Výrobní družstva, která zaměstnávají zdravotně znevýhodněné, mají problém. Nedostávají totiž už na ně příspěvek. Ten dostávají jen na zdravotně postižené. Teď mnozí stojí před dilematem: Propustit zdravotně znevýhodněné nebo zkrachovat?
Poslední dobou doplácejí mnohá výrobní družstva, která zaměstnávají zdravotně znevýhodněné osoby, na špatné vedení ministerstva práce a sociálních věcí předešlým ministrem Jaromírem Drábkem.
Za jeho ministrování byla zavedena novela zákona, která mj. postupně vylučuje z možnosti podpory OZZ (osoby zdravotně znevýhodněné) – tedy osoby, jejichž handicap je považován za menší a nepobírají invalidní důchod. Tyto osoby ztrátou statutu OZZ přestávají být považovány za zdravotně postižené (OZP), za které by nově měly být považovány jen ti, jimž byla přiznána invalidita I., II., nebo III. stupně.
Uvedu příklad: za OZZ se považuje osoba, která má sice lehčí zdravotní problémy (např. se zrakem nebo s pohybovým aparátem, může však jít o kombinaci více postižení, nebo kombinaci s mentálním postižením). Takový člověk na trhu práce nemá šanci, když u posudkové komise nedostane potřebných 35 bodů poklesu schopnosti pracovat.
Ztratí-li osoba se zdravotním znevýhodněním tento statut, nemůže na ni jako na zaměstnance uplatnit její zaměstnavatel žádné výhody, příspěvky, ba ani slevy daní. Snadno tedy může přijít o zaměstnání. Každý z nás si dovede představit, jak to musí být pro tyto občany těžké, když teď přijdou o zaměstnání, kde mnozí pracovali i více než 30 let. Definitivní konec kategorie OZZ je stanoven na konec roku 2014.
Ve Zlínském kraji působí velká družstva jako Obzor, Integra, Irisa, která zaměstnávají velký počet takových lidí. A nesmím opomenout ani CHVD Důbrava ve Valašských Kloboukách, které má tři provozy – bytová chemie a kosmetika, kartonáž a galanterie. Družstvo zaměstnává zhruba 100 zaměstnanců. V současné době má 30 lidí, kteří přicházejí o statut OZZ.
A jak deklaroval předseda družstva Emil Zůbek: »Po všech variantách a úvahách budeme nuceni tyto uzdravené pracovníky propustit, protože bez příspěvku na jejich zaměstnávání nejsme schopni je udržet…«
Pro tyto osoby, které zůstanou bez práce a bez invalidního důchodu, bude velký problém najít práci i proto, že jejich produktivita práce z důvodu zdravotního postižení je různým způsobem omezena oproti lidem bez postižení. A podobně jsou na tom i zbylá družstva v celé ČR, i další zaměstnavatelé převážně osob se zdravotním postižením, využívající podpory příspěvků úřadu práce.
Některá z nich by v důsledku toho mohla v budoucnu úplně zaniknout, nebo se profilovat jako běžné podniky už téměř bez podílu zdravotně postižených.
Jak sdělil Ing. Karel Rychtář ze Svazu českých a moravských výrobních družstev, za jehož významné podpory tento článek vznikal, »problematika posuzování zdravotního stavu pro trh práce je ‘aktuální’ a není řešena
už asi 15 let. Stále není dořešena jako systém, pořád jen něco flikujeme a v průměru jednou za dva roky ‘reformujeme’…
Bohužel dosavadní reformy měly a mají podobu spíše plošných škrtů – než skutečného systému.« Já zásadně nesouhlasím s takovým laciným pokusem – nechat tyto lidi bez pomoci. Šetření výdajů státu omezováním příspěvků podnikům, které se dokážou udržet na trhu a přitom zaměstnávají okolo 65 % zdravotně postižených lidí, je krátkozraké a ubohé. Je to výzva i pro KSČM – my, komunisté, nemůžeme nechat zmiňované občany v této svízelné situaci!
Haló noviny
Václav LYSÁK
Nevím, zda si vůbec někdo uvědomuje, že lidé, kteří nejsou tak postižení jsou na tom vlastně mnohem hůře než ti, kteří pobírají plný invalidní důchod, příspěvek na péči, mají tak jisté svoje penízky od státu a nemusí dělat nic. Myslím, že je potřeba si přiznat, že právě takoví lidé by se měli nejvíce v zaměstnávání podporovat. Protože pro ně je práce jediným zdrojem příjmů a na běžném trhu práce mají stejně mizivé šance jako třeba nevidomý nebo neslyšící, navíc jejich handicap není často na první pohled vidět a o to to mají mnohdy těžší.