běžte?“

Marie VODIČKOVÁ:
Tak děti si u nás moc vybírat nemohou. Spíš se ty děti, tak jak je to běžné, jaksi se to dítě nabídne, řekne se těm lidem, jestli takové dítě, o to mají zájem, mají možnost ještě si to rozmýšlet, asi, myslím, měsíc, pak, takže, neznamená to, že když jednou to dítě odmítnou, tak že se znovu jaksi nemají šanci získat jiné, ale pokud někdo asi odmítá dítě mnohokrát, tak pak už asi to není úplně nejvhodnější.

: Od jakého věku to je, starší dítě?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak mnoho dětí, a měli jsme u nás v Klokánku, nechtějí třeba, vrácené z pěstounské péče, taky se k nám samozřejmě dostávají, tak ty třeba nějakou dobu říkají, že už nikam jinam nechtějí a pak je důležité, jestli, když tam přijdou jakoby zájemci poslaní úřadem, jestli tam přeskočí taková nějaká jiskřička, jestli těm dětem jsou ti lidé sympatičtí a vlastně pak třeba po 2, 3 letech to dítě nakonec se rozhodne, že tedy do té rodiny půjde, tak většinou tedy kolem těch 10, 8 let už by to nemělo být nějakým násilím a vůbec by to nemělo být násilím, jo.

: Jdeme za dalším dotazem od Pavla z Prahy, který píše: „Pečujeme s manželkou už o osmé dítě v pěstounské péči, fungujeme jako pohotovost pro každou situaci, pro odložené dítě jsme jeli taky třeba na druhý konec státu. Proč by nemohla pěstounská péče Klokánky postupně nahradit? Tím nehaním vaši užitečnou práci.“

Marie VODIČKOVÁ:
protože těch pěstounů je zatím málo, tak až jich bude dostatek, tak samozřejmě to možný je, ale v podstatě ten přechodný pěstoun musí čekat na rozhodnutí soudu, jo, právě proto si myslím, že by měla bejt novela v tom smyslu, že i přechodní pěstouni přijímají děti na žádost třeba rodičů a tak, nebo na žádost OSPOD alespoň, jo, tak je to možné třeba v Klokánku, okamžitě, protože někdy se stane, že ty úřady k nám dítě umístí na 2 dny a až rozhodne soud, tak se dává do pěstounské péče přechodné, což si myslím, že není úplně dobře, protože každá taková změna prohlubuje deprivaci dětí, jo, oni si někde zvyknou, někde se jim líbí, někde navážou vazby a ty děti navazují vazby rychle, byť povrchní jsou, ale prostě hned se na někoho třeba upnout a teď najednou zase mají jít někam jinam. Tak takové dítě pak už žádné hlubší vazby raději nenavazuje, aby opět nebylo zklamáno.

: Věra: „Sledujete případy týraných dětí? Nemyslíte, že leckdy zaspaly sociální odbory? A jak hodnotíte jejich práci?“ Tak sledujete případy týraných dětí i dětí, které se netýkají zrovna nebo nemají souvislost s Klokánky.

Marie VODIČKOVÁ:
Tak pokud, my nemáme možnost se dostat do spisů, jenom to, co se třeba medializuje nebo ty děti, které jsou u nás, tak to samozřejmě o nich víme, no, tak teď je …

: Vaše zkušenost se sociálními odbory? Odbory sociální péče, práce?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak my se odbory nebo se sociálními pracovníky těch městských částí a obecních úřadů vycházíme obvykle dobře a samozřejmě, že se stane někdy případ, kdy s jejich postupem nesouhlasíme nebo kdy jsme v nějakém konfliktu, ale převážně, ovšem teď je totiž takový trend, že děti nemají být, nemá být moc dětí v ústavech, ani jiných zařízeních, ale mají se nechávat v rodinách, takže za posledních 5 let velice tedy se zvýšil počet dětí týraných, dětí, které byly utýrané, které byly s těžkými následky hospitalizované nebo vůbec nějakým tělesným poškozením, to dokonce několikanásobně, takže …

: to je otázka, ono se někdy uvádí, jestli ten větší počet týraných dětí například, jestli to není jenom výsledek toho, že se ty věci víc sledují, že vlastně ty případy, že jich je stejně jako v minulosti, jen se o nich dřív nevědělo a dnes ano.

