Hospic sv. Jiří, Tříkrálová kavárnička pro dobrou věc, Sanitka přání, alternativní pohřebnictví, Farní charita či nespočet kulturních a společenských akcí na podporu postižených dětí i dospělých. Do toho práce v bezobalovém obchodě či dřina v lese s motorovou pilou. Drtivá většina jeho aktivit směřuje k jednomu cíli. Pomoci nezištně ostatním, kteří to potřebují. Řeč je o Janu Sebjánovi z Jindřichovic, kterého jsme vybrali mezi Dobré duše Deníku.
Sympatický padesátník i během našeho rozhovoru nadhodil pár myšlenek, které vyplynuly z našeho povídání. Nebyly o ničem jiném než o tom jak by šlo pomoci dalším lidem. Největší problém měl s tím, že se o něm bude psát. „Nepatřím mezi lidi, kteří se potřebují zviditelňovat. Pokud mohu a je to v mých silách, rád pomohu, nic jiného v tom nehledám,“ říká Sebján.
Pak se přeci jen rozpovídal o tématech, která jsou v naší společnosti přeci jen ještě jakési tabu. Točí se totiž kolem konce života a smrti, která je součástí života každého z nás. Podle Sebjána se mnohé věci za ty roky posunuly vpřed. Nejde jen například o hospicovou péči, která zde v minulosti nebyla, ale i o vnímání konce života starých lidí jako jeho přirozené součásti.
„Odchod člověka z tohoto světa byl měl být oslavou jeho života, ne utrpením a traumatem pro ostatní. Je to velmi citlivé téma, ale už jsme pár podobných rozloučení dělali a i když rodiny pozůstalých zpočátku nevěděly co je čeká, nakonec řekly, že to bylo něco jiného a přesto důstojného a hlavně osobitého,“ dodává Sebján.
Obřadníci od Jakuba
Spolu s kolegyní Veronikou Hřebejkovou si říkají Obřadníci od Jakuba a působí pod Farní charitou Sokolov. Pomáhají rodinám vytvořit osobité a smysluplné rozloučení se zesnulými.
„Přinášíme nový pohled na pohřební rituály a podporujeme i přírodní pohřbívání. Našim cílem je umožnit poslední rozloučení tak, aby odpovídalo přání zemřelého a potřebám jeho blízkých. Otevíráme důležité celospolečenské téma, kdy rozloučení může mít zcela individuální a jedinečnou podobu. Obřadníci jsou průvodci na této cestě a pomáhají vytvořit obřad, který je důstojný, uzdravující a nenese v sobě další bolest. Protože forma rozloučení může být i klíčovým aspektem v procesu truchlení,“ konstatuje Sebján s tím, že na Obřadníci od Jakuba se může obrátit kdokoliv.
Mezi jeho další aktivity patří i dlouhodobé působení ve farní charitě hospicová péče. „Nabízíme lidem i mobilní hospicovou péči, protože jak říkáme doma je doma. Kdo si nemůže dovolit drahé rehabilitační pomůcky, které pojišťovny neproplácí celé, tomu je v naší půjčovně rádi za symbolický poplatek půjčíme. Pod charitou máme i šatník pro lidi v nouzi nebo nabízíme faru ve Stříbrné k rekreaci v srdci Krušných hor pro lidi či děti, které si to jinak nemohou dovolit. Známá je i naše tříkrálová kavárnička v Sokolově kam lidé rádi chodí posedět a ze které dáváme část výdělku opět na charitu,“ říká Sebján.
Dobročinný antikvariát
Posezení v příjemném, útulném prostředí, dáte si kávu nebo třeba čaj a podpoříte tím projekty farní charity. Tuhle možnost nabízí již devátým rokem. V prostorách kavárničky je dobročinný antikvariát, kde je možnost zakoupit si vybranou knížku. Zaujme i akce Zavěšené kafe. Zákazník přijde, dá si kávu, a pokud chce udělat dobrý skutek, zaplatí ještě jednu. Obsluha pak zavěsí na věšáček hrnek, a když přijde někdo, kdo je třeba v tísni nebo nemá peníze, dostane kávu zdarma, nechybí dorty ani zákusky. Po odchodu má člověk dobrý pocit, že udělal dobrý skutek tím, že podpořil charitu. Tříkrálová kavárnička je jediná svého druhu v kraji.
Nedalo nám se zeptat na to, čím zrovna takové citlivé téma jako je umírání člověka, Honzu přitahuje či láká. „Smrt jako taková je jedním velkým tajemstvím. Jde o jakousi přeměnu člověka. Svým způsobem mě fascinovala již od dětství. Nejvíc se mi líbila pohřebácká auta,“ říká s trochou nadsázky a humoru jemu vlastnímu Sebján.
Mezi příběhy jeho a jeho blízkých patří i úsměvné historky, i když souvisí se smrtí. Bylo to před dvěma lety, kdy svému kamarádovi zařídil Sanitku přání. Ta vezla těžce nemocného kamaráda do přírody, a splnila mu tím jeho sen tehdy umírajícího člověka.
„Řekl mi, že má rád přírodu, tak jsme ho do ní vzali. Díky vstřícnosti březovské radnice jsme mohli zajet sanitou až ke kapli svaté Maří do panenské přírody. Také mi tehdy řekl, že má rád bramboráky, které jsem mu musel koupit, to mi připomínal. Nebyl na tom opravdu dobře, znám ho celý život a připravoval se na odcházení z tohoto světa. Sen jsme mu splnili a ejhle. Nikdo neví jak a proč a kamarád je tu dodnes, je to neuvěřitelné. Asi ho nastartoval výlet do přírody,“ vzpomíná Sebján.
Opět ale nezapomene zmínit všechny kolem. Sám by prý nic nezmohl, měl jen nápad. „Sanitka přání byla dílem několika úžasných lidí. O kamarádovi, který byl paliativní pacient a miluje přírodu jsem mluvil v hospici. Kamarádka Věra Luhanová hned zavolala svému známému a zařídili jsme Sanitku přání. Tohle je úžasný. I ona měla hroznou radost a těšila se na to. Volala vrchní sestře na oddělení, zda to povolí pan primář. Vše proběhlo během dvou dnů,“ říká o Věře, která pracuje u záchranné služby Karlovarského kraje. Kromě toho dochází do zmíněného hospice a rozběhla spolu s dalšími v Chebu pobočku organizace Nádech a řadu dalších dobrovolnických aktivit. Radost ze splněného přání měl tehdy i zdravotnický personál nemocnice, který podobnou akci zažil poprvé.
V minulosti pořádali spolu s mateřským klubem Šnek v Kraslicích charitativní plesy. Poté pokračovali v řadě dalších aktivit společenských akcí, koncertů a mnoho dalšího. Společným jmenovatelem byla vždy pomoc druhým.
Pomohli například dnes jedenáctileté Nelince, která potřebovala speciální ortézky, které se vyrábějí v Německu a Rakousku a české zdravotní pojišťovny je neproplácí. Prarodiče Nelinky, kteří ji mají ve své péči říkají, že tím ohromně nastartoval jejich motivaci v péči o malou slečnu a dodnes jsou mu za pomoc vděční. Honzova iniciativa totiž spustila to, že příběh vzešel ve známost veřejnosti a k pomoci se připojili další organizace ale i obyčejní lidé.
Dobrosmrťácký festival
Známý je také pořádáním Dobrosmrťáckého festivalu v Jindřichovicích, který je plný zábavy, her, koncertů a povídání s lidmi z hospice svatého Jiří.
Jan Sebján má sám úžasnou rodinu, která je mu velkou oporou. Sám tvrdě pracuje v lese a říká, že si tam vyčistí hlavu a udržuje fyzičku. V mládí byl aktivním sportovcem a výborným karatistou. Zajímalo nás také jak relaxuje.
„Mám kolem sebe skvělou rodinu, mám rád lidi, pořádnou muziku u které se vyblbnu a s partou známých a kamarádů jsme před lety propadli otužování. Našim oblíbeným revírem je zatopený lom u Jindřichovic kam chodíme nejraději, jak jinak, než v zimě,“ uzavírá.
Jan Sebján
Je mu 50 let.
Žije v Jindřichovicích.
Pomáhá nezištně těm, kteří to potřebují.
Podílí se například na projektech Hospic sv. Jiří, Tříkrálová kavárnička pro dobrou věc, Sanitka přání.
Roman Cichocki
Sokolovský deník
Přidejte odpověď