Marie VODIČKOVÁ
to se obávám, že asi není, protože tam narůstají i počty dětí, které jsou hospitalizované a ty všechny vlastně se o nich ví, hospitalizované v důsledku špatného zacházení nebo ty, které mají nějaké právě tělesné poškození, které jsou traumatizované, posttraumatický syndrom, a také vlastně narostl docela výrazně počet dětí, které byly utýrané nebo zemřely špatnou péčí rodičů, ovšem tam, kde se to prokázalo, kde byli odsouzeni ty rodiče, zatímco někdy v roce 2005, 6 a tak, to bylo třeba 3 případy, které byly prokazatelně jaksi, bylo jasné, že ty děti byly utýrané, tak v roce 2012 to bylo 13 případů a loni to bylo 9 případů, takže ty případy, bohužel, narůstají.

: Irma se vás ptá: „Co je pravdy na tom, že zaměstnankyně, tety, dostávají výplatu se zpožděním několika měsíců a že velmi často dávají výpověď, a tak se tety dost často u dětí mění?“

Marie VODIČKOVÁ:
bohužel tedy výplatu pozdě dostávají všichni naši zaměstnanci, nejenom tety, protože ten státní příspěvek chodí se zpožděním. My jsme například ještě nedostali 1 státní příspěvek z 1 kraje za, za říjen a je tedy druhá půlka prosince. Tam právě ta novela zrušila lhůtu, do které měl být státní příspěvek vyplacený, on se stejně vyplácel 2 měsíce pozadu, ale teď ta lhůta jaksi je zrušena, takže to může být i delší dobu. Některé tety kvůli tomu odcházejí, ale pravda je …

: Jaká je fluktuace vašich zaměstnankyň?

Marie VODIČKOVÁ:
Není zase tak veliká, máme u nás tety, který jsou od počátku, kdy ten Klokánek začal fungovat, takže ta fluktuace veliká není. Samozřejmě platově, nástupní plat je 14 tisíc hrubého včetně, včetně tedy sobot, nedělí, takže, potom po dalších, po 3 měsících je to 16 tisíc, ale ony ty tety v podstatě odpracují 2 úvazky, protože jsou tam 2 týdny nonstop a 1 týden má 168 hodin, no, ale právě oni to dělají, naprostá většina z nich, protože těm dětem chtějí pomoct, protože to dělají skutečně srdcem, v podstatě tam stráví v tom Klokánku polovinu svého života a jinak musím říct, že tam, kde ty tety nutně potřebují nebo naši zaměstnanci tu mzdu, tak se vyplácí přednostně jaksi dříve než třeba těm ostatním, kteří tak to zvládnou bez …

: A to, že se ty státní příspěvky na provoz Klokánků zpožďují, to dříve nebývalo? To je až teď?

Marie VODIČKOVÁ:
Před novelou to nebývalo. To prostě došly do 2 měsíců tedy, v podstatě do konce následujícího měsíce, za který náležel, takže ty 2 měsíce my jsme zálohovali to právě z darů veřejnosti, někdy i z nějakých neúčelových dotací.

: Co je to za stát, který takto ohrožuje provoz zařízení pro děti?

Marie VODIČKOVÁ:
Tak nevím. My jsme na to poukazovali, že prostě to bude velký problém a, zajímavé je, že ta novela zavedla ještě nový státní příspěvek pro organizace, které takzvaně doprovázejí pěstouny, vzdělávají je, a tedy mají jim nějak pomáhat a tam ten státní příspěvek se vyplácí dopředu na rok, a dokonce se nemusí vracet, pokud dohoda s pěstounem trvala půl roku, jo, takže to je takové zvláštní, a nám tu zrušili.

: Tak a bleskově za posledním dotazem a je takovýto: „O Vánocích je módou přispívat dětem v dětských domovech, ale zapomíná se, že potřebné děti jsou i jinde, v pěstounských rodinách, v dosud funkčních chudých rodinách nebo právě v Klokáncích. Jak můžeme dětem v Klokáncích pomoci a zpříjemnit jim Vánoce?“

Marie VODIČKOVÁ:
Tak já musím říct, že lidi u nás jsou hodně takoví empatičtí, cítiví a vlastně o Vánocích třeba všechny dárky máme darované od lidí. Dělají se ty stromy přání nebo takové sbírky, jsou to krásný věci a, takže za to moc děkuju a vůbec děkuju strašně veřejnosti za podporu celoroční, protože nebýt teda těch příspěvků od lidí, tak bychom to nemohli samozřejmě provozovat vůbec, takže za to moc děkuju.

: Tolik dnešní Hyde Park, jehož hostem byla předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková, já vám děkuji a přeji vám dobrý večer